Něco takového bychom měli mít také

Soudruzi z Novinek pláčou nad tím, jak jsou nezletilé Rusky motivovány státem, aby v případě otěhotnění dítě donosily a porodily. Je mi velice líto, je to naprosto racionální politika u populace, v níž připadá na jednu ženu jen něco málo přes jedno dítě, tedy v podstatě vymírající.

O co jde

Je jasné, že fašisté, včetně odrodilých Rusů, jako je autor citovaného komentáře na Novinkách, nenávidí Slovany a přejí si jejich vymření. Přitom, pochopitelně, ono kollárovské "dubisko na východě" vadí nejvíce, protože to skutečně už svou existencí je velkou podporou (a nejen morální) všem slovanským národům, které nemají zájem vyhynout a uvolnit Lebensraum árijským "nadlidem", třeba z Bruselu. Případně civilizačně bezcenným mohamedánům.
Takže obrana před vymřením populace je pro soudruhy komentátory cosi odporného (jelikož se to křižuje s jejich záměrem vyhubit Slovany).
Faktem ovšem rovněž je, že ani my na tom nejsme demograficky dobře, byť na tom nejsme tak špatně, jako to Rusko. I my, pokud by se stávající stav nezměnil (a to raději ani nezmiňuji možnost setrvání trendu v poklesu porodnosti autochtonní populace) bychom za pár generací stáli na vymření a byli donuceni vládu nad naší zemí přenechat nějaké demograficky úspěšnější konkurenci.
Rusko tedy ukazuje jakousi cestu ke zlepšení demografie. Soudruh Mitrofanov sice blekotá o vyrábění vojáků pro ruský režim, ale to je nesmysl, protože je opravdu otázka, kdo a jak bude v Rusku vládnout v době, kdy současná novorozeňata dorostou do vojenského věku. Jsem toho názoru, že od současné ruské vládní garnitury jde spíše o jakousi pronárodní filantropii, protože ta úrodu dnes zasetých podpor mateřství nezletilých Rusek sklízet nebude.

Proč u nás?

Zmínil jsem se, že i naše demografická situace není dobrá. Míru plodnosti (tedy počet dětí, připadajících na ženu v plodném věku, máme dlouhodobě pod 1,5. Míra reprodukce tedy počet narozených dívek, připadajících na jednu ženu, je pod 1, přičemž ona hodnota zajišťuje alespoň udržení populace na stabilní úrovni.
Proč se to tak počítá? Je to proto, že když máte jednoho muže a sto žen, tak za rok můžete mít kolem stovky dětí (ostatně někteří orientální panovníci byli tak čiperní vládcové mnohočetných harémů, že ze svých synů sestavovali tělesnou gardu nebo vojenské oddíly). Karel Veliký měl údajně stovky nemanželských synů, z nichž mnozí "rytířovali" v jeho družině (jeho nemanželským synem byl i Roland, ubitý Basky v Rosenvalském průsmyku). Ostatně, není nutno chodit do daleké ciziny či minulosti: ve filmu Waterloo je scéna útoku skotské jízdy, jejíž velitel se chlubí Wellingtonovi, že "mnozí z nich jsou jeho synové".
Naopak, budete-li mít sto mužů a jednu ženu, tak se stihnou maximálně dva porody a i kdyby to byla pokaždé paterčata, je to podstatně méně.
Takže proto se zvlášť sleduje, jak se reprodukují budoucí rodičky.
Naše populace sice mírně roste, ale většina toho růstu je dána imigrací a naturalizací. Naštěstí k nám zatím migrují lidé schopní s námi relativně bez konfliktů spolužít. Cílovou zemí zcela nekompatibilních migrantů zatím nejsme, či spíš jen zcela okrajově.

Jak u nás?

SPD jsem volil mimo jiné i proto, že opakovaně slibuje, a zasazovala se za to i v končícím parlamentu, podpory rodičů s dětmi, včetně půjček, zčásti "splacených" narozením dětí. Podobná opatření u nás fungovala za komunistů a k udržení stability populace jednoznačně přispěla.
Vcelku bych podpořil i "rasistický" požadavek SPD, aby benefity spojené s dětmi byly spojeny s absencí kriminálních aktivit rodičů, případně, ve vyšším věku dětí, s jejich řádnou školní docházkou.
Proporodní opatření bych tedy uvítal a naprosto bych neměl problém i s nějakým opatřením, jaká zavádí to Rusko, protože potratů u mladých holek se jako lékař docela bojím (víc než rizik, spojených s těhotenstvím a porodem). Jsem, pochopitelně, proti zákazům potratů, ať už jakkoli formulovaným. Nicméně zde nejde o zákaz, ale o jednoznačně pozitivní motivování. A pozitivní motivace zcela jistě není ekvivalentem zákazu.

Co tedy dělat?

Jak už jsem uvedl, jakási pozitivní motivace místo zákazu potratů je pro mě přijatelnější. Přitom ty potraty by bylo vhodné zachovat např. pro případy rizika nebo dokonce prokázanosti nějakého vrozeného postižení (nerozpakoval bych se dát více peněz pracovištím, které se těmito haváriemi zbývají). Asi bych nebyl ani proti potratu plodu vzešlého z incestu, byť ten nemusí být nutně spojen s vadností dítěte. Opět v tomto může pomoci genetická analýza; ta může, mj., přinést i radostnou (jak pro koho) zvěst o tom, že např. otec plodu není biologickým otcem těhotné slečny.
Přivítal bych ovšem spíš než jednorázový příspěvek nějaké pravidelné placení státního příspěvku. Neměl bych problém ani s dětskými zařízeními (jesle, školky) při základních a středních školách či učilištích.
Prostě, spíš jde o to, aby vznikl ucelený a logicky provázaný systém péče o takové maminky a jejich potomky a neměl bych problém s tím, aby se časem rozšiřoval i na svobodné matky starší. Pochopitelně, kde takovýto systém zavedli, mají narůstající četnost svobodných matek, žijících v jedné domácnosti s mužem, který je, "divnou shodou okolností", současně i otcem jejích dětí. Takže všeho s rozumem a mírou.
Jistě by se však neměl tento systém přetahovat o peníze a podporu ze strany státu s nějakým systémem podpory mladých manželství s dětmi.

Výdaje

Ano, zcela jistě takový systém bude představovat výdaje, dokonce mandatorní, a tedy zatěžující i další státní rozpočty za horizontem dožití stávající vlády. A může být i obava z reakce občanů.
Faktem ovšem je. že toto není nějaký výkrm hochštaplerů s ekologií či 666 "gendery", výkrm islámských teroristů či bruselských, jen škodících, úředníků, jaké nám vnucuje zešílevší EU. Toto by byla investice do naší budoucnosti a s vysoce pravděpodobným velmi dobrým dopadem na ekonomiku našeho státu za nějakých 20 - 25 let. Přičemž by se to celé mohlo zavádět postupně, třeba s tím, jak budou pomalu končit podpory státu církvím.

Rusko tedy rozjíždí cosi, co by nás mohlo inspirovat, včetně toho, že máme na to, abychom to provedli kulturněji a efektivněji.

Volby alespoň mírně optimistické

Karty volebních výsledků jsou rozdány. Rekordně nenáviděná vláda Petra Fialy může skončit. Rýsuje se možnost vzniku koalice opozičních stran spolu s nováčky ve sněmovně, Motoristy mající možnost nás vyvést alespoň zčásti ze žumpy, do níž nás zatáhla končící vláda. Je však bezbřehý optimismus na místě?

President

Komunistický rozvědčík a patrně agent nepřátelských tajných služeb (protože z takového povolání se jinak než nohama napřed neodchází) se zcela jistě bude snažit o to, aby nevznikla skutečně pozitivní vláda, pracující ku prospěchu této země, ale cosi, co by umožnilo pokračovat v negativních trendech, navozených končící hnusovádou.
Lze se obávat, že bude odmítat nastolení ministrů z SPD a snad i Motoristů. Lze se obávat i toho, že se bude snažit udržet řiťolizný vztah k EU, byť na tomto poli nemá žádné ústavní pravomoci. Což by v podstatě znamenalo negaci volby občanů.
Už se nechal slyšet, že by mu vyhovovala vláda ANO se STAN, tedy stranou, přímo personálně i ekonomicky napojenou na organizovaný zločin, alespoň jak to plyne z prvních výpovědí svědků kausy Dozimetr. Což dost vypovídá o jeho charakteru.
Faktem je, že může opakovaně mařit snahy o vytvoření vlády zástupců skutečně demokratických stran.

Skrčka?

Je velmi nepravděpodobné, že by se podařilo udržet vládu SPOLU + STAN coby menšinovou s tichou podporou části opozice, případně ještě se spoluvládou pirátů, kteří by se opět mohli, se vcelku předem jasným výsledkem, pokoušet o digitalizaci státní správy.
Pokud bude opozice jednotná, tak taková vláda prostě nemůže dostat ve sněmovně povolebního složení podporu.
Nicméně je možné, že dojde k různým škůdcovským aktivitám, které by znemožnily sestavení nové vlády a udrželi škůdcovskou vládu SPOLU a STAN u moci co nejdéle, aby ještě zvládla napáchat další škody.

Trumpizace

Pokud se podaří všechny klacky házené pod nohy vítězům voleb zdárně překonat, může nastat cosi, co někteří komentátoři nazývají "trumpizací", tedy podobnými opatřeními a postupy, jaké zavádí D. Trump v USA, likvidující socansko fašistický hnůj, který v politice USA nadělali Demokraté.
I u nás je stát plný socansko fašistického hnusu, který je ovšem dílem lepševiků ze SPOLU a STAN. I u nás se stal stát jen jakousi franšízou organizovaného zločinu, nebo alespoň sklouzl na cestu k tomuto stavu.
I u nás začínají vystrkovat růžky zločinci, provozující LGBTQ+ aktivismus (vůči osobám takto postiženým nic nemám, ale aktivisté, vpadávající na školy a přesvědčující školáky (a dokonce i mladšího školního věku), že všechny holky jsou vlastně lesby a všichni kluci gayové a kdo se tak necítí, má "špatnou genderovou identitu" a měl by se nechat co nejrychleji překastrovat, mám opravdu hodně. Na Rusku je toho opravdu málo sympatického, ale to, že jsou tam tito lidé tvrdě trestáni, sympatické jednoznačně je.
Zcela jistě by měl být odmítnut, tedy nikoli jen "upraven" či "zredukován", ale zcela odmítnut Green Deal pro jeho naprostou nesmyslnost a škodlivost pro celou společnost, vyjma pár parazitů, kteří mohou touto cestou parazitovat na společnosti.
Je třeba odmítnout imigrační pakt, který na poslední chvíli podepsal soudruh Rakušan s nejasnými vazbami na organizovaný zločin (nicméně šéf partaje, která, podle prvních výsledků kauzy Dosimetr z výnosů organizovaného zločinu z významné části žila).
A reakcí na případný odpor EU by mělo být referendum o setrvání v ní.
Jistěže by stálo za to i referendum o tom, že naše, demokratickým procesem vzniklé a přijaté zákony, mají přednost před dekrety úředníků z EU s nulovou demokratickou legitimitou.

Ukrajina

Je mi líto, ale podpora Ukrajiny by měla být zcela natvrdo vázána na přejmenování ulic, náměstí apod., nyní pojmenovaných po zločinci Banderovi a jeho spoluvrazích. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli tomu, že tito lidé vraždili i české obyvatelstvo na Volyni a ledaskde jinde. Je docela možné, že by se k něčemu podobnému dali přemluvit i Poláci kteří těch obětí banderovského řádění mají daleko více než my.
A nebyl bych ani proti požadavku, aby Ukrajina zrušila své jazykové zákony, které poškozují ukrajinsky (jako primárním jazykem) nemluvící obyvatele. Stejně se k tomu již dávno v Minsku zavázala. Asi bychom nalezli společnou řeč se Slováky, protože onen útlak se týká i Rusínů, tedy hlavního národa Podkarpatské Ukrajiny, k níž máme společný historický vztah. Patrně by bylo možné dojednat spolupráci i s Maďary, protože jazykovému útisku je vystavena i maďarská menšina, jak na Podkarpatské Ukrajině, tak i dál na východ.
A pokud by se Ukrajina vzpěčovala, dalo by se jim odpovědět příslovím: "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej."

Současné volby tedy otevřely možnost k tomu, aby se zde ustanovil lidštější režim, reflektující požadavky a potřeby našich občanů. Lepševici pochopitelně udělají vše proto, aby takový režim buď nevznikl, nebo měl jen omezené možnosti napravit to, co oni pokazili nebo záměrně zničili.

Praktická ukázka digitalizace

Hned na začátku voleb se ukázalo, že e-doklady, které nebyly v posledních 48 hodinách aktualizovány, nejsou přijímány a nelze s nimi volit. Pro člověka, který sleduje digitalizaci +- systematicky, žádné překvapení.

Stalo se

Řada lidí musela jít domů pro klasickou plastovou kartičku, platící deset let, protože selhala jejich identifikace pomocí e-dokladů. Ty se navíc "zasekly", jak je v kraji zvykem, a nebylo možno se propojit s centrální databází a e-občanku "oživit". Potkalo to i soudružku Pekarovou - Adamovou z TOPky.
Soudruh Rakušan se nechal slyšet, že "lidé měli refrešovat své e-doklady s předstihem".
Toto selhání e-dokladů je jen jedním z mnoha, které se už udály, i nezávisle na totálně zbabrané digitalizaci stavebního řízení. Celé je to ukázka, že digitalizace je naprosto mizerný koncept, alespoň v té podobě, jak to provádí náš stát.

Důvod

Kdysi mi důvod vysvětlil jeden IT pracovník.
Podstata je v tom, že stát musí na něco podobného vypsat výběrové řízení. O výsledcích rozhodují pologramotní úředníci, které zajímá jedině nabídnutá cena, aby byla co nejnižší. Protože jedině číslům na úrovni národní školy jakž takž rozumějí.
Navíc, pokud by byla přijata nabídka dražší, půjde to zpravidla k soudu, kde sedí opět jen pologramotný blb, který ničemu jinému, než porovnání čísel, tedy nabídnutých cen, nerozumí.
Zažil jsem něco podobného: Potřebovali jsme termostat s vnitřním prostorem z mědi a byli jsme donuceni koupit podstatně méně kvalitní, leč o něco málo levnější, z nerezu, protože ani absolventovi "vysoké úřednické", ani práv, nevysvětlíte, že zatímco měď zabíjí mikroby, pokud by nějak unikli do prostoru termostatu, tak nerezová ocel se s nimi bude kamarádit.
Pochopitelně, pokud bezcenní blbové, ať už správní úředníci nebo právníci, nebudou z výběrových řízení "natvrdo" vyloučeni, situace se nijak nezlepší.
Faktem je, že Baťa nic takového nedělal. Manažer na určitém stupni měl jasně dané pravomoci, ale na druhé straně měl zodpovědnost a současně ale i motivaci, protože v případě nákupu nakupoval něco, co měl (nebo jeho podřízený) následně využívat. A pokud by to bylo nefunkční, třeba jako ta digitalizace státní správy, tak by za to nesl svůj díl zodpovědnosti, včetně zodpovědnosti za dopad oné nefunkčnosti na výrobu.
Proto také Baťa prosperoval, zatímco socialistická EU jde stále hlouběji do jistého tělesného otvoru a stahuje do něj i členské státy. A zavedení "řízení státu jako firmy" by zcela jistě mělo obecný pozitivní dopad.

Další aspekt

Pokud je digitální doklad platný jen 48 hodin, zatímco jeho plastový ekvivalent léta, je něco velice špatně, a to v samém principu oné digitalizace. Jistě lze "učeně" vyblábolit zdůvodnění onoho krátkého času. Ono se to v podstatě týká i elektronického podpisu. Ten musí být stále, v intervalech o délce dolních desítek měsíců, "přerazítkováván", aby zůstal platný. A ještě existuje nenulové (už se to totiž stalo) riziko kompromitace certifikační autority (která garantuje pravost digitálního podpisu). V takovém případě jsou okamžitě zneplatněny všechny digitální podpisy, které odvíjely svou pravost od ní. Třeba den poté, co byly refrešovány "časovým razítkem".
Ony vlastnosti jsou dle odborníků naprosto neoddělitelně spjaty s elektronickými dokumenty a jejich podpisy.
Jistěže se pak nabízí otázka, zda se na digitální podpis nebo digitální dokument nedívat na jakousi analogii perpetua mobile, u něhož také platné fyzikální zákony zabraňují jeho funkčnosti, ale na rozdíl od oné digitální agendy není lidem násilně vnucováno.
Takže, je mi líto: dokud e-občanský průkaz nebude platit přinejmenším stejně dlouho jako plastová kartička, a to bez jakékoli manipulace ze strany majitele, dokud e-podpis nebude platit stovky let, jako podpis vhodným psacím prostředkem a jeho náplní na papíře, opět bez jakéhokoli přepodepisování či "časovém razítkování", nemají tyto dokumenty vyšší uživatelskou hodnotu než fyzicky existující klasický dokument. Potom ovšem nemá cenu takovéto pofiderní dokumenty zavádět, v podstatě ke škodě občanů.
Zde prostě musí zapracovat základní výzkum. A pokud základní výzkum dojde k závěru, že dlouhodobě a bez jakéhokoli zásahu persistující a platné e-dokumenty, vč. e-podpisů, jsou nemožné, měli bychom k těmto dokumentům zaujmout asi podobné stanovisko, jako k onomu zmíněnému perpetuu mobile.

Možnost

Jistě existuje i možnost, že e-občanky byly zneprovozněny záměrně, a to za účelem anulování výsledků voleb, které se jevily, co do očekávaného výsledku, už delší dobu jako velmi nepříznivé pro soudruhy ze stávající vlády. Nicméně i takováto možnost jejich zneužití je dle mého soudu naprosto postačujícím argumentem pro kompletní zrušení e-dokladů a další e-agendy.
Ostatně, nejlepší "občanka v mobilu" je taková kapsička v jeho obalu, do níž se dá ona plastová kartička zastrčit, a je vymalováno.

Samozřejmě stojí za otázku, zda v socialisticko fašistické ekonomice EU něco takového, jako je digitalizace státní správy (a jiných aktivit) vůbec rozjíždět, když víme, že to jinak než krachem skončit nemůže.

Referendum - zlé svědomí politiků

Jsme přímo ubíjeni blekotáním politiků, a to zejména provládních a proeurounijních, o tom, jak je referendum, součást naší dosud demokratické ústavy, vlastně "šíleně škodlivé", protože "občané jsou hloupí, nevzdělaní a většina z nich jsou ruští agenti". Proto vygenerování prováděcího zákona k příslušnému bodu ústavy není možné, a je naprosto nežádoucí a nebezpečné.

Referendum

Referendum je hlasování o otázce, na niž je odpověď typu "ANO" x "NE". Má stejné atributy jako hlasování při volbách (volební komise, plenta  atd.), čili nemůže být stoprocentně nahrazeno průzkumy veřejného mínění.
Problematická je, pochopitelně, otázka, která má být naprosto jednoznačně formulována. Nesmí dojít, ani zprostředkovaně, k situaci, kdy občané hlasují o dvou věcech, případně dokonce protichůdných, zároveň.
Jako negativní příklad referenda je často uváděno referendum v Rakousku, které rozhodlo o nespuštění již dostavěné a připravené jaderné elektrárny ve Zwettendorfu. Je ovšem nutno uvést, že lidé tehdy hlasovali o dvou různých věcech, protože se spuštěním jaderné elektrárny slovně spojil svou další existenci na kancléřském křesle tehdy již silně neoblíbený B. Krajski, takže řada lidí hlasovala spíš proti tomuto politikovi než proti elektrárně.
Čili není to negativní příklad na korektní referendum, ale příklad na referendum totálně zprasené.
Jistěže není problém, aby lidé zároveň hlasovali o více věcech, tyto věci by však měly být jasně odděleny (různé volební lístky, možná i různé urny atd.). Stejně je běžné, že bývají referenda spojena s některými volbami, aby se výdaje za ně rozdělily mezi více volebních aktů (a ty se současně slevnily).
MMCH, Krajski pochopitelně svůj slib nedodržel (jak je to u politiků normální) a smrděl na kancléřském křesle dál.
MMCH ještě jednou, Zwettendorfská JE měla varný reaktor, z něhož jde pára z reaktoru rovnou na turbínu. Takové reaktory se sice pořád občas staví, ale oddělení páry z reaktoru a páry pohánějící turbínu je IMHO bezpečnější.
V souvislosti s referendy je také poukazováno na referenda v nacistickém Německu, nicméně pro ten stát platil onen známý Stalinův bonmot, že není důležité, jak lidé hlasují, ale kdo sčítá hlasy. Je otázka, jak ta referenda dopadla v reálu.

Referendum versus "zastupitelská demokracie"

Problém zastupitelské demokracie spočívá především v tom, že zastupitelé nejsou nijak vázáni svými předvolebními sliby. Konec konců, současná vládní koalice splnila, a to mnohdy jen částečně či ryze formálně, jen kolem třetiny toho, co před volbami slibovala (a to ještě musíme být hodně tolerantní), čímž povýšila zastupitelskou demokracii na novou úroveň kvality.
Další úroveň je, pochopitelně, zrušení výsledku voleb tehdy, když dopadnou "nesprávně". Prostě, "správné" výsledky voleb jsou takové, jak si to přeje Strana a vláda, jako za komunistů, nebo za Hitlera.
Je jasné, že referendum potenciálně může alespoň některé prasečiny "zastupitelů" zrušit, a tím zajistit ono "nesprávné" rozhodnutí.
Pochopitelně, nejde o to, aby referendum probíhalo o čemkoli a bylo každodenní rutinou, jak o tom blábolí jeho odpůrci. Jde o to, aby jako Damoklův meč viselo nad hlavami našich politiků a bránilo jim v těch největších prasečinách, které se již staly jejich denním chlebem. Aby nedocházelo k tvorbě zákonů, proti nimž je naprostá většina občanů.
Klasikou jsou církevní restituce, které procpaly prototalitní strany hlasem jednoho zločince (či alespoň sprostého podezřelého), přivezeného z vazební věznice, proti vůli vysoce nadpoloviční (mezi 3/5 a 3/4) většiny občanů, alespoň podle průzkumů. MMCH, když byl volen presidentem soudruh Havel, tak pro účelově zadrženého M. Sládka, jehož chybění "volbu" zabezpečilo, nikdo nejel. I to je názorná ukázka hodnoty a přínosu "zastupitelské demokracie".

Jsou občané opravdu "blbí"?

Je mi velice líto, naprostá většina občanů blbá není a je ochotna hlasovat ve prospěch svůj i prospěch státu, to druhé na rozdíl od valné části "zastupitelů".
Naši soudruzi zastupitelé rádi prohlašují, že jen oni a nikdo jiný jsou s to posoudit politické otázky ve všech vzájemně souvisejících aspektech a vygenerovat ta nejlepší rozhodnutí. Problém ovšem je, že současná vládní garnitura, která má ve své politické historii boj proti referendu už někdy od raných 90. let (ODS a KDU-ČSL) vyvolává téměř masovou nespokojenost voličů a jí postavený premiér je nejméně oblíbený premiér ve státech, kde lze tuto charakteristiku korektně zjistit.
Naši politici se např. "děsí" toho, že bychom "amorálně" přestali "bojovat za klima". Na rozdíl od "blbých" občanů ovšem nereflektují fakt, že EU je se svými šesti a něco procenty emisí CO2 jediná státu podobná síla na Zemi, která proti těmto emisím bojuje. A že i jejich sražení na nulu se v podstatě do klimatu planety nijak nepromítne, dokonce ani v případě, že by platila ona lež o záhřevu planety antropogenními emisemi oxidu uhličitého.
Na rozdíl od politiků občané chápou, že ona "proklimatická" opatření jsou natolik katastrofální, že za těch několik setin stupně Celsia (nanejvýš a jen za předpokladu platnosti klimatické lži) prostě totální zbídačení celé evropské populace, či dokonce jejího masového vymírání hladem a zimou, nestojí.
Na rozdíl od politiků významná část občanů chápe i to, že od instituce, léta vedené železničním inženýrem a majitelem firmy na spekulace s emisními povolenkami (IPCC), nelze očekávat pravdivé informace o klimatu, jeho změnách a příčinách těchto změn. Informovanější občané budou znát i konkrétní skandály a konkrétní selhání této pochybné politické, nikoli vědecké, instituce. Jako je zamlčení klimatického efektu odsiřování (od elektráren po lodní dopravu), které vedlo a muselo vést k oteplování, protože oxidy síry klima ochlazují. Jako je zamlčení mohutného skleníkového efektu podmořského sopečného výbuchu v roce 2022, jehož následky připsala IPCC bohorovně antropogennímu CO2, přestože šlo o dramatický nárůst koncentrace vodní páry v ovzduší. Jako je zamlčení mise CERES, která do loňského podzimu dvacet let sledovala zvyšování sluneční aktivity a současně snižování odrazivosti jak zemských oblaků, tak i povrchu planety (příčiny mohou jistě být i antropogenní, ale zcela jistě mezi ně nepatří antropogenní CO2). Někteří se jistě doslechli i o skandálech této organizace, jako jsou data z neexistujících (někdy až desítky let) meteorologických stanic, "dokazujících" "strašlivé oteplení klimatu", případně že byl tento fenomén "prokázán" údajnými teplotami na širém moři či v pustinách, kde je nikdo neměří. Případně se k nim donesly i další skandály.
Zcela jistě si spousta občanů realisticky myslí, že "boj za klima" je perfektní džob pro nemakačenky, mající zájem o obsah našich peněženek, a opět budou mít stoprocentní pravdu. Nehledě k tomu, že mezi ony nemakačenky lze s vysokou pravděpodobností úspěchu zařadit i některé "ekologicky uvědomělé" politiky.
Takže lidé rozhodně blbí nejsou.

Ovlivnění

Samozřejmě platí, že lze snadněji ovlivnit 200 poslanců než několik milionů občanů, což je rovněž jeden ze zádrhelů zastupitelské demokracie.
Jistěže lze rozhodnutí občanů ovlivnit, ale to se nejčastěji děje tím, co ústava zakazuje, totiž cenzurou. Pochopitelně, pro vládní strany je doslova katastrofa, pokud se občané dostanou k úplným a pravdivým informacím o dění ve státě i mimo něj, a tak "necenzuruje", ale "bojuje proti desinformacím".
Trochu mi to připomíná jednoho lektora z marxismu, který nám, studentům, vysvětloval, že koluje vtip (v té době aktuální, protože se něco zdražilo, už dávno nevím, co), v němž se říká, že komunisté nezdražují, ale jen upravují ceny. Potom ta rudá opice začala bušit pěstičkou do stolu a blekotat: "Ano, my nezdražujeme, my jen upravujeme ceny". Podobnost se současnou vládní garniturou je víceméně zákonitá: totalitář jako totalitář.
MMCH, i cenzura nepravdivých informací je cenzura. Jednak to, že nějaká negramotná či pologramotná či zkorumpovaná politická opice označí něco za "desinformaci", má nulovou relevanci k pravdivosti, jednak i nepravdivá informace může mít pravdivé jádro, případně z ní lze pravdivou informaci nějak vydolovat.
Kdysi jsem četl článek jakéhosi kovaného katolíka, který obhajoval upalování lidí za názor, že je Země koule, tím, že Země vlastně není koule, ale geoid. A dokonce i ta placka, kterou katolická církev pomocí planoucích hranic celá staletí obhajovala, je vlastně pravdivá, protože nasazením neeuklidovské geometrie se ze zemského povrchu placka udělat dá. Takže do ohně se všemi, kteří tvrdí, že Země placka není! I s těmi, kteří tvrdí, že je kulatá. Pikantní je jistě to, že katolická církev v závěsu s dalšími kacéřovala matematiky, kteří přišli s neeuklidovskou geometrií. Upalovat je už tehdy nemohla, ale na vyhazov z některých univerzit jí síly ještě stačily.
Takže cenzura je prostě nepřípustná, kvalita cenzurovaných informací je zcela mimo rank jejího hodnocení jako takového.

Referenda s mezinárodním přesahem

Je mi líto: Podle ústavy je suverénem v tomto státě lid, tvořený občany. Suverénem není ani vláda, ani president, ani Pepek Vyskoč z Putimi. Pokud lid projeví vůli vytvořit nebo změnit nějakou orientaci státu s mezinárodním přesahem, tak na to má naprosté právo, daleko vyšší než jacíkoli "zastupitelé".
Lid by tedy měl mít právo rozhodnout o tom, zda máme setrvat v rámci NATO nebo EU, či zda máme z těchto organizací odejít. Pochopitelně se to týká i dalších mezinárodních organizací, jako je OSN, WHO a řada dalších.
Jedině lid má právo rozhodnout o tom, zda jsou pro něj přijatelnější negativní důsledky nečlenství v těchto organizacích nebo negativní důsledky členství v nich. Nikdo jiný, včetně jakýchkoli politiků či soudců, takové právo nemá.

Něco k tomu nadpisu

Je mi velice líto: Odpor politiků vůči referendu je založen na tom, že mají velice silné obavy z toho, že by dopadlo zcela jinak, než jejich korupcí, nevzdělaností a zlými úmysly podložená rozhodnutí.
Referendum o členství v EU by dopadlo "špatně" proto, že EU normálnímu občanovi této země prakticky nic nepřináší, jen mu zvyšuje životní náklady a rizika, že bude přepaden či rovnou zavražděn něčím, co sem bruselští politici po tisících navážejí. Že bude místo masa nucen jíst hmyzí exkrementy, nebo sajrajty plné hormonů a antibiotik, v EU zakázaných, dovážené v rámci dohody Mercosur. Že mu negramotný a zkorumpovaný úředník spolu s pochybnými aktivisty bude mluvit do bydlení, dopravy a dalších pro život klíčových aspektů. Že v rámci "boje za klima" bude zrušena továrna, v níž pracuje a vydělává na živobytí své rodiny. Atd.
Stejně tak mohou soudruzi politici mít obavy z toho, že by byla referendy anulována některá opatření, která jim "sypou", protože to jsou opatření naprosto bezcenná a jen lidem škodící.
Politikové tedy chápou referendum jako onu neviditelnou ruku, která napsala králi Balsazarovi na zeď hodovní místnosti: "Mene mene tekel ú-parsín", čímž prorokovala konec jeho vlády.
Pokud se tedy politici bojí referenda, tak se fakticky bojí realistického zhodnocení toho, co dělají a co prosazují, běžnými občany. Velice dobře si jsou vědomi skutečnosti, že jejich aktivity jen občanům škodí, aniž by jim přinášely sebemenší výhody. A že referendum by představovalo jakýsi účet za jejich dosavadní činnost.

Referendum je tedy vysoce důležitá součást demokracie. Jeho absence nutně musí vést k degeneraci zastupitelské demokracie na svou parodii či blasfémii pro nemožnost korekce jejího sklouzávání k totalitě nebo jiným nedemokratickým formám vlády.

Trumpův "zlý hlupák a nevzdělanec" chce zakázat ubohým ženám paracetamol.

V USA se nyní rozhořel nový spor. Informace bez cenzury (poplatné farmaceutickým koncernům) přinášejí spíše alternativní média. Jde tedy o to, zda může paracetamol (vyráběný různými firmami pod různými názvy) vyvolat u dítěte, které mu bylo vystaveno před narozením, autismus.

Růst autismu

Faktem je, že výskyt autismu významně roste. V USA mezi léty 2000 a 2022 vzrostl výskyt autismu téměř čtyřikrát (viz výše citovaný zdroj). U nás rovněž narůstá, uvádí se, že "v roce 1975 trpěl autismem jeden z 5 000 lidí a v roce 1985 jeden z 2 500, pak v roce 2007 to byl již 1 ze 150".
Jistěže část tohoto nárůstu bude způsobena lepší diagnostikou. A patrně by část "autismu" podobných poruch chování vyléčila prastará a účinná metoda: Prudké přikládání vařečky či jiného vhodného předmětu na hýždě.
Ještě lze konstatovat i to, že zatímco dříve se osoba s lehčím postižením autistického spektra prostě musela naučit se svou chorobou či odlišností žít a nějak spolužít a komunikovat se zbytkem společnosti, dnes bude v péči psychiatrů.
Nicméně asi uvedené mechanismy nevysvětlí úplně vše, takže lze počítat s tím, že výskyt těchto chorob roste, i když asi zdaleka ne tak dramaticky, jak ukazují oficiální statistiky.
Faktem také je, že narůstající počet autistů může být problémem i pro ekonomiku státu, protože v některých jejích oblastech budou prostě nepoužitelní, byť třeba nebudou Rain Mani s potřebou ústavní péče.

Teorie

Podle některých studií může uvedené poruchy vyvolávat užívání paracetamolu (u nás třeba Paralen, ale je i v některých směsích proti horečce a bolestem).
Faktem je, že v těhotenství může škodit kde co, nejen řada léků, ale i některé jinak běžné potraviny. Organismus těhotné ženy je prostě dosti odlišný od netěhotného stavu a navíc je zde i zárodek a později plod, který se může chovat zcela nevyzpytatelně.
Vedou se tedy těžké spory (protože jsou, pochopitelně, ve hře obrovské peníze) o tom, zda ano nebo ne. Nahoře citovaný zdroj cituje analýzu "46 studií, z nichž 27 potvrdilo vztah mezi užíváním paracetamolu a autismem a 13 studií žádnou závislost nenašlo". Necituje, co říkalo těch šest zbývajících.
Je jasné, že podporu budou mít hlavně studie s negativním výsledkem, byť ty jsou, jak ukážu níže, problematické.

Trocha historie

V 50. letech byl zaveden lék Contergan, u něhož se postupně prokázalo, že dělá poškození plodu, a to hlavně vývoje končetin. Děti se rodily buď zcela bez končetiny, nebo s různě defektními (např. prsty navazovaly na loket nebo dokonce rameno) a často bylo těch poškozených končetin i více.
Případně byly končetiny různě deformované.
V 60. letech se podařilo vztah uvedených malformací ke Conterganu (a dalším lékům se stejnou účinnou látkou, thalidomidem), prokázat a nastal postupný zákaz jejich výroby, dovozu a aplikace.
Omezení a zákazy se neobešly bez boje výrobce Conterganu proti nim. Výrobce měl k dispozici řadu námezdních odborníků a v podstatě se mu podařilo dostat, alespoň zpočátku, na svou stranu i tisk (čili situace poněkud připomínající současný "boj za klima". nebo i ten paracetamol) a rozpoutalo se doslova peklo vůči těm odborníkům, kteří se stavěli na stranu tábora "škodlivých lhářů a pomlouvačů Conterganu". Dnes by se patrně psalo o desolátech, desinformátorech, ruských trollech a Putinových agentech.
Pod silným tlakem byla hlavní úřednice US FDA, která odmítla Contergan do USA pustit a byla za to léta vláčena špínou, "odborníky" i "angažovanou veřejností".
Faktem je, že až už se nepodařilo teratogennost (tedy "zrůdotvornost") Conterganu potlačovat, tak byla naopak oslavována, protože v USA "conterganové děti téměř nebyly, jen u matek, které si tento lék ilegálně dovezly, nebo se ho nazobaly v cizině.
My jsme z toho vyvázli v důsledky nesměnitelnosti Kčs, a tudíž neschopnosti Contergan zakoupit. Dostaly se k němu prakticky jen ženy s nadstandardním vztahem k valutám, např. manželky diplomatů a jiných pracovníků na Západě, či "majitelé" bohatých a "přejících" příbuzných tamtéž.
Důležité je, že vlastně dalo dosti velkou práci sestavit studie, které by toxicitu Conterganu jednoznačně prokázaly, protože u člověka existuje jen několikadenní "okno", v jehož trvání vyvolá poškození vývoje končetin. Brán kdykoli před i potom nic zlého neudělá. U myší a potkanů, vzhledem k délce jejich březosti, je toto okno jen několikahodinové, takže pokud se tento lék podává zvířatům třeba jednou denně, u spousty zvířat "není trefeno". Navíc potkaní i myší samice umějí vadný plod vstřebat, takže řada negativních výsledků je dána i tímto jevem.
Čili i pokusy na zvířatech při určitém "disajnování" nemusely teratogenitu Conterganu potvrdit (aby bylo jasno: "toxicita" je obecnější pojem, "teratogenita" je toxicita, "jedovatost", vyvolávající vznik poškozeného "znetvořeného" plodu a pak i dítěte / mláděte).
Možná ještě jedno poučení z historie: Contergan byl silně zavržen. Když se někdy koncem minulého století objevily úvahy o jeho návratu, nastala přímo hysterická reakce. Přitom není problém s podáváním Conterganu mužům (alespoň v normálních státech, v nichž se těhotní muži nemohou vyskytovat), v podstatě ani prepubetrálním dívkám, a uvažovalo se o jeho podávání onkologickým pacientům, u nichž může léčit negativní vedlejší následky ozařování a podávání cytostatik, podobně jako účinné látky z marihuany (těhotné ženy jsou z takové léčby vyřazovány).
Takže si dokážu představit obavy výrobců z hysterického zavržení tohoto léku i pro skupiny obyvatel, které zaručeně těhotné nejsou, nebo být nemohou (můj tatínek trávil většinu svého onkologického onemocnění právě na paracetamolu a lékových směsích s jeho obsahem, a je vcelku zaručené, že autistické dítě porodit nemohl).

Metodika

Metodicky je vždy problém se studií, která nic nezachytí. Ono nezachycení totiž rozhodně neznamená, že to, po čem se pátralo, neexistuje. Pouze onen výsledek říká, že na daném souboru danou metodikou nebyl prokázán. Určité "posílení" těchto studií existuje tím mechanismem, že časopisy obecně nerady studie, "kde nic nevyšlo", přijímají k publikaci, takže na publikovanou studii s takovýmto výsledkem připadá daleko více studií se stejným výsledkem, které publikovány nebyly, oproti studiím, "v nichž něco vyšlo".
Pokud studie něco prokáže, bývá přijímána do tisku daleko ochotněji, přestože i zde existují určitá omezení, protože zcela jistě časopis, žijící z inzerce výrobců léků na bázi paracetamolu, bude asi málo ochotný studii, která prokázala jeho zdravotní škodlivost, přijmout k publikaci, i kdyby byla "zlatá".
Nicméně je třeba si uvědomit (laiky beru, ale občas s tím mají potíže i odborníci), že "pozitivní" studie znamená zavržení alternativy, tedy "nulové hypotézy" (že by zjištěné výsledky byly náhodné) na jakési pravděpodobnostní úrovni. Takže když má statistika v té studii výsledek p=0.9999, tedy 99,99 procentní pravděpodobnost, že výsledek nebyl náhodný, pořád to znamená, že je zde pravděpodobnost 0,01 procenta, že k výsledek je hrou náhody. Ta je prostě hnusná potvora a nedá se s tím nic dělat. Ve velkém množství studií se může ta náhoda projevit a dát v jedné z nich výsledek negativní (a naopak, i tak "pěkný" výsledek může být jen poťouchlou hříčkou náhody)
Proto je vždy důležité, pokud je pozitivní výsledek potvrzen dalšími studiemi, ideálně provedenými trochu odlišnou metodikou a na jiné populaci.
Navíc je jasné, že i u člověka bude pro ten paracetamol, pokud je skutečně schopen autismus vyvolat, existovat nějaké okno. Odhadoval bych, že bude někdy ve druhé polovině nebo spíš ještě později, tedy ve fázi těhotenství, kdy nový organismus "vyšívá" podrobnosti na svém mozku. V extrémním případě nepůjde o těhotenství, ale o paracetamol při raném kojení, pan Google dává na otázku po přecházení tohoto léku do mateřského mléka pozitivní odpověď. Dá se totiž předpokládat, že žena, která paracetamol brala v těhotenství, ho bude brát i v době, kdy kojí. Zvlášť když ji výrobce ujišťuje o jeho neškodnosti.

Brány zoufalství

Dovoluji si tak nazvat situace, kdy paracetamol v těhotenství nic nedělá, a přesto mezi ním a autismem nějaký vztah je.
Jednu z těch situací jsem si dovolil uvést v předchozí kapitole.
Další takovou možností, kdy by mohl být nalezen vztah mezi braním paracetamolu a autismem, je situace, že autismus vyvolává nějaké onemocnění, na jehož potlačení (nebo alespoň utlumení potíží) se paracetamol běžně bere, jak lidé sami, tak i na základě doporučení / předpisu lékaře. I v takovém případě by musel mezi paracetamolem a autismem vyjít pozitivní vztah.
V tomto (i onom předchozím) případě by ovšem omezení braní paracetamolu v těhotenství výskyt autismu neovlivnilo.
Třetí takovou možností je, že by autismus dělal paracetamol jen od určitého výrobce, výrobců. Zní to jako trochu alchymie, ale fungovat to může. Příkladem může být aférka s brillantovou zelení, která se odehrála snad někdy v 70. letech.
O co šlo? Uvedená anilinová barva má mít selektivně inhibujcí účinky na bakterie odlišné od rodu Salmonella a používala se v některých mikrobiologických půdách na detekci těchto bakterií ve stolici, potravinách i v potravinových surovinách.
Problém byl, že fungovala brillantová zeleň jen od jednoho konkrétního výrobce. Když se vzala od jiného, tak na dané půdě, kde měly vyrůst jen salmonelly, vyrůstaly nejen i další střevní bakterie z jejího příbuzenstva, ale s touto bakterií prakticky nepříbuzné stafylokoky a podobné bakterie.
Zapracovaly nakonec šikovné české ručičky a hlavičky a brillantovou zeleň od daného výrobce přečistily pomocí chromatografie. A hle: Ona zázračná selektivnost zmizela a i tato barvička pak byla tolerována kdejakou nežádoucí bakterií. Byla v ní od toho výrobce prostě nějaká přimíšenina, která onu vysokou selektivitu způsobila.
Pokud se vrátíme k tomu paracetamolu, on jistě bude "na surovo" kontaminován zbytky látek, vstupujících do syntézy, i různými koprodukty, a poté bude nějak čištěn, což může být u každého výrobce trochu jiný postup, ponechávající v něm jiné množství a jiné spektrum doprovodných látek. Navíc je paracetamol míchán s různými pomocnými látkami, než se z něho začnou dělat tabletky, dražé či jiné lékové formy. I zde může být dodána nějaká látka, která buď sama, a nebo spolu s paracetamolem vyvolá onen nežádoucí efekt.
Tato třetí možnost by potom mohla vysvětlit různost výsledků prováděných studií.

Faktem ovšem je, že pokud existují u paracetamolu možné mechanismy účinku vyvolávajícího poruchy autistického spektra a pokud navíc existují studie, které jakési vazby mezi paracetamolem a těmito poruchami ukazují, měl by platit princip předběžné opatrnosti. A to bez ohledu na jekot námezdních vědců a novinářů, jaký se rozpoutal i v oné výše zmíněné Conterganové aféře.
Mimochodem, pokud bude dostatek žen ochotných se v těhotenství bez toho léku obejít, vyroste nám velmi cenná kontrolní skupina, která by mohla přispět k rozhodnutí o bezpečnosti či rizikovosti paracetamolu. Ostatně, první studie, která prokázala vztah kouření k délce života a výskytu některých chorob, byla umožněna dobrovolníky z řad britských lékařů, z nichž část dobrovolně přestala kouřit a obě skupiny byly potom léta mezi sebou srovnávány v parametrech zdravotního stavu.

Okamurův plakát (se dvěma ženami) je bolestně pravdivý

Možná právě proto, že pro pravdu se lidé nejvíce zlobí, rozzuřil onen plakát, porovnávající normální ženu a muslimku v "tradičním" oděvu, s otázkou, co si přejeme, spoustu "lepšolidí".

Oděv

Islám navléká ženy do speciálních oděvů, které mají ukázat že jsou osobami se sníženým sociálním postavením. Pokud by ženy tyto oděvy nosily rády, jak tvrdí multikulturalistická sebranka, nedocházelo by v islámských zemích k masovým protestům žen proti nošení těchto oděvních součástí, bez ohledu na to, zda je to "pouhý" šátek, zakrývající všechny vlasy, nebo "stan na nožičkách", nebo cokoli mezi tím. Nemusela by existovat náboženská policie, která ženy nutí tyto oděvní součásti nosit a též dbá na "správné" oblečení těchto kusů oděvu.
Tyto oděvní součásti jsou ve skutečnosti něčím velice podobným oné šesticípé žluté hvězdě, kterou museli nosit v hitlerovském Německu a na jím okupovaných územích Židé.
Je také zajímavé, že sice pod "chodícím stanem" je možné skrýt teroristu, ale že tato možnost je čackými džihádisty využívána jen minimálně. Většina z nich riskuje raději neúspěch a ztrátu života, než by se skryla pod dehonestujícím oděvem.
Nedejme se zmást tím, že muslimky tu a tam demonstrují za nošení onoho dehonestujícího oděvu. V totalitních režimech, jaké představují režimy islámské, se takové demonstrace zorganizují snadno. On by ani nebyl technický problém v nacistickém Německu zorganizovat demonstraci Židů za právo nosit žlutou hvězdu, ale nacisté měli, v porovnání s muslimy, přece jen víc vkusu a snad i nějaké morální zábrany.

Obřízka

Ta zcela jistě na plakátu pana Okamury není vidět, ale naprostá většina muslimských žen má drasticky a zcela nevratně zmrzačen genitál. Toto zmrzačení je v podstatě degraduje z lidských bytostí na "samoreporodukující se mašiny na výrobu teroristů".
Je vcelku příznačné, že bezectní prolhanci, propagující islám, tvrdí, že "ženská obřízka není islámská záležitost", nicméně pokud se někde objeví snahy toto zrůdné mrzačení důsledně trestat (formálně to zakázáno je snad ve všech civilizovaných zemích), jsou to muslimové, kteří pořádají nepokoje, zapalují auta a útočí na nemuslimy.
Je zajímavé, že jak ženskou obřízku, tak i povinné nošení dehonestujících oděvů podporují většinou feministické organizace, které tak jasně ukazují, že zájmy žen nejsou totožné s jejich zájmy, ale spíš se zde jedná o jiný vztah, a tím je protichůdnost.

Znásilňování

Všude tam, kde jsou v dostatečném počtu ve společnosti muslimové, dochází k atakování žen, od verbálního napadání, až po brutální únosy, znásilňování, násilnou aplikaci drog, a konečně i vraždění rovněž není nic výjimečného.
Opět je zajímavé, že feministické organizace, bojující prakticky proti všemu (viz nedávná kampaň tohoto lidského odpadu proti "zírání" v dopravě - protože je to "šílené obtěžování"), nějaké únosy, znásilňování či vraždění žen a dívek (včetně nezletilých) nechávají absolutně chladnými a spíš podporují pachatele těchto trestných činů.
Lidé, kteří podporují muslimy, musejí být "zvláštního ražení", asi jako bolševici, protože v Německu se nějakou dobu před Covidem stalo, že byla islámskými imigranty znásilněna a zavražděna dcera dvojice pečovatelů o imigranty, a jich se to naprosto nedotklo. Prostě, imigrant je víc než vlastní krev.

Agrese imigrantů proti společnosti

Pokud by výše uvedené a další zločiny zůstaly uzavřené v imigrantské islámské komunitě, asi by řada lidí pokrčila rameny a prohlásila je za jejich interní záležitost, do níž se není radno plést. Nejsem zrovna příznivcem tohoto postoje, protože zákon musí platit pro všechny, a pro všechny stejně. Jinak nastane anarchie, vedoucí ke zhroucení společnosti.
Problém ovšem je, že, jak bylo zmíněno výše, muslimové provádějí i zločiny, jejichž oběťmi jsou osoby mimo islámskou komunitu, a je snaha o dvojí metr, jiný pro muslimy a jiný pro normální lidi. Viz nedávný rakouský případ dvanáctileté dívky, znásilňované a zneužívané partou muslimů, kteří vyvázli bez jakéhokoli trestu,  zatímco kdyby to samé dělali normální lidé, tak by šli na tvrdo a na mnoho let sedět, protože i konsensuální sex s osobou "pod zákonem" je trestný čin (a zákony dokonce ani nerozlišují podle konsensuálnosti či nekonsensuálnosti). Vzhledem k tomu, že tuhle legislativu jsme podědili po Rakousko - Uhersku, lze předpokládat, že to mají v zákonech ošetřeno stejně, nebo velmi podobně, jako my.
Další věcí je, že muslimové násilně požadují po nemuslimech, aby napodobovali jejich zrůdné zvyklosti, včetně zahalování žen, ženské obřízky a dalších zvráceností. V Bosně a Hercegovině, kde za naší hanebné podpory muslimové zvítězili, jsou i nemuslimky nuceny chodit v sociálně dehonestujícím oděvu a mnohé z nich byly dokonce násilně obřezány.
Takže je opravdu na čase, aby se muslimskému násilí a svévoli postavila hráz.

Pan Okamura tedy svým plakátem zcela jednoznačně trefil do živého a aktuálního problému, který se velmi rychle může přenést k nám, vzhledem k tomu, že "za nás a bez nás", či spíše proti naší vůli (a zcela jistě s vědomím, že je to proti našim zájmům), podepsal don Vito d'Austria di Dosimetro "imigrační pakt", který hrozí naši zem zaplavit osobami, naprosto s civilizovanými lidmi nekompatibilními, ale "vždy připravenými" své primitivní hovadství vnucovat bezuzdným násilím svému okolí a nakonec i celé společnosti. Tento plakát je tedy naprosto tvrdým odhalením plánů sběře zvané multuikulturalisté, které je nutno jakoukoli cestou (rozhodující je jen výsledek, nic jiného) zablokovat.

Babiš z toho útoku zdaleka není venku!

Pan Babiš, leader hnutí ANO, byl na jednom ze setkání s voliči napaden jakýmsi voličem s berlemi a (než se vzpamatovala a zasáhla ochranka) udeřen berlí do hlavy.

Napadení

1. 9. odpoledne, na setkání s voliči byl pan Babiš zákeřně zezadu napaden jakýmsi Vladislavem (63) z Domaslavic na Frýdecko-Místecku. Dostal ránu do zad a jednu do hlavy. Útok byl veden velkou intenzitou. Pan Babiš byl ošetřen a diagnostikován v nemocnici a vyjma modřin a snad boulí na něm nebylo nic shledáno.
Nejsem volič pana Babiše, ale útok na něj mě rozhořčil. Něco takového bych však nepřál ani představitelům vládních stran. Tohle je prostě za hranou.
Faktem je, že pan Babiš může mít pozdější následky tohoto napadení, které prostě v současné době rozeznat nejde (leda při pitvě, ale to je trochu pozdě).

Důsledky

Proč tedy uvádím v titulku, že pan Babiš z toho není venku?
Je to proto, že po úderu do hlavy může dojít k vylití krve mezi tvrdou plenu mozkovou a lebeční kost. Ten výlev nemusí být viditelný současnými zobrazovacími metodami. Krev v jakémsi "puchýři" na vnitřní ploše lebky může několik týdnů až měsíců nedělat nic a nevyvolávat žádné potíže. Nakonec ale začnou bílkoviny odumřelých krvinek a další složky náplně oněch "puchýřů" podléhat autolýze.
Autolýza naštěpí bílkoviny na látky s menší molekulovou hmotností, a ty začnou na sebe osmoticky natahovat vodu. Onen "puchýř se poté začne zvětšovat, což může běžet s až dramatickou rychlostí. Někdy je opravdu prvním příznakem tohoto děje až nástup bezvědomí postižené osoby (záleží na konkrétní lokalizaci afekce).
Ona afekce se odborně jmenuje subdurální hematom, protože tvrdá plena je mater dura a afekce je, vzhledem k mozku, pod ní. Hlavním problémem této afekce je dostatečně rychlá diagnostika, protože se na ni nemusí myslet a může být tendence léčit cosi úplně jiného (a, pochopitelně, neúspěšně).

Špatná diagnostika

Kdysi nám jako medikům ukazovali lebku paní, která strávila mnoho let na vozíčku, u níž nediagnostikovaný subdurální hematom vyvolal znemožnění pohybu dolními končetinami. Nakonec do onoho "puchýře" prorostla z lebky kostní tkáň, která tam vytvořila jakýsi hrbol houbovité kosti, který byl nalezen při pitvě. Dotyčná paní tedy byla invalidou naprosto zbytečně, časná operace, hned po nástupu potíží, by ji uzdravila.
Je docela zajímavé, že na pravěkých lebkách jsou nalézány trepanační otvory (někdy i více na jedné). Jednou z možností, proč naši předkové takovéto zákroky dělali, je právě likvidace subdurálního hematomu.
Ten nemusí být na místě úderu, ale i jinde, protože záchvěvy lebky, vyvolané oním úderem, se mohou někde jinde sejít do stojatého vlnění, které odtrhne tvrdou plenu mozkovou od kosti. Naši předkové asi museli geniálně vyklepat či jinak zdiagnostikovat onen výron (příležitostí k jeho vzniku bylo asi u lovců dost a dost), a poté vypustit. Faktem je, že na vysokém procentu těchto lebek nacházíme na okraji řezu nově narostlou kost, znamenající, že pacient onen zákrok přežil (alespoň týdny až měsíce).
Druhou možností, u starších lidí s napevno srostlými lebečními švy, mohla být úleva od meteorotropních bolestí hlavy, vyvolávaných změnami atmosférického tlaku, jimž se mozek není s to (protože je uzavřen v lebce) přizpůsobovat (zejména u starších jedinců se sníženou průchodností tepen a žil, jdoucích skrze lebku, může tohle dělat potíže). Náhrada několika čtverečních centimetrů kosti měkkou tkání musela opravdu přinést úlevu. Možná i větší, než nám prášky proti bolení hlavy (a zaručeně to neudělalo autismus u potomstva).
Pokud někdo vrtí hlavou nad onou diagnostikou našich předků, tak je třeba konstatovat, že v podstatě jakýkoli pokrok v diagnostice znamenal určitý pokles schopnosti v oblasti "diagnózy holýma rukama". Ještě starší z mých učitelů dokázali poklepem najít v plicích útvar velikosti třešně (nebo dokonce jen její pecky) a přibližně určit jeho místo. Z mojí generace to už neumí asi nikdo, já tak maximálně vyklepu hladinu výpotku v dutině hrudní a obávám se, že mladší generace ani to ne, protože nás "zkazila" moderní technika, schopná tyto věci zobrazit daleko spolehlivěji, přesněji a s menší námahou. Proto považuji za možné, že moji chlupatí kolegové, žijící před desítkami tisíc let ten subdurální hematom dokázali vyklepat. Měli pro to i ještě jeden důležitý předpoklad: V jejich době bylo podstatně tišeji než dnes, takže mj. měli i kvalitnější sluch ve stáří, než máme my.
Takže i dnes, pokud nikdo nepomyslí na podezření z příslušné diagnózy a nenasadí patřičnou zobrazovací techniku, může subdurální hematom zůstat nediagnostikovaný.
Právě pro možnost dalších komplikací považuji možný trest "až tři roky" za spíš nízký než přiměřený. Nicméně, pokud se soud povleče, jak je v tuzemsku normou, mohou se ony pozdní následky (rozhodně bych je nerad přivolal) projevit a vést k rekvalifikování toho útoku.

Pan Babiš tedy, přeji mu jen to nejlepší byť nejsem a nikdy jsem nebyl jeho voličem, není akutním vyšetřením těsně po útoku z jeho následků venku a měl by být někdy po měsících od něj vyšetřen, zda mu něco ošklivého uvnitř lebky neroste. A, pochopitelně, i v té lebce jsou místa, o nichž říkal můj spolužák a pozdější patolog, že se tam dostane jen on, protože jejich dosažení je neslučitelné s přežitím pacienta (např. některá místa na spodině lební).

Jediná možná odpověď na žaloby Voltu, aktualizováno

Existuje, a patrně oprávněně, obava z toho, že otalárovaní antidemokraté se pokusí změnit výsledek voleb. Tak, jak se to stalo v Rumunsku, a ostatně i u nás se soudy opakovaně stavěly proti vůli občanů a jejich řádně zvolených zástupců.

Žaloby

Žaloby na "nepřiznané koalice" podala podporou voličů zcela bezvýznamná politická strana, pracující ve prospěch řádně odsouzeného zločince, miliardáře Sorose. Zcela jistě "z dobroty srdce"
Je zajímavé, že ony žaloby podala jen na strany politické opozice, zatímco nepřiznané koalice jsou i u stran vládních či exvládních, a ty ignoruje. Je to naprosto typické: Když něco dělají "ti správní", je to v pořádku, pokud to samé dělají "ti špatní", je to hnusný zločin. Jakási idea spravedlnosti "padni komu padni" je této straně naprosto cizí (a naprosto pochopitelně).
Proto také všichni, nebo téměř všichni, lidé tohoto druhu uvítali útok na šéfa ANO Babiše, zatímco Fiala chodí s ochrankou, která v podstatě zabraňuje jeho kontaktům s voliči. A útok na něj by byl zcela jistě "hrozný zločin".
Prostě, Volt se chová jako tlupa progresivistických lepševiků, jíž ostatně s vysokou pravděpodobností je, se všemi negativními asociacemi této identity.
Jistěže je zajímavé i to, že volební zákony vůbec nemají koalici definovanou a přítomnost nestraníků či členů jiných stran na kandidátce je zákonem upravena tak, že ona stranická příslušnost či nepříslušnost musí být uvedena na kandidátní listině (tedy zákon přímo počítá u stran, že za ně budou kandidovat i jejich nečlenové a dokonce členové stran jiných).

Riziko

Prototalitní Ústavní soud se už vyjádřil v tom smyslu, že nehodlá respektovat výsledky voleb, pokud dopadnou "špatně". Takže je k dispozici jakýsi "rumunský scénář", v jehož rámci tlupa z USA (ještě za Bidena) placených pohůnků zrušila výsledky demokratických voleb. Faktem je, že od Trumpa naši soudci sotva nějaký příspěvek dostanou, ale zločinec Soros by jim nějaké "všimné" dát mohl, byť by se to asi v USA brzy provalilo (jako se provalily ty peníze od Bidena).
Navíc by se Ústavní soud musel rozhodnout v rozporu se svými rozsudky na stejné téma z let 1996, 2000, 2021, v nichž konstatoval, že je na samotném objektu voleb, zda se bude prohlašovat za stranu nebo koalici.
Nicméně je jisté nebezpečí, že bude snaha i tyto precedentní rozsudky nějakým způsobem orwellovsky "vyzmizíkovat".
Jinými slovy, čelíme riziku, že naše hlasy budou zlikvidovány a bude nám vnucen odporný diktátor s nulovou demokratickou legitimitou, ať jím bude kdokoli.

Jak tomu čelit

Jistěže už začíná být slyšet chór hlasů, aby občané "nenechali propadnout své hlasy" a nehlasovali pro Voltem žalovaná uskupení.
Tedy, občané mají hlasovat pro jakousi "jednotnou kandidátku EUrounijní fronty", jako za komunistů, byť formálně rozdělenou na více částí. A výsledkem mají být další čtyři léta vlády hnusu, který tuto zemi jen devastuje a pomáhá EU v jejím zotročování členských států a jejich občanů.
Patrně existuje jediná rozumná odpověď na onen připravovaný zákrok: Co nejvíce hlasů pro Stačilo! i pro SPD s podporou dalších stran, aby oba tyto subjekty překročily 11 % obdržených hlasů, což je limit pro troj a vícekoalice, takže i jejich prohlášení koalicemi by nemohlo anulovat výsledky voleb, leda by už panská zvůle musela být obnažena se vším všudy.

Na závěr snad jednu perličku

Pan Mareš, jehož youtube kanál badatele.net sleduji, se mimo mnoha jiných věcí věnoval i problematice známého procesu s Leopoldem Hilsnerem (několik dílů). Jednoznačně prokázal, že žaloba na něho byla neoprávněná, protože Hilsner, na základě doložených a policií zaprotokolovaných svědectví, prostě nemohl stihnout být viděn v Polné a kratičký čas poté (nebo dokonce současně) na cca dva km vzdáleném místě (které policie s ledabylostí sobě vlastní nenalezla) podřezávat nebohou Anežku. V moderní době by se to dalo stihnout tak terénní motorkou nebo podobným vozidlem, ale to Hilsner prostě k dispozici neměl. Navíc se panu Marešovi podařilo zcela znevěrohodnit korunní svědectví obžaloby: Vzhledem ke vzdálenosti a osvětlení v dané denní a roční době prostě nikdo nemohl Hilsnera identifikovat. Asi by to nezvládla ani maminka Jana Keplera, která patřila mezi ono nepatrné procento lidí, kteří jsou s to rozpoznat pouhým okem fáze Venuše.
Pan Mareš také konstatoval přítomnost dalšího člověka v lesíku a v předpokládané době vraždy a podařilo se mu "vyčenichat" dokumenty o možném přiznání se skutečného vraha v cizině.
Když tohle vše pan Mareš provedl, tak se obrátil na českou justici, která Hilsnera zdědila po československé (a ta po rakousko - uherské), aby byl pořád platný rozsudek nad Hilsnerem konečně zrušen. A byl ze vcelku nepochopitelných důvodů odmítnut.
Budu jedovatý: Lze vůbec věřit naší justici, pro niž je pořád Leopold Hilsner rituální vrah, který "zkošeroval" Anežku Hrůzovou, aby její panenská krev mohla být namíchána do macesů?

Je mi velice líto, ale jednou z mála legálních možností reakce nad deklarovanou zvůli Ústavního soudu ve smyslu zrušení výsledku platných voleb je záplava hlasů pro strany, jichž by se to mělo týkat. Tak, aby v ideálním případě obě tyto strany dosáhly na oněch 11 % limitu pro troj a více kolalice, a učinilo by to obtížným jejich vyřazení z voleb na základě nepřekročení tohoto limitu. Každý volič opozice by měl zvážit, zda by nemohl svůj hlas přesměrovat na jednu z těchto stran, aby se opravdu bezpečně, ideálně obě, dostaly do poslanecké sněmovny PČR.

Ústavní soud žalobu Voltu zamítl. Je jistě otázka, jakou roli při vynesení tohoto rozsudku  měla dosti mohutná negativní reakce významné části občanů na myšlenku "zrušení stran jako formy zrušení výsledku voleb". Jistěže svou roli mohl sehrát i počátek vyšetřování kauzy Dosimetr, a ÚS se mohl obávat kompromitace spoluprací s vládními stranami.

Je dobré konstatovat, že zdaleka nejsme za vodou, chystá se podání k Nejvyššímu správnímu soudu, nehledě k tomu, že "třetí komora parlamentu" má moožnosti sabotovat výsledek voleb dalšími způsoby. Nepropadejme tady předčasnému optimismu. To, co jsem napsal výš, v podstatě stále platí: Čím více hlasů dostanou skutečně demokratické strany, tím méně prostoru zbude pro nějaké povolební manipulace i pro popření výsledku voleb. Takže jakási "mobilizace" platí dál a neměla by skončit ani aktem voleb, musí být jasné, že případná manipulace výsledků vyvolá plošný odpor významné části občanů.

 

Volby vyhraje ... naštvaný volič

Nebude to patrně poprvé, kdy by naštvanost voličů a jejich ochota jít k volbám, aby ji dali najevo, posunula reálné výsledky oproti volební preferencím.

Zdroje naštvanosti

Je vcelku jasné, že vláda nesplnila prakticky nic z toho, co před posledními volbami slibovala, přičemž řadu oněch slibů zcela jistě splnit mohla, protože jí v tom nebránila žádná objektivní příčina.
Přestože se někteří činitelé vymlouvají na konflikt na Ukrajině, v reálu vláda neudělala nic z toho, co by Rusko nějak závažněji ztrestalo, a to ani v době českého předsednictví EU, kdy se mohla zcela reálně pokusit o skrečování či odložení Green Delu a dalšího pitomého vyhazování peněz do WC a jejich splachování, protože tento projekt je naprosto neslučitelný s reálně účinnou pomocí Ukrajině.
Faktem je, že EU sedí na břidličné ropě a břidličném plynu, jejichž těžba by umožnila omezit nákup těchto komodit z Ruska a ještě by srazila jejich cenu na světových trzích (minimálně výpadkem zemí EU coby kupní síly), což by Rusko poškodilo daleko více než všechny "balíčky", jejichž dopad na ekonomiku členských států EU byl strašlivý, zatímco dopad na ekonomiku Ruska nepatrný, nebo dokonce příznivý, protože Rusko vynuceně rozvinulo některé výroby a stalo se v příslušných komoditách nezávislým na světových trzích.
Je třeba si také uvědomit, že Rusko je, na rozdíl od zemí EU, s to platit na trzích svým zlatem, takže ani bankovní blokády ho nemohou nějak zlomit.
Pochopitelně, zdrojem naštvanosti není jen ona přehlídka neschopnosti a hlouposti, předvedená v souvislosti s válkou na Ukrajině.

Hlupáctví a neschopnost

Vláda prosadila nesmyslnou normu na paliva E10, která poškozují motory některých aut, takže jejich uživatelé byli nuceni přejít na prémiová paliva některých firem, ošetřená dalšími látkami, které korozi plastových součástí (včetně např. destrukci těsnění pod hlavou motoru) blokují, za vyšší cenu daného paliva.
Jistěže je k naštvání i nesmyslná podpora OZE, elektrického šrotu, co má nahradit funkční auta, aktivistů, kteří nesmyslně ztěžují lidem život, třeba blokádami dopravy (vládu charakterizuje, že si patrně nikdo z jejích členů, ani poslanců vládních stran, nedokáže představit občana dojíždějícího za prací, a možná ani občana, provádějícího smysluplnou pracovní aktivitu), znemožňováním obecně prospěšných staveb a dalších přínosných aktivit.
Jistěže varováním pro občana, který není úplně hloupý, byl i nedávný blackout, protože ten jasně ukázal, kam naše vláda směřuje na úseku energetiky.
I řada občanů ne zcela vzdělaných ve věcech vojenských, se může podivit nad nákupem stíhaček F-35, které válka na Ukrajině ukázala jako naprosto bezcenný prostředek, a který navíc odmítá nakupovat i letectvo USA. A může se tázat, zda spláchnutí peněz do WC tímto nákupem, místo aby ty prostředky byly použity k vývoji a výrobě dronů, které se naopak ukazují v aktuálních světových konfliktech (zdaleka nejen na Ukrajině), jako dominující prostředek bojové techniky, nebylo pitomostí. MMCH, nedávno proskočila i našimi zpravodajskými servery, že o půl generace starší francouzská stíhačka si při simulovaném boji F-35 "namazala na chleba". A to si ty samé stíhačky (v letectvu Indie) zase namazaly na chleba současné stíhačky čínské (v letectvu Pákistánu) v reálném konfliktu mezi těmito dvěma státy. Jistě je na místě otázka, jak katastrofálně by stíhačky F-35 dopadly v reálném boji s oněmi čínskými.
Při nedávném incidentu s náletem dronů na polské území by k jejich likvidaci bohatě stačily stíhačky odpovídající závěru první světové války. Tedy Biggles na Velbloudovi. "Čmelák" s kulometem by byl už přímo "overkill". Takže tvář války na Ukrajině mj. nastavuje velmi nelichotivé zrcadlo onomu nákupu. A rozdíl je i v tom, že zatímco ten Čmelák by mohl vystartovat hned, u těch F-35 by bylo nutno jednat s USA, aby nám je "odemkly". A pokud by byli v USA u moci Demokraté s velmi nadstandardními vztahy k Rusku, je docela možné, že bychom se takového aktu nedočkali.
Vláda prosadila nesmysl se zákazem plastových brček, který skončil tím, že lidé dostávali brčka z jakéhosi impregnovaného papíru, která se stejně hbitě rozmočila a jako "bonus" ona impregnace dodala do nápoje toxické látky, vyvolávající podle některých studií mj. nádorová onemocnění a poruchy plodnosti.
Faktem je, že z dětství pamatuji kelímky ze silně voskovaného papíru, v nichž se běžně na koupalištích, zahrádkách vesnických hospod apod. podávaly nápoje od různých limonád až po pivo. Zcela jistě by se dala z podobného materiálu vyrobit i brčka, ale to bychom nesměli být v EU, v níž je myšlení zakázáno asi stejně jako na planetě Vogonů (ze Stopařova průvodce galaxií).
Vláda prosazuje nesmysly v zemědělství, od snahy o jakýsi návrat ke středověkému trojhonnému systému, až po snahy o likvidaci českých zemědělců. Přitom papalášům vůbec nevadí, ani bruselským, ani pražským, že "náhradou" má být dovoz potravin a potravinových surovin ze zemí mimo legislativu EU, obsahujících v EU zakázané prostředky, od pesticidů přes (nejen) antibiotika až po GMO. Buď jsou tyto věci neškodné, a pak by se měly povolit i našim zemědělcům (jejichž výrobu jejich zákazy prodražují a na světových trzích její výsledky činí konkurence neschopnými), nebo opravdu jsou tak "šíleně nebezpečné", ale v takovém případě by se neměly ani dovážet potraviny ze zemí, kde je mají povoleny (a s prokázaným obsahem těchto látek v tom, co se dováží).
Boj proti produkci mléka v EU navíc zvyšuje jejím obyvatelům riziko osteoporózy, které je i tak velké a neustále rostoucí.
Jistěže naštve i EUroidiocie s napevno přidělanými zátkami na PET láhve a nápojové kartony a tisíce dalších maličkostí, pro něž platí, že "stokrát nic umořilo ..." a nejen osla, ale i voliče.
Zcela jistě negativní pocity vůči vládě vyvolalo i snížení valorizace důchodů, a to bez ohledu na skutečnost, že vládou řízení soudci to schválili.
Prostě, volič má tisíc a jeden důvod být naštvaný a dát své naštvání najevo "protestní volbou".

Jediný problém

Vlastně existuje jen jediný problém, respektive dva velmi úzce související:
Aby naštvaní voliči nezůstali doma.
Aby své hlasy dali některým ze stran, které mají šanci překročit 5% limit ke vstupu do sněmovny.
Obávám se, že bude opravdu nutné provést něco jako mobilizaci, aby skutečně každý nespokojený volič nastoupil do volební místnosti a tam dal svůj hlas některé z "protestních" stran. Ideálně některé z těch, které mají jakž takž šanci se dostat do Poslanecké sněmovny.
Bude třeba, aby lidé, jimž leží na srdci budoucnost této země, i budoucnost jejich dětí, vnoučat atd. nejen šli k volbám, ale i zapracovali na svém okolí, pokud se tam vyskytují lidé, kteří k volbám nechodí.
Velice důležitá bude mobilizace občanů v krajích Moravskoslezském, Jihomoravském, Středočeském a v hlavním městě Praze, protože do těchto krajů budou nasměrovány silně pochybné "krajanské" hlasy, o nichž panuje podezření, že se bude jednat o hlasy provládních zastupitelských úředníků.
Čím více autentických občanů ČR bude ve volbách hlasovat, tím menší podíl mandátů připadne na ony silně pochybné "krajanské" hlasy.

Jde o všechno

To jme to jediné, s čím se může prodemokratický a duševně normální občan shodnout s profesionálními goebbelsy od SPOLU. Současná vláda představovala prakticky nepřetržitou čtyřletou sérii cílených škod, páchaných na tomto státě a jeho obyvatelích.
Pokud bychom připustili její opakování, klesli bychom na úroveň chudých rozvojových zemí, a náš politický systém by se přeměnil na cosi velice podobného tomu, co zde zaváděl soudruh Gottwald v 50. letech. Pochopitelně, s tím, že jakési rozdíly mezi těmito režimy zákonitě musejí být, viz ono známé "nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky", takže se jistě ČSR na přelomu let 1947 a 48 nutně nějak musí lišit od ČR 2025, nicméně vítězství SPOLU by představovalo jakýsi ekvivalent "Vítězného února" se vším všudy, pouze s tím rozdílem, že by totalitáři neměli za zadkem Moskvu, ale neméně odpudivý a totalitní Brusel.
Toto jsou skutečně naprosto zásadní volby. Dokonce ani kdyby první volby po pádu komunismu, konané v roce 1990 vyhráli komunisté, nemohlo by být tak zle, jako s vysokou pravděpodobností bude, pokud letos vyhraje SPOLU.
Jde, pochopitelně, také o budoucnost našich dětí. Zda se budou muset brodit ve sračkách, v jakých se musela brodit většina nás, starších, až do toho roku 1989 (s maximálním rozdílem v tom, že ty sračky budou zelenější), nebo zda se zde otevře možnost k obnovení demokracie, alespoň na úroveň, jaká tu byla v 90. letech, a rovněž odstranění alespoň těch nejhorších (ideálně ovšem všech) netržních či antitržních prvků z ekonomiky.

Nastávající volby tedy vyžadují mobilizaci všech demokratických a protržně orientovaných občanů, kteří si nepřejí návrat poměrů před pádem komunistického režimu, což je jednoznačně cílem současných vládních stran a jejich bruselských loutkovodičů.

Káva a směrnice o odlesňování

Tlupa přemoudřelých soudruhů z Bruselu vymyslela další hovadinu: Boj proti odlesňování. Můžeme se podívat na příklad kávy, jaká je to nesmírná pitomost.

Káva

Kávovník je keř (většinou), vyžadující polostín. Na plném slunci kávovník hyne. Z tohoto důvodu se kávovníky sázejí mezi místní stromy, které jim poskytují dostatek stínu, aby přežily.
Jinými slovy, neexistuje žádné "odlesnění". Na daném pozemku se pouze změní druhová struktura dřevin, přičemž je část původní flóry nahrazena kávovníky. Pak dojde k redukci některých druhů, které jsou s pěstováním kávy z těch či oněch důvodů neslučitelné (např. produkují svými kořeny do půdy fytoncidy, likvidující rostliny ve svém okolí).
Další druhy z původní flóry na plantáži zůstanou, byť se může změnit jejich četnost a rozmístění na ploše.
Pěstování kávy tedy nepředstavuje žádné "odlesnění", ale pouze přeměnu lesa či pralesa na lesu podobný porost o trochu odlišné druhové skladbě. Je větší změna, když je u nás na místě pokáceného listnatého lesa vysázen les jehličnatý, nebo naopak.
Takže už jen blekotání o tom, jak káva přispívá k "odlesňování" je neskutečný blábol, byť za ním stojí jakási naprosto pochybná "odborná" organizace.
Velmi pěkný popis kávové plantáže (i s jejím zakládáním a ošetřováním) najdete v beletristické formě v prvním díle asi nejznámějšího románu Františka Flose: "Lovci orchidejí". Pokud chcete dílo vědeckého charakteru (či alespoň populárně naučného), sáhněte po knize Františka Polívky "Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí", která vyšla před první světovou válkou (1908), nicméně je tak kvalitní a pro současnost pořád platná, že před několika lety byl vydán její fotoreprint s doprovodnými texty špiček české botanické vědy (Volvox Globator 2010). Nicméně, najdete tam prakticky to samé.

Další plodiny

Pochopitelně, řada dalších plodin, na které se bruselská série nesmyslů o "odlesňování" vztahuje, má podobný charakter, tj. původní les je nahrazen lesem s významným podílem či převahou kulturních rostlin.
I ty zlořečené olejové palmy nedělají nic jiného, než palmový les, akorát tvořený olejovými palmami. MMCH, dnes neseženete parafínovou svíčku (o lojové ani nemluvě). Všechny svíčky jsou "ekologické" na bázi palmového oleje (případně jiných rostlinných olejů). Čím budeme svítit za permanentního "ekologického" blackoutu, pokud soudruzi ekologové zruší olejové palmy? "Svíčkami" u nosu?
U kakaovníku je dnes situace taková, že jsou v současnosti vmezeřovány mezi pralesní stromy, protože pokud se vytvoří monokultura, šíří se v ní rychlostí stepního požáru různí choroboplodní činitelé. Podobné pěstebné techniky se začínají uplatňovat i u banánů nebo kaučukovníků.
Plantáž či kulturní les, produkující vzácná dřeva, je prostě tropický les. Opět je menší zlo tyto stromy pěstovat než je kácet v divokém lese.
Určitým problémem jistě může být soja, nicméně u ní, jako u jejích příbuzných, je dosti významným efektem pěstování obohacování půdy dusíkem, které umožní na zrušených či opuštěných plantážích růst řady rostlin, patřících do kategorie "divokého lesa". To samé platí i pro Podzemnici olejnou (arašidy).

Minulost

V Amazonii na veliké ploše, nyní pokryté "miliony let starým pralesem" existovala kultura, která uměle vytvářela vrstva humusu (dodnes nalezitelné a dodnes využívané obyvateli této oblasti) v podstatě kompostováním větví a dalších částí pralesních stromů na ostrůvcích. Na nich žila a měla svá políčka kulturních rostlin. Mezi ostrůvky byly kanály, které fungovaly jednak jako zavlažování, jednak byly využívány k chovu ryb ke konzumaci.
Tato kultura (trochu srovnatelná se starověkou čínskou), patrně doplatila na své kontakty s Inky, od nichž se k ní přenesly z Evropy zavlečené neštovice. Protože to byla kultura vyspělá a závislá na různých technologických vychytávkách, hlídání agrotechnických lhůt atd., totálně se vlivem neštovic zhroutila. Lze se domnívat, že hlavní příčinou bylo úmrtí příliš mnoha specialistů, kteří systém kanálů a polí udržovali v chodu.
Dnes je v té oblasti "panenský" prales a nebýt vykopávek na základě družicových snímků, vůbec bychom o ní nevěděli a využívání "černé půdy indiánů" místními obyvateli bychom chápali jako jednu z mnoha potíráníhodných pověr. Dokonce ani nevíme, zda indiánští obyvatelé amazonských pralesů jsou decivilizovaní potomci této kultury, nebo do této oblasti jejich předkové přitáhli z míst, kam nezasahovala.
K onomu kolapsu muselo dojít někdy v prvních desetiletích 16. století, a dobrodruzi, hledající "Eldorado", se těžce probíjeli již někdy ve druhé polovině toho století "panenským" pralesem nad sídly kultury, která snad onen kult "zlatého muže", který byl pomazán zlatým prachem a při paralelním vhazování zlatých obětin do vody tento prach ze sebe rituálně smýval, opravdu provozovala, aniž by si byli vědomi, že někde pod jejich nohama jsou zabahněné a zarostlé kanály, na jejichž dnech by bylo možné najít to, po čem tak usilovně a za cenu nevýslovných obětí (včetně svých životů) pátrali.
Pochopitelně, tím padá ona zelená téze o "panenském pralese". Ekologové (vědci) také popírají zelené bláboly o "plicích planety", protože co tento prales vytvoří fotosyntézou, to také ihned rozloží (a vytvořený kyslík spotřebuje). Amazonský prales netvoří, na rozdíl od lesů mírného pásma a lesů ještě bližších k pólu, žádný humus, stromy rostou přímo na organikou nedotčené půdě. Prakticky jediná možná cesta tvorby humusu je kompostování větví a dalších zdrojů organiky, vytažených z pralesa, které provozovala ona tajemná amazonská civilizace, tedy lidské zásahy do přírodních dějů.

