Ještě k tomu Katalánsku

Zastánci "jednotného Španělska" blekotají, že odtržení Katalánska není v souladu se španělskou ústavou.

Problém

Problém spočívá v tom, že španělská ústava v zásadě nedává žádnou reálnou a současně legální možnost jakékoli z autonomních zemí se od centralistického molocha odtrhnout. Navíc v podstatě uzákoňuje jakékoli svévolné zásahy centra do dění v autonomních zemích, v podstatě dle libovůle centrální vlády a jejího úřednictva.
Zcela jistě je problémem i to, že Španělsko se nedokázalo zbavit pozůstatků vlády falangistů, a to ještě v daleko větší míře, než v jaké u nás přežívají pozůstatky vlády komunistů. Madridští soudci jsou dítka Francovy éry a svou kariéru zahajovali falangistickou verzí hajlování. Demokracie je pro ně cosi jako sprosté slovo, které se cíleně otlouká nepřátelům o huby, aniž by se chápalo, co to je.

Legalita

Postup Madridu je jistě legální a zákonný. Problém je, že stejně legální a zákonné byly popravy politických vězňů v komunistických i nacistických/fašistických režimech (včetně Francova). Legální, podle nacistických zákonů aplikovaných nacistickou justicí a hájených nacistickou brannou mocí, bylo i plynování Židů v nacistických koncentračních táborech. Spojenci, kteří tyto tábory dobyli a vězně osvobodili, byli podle nacistických zákonů vlastně zločinci.
Norimberský tribunál, který by jinak při dodržení zásady, že čin je legální, pokud byl proveden v souladu s na daném území a v daném čase platnými zákony, téměř neměl koho a co soudit, sáhl po "přirozeném právu". Podle toho pak definoval a soudil německé válečné zločince, kteří by při dodržení výše zmíněné právní zásady byli nepostižitelní.
Problém je, že Norimberský tribunál tímto posupem otevřel Pandořinu skříňku, protože "přirozené právo" se definuje velmi špatně, navíc je odvozeno od morálky, která není žádnou objektivní kategorií, ale je odvozena od světonázoru hodnotitele. Z toho důvodu může docházet ke střetům "přirozených práv" různých etnických skupin s různými světovými názory.
V současné Evropě je asi nejaktuálnější střet "přirozeného práva" muslimů zabíjet nemuslimy, s výjimkou vyznávajících islámem "tolerovaná" náboženství, kteří jsou určeni ke zotročení, s "přirozeným právem" civilizovaných lidí na rovnost před zákonem bez ohledu na pohlaví, barvu pleti a vyznávané náboženství (další s islámem konfliktní lidská práva pro zjednodušení pomíjím).

Přirozené právo a Katalánsko

V řadě definicí přirozených práv je zcela jednoznačně definováno právo národů na sebeurčení, a to až do odtržení od "mateřského" státu. Konec konců, vznik Československa po první světové válce byl realizací právě tohoto práva, které navíc bylo konfliktní s Rakousko-Uherskými zákony.
Jinými slovy: Katalánci mají zcela jasně "přirozeným právem" dané právo na sebeurčení, tj. odtržení od Španělska a vytoření samostatného státu, a toto přirozené právo je přirozeně nadřazeno španělským zákonům i španělské ústavě. Tak, jako přirozené právo Židů na život bylo nadřazeno nacistickým zákonům, legalizujícím jejich plynování, jak to explicitně definoval Norimberský tribunál.
Je mi velice líto, ale to nejhorší poselství, které mohou Španělé Kataláncům poslat je "jen přes naše mrtvoly". Protože potom skutečně může dojít k tomu, že v případě jakéhokoli konfliktu v Evropě se budou Katalánci masově přidávat k opačné straně, vytvářet katalánské legie či vojsko v zahraničí atd., jak to známe z našich dějin z období obou světových válek. Nehledě k tomu, že může dojít i k nastartování strategie "čím hůř, tím líp", jak to známe např. z polské historie, kde nakonec byla komunistická moc donucena ekonomickým hroucením státu usednout s opozicí ke kulatému stolu. Případně, že opravdu dojde na ty mrtvoly, protože zlí, leč o Španělsku dobře informovaní, jazykové konstatují, že Baskové si díky teroristickým aktivitám ETA vybojovali širší autonomii, než jakou mají Katalánci (hlavně mají autonomii ekonomickou, kterou nemají Katalánci). Proto pro Basky není odchod ze svazku se Španělskem na pořadu dne, pokud ovšem nezačne centralistické chování Španělů ohrožovat i je (nebo v nich nevyvolá tento dojem).

Můj názor je ten, že džin boje za nezávislost byl z láhve již vypuštěn a násilné zastavení cesty Katalánska k úplně  nezávislosti tento problém nevyřeší. Už jsem zaznamenal i, IMHO správný, názor, že kdyby Španělé nebyli blbí, tak by podmaněné národy (protože zdaleka nejde jen o Katalánce) pustili a snažili se přitom o přátelský rozchod s následnými nadstandardními vztahy, na způsob britského Commonwealthu, případně o něco méně elegantních nadstandardních vztahů některých bývalých sovětských republik s Ruskem. V tomto procesu by mohl sehrát významnou roli španělský král, který však svým současným vystupováním britské Alžbětě II. nebo rakousko-uherskému Karlovi Poslednímu nesahá ani po kotníky.