Je mi líto. "Pevné ukotvení" ČR ve strukturách jako je EU, případně NATO, poněkud připomíná to samé u Československa a RVHP + Varšavské smlouvy. Nezvonili jsme klíči v roce 1989 proto, abychom se stali obětí nové totality, srovnatelné s tou, která se, k našemu štěstí, zhroutila.
EU
Lze toho jistě litovat, ale EU se v podstatě chová tak, jako by v souvislosti s Lisabonskou smlouvou zešílela a v tomto stavu si, jako správný šílenec, ještě libovala. Chová se tak, jako by naprosto nebyla schopna sebereflexe svého stavu.
Faktem je, že její demokratická legitimita je velmi nízká, v některých ohledech srovnatelná s tímto parametrem u sovětského politbyra, v některých vyšší, ale ne o mnoho.
Neexistují celoevropské strany s jasně danými programy, na jejichž základě by mohli občané členských států volit konkrétní ideje, jak se má EU následně rozvíjet. Jakési analogie něčeho podobného vznikají až po volbách a vůle voličů je v nich reflektována minimálně, snad až na "desolátní" skupiny vlastenecky a jakž takž demokraticky orientovaných stran.
Důležité také je, že neexistuje nějaký evropský politický národ, který by se ztotožňoval s EU jako se svou státní strukturou.
EU se snaží pohltit co nejvíce rozhodovacích pravomocí (v některých oblastech jich má více než nebožka RVHP), aniž by to bylo sebeméně k celkovému prospěchu. Naopak, celé to vypadá tak, že čím více pravomocí EU (a hlavně EK) má, tím hůř.
Problematické je též euro, jehož přijetím bychom automaticky začali ručit za dluhy nasekané neodpovědnými politiky zemí jižněji od nás.
Představa některých politiků, že bude možné EU nějak reformovat, se těžce míjí s realitou. I kdyby se našel nějaký EUrogorbačov, měl by jednak podstatně méně pravomocí, než měl on, jednak by stál proti daleko většímu protitlaku.
Jsem toho názoru, že "pevné ukotvení" v této organizaci by byla hrubá chyba, která by se nám jednoznačně v dohledné době silně vymstila.
NATO
NATO je vojenská organizace, poněkud podobná Varšavské smlouvě s tím, že zatímco v té hráli hlavní roli Sověti, v NATO tuto roli mají Američané. Pochopitelně, v rámci ustanovující smlouvy této organizace je onen proslulý článek 5, který definuje pomoc celé organizace při napadení jednoho (více) člena(ů). Problém spočívá v tom, že tato pomoc v principu nemusí být jen vojenský zásah, ale i ekonomický, potažmo diplomatický, tlak na útočníka, což jsou postupy, které mohou a nemusejí vést k žádoucímu cíli (což se projevilo už u meziválečné Společnosti národů, která tím získala dosti neblahou pověst).
Nikde prostě není psáno, že v momentě vpádu jakéhokoli útočníka na naše území, v USA (případně dalších členských zemích NATO) písknou poplach a z kasáren vyjedou vojáci s bojovou technikou, doprovázenou náklaďáky, naloženými pytli na padlé. Což je asi něco, co si méně informovaní občané s naším členstvím v NATO spojují.
Navíc je zde ještě problém oné roztržky současného vedení USA s vedením EU, které odmítá akceptovat stejné hodnoty demokracie, tržní ekonomie a lidských svobod jako mají USA, zejména po nástupu D. Trumpa. Evropská cenzura, omezování demokracie nejrůznějšími způsoby, výkrm pochybných antidemokratických aktivistických organizací, přijímání ilegálních imigrantů, atd., to vše je trnem v americkém oku. A k tomu jistě přispívá i ideologicky podložená impotentizace EU Green Dealem a podobnými prasáctvy, které činí ze zemí EU jen země, které "se vezou" na US investicích do obrany.
Takže by se klidně mohlo stát, že by např. konflikt EU : Rusko vedl ke konstatování, že jde o konflikt mezi dvěma totalitami, který navíc EU vyprovokovala, takže se na něj článek 5 nevztahuje. A i kdyby si evropští členové NATO vygenerovali jiné rozhodnutí, tak bez armády USA by na tom byli jako impotent, který ztratil krabičku s Viagrou.
A v případě napadení Polska bychom nyní asi mohli udělat jedinou věc: Poslat mu na pomoc rotu generálů (počet našich generálů by +- zesílené motostřelecké rotě odpovídal) s tím, že k vítězství by to patrně nepomohlo, ale dostali bychom se s Polskem alespoň do Guinessovy knihy rekordů.
Pravomoc
Je mi velice líto: Ústava jasně říká, že suverénem ve státě je lid. Což zhruba odpovídá mase oprávněných voličů.
Rozhodně suverénem v tomto státě není ani president, ani některý z vrchních soudů, ba dokonce ani parlament. O policejním konfidentovi Pepkovi Vyskočovi z Putimi ani nemluvě.
Takže lid, a jen on, a nikdo jiný, má právo rozhodnout o tom, zda je naše členství v té či oné mezinárodní organizaci výhodné či nevýhodné, a zda z ní tedy odejít nebo v ní zůstat, případně do nějaké vstoupit.
Politici toto mohou suplovat pouze tehdy, pokud naprosto jednoznačně jednají v souladu s vůlí lidu, tedy občanů ČR. Rozhodně nemohou dělat něco, s čím tito občané nesouhlasí, a co odmítají.
Takže je naprosto logické, aby referendum rozhodovalo i o našich mezinárodních vztazích a o členství v organizacích i typu NATO nebo EU.
EU by rozhodně neměla znamenat "konečnou" v naší mezinárodní orientaci, protože se mění jak ona, tak i my. Green Deal a další jen škodlivé a bezcenné aktivity EU by měly vést, mimo jiné, i k tomu, že bychom se zcela legálně z této organizace vyvlékli. A pokud by se provalila nespolehlivost NATO v souvislosti s oním pověstným článkem 5, je zcela jistě legitimní revidovat i smlouvy, zajišťující naši mezinárodní bezpečnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat