Mladí v západní Evropě jsou prostě totálně hloupí

Důležité ovšem je, že jejich hloupost ohrožuje i nás

Mladí západoevropané podle některých průzkumů podporují z více než 50 % omezení cestování pro pro lidi, včetně sebe, pod záminkou "boje proti klimatu". Je to jen ukázka hlouposti a nevzdělanosti této populace.

Nelétání

Primární odkaz lze nalézt zde. Je, pochopitelně, otázka, nakolik byl onen průzkum solidní, či naopak "cinknutý" s předem zadaným výsledkem. Dalším problematickým bodem je jistě i onen v článku citovaný "průzkum vědců", který měl podobné aktivity potvrdit. V tomto druhém případě silně záleží na tom, které konkrétně specialisty oslovíme, nehledě k tomu, že 789 by byl počet nereprezentativní i pro samotnou Českou republiku, natož pro celosvětovou vědeckou komunitu. A to i při poctivém náhodném výběru. Zcela jistě se dal zfalšovat oslovením pouze humanitních "vědců", nejlépe na školách a ústavech, žijících z "ekologických" grantů.
Mezi normálními vědci, především z exaktních oborů, od biomedicínských po technické, stále více roste zastoupení těch, kteří jsou ke klimalžím velice skeptičtí. Ostatně, ukazují to i stránky skupiny CLINTEL, na nichž přibývají podpisy prakticky permanentně.
Rozhodně považuji za vyloučené, aby v solidně provedeném výzkumu nebyly mezi 789 oslovenými nějací klimaskeptici, kteří v některých oborech spíše dominují. Na druhé straně je docela možné, že průzkum byl veden tak, aby nebylo možné skeptický názor vyjádřit.
Asi jako když totalitní EU nechávala "demokraticky" hlasovat o rušení klecových chovů a nabízela pouze možnosti, za kolik let se to má provést, ale ne odmítnutí této odporné zhovadilosti. Podestýlkové a megahejnové chovy jsou utrpení pro slepice, objektivně prokazatelné úhyny v různých typech chovů, a produkují daleko méně kvalitní vejce, což je objektivně doložitelné jak analýzou vajec z různých typů chovů na stresem ovlivnitelné nutrienty a škodliviny, tak procentem zkažených vajec z těchto chovů. EU ovšem o kvalitu potravin a jejich bezpečnost nemá absolutně zájem.

Další možné zdroje deformací

Jistěže určitým problémem podpory výše zmíněné organizace CLINTEL mohou být obavy z vyhození ze zaměstnání u ekonomicky aktivních vědců, a především z vyspělých zemí. Proto zde mezi podepsanými z vyspělých zemí převažují především emeritní vědci, či vědci nezávislí na školských a "vědeckých" institucích jako na zdroji příjmu. Poněkud jiná je situace v zemích rozvojových, kde klimahysterie nemusí dosahovat tak obludných rozměrů.
I onen průzkum u mládeže mohl být poměrně snadno ovlivněn výběrem tázaných osob, např. preferencí respondentů z různých "uvědomělých" škol a universit.
Jistěže další otázkou je, zda presentovaná data opravdu odpovídají tomu, co dotazovaní říkali, nebo zda nezapracovalo cucání z palce nebo generování náhodných čísel.
Dovoluji si v této souvislosti připomenout, že již stařičký program na epidemiologickou statistiku, Epi Info (ještě pro operační systém DOS) měl vedle analytické části část výukovou a v jejím rámci byl i modul, umožňující generovat databáze předem zadaných vlastností. Pochopitelně šlo o to, že vzdělávající se uživatelé měli analýzou těchto souborů zjistit, zda skutečně dokázali identifikovat všechny vztahy uvnitř takto vygenerovaného souboru. Explicitně se v nápovědě pravilo, že snad žádný uživatel nebude tak neseriózní, aby generováním takovýchto souborů nahrazoval skutečný výzkum. K čemuž se dá přidat pouze ono známé: "Když je něco technicky možné, vždy se najde někdo, kdo to udělá."
Mimochodem, používám jako "mateřské" dva programovací jazyky, perl a jazyk programu Metapost, a v obou bych patrně dokázal zbastlit program, který by něco podobného zvládl taky. A pokud bych se pohroužil do studia jazyka R, který umí také generovat náhodná čísla, předpokládám, že bych po pár dnech opravdu sprostého nadávání nad manuálem nějaký skript "zfalsovana_databaze.r" dokázal napsat taky, byť by mě to stálo více úsilí než použití výše uvedených prostředků.

Důležitý aspekt

Byly to právě totalitní režimy všeho druhu a všech dob, které zakazovaly obyvatelům, později občanům, či spíše "občanům" cestovat. Týkalo se to v podstatě už některých starověkých státních útvarů s náběhem k totalitě, a to nejen evropských, ale podobně si počínal v určitých obdobích i starověký Egypt a také starověká Čína.
Křesťanství do jisté míry přineslo uvolnění v tom smyslu, že bylo možno cestovat na různá "svatá místa", kterých bylo tolik a v různých destinacích, že křesťanští obyvatelé Evropy prostě měli výhodu proti muslimům i judaistům, i obyvatelům jiných kontinentů.
Starší ze čtenářů budou jistě pamatovat i restrikce cestování, jaké platily v zemích socialistického bloku. V podstatě ani v rámci socialistického "tábora míru a socialismu" nebylo možné volně cestovat a do některých zemí prostě nebylo možné se normálně dostat, leda s cestovkou nebo v souvislosti s prací v zahraničí.
V SSSR dokonce byla silně omezena i vnitrostátní doprava osob. Menší část občanů SSSR měla pas, a ta mohla skutečně relativně volně cestovat v rámci státu (s tím, že některé oblasti SSSR byly obecně zakázané). Naprostá většina obyvatel musela žádat o povolení cesty i do relativně blízkých destinací a neobešlo se to bez velmi nepříjemného prověřování, srovnatelného s prověřováním našich občanů v souvislosti s návštěvou západních zemí.
Jistěže lze blekotat na téma, že se to týká "jen" letadel, ale do spousty destinací se jinak než letadlem dostat nedá, a jakmile bude tabu neomezování cestování prolomeno, zcela jistě začne být zakazováno i cestování jinými prostředky.
Jinými slovy|: "Většina" populace, a zejména mladé, se dožaduje čehosi, co fungovalo v totalitních státech, které padly v roce 1989, a ještě je tak blbá (opravdu mě jiný vhodný výraz nenapadá), že to považuje za cosi pozitivního.
Klimalež, na níž je restrikce dopravy založena coby na lživé zámince, ponechávám v tomto textu stranou. Nicméně podoba oněch restrikcí s tím, co bylo v socialistických a dalších totalitních státech, včetně současných mimoevropských totalit, by měla být varováním pro kohokoli, kdo má IQ alespoň o poznání vyšší, než jaké má houpací kůň.
Za největší problém lze ovšem považovat snahu o obnovení socialistických restrikcí pro celou EU, tedy i pro země, jejichž obyvatelé nejsou blbí a dobře si pamatují poměry před rokem 1989, případně je mají konkretizovány nějakými rodinnými a jinými historkami.

Západoevropská populace, a zejména mládež, tedy pod taktovkou klimahochštaplerů sama na sebe plete bič novodobé totality a ještě je připravována nadšeně kvitovat každé jeho švihnutí. Pochopitelně, osud těchto blbů a blbek nám může být absolutně lhostejný. Ať radostně kráčí chcípat do glulagů (nebo jejich moderních obdob), ať nadšeně pochodují do plynových komor (nebo jejich moderních ekvivalentů). Pokud by se to týkalo jen jich, lze to kvitovat jako úbytek blbců, tedy něco spíš pozitivního. Problém ovšem spočívá v tom, že podobný osud hodlají připravit i nám, kteří velice dobře známe pozadí i navazující aktivity onoho "omezení cestování", pro nás tudíž neakceptovatelného.

Uzbrojit EU?

President USA, Donald Trump, se nechal opakovaně slyšet, že USA přestávají podporovat Ukrajinu, finančně i vojenským materiálem. Nicméně EU je dovoleno Ukrajinu nadále podporovat, i zbraněmi a dalším vojenským materiálem, pokud to bude zakoupeno v USA.

Bidenova válka

Aby bylo jasno, válka na Ukrajině je válkou J. Bidena, která se ukázal být totálně slabým a neschopným presidentem. Což, jak známo skončilo tím, že byl pro demenci stažen z voleb proti Trumpovi. Pochopitelně, dementní byl už dlouho předtím, jen to jeho okolí alespoň částečně maskovalo.
Projevem Bidenovy demence bylo i zrušení těžby ropy a plynu, která se rozjela během prvního presidentského období D. Trumpa. Toto zrušení vedlo k nárůstu ceny těchto dvou komodit, a tím i nárůstu finančních příjmů Ruska, které z jejich prodeje má podstatnou část svých příjmů.
Dokážu si představit, že někdo z okolí J. Bidena jednal na ruský pokyn. Samotnému Bidenovi se asi nic vyčítat nedá, protože na tom mentálně nebyl o mnoho lépe než protektorátní president E. Hácha v květnu 1945.
Jsem rovněž hluboce přesvědčen o tom, že kdyby k onomu zrušení těžeb v USA nedošlo, nedošlo by ani k válce Ruska proti Ukrajině, protože by si tuto válku Rusko nemohlo ekonomicky dovolit.

Válka EU

Válka EU je válka - neválka. EU si počíná naprosto neracionálně. Sice vyhrožuje svým obyvatelům tím, že v případě porážky Ukrajiny potáhne Rusko dál na západ, tedy na její území, nicméně nedělá absolutně nic pro to, aby byla s to takovému tažení čelit. Naopak, státy EU vyprázdnily sklady vojenského materiálu a místo toho, aby rozjely vlastní výrobu, kapacity na to mají, výrobu spolu se s ní souvisejícími a pro ni nezbytnými ekonomickými a průmyslovými aktivitami drasticky omezují na báze bezcenného nesmyslu, kterým je "boj za klima". "Boj za klima" má prostě prioritu před obranou, a "bojovníkům" je šumafu, že v případě pohlcení EU Ruskem se na jakýkoli "boj za klima" bude kálet z vysoka a dosavadní či znovuzprovozněné (případně nově postavené) fabriky pojedou na plné pecky, klima neklima.
Státy EU pouze stačily různě po světě koupit silně předražený vojenský materiál, který je kompatibilní s tím, co Ukrajina má. Čímž v podstatě provedly něco ekvivalentního spláchnutí většiny takto vydaných peněz do WC.
Nyní jsou státy EU připraveny čelit případné ruské hrozbě podstatně méně než v době před začátkem války na Ukrajině. Na tomto poli se prakticky nic nemění, respektive jakési existující změny mají téměř výlučně jen kosmetický charakter a k obranyschopnosti území EU před jakoukoli (nikoli jen ruskou) agresí prakticky nijak nepřispívají.
Pokud bude EU následovat Trumpův požadavek, tj. saturovat Ukrajinu materiálem koupeným od USA, tak jednak na tento materiál vydá daleko víc peněz, než kdyby ho vyráběla sama a měla ho za "režijní cenu" (a navíc rozvíjela ekonomiku členských států), jednak si bude dál devastovat ekonomiku bezcennými zelenými nesmysly. Padne tedy jakási naděje, verbalizovaná některými komentátory, že realita daná válkou přispěje k určité racionalizaci ekonomiky i klimapolitiky EU.

Čemu se to podobá?

Jeden z nejlepších presidentů USA, R. Reagan, vyhlásil program "Hvězdných válek", zcela jistě inspirovaný známou filmovou sérií (tehdy zdaleka ne hotovou). Samy USA řadu prvků, s nimiž program počítal, neměly vyvinuty, nebo byly jen v nějaké velmi zárodečné podobě.
Nicméně genialita onoho programu a jeho vyhlášení spočívala v tom, že SSSR na tom byl ještě hůř, a jeho vojensko výzkumné kapacity bylo nutno zvýšit o daleko vyšší procento HDP než jak tomu bylo v USA, které reálné výdaje, spojené s tímto programem, ustát mohly.
SSSR nebyl s to utáhnout ani "asymetrickou odpověď", kterou oficiálně vyhlásil, protože na tom byl ekonomicky velice zle (vinou především Brežněvovy dlouhé vlády a vlády Černěnka, za níž byly zlikvidovány některé pozitivní prvky, zavedené Andropovem). Považuji za nikoli vyloučené, že pokud by Gorbačov nebyl pod tlakem v podstatě se hroutící ekonomiky státu, mohl by to nejhorší z dědictví po svých předchůdcích zlikvidovat a my bychom byli dodnes zahraniční enklávou SSSR.
Tlak na Gorbačova ovšem existoval a stále se stupňoval a výsledkem bylo ekonomické zhroucení, které mj. vedlo k nemožnosti násilného udržování režimů v satelitních státech a zhroucení socialismu. Paradoxně tohle západoevropští neomarxističtí, maoističtí, fašističtí atd. vůdčí politikové dodnes nerozdýchali a dodnes je pro ně pád socialistických režimů politickým traumatem (případně rovnou, stejně jako pro Putina, "největší katastrofou novodobých dějin").
Snad s výjimkou NDR, jako potenciální součásti obnoveného Velkoněmecka, byli západoevropští (tedy předchůdci EUrounijních) politici rozhodnuti nijak nezasahovat v případě aktivit komunistických režimů, zaměřených na eliminaci revolučního antisocialistického hnutí.
Dodnes je také pád socialistických režimů pro politiky EU jakýmsi "memento mori", protože si jsou vědomi skutečnosti, že jejich režim je plně srovnatelný s padlými středo a východoevropskými režimy a že by mohl zdechnout naprosto stejně, jak se tomu stalo při událostech na sklonku roku 1989.

USA, EU a Ukrajina

Financování případného dalšího zbytečného odporu Ukrajiny státy Evropské Unie tedy v podstatě z hlediska USA představuje zabití dvou much jednou ranou. Jednak se pozitivně promítne do ekonomiky USA odbytem pro výrobu US zbrojovek, jednak dojde k další destrukci jimi nemilované EU a potenciálnímu politickému hnutí na její likvidaci s možností vzniku s USA kompatibilních, tj. demokratických, států na jejím území.
Z hlediska euroskeptiků to znamená přiblížení totálního ekonomického zhroucení této organizace a režimů, které ji podporují. Tedy opět může nastat možnost obnovení demokracie, která byla EU a jejími institucemi (a kolaboranty na úrovni jednotlivých členských států) z velké části potlačena. A opět můžeme budovat tržní ekonomiku, nezatíženou bezcennými fikcemi "nutnosti boje za klima", privilegované menšiny, imigranty apod.
Tedy se nabízí jakási analogie toho, jak ekonomické zhroucení SSSR ukončilo jeho nadvládu a existenci jím vnucených režimů u satelitních států.

Místo nadávání bychom měli iniciativu USA v podstatě uvítat jako příležitost ke zbavení se okovů, které nám nasadily bruselské zelené zrůdy, a obnovení státní samostatnosti s možností obnovit demokracii a tržní ekonomiku alespoň na úroveň, jaká tu byla v polovině 90. let.

Výročí

Tento post je věnován výročí okupace Československa armádami států Varšavské smlouvy 21. 8. 1968. V podstatě tento akt znamenal předzvěst konce socialismu, tedy přesný opak toho, co si jeho aktéři přáli, případně to tvrdila oficiální propaganda.

Historie

Historie je velmi dobře známá: V Československu běžel jakýsi pokus o "humanizaci" socialismu, která by redukovala či eliminovala nevinné oběti systému i hrubé chyby, jichž se tento systém při svém fungování dopouštěl. S výjimkou několika málo, navíc málo vlivných, organizací nikdo nechtěl návrat k demokracii a tržnímu hospodářství.
V oblasti politiky byla ideálem jakási pluralita více stran, zaměřených na budování socialismu a případně podporujících různé a vzájemně si konkurující postupy (čili cosi jako KSČ A tým a KSČ B tým). Oficiálně existující další strany takové postavení neměly. V oblasti ekonomiky byla podpora smíšené ekonomiky, jakou bylo vidět v Jugoslávii, nicméně prvky smíšené ekonomiky měly do jisté míry i Maďarsko, NDR a Polsko. Lidé chápali, že úředník prostě není s to pochopit všechny vztahy, a spontánní tržní aktivity řadu potřeb společnosti pokryjí lépe.
Do této situace přišla okupace. Ta zahrnovala i únos představitelů KSČ i vlády do SSSR, i represe vůči rychle svolanému mimořádnému sjezdu KSČ.
Zahrnovala i krátkodobé vzepětí našich občanů v boji proti okupantům, kteří proti některým postupům byli zjevně bezbranní a desorientovaní.

Korekce

Faktem je, že když sem "rusáci" (byť to byli hlavně obyvatelé rusky nemluvících východních oblastí SSSR) vtrhli, a nadělali si palposty kolem velkých měst, tak nedodržovali ani základní hygienické předpisy, které měla Varšavská smlouva ve vojenských normách.
Zda to bylo nízkou úrovní velitelů nebo snahou vojáky nepopuzovat, nevím. Nicméně, když z oněch palpostů odtáhli do "dočasných sídel" ve vybraných kasárnách, bylo možné ony "sovětské šance" navštívit, nikdo tam nehlídal.
Takže bylo možné mj. konstatovat, že sovětští vojáci dělali pod sebe jako prasata v prasečáku. To potom do jisté míry podpořilo zvěsti, že do brněnského krematoria bylo naváženo několik náklaďáků "rusáckých" kadáverů denně, což by odpovídalo rozsáhlé epidemii střevních infekcí s nulovou léčbou ze strany armádních zdravotníků.
Aby bylo jasno: Až na výjimky tyto nemoci zvládne několikadenní udržování správné koncentrace vody a iontů v krvi infúzemi, střevo se zpravidla vzpamatuje samo, bez nějaké specifické léčby. Byť sověti, pochopitelně, antibiotika měli a měli snad i fágy proti choleře.
U nás takovou léčbu byl schopen zvládnout pro desítky pacientů i zdravotnický prapor na úrovni divize (jakási varšavskosmluvní obdoba známého M*A*S*H vojsk NATO). Na stejné úrovni také působila armádní hygienická služba, která by okamžitě po shlédnutí oněch pozic nařídila kopání latrín a sanaci terénu. To mělo být jednotné pro celou Varšavskou smlouvu (příslušné předpisy se překládaly z ruského originálu), takže ono selhání jde čistě a jen na úkor velení okupantů.
Nicméně jsou oni vykazovaní mrtví, kterými soudruzi zaplatili za poskytnutí "bratrské pomoci", budou asi OK, pokud budeme akceptovat ztráty okupačních vojsk při této akci, nicméně nešlo o ztráty bojové, ale epidemiologické. A možná jich bylo i více, než kolik sami sověti přiznávali. Dokážu si představit, vzhledem k mizernému velení, i tu a tam vzájemné postřílení se okupantů.

Záhada

Opravdovou záhadou je pro mě informace přímo ze SSSR. Tatínek se později na stáži v SSSR dostal do kontaktu s kolegou, jehož syn se prý účastnil srpnové okupace. Ten tvrdil, že jednotka jeho syna se dostala do jakéhosi střetu, a že "děvuška s pulemjotom" na kostelní věži část této jednotky postřílela.
Jistěže můžeme počítat i s tím, že syn byl "agitačně zblblý", a že celý tento incident byla jen sovětská propaganda. Přikláním se ale k tomu, že by mu to otec (z důvodu řeči těla atd.) prostě neuvěřil, nebo by došlo i k propíchnutí této propagandy v rodinném kruhu. Za daleko pravděpodobnější ovšem považuji, že nějaká sovětská jednotka se v tom srpnu 1968 skutečně dostala do ohně a její část padla.
Pro onu druhou alternativu je to ovšem těžké: Zcela jistě k takovému incidentu nedošlo u nás, to by okupační i pozdější normalizační orgány rozmázly coby argument pro okupaci z důvodu rozběhlé "kontrarevoluce". Místo toho se museli soudruzi goebbelsové spokojit s vydáváním natáčení filmu "Most u Remagenu" v severočeském kraji za důkaz přítomnosti jednotek NATO, připravených podpořit "kontrarevoluci".
Zbývá tedy nějaké dobývání "ohněm a mečem" kterési části samotného SSSR. Faktem ovšem je, že jsem se nikdy, ani náznakem, nesetkal s informací, kde že by v té době došlo v SSSR k nějakému incidentu, vedoucímu k dobývání sídel povstalců Rudou armádou. Je to prostě jedna z mnoha nevyřešených otázek dějin SSSR.

Důsledky

Krátkodobě jistě bylo zlikvidováno reformní hnutí, které nijak neohrožovalo podstatu socialismu jako takovou. Naopak, mohlo tehdy již poněkud se rozkládající socialismus částečně stabilizovat.
Dlouhodobě ovšem ovšem způsobila srpnová okupace pravý opak: Vyvolala u mas lidí přesvědčení, že socialismus se nijak reformovat nedá, a že jedinou možností odchodu od normalizačního režimu je jeho pád. Tento režim sice na jedné straně praskal pod zoufalou potřebou ekonomiky udělat cosi se stále rigidnější a nefunkčnější ekonomikou, na druhé straně byl ovšem udržován v co nejrigidnější podobě "veterány" posrpnové kolaborace s okupanty, jako byli G. Husák, V. Biľak a mnozí další. Ti prohlašovali, navzdory gorbačovskému kvasu v SSSR, že "Poučení z krizového vývoje ..." stále platí. A to i v době, kdy se Gorbačov explicitně odvolával na Pražské jaro.
Šlo to dokonce tak daleko, že soudruzi cenzurovali některá čísla sovětského časopisu Sputnik (některým našim občanům chodil na předplatné, jinak byl k mání na vybraných novinových stáncích a ve vybraných trafikách) jejich zabavováním na hranicích. Nemohl jsem si na to nevzpomenout, když současní vládní soudruzi začali cenzurovat některé ruské časopisy, mj. i ten nešťastný Sputnik. Pro nás, co jsme zažili éru Gorbačova, se tím vybarvili coby přímí následníci režimu, který jsme vycinkali klíči v roce 1989.
Nicméně ono výše zmíněné přesvědčení mělo ještě jakési upřesnění ve smyslu: "Dokud bude sovětský režim silný, nic se s tím nedá dělat. Jakmile bude oslabený, bude to příležitost odejít od něj, a tentokrát již žádné reformy, ale poctivou demokracii a tržní hospodářství."
Z tohoto důvodu jsme uvítali Reaganův program "Hvězdných válek", protože z křiku sovětských goebbelsů bylo jasné, že SSSR už na funkční odpověď nemá. Proto jsme uvítali zjevný spor J. Andropova se sovětskou gerontokracií. Koloval dokonce vtip, že do Prahy došel ze sojůzu telegram: "KSČ ROH JA", který byl nakonec vyluštěn: "Krásné skončily časy, rychle opusťte Hrad. Jirka Andropov".
Po Andropovovi přišel ještě Černěnko z původní brežněvovské squadry, ale krátké (cca roční) epizody Andropova  (údajně zemřelého na otravu olovem, dodaným v kulkách skrz kůži) a senilního Černěnka pak vedly jen k dalším vtípkům o "nejoblíbenějšímu seriálu Československé televize: 'Pohřeb sovětského státníka'".
A poté tedy přišel Gorbačov, který v podstatě už pro nás neznamenal nějakou možnost "zlidštění socialismu", ale jen jeho totálního zavržení.

Co dál

Paradoxně dosud koketuje se socialismem "elita" západních zemí, včetně "elity" EU. Tito lidé se domnívají, že jsou chytřejší než Brežněv, případně Gorbačov. Pro jistotu se vyhýbají vzpomínkám na J. Andropova, který nechal korupčníky z řad sovětských politiků nemilosrdně střílet. Pokud by se totiž do čela EU dostal někdo takový, mohli by se sejít u zdi mnozí EUropolitikové.
Pochopitelně, tito lidé nejsou a nemohou být chytřejší než sovětští budovatelé socialismu. Stejně jako ti vedli SSSR, vedou oni i EU stylem "od desíti k pěti", protože na nic jiného nemají. Je otázka, zda by dokázal socialismus zachránit někdo opravdu schopný. Jsem přesvědčen, že spíš nikoli. Že by takový člověk maximálně pochopil, že se s tímto režimem nic kromě jeho řízené likvidace dělat nedá. A nesnažil by se o prodlužování jeho agónie a spíš by provedl cosi jako euthanásii.
Další věcí je, že příčetnými v rámci EU jsou spíše obyvatelé zemí bývalého východního bloku, kteří zažili socialismus na vlastní kůži. Takže spíš "staří desoláti se zkaženými zuby", jací u nás zažili příjezd "bratrské pomoci proti kontrarevoluci". Ostatně, Maďaři mají "svůj" rok 1956, východní část Německa zase rok 1951 a Polsko rok 1981. Takže my, z Visegrádu, víme, co je socialismus zač, a nechceme ho. Ani v Bruselské variantě, opentlené ekonesmysly.
Naštěstí Brusel neoplývá mnohamilionovou Rudou armádou, a v současné době, kdy je v USA u moci D. Trump, nemá ani moc šancí na výpůjčku amerických hochů. Naopak, Trump jasně dal najevo, že bruselský prosocialistický režim, podobný Demokratům v USA, nemusí a nepodpoří ho.
Je tedy jasné, že naším programem by mělo být rozbití EU a odchod z ní, ideálně v takovém rozsahu (Visegrád +), že by vznikla ekonomicky silná skupina států, +- odpovídající podunajskému soustátí, které fungovalo v Evropě od nástupu Jagelonců na náš trůn až do pádu Rakousko - Uherské monarchie. A faktem je, že s obyvateli tohoto soustátí máme více společného, než třeba s obyvateli západu Německa nebo Belgie.
Dovolím si na závěr malý bonmot: Bývalé části tohoto soustátí údajně poznáme za nedělního dopoledne, podle bouchání, zaznívajícího z oken obytných domů: To místní hospodyňky naklepávají plátky masa na vídeňské řízky k nedělnímu obědu.

Od oné problematické okupace v roce 1968 tedy vede cesta přes zavržení socialismu, i reformního, v roce 1989, a chtě nechtě vede i k zavržení současných marxistických hámotin, které nám vnucuje současná, marxistickou rakovinou prolezlá, EU, byť se dnes ten marxismus kamufluje zelenou.

Vlky (a další nebezpečné šelmy) je třeba eliminovat

Je otázka, kolik takových útoků se podařilo ekologickým zlotvorům utajit, ale tentokrát jasně i mainstreamem proskočila informace, že vlk v Nizozemí napadl a vážně poranil šestiletého chlapce, a ten byl před horším poraněním, včetně silně pravděpodobného utrpění poranění, neslučitelných s přežitím, zachráněn jen čirou náhodou, tj. náhodnou přítomností dalších lidí na místě napadení.

Incident

Incident je popsán na Novinkách, je možné, že časem bude za paywallem. Nicméně podstatou je, že rodina se dvěma malými dětmi byla navštívit památník z dob napoleonských válek. Protože bylo ještě zavřeno, vraceli se zpět k autu. Děti (chlapci 3 a 6 let) běžely napřed, což je u dětí tohoto věku naprosto normální chování.
Náhle, bez jakéhokoli varování i jakékoli provokace ze strany postižené rodiny, vyrazil z lesa vlk, zakousl se staršímu chlapci do podpaží (přežil by takový útok menší chlapec?) a začal ho vléct do lesa. Je vysoce pravděpodobné, že tam by ho usmrtil a snažil se ho sežrat.
Poblíž místa přepadení byli další návštěvníci této oblasti a statečně začali tlouct bestii do hlavy. Podařilo se dosáhnout toho, že zabijácká bestie svou oběť pustila a utekla.
Je zajímavé, že rádobyseriózní Ekolist na českém webu tento incident "vymlčuje".

Hrdinství

Nejde, pochopitelně, jen o statečnost lidí vůči zabijácké šelmě, ale také vůči odporným zrůdám, ekologům a ochráncům zvířat, bojujícím za právo těchto monster vraždit lidi. Právě tyto zrůdy, srovnatelné s nacistickými pokusníky na lidech, jsou příčinou, že se vraždící bestie rozšířily zpět do území, která naši moudří předkové od těchto zabijáků vyčistili.
Právě příslušníci zrůdných organizací, bojujících za "návrat divočiny" jsou jednoznačně hlavními viníky podobných incidentů, kterých, pokud nedojde k nasazení nějakých razantních opatření, bude přibývat a budou stále závažnější.
A právě tito lidé by za tyto incidenty měli být trestáni. Mechanismus je jasný: Když neohlídám svého psa, a on mi uteče, někoho pokouše (nedejpánbu zabije), způsobí dopravní nehodu atd., tak jsem jako majitel odpovědný. A naprosto stejně by měly trestně právně i ekonomicky být odpovědné ony "návrato divočinové" organizace.
Klidně ať si takový incident nějaký jejich funkcionář odsedí (asi jako existovala funkce "odpovědného redaktora", který šel sedět, když noviny či časopis otiskly něco v rozporu se zákonem) coby nedbalostní trestný čin. A ať jsou tyto organizace odpovědné i materiálně, čili i v tomto případě by náklady na léčení toho chlapce neměly jít ze standardního zdravotního postižení, ale z majetku členů těchto organizací v Nizozemí. Pochopitelně, to samé se týká i odškodnění rodiny.

Hodnocení

Pochopitelně, ten vlk je bez viny, jen je třeba ho humánně zlikvidovat. Je při svém pobytu v civilizované krajině v podstatě na stejné úrovni, jako tyfová bakterie ve studniční vodě, kterou je rovněž třeba zlikvidovat desinfekcí, aby byla studna i nadále zdrojem bezpečné pitné vody.
Zcela jistě a historicky plně doloženě, existovali traviči studní (ten termín lze jistě použít i pro znehodnocení vodního zdroje infekčním materiálem, třeba stolicí nemocného s břišním tyfem), kteří vodní zdroje likvidovali. Příčiny mohly být různé, od spolupráce s nepřítelem (či někým, kdo se teprve nepřítelem hodlá stát) až po bohatou škálu příčin na úrovni patologie psychiky. V historicky dohledných dobách, pokud se je podařilo dopadnout, byli traviči studní naprosto nemilosrdně likvidováni.
Introdukce vlka (nebo jiných vraždících bestií) do civilizované, kulturní krajiny je zcela jistě záležitost velmi analogická onomu trávení studní. Ona introdukce by měla být trestně právně definovaná s tresty srovnatelnými s veřejným ohrožením velkého rozsahu a závažnosti. Pokud nemáme trest smrti, tak by trestem pro hlavní organizátory této činnosti mělo být doživotní vězení bez možnosti propuštění.
Je jasné, že tohle bude muset být do právních řádů civilizovaných zemí prosazeno stranami, které nyní stojí v opozici proti škůdcovské bruselské mašinérii.

Řešení

Řešením rozhodně není to, že se lidé budou v příměstských lesích a jiných prostorách chovat pro vlky (či jiné bestie) "nedráždivě", jak to prohlašovali aktivističtí politikové na regionálních úřadech v tom Nizozemí.
Není dost dobře možné, aby lidé do některých částí kulturní krajiny neměli chodit s dětmi, jezdit tam po cestách na kolech, koloběžkách či jiných prostředcích, nesměli zde pěstovat jogging a další podobné aktivity "dráždící" vlky.
Není to řešení už proto, že agresívní bestie se budou roztahovat dál a nakonec může snadno dojít k tomu, že ony "dráždivé" aktivity bude nedoporučováno provádět ani na ulicích lidských sídel.
Řešením je jednoznačně odstranění rizika, tj. vraždících bestií, z kulturní krajiny, v níž nemají co pohledávat.
Jak jsem uvedl, k řešení může přispět vítězství stran, které jsou pro lidi a ne pro vraždící bestie, jakými jsou zelení a podobné zrůdostrany. Takže takovéto incidenty je třeba připomínat před každými volbami, aby klesla podpora antihumánních stran a vzrostla podpora stran s programem pro lidi. Je příznačné, že ony antihumánní strany mají také velice blízko k nikým nevolené bruselské úřednické squadře.
Pokud budou volby zrušeny či zjevně zmanipulovány, pak bude třeba, aby občané vyšli do ulic. Na to, aby státní moc tyto bestie vyhladila, prostředky na to zcela jistě má. Jsou skutečně civilizované státy, v nichž se tyto bestie střílejí z vrtulníků, případně organizovaně tráví.

Vlci a jiné nebezpečné bestie do kulturní krajiny nepatří. Při střetu zájmů mezi těmito tvory a lidmi by jednoznačně měli mít přednost lidé (a zcela jistě i hospodářská zvířata). Popsaný incident také staví "odborníky", kteří přepadení lidí vlky a další škodnou vylučovali a vylučují, do pozice hlupáků či prolhanců. Řešením je jednoznačně likvidace politiky "návratu divočiny", včetně vyčištění kulturní krajiny od bestií, kterou by měla protlačit vůle většiny občanů.

Je na místě srovnávání dohod Trump - Putin s Mnichovem?

Zcela jistě zaznívá z mnoha komentářů, že dohadování se s Ruskem, a zejména takové, které nezahrnuje účast Ukrajiny, je jakási analogie Mnichova, který byl také dohodnut stylem "o nás bez nás". Jaká je realita?

Mnichov

V Mnichově šlo především o to, že Československo bylo připraveno k obraně s hranicemi obsazenými vzorně zmobilizovanými vojáky v počtu více než milion (víc, než má v poli současně Ukrajina, navíc v pohraničním opevnění, násobícím sílu každého vojáka téměř na dvojnásobek). Československá koncepce obrany před Německem ovšem spočívala v tom, že Německo bude z druhé strany tlačeno Francií, což mu jednak zabrání nasadit proti Československu veškeré svoje síly, jednak zvýší ekonomický a politický tlak na agresora.
Francouzská ochota naplnit příslušnou spojeneckou smlouvu ovšem spadla v posledních měsících před Mnichovem hluboko pod bod mrazu, protože armáda tohoto státu i s na armádu navazujícími složkami, byla v totálním rozkladu. Jakési zpytování možností před Mnichovem vedlo k závěru, že Francie nemá na střet s Německem sílu a prostředky.
Velká Británie sice nebyla náš spojenec, ale byla na tom co do stavu armády velmi podobně katastrofálně, což obojí byl důsledek traumatizace katastrofálními ztrátami v době první světové války, v níž doslova vykrvácelo několik ročníků Francouzů i Britů. Vlády obou zemí si netroufly na podobnou válku (o níž měly navíc zmatené představy jako o první světové, kombinované s ještě hroznějšími zbraněmi, a tedy i ztrátami).
Z toho důvodu nás vydali Francouzi a Britové Hitlerovi na pospas, buďtež jejich jména navždy pokryta hanbou.

Ukrajina

Ukrajina bojuje proti ruskému útoku tři roky, respektive začala čtvrtý. Dostávala pomoc ze zemí EU i dalších států, která vedla jen k promarnění příležitosti po prvních neúspěších Ruska k zamítnutí možnosti sjednání nějaké formy příměří s možností smluvení pro obě strany přijatelného míru.
Už někdy půl roku po začátku se konflikt změnil na opotřebovávací materiálovou bitvu, kterou vyhraje ten, kdo bude mít více lidí a vojenského materiálu, což Ukrajina jednoznačně není.
Už jsem svého času konstatoval, že nastala podobná situace, jako za první světové války, a zejména na západní frontě, kdy po první bitvě na Marně se roztáhla fronta od neutrálního Švýcarska až k atlantickému pobřeží a stala se "žroutem" lidí a vojenského materiálu. A bylo jasné, že vyhraje ten, kdo bude mít pro onoho žrouta více krmení a po delší dobu. Což akcentovala kontinentální blokáda, zamezující Centrálním mocnostem dovážet potřebný materiál ze zámoří (a po pevnině to také nešlo).
Od onoho okamžiku se už v podstatě čekalo jen na zázrak. Ty se sice Německu podařily dva (Haberův proces výroby čpavku ze vzdušného dusíku, který eliminoval dopad blokády dovozu ledku z Chile, a VŘSR v Rusku), ale ty na zvrat na bojištích nestačily.
Ukrajina je silně zásobovaná vojenským materiálem a silně nelegálně i vojenskými odborníky, nicméně na zvrat na bojišti to nestačí. Naopak, začíná se rozkládat zevnitř, protože ochota jejích občanů padnout v tomto konfliktu stále více klesá.
Ukrajinský režim pro svou celkovou neschopnost není s to účinně vzdorovat ruskému postupu, který se navíc patrně bude stále více urychlovat.
Jednání s Putinem je tedy cosi kvalitativně odlišného od situace v Mnichově, protože zde se jedná o stát, který jednoznačně prohrává a nemá sebemenší naději na vítězství, protože i např. náhlá smrt Putina by vedla k jeho náhradě někým z lidí, kteří by v konfliktu dále pokračovali. Dokonce i velká část ruské opozice se hlásí k tomu, že by v boji proti Ukrajině pokračovala.

Východisko

Jedním z možných východisek je zapojení jednotek NATO přímo na ukrajinských bojištích. Musely by se toho zúčastnit USA, protože další státy NATO nemají kvalitativně ani kvantitativně postačující armády pro zvrat na Rusko - Ukrajinské frontě. Navíc by velmi pravděpodobným výsledkem byl globální jaderný konflikt, který nelze vyhrát. Poraženy v něm budou obě strany.
A je otázka, zda by něco takového neskončilo i konfliktem uvnitř NATO, protože např. Turecko spíš podporuje Rusko (a má po USA největší armádu) a třenice jsou i mezi dalšími státy NATO v Evropě.
Pak už zbývá jen rozhodnutí, zda bude Ukrajina kapitulovat v době, kdy ještě ovládá nějakou část svého území, jako Německo v první světové válce, nebo zda bude bojovat do posledního náboje a posledního bojovníka (třeba i nezletilého), jako Německo v té druhé.
A, je mi líto, otázka nestojí tak, zda Ukrajina bude obnovena v původních hranicích vč. Krymu, jak o tom fantazírují někteří komentátoři, ale zda bude existovat v nějaké podobě bez území s převahou rusky mluvícího obyvatelstva, ale jakž takž samostatná (např. se vnucenou neutralitou, jako Rakousko, kterému byla vnucena neutralita po druhé světové válce a má ji dodnes, případně nedojde k nějaké obdobě finlandizace, nebo zda se z toho ukrajinsky komunikujícího zbytku stane nějaká autonomie v rámci ruské federace.
V podstatě ani profláklá chystaná provokace, "false flag" akce Ukrajiny proti ukrajinským civilistům, za podpory britských tajných služeb, na tom nemůže nic změnit.

Případný pakt Trumpa s Putinem tedy má řadu odlišností od paktu v Mnichově, přičemž ta hlavní je v tom, že Ukrajina, přes veškeré úsilí, proti Rusku neobstála, zatímco Československu nebylo umožněno se o něco takového proti Německu pokusit.

Pan Vávra versus soudruh Hudema

Pan Vávra konstatoval, že letošní červenec byl, navzdory hláškám "odborníků", teplotně spíš podprůměrný. Pan Hudema se přímo "soudružsky", jak to my, starší, pamatujeme z roků před listopadem 1989, tomuto klimaideologicky zcela pomýlenému názoru postavil, a kontroval, že je to nesmysl.

Pan Vávra

Nemá cenu, abych zde nějak přebíral jeho vystoupení, které můžete najít například zde.
Jenom si dovolím upozornit na skutečnost, že autor vychází z konkrétních dat konkrétní meteostanice, navíc, vzhledem k reprezentativnosti pro naše území dosti klíčové, a z jasně popsaných postupů, co s těmito daty dělal. Jeho esej sice nemá formu vědecké práce, ale tu by jí dokázal vtisknout prakticky kdokoli této formy znalý prostými copy paste.
Mohou se mi ne zcela líbit jeho statistické postupy, ale současně je mi jasné, že jejich úprava by zásadní změny toho, co autor uvádí, nepřinesla.
Autor také pomíjí skutečnost, že stanice Klementinum byla v posledních necelých sto letech třikrát vystavena vlivům, které posunuly zde naměřené teploty nahoru. Jednak to byla výstavba Vltavské kaskády, která (vypouštěním spodní, 4 stupně teplé, vody) otepluje Vltavu natolik, že od té doby zamrzá v Praze jen vzácně. Druhým ovlivněním byla výstavba satelitních měst kolem Prahy v 70. a 80. letech, která zvětšila velikost městského tepelného ostrova okolo Klementina a tím i teplotu jeho centrální oblasti, v níž se Klementinum nachází. Poslední bylo odstranění prakticky veškeré pobřežní zeleně, mj. i před Klementinem, na začátku tohoto století, patrně jako reakce na povodně, nicméně ta ovlivňovala (směrem dolů) teploty zde naměřené, podobně jako studenější či zamrzlá Vltava (na dohled od teploměru) před výstavbou přehrad.
Pokud tedy i tak byly naměřeny nízké červencové teploty (což plyne z toho, co Klementinum zveřejňuje), znamená to, že je zde pro ony nižší teploty vcelku dobrá bezpečnostní rezerva.

Pan Hudema

Opět nemá cenu nějaké složité citování. Stačí jeho původní text, uvedený např. zde.
Je vcelku zajímavé, že se sice autor ohání "dobou postfaktickou a postvědeckou", ale není schopen uvést jediné číslo, které by jím hlásané bláboly o vysoké teplotě letošního července verifikovaly.
Odvolává se sice na jakousi obskurní meteorologickou službu, ale opět neuvádí žádná konkrétní čísla, kterými by ona služba svá tvrzení podepřela a zdůvodnila.
Autor tedy proti konkrétním naměřeným teplotám staví jen svou víru, což, pochopitelně, znamená, že je to on, kdo spadl do postfaktické a postvěděcké fáze vývoje, v níž fakta neznamenají nic, ale ideologie ("Pravda") naopak vše.

Trocha zobecnění

Klimaalarm je, pochopitelně, naprostý podvod, založený jednak na falšování fakt, jednak na ignorování všech fakt, která jsou v rozporu s klimaalarmistickou ideologií, což jsou v podstatě všechna poctivě naměřená data, a zejména taková, která zohledňují širší souvislosti.
Klimaalarmisté zamlčují hlavní příčiny oteplování, což je zvýšená sluneční aktivita (něco takového, jako "sluneční konstanta" prostě neexistuje), spolu se snižováním odrazivosti planetární atmosféry i povrchu. Zamlčují i nedávný výbuch podmořské sopky Hunga Tonga, která zvýšila původní obsah silně skleníkové vodní páry v atmosféře ze 4/4 původní koncentrace na 5/4. Zamlčují i oteplovací efekt odsiřování, přestože ten má na teploty klimatu vliv patrně vyšší než zvyšování koncentrace oxidu uhličitého (sumární, nejen antropogenního).
Klimaalarmistické blábolení o "šíleně katastrofálním antropogenním oxidu uhličitém" není podloženo žádnými fakty typu měření a exaktních výpočtů nad naměřenými údaji. Je postaveno ryze na vizích jurodivých bojovníků za klima, vesměs hloupých a nevzdělaných. Jistěže existují i nehloupí a vzdělaní bojovníci za klima, ale ti velice dobře vědí, že blábolí jen bezcenné nesmysly, pouze z onoho blábolení mají nemalý prospěch.
Vzhledem k tomu, že ony bláboly o šíleném oteplování a nadcházející katastrofě, nejsou podloženy prakticky ničím, co požaduje věda, je výlučně na věřících klimacírkve, aby je hlásali s odkazy na nekonkrétní "svaté texty".

Je mi líto, letošní červenec z vysokou pravděpodobností byl opravdu jeden z nejchladnějších za posledních sto let. To lze prokázat korektními výpočty nad korektně naměřenými teplotami, jaké představuje známá teplotní řada z Klementina. Opačný názor je podložen pouze jakýmisi bláboly, které nemají žádnou oporu v exaktně naměřených a spočtených teplotách.

Pan Pospíšil si hraje s ohněm

"Uvědomělý soudruh", pan Jiří Pospíšil z TOP09, podal na pana Tomia Okamuru trestní oznámení za jeho plakáty před volbami do EUroparlamentu.

Plakáty

Ty plakáty mohou někomu připadat přehnané, ale oba udané jen zachycují realitu, která je obecně známa a zcela objektivně podložena tvrdými daty. Maximálně je problém v tom, že je tendence státních činitelů "zatloukat, zatloukat a ještě jednou zatloukat".
Navíc je naprosto normální, že žánr, jakým je plakát, a to nejen předvolební, ale i ryze komerční, běžně obsahuje prvky nadsázky (jinak by neplnil svůj účel), takže kriminalizace něčeho takového je dosti ožehavý počin, který by mohl otevřít cestu ke kriminalizaci dnes běžné komerční reklamy. V podstatě i známý reklamní šot na Kofolu se smrčkem a prasátkem by se dal snadno kriminalizovat jako adorace lesního pychu.

Realita

"Chirurgové z dovozu" jsou prostě objektivní realita, a ve státech, kde jsou statistiky jejich aktivit veřejně přístupné, případně tam, kde se je podaří propašovat do veřejného prostoru nějakému whistblowerovi, je doložitelné, že se jedná o naprosto jasné a nezanedbatelné riziko. Riziko být obětí "chirurga z dovozu" je v některých státech již srovnatelné s rizikem být obětí dopravní nehody.
Problém záškoláctví dětí z některých etnických menšin také zcela objektivně existuje a faktem rovněž je, že stávající zákony (včetně těch, které nám vnutila EU) v podstatě neumožňují tento problém uspokojivě vyřešit.
To, že v obou případech na problémy upozorňuje a řešení požaduje jen jakási minorita (+- voliči SPD a několika málo dalších "extrémistických" stran), je jistě problém, protože její hlas je potlačován a zlehčován.

Proč tedy "hra s ohněm"?

Sám pan Pospíšil je členem minority, která byla v Evropě do nedávna pronásledována. Ještě před něco málo dříve než před půl stoletím by v tuzemsku čelil kriminálu za "smilstvo proti přírodě" a v některých zemích za bývalou železnou oponou byla dekriminalizace homosexuality a homosexuálního styku provedena ještě později než u nás.
Dodnes jsou vztahy mezi jeho minoritou a majoritní společností napjaté, mimo jiné v důsledku pochybných aktivit spojených s "pride" pochody, i se snahou některých LGBTQ+ osob indoktrinovat školáky mj. zvrácenými představami, že heterosexualita je špatná, zatímco homosexualita je "normální".
Faktem je, že jakýkoli pokles tolerance vůči skupinám s odlišnými názory a chováním nutně povede k zesílení tlaku na další minority, takže se pan Pospíšil může dostat do oné situace, popsané příslovím "Kdo jinému jámu kopá ..." a svézt se na úrovni nějakých sankcí ze strany majority i s tou minoritou, na jejíhož představitele podal trestní oznámení. Takový rozptyl netolerance od jedné minority na některé další nastal v historii opakovaně.
Lze připomenout i výrok US vicepresidenta Vanceho, že "Bez svobody slova není svobody", který se dá vztáhnout i na onu předvolební agitaci. A pokud přijde o svobodu slova jedna minorita, a ti, kteří ji podporují, může režim pracovat na odebírání svobody slova těm dalším. A dříve nebo později dojde i na pana Pospíšila a spol.
Z tohoto pohledu je tedy jeho aktivita krajně nešťastná a nevhodná, navíc u části veřejnosti jistě negativně presentující homosexuály a homosexualitu.

Akci člena jedné minority proti minoritě jiné tedy lze považovat za potenciálně problematickou "hru s ohněm", který může zasáhnout i minoritu, z níž ona hra vzešla.

Vložky zdarma na základních školách?

Vede se diskuse o kontraverzním návrhu soudruhů a soudružek ze STAN dávat školačkám ve školách zdarma menstruační vložky.

Návrh

Ten je jasný: zavede se jakýsi "vložkový komunismus" ve stylu "každému podle jeho potřeb", jak to ti starší z nás znají z lekcí marxismu - leninismu, absolvovaných za časů socialistického školství. Vložky budou na dívčích záchodech k dispozici podobně, jako nyní toaletní papír, případně papírové ručníky.
Pochopitelně, zavládne komunistický ráj na Zemi, alespoň v této oblasti.

Trocha fyziologie

Když děvčata vyspívají, tak časem dostanou první menstruaci. Mluví a píše se o "menstruačním krvácení", ale je to nepřesné, cca 3/4 menstruační tekutiny tvoří rozpadlá sliznice dělohy a produkty děložních žlázek a jen asi 1/4 je krev, jednak z kapilár v rozpadající se sliznici, jednak sáknoucí děložní stěnou do jejího vnitřku.
Této první epizodě se odborně říká menarché. Nastává v průměru, alespoň podle Wikipedie, ve 12 a půl letech a přijatelné rozmezí je od 10 do 15 let věku.
Což znamená, že pokud začne mít měsíčky dívka pod deset nebo je nezačne mít v patnácti, je třeba vyhledat lékaře. Nemusí se jednat o nic patologického, jen o extrém, který výše uvedená čísla již nezahrnují, ale na druhé straně může být příčinou předčasného zahájení menstruačního cyklu hormonálně aktivní nádor či dodávka ženských pohlavních hormonů jinou cestou (hormonálně aktivní jsou metabolity některých mikroskopických hub na obilí, např., a mohou i přejít do masa tím obilím krmených hospodářských zvířat). Zejména u menších slečen se musí vyvrátit i podezření, zda nemlsaly "maminčiny bonbónky" (= antikoncepční pilulky). Nezahájení cyklu v 15 letech zase může být rizikovým faktorem pro pozdější plodnost, a čím dříve se začne řešit, tím je pravděpodobnost úspěchu vyšší.
Existuje ještě jedna možná příčina onoho nekrvácení, a to je panenská blána bez jakéhokoli otvoru. I tu je nutno řešit, protože nahromaděná menstruační tekutina může vyvolávat i zdravotní problémy a jako vysoce výživný materiál bez jakékoli obrany se strany imunitního systému může být infikována bakteriemi přinesenými krví, např. v souvislosti s trháním zubu s hnisovým váčkem, nebo vymačkáváním pubertálních vřídků.
Platí také, že prvních několik cyklů bývá anovulačních, tj. nedojde při nich k uvolnění vajíčka z vaječníku (pochopitelně, neplatí to stoprocentně, jako v podstatě cokoli v medicíně). Důsledkem je, že nemůže při pohlavním styku dojít k otěhotnění. Z toho vyplynula i pověra že "když je to poprvé, nemůže se nic stát" (tedy otěhotnět). Význam to ovšem mělo v době, kdy "zákonný věk" byl dvanáct a děvčata měly milence, nebo i manžely, v podstatě už v době menarché. Nechráněný sex s "patnáctkou", která menstruuje od těch cca dvanácti a něco, může velice snadno skončit těhotenstvím (dokonce s vyšší pravděpodobností než nechráněný sex se ženou o deset let starší).
Abychom se tedy vrátili k těm školám: Je naprosto normální, že žákyně vyššího stupně základní školy, či počátečních tříd osmiletého gymnázia, postupně dostanou měsíčky a biologicky se stanou ženami.
Měsíčky v období menarché a krátce po ní přijdou zpravidla nečekaně, protože jednak není jak je zařadit do nějakého cyklu, jednak i následující po těch prvních bývají v nepravidelných intervalech a až později se cyklus "usadí" na oněch v průměru 28 dnech (což odpovídá lunárnímu cyklu, proto měsíčky). Existují jistě i známky toho, že měsíčky přijdou, ale dívka s nulovou zkušeností v této oblasti je v naprosté většině případů nedokáže rozpoznat.

Vložky

Je mi líto, vložka není toaletní papír a její potřeba není (skoro) každodenní jako u této hygienické pomůcky. Dívky, které už mají +- pravidelný cyklus mohou bez problémů mít v době očekávaného začátku menstruace s sebou vložky. A opravdu nevidím sebemenší důvod, aby je měly ve škole dostávat zdarma.
Jistěže máme rodiny velice chudé, které na vložky nebudou mít (zejména poté, co rodiče polovinu příjmu rodiny propijí a druhou prokouří). Tyto rodiny a dívky z těchto rodin by měla řešit sociálka, a nikoli škola.
Všechny ostatní rodiny prostě musejí počítat s tím, že pokud mají doma puberťačku, tak ta jednou za lunární měsíc bude mít po několik dnů spotřebu několika vložek za den. A mít na to vyčleněné peníze, jako na jídlo, pití, základní oblečení apod., tedy i jako na toaletní papír na vlastním WC. Opravdu nevidím důvod, proč by tohle měl řešit stát.
Asi jsem deformovaný, ale v tomto věku jsem žákem na škole byl a spolužačky žádné fasování vložek neměly a dokonce byl občas problém vložky sehnat, takže za ně muselo zaskočit Rudé Právo, coby levný zdroj nasáklivého novinového papíru, nahrazujícího buničitou vatu a další komponenty vložek. Dokonce tehdy ani nikoho nezajímalo, zda naše spolužačky vložky seženou.
Ještě k těm vložkám jednu věc, tak trochu OT: Pokud si, milí čtenáři, pořídíte norovirozu (a nemusíte být ani čuňata, šíří se i kapénkově, takže to na vás může někdo naprskat v MHD), tak zjistíte, že "i muži mají své dny", protože z konečníku prakticky permanentně něco teče a vložka mezi hýžděmi je na to docela dobrá (alternativou je výměna pyžama, případně i ložního prádla, několikrát denně). Oceníte pak také, pokud budete mít na WC umyvadlo hned vedle WC mísy, protože se budete moci vyprazdňovat oběma konci trávícího ustrojí současně, což je u této choroby, zejména zpočátku, běžné.
Snad ještě jeden aspekt: Pokud je něco zdarma, jednak se toho lidé budou zmocňovat v nadbytečném množství a jednak si toho nebudou vážit. Někdy po válce proběhl v SSSR pokus dávat lidem chléb zdarma, a ani ten neuspěl. Lidé, byť šlo o "nové sovětské lidi" jím plýtvali tak katastrofálně, že to museli skrečovat. Zcela jistě by skončil stejně i ten vložkový komunismus. Myla by se jimi okna, podlaha a pod., něco by skončilo v záchůdcích domácích mazlíčků - prostě všude tam, kde se hodí mít dobře nasáklivý materiál. Ostatně, pokusy o komunismus (u nás třeba husité po založení Tábora) vždy skončily nezdarem. Pokud přetrvaly déle, stál za tím buď velmi silný teror nebo náboženský fanatismus členů komuny (případně paralelně obojí).

Smysluplné vložky

Dokážu si představit jedinou rozumnou situaci, kdy slečna potřebuje vložky a nemá vinu na tom (ani její rodina), že žádnou nemá. Je to opravdu ona první menstruace, případně těch několik dalších, které mají nepravidelný interval. Případně když dojde k výtoku nečekaně, mimo cyklus.
Pro takové případy by skutečně v rámci zdravotnických potřeb, které škola má, měly být i nějaké vložky pro případ, pokud některá z žákyň nečekaně dostane měsíčky.
Na dívčích WC jsou podle předpisů speciální kabinky pro hygienu v období menstruace. Slečna by jednu z nich měla použít a v případě oné nečekanosti by jí mohl přidělit vložku učitel, či učitelka, zastávající na škole zdravotnickou specializaci.
Jako lékař se státnicí z pediatrie i gynekologie bych podpořil spíš to, aby slečna byla následně vypakována domů, protože začátek menstruace není žádná legrace, slečna bude stejně nepoužitelná ve výuce a navíc bude zdrojem rozruchu u dalších žákyň i žáků.
Jako lékař bych se přimlouval také za to, aby někdo alespoň orientačně kompetentní shlédl, co vlastně ze slečny odchází, zejména u slečny, která začala krvácet mimo již zavedený cyklus. Nečekané krvácení, zejména nastávající u slečny, která už cyklickou menstruaci má, totiž může být důsledkem nikoli menstruace, ale raného potratu. Pozná se to, alespoň orientačně, podle toho, že zatímco menstruační tekutina se nesráží, krvácení při potratu je spojené s odchodem většího množství krevních sraženin. Verifikovat se to dá potvrzením "těhotenské" koncentrace některých s graviditou spojených hormonů v krvi a moči (dělají to více-méně standardně větší zdravotnické laboratoře), ale mělo by se to udělat co nejrychleji po začátku krvácení, protože hladiny těchto hormonů poté rychle poklesnou.
Je snad jasné, že potrat u nějaké "třináctky" je záležitost, kterou by měla řešit policie a další orgány činné v trestním řízení ("těhotenství lze brát jako důkaz soulože", pravila naše učebnice soudního lékařství). V takovém případě bych se prostě přimlouval za předání dívky policii a její vyšetření úředním lékařem. Ostatně, i náhle krvácející nádor (v tomto věku jistě extrémně vzácný, ale nikoli zcela vyloučený), případně jiná chorobná příčina, vyšetření a následné co nejrychlejší řešení rovněž potřebují.
Ve výše popsaných situacích tedy angažmá školy jakýsi význam má, u bezproblémově běžícího menstruačního cyklu zcela jistě nikoli.

Přestože existují situace, spíše výjimečného charakteru, pro které by měly být na školách dívkám vložky nouzově k dispozici, jsem hluboce přesvědčen, že na odchod menstruační tekutiny spojený s pravidelným a normálním menstruačním cyklem by naše školní "lolitky" měly spolu s rodiči pamatovat samy. A měly by se na tento projev své biologické normálnosti aktivně připravit z domu.

Pomůže nám zvýšení porodnosti?

Hodně se píše o tom, že bude nutné zvýšit porodnost, protože jinak se náš stát ocitá na sestupné dráze počtu obyvatel obecně a procenta obyvatel v produktivním věku, generujících daně, zvláště.

Realita

Toto je zcela jistě naprosto realistické. Ostatně, před časem jsem se zmiňoval, že by bylo vhodné odstranit překážky pro to, aby G a L páry mohly mít děti, protože i tyto děti, nerodící se z důvodu náboženské bigotnosti některých členů vedení státu, chybějí v onom poměru "přispívá do státního rozpočtu versus dostává ze státního rozpočtu".
Problém je však i někde jinde.
Z řady i v dohledné době narozených lidí naše školství vychovává ekonomicky naprosto bezcenné jedince, kteří sice dostávají jakési platy, z nichž odvádějí daně a platí za zdaněné zboží a služby, ale peníze, které od státu či různých státem financovaných institucí dostávají, nejsou podloženy vytvářením nějakých hodnot, pozitivně přispívajících k ekonomice státu. Tedy k vytváření zboží a služeb, zpeněžitelných buď na tuzemském trhu nebo v zahraničí.

Problémy

Bude-li uvedený jev pokračovat, či se dokonce zvyšovat, bude zvyšování porodnosti na nic, protože nějaké děti "navíc" budou prakticky ekonomicky bezcenné či dokonce škodlivé. Pokud totiž platíme někomu za nic, tak v podstatě vyrábíme inflaci.
Dalším problémem jsou mladí lidé na postech, které státu nejen nepomáhají, ale ještě ekonomicky škodí. To se jistě týká velikého počtu různých aktivistických NGO, ale v podstatě se to v dnešní době již týká celých oborů na řadě vysokých škol "humanitního" zaměření, kde jsou organizovány státu jednoznačně škodící aktivity (typu "ještě tvrdšího boje za klima"), případně jsou studentům vymývány mozky nesmysly, hlásané řadou "odborníků", jejichž bláboly zpravidla neobstojí v konfrontaci s fakty. Tyto lidi perfektně charakterizuje výrok bývalého US presidenta Bidena: "My, demokraté, upřednostňujeme pravdu před fakty." Je to ostatně, patrně za celou dobu jeho presidentování, jediný výrok tohoto pána, dávající smysl.
Je tedy třeba jasně a natvrdo říci, že důchodci nejsou jedinou složkou populace, která "bere peníze za nic". Navíc i ono "nic" lze dosti často zpochybnit tím, že tito lidé např. hlídáním vnoučat a jejich voděním do školek, škol a různých kroužků umožňují ekonomické aktivity svých dětí. Některé státy toto berou v potaz a takto aktivním důchodcům příjmy zvyšují podobně, jako kdyby pracovali.
Daleko větším ekonomickým problémem jsou příslušníci různých pochybných organizací, kteří žádné hodnoty nevytvářejí a jen celkově v ekonomice škodí.

Řešení?
Koryfejové "humanitních" fakult kvílejí, že dostávají od státu méně peněz než jiné fakulty a vysoké školy. Faktem ovšem je, že ony jiné obory si často jsou schopny získat finance cestou spolupráce s praxí, expertizní činností apod. Jistěže lze očekávat, že např. překladatel z či do různých cizích jazyků hladem nezemře. Hladem nezemřou technici, většina přírodovědců, provozovatelé medicíny a paramedicínských oborů apod.
Zcela jistě se neuživí "odbornici" na gender, multikulturalismus, ženy s penisy a muže s vaginami a podobné bezcenné nesmysly, které jako rakovina prolezly humanitně orientovanou větev našeho školství. V podstatě to samé se týká i ekologie, která se sice nyní učí povinně skoro všude, ale studenti exaktních oborů k ní mají asi stejný vztah jako naše generace k "marxáku". Už proto, že bláboly v tomto oboru hlásané, stejně jako bláboly marxistů z dob mých studií, nevydrží konfrontaci s fakty. Jistěže, ekologie byla kdysi vědecký obor, zabývající se vztahy v biosféře, ale to, co se dnes učí, je jen bezcenná a většinově explicitně lživá ideologie.
Můj názor je ten, že bezcenné či dokonce škodlivé obory by měl stát přestat podporovat. Ať si seženou sponzory, ať poskytují "vzdělání" za ekonomické školné (tj. takové které pokryje vše, od fondu oprav budov až po platy uklízeček), případně ať placeně zpřístupní své přednášky veřejnosti coby kabaret, či cokoli dalšího. Pokud se uživí, dobře. Alespoň nebudou jejich příjmy zvyšovat inflaci. Pokud se neuživí, ať skončí.
Druhá věc je, že stát by měl přestat podporovat veškeré politické a ideologické NGO. Přibližně z těch samých důvodů. Pokud z nich alespoň část zanikne a lidi z nich budou muset dělat něco užitečného (třeba umývat nádobí v hospodě, na nic víc stejně kvalifikaci vesměs nemají), stanou se z nich přispěvovatelé do státního rozpočtu. Nebo budou muset emigrovat do států bohatších a tudíž ochotnějších parazity živit. V obou případech by to byla pro stát výhoda, protože by se zvýšilo procento občanů dělajících nějakou ekonomicky užitečnou práci.
Výše uvedené navíc akcentuje současné dění v USA, protože vedení tohoto státu se rozhodlo razantně utnout financování podobných bezcenných či škodících organizací a některé z nich se ocitají "na suchu", protože jejich příjmy z jiných zdrojů jim nepokryjí ani režii.

Řešení

Z uvedeného pochopitelně plyne, že by neměly být podporovány obory na vysokých školách naprosto bezhlavě, jen na základě nějakých politických či ideologických žvástů. Mělo by být jasně spočteno, co společnosti přinese např. lékař nebo elektroinženýr, a co přinese profesionální zelený Khmer či "odborník na gender". A zohlednit to, že od těch prvních dvou jdou do rozpočtu státu peníze z jejich aktivit i v případě, že jsou placeni státem, zatímco ti další jsou placeni (přes různá "stipendia", "granty" apod.) státem, aniž by cokoli státu přinášeli.
A obory, z nichž vycházejí lidé státu neužiteční, by měly být na dotacích skrouhnuty.
Další věcí je, že v ekonomické sféře nám spíš chybí střední technické kádry, absolventi kvalitních učebních oborů nebo průmyslovek, kteří jsou nezbytní pro vysoce kvalifikované práce v řadě oborů, v nichž jsou vytvářeny nějaké hodnoty. Dokázal bych si představit, že přijetí na některé "zbytné" obory v oblasti humanitních věd by bylo podmíněno získáním takovéto kvalifikace, aby se po likvidaci NGO nebo jiné "užitečné" organizace neocitli její členové na sociálních dávkách.
Ano, znám tu pohádku, v níž se princ, aby mohl dostat princeznu, musel vyučit řemeslu (stal se košíkářem) a hodilo se mu to, když byl zbaven trůnu. Ostatně, ona to tak úplně pohádka není, např. princové habsburského rodu byli vedeni k získání základů nějakého řemesla (snad jen ne ti, co je čekala vojenská nebo duchovní dráha). Nicméně i tak tuto pohádku, i tu realitu, považuji za inspirující. Vazba zbytečných a nesmyslných oborů na získání smysluplného výučního listu by určitou logiku měla.
Existuje ještě jedna oblast, v níž se prolínají užitečné proudy s balastem, a to je umění, ale to už je trochu jiná pohádka, jak psával pan Kipling.

Takže nelze jen bezhlavě provádět propopulační opatření, byť ta jsou zcela jistě také potřebná, ale je třeba zajistit, aby takto vzniklá populace byla pro stát a celou společnost přínosem, a ne přítěží.

Supervulkány a válka s Ruskem

Nepatrně jsem to nakousl ve svém minulém textu, možná to někteří čtenáři ani nepostřehli. Nicméně, popisuji reálnou záležitost, která by mohla rozhodnout válku NATO s Ruskem nebo Čínou, případně nějakou teroristickou organizací. Přičemž se jedná o ryze přírodní faktor, takže pokud by protivník NATO nebyl chycen s rukou v cizí kapse, nemuselo by se ani poznat, že nejde o ryze přírodní katastrofu.

Podstata věci

Dovolím si konstatovat, že na území NATO se nacházejí dva nebezpečné supervulkány (a jeden o něco menší). Supervulkán na území USA leží pod Yellowstonským národním parkem (který asi většina starších čtenářů bude znát spíše z Mayovky "Syn lovce medvědů", jejíž závěr se odehrává právě na jeho území). Podobný se nachází na území Itálie, v blízkosti Neapole a z větší části pod mořským dnem, přiléhajícím v těchto místech k italskému pobřeží. O něco menší útvar tohoto druhu se nachází v Egejském moři u ostrova Santorini.
Faktem je, že exploze supervulkánu v Yellowstone by patrně byla konečná pro jihozápadní kvadrant USA (s přesahem do Mexika) a zbytek jejich území by byl "pocuchán". Rovněž faktem je, že se podle některých zdrojů už nechal slyšet Putin, že až ho USA opravdu naštvou, pošle jeden Orešnik na Yellowstone, a svět bude mít od USA pokoj na celá desetiletí.
Exploze supervulkánu u Neapole by patrně zdevastovala celou Evropu na jih od Alp a na západ od Dardanel. Obrovská vlna tsunami, směřující na Afriku, by patrně byla zadržena, alespoň v některých lokalitách, až předhůřími pohoří Atlas. Přestože je většina jeho caldery pod mořem, pod pevninou je jí dost na to, aby mohla být její exploze odpálena dalším Orešnikem (bez nutnosti nějakých podmořských úprav hlavic) a vyřešit tak ruské problémy s EU. Podrobnosti lze najít zde. 

Předchozí výbuch supervulkánu u ostrova Santorini patrně zlikvidoval Krétskou civilizaci a dostal Krétu pod područí Řeků. Podle některých teorií stojí tato vulkanická událost i za biblickými "Egyptskými ranami". Případné odpálení tohoto supervulkánu Orešnikem, či náloží, položenou z ponorky, by mohlo zdevastovat i část Turecka. Zcela jistě by tímto výbuchem vyvolaná vlna tsunami zlikvidovala i středomořské pobřeží Blízkého Východu a patrně by vyvolala i "konečné řešení palestinské otázky" zaplavením pásma Gazy i s dosud intaktními tunely.
Jinými slovy, Rusko by vůbec nemuselo použít jaderné zbraně k tomu, aby na území svých potenciálních nepřátel vyvolalo devastaci, patrně (vyjma radioaktivity) řádově přesahující to, co by dokázal "Car bomba", jehož odpálení na Nové Zemi patrně starší čtenáři pamatují.
Je velice pravděpodobné, že uvedené sopečné erupce by byly s to "odpálit" i další, už jen "normální" sopky a snad nastartovat ve svém dosahu pomalu se připravující zemětřesení (která by jistě přišla, ale jednotlivě a s velkými časovými odstupy).
Je tedy jasné, že by se týkalo o svou podstatou přírodní katastrofy, ovšem co do rozsahu nijak nezaostávající za mnohočetnými jadernými údery. Pokud je mi známo, na území Ruska nebo Číny se podobné vulkanické útvary nenacházejí, takže by nebylo možné oplatit takovéto údery stejnou mincí.

Širší následky

Pochopitelně, takové masové výbuchy supervulkánů by vyvolaly i drsnou, byť krátkodobou změnu klimatu, která by si v mnohém nezadala s tou, která následovala po pádu asteroidu, ukončivším druhohory a éru dinosaurů (s výjimkou ptáků, kteří jsou jejich přímými potomky). Ta by zasáhla i oblasti explozemi nezdevastované.
V případě supervulkánu v Yellowstone by s vysokou pravděpodobností nastal stav podobný známé "jaderné zimě", jaký byl vyvolán i oním impaktem do Mexického zálivu na konci křídy a současnou mohutnou sopečnou činností v Indii. Klimatický dopad evropských supervulkánů by, v souvislosti se vnesením velkého množství vody do atmosféry, takto jednoznačný nebyl. Exploze u Santorini by naopak spíš klima ohřála, protože by vychrlila do vysokých vrstev atmosféry velké množství vodní páry a vrstva moře nad ním by zadržena většinu prachu a kouře, tedy faktorů vyvolávajících "jadernou zimu". Neapolský supervulkán by paralelně napumpoval do atmosféry jak kouř a prach, tak i vodní páru, a je otázka, co z toho by převážilo. Nicméně i potom neapolském vulkánu by patrně došlo k oslabení fotosyntézy, neúrodám a hladomorům i v případě, že by se katastrofálně neochladilo.
Lze důvodně předpokládat, že jak Rusko tak i Čína by si byly s to udržet jakousi státní strukturu a po odeznění nejhoršího období (dva až tři roky) by byly s to se obnovit. Současné USA by patrně ustály tuto katastrofu pomocí energie z jádra, ale také plynu a nafty z břidlic. Nicméně i zde by trvalo několik let, než by se daly dohromady nějaké obnovené státní struktury. Je také pravděpodobné, že po zániku bašt Demokratické strany na jihozápadě území USA by došlo ke značnému posílení Republikánské strany. Nelze vyloučit, že nynější bašty Demokratické strany na severu atlantického pobřeží USA by se pokusily využít oslabení centrální moci k odtržení se od "neprogresívního a neliberálního" zbytku státu (zahrnujícího zhruba "rezavý pás" a část jižních států při atlantickém pobřeží), takže by došlo k jakémusi zopakování "secessie", přičemž centrální moc by neměla sílu na její zabránění občanskou válkou, na rozdíl od 60. let 19. století.
Nejhůře by byla postižena ekologicky dementní EU, která je ve vleku klimahoštaplerů, ekoblbů a dalších podobných obecně škodlivých existencí. Ta nemá a nebude mít žádné rezervy na úseku zajištění základních životních potřeb obyvatelstva, které by v podstatě bylo ponecháno následkům této katastrofy, ať už by byly jakékoli, zcela bez pomoci, protože nic jiného by EU nebyla s to zajistit.
Jedinou potěšující možností je, že mrazy po Yelowstone a možná Neapoli by byly daleko více devastující pro islámské imigranty, zvyklé na podstatě teplejší klima. Těm by také neprospěla devastace severoafrického pobřeží explozí u Neapole, která by je oddělila od přísunu posil. Je tudíž možné, že v některých evropských zemích by došlo k občanské válce, zaměřené na likvidaci islámských bojovníků a zločinců. Což by bylo akcentováno i rozkladem centrální státní moci, která je v současné době chrání a umožňuje jim páchat aktivity, které by v případě páchání jinými etniky byly tvrdě trestány.

Něco z teorie

Teorie přehřívání některých částí zemské kůry rozpadovým teplem radioaktivních izotopů (za vzniku sopečných aktivit od "běžných" sopek po silně destruktivní supervulkány) byla publikována v roce 1906 ruským akademikem Vernadským. Podrobnosti se můžete dočíst v románu Akademika Františka Běhounka "Akce L", který je sice SF, ale autor, radiolog světového formátu, využívá (či lépe "nechává se inspirovat") znalosti, které leží v oblasti jeho odbornosti. V následujících kapitolách je předložena autorova představa, jak tuto hrozbu odvrátit (asi by mělo cenu něco podobného zkusit, než čekat na to, až "to bouchne samo").
Magmatický krb představuje útvar naplněný roztavenou horninou a natlakovanými plyny (včetně vodní páry), jehož velikost může být různá, od necelého kilometru v průměru i na výšku pod běžnými sopkami až po horní desítky km u supervulkánů.
Běžný magmatický krb se postačuje vyprazdňovat skrze kráter sopky, nacházející se přibližně nad ním. Pokud nad ním sopka není, tak ji nakonec přetlak lávy a plynů vytvoří, zpravidla s katastrofálním výbuchem na počátku sopečné činnosti. Totéž se děje v případě staré a dlouho neaktivní sopky, "zašpuntované" ztuhlou lávou. Něco podobného se stalo v případě Vesuvu, který po dlouhém období klidu, vedoucím k expanzi lidských aktivit do jeho bezprostředního okolí, i na horu samotnou (na dně jeho kráteru tábořili vzbouření gladiátoři pod vedením Spartaka), došlo v roce 79 ke katastrofální explozi, která zničila města Pompeje, Herculaneum a Stabie (a řadu menších sídel i izolovaně stojících statků, vil a podobných destinací).
Podobnou katastrofální explozí sopky Mont Pelée, doprovázenou výronem žhavých plynů (kolem 1000 stupňů Celsia), bylo zničeno v roce 1902 město Saint-Pierre na ostrově Martiniku. Podobná katastrofální exploze, ale daleko většího rozsahu, je spojena i se sopkou Krakatoa (budiž jí polehčující okolností, že inspirovala Karla Čapka k románu "Krakatit").
Na Islandu podobná katastrofální erupce sopky Laki zabila cca 1/4 obyvatel a velké plochy původně úrodné půdy, polí a pastvin, pokryla popelem a lávou. Existují úvahy, že následná celosvětová neúroda byla spouštěcím faktorem Velké Francouzské revoluce. L Souček dává ve svém románu "Cesta slepých ptáků" umírání lidí a hospodářských zvířat po explozi s nehodou mimozemšťanů spojenou s únikem radioaktivity, nicméně sopečný popel obsahuje velká kvanta fluoru v rozpustné podobě a kontaminovaná pastva i kontaminace potravin vedou ke klinicky manifestní otravě fluorem s možným fatálním koncem.
Pokud budete cestovat autem z Reykjaviku k Ledové laguně, pojedete kolem oblasti, v níž byl zničen touto vulkanickou explozí jeden z nejbohatších tehdejších islandských statků. Pietní místo najdete podle věžiček z kamenů, stavěných na ploše vedle silnice. Na informační tabuli je psáno, že postavit věžičku na paměť obětí této katastrofy přináší štěstí. Aby turisté nedevastovali tamní krajinu sbíráním kamenů, mají je nachystány v kontejnerech.
Na stejném ostrově lze vidět jako atrakci pro turisty i jakéhosi křížence sopečného a meteorického kráteru. Podle některých geologů vznikl tak, že se meteorit trefil do natlakovaného magmatického krbu a odpálil ho dříve, než by bouchl jako "správná" sopka.
Pochopitelně, supervulkány jsou jiná třída. Mohou explodovat takovým způsobem, že ovlivní klima na celé planetě a jimi vyvolaná lokální devastace může přesáhnout desítky ploch našeho státu. Asi nejznámější jsou Dékánské plošiny v Indii, jejichž ztuhlá láva pokrývá území o rozloze více než desetkrát větší, než je rozloha ČR, a dosahuje tloušťky až více než kilometrové. Tento vulkán přispěl ke konci dinosaurů a podle některých odborníků jeho explozi vyvolalo zemětřesení z dopadu asteroidu do Mexického zálivu, takže byly prakticky současně postiženy obě polokoule planety. Je možné, že pokud by k této obrovské sopečné činnosti nedošlo, přežili by dinosauři (a jejich biotopy) na polokouli protilehlé impaktu a současné myslící bytosti na Zemi (pokud by nějaké byly) by měly na povrchu těla peří či šupiny a v ústech špičaté zuby beze skloviny.
Supervulkány mohou vytvořit i štítové sopky, s lávovými jezery, patřičně ohřívajícími a sopečnými plyny trávícími své okolí. Pokud jedete z Prahy do Karlových Varů, tak přes cíp takového útvaru pojedete. Jeho centrum bylo zhruba na místě současných Doupovských hor. Můžeme být jen rádi, že je tento vulkán dávnou minulostí (třetihory), z níž nám zůstaly jen malebné kopce a skály a půda bohatá na živiny (vyjma dusíku). A, pochopitelně, vyhřáté skály v hlubinách, v nichž vznikají minerálky známého "lázeňského trojúhelníku" a jeho okolí.
Pan Akademik F. Běhounek převzal Vernadského teorii o možném +- současném výbuchu vulkánů a supervulkánů na velké ploše povrchu Země, což by vedlo ke katastrofě, schopné vyhubit nejen lidstvo, ale i veškerý život na planetě. Je, pochopitelně, otázka, nakolik je to vědecky podložené a nakolik "licentia poetica", potřebná pro výstavbu dalšího děje románu. Stejnou teorii akceptoval i J. Verne v novele, která u nás vyšla až po roce 1989.
Nicméně záhřev zemské kůry teplem z rozpadu radioizotopů, pronikajícím z hloubky zemské kůry, je reálný jev a můžeme se než dohadovat, jak moc se vedle udržování sopečné činnosti podílí i na současném oteplování planety (IPCC nám to zcela jistě nepoví).

Fungovalo by válečné užití?

Osobně jsem přesvědčen, že to, co naznačil pan Putin, by v principu fungovat mohlo. Že dostatečně těžký projektil (nebo sled projektilů) by mohl natolik nabourat sotva se držící strop nad magmatickým krbem supervulkánu, že ten by začal praskat, a pak už by celý proces běžel naprosto stejně, jako kdyby o něco později (desetiletí, staletí) praskl v nejslabším místě spontánně.
Opravdu by tam patrně nemusela být ani jaderná ani konvenční nálož. Nějaká zátěž, ideálně ocelový ingot nebo závaží z měkčího materiálu, obalené ocelí, letící rychlostí 7 Machů ze stratosféry by asi měla dostatek energie, aby pohnula s nekompaktními horninami, prolezlými různými průduchy, jimiž odcházejí z hloubi plyny a také štěrbinami, z nichž tryskají gejzíry.
Jistěže ještě účinnější by bylo, kdyby samostatně manévrující hlavice Orešniku udeřily do jednoho místa jedna po druhé v kratičkých intervalech (i než úder jednou velkou hlavicí), ale nemám dostatek znalostí o jejich vlastnostech, tedy zda je jejich seřazení do šňůry během letu ze stratosféry vůbec technicky proveditelné.
Pochopitelně, experimenty na tomto poli asi nikdo se zdravým rozumem dělat nebude.
Jak jsem uvedl výše, výsledkem by byl velmi zraněný protivník, který by navíc nemusel Orešnika (nebo podobný prostředek) zaznamenat a jednoznačně identifikovat, nehledě k tomu, že blízká zařízení, takové identifikace schopná, by patrně podlehla zkáze ještě před předáním informace dál.
Faktem je také to, že všechny zmíněné supervulkány se zřejmě chystají k erupci. To by silně přispívalo k nevylučování alternativy, že se jedná o zcela přírodní explozi (jistěže už po druhé, v krátkém čase následující, explozi by podezření z nějaké nekaloty byla velká).
Lidstvo sice tyto supervulkány sleduje, ale nikdy nemělo možnost jejich erupci sledovat současnými mašinkami. Ani u daleko častěji explodujících běžných sopek, které opakovaně sledovány a měřeny byly, nemáme dost znalostí k dostatečně přesné a spolehlivé prognóze jejich erupce, tedy i k případnému spolehlivému rozlišení jejího přirozeného či umělého původu.

Řešení

Výše citovaný autor navrhuje velké magmatické krby navrtat tak, aby nedošlo k jejich explozi (tj. skrze dostatečnou vrstvu intaktních hornin, která by ustála mohutný tok lávy promíšené se sopečnými plyny skrze vrt). Navrtání tenké skořápky přímo nad magmatickým krbem by patrně vedlo k explozi supervulkánu, tedy k tomu, co by mohl udělat ten Orešnik bez jaderných hlavic.
Je otázka, nakolik by to fungovalo, nicméně až do poslední revize citované knihy autor onu část s navrtáním magmatických krbů ani neupravil, ani ji nekomentoval nějakou opravou na současný stav vědy v předmluvě k poslednímu vydání za svého života.
Faktem je, že se pokusem o odtlakování těchto supervulkánů nedá mnoho zkazit, protože Yelllowstone i Neapol s vysokou pravděpodobností v nějaké dohledné době (možná ještě za života některých čtenářů) bouchnou a bude to pecka planetárních rozměrů. Santorini se také chystá k výbuchu, ale snad o něco později. Pokud by se podařilo tlak v jejich magmatických krbech snížit, buď by k erupci vůbec nedošlo, nebo by měla daleko menší dopad.
Faktem ovšem je, že současná EU řeší naprosto bezcenné pitomosti, jako je "boj za klima", ale podstatným věcem se nevěnuje. Pokud by bouchl onen supervulkán u Neapole, mělo by to dopad na klima docela drastický, protože do vysokých vrstev atmosféry by se dostala ve velkém množství vodní pára, jak tomu bylo při erupci sopky Hunga Tonga v roce 2022. Ta vyvrhla do stratosféry vodní páru v množství, představujícím asi 1/4 množství do té doby stávajícího obsahu vodní páry v celé atmosféře Země. Toto odpovídá 15 procentním bodům celkového skleníkového efektu. Veškerý oxid uhličitý v atmosféře odpovídá 24 procentním bodům a veškerý antropogenní CO2 odpovídá necelým 6 procentním bodům skleníkového efektu (část oxidu uhličitého "navíc" je neantropogenní), takže ten byl uvedenou sopkou převýšen nejméně dvaapůlnásobně. Ještě podobnější sopce Hunga Tonga je onen supervulkán u ostrova Santorini. Oba tyto vulkány přitom onu sopku svou ráží výrazně převyšují, takže jejich dopad na klima by byl citelně vyšší.
Po výbuchu sopky Hunga Tonga se ovšem nic katastrofálního nestalo, protože oteplení závisí na skleníkovém efektu logaritmicky. Je to názorná ukázka skutečnosti, že ani zvýšení antropogenního oxidu uhličitého na dvojnásobek současného stavu by se nijak zásadně na klimatu neprojevilo.
I řešení supervulkánu u Neapole a dalšího u Santorini má tedy vedle vojenského i "klimatický aspekt", podstatně věrohodnější než antropogenní CO2. Navíc by preventivní opatření zde uplatněná neznamenala devastaci ekonomiky a zbídačení většiny obyvatel EU na úroveň chudých rozvojových zemí.
Rozhodně bych považoval "vypuštění páry" Neapolskému supervulkánu a jeho "menšímu bráškovi" u ostrova Santorini za smysluplnější činnost než současný "boj za klima", protože exploze kteréhokoli z nich pohne s klimatem daleko víc než to, kdyby veškeré obyvatelstvo EU spáchalo hromadnou sebevraždu po vzoru některých náboženských sekt, nebo naopak začalo produkovat násobně víc CO2 než kdy v minulosti.

Supervulkány jsou potenciálním rizikem, které by mělo dopad srovnatelný s mnohonásobnými jadernými údery (až na tu radioaktivitu, částečně by ji ovšem nahradilo zamoření prostředí toxickými prvky). Existuje teoretická možnost, že by je potenciální protivník, ať už by jím bylo Rusko, Čína nebo jakýkoli jiný stát, případně nějací teroristé, využil k devastaci území USA a EU, což by mohl být i počátek války s vysokou výhodou pro našeho nepřítele. Stávající stav poznání připouští možnost tyto supervulkány zneškodnit, nicméně se na tomto poli nic veřejně známého nepodniká, byť by to v případě supervulkánů na územní EU bylo smysluplnější proklimatické a proekologické opatření než "boj proti CO2".

V čem nesouhlasím s panem T. Okamurou

Každý čtenář mých textů na politická témata patrně musel pozorovat, že moje politické názory jsou většinou velice blízké tomu, co má v programu SPD. Mám poněkud rozdílný pohled na řešení vztahů u G a L párů, nicméně v současné době jde o něco aktuálnějšího, což jsou občané Ukrajiny na našem území.

Názor pana Okamury

Pan Okamura zastává názor, že po skončení války na Ukrajině musejí být občané Ukrajiny, kteří zde fungují na základě uprchlického statusu (ať už se to právně pojmenovává jakkoli), vráceni zpět na Ukrajinu.
Představuje si tedy cosi na způsob biblického exodu, ba spíš rozsáhlejšího, protože podle všeho těch Židů v "egyptském zajetí" nebylo zdaleka tolik, jako je u nás občanů Ukrajiny, možná i méně než desetina.
Takový exodus by byl možný patrně jen formou zákona, který by vysidloval či nuceně deportoval občany Ukrajiny z Česka pod hrozbou nějakých citelných sankcí, či s užitím explicitního násilí.

Proč to vidím jinak

Pokud válka na Ukrajině skončí, tak, i kdyby skončila "včíl", bude část Ukrajiny, z níž pochází velké procento uprchlých Ukrajinců, okupována Ruskem, a s tím nic neuděláme, leda by se do čela států NATO dostal šílenec formátu Kim Ir Sena, který prohlašoval, že je možné na Američany a Jižní Korejce zaútočit atomovkami, protože Američané nebudou mít odvahu tyto údery oplatit. Nyní by se, pochopitelně, útočilo na Rusko, které má těch atomovek (včetně jaderných hlavic a podobných forem jaderných náloží) víc, než měly tehdy USA. A Rusko by v případě jaderného útoku na své území bylo zahnáno daleko více do kouta než by byly zahnány USA jaderným útokem na Jižní Koreu a své základny na jejím území.
Je tedy třeba vzít v úvahu skutečnost, že významná část uprchlíků z Ukrajiny nebude mít kam se vrátit (leda bychom je vyexpedovali Putinovi, ale ten by je nejspíš na území, obsazená Ruskem a vyčištěná od etnických Ukrajinců, nevrátil). Domovy dalších jsou válečnými událostmi totálně zdevastované a na jejich obnovu nebude mít Ukrajina celá desetiletí prostředky, od financí přes materiál až po pracovní síly.
Je také otázka, co se stane se zbytkem Ukrajiny. Je dost dobře možné, že její porážka nastartuje podobný proces, jakého byli naši předkové svědky na konci první světové války, kdy se rozpadlo Rakousko - Uhersko. Jednotlivé regiony Ukrajiny mají rozdílnou historii, byly jakž takž slepeny až po VŘSR, ale jsou mezi nimi dlouhodobé rozdíly. Na západě Ukrajiny navíc dominují v populaci neukrajinská etnika (Rusíni, Maďaři, Rumuni atd.), nespokojená mj. se současnými jazykovými zákony, podobně jako Rusové na východě. Po porážce a zhroucení Ukrajiny může dojít k jejímu rozpadu s tím, že z některých nově vzniklých států a státečků by byli etničtí Ukrajinci spíš vyháněni. Takže by po skončení války s Ruskem mohlo dojít k další vlně emigrace Ukrajinců.
Ještě je třeba dodat k oné válce s Ruskem, že jak na území USA, tak i na jihu EU se nacházejí aktivní (a s prokazatelně narůstající aktivitou) supervulkány, které by se teoreticky daly odpálit i raketou typu Orešnik bez jaderných hlavic (Putin se už v případě USA už o něčem podobném zmínil), jejichž exploze by zdevastovala 1/4 - 1/3 území USA a asi víc než polovinu území EU (s bonusem těžké devastace severoafrického a blízkovýchodního středomořského pobřeží).

Ukrajinci

Faktem je, že Ukrajinci představují významnou podporu našeho průmyslu i stavebnictví, nicméně se v některých místech uplatňují i v zemědělství.
Za důležité považuji i to, že Ukrajinci jsou ochotni a schopni se naučit česky a mnozí to zvládnou na úrovni, že téměř nepoznáte jejich odlišnou národnost. Časem tedy pominou i jazykové problémy na školách, které se ze začátku jejich tuzemského pobytu hojně vyskytovaly a naše mizerně řízené školství je spíš akcentovalo než řešilo. Přestože je většina z nich pravoslavná, jsou s námi do značné míry civilizačně kompatibilní a manželské či partnerské páry česko - ukrajinské existují bez nějakých zásadních zádrhelů už nyní.
Ostatně, je vhodné připomenout i posléze svatořečeného pravoslavného kněze Gorazda, který poskytl úkryt členům skupiny Anthropoid ve svém kostele, v jehož kryptě poté proběhl jejich poslední střet s nacisty.
Faktem je, že po začátku války na Ukrajině se jednalo o typicky válečnou emigraci, tj. s převahou žena dětí a pokud v ní byli muži, převažovali muži buď mimo odvodní věk nebo chronicky nemocní / invalidní. Muži z Ukrajiny zde byli už v dobách před válkou, jako typická imigrace za prací. Až ve druhé polovině dosavadního trvání války začali narůstat mezi emigranty muži "válečně jatečného věku", protože začala klesat ochota Ukrajinců umírat za stále zkorumpovanější stát, navíc řízený lidmi, vydělávajícími na válce nehorázné peníze (jistě od začátku, ale nějakou dobu trvalo, než se skandály provalily natolik, že je už nebylo možné ani ututlat, ani informace o nich nadále vydávat za "ruskou propagandu".
Nicméně pořád je imigrace z Ukrajiny do ČR i jinam regulérní emigrace před válkou. Což je rozdíl oproti invazi mladých mužů vojenského věku, jak je tomu v případě emigrantů z islámských zemí, přičemž podezření, že se jedná v podstatě o vojsko, či alespoň pátou kolonu, za účelem vytvoření islámského státu na území EU, stále nabývá na pravděpodobnosti.
Jinými slovy, pořád nám zde převažují mezi Ukrajinskou populací ženy a děti.

Prognóza

Jsem toho názoru, že ženy s dětmi budou mít tendenci se vrátit na Ukrajinu tehdy, až se jejich manželé vrátí z války či zajetí.
V souvislosti s tím druhým je opět nutno poukázat na silně krátkozrakou politiku naší (a nejen naší) vlády, generující nepřátelství mezi námi a Ruskem. Po válce bude potřeba vyjednat s Ruskem co nejrychlejší návrat zajatců. Ten nebude úplně v zájmu Ruska, protože ti "vo glubinach sibirskych rud" (ruda = důl) mohou pracovat pro Rusko až do svého totálního spotřebování.
Důležité také je, že s Ruskem téměř jistě nebudeme jednat z pozice vítěze, ale poraženého (protože stojíme na straně Ukrajiny, která bude s vysokou pravděpodobností poražena). Takže slušné vztahy s Ruskem by mohly přispět k úspěchu takového jednání.
Nicméně část zde žijících Ukrajinek je neprovdaná. Jiné se dozvěděly, nebo dozvědí, že jsou válečné vdovy. Další Ukrajinky nám v tuzemské emigraci dorůstají a ještě dorostou. Ukrajinců zde není tolik, a ti z předválečné doby jsou většinou ženatí, protože motivací jejich příchodu k nám bylo mj. materiální zajištění jejich rodin v tuzemsku vydělanými penězi.
Lze důvodně očekávat, že část Ukrajinek (a troufám si odhadovat, že hodně nadpoloviční) bude mít zájem se v tuzemsku provdat a zůstat zde trvale (a, pochopitelně, získat zdejší občanství). Předpokládám, že zájem bude i z druhé strany, protože spousta Čechů dá přednost Ukrajince, zastávající tradiční hodnoty a postoje k rodině, pro niž je rodina s více dětmi čímsi samozřejmým a pozitivně přijímaným, před těmi Češkami, které programově mít děti nechtějí (pokud se tedy vůbec chtějí vdávat), ať už z důvodu kariéry, ničení si postavy nebo toho, že "dítě leze do peněz". Jak nám to předvádí paní roztleskávačka předvolebních akcí pana premiéra.
Připomínám také historicky opakovaně prověřenou schopnost českého národa přijmout a postupně počeštit osoby s původně odlišnou národnostní identitou.
Pokud se výše uvedená prognóza splní, čeká nás v budoucím desetiletí babyboom, srovnatelný s vlnou "Husákových dětí", který by měl do značné míry vyřešit současný katastrofální stav tuzemských demografických ukazatelů. Pochopitelně, bude nutné velmi tvrdě vyřešit problém ekonesmyslů, škodících naší společnosti mj. i v oblasti porodnosti, i za cenu totálního rozchodu s EU.
Dokážu si, mj. na základě výše uvedeného, představit, že v tuzemsku provdané Ukrajinky a jejich manželé budou v zájmu budoucnosti svých rodin volit spíše strany euroskeptické, než eurohujerské. A z dlouhodobějšího hlediska lze očekávat volbu podobných stran i u dětí z těchto rodin (což by mohli soudruzi ze SPOLU či z Bruselu akcentovat snížením volebního věku). Pokud tedy pan Okamura proti Ukrajincům brojí, připravuje se o potenciální voliče.

Jsem tedy toho názoru, že přistupovat k civilizačně kompatibilním emigrantům z Ukrajiny podobně jako k emigrantům z islámských zemí je dosti hloupé a SPD tento přístup přinese více škod než užitku, včetně toho, že se takto připravuje o možné budoucí voliče.

Jak je to s tím očkováním?

V současné době roste odpor občanů proti vakcinacím a současně roste snaha státních organizací vakcíny "horem spodem" do občanů násilně cpát, bez ohledu na jejich přínos nebo naopak rizika. Souvisí s tím jistě i snaha dát co nejvíce pravomocí dnes již silně pochybné WHO.

Historie

Historicky první vakcínou byla už v 17. století Jennerova (17. května 1749 – 26. ledna 1823) vakcína proti pravým neštovicím. (Dříve se používala tzv. variolace, tedy snaha vyvolat pravé neštovice ve formě lokálního zánětu, ale to je něco trochu jiného.) Ta je zajímavá tím, že využívá velkou podobnost (i pro lidský imunitní systém) vysoce patogenního (v některých epidemiích i hodně úmrtí nad polovinou nakažených) viru pravých neštovic a poměrně málo patogenního viru neštovic kravských. Za očkováním stálo pozorování, že britské dojičky krav, které prodělaly kravské neštovice, netrpí neštovicemi pravými. Aby bylo jasno, v těch dobách se považoval obličej bez jizev od pravých neštovic za "zvláštní znamení" a uplatňoval se jako takové například u zločinců na útěku.
Přestože samotná myšlenka pochází tedy od bezejmenných pracovnic v tehdejší živočišné výrobě, Jennerova zásluha je, že onu tradovanou lidovou moudrost vyzkoušel v praxi a shledal ji pravdivou. Načež neváhal položit na oltář vědy a pokroku svou profesní kariéru a další benefity z práce vesnického lékaře plynoucí, a skutečně to očkování zavedl.
Měl trochu štěstí, že nenatrefil na klienta s oslabenou imunitou (u něhož by mohly kravské neštovice proběhnout jako celkové onemocnění s výsevem neštovic po celém těle, byť s vysokou pravděpodobností probíhající lehčeji než pravé neštovice) a nedošlo ani ke komplikacím, jaké představuje vnesení kapaliny či hnisu z kravské neštovičky do oka (může dojít až k oslepnutí).
Očkování se, přes pomluvy a odpor zpátečnických vrstev, prosadilo nejen ve Velké Británii, ale v podstatě po celém světě, včetně tehdejších kolonií evropských států. Španělé dovezli virus kravských neštovic na postupně infikovaných sirotcích (prostředky jako suchý led a termosky tenkrát prostě nebyly) do kolonií v Jižní Americe a proočkovali tamní domorodce, kteří byli na pravé neštovice citlivější než Evropané, protože do připlutí Kolumba na tomto kontinentu neštovice nebyly, ba ani nebyli tamní příbuzní Tura domácího nemocní kravskými neštovicemi.
Za dalším očkováním stálo až Pasteurovo pozorování, že některé infekce pokusná zvířata nemohou dostat dvakrát po sobě (MMCH při současných předpisech pro zacházení s pokusnými zvířaty, prosazených různými aktivisty s podporou EU, by k tomuto pozorování nemohlo dojít). Od toho byl už jen krůček k idei oslabení původce choroby tak, aby nevyvolal závažné onemocnění, ale imunitu vůči němu ano. Pasteur také prokázal, že postup je vhodný i pro infekce, jejichž původce není znám, vyvinutím očkování proti vzteklině (jejíž původce byl objeven až desítky let po jeho smrti, poněvadž k tomu je potřebný elektronový mikroskop, jaký byl zkonstruován až po druhé světové válce).
Snad paralelně s akcemi Evropanů přišli někteří pastevci na jihu Afriky na to, že proti tuberkulóze dobytka lze zvířata chránit tím, že do zářezu v kůži jejich ocasů se dá kousek plic zvířete, které na tuberkulózu uhynulo. Následně sice zvířeti ocas upadl, což byl nejen estetický defekt, ale snížilo to i jeho možnost odhánět mouchy, ale ochranu proti tuberkulóze to zajišťovalo (zmiňuje to H. R. Haggard v "Dolech krále Šalamouna").
Pochopitelně, očkování se následně vyvíjelo a byla snaha vyvinout je především proti velmi závažným chorobám, s vysokou pravděpodobností úmrtí nebo doživotních následků.
To se v principu v řadě případů zdařilo. Podařila se eradikace pravých neštovic a řada dalších chorob byla silně utlumena. U nás se např. už v 50 letech podařilo dostat na nulu dětskou obrnu. Měli jsme (Československo) sice cca deset případů ročně virózy s obrnami, ale vždy se podařilo prokázat, že se jednalo o jiný typ viru. Podobně byly téměř vymýceny spalničky, záškrt, černý kašel a některé další choroby, tetanus se stal vzácností. Pokrok nastal i v souvislosti s výskytem vztekliny (podílela se na tom mj. vakcinace lišek). Tyto úspěchy zavádění vakcinace rozhodně nelze zpochybnit.
Důležité je, že tvůrcům prvních vakcín, ale i jejich bezprostředním nástupcům šlo především o záchranu lidských životů. Velice často měli jiné zdroje financování než prodej vakcín. Důležitá také byla rovněž značná decentralizace výzkumu i výroby těchto prostředků.

Hodnocení

Jako u kteréhokoli medicínského zákroku je nutné i u očkování hodnotit onen známý poměr cost : benefit. Tedy co negativního očkování přinese (včetně nákladů, samozřejmě), versus jaký přínos od něj bude.
Je jasné, že u nemocí se stoprocentní, nebo tomu stu velmi blízké úmrtnosti, můžeme tolerovat daleko vyšší cost vakcinace než v případě ochrany před chorobami daleko banálnějšími. Takže v případě vztekliny (celosvětově jsou známy snad jen dva případy přežití, a to stejně po očkování, pouze aplikovaném pozdě vzhledem k době, kdy byl pacient infikován - takže došlo k rozvoji počátečních příznaků nemoci, které posléze ustoupily, a stejně se zásadními trvalými následky, jako jsou obrny a demence) je možné tolerovat i jedno procento komplikací a jedno promile úmrtí - při třicetiprocentní pravděpodobnosti onemocnění vzteklinou po pokousání vzteklým zvířetem, což je totožné s pravděpodobností smrti na vzteklinu.
Je ovšem problém, pokud nějaká vakcína má nemocnost a smrtnost srovnatelnou s chorobou, proti níž má působit, což je jednoznačně problém mRNA vakcín proti COVIDu, byť ona účinnost je silně nadsazená, protože existují studie, podle nichž vakcinace ani nesnížila riziko infekce, ani riziko těžkého průběhu (spojeného s hospitalizací), ani riziko úmrtí. Takže při zohlednění těchto studií by byl jediný její efekt výdělek producenta tohoto "léku".
Dalším takovým problémem je i pokles účinnosti vakcín, především moderních, oproti jejich nemoderním předchůdcům.

Kausa odbarvená tinktura

Protože tatínek byl farmakolog, znám od něj "roztomilou historku z natáčení" o tom, jak byla vyvinuta naprosto perfektní jodová tinktura, bezbarvá a nečinící skvrny na oděvu. Což je opravdu nectnost jodové tinktury, která velice ochotně reaguje (respektive atomární jód v ní obsažený) jak s umělou, tak i syntetickou tkaninou za vzniku většinou tmavohnědých skvrn, které nejdou vyprat, protože se v nich jód z tinktury sloučí s materiálem tkaniny za vzniku dosti chemicky odolných barevných sloučenin. Jistě je nějak odstranit jde, ale zpravidla stylem známé scény z filmu "Císařův pekař, pekařův císař": "Skvrnu pořídíme snadno, cizinec laskavě promine."
A tak se soudruzi jali vyrábět bezbarvou jodovou tinkturu, kterou získali jednoduše, totiž přidáním thiosíranu sodného do normální jódové tinktury. Tato látka skutečně jodovou tinkturu odbarví, takže ta posléze skvrny nedělá. Problémem ovšem je, že přidáním thiosíranu se atomární jod, rozpuštěný v tinktuře, přemění v jodový iont, který je sice bezbarvý, ale má také nulové desinfekční účinky. Takže taková tinktura má asi stejné účinky, jako potření rány třeba vodkou nebo slivovicí (whisky by přišla moc draho). Prostě, desinfekční účinek jódu jako takového je touto úpravou zcela eliminován.
A trvalo dost dlouho, než soudruhům farmaceutům došlo, že udělali totální pitomost, protože onu nežádoucí vlastnost jódu dělat fleky na šatech i jinde (třeba podlahových krytinách) nelze oddělit od oné desinfekce ran a dalších účinků (např. "přilákání" imunokompetentních buněk na místo poranění), kvůli níž se jodová tinktura aplikuje.
Mimochodem, je dobré mít v lékárničce thiosíran sodný (býval součástí ustalovače a běžně k mání v obchodech s fotografickými chemikáliemi), protože v případě kápnutí na oděv a něco podobného, stačí špetku těchto krystalků poplivat a třít jimi onu skvrnu od tinktury (nebo i jodoforu typu Jodisolu apod.). Pokud se to udělá v řádově desítkách sekund po potřísnění, je zpravidla skvrna zažehnána.
A ještě jednou cosi OT: Jodová tinktura odbarvená thiosíranem by se dala použít při zamoření radioaktivním jódem jako profylaxe proti vychytávání tohoto jódu štítnou žlázou v případě absence tablet jodidu draselného, které jsou k tomu určeny. V době havárie Černobylu někteří lidé požili jodovou tinkturu. Ta má tentýž účinek ale může poleptat sliznici úst, hltanu a jícnu, zatímco po přidání thiosíranu tinktura leptavý účinek ztrácí. Thiosíranu není třeba se nějak bát: je (či byl) v tabletách speciality Carbotox spolu s živočišným uhlím.
Tahle kauza už ukazuje jednu důležitou věc, že časem se stala u léčivých prostředků obecně důležitou nikoli užitečnost a účinnost, ale jejich atraktivita a prodejnost. Další poučení spočívá v tom, že po relativně dlouhou dobu byl vyráběn nesmysl, jehož neúčinnost je prokazatelná na úrovni středoškolské chemie (alespoň těch 70. let, kdy jsem ji studoval).

Analogie nesmyslu

Klasické očkovací látky vyvolávaly reakci, spočívající ve zvýšené teplotě až horečce u očkovaného (zejména dítěte), nechutenství, negativních změn nálady apod., zkrátka příznaků mírně probíhající choroby.
Tato reakce je naprosto logická. V jejím průběhu se imunitní systém "naučí" příslušnou chorobu zvládat a skutečně v případě kontaktu s "divokým" původcem patřičně zareaguje a většinou dlouhodobě, často doživotně, si původce infekce pamatuje a ví, jak na něj. Tato reakce je prostě znamením, že se očkování "ujalo".
Ona reakce ovšem byla některým rodičům proti srsti, a tak soudruzi, místo aby vysvětlili podstatu problému, začali vyvíjet "šetrné vakcíny", které uvedené problémy nevyvolají, ale vyvolají daleko méně kvalitní a jen krátkodobou imunitu proti danému onemocnění. Výsledkem jsou například "šetrné" vakcíny proti spalničkám, které podobné potíže nezpůsobují, avšak u části očkovaných už v dorostovém věku poklesne imunita natolik, že na středních školách a učilištích dochází ke vzniku menších epidemií spalniček. A nejde jen o spalničky, podobně funguje "šetrné" očkování i proti černému kašli, záškrtu a dalším podobným chorobám, které klasické "nešetrné" vakcíny na celá desetiletí vymýtily, protože imunita jimi způsobená byla prakticky doživotní. A nyní tato choroby opět začaly být součástí praxe praktických lékařů.
Pochopitelně, reakce na selhávání oněch "šetrných" vakcín ze strany výrobců je, že se bude přeočkovávat. Takže místo jedno "nešetrné" vakcíny vám budeme píchat "šetrnou", a to opakovaně, ideálně vždy po pár letech po celý život. Zisky farmaceutických firem budou bobtnat jako hrách nebo fazole v míse s vodou.
Pochopitelně, pokud se do celé kauzy zapojí "věčně chudí" státní úředníci, jimž nějaký příspěvek od farmaceutických firem přijde vhod, můžeme se dočkat opravdu povinného očkování co pár let proti něčemu, vůči čemu bylo za "zlých komunistů" jedno očkování s doživotním účinkem (pro zjednodušení pomíjím pacienty s AIDS a podobnými chorobami, u nichž selhává imunita včetně té, která byla navozena očkováním).
Čili šlo o další stupeň degenerace tvorby a produkce vakcín, kdy ještě více šla do kopru snaha o pozitivní efekt na zdraví, aby ustoupila ryze komerčním zájmům výrobců.
Jistěže to celé akcentovaly pseudovakcíny na bázi mRNA, kvůli nimž WHO změnila definici vakcíny, protože to v reálu žádné vakcíny nejsou. Dovolím si parafrázovat Shakespeara, že exkrement přejmenovaný na máslo bude dál páchnout jako exkrement a jeho požití bude vyvolávat zdravotní potíže.
Vakcíny působí tak, jak bylo uvedeno výše: Imunitní systém se setká s něčím, co je imunitně velmi podobné původci choroby, nebo jeho hlavnímu patogennímu faktoru (např. záškrtovému nebo tetanovému toxinu) a vytvoří si schopnost na něj reagovat, takže když se dostane do kontaktu s opravdovým "divokým" patogenem, je jeho reakce daleko promptnější než u neočkovaného. U tetanu to jde dokonce tak daleko, že prodělání tohoto onemocnění (s pravděpodobností přežití cca 1 : 1) žádnou imunitu nezanechává, na rozdíl od aplikace inaktivovaného a pro imunitu "zviditelněného" toxinu v rámci očkování (protože pak už imunita reaguje i na neupravený toxin).

mRNA nesmysly

Preparáty na bázi mRNA se v podstatě podobají infekčnímu agens, které donutí infikované buňky k produkci protilátek nebo k reagování na patogen coby "buněční zabijáci". Takto to vypadá hezky. Původně to bylo určeno pro osoby s velice oslabenou imunitou, které nelze očkovat, protože živá vakcína by u nich mohla vyvolat fatální onemocnění, a neživá vakcína by imunitu nevyvolala, protože imunitní systém, rozvrácený třeba pokročilým AIDS, nebo kombinací cytostatik a ozařování u nádorových pacientů (apod.) už není s to zareagovat jako celek, ale jeho efektorová část ještě je jakési reakce schopna.
Je třeba připomenout, že u klasické vakcinace i při onemocnění chorobou přijdou do kontaktu s antigeny patogenu receptory imunitního systému. Informace z nich je zpracovávána v dalších jeho částech, včetně porovnávání se seznamem tolerovaných antigenů (jsou to především antigeny vlastního těla), který si imunitní systém novorozence vytvoří krátce po narození. Je to celá kaskáda reakcí, na níž může být proces v kterémkoli stupni zastaven, pokud je v dané fázi vyhodnocena reakce na antigen jako nežádoucí. Až nakonec dojde pokyn k B-lymfocytům vyrobit protilátky a k T-lymfocytům vyputovat na místo nákazy a antigen i s jeho nosiči likvidovat.
A je třeba si uvědomit, že výše popsaný systém se vyvíjel stovky milionů let pod kuratelou nemilosrdného darwinského výběru, řídícího se zásadou, že přežít může jen to nejlepší. Vrtat do toho má opravdu cenu jen u těžce postižených pacientů na nichž se už toho moc pokazit nedá.
Zatímco imunizace klasickou vakcínou je srovnatelná s tím, že zkontroluji, zda mám doklady od sebe i od auta, auto odemknu a nastartuji klíčkem, mRNA je snad ještě agresívnější než vylomeni zámku od dveří, urvání zámku pro klíček a nastartování spojením utržených drátů (jsem si vědom, že u moderních aut, prolezlých elektronikou, se už takto nastartovat nedá).
Také krátce po zveřejnění snah aplikovat tyto prostředky zdravým lidem protestovali jejich původní tvůrci a upozorňovali na to, že pro zdravé lidi tyto prostředky vůbec nebyly ani zamýšleny. Načež je placení pohůnkové farmaceutických firem odpojili od sociálních sítí.
mRNA nesmysly byly jen pofidérně testovány na bezpečnost, v podstatě se zadáním "nic špatného nesmí být zjištěno". Poněkud to připomíná, jak za komunistů soutěžily kraje o kvalitu vody. A jeden krajský hygienik soutěž "vyřešil" tak, že přísně nařídil do všech vzorků vody, zasílaných do oné soutěže, přidat nepatrné leč postačující množství preparátu na chlorovou desinfekci vody. Podobnost v podstatě zákonitá, protože farmaceutický oligopol se chová prakticky stejně jako druhdy složky totalitního státu.
Až různé "disidentské" studie, s velkými problémy nalézt cestu k odborné veřejnosti, odhalily skutečnost, že tyto preparáty nepůsobí jen na efektorové buňky imunitního systému, jak deklaruje výrobce, ale i na řadu dalších buněk vycházejících z mezodermu (na raném lidském zárodku se jako první vývojově oddělí zevní ektoderm, vnitřní endoderm a mezi nimi vmezeřený zárodečný list, což je onen mezoderm, a z něj vznikají i složky imunitního systému, ale také krev a srdečně cévní systém a také kosti, vazivo a kosterní svaly). Nicméně mohou být napadeny i další buňky, včetně buněk nervového systému (který vzniká ze zevního zárodečného listu, jehož část se zanoří do hloubi vznikajícího zárodku a oddělí se od tohoto listu). Pokud jsem správně informován, jedná se ty buňky, které v nervové tkáni dělají to samé, co jinde buňky imunitního systému.
Faktem je, že při důkladném a odpovědném testování, které nikdy nebylo provedeno, by uvedené problémy nemohly uniknout pozornosti, a faktem je rovněž i to, že napadení jiných buněk organismu než plánovaně cílových buněk jeho imunitního systému stojí za naprostou většinou komplikací (včetně fatálních) vyvolaných tímto zákrokem. Bylo zjištěno i to, že alespoň v některých tkáních se genetická informace z mRNA přenáší i na potomstvo napadených buněk (v reálu existuje víc možností, jak se to může dít), takže slova jednoho ze slovenských ministrů o "geneticky modifikovaných lidech" jsou svým způsobem pravdivá, bez ohledu na hýkání desinformátorů, napojených na covidové penězovody.
Můžeme brát jako ukázku "kvality" veřejnoprávních médií neinformování o faktu, že zdravotní sestra, které byla v rámci kampaně mRNA "vakcína" aplikována, údajně jako prvnímu člověku na světě, na následky této aplikace asi po týdnu zemřela.

Ještě jeden aspekt

Proces degenerace tvorby vakcín od výroby vysoce účinných preparátů ke tvorbě preparátů se silně pochybnou účinností a vedlejšími účinky naprosto neodpovídající reálnému riziku pro neočkované osoby má ještě jeden aspekt:
Byly to aktivity "ochránců zvířat": Ty nakonec vedly k šílenému prodražení jakéhokoli pokusnictví na zvířatech, i toxikologických testů. Důsledkem, před nímž varovala rozumnější část vědecké obce již v oněch raných devadesátých letech, byla praktická likvidace nezávislého akademického výzkumu. Stávající výzkum je zpravidla silně podřizován farmaceutickým firmám a zpravidla nesmí dělat nic, co by bylo v rozporu s jejich zájmy. Stejně tak byla zlikvidována výzkumná pracoviště malých a středních firem.
V důsledku toho se silně zpomalil výzkum řady skupin léků. Je to logické, pokud běžel nezávislý výzkum, bylo vždy riziko, že objev, držený pod pokličkou, dokud si předchozí generace léků téhož typu "na sebe nevydělá", bude patentován nějakou menší firmou, nebo bude látka a její příprava publikována ve vědeckém časopise (což tehdy bylo v podstatě neslučitelné se získáním patentu), a tudíž existovala motivace jít s tím lékem včas ven.
Lze odhadnout, že v našem státě umírají v současné době až dolní stovky lidí ročně na choroby, zvládnutelné léky, které sice existují, ale je v rozporu s ekonomickým zájmem výrobce je dát na trh (dost mu vydělávají jejich méně účinní předchůdci). Přičemž s každým rokem umělého zpomalování výzkumu tyto počty rostou, a spíš budou růst exponenciálně než jen lineárně.
Jistěže je zde i problém testů na zvířatech:
Pamatuji doby, kdy toxikologický test byl levnější než chemický (či fyzikálně chemický) a dokázal jako benefit zachytit i toxiny, s nimiž se nepočítalo a jejichž analytika ani nebyla k dispozici. Testovala se např. přítomnost aflatoxinů v některých potravinách a potravinových surovinách na jednodenních káčatech, extrémně citlivých na aflatoxiny. Přičemž zachycena byla jakási "suma aflatoxinů", včetně těch druhů této skupiny jedů, které v té době nebylo možné chemicky stanovit a i dnes by to byl značný problém, řešitelný jen na dvou třech pracovištích v tomto státě, a ještě rozhodně ne na počkání (ten test na káčatech trval cca 24 hodin).
A, obávám se, že i dnes by přišlo nějakých 10 - 12 jednodenních káčat levněji než analýza oněch více než deseti různých aflatoxinů na vysokotlakém kapalinovém chromatografu. A pokud by laboratoř nebyla zavedena na analýzu daného druhu potraviny nebo suroviny, znamenalo by to navíc vývoj nové varianty stávající analytické metody (předcházející finálnímu prohnání vyčištěného extraktu mašinou za několik milionů), tedy práci několika vysokoškoláků a laborantek na desítky dnů s náklady v tisících za každý den. I pouhý přechod analytiky "jen" z kravského mléka na kozí či mateřské trvá a stojí, jak bylo uvedeno.
Budu hodně ošklivý: Odbourání levných, rychlých a spolehlivých testů na zvířatech a jejich náhrada testy podstatně dražšími (a ještě často ne tak spolehlivými) je jedním z důvodů, proč jsme nuceni na léčení některých dětí se vzácnějšími chorobami pořádat veřejné sbírky. A jistěže k tomu přispívají i "moderní šetrné" vakcíny s nutností opakované revakcinace, placené z prostředků zdravotnictví.
A i výše uvedené zablokování výzkumu přispělo ke stavu, kdy proti COVID byly najednou jen mRNA pseudovakcíny s pochybným benefitem a velkými riziky. Kdyby na tomto problému pracovaly desítky pracovišť v každé větší zemi, patrně by byly k dispozici preparáty jednak účinnější, jednak méně rizikové.

Reakce lékařské obce

Faktem je, že významná část lékařů si zachovala k "vakcínám", údajně proti COVID, zdrženlivost. Řada z nich i na odborných akcích veřejně prohlašovala, že raději "vakcínu" vylijí do výlevky a pacientovi nepíchnou buď nic, nebo jen něco neškodného. Ještě víc se jich odmítalo covidové kampaně účastnit, proto na ni nakonec byli nahnáni starší medici. Ve svých ordinacích se této kampaně účastnili prakticky jen "zlatokopové", od nichž lucidnější pacienti prchají, jak jen trochu mohou.
Podobná situace byla i v jiných zemích. Lékaři prostě při promoci cosi přísahají, mj. to, že nebudou pacienta poškozovat, a je potěšitelné, že řada z nich se nesnažila stát kandidáty na titul "Mengele roku", ale snažila se své pacienty různými způsoby před tímto vysoce rizikovým a neúčinným zákrokem chránit. Ostatně, nedávno proskočila (opět spíš v alternativních než veřejnoprávních médiích) informace, že v USA zrušili (protože Trump) obžalobu lékaře, který cca 25 000 pacientům na jejich přání místo vraždící pseudovakcíny aplikoval fyziologický roztok.
Lékařská obec se i tedy v podmínkách covidové totality zachovala jako celek dosti pozitivně, zejména tuto linii drželi starší lékaři s delší praxí, mající širší přehled o oboru.
Z výše uvedeného také plyne skutečnost, že nežádoucí (až fatální) komplikace mRNA "vakcín" je nutno vztahovat k podstatně menšímu počtu pacientů, tedy ne k těm "papírově vakcinovaným", kteří dostali neškodnou slanou vodu, nebo ani tu ne. Na druhé straně existence těchto pacientů dosti zpochybňuje blekotání o "superúčinnosti" mRNA sajrajtů, protože pokud by "vakcinace" byla účinná, ti lidé se slanou vodou místo "vakcíny" by museli onemocnět a v určitém procentu i zemřít (a pokazit statistiku oficiálně očkovaných).
Osobně doufám, že toto selhání farmaceutického průmyslu, velmi podobné jeho chování za aféry s léky obsahujícími thalidomid (nejznámější je Contergan), bude časem řešeno, a daleko tvrději. Jsem toho názoru, že producenti těchto "vakcín" by měli být potrestáni srovnatelně s tím, jak bylo po válce naloženo s koncernem I. G. Farben (a i u něj byly tresty dosti bagatelní).
Poučení jak z COVIDu tak i thalidiomidu je, že farmaceutický průmysl musí být permanentně pod bdělým dozorem demokratického státu s hrozbou opravdu tvrdých sankcí, jak proti firmám tak i proti jejich managementu.

Trochu šířeji

Není náhodou, že byl v USA do státní administrativy dozorující léky postaven R. F. Kennedy, Jr., kterého spousty aktivistů, zcela jistě z nezištné lásky k producentům vakcín a pseudovakcín, označují za "antivaxera a desinformátora". Jeho hlavním hříchem je skutečnost, že požaduje velmi důkladné šetření každé vakcíny před tím, než bude aplikována v nějakém "ostrém" režimu.
Což je přesně to, co se nedělo v souvislosti s mRNA "vakcínami", jejichž zkoušení bylo ubohé a (patrně záměrně) bez možnosti zachytit jejich případné negativní účinky. Navíc i osobám bez medicínského vzdělání musí být jasné, že negativní dopady preparátu, objevující se třeba po pěti letech, těžko zachytí několikaměsíční či dokonce ještě kratší testování.
Nelze se také divit negativnímu postoji RFK, Jr. vůči očkování těhotných žen, protože i se svou pouhou pregraduální státnicí z porodnictví a gynekologie si dokážu představit víc mechanismů negativního ovlivnění zárodku, plodu či samotného těhotenství (= vyvolání potratu). Ostatně, u řady vakcín odpovědnější výrobci upozorňují na těhotenství jako kontraindikaci jejich aplikace. Dokonce i někteří výrobci mRNA pseudovaskcín měli oficiálně v příbalovém letáku těhotenství jako kontraindikaci, což ovšem nevadilo našemu soudruhovi ministrovi "vakcinaci" tímto sajrajtem prosazovat.
Stejné problémy nastaly u odpovědných pracovníků v souvislosti s výše zmíněným thalidomidem. V té době zachránila USA Frances Oldhamová, nenáviděná a proklínaná presstituty, pracujícími ve prospěch výdělků farmaceutických firem (zcela jistě zdarma, jen z dobroty srdce). Jejich následníci zase do nás cpali vraždící mRNA. Obě tyto aféry jsou důkazem nulové hodnoty informací z "veřejnoprávních" sdělovacích prostředků, i jejich tvůrců a šiřitelů.
Jsem toho názoru, že požadavek na kvalitní testování léčebných prostředků, jistě ne jenom vakcín, je naprosto základní věc, která by se neměla dát žádným způsobem obejít. Stejně tak by měla být daleko větší zdrženlivost v případě dětí, i těch ještě nenarozených.
Navíc by měla být nadefinována trestní odpovědnost jak managementu, který ono testování zanedbal, tak i pracovníků sdělovacích prostředků, kteří nasazení netestovaného nebo špatně testovaného farmaceutického produktu propagovali a prosazovali. A to i s velmi citelnými tresty, odpovídajícími obecnému ohrožení velkého rozsahu. Neměl bych problém, pokud by tito novináři dopadli jako Vítězslav "Sláva" Jelínek, který za protektorátu psal dobrodružné romány pro mládež, propagující nacismus (viz Ondřej Neff: "Něco je jinak").
Pochopitelně, to znamená dostat do čela státu někoho, kvalitativně podobného Trumpovi, jemuž záleží na občanech a ne na peněženkách oligopolistů či monopolistů.
Přiznám se, že dnes už nevěřím ani onomu obviňování Kennedyho a podobných osob z podvodu při spojení autismu a některých vakcín. Byť jsem tomu dříve věřil. Především proto, že ti samí lidé, kteří za oněmi obviněními stojí, se natolik zkompromitovali za dob COVIDu, že jim nelze věřit absolutně nic bez velmi důkladného prověření čehokoli, co hlásají.
Na druhé straně je jasné, že odvrhování jakékoli vakcinace šmahem, jak se to v současné době děje a stalo se to v některých kruzích módou, představuje vylévání špinavé vody z vaničky i s dítětem. Jak jsem uvedl výše, vakcíny nás zachránily a chrání před řadou chorob, které v historii vedly k velkým epidemiím s obrovskými počty zemřelých.
Faktem ovšem je, že ony zesílené antivakcinační nálady nevykrystalizovaly ze vzduchu, ani v důsledku "ruské propagandy", ale jen a jen ze zkušeností, naprosto otřesných, populace s "vakcinací" proti COVID (nicméně i s dalšími "anticovid" opatřeními). A že tvůrci těchto zkušeností zcela jistě nesou lví podíl na vzniku oné nedůvěry populace k vakcinaci a vakcínám. A že by za tento podíl viny na vzestup antivakcinačních nálad měli nést odpovědnost, i trestní a ekonomickou.
Je jasné, že v této oblasti bude vždy proti sobě stát zájem farmaceutického průmyslu, ochotného vakcinovat "proti všemu", i naprosto banálním chorobám (a pokud možno neúčinnými vakcínami, vyžadujícími periodické přeočkovávání), a zájem občana, chránit si své zdraví před nežádoucími účinky rádoby léčivých prostředků. A jistě je v zájmu občana i státu spíše "hnusná stará" vakcína s jednou aplikací na celý život než "geniální nová a vysoce šetrná" vakcína s nutností přeočkovat co pět či deset let.
Rozhodně není v našem zájmu, aby nám do zdravotnictví zasahovala pochybná organizace WHO, jejíž odborný kredit dostatečně charakterizuje to, že je nyní vedena marxistickým politikem bez lékařského vzdělání. Z této organizace je třeba vystoupit stejně, jako to udělaly USA. A je jistě v zájmu i našeho státu, aby se vakcíny vyráběly u nás, alespoň ty klíčové. Tedy rozhodně abychom nebyli odkázáni na výrobky problematických firem, vyráběné v kdovíjaké Tramtárii. Byť zájem EU je přesně opačný.
Je tedy nutné konstatovat, že i téma ochrany zdravotního stavu našich občanů je, bohužel, vysoce politické až výbušné, a to, co je na tomto poli v našem zájmu, by mohlo vést až k roztržce s Bruselem.

Přes jednoznačně negativní zkušenosti z mRNA "vakcínami" za COVIDu bychom neměli vakcinaci jako takovou šmahem zatracovat. Je však třeba obnovit důvěryhodnost jak výrobců tak i konkrétních výrobků, což se neobejde bez narušení stávajícího oligopolu, který v této oblasti po cíleném zničení farmaceutických továren na území postkomunistických států nastal. Cestou k žádoucímu stavu může být jak daleko preciznější dohled státu nad farmaceutickými oligopolisty (včetně hrozby opravdu drsných trestů), tak i podpora vzniku a rozvoje jejich místní konkurence.