Mladí v západní Evropě jsou prostě totálně hloupí

Důležité ovšem je, že jejich hloupost ohrožuje i nás

Mladí západoevropané podle některých průzkumů podporují z více než 50 % omezení cestování pro pro lidi, včetně sebe, pod záminkou "boje proti klimatu". Je to jen ukázka hlouposti a nevzdělanosti této populace.

Nelétání

Primární odkaz lze nalézt zde. Je, pochopitelně, otázka, nakolik byl onen průzkum solidní, či naopak "cinknutý" s předem zadaným výsledkem. Dalším problematickým bodem je jistě i onen v článku citovaný "průzkum vědců", který měl podobné aktivity potvrdit. V tomto druhém případě silně záleží na tom, které konkrétně specialisty oslovíme, nehledě k tomu, že 789 by byl počet nereprezentativní i pro samotnou Českou republiku, natož pro celosvětovou vědeckou komunitu. A to i při poctivém náhodném výběru. Zcela jistě se dal zfalšovat oslovením pouze humanitních "vědců", nejlépe na školách a ústavech, žijících z "ekologických" grantů.
Mezi normálními vědci, především z exaktních oborů, od biomedicínských po technické, stále více roste zastoupení těch, kteří jsou ke klimalžím velice skeptičtí. Ostatně, ukazují to i stránky skupiny CLINTEL, na nichž přibývají podpisy prakticky permanentně.
Rozhodně považuji za vyloučené, aby v solidně provedeném výzkumu nebyly mezi 789 oslovenými nějací klimaskeptici, kteří v některých oborech spíše dominují. Na druhé straně je docela možné, že průzkum byl veden tak, aby nebylo možné skeptický názor vyjádřit.
Asi jako když totalitní EU nechávala "demokraticky" hlasovat o rušení klecových chovů a nabízela pouze možnosti, za kolik let se to má provést, ale ne odmítnutí této odporné zhovadilosti. Podestýlkové a megahejnové chovy jsou utrpení pro slepice, objektivně prokazatelné úhyny v různých typech chovů, a produkují daleko méně kvalitní vejce, což je objektivně doložitelné jak analýzou vajec z různých typů chovů na stresem ovlivnitelné nutrienty a škodliviny, tak procentem zkažených vajec z těchto chovů. EU ovšem o kvalitu potravin a jejich bezpečnost nemá absolutně zájem.

Další možné zdroje deformací

Jistěže určitým problémem podpory výše zmíněné organizace CLINTEL mohou být obavy z vyhození ze zaměstnání u ekonomicky aktivních vědců, a především z vyspělých zemí. Proto zde mezi podepsanými z vyspělých zemí převažují především emeritní vědci, či vědci nezávislí na školských a "vědeckých" institucích jako na zdroji příjmu. Poněkud jiná je situace v zemích rozvojových, kde klimahysterie nemusí dosahovat tak obludných rozměrů.
I onen průzkum u mládeže mohl být poměrně snadno ovlivněn výběrem tázaných osob, např. preferencí respondentů z různých "uvědomělých" škol a universit.
Jistěže další otázkou je, zda presentovaná data opravdu odpovídají tomu, co dotazovaní říkali, nebo zda nezapracovalo cucání z palce nebo generování náhodných čísel.
Dovoluji si v této souvislosti připomenout, že již stařičký program na epidemiologickou statistiku, Epi Info (ještě pro operační systém DOS) měl vedle analytické části část výukovou a v jejím rámci byl i modul, umožňující generovat databáze předem zadaných vlastností. Pochopitelně šlo o to, že vzdělávající se uživatelé měli analýzou těchto souborů zjistit, zda skutečně dokázali identifikovat všechny vztahy uvnitř takto vygenerovaného souboru. Explicitně se v nápovědě pravilo, že snad žádný uživatel nebude tak neseriózní, aby generováním takovýchto souborů nahrazoval skutečný výzkum. K čemuž se dá přidat pouze ono známé: "Když je něco technicky možné, vždy se najde někdo, kdo to udělá."
Mimochodem, používám jako "mateřské" dva programovací jazyky, perl a jazyk programu Metapost, a v obou bych patrně dokázal zbastlit program, který by něco podobného zvládl taky. A pokud bych se pohroužil do studia jazyka R, který umí také generovat náhodná čísla, předpokládám, že bych po pár dnech opravdu sprostého nadávání nad manuálem nějaký skript "zfalsovana_databaze.r" dokázal napsat taky, byť by mě to stálo více úsilí než použití výše uvedených prostředků.

Důležitý aspekt

Byly to právě totalitní režimy všeho druhu a všech dob, které zakazovaly obyvatelům, později občanům, či spíše "občanům" cestovat. Týkalo se to v podstatě už některých starověkých státních útvarů s náběhem k totalitě, a to nejen evropských, ale podobně si počínal v určitých obdobích i starověký Egypt a také starověká Čína.
Křesťanství do jisté míry přineslo uvolnění v tom smyslu, že bylo možno cestovat na různá "svatá místa", kterých bylo tolik a v různých destinacích, že křesťanští obyvatelé Evropy prostě měli výhodu proti muslimům i judaistům, i obyvatelům jiných kontinentů.
Starší ze čtenářů budou jistě pamatovat i restrikce cestování, jaké platily v zemích socialistického bloku. V podstatě ani v rámci socialistického "tábora míru a socialismu" nebylo možné volně cestovat a do některých zemí prostě nebylo možné se normálně dostat, leda s cestovkou nebo v souvislosti s prací v zahraničí.
V SSSR dokonce byla silně omezena i vnitrostátní doprava osob. Menší část občanů SSSR měla pas, a ta mohla skutečně relativně volně cestovat v rámci státu (s tím, že některé oblasti SSSR byly obecně zakázané). Naprostá většina obyvatel musela žádat o povolení cesty i do relativně blízkých destinací a neobešlo se to bez velmi nepříjemného prověřování, srovnatelného s prověřováním našich občanů v souvislosti s návštěvou západních zemí.
Jistěže lze blekotat na téma, že se to týká "jen" letadel, ale do spousty destinací se jinak než letadlem dostat nedá, a jakmile bude tabu neomezování cestování prolomeno, zcela jistě začne být zakazováno i cestování jinými prostředky.
Jinými slovy|: "Většina" populace, a zejména mladé, se dožaduje čehosi, co fungovalo v totalitních státech, které padly v roce 1989, a ještě je tak blbá (opravdu mě jiný vhodný výraz nenapadá), že to považuje za cosi pozitivního.
Klimalež, na níž je restrikce dopravy založena coby na lživé zámince, ponechávám v tomto textu stranou. Nicméně podoba oněch restrikcí s tím, co bylo v socialistických a dalších totalitních státech, včetně současných mimoevropských totalit, by měla být varováním pro kohokoli, kdo má IQ alespoň o poznání vyšší, než jaké má houpací kůň.
Za největší problém lze ovšem považovat snahu o obnovení socialistických restrikcí pro celou EU, tedy i pro země, jejichž obyvatelé nejsou blbí a dobře si pamatují poměry před rokem 1989, případně je mají konkretizovány nějakými rodinnými a jinými historkami.

Západoevropská populace, a zejména mládež, tedy pod taktovkou klimahochštaplerů sama na sebe plete bič novodobé totality a ještě je připravována nadšeně kvitovat každé jeho švihnutí. Pochopitelně, osud těchto blbů a blbek nám může být absolutně lhostejný. Ať radostně kráčí chcípat do glulagů (nebo jejich moderních obdob), ať nadšeně pochodují do plynových komor (nebo jejich moderních ekvivalentů). Pokud by se to týkalo jen jich, lze to kvitovat jako úbytek blbců, tedy něco spíš pozitivního. Problém ovšem spočívá v tom, že podobný osud hodlají připravit i nám, kteří velice dobře známe pozadí i navazující aktivity onoho "omezení cestování", pro nás tudíž neakceptovatelného.

Uzbrojit EU?

President USA, Donald Trump, se nechal opakovaně slyšet, že USA přestávají podporovat Ukrajinu, finančně i vojenským materiálem. Nicméně EU je dovoleno Ukrajinu nadále podporovat, i zbraněmi a dalším vojenským materiálem, pokud to bude zakoupeno v USA.

Bidenova válka

Aby bylo jasno, válka na Ukrajině je válkou J. Bidena, která se ukázal být totálně slabým a neschopným presidentem. Což, jak známo skončilo tím, že byl pro demenci stažen z voleb proti Trumpovi. Pochopitelně, dementní byl už dlouho předtím, jen to jeho okolí alespoň částečně maskovalo.
Projevem Bidenovy demence bylo i zrušení těžby ropy a plynu, která se rozjela během prvního presidentského období D. Trumpa. Toto zrušení vedlo k nárůstu ceny těchto dvou komodit, a tím i nárůstu finančních příjmů Ruska, které z jejich prodeje má podstatnou část svých příjmů.
Dokážu si představit, že někdo z okolí J. Bidena jednal na ruský pokyn. Samotnému Bidenovi se asi nic vyčítat nedá, protože na tom mentálně nebyl o mnoho lépe než protektorátní president E. Hácha v květnu 1945.
Jsem rovněž hluboce přesvědčen o tom, že kdyby k onomu zrušení těžeb v USA nedošlo, nedošlo by ani k válce Ruska proti Ukrajině, protože by si tuto válku Rusko nemohlo ekonomicky dovolit.

Válka EU

Válka EU je válka - neválka. EU si počíná naprosto neracionálně. Sice vyhrožuje svým obyvatelům tím, že v případě porážky Ukrajiny potáhne Rusko dál na západ, tedy na její území, nicméně nedělá absolutně nic pro to, aby byla s to takovému tažení čelit. Naopak, státy EU vyprázdnily sklady vojenského materiálu a místo toho, aby rozjely vlastní výrobu, kapacity na to mají, výrobu spolu se s ní souvisejícími a pro ni nezbytnými ekonomickými a průmyslovými aktivitami drasticky omezují na báze bezcenného nesmyslu, kterým je "boj za klima". "Boj za klima" má prostě prioritu před obranou, a "bojovníkům" je šumafu, že v případě pohlcení EU Ruskem se na jakýkoli "boj za klima" bude kálet z vysoka a dosavadní či znovuzprovozněné (případně nově postavené) fabriky pojedou na plné pecky, klima neklima.
Státy EU pouze stačily různě po světě koupit silně předražený vojenský materiál, který je kompatibilní s tím, co Ukrajina má. Čímž v podstatě provedly něco ekvivalentního spláchnutí většiny takto vydaných peněz do WC.
Nyní jsou státy EU připraveny čelit případné ruské hrozbě podstatně méně než v době před začátkem války na Ukrajině. Na tomto poli se prakticky nic nemění, respektive jakési existující změny mají téměř výlučně jen kosmetický charakter a k obranyschopnosti území EU před jakoukoli (nikoli jen ruskou) agresí prakticky nijak nepřispívají.
Pokud bude EU následovat Trumpův požadavek, tj. saturovat Ukrajinu materiálem koupeným od USA, tak jednak na tento materiál vydá daleko víc peněz, než kdyby ho vyráběla sama a měla ho za "režijní cenu" (a navíc rozvíjela ekonomiku členských států), jednak si bude dál devastovat ekonomiku bezcennými zelenými nesmysly. Padne tedy jakási naděje, verbalizovaná některými komentátory, že realita daná válkou přispěje k určité racionalizaci ekonomiky i klimapolitiky EU.

Čemu se to podobá?