Další aspekt

Bruselská byrokracie se snaží vnucovat svou idiotskou legislativu a nesmyslné klimabláboly rozvojovým zemím. Je to jakýsi druh kolonialismu. Hlavní rozdíl je ovšem podstatný:
Klasický kolonialismus fungoval tak, že "zlí kolonialisté" vnucovali "ubohým domorodcům" civilizované zákony. Např. v Indii zlí Britové zakázali upalovat vdovy spolu s tělem zemřelého manžela, jinde zase zakázali lidožroutství a podobné tradiční aktivity. Paradoxně podporou či zavedením majetkových zákonů vylepšili ekonomiku. Pokud nabírali domorodé muže do svých ozbrojených sil, vraceli se z nich domů mužové vzdělaní, často i gramotní, kteří viděli kus světa a dokázali mu alespoň zčásti porozumět. Řada "zlých koloniálních států" také otevřela své vysoké školy "utiskovaným domorodcům", a tím "ubohé utiskované populaci v kolonii" dodala inteligenci.
Mimochodem, na posledním místě jmenovaného odporného zločinu se dopustili na Slovácích i "zlí Čehúni", protože už od časů Rakouska - Uherska, ale daleko více za první republiky, jim dodávali možnost středo a vysokoškolského studia v jim blízkém jazyce a po roce 1918 v podstatě zorganizovali slovenské (ale také rusínské) školství, často od samého základu, tj. výstavby škol. Je vysoce pravděpodobné, že bez těchto aktivit by dnes Slováci mluvili maďarsky a slovenštinu by znalo jen pár odborníků.
Naopak, EU vnucuje rozvojovým zemím jakési bezcenné nesmysly, plynoucí z ekologické ideologie, která nemá naprosto žádný racionální podklad. Podstata těchto nesmyslů je civilizačně úpadková a i ten "boj proti odlesňování" je v podstatě boj anticivilizačního charakteru, zejména pokud, jak bylo výše popsáno, probíhá jako boj proti náhradě jednoho typu lesa druhým.
S trochou nadsázky je to ekvivalentní tomu, jako by "hodní" kolonialisté vtrhli do nějaké civilizované země, a vnucovali jejím obyvatelům upalování vdov, lidožroutství a podobné anticivilizační projevy.
A budu hodně ošklivý: Jediní opravdoví odlesňovači, systematicky likvidující kilometry čtvereční tropických pralesů jsou ekologové, kteří ty pralesy přeměňují na "ekologické" biopalivo, dřevěné pelety do "klimaticky neutrálních" tepelných elektráren.

Malá odbočka

Protože jsem na toto téma cosi studoval, tak vím, že ono upalování vdov mohlo mít jakýsi racionální důvod, tedy si dovolím nabídnout i pohled z druhé strany. Zatímco evropská kuchyně je velice chudá na kombinace potravin, které jsou s to vyvolat zdravotní potíže (asi všechny napadnou čerstvé třešně a mlíko, nebo kyška, a víc toho asi ani není), indická kuchyně je opravdu bohatá na potraviny, jejichž kombinace, byť jsou samostatně nebo společně s něčím jiným bezproblémové, může vyvolat nejen závažné zdravotní potíže, ale i smrt.
Indická žena tedy nemusela manželovi uvařit "caffé a'la Vávra", ale pouze nakombinovat zcela neškodné potraviny do koktailu s fatálním účinkem, přičemž navíc ani nebylo možné prokázat v požitém jídle jed, protože ten tam jednoduše nebyl.
Takže ono upalování mohlo vzniknout jako jakési preventivní opatření proti indickým kombinačním Maryšám, aby je demotivovalo od podobných aktivit. Jistěže se do toho promítlo i tradiční nižší postavení žen v indické společnosti; to narušili až "zlí kolonialisté", kteří ženy zrovnoprávnili.

Uvedené aktivity EU jsou prostě ukázka naprosté nesmyslnosti ekologické ideologie a nutnosti vytlačení ekologie z veřejného prostoru, včetně na jejím základě vzniklých zákonů a podzákonných norem. Dál je to ovšem i ukázka agresívního působení nikým nevoleného úřednictva EU na mezinárodním poli. Nelze se, mj. divit tomu, že pokud v konfliktu na východ od nás EU podporuje Ukrajinu, tak země třetího světa, až na pár výjimek, podporují Rusko a pomáhají mu obcházet sankce.

Evropská blbokracie

Tímto názvem lze velice dobře charakterizovat jak centrální "vládu" EU, tak i vlády většiny členských států. Explicitně budiž řečeno, že členové těchto vlád, až na výjimky, blbové nejsou, ale jednoznačně vládnou podle blby nakreslených not. Takže se stávají jen jakýmisi převodními pákami (tento termín budou starší čtenáři znát z dob minulého režimu) mezi blby a státní mocí.

Klecové chovy jako případová studie.

Bruselští soudruzi a soudružky nám zakázali klecové chovy (vyjma několika států, které si vyjednaly dočasnou výjimku).
Jednání o tomto zákazu bylo doprovázeno bouřlivými scénami, v niž se aktivisté (a častěji aktivistky) zavírali do jakýchsi "klecí" a předváděli, jak se v nich cítí špatně.
Pomiňme skutečnost, že většinou šlo o klece výrazně těsnější vzhledem k tělesným proporcím demonstrujících, než jaký je vztah velikosti klece vůči velikosti slepice. Důležité je, že tito demonstranti i další lidé, bojující za onen zákaz, měli nulové vzdělání v oblasti živočišné výroby, veterinární medicíny nebo zoologie, byť se mnozí pyšnili tituly z různých, pro lidstvo bezcenných "tlamocvičných" oborů, případně je na nějaké humanitně orientované "vysoké škole" studovali.
Důležité je, že Kur domácí je domestifikovaná forma Kura bankivského. Ten žije v malých hejnkách a jejich členové se, pokud zrovna neshánějí potravu, k sobě běžně tisknou, takže se v podstatě vejdou do malého prostoru. Druhým momentem je, že sociální hierarchie v hejnu je dána tzv. "klovacím řádem". Z něho plyne, že dominantní slepice klove všechny ostatní, zatímco slepice na dolní příčce sociálního žebříčku je naopak všemi ostatními klována.
Ono klování pak existuje i u Kura domácího. Jakmile tedy dáme slepice do "ekologických a pro zvířata příznivých" velkochovů, budeme mít na nejnižším stupni slepice, které dostávají každodenně horní desítky až něco přes sto klovanců, což v podstatě vede k jejich uklování k smrti. Pokud chov rozdělíme po menším počtu zvířat do klecí, tak onen počet klovanců pro nejníže stojící slepici přiblížíme přírodnímu, ještě zvládnutelnému počtu.
Výsledek je vcelku jasný, v klecových chovech je výrazně nižší úmrtnost a nemocnost slepic, a dokonce i vejce jsou vyšší kvality, protože během vývoje nejsou cpány stresovými hormony uklovávané slepice.
Všechny tyto věci jsou, pochopitelně, doložitelné, v podstatě na úrovni učebnic. Jenže politikové a političky rozhodli na základě řevu polovzdělaných hlupáků. Tedy, typický příklad blbokracie.

Najdou se i další

V Praze a v dalších velkých městech ČR pochodovaly řádově desítky lidí po komunikacích a blokovaly dopravu. Aktivisté se dožadovali snížení maximální rychlosti ve městech na 30 km/h.
Jistěže je to naprostá pitomost, od ekologie (automobily při tak nízkých rychlostech vyprodukují daleko více škodlivin na ujetý kilometr než při padesátce, a i ta zvedla produkci škodlivin oproti dříve platné šedesátce). Další věcí je, že naprostá většina uživatelů aut nejezdí pro nějakou zábavu, ale potřebuje se dostat z bodu A do bodu B co nejrychleji a nejefektivněji. Je mi jasné, že naprostá většina těchto aktivistů si nedovede ani představit člověka, který pracuje, prací vytváří hodnoty a za tu práci je také placen.
Vzhledem k tomu, jak těmto aktivistům, protiprávně a nesmyslně blokujícím komunikace, šla na ruku policie, patrně tato představa chybí i jejímu velení. Jistě ani nemluvě o politicích, přičemž současná vládní squadra patrně dobře ví, že tento druh občanů nepatří mezi její voliče.
Prvky blbokracie zcela jednoznačně oplývá i klimaagenda. Naprosto roztomilé bylo, jak v rámci "boje za klima" Němci zlikvidovali své jaderné elektrárny. Nicméně i "dekarbonizace" s náhradou uhlí plynem je spojena s růstem skleníkového efektu, protože CO2 sice spálením plynu na stejnou energii vznikne méně, ale "doženou a předeženou" tento dopad na skleníkový efekt úniky daleko skleníkovějšího metanu při těžbě a dopravě.
Typickou blbokracií je i např. boj proti plastům, LGBTQ+ agenda a mnoho dalšího.
Dalším typickým příkladem je chystané omezení výkonu rychlovarných konvic. Přitom je jasné, že čím vyšší příkon (a tedy i výkon, je třeba si uvědomit, že elektřina se na teplo převádí prakticky se stoprocentní účinností, viz termodynamika), tím rychleji se voda v ní zahřeje a tím méně tepelné energie unikne do okolí v době mezi zapnutím a nástupem varu. Něco takového ovšem pologramotnému úředníkovi EU či ekologickému aktivistovi prostě nevysvětlíte.
Řekněme si to upřímně, projevem blbokracie je i zákaz klecových lůžek, který vyřvali, nejen v EU, pologramotní aktivisté s nulovým medicínským vzděláním. Věnuji pietní vzpomínku jednomu tatínkovu kolegovi, se kterým jsem jako dítě komunikoval a dodnes pietně uchovávám jím darovanou figurku jelena. Když teď píšu, čumí mi přes rameno. O něm jsem se, krátce před tatínkovou smrtí, dozvěděl, že "konečně zemřel", a že strávil několik desítek let v klecovém lůžku.
Faktem je, že kdyby se během těch let našel lék na jeho nemoc, mohl by být uzdraven. Pokud by ovšem byl v "chemické svěrací kazajce" (její ekonomická výhodnost pro výrobce těchto drasticky účinkujících farmak byla hlavním motivem onoho tažení blbů proti klecovým lůžkům), tak už by měl mozek drogami přeměněný na jakousi huspeninu, nijak nevyléčitelnou a patrně neschopnou přežít jakékoli pokusy o léčbu. Pokud by na těch chemikáliích, ničících v těle kde co, vůbec tak dlouho žil.

Blbokracie je tedy stav, kdy vedení státu či nadstátní organizace jedná tak, jako by bylo řízeno blby. Je to většinou ukázka dopadu vítězství ideologie nad realitou a překonávání reality "ideologickou pevností", mnohdy daleko výraznější než v případě minulého režimu.

Vezmi obyčejnou tužku...

Dost mě fascinuje naprostá neochota aktivistů, hlásajících nekonečné dobro, vyvolané zavedením takového nebo makového nesmyslu, nějakým způsobem verifikovat, zda to skutečně je tak pozitivní, jak se to tváří. Přitom se vesměs jedná o naprosto banální matematické a logické úkony, případně spojené s nějakou fyzikou či chemií, zpravidla na úrovni základní školy, maximálně střední.

Vezmi...

Jako dítko, snad v první nebo druhé třídě, jsem dostal pod stromeček knížku veršů Františka Hrubína, ilustrovanou Jiřím Trnkou. Její hlavní báseň začínala verši:
"Vezmi žlutou tužku,
namaluj mi hrušku ..."
Tato básnička tedy vybízela dítka k aktivitě, aby sama zapracovala na sobě a zvýšila své schopnosti.
Z tohoto důvodu jsem si dovolil tyto verše parafrázovat v textu o dnešních moderních soudruzích, kteří horují pro vše pokrokové a samozřejmě DOBRO přinášející. Dobro, které je třeba vnutit nebohým desolátům, protože oni by jinak volili ZLO a, ubozí, sami by si tím uškodili.

Dialog

V naprosté většině případů se mezi desolátem a ekologickým libtardem rozvine cosi jako dialog:
"Tak mi dokaž, že elektromobil produkuje méně CO2 než automobil."
"To není třeba dokazovat, to je prostě pravda."
"Ale já ti mohu naprosto jasně ukázat, že to pravda není. Na to stačí pár elementárních výpočtů."
"To je nesmysl, na to jsou potřeba superpočítače a kvalifikovaní vědci, kteří velice dobře vědí, co mají počítat"
"Je to přitom velmi jednoduché. Najdeš, kolik energie je v kile uhlí a kolik v kile benzínu."
"To nejde najít."
"Ale jde. Google ti to najde na první dobrou."
"To je ovšem nějaký podvod."
"Firma, která Google provozuje, zapojila AI a Google sám vyhledá odpověď na konkrétní dotaz, a ještě přidá zdroje."
"To je sice nesmysl, ale stejně, co z toho?"
"Zjistíš, kolik CO2 se uvolní spálením uhlí na jednu kWh a kolik spálením benzínu."
"To je nemožné, to vyžaduje vzdělaného odborníka, nejlépe z Greenpeace."
"To je učivo chemie a matematiky pro základní školu. Tu jsi přece absolvoval, ne?"
"To jsou nějaké divné obory, kterým jsem nikdy nerozuměl. Proto jsem také vystudoval filosofii a ekologii.
A stejně, co bych pak s těmi čísly dělal?"
"No, potom vypočteš, kolik CO2 na zdroji se uvolní při vyrobení jedné kWh na pohyb kol auta, a kolik na pohyb kol elektromobilu."
"To je směšné, to jsou jen jakési podivné čáry."
"Jsou to výpočty, které jsi musel brát na základní škole a potom daleko podrobněji na gymplu."
"Ne, to jsou čáry, protože když se to počítá, vyjde pokaždé jiné číslo.
Já věřím tomu, co nám říkali na školení. A varovali nás před takovými, jako jsi ty. Co se nás budou snažit předstíráním vědy zmást."
Jak praví klasik, oponu milosrdenství raději spusťme před koncem této scény.
Dovoluji si upozornit na románovou sérii US autora Turtledove ("Světoválka" a její pokračování "Kolonizace"), v níž během druhé světové války přiletěli na Zemi ještěroidní emzáci, "Rasa". A lidé v podstatě ukončili válku a sjednotili se proti nim. V jednom díle druhé série diplomatka a psycholožka Rasy vede diskusi s vysoce postaveným činitelem Německa o tom, jak je dokázáno, že Židé jsou nižší rasa a je nutné jejich vyhubení. Němec argumentuje v podstatě stejně jako výše ekolog a nakonec dialog, rozhněván, utne a téměř vyvolá diplomatickou roztržku mezi Rasou a Německem.

Následky

Následky různého přístupu k tomu, co hlásají ekologové, případně jiní mentálně retardovaní progresivisté, jsou jasné: Lidé stejného druhu hledí na hlasatele pitomostí jako věřící na kněze, hlásajícího Slovo Boží. Zlí desoláti, a taky svině soudruha Foltýna, vezmou onu obyčejnou tužku a začnou počítat. Byť je jasné, že s kalkulačkou to jde líp a s nějakou vhodnou aplikací na PC se dostáváme ještě o level výš.
Já osobně na tyto věci používám nejčastěji konzolu jazyka R. Ten je sice určen pro statistiku, ale umí veškeré základní matematické funkce. Výhodou konzoly je, že se mohu vrátit ke dříve zadaným příkazům (a dokonce se mi mohou uložit v počítači na disk). Výhodou tedy je, možnost ujistit se, že jsem se nepřeklepl, a pokud ano, mohu příkaz jednoduše opravit a odeslat znovu ke zpracování, což je jednodušší než ho psát celý znovu.
Výsledky výpočtů mohu kopírovat do nějakého pomocného souboru a také uložit (na disk se při ukončení práce neuloží).
Je-li to potřeba, mohu si naprogramovat i funkce a procedury, které svými příkazy prostě jen volám.
Nicméně máme zde lidi, pro něž je jakákoli taková činnost černou magií, jakou programově odmítají a víru ve výroky svých guru prostě povyšují nad jakákoli fakta.
Pěkně to vyjádřil soudruh president Biden, když prohlásil: "My, Demokraté, dáváme přednost Pravdě před fakty." Kdyby neřekl nic jiného, jakože mám pocit, že opravdu neřekl, tento jeho výrok by měl být vytesán do nejdražší švédské žuly a písmena pokryta zlatem.

Pochopitelně, má-li se naše společnost vrátit k prosperitě a bohatství, je nutné libtardoidní osoby odstavit od moci takovým způsobem, aby nemohly dění v této zemi ovlivňovat. Což mj. znamená nevolení žádné strany, která má libtardismus v agendě, byť se k tomu nyní, pár týdnů před volbami, raději nehlásí.

Proč nejsou ex muži ženami

Pologramotní i zlovolní aktivisté se zuřivě snaží vydávat trans-ženy (předělané z mužů) za "plnohodnotné ženy", se vším všudy. Je to, pochopitelně, pitomost, jako většina toho, co soudruzi aktivisté hlásají. Trochu se podíváme na to, proč.

Nejprve

Napřed tedy vymezím rozsah tématu. Trans-žena je podle mě muž, který byl na ženu předělán někdy po pubertě. Předělávání prepubertálních chlapců na holky je podle mého soudu zločin, u něhož bych neměl problém, jako zákonodárce i jako občan v referendu, hlasovat pro trest smrti. Jsem toho názoru, že i zhoubný nádor genitálií (v tomto věku velmi vzácný) by se měl dát vyřešit tak, že by pohlaví i po zákroku zůstalo zachováno.

Vývoj

Faktem je, že mužský zárodek už někdy v prvních týdnech života začne produkovat testosteron. To ho chrání před vlivem matčiných ženských pohlavních hormonů, a také placentárních (placenta je součástí dítěte, a ne matky, a přitom u kluka i u holky produkuje ženské pohlavní hormony, které v cca 4. měsíci těhotenství převýší vliv ženských pohlavních hormonů matky, nejen u plodu, ale i v matčině těle).
Pokud tohle chlapec nezvládne, stane se z něj žena s karyotypem muže.
MMCH, už tento samotný karyotyp bohatě stačí na to, aby zajistil značné výhody v oblasti sportů. A v historii z dob, kdy vyšetření karyotypu, případně sex chromatinu, začalo být dostupné, nacházíme situace, kdy veleúspěšným sportovkyním byl nalezen mužský karyotyp.
K vyjasnění pojmů: Karyotyp je nalezení pohlavních chromozomů, tedy jestli má daná osoba dva chromozomy X (ženský), nebo "nepár" X a Y (mužský). Sexchromatin se nalézá na jádře ženské buňky (jakékoli tělesné, která má funkční jádro), protože ženská buňka jeden ze dvou chromozomů X "zabalí" a umístí do výchlipky jaderné membrány, kde tedy vznikne jakási "palička", která se intenzívně vybarví barvivy na chromozómy. Takže když vyšetříme dostatečné množství buněk a nenajdeme tento sex chromatin, jde o osobu, která má chromozomy jako muž. U všech buněk sexchromatin nemusí být vidět, protože jádro může být v preparátu na sklíčku natočeno tak, že je zakrytý.
Pokud se ptáte, jak je to u žen s genetickými vadami, vázanými na chromozom X (třeba hemofilie A nebo hemofilie B), tak je situace taková, že buňky "balí" chromozom X náhodně, přibližně půlka z nich sbalí chromozom X po otci a zbytek po matce. Pokud je některý z chromozomů nositelem dědičné vady, tak ovlivňuje jen polovinu buněk, což většinou stačí, aby byla daná funkce i s defektem na jednom chromosomu X uspokojivě pokryta (třeba to srážení krve, ale i např. barvoslepost).
Pokud se zárodek s chomosomy X a Y, poté plod a později i dítě vyvíjí nadále jako muž (tedy normální stav), je jeho organismus rozsáhle ovlivňován testosteronem.
Druhou věcí je, že osoba může být chiméra, vzniklá splynutím zárodků ženského a mužského pohlaví, a v některých tkáních pak může mít ženské a v jiných mužské buňky.
Velmi "roztomilá" u lidských chimér je situace, kdy žena má dva partnery, bělocha a černocha, a při mnohočetné ovulaci (může k ní dojít třeba zapomenutím aplikace antikoncepční pilulky), je jedno dítko dítětem bělocha a druhé černocha, a pak zárodky splynou do jednoho. Je to jistě extrémně vzácné (daleko častěji se narodí dvojčata, černé a bílé), ale může se to stát, a je to pak popsáno nejen v odborné literatuře, ale i v bulvárním tisku, protože se může narodit "mourek", střídající tkáně bělocha a černocha (včetně tělesného povrchu na němž je to vidět). Podobné to může být i při splynutí holčičky a chlapečka, ale pokud mají stejného tatínka, není to tak dobře vidět. Sexchromatin odebraný jen z jednoho místa na těle nemusí být stoprocentně rozhodující, nicméně to samé platí i pro analýzu chromozomů.
Jistěže v případě chiméry silně záleží na tom, které části těla jsou mužské a které zase ženské. I třeba z hlediska uplatnění ve sportu.

Co dělá testosteron

Dělá toho poměrně hodně: Je to hormon, který podporuje růst a dokonce příznivě ovlivňuje konverzi potravy na tělesnou hmotu. Posiluje pohybový aparát, což odpovídá zpevňování kostí a šlach a posilování kosterního svalstva. Jde to až na buněčnou a metabolickou úroveň, kdy testosteronem ovládané buňky mají odlišný metabolismus kyslíku i práci se zásobou energie, především v buňkách kosterního svalstva.
Deriváty testosteronu se z důvodu výše uvedených účinků používají v některých zemích jako "výkrmové hormony", v jiných, týká se to i EU, jsou zakázány.
Něco podobného, ale s menší intenzitou, dělá i skupina estrogenů u žen, ale ty mají daleko nižší účinnost a od okamžiku, kdy se rozjede menstruační cyklus, působí estrogeny jen v jeho polovině a druhou polovinu cyklu vládne ženskému tělu hormon progesteron, který takovouto aktivitu nemá.
Nicméně i estrogeny a látky jim farmaceuticky blízké mají pozitivní vliv na růst svaloviny, i tukové tkáně, vcelku podobně, jako testosteron. A různé deriváty a analogy estrogenů se rovněž používají v živočišné výrobě stejně, jako výše zmíněné deriváty testosteronu.
Vždy mě docela fascinovalo, proč nejsou sportovkyně vykrmovány (viz ono pojetí "sportovec jako brojler") látkami na bázi estrogenů, ale jsou do nich cpány deriváty testosteronu, které "zacvičí" s jejich pohlavní soustavou. Proč tedy u nich nejsou používány v řadě států užívané deriváty a analogy estrogenů.
Viz onen známý vtip, který se tradoval o jedné silové sportovkyni (nebudu uvádět, které, a raději ani sport), která údajně šla k lékaři s tím, že má mezi ňadry chlupy. Doktor se na ni díval, a vidí, že ty chlupy pokračují dolů, a tak se zeptal "a kam až vám to jde?" a bylo mu odpovězeno "až k ptákovi, pane doktore".
Čili virilizace (zmužštění), spojená i s přeměnou poštěváčku na cosi většího, poruchami plodnosti i sexuálního chování a pudu atd. byly u těchto sportovkyň daní, kterou platily za svou kariéru. Zato některé mohly uspokojit své partnerky i bez jakékoli erotické pomůcky. Nejde o nic nového, zmínku o takových ženách najdeme už v Kámasútře.
Řekněme si to upřímně, vrcholový sport je kolbiště firem, vyrábějících výkrmové a jiné podobné preparáty (zcela jistě i dopingové prostředky), a firem, vyrábějících prostředky na jejich nacházení v tělech sportovců a sportovkyň.
Pokud se tedy ono pubertální silné působení testosteronu rozvine u muže, tak u něj vzniknou vcelku nevratné změny v pohybové soustavě, ale dokonce i v myšlení, které se stane "myšlením mužského typu". Což může předpokládat rozdíl, někdy hendikep, ale někdy i výhodu, u kolektivních sportů. Při individuálních sportech typu jeden proti jednomu je spíš výhodou.
Tyto změny jsou více-méně nevratné. Přetrvávají i u eunucha, byť u něj dochází k určité atrofii svalstva a bujení tukové tkáně (ostatně, proto se kastrují samci některých jatečných zvířat), nicméně asi nikoli tak zásadní, aby ho to fyzicky invalidizovalo. Ono mužské myšlení přetrvá, ostatně někteří velmi úspěšní byzantští vojevůdci byli eunuchové a nevadilo jim to ve vykonávání této profese. Císař Claudius ze svých eunuchů dokonce sestavil první profesionální vládu Říma, a také se osvědčili, vč. schopnosti strategického myšlení, typické pro muže.
Takže když toho "eunucha" strčíme do ženského těla, tak mu zůstanou silné svaly a kostra (které oproti skutečnému eunuchovi do jisté míry budou "oprašovat" estrogeny), ale zůstane mu i mužské myšlení.

Sport

Pokud tedy jdeme dál, tak je jasné, že v případě sportu bude "původně muž" zcela jednoznačně silně zvýhodněn schopnostmi své pohybové soustavy, které mu transice na ženu prostě nemůže vzít. Neexistuje, alespoň v nynější době, žádný prostředek, který by z jeho svalů nadělal svaly ženské.
Zároveň je zde i ona odlišnost v myšlení.
Je třeba si uvědomit, že samci našich chlupatých předků chodili na lov a v rámci toho lovu museli úzce spolupracovat, a to jak při útoku na zvířata, která byla jejich kořistí, tak i v rámci obrany před zvířaty, která naopak mohla sežrat je. Museli tedy být maximálně soustředěni na aktuální situaci, aby ji zvládli. A museli zvládat i těsnou kooperaci a koordinaci svých aktivit.
Oproti tomu ženy, které se staraly o domácnost a děti, musely dokázat rozprostřít svou pozornost mezi to, co dělají děti, a to, co se děje v tábořišti (včetně dění na plotně nebo grilu, později i v nádobách). Soustředit se jen na jednu z těchto věcí bylo silně rizikové.
A zase, v rámci sportu jsou druhy, u nichž je výhodou distribuce pozornosti na více paralelně probíhajících jevů, a naopak druhy, v nichž je kritické soustředění se pouze na jeden jediný děj, případně kooperaci se spoluhráči. V těch prvních budou úspěšnější ženy a v těch druhých muži, ale také transženy.

Požadavek na to, aby transženy (původně muži) měly zakázaný přístup do sportu coby ženy, je tedy naprosto logický a odpovídá biomedicínským rozdílům mezi muži a ženami, jichž se transice prostě nedotkne, nebo jen v zanedbatelné míře. Na tomto poli tedy mají daleko více pravdy "zlí desoláti a Putinovi agenti" než libtardi.