Co slavit 17. listopadu?

Mnoho lidí (takže nejsem sám) se na oslavy 17. listopadu dívá se stále narůstající mírou skepse. Je jasné,  nikdo to nezpochybňuje, že ti, co byli oběťmi policejních mlátiček, jsou v podstatě z obliga. Oni opravdu bojovali za demokratizaci stávajícího režimu a svoje si z tohoto boje odnesli. Ovšem stále více se ukazuje, že byli jen obětovanými figurkami na šachovnici mocenské hry.

17. listopad

Bez ohledu na politické zázemí, jen málo lidí si troufne předpokládat, že celá akce, od výzvy účastníků režimem povolené pietní akce až po uzavření následného pochodu studentů (převážně) na Národní policejními kordony a jejich brutální zmlácení, byl sled spontánních nebo dokonce náhodných jevů.
Stále více se objevuje shoda v tom, že celá akce byla zinscenována "progresívnější" složkou KSČ ve spolupráci s významnou částí STB. Že tato akce měla přerůst v kompromitaci jakešovsko biľakovského křídka KSČ. Toto křídlo neustále citýrovalo ono známé "Poučení z krizového vývoje". Tento dokument měl stále platit, a to i v situaci, kdy samotný Gorbačov citoval klasiky Pražského Jara a hlásil se k našemu obrodnému procesu. Věci zašly tak daleko, že nejméně jedno číslo sovětského časopisu Sputnik bylo na hranici zabaveno a do ČSSR se nesmělo dostat právě proto, že v něm Gorbačov adoroval Pražské Jaro a přihlásil se k jeho odkazu. Souvislost se zabavováním Sputniku v nedávných letech jistě existuje, a je naprosto zákonitá.
Takže pro "Adamcovo" křídlo vedení KSČ i skupiny na ně napojené, byli studenti jen zbytnou položkou, kanonenfutterem, určeným k diskreditaci režimu.
Organizátoři této konspirace ovšem nepočítali s tím, že zmlácení studentů, vč. jednoho mrtvého (*) zvedne občany natolik, že se postaví proti režimu jako celku, a že vystřídání jedné garnitury KSČ druhou nebude to, co by občany uspokojilo.
Nicméně právě to se stalo, občané vyšli do ulic a vycinkali si klíči (podle známého vtipu soudruh Pavel cinkal klíči od konspiračního bytu) pád komunistického režimu. Ten šel tak rychle, že to komunisté naprosto neočekávali. Ještě ve druhé polovině listopadu vyšlo specializované číslo komunistického časopisu Nová Mysl, specializované na články o nezbytnosti vedoucí úlohy "Strany" ve společnosti. Na stánky se dostalo asi druhý nebo třetí den poté, co byla "vedoucí úloha Strany" oficiálně zrušena. No, nekupte to!
Velmi roztomilé také je, že v řadě organizací zakládali Občanská Fóra komunističtí "sekerníci" z 50. let. Ti se poté často angažovali v "obrodném procesu" v roce 1968. Na rozdíl od nich se lidé, kteří byli jejich oběťmi o deset let a dříve, v roce 1968 drželi zpět a posléze si je "vychutnali" za normalizace, kdy jim mohli oplatit ona příkoří z 50. let. A za obrácené situace tedy oni "sekerníci" zakládali Občanská Fóra a likvidovali ony umírněnější komunisty, kteří se kompromitovali s normalizací.
A pak má člověk rozhodnout, kdo byl v těchto událostech dobrý, a kdo ten špatný!

Poté

Faktem je, že jsme po pádu komunistického režimu prožili nejsvobodnější a nejdemokratičtější období, které dosti aproximovalo k poměrům ve skutečně demokratických státech, jako byla např. První republika (1918 - 1938).
Měli jsme nebývalé množství ekonomických i politických svobod i lidských a občanských práv.
Nepříjemným faktem je, že někdy na konci 90. let, především v souvislosti s chystaným vstupem do EU, začala být lidská i občanská, ale i ekonomická,éíá práva postupně ukrajována, kousíček po kousíčku, pochopitelně čistě za účelem "Dobra", jakým je např. boj proti dětské pornografii nebo proti rasismu.
Faktem je, že v těchto bojích se velice často angažovali nepřátelé demokracie a tržní ekonomiky, z řad poražených komunistů a jejich příznivců, kteří se snažili zaměřit na západní "vymoženosti", připomínající v podstatě to, čeho jsme se horko těžko a s obrovským štěstím v roce 1989 zbavili.
K tomu se přidala další agenda, od ekologie až po genderismus. Tedy bezcenné pavědy, odpovídající sovětskému učení soudruha T. D. Lysenka, a nikoli nějaké vědecké realitě. Pochopitelně, vymáhané srovnatelně s tím, jak byla za Stalina vymáhána ona Lysenkova "nová biologie".

Budu velmi zlý

Pokud by nedošlo ke zvratu v onom listopadu 1989, tak by tu byla, alespoň na čas, ustanovena jakási smíšená ekonomika jugoslávského typu, tj. velké podniky by byly státní a drobné podnikání by bylo ponecháno v soukromých rukou. Nikam dál asi původní plány V. Havla a spol. nesahaly. Až V. Klaus navodil situaci, kdy se zprivatizovala celá ekonomika, vč. velkých podniků.
Takže místo jakéhosi "socialismu s lidskou tváří" jsme začali budovat reálný kapitalismus, tedy socioekonomickou formaci, schopnou přinášet nám, lidem, nejvyšší benefity.
Pochopitelně, vstupováním do EU byly postupně ekonomické svobody, ale i lidská i občanská práva postupně seškrtávány, což se dělo, jak jsem uvedl výše, od konce 90. let v souvislostí s "harmonizováním" našeho systému se systémem bolševicko fašistické EU, což nabylo vyšších obrátek po našem naprosto nešťastném vstupu do ní.
Dnes se můžeme "radovat", že tu sice nemáme "socialismus s lidskou tváří", jaký byl ideálem jak Pražského Jara, tak i iniciátorů toho, co se zde stalo v roce 1989, ale zato zde máme socialismus s rypákem bruselského monstra.

* Existují pochyby o Zifčákovi coby "mrtvém studentovi". Mimo jiné existuje posudek, podle něhož by tak dlouhé ležení na dlažbě (byť pod nějakou pokrývkou a s nějakou podložkou) za tehdejších teplot muselo