Jeden z nejlepších presidentů USA, R. Reagan, vyhlásil program "Hvězdných válek", zcela jistě inspirovaný známou filmovou sérií (tehdy zdaleka ne hotovou). Samy USA řadu prvků, s nimiž program počítal, neměly vyvinuty, nebo byly jen v nějaké velmi zárodečné podobě.
Nicméně genialita onoho programu a jeho vyhlášení spočívala v tom, že SSSR na tom byl ještě hůř, a jeho vojensko výzkumné kapacity bylo nutno zvýšit o daleko vyšší procento HDP než jak tomu bylo v USA, které reálné výdaje, spojené s tímto programem, ustát mohly.
SSSR nebyl s to utáhnout ani "asymetrickou odpověď", kterou oficiálně vyhlásil, protože na tom byl ekonomicky velice zle (vinou především Brežněvovy dlouhé vlády a vlády Černěnka, za níž byly zlikvidovány některé pozitivní prvky, zavedené Andropovem). Považuji za nikoli vyloučené, že pokud by Gorbačov nebyl pod tlakem v podstatě se hroutící ekonomiky státu, mohl by to nejhorší z dědictví po svých předchůdcích zlikvidovat a my bychom byli dodnes zahraniční enklávou SSSR.
Tlak na Gorbačova ovšem existoval a stále se stupňoval a výsledkem bylo ekonomické zhroucení, které mj. vedlo k nemožnosti násilného udržování režimů v satelitních státech a zhroucení socialismu. Paradoxně tohle západoevropští neomarxističtí, maoističtí, fašističtí atd. vůdčí politikové dodnes nerozdýchali a dodnes je pro ně pád socialistických režimů politickým traumatem (případně rovnou, stejně jako pro Putina, "největší katastrofou novodobých dějin").
Snad s výjimkou NDR, jako potenciální součásti obnoveného Velkoněmecka, byli západoevropští (tedy předchůdci EUrounijních) politici rozhodnuti nijak nezasahovat v případě aktivit komunistických režimů, zaměřených na eliminaci revolučního antisocialistického hnutí.
Dodnes je také pád socialistických režimů pro politiky EU jakýmsi "memento mori", protože si jsou vědomi skutečnosti, že jejich režim je plně srovnatelný s padlými středo a východoevropskými režimy a že by mohl zdechnout naprosto stejně, jak se tomu stalo při událostech na sklonku roku 1989.

USA, EU a Ukrajina

Financování případného dalšího zbytečného odporu Ukrajiny státy Evropské Unie tedy v podstatě z hlediska USA představuje zabití dvou much jednou ranou. Jednak se pozitivně promítne do ekonomiky USA odbytem pro výrobu US zbrojovek, jednak dojde k další destrukci jimi nemilované EU a potenciálnímu politickému hnutí na její likvidaci s možností vzniku s USA kompatibilních, tj. demokratických, států na jejím území.
Z hlediska euroskeptiků to znamená přiblížení totálního ekonomického zhroucení této organizace a režimů, které ji podporují. Tedy opět může nastat možnost obnovení demokracie, která byla EU a jejími institucemi (a kolaboranty na úrovni jednotlivých členských států) z velké části potlačena. A opět můžeme budovat tržní ekonomiku, nezatíženou bezcennými fikcemi "nutnosti boje za klima", privilegované menšiny, imigranty apod.
Tedy se nabízí jakási analogie toho, jak ekonomické zhroucení SSSR ukončilo jeho nadvládu a existenci jím vnucených režimů u satelitních států.

Místo nadávání bychom měli iniciativu USA v podstatě uvítat jako příležitost ke zbavení se okovů, které nám nasadily bruselské zelené zrůdy, a obnovení státní samostatnosti s možností obnovit demokracii a tržní ekonomiku alespoň na úroveň, jaká tu byla v polovině 90. let.

Výročí

Tento post je věnován výročí okupace Československa armádami států Varšavské smlouvy 21. 8. 1968. V podstatě tento akt znamenal předzvěst konce socialismu, tedy přesný opak toho, co si jeho aktéři přáli, případně to tvrdila oficiální propaganda.

Historie

Historie je velmi dobře známá: V Československu běžel jakýsi pokus o "humanizaci" socialismu, která by redukovala či eliminovala nevinné oběti systému i hrubé chyby, jichž se tento systém při svém fungování dopouštěl. S výjimkou několika málo, navíc málo vlivných, organizací nikdo nechtěl návrat k demokracii a tržnímu hospodářství.
V oblasti politiky byla ideálem jakási pluralita více stran, zaměřených na budování socialismu a případně podporujících různé a vzájemně si konkurující postupy (čili cosi jako KSČ A tým a KSČ B tým). Oficiálně existující další strany takové postavení neměly. V oblasti ekonomiky byla podpora smíšené ekonomiky, jakou bylo vidět v Jugoslávii, nicméně prvky smíšené ekonomiky měly do jisté míry i Maďarsko, NDR a Polsko. Lidé chápali, že úředník prostě není s to pochopit všechny vztahy, a spontánní tržní aktivity řadu potřeb společnosti pokryjí lépe.
Do této situace přišla okupace. Ta zahrnovala i únos představitelů KSČ i vlády do SSSR, i represe vůči rychle svolanému mimořádnému sjezdu KSČ.
Zahrnovala i krátkodobé vzepětí našich občanů v boji proti okupantům, kteří proti některým postupům byli zjevně bezbranní a desorientovaní.

Korekce

Faktem je, že když sem "rusáci" (byť to byli hlavně obyvatelé rusky nemluvících východních oblastí SSSR) vtrhli, a nadělali si palposty kolem velkých měst, tak nedodržovali ani základní hygienické předpisy, které měla Varšavská smlouva ve vojenských normách.
Zda to bylo nízkou úrovní velitelů nebo snahou vojáky nepopuzovat, nevím. Nicméně, když z oněch palpostů odtáhli do "dočasných sídel" ve vybraných kasárnách, bylo možné ony "sovětské šance" navštívit, nikdo tam nehlídal.
Takže bylo možné mj. konstatovat, že sovětští vojáci dělali pod sebe jako prasata v prasečáku. To potom do jisté míry podpořilo zvěsti, že do brněnského krematoria bylo naváženo několik náklaďáků "rusáckých" kadáverů denně, což by odpovídalo rozsáhlé epidemii střevních infekcí s nulovou léčbou ze strany armádních zdravotníků.
Aby bylo jasno: Až na výjimky tyto nemoci zvládne několikadenní udržování správné koncentrace vody a iontů v krvi infúzemi, střevo se zpravidla vzpamatuje samo, bez nějaké specifické léčby. Byť sověti, pochopitelně, antibiotika měli a měli snad i fágy proti choleře.
U nás takovou léčbu byl schopen zvládnout pro desítky pacientů i zdravotnický prapor na úrovni divize (jakási varšavskosmluvní obdoba známého M*A*S*H vojsk NATO). Na stejné úrovni také působila armádní hygienická služba, která by okamžitě po shlédnutí oněch pozic nařídila kopání latrín a sanaci terénu. To mělo být jednotné pro celou Varšavskou smlouvu (příslušné předpisy se překládaly z ruského originálu), takže ono selhání jde čistě a jen na úkor velení okupantů.
Nicméně jsou oni vykazovaní mrtví, kterými soudruzi zaplatili za poskytnutí "bratrské pomoci", budou asi OK, pokud budeme akceptovat ztráty okupačních vojsk při této akci, nicméně nešlo o ztráty bojové, ale epidemiologické. A možná jich bylo i více, než kolik sami sověti přiznávali. Dokážu si představit, vzhledem k mizernému velení, i tu a tam vzájemné postřílení se okupantů.

Záhada

Opravdovou záhadou je pro mě informace přímo ze SSSR. Tatínek se později na stáži v SSSR dostal do kontaktu s kolegou, jehož syn se prý účastnil srpnové okupace. Ten tvrdil, že jednotka jeho syna se dostala do jakéhosi střetu, a že "děvuška s pulemjotom" na kostelní věži část této jednotky postřílela.
Jistěže můžeme počítat i s tím, že syn byl "agitačně zblblý", a že celý tento incident byla jen sovětská propaganda. Přikláním se ale k tomu, že by mu to otec (z důvodu řeči těla atd.) prostě neuvěřil, nebo by došlo i k propíchnutí této propagandy v rodinném kruhu. Za daleko pravděpodobnější ovšem považuji, že nějaká sovětská jednotka se v tom srpnu 1968 skutečně dostala do ohně a její část padla.
Pro onu druhou alternativu je to ovšem těžké: Zcela jistě k takovému incidentu nedošlo u nás, to by okupační i pozdější normalizační orgány rozmázly coby argument pro okupaci z důvodu rozběhlé "kontrarevoluce". Místo toho se museli soudruzi goebbelsové spokojit s vydáváním natáčení filmu "Most u Remagenu" v severočeském kraji za důkaz přítomnosti jednotek NATO, připravených podpořit "kontrarevoluci".
Zbývá tedy nějaké dobývání "ohněm a mečem" kterési části samotného SSSR. Faktem ovšem je, že jsem se nikdy, ani náznakem, nesetkal s informací, kde že by v té době došlo v SSSR k nějakému incidentu, vedoucímu k dobývání sídel povstalců Rudou armádou. Je to prostě jedna z mnoha nevyřešených otázek dějin SSSR.

Důsledky

Krátkodobě jistě bylo zlikvidováno reformní hnutí, které nijak neohrožovalo podstatu socialismu jako takovou. Naopak, mohlo tehdy již poněkud se rozkládající socialismus částečně stabilizovat.
Dlouhodobě ovšem ovšem způsobila srpnová okupace pravý opak: Vyvolala u mas lidí přesvědčení, že socialismus se nijak reformovat nedá, a že jedinou možností odchodu od normalizačního režimu je jeho pád. Tento režim sice na jedné straně praskal pod zoufalou potřebou ekonomiky udělat cosi se stále rigidnější a nefunkčnější ekonomikou, na druhé straně byl ovšem udržován v co nejrigidnější podobě "veterány" posrpnové kolaborace s okupanty, jako byli G. Husák, V. Biľak a mnozí další. Ti prohlašovali, navzdory gorbačovskému kvasu v SSSR, že "Poučení z krizového vývoje ..." stále platí. A to i v době, kdy se Gorbačov explicitně odvolával na Pražské jaro.
Šlo to dokonce tak daleko, že soudruzi cenzurovali některá čísla sovětského časopisu Sputnik (některým našim občanům chodil na předplatné, jinak byl k mání na vybraných novinových stáncích a ve vybraných trafikách) jejich zabavováním na hranicích. Nemohl jsem si na to nevzpomenout, když současní vládní soudruzi začali cenzurovat některé ruské časopisy, mj. i ten nešťastný Sputnik. Pro nás, co jsme zažili éru Gorbačova, se tím vybarvili coby přímí následníci režimu, který jsme vycinkali klíči v roce 1989.
Nicméně ono výše zmíněné přesvědčení mělo ještě jakési upřesnění ve smyslu: "Dokud bude sovětský režim silný, nic se s tím nedá dělat. Jakmile bude oslabený, bude to příležitost odejít od něj, a tentokrát již žádné reformy, ale poctivou demokracii a tržní hospodářství."
Z tohoto důvodu jsme uvítali Reaganův program "Hvězdných válek", protože z křiku sovětských goebbelsů bylo jasné, že SSSR už na funkční odpověď nemá. Proto jsme uvítali zjevný spor J. Andropova se sovětskou gerontokracií. Koloval dokonce vtip, že do Prahy došel ze sojůzu telegram: "KSČ ROH JA", který byl nakonec vyluštěn: "Krásné skončily časy, rychle opusťte Hrad. Jirka Andropov".
Po Andropovovi přišel ještě Černěnko z původní brežněvovské squadry, ale krátké (cca roční) epizody Andropova  (údajně zemřelého na otravu olovem, dodaným v kulkách skrz kůži) a senilního Černěnka pak vedly jen k dalším vtípkům o "nejoblíbenějšímu seriálu Československé televize: 'Pohřeb sovětského státníka'".
A poté tedy přišel Gorbačov, který v podstatě už pro nás neznamenal nějakou možnost "zlidštění socialismu", ale jen jeho totálního zavržení.

Co dál

Paradoxně dosud koketuje se socialismem "elita" západních zemí, včetně "elity" EU. Tito lidé se domnívají, že jsou chytřejší než Brežněv, případně Gorbačov. Pro jistotu se vyhýbají vzpomínkám na J. Andropova, který nechal korupčníky z řad sovětských politiků nemilosrdně střílet. Pokud by se totiž do čela EU dostal někdo takový, mohli by se sejít u zdi mnozí EUropolitikové.
Pochopitelně, tito lidé nejsou a nemohou být chytřejší než sovětští budovatelé socialismu. Stejně jako ti vedli SSSR, vedou oni i EU stylem "od desíti k pěti", protože na nic jiného nemají. Je otázka, zda by dokázal socialismus zachránit někdo opravdu schopný. Jsem přesvědčen, že spíš nikoli. Že by takový člověk maximálně pochopil, že se s tímto režimem nic kromě jeho řízené likvidace dělat nedá. A nesnažil by se o prodlužování jeho agónie a spíš by provedl cosi jako euthanásii.
Další věcí je, že příčetnými v rámci EU jsou spíše obyvatelé zemí bývalého východního bloku, kteří zažili socialismus na vlastní kůži. Takže spíš "staří desoláti se zkaženými zuby", jací u nás zažili příjezd "bratrské pomoci proti kontrarevoluci". Ostatně, Maďaři mají "svůj" rok 1956, východní část Německa zase rok 1951 a Polsko rok 1981. Takže my, z Visegrádu, víme, co je socialismus zač, a nechceme ho. Ani v Bruselské variantě, opentlené ekonesmysly.
Naštěstí Brusel neoplývá mnohamilionovou Rudou armádou, a v současné době, kdy je v USA u moci D. Trump, nemá ani moc šancí na výpůjčku amerických hochů. Naopak, Trump jasně dal najevo, že bruselský prosocialistický režim, podobný Demokratům v USA, nemusí a nepodpoří ho.
Je tedy jasné, že naším programem by mělo být rozbití EU a odchod z ní, ideálně v takovém rozsahu (Visegrád +), že by vznikla ekonomicky silná skupina států, +- odpovídající podunajskému soustátí, které fungovalo v Evropě od nástupu Jagelonců na náš trůn až do pádu Rakousko - Uherské monarchie. A faktem je, že s obyvateli tohoto soustátí máme více společného, než třeba s obyvateli západu Německa nebo Belgie.
Dovolím si na závěr malý bonmot: Bývalé části tohoto soustátí údajně poznáme za nedělního dopoledne, podle bouchání, zaznívajícího z oken obytných domů: To místní hospodyňky naklepávají plátky masa na vídeňské řízky k nedělnímu obědu.

Od oné problematické okupace v roce 1968 tedy vede cesta přes zavržení socialismu, i reformního, v roce 1989, a chtě nechtě vede i k zavržení současných marxistických hámotin, které nám vnucuje současná, marxistickou rakovinou prolezlá, EU, byť se dnes ten marxismus kamufluje zelenou.

Vlky (a další nebezpečné šelmy) je třeba eliminovat

Je otázka, kolik takových útoků se podařilo ekologickým zlotvorům utajit, ale tentokrát jasně i mainstreamem proskočila informace, že vlk v Nizozemí napadl a vážně poranil šestiletého chlapce, a ten byl před horším poraněním, včetně silně pravděpodobného utrpění poranění, neslučitelných s přežitím, zachráněn jen čirou náhodou, tj. náhodnou přítomností dalších lidí na místě napadení.

Incident

Incident je popsán na Novinkách, je možné, že časem bude za paywallem. Nicméně podstatou je, že rodina se dvěma malými dětmi byla navštívit památník z dob napoleonských válek. Protože bylo ještě zavřeno, vraceli se zpět k autu. Děti (chlapci 3 a 6 let) běžely napřed, což je u dětí tohoto věku naprosto normální chování.
Náhle, bez jakéhokoli varování i jakékoli provokace ze strany postižené rodiny, vyrazil z lesa vlk, zakousl se staršímu chlapci do podpaží (přežil by takový útok menší chlapec?) a začal ho vléct do lesa. Je vysoce pravděpodobné, že tam by ho usmrtil a snažil se ho sežrat.
Poblíž místa přepadení byli další návštěvníci této oblasti a statečně začali tlouct bestii do hlavy. Podařilo se dosáhnout toho, že zabijácká bestie svou oběť pustila a utekla.
Je zajímavé, že rádobyseriózní Ekolist na českém webu tento incident "vymlčuje".

Hrdinství

Nejde, pochopitelně, jen o statečnost lidí vůči zabijácké šelmě, ale také vůči odporným zrůdám, ekologům a ochráncům zvířat, bojujícím za právo těchto monster vraždit lidi. Právě tyto zrůdy, srovnatelné s nacistickými pokusníky na lidech, jsou příčinou, že se vraždící bestie rozšířily zpět do území, která naši moudří předkové od těchto zabijáků vyčistili.
Právě příslušníci zrůdných organizací, bojujících za "návrat divočiny" jsou jednoznačně hlavními viníky podobných incidentů, kterých, pokud nedojde k nasazení nějakých razantních opatření, bude přibývat a budou stále závažnější.
A právě tito lidé by za tyto incidenty měli být trestáni. Mechanismus je jasný: Když neohlídám svého psa, a on mi uteče, někoho pokouše (nedejpánbu zabije), způsobí dopravní nehodu atd., tak jsem jako majitel odpovědný. A naprosto stejně by měly trestně právně i ekonomicky být odpovědné ony "návrato divočinové" organizace.
Klidně ať si takový incident nějaký jejich funkcionář odsedí (asi jako existovala funkce "odpovědného redaktora", který šel sedět, když noviny či časopis otiskly něco v rozporu se zákonem) coby nedbalostní trestný čin. A ať jsou tyto organizace odpovědné i materiálně, čili i v tomto případě by náklady na léčení toho chlapce neměly jít ze standardního zdravotního postižení, ale z majetku členů těchto organizací v Nizozemí. Pochopitelně, to samé se týká i odškodnění rodiny.

Hodnocení

Pochopitelně, ten vlk je bez viny, jen je třeba ho humánně zlikvidovat. Je při svém pobytu v civilizované krajině v podstatě na stejné úrovni, jako tyfová bakterie ve studniční vodě, kterou je rovněž třeba zlikvidovat desinfekcí, aby byla studna i nadále zdrojem bezpečné pitné vody.
Zcela jistě a historicky plně doloženě, existovali traviči studní (ten termín lze jistě použít i pro znehodnocení vodního zdroje infekčním materiálem, třeba stolicí nemocného s břišním tyfem), kteří vodní zdroje likvidovali. Příčiny mohly být různé, od spolupráce s nepřítelem (či někým, kdo se teprve nepřítelem hodlá stát) až po bohatou škálu příčin na úrovni patologie psychiky. V historicky dohledných dobách, pokud se je podařilo dopadnout, byli traviči studní naprosto nemilosrdně likvidováni.
Introdukce vlka (nebo jiných vraždících bestií) do civilizované, kulturní krajiny je zcela jistě záležitost velmi analogická onomu trávení studní. Ona introdukce by měla být trestně právně definovaná s tresty srovnatelnými s veřejným ohrožením velkého rozsahu a závažnosti. Pokud nemáme trest smrti, tak by trestem pro hlavní organizátory této činnosti mělo být doživotní vězení bez možnosti propuštění.
Je jasné, že tohle bude muset být do právních řádů civilizovaných zemí prosazeno stranami, které nyní stojí v opozici proti škůdcovské bruselské mašinérii.

Řešení

Řešením rozhodně není to, že se lidé budou v příměstských lesích a jiných prostorách chovat pro vlky (či jiné bestie) "nedráždivě", jak to prohlašovali aktivističtí politikové na regionálních úřadech v tom Nizozemí.
Není dost dobře možné, aby lidé do některých částí kulturní krajiny neměli chodit s dětmi, jezdit tam po cestách na kolech, koloběžkách či jiných prostředcích, nesměli zde pěstovat jogging a další podobné aktivity "dráždící" vlky.
Není to řešení už proto, že agresívní bestie se budou roztahovat dál a nakonec může snadno dojít k tomu, že ony "dráždivé" aktivity bude nedoporučováno provádět ani na ulicích lidských sídel.
Řešením je jednoznačně odstranění rizika, tj. vraždících bestií, z kulturní krajiny, v níž nemají co pohledávat.
Jak jsem uvedl, k řešení může přispět vítězství stran, které jsou pro lidi a ne pro vraždící bestie, jakými jsou zelení a podobné zrůdostrany. Takže takovéto incidenty je třeba připomínat před každými volbami, aby klesla podpora antihumánních stran a vzrostla podpora stran s programem pro lidi. Je příznačné, že ony antihumánní strany mají také velice blízko k nikým nevolené bruselské úřednické squadře.
Pokud budou volby zrušeny či zjevně zmanipulovány, pak bude třeba, aby občané vyšli do ulic. Na to, aby státní moc tyto bestie vyhladila, prostředky na to zcela jistě má. Jsou skutečně civilizované státy, v nichž se tyto bestie střílejí z vrtulníků, případně organizovaně tráví.

Vlci a jiné nebezpečné bestie do kulturní krajiny nepatří. Při střetu zájmů mezi těmito tvory a lidmi by jednoznačně měli mít přednost lidé (a zcela jistě i hospodářská zvířata). Popsaný incident také staví "odborníky", kteří přepadení lidí vlky a další škodnou vylučovali a vylučují, do pozice hlupáků či prolhanců. Řešením je jednoznačně likvidace politiky "návratu divočiny", včetně vyčištění kulturní krajiny od bestií, kterou by měla protlačit vůle většiny občanů.

Je na místě srovnávání dohod Trump - Putin s Mnichovem?

Zcela jistě zaznívá z mnoha komentářů, že dohadování se s Ruskem, a zejména takové, které nezahrnuje účast Ukrajiny, je jakási analogie Mnichova, který byl také dohodnut stylem "o nás bez nás". Jaká je realita?

Mnichov

V Mnichově šlo především o to, že Československo bylo připraveno k obraně s hranicemi obsazenými vzorně zmobilizovanými vojáky v počtu více než milion (víc, než má v poli současně Ukrajina, navíc v pohraničním opevnění, násobícím sílu každého vojáka téměř na dvojnásobek). Československá koncepce obrany před Německem ovšem spočívala v tom, že Německo bude z druhé strany tlačeno Francií, což mu jednak zabrání nasadit proti Československu veškeré svoje síly, jednak zvýší ekonomický a politický tlak na agresora.
Francouzská ochota naplnit příslušnou spojeneckou smlouvu ovšem spadla v posledních měsících před Mnichovem hluboko pod bod mrazu, protože armáda tohoto státu i s na armádu navazujícími složkami, byla v totálním rozkladu. Jakési zpytování možností před Mnichovem vedlo k závěru, že Francie nemá na střet s Německem sílu a prostředky.
Velká Británie sice nebyla náš spojenec, ale byla na tom co do stavu armády velmi podobně katastrofálně, což obojí byl důsledek traumatizace katastrofálními ztrátami v době první světové války, v níž doslova vykrvácelo několik ročníků Francouzů i Britů. Vlády obou zemí si netroufly na podobnou válku (o níž měly navíc zmatené představy jako o první světové, kombinované s ještě hroznějšími zbraněmi, a tedy i ztrátami).
Z toho důvodu nás vydali Francouzi a Britové Hitlerovi na pospas, buďtež jejich jména navždy pokryta hanbou.

Ukrajina

Ukrajina bojuje proti ruskému útoku tři roky, respektive začala čtvrtý. Dostávala pomoc ze zemí EU i dalších států, která vedla jen k promarnění příležitosti po prvních neúspěších Ruska k zamítnutí možnosti sjednání nějaké formy příměří s možností smluvení pro obě strany přijatelného míru.
Už někdy půl roku po začátku se konflikt změnil na opotřebovávací materiálovou bitvu, kterou vyhraje ten, kdo bude mít více lidí a vojenského materiálu, což Ukrajina jednoznačně není.
Už jsem svého času konstatoval, že nastala podobná situace, jako za první světové války, a zejména na západní frontě, kdy po první bitvě na Marně se roztáhla fronta od neutrálního Švýcarska až k atlantickému pobřeží a stala se "žroutem" lidí a vojenského materiálu. A bylo jasné, že vyhraje ten, kdo bude mít pro onoho žrouta více krmení a po delší dobu. Což akcentovala kontinentální blokáda, zamezující Centrálním mocnostem dovážet potřebný materiál ze zámoří (a po pevnině to také nešlo).
Od onoho okamžiku se už v podstatě čekalo jen na zázrak. Ty se sice Německu podařily dva (Haberův proces výroby čpavku ze vzdušného dusíku, který eliminoval dopad blokády dovozu ledku z Chile, a VŘSR v Rusku), ale ty na zvrat na bojištích nestačily.
Ukrajina je silně zásobovaná vojenským materiálem a silně nelegálně i vojenskými odborníky, nicméně na zvrat na bojišti to nestačí. Naopak, začíná se rozkládat zevnitř, protože ochota jejích občanů padnout v tomto konfliktu stále více klesá.
Ukrajinský režim pro svou celkovou neschopnost není s to účinně vzdorovat ruskému postupu, který se navíc patrně bude stále více urychlovat.
Jednání s Putinem je tedy cosi kvalitativně odlišného od situace v Mnichově, protože zde se jedná o stát, který jednoznačně prohrává a nemá sebemenší naději na vítězství, protože i např. náhlá smrt Putina by vedla k jeho náhradě někým z lidí, kteří by v konfliktu dále pokračovali. Dokonce i velká část ruské opozice se hlásí k tomu, že by v boji proti Ukrajině pokračovala.

Východisko

Jedním z možných východisek je zapojení jednotek NATO přímo na ukrajinských bojištích. Musely by se toho zúčastnit USA, protože další státy NATO nemají kvalitativně ani kvantitativně postačující armády pro zvrat na Rusko - Ukrajinské frontě. Navíc by velmi pravděpodobným výsledkem byl globální jaderný konflikt, který nelze vyhrát. Poraženy v něm budou obě strany.
A je otázka, zda by něco takového neskončilo i konfliktem uvnitř NATO, protože např. Turecko spíš podporuje Rusko (a má po USA největší armádu) a třenice jsou i mezi dalšími státy NATO v Evropě.
Pak už zbývá jen rozhodnutí, zda bude Ukrajina kapitulovat v době, kdy ještě ovládá nějakou část svého území, jako Německo v první světové válce, nebo zda bude bojovat do posledního náboje a posledního bojovníka (třeba i nezletilého), jako Německo v té druhé.
A, je mi líto, otázka nestojí tak, zda Ukrajina bude obnovena v původních hranicích vč. Krymu, jak o tom fantazírují někteří komentátoři, ale zda bude existovat v nějaké podobě bez území s převahou rusky mluvícího obyvatelstva, ale jakž takž samostatná (např. se vnucenou neutralitou, jako Rakousko, kterému byla vnucena neutralita po druhé světové válce a má ji dodnes, případně nedojde k nějaké obdobě finlandizace, nebo zda se z toho ukrajinsky komunikujícího zbytku stane nějaká autonomie v rámci ruské federace.
V podstatě ani profláklá chystaná provokace, "false flag" akce Ukrajiny proti ukrajinským civilistům, za podpory britských tajných služeb, na tom nemůže nic změnit.

Případný pakt Trumpa s Putinem tedy má řadu odlišností od paktu v Mnichově, přičemž ta hlavní je v tom, že Ukrajina, přes veškeré úsilí, proti Rusku neobstála, zatímco Československu nebylo umožněno se o něco takového proti Německu pokusit.

Pan Vávra versus soudruh Hudema

Pan Vávra konstatoval, že letošní červenec byl, navzdory hláškám "odborníků", teplotně spíš podprůměrný. Pan Hudema se přímo "soudružsky", jak to my, starší, pamatujeme z roků před listopadem 1989, tomuto klimaideologicky zcela pomýlenému názoru postavil, a kontroval, že je to nesmysl.

Pan Vávra

Nemá cenu, abych zde nějak přebíral jeho vystoupení, které můžete najít například zde.
Jenom si dovolím upozornit na skutečnost, že autor vychází z konkrétních dat konkrétní meteostanice, navíc, vzhledem k reprezentativnosti pro naše území dosti klíčové, a z jasně popsaných postupů, co s těmito daty dělal. Jeho esej sice nemá formu vědecké práce, ale tu by jí dokázal vtisknout prakticky kdokoli této formy znalý prostými copy paste.
Mohou se mi ne zcela líbit jeho statistické postupy, ale současně je mi jasné, že jejich úprava by zásadní změny toho, co autor uvádí, nepřinesla.
Autor také pomíjí skutečnost, že stanice Klementinum byla v posledních necelých sto letech třikrát vystavena vlivům, které posunuly zde naměřené teploty nahoru. Jednak to byla výstavba Vltavské kaskády, která (vypouštěním spodní, 4 stupně teplé, vody) otepluje Vltavu natolik, že od té doby zamrzá v Praze jen vzácně. Druhým ovlivněním byla výstavba satelitních měst kolem Prahy v 70. a 80. letech, která zvětšila velikost městského tepelného ostrova okolo Klementina a tím i teplotu jeho centrální oblasti, v níž se Klementinum nachází. Poslední bylo odstranění prakticky veškeré pobřežní zeleně, mj. i před Klementinem, na začátku tohoto století, patrně jako reakce na povodně, nicméně ta ovlivňovala (směrem dolů) teploty zde naměřené, podobně jako studenější či zamrzlá Vltava (na dohled od teploměru) před výstavbou přehrad.
Pokud tedy i tak byly naměřeny nízké červencové teploty (což plyne z toho, co Klementinum zveřejňuje), znamená to, že je zde pro ony nižší teploty vcelku dobrá bezpečnostní rezerva.

Pan Hudema

Opět nemá cenu nějaké složité citování. Stačí jeho původní text, uvedený např. zde.
Je vcelku zajímavé, že se sice autor ohání "dobou postfaktickou a postvědeckou", ale není schopen uvést jediné číslo, které by jím hlásané bláboly o vysoké teplotě letošního července verifikovaly.
Odvolává se sice na jakousi obskurní meteorologickou službu, ale opět neuvádí žádná konkrétní čísla, kterými by ona služba svá tvrzení podepřela a zdůvodnila.
Autor tedy proti konkrétním naměřeným teplotám staví jen svou víru, což, pochopitelně, znamená, že je to on, kdo spadl do postfaktické a postvěděcké fáze vývoje, v níž fakta neznamenají nic, ale ideologie ("Pravda") naopak vše.

Trocha zobecnění

Klimaalarm je, pochopitelně, naprostý podvod, založený jednak na falšování fakt, jednak na ignorování všech fakt, která jsou v rozporu s klimaalarmistickou ideologií, což jsou v podstatě všechna poctivě naměřená data, a zejména taková, která zohledňují širší souvislosti.
Klimaalarmisté zamlčují hlavní příčiny oteplování, což je zvýšená sluneční aktivita (něco takového, jako "sluneční konstanta" prostě neexistuje), spolu se snižováním odrazivosti planetární atmosféry i povrchu. Zamlčují i nedávný výbuch podmořské sopky Hunga Tonga, která zvýšila původní obsah silně skleníkové vodní páry v atmosféře ze 4/4 původní koncentrace na 5/4. Zamlčují i oteplovací efekt odsiřování, přestože ten má na teploty klimatu vliv patrně vyšší než zvyšování koncentrace oxidu uhličitého (sumární, nejen antropogenního).
Klimaalarmistické blábolení o "šíleně katastrofálním antropogenním oxidu uhličitém" není podloženo žádnými fakty typu měření a exaktních výpočtů nad naměřenými údaji. Je postaveno ryze na vizích jurodivých bojovníků za klima, vesměs hloupých a nevzdělaných. Jistěže existují i nehloupí a vzdělaní bojovníci za klima, ale ti velice dobře vědí, že blábolí jen bezcenné nesmysly, pouze z onoho blábolení mají nemalý prospěch.
Vzhledem k tomu, že ony bláboly o šíleném oteplování a nadcházející katastrofě, nejsou podloženy prakticky ničím, co požaduje věda, je výlučně na věřících klimacírkve, aby je hlásali s odkazy na nekonkrétní "svaté texty".

Je mi líto, letošní červenec z vysokou pravděpodobností byl opravdu jeden z nejchladnějších za posledních sto let. To lze prokázat korektními výpočty nad korektně naměřenými teplotami, jaké představuje známá teplotní řada z Klementina. Opačný názor je podložen pouze jakýmisi bláboly, které nemají žádnou oporu v exaktně naměřených a spočtených teplotách.

Pan Pospíšil si hraje s ohněm

"Uvědomělý soudruh", pan Jiří Pospíšil z TOP09, podal na pana Tomia Okamuru trestní oznámení za jeho plakáty před volbami do EUroparlamentu.

Plakáty

Ty plakáty mohou někomu připadat přehnané, ale oba udané jen zachycují realitu, která je obecně známa a zcela objektivně podložena tvrdými daty. Maximálně je problém v tom, že je tendence státních činitelů "zatloukat, zatloukat a ještě jednou zatloukat".
Navíc je naprosto normální, že žánr, jakým je plakát, a to nejen předvolební, ale i ryze komerční, běžně obsahuje prvky nadsázky (jinak by neplnil svůj účel), takže kriminalizace něčeho takového je dosti ožehavý počin, který by mohl otevřít cestu ke kriminalizaci dnes běžné komerční reklamy. V podstatě i známý reklamní šot na Kofolu se smrčkem a prasátkem by se dal snadno kriminalizovat jako adorace lesního pychu.

Realita

"Chirurgové z dovozu" jsou prostě objektivní realita, a ve státech, kde jsou statistiky jejich aktivit veřejně přístupné, případně tam, kde se je podaří propašovat do veřejného prostoru nějakému whistblowerovi, je doložitelné, že se jedná o naprosto jasné a nezanedbatelné riziko. Riziko být obětí "chirurga z dovozu" je v některých státech již srovnatelné s rizikem být obětí dopravní nehody.
Problém záškoláctví dětí z některých etnických menšin také zcela objektivně existuje a faktem rovněž je, že stávající zákony (včetně těch, které nám vnutila EU) v podstatě neumožňují tento problém uspokojivě vyřešit.
To, že v obou případech na problémy upozorňuje a řešení požaduje jen jakási minorita (+- voliči SPD a několika málo dalších "extrémistických" stran), je jistě problém, protože její hlas je potlačován a zlehčován.

Proč tedy "hra s ohněm"?

Sám pan Pospíšil je členem minority, která byla v Evropě do nedávna pronásledována. Ještě před něco málo dříve než před půl stoletím by v tuzemsku čelil kriminálu za "smilstvo proti přírodě" a v některých zemích za bývalou železnou oponou byla dekriminalizace homosexuality a homosexuálního styku provedena ještě později než u nás.
Dodnes jsou vztahy mezi jeho minoritou a majoritní společností napjaté, mimo jiné v důsledku pochybných aktivit spojených s "pride" pochody, i se snahou některých LGBTQ+ osob indoktrinovat školáky mj. zvrácenými představami, že heterosexualita je špatná, zatímco homosexualita je "normální".
Faktem je, že jakýkoli pokles tolerance vůči skupinám s odlišnými názory a chováním nutně povede k zesílení tlaku na další minority, takže se pan Pospíšil může dostat do oné situace, popsané příslovím "Kdo jinému jámu kopá ..." a svézt se na úrovni nějakých sankcí ze strany majority i s tou minoritou, na jejíhož představitele podal trestní oznámení. Takový rozptyl netolerance od jedné minority na některé další nastal v historii opakovaně.
Lze připomenout i výrok US vicepresidenta Vanceho, že "Bez svobody slova není svobody", který se dá vztáhnout i na onu předvolební agitaci. A pokud přijde o svobodu slova jedna minorita, a ti, kteří ji podporují, může režim pracovat na odebírání svobody slova těm dalším. A dříve nebo později dojde i na pana Pospíšila a spol.
Z tohoto pohledu je tedy jeho aktivita krajně nešťastná a nevhodná, navíc u části veřejnosti jistě negativně presentující homosexuály a homosexualitu.

Akci člena jedné minority proti minoritě jiné tedy lze považovat za potenciálně problematickou "hru s ohněm", který může zasáhnout i minoritu, z níž ona hra vzešla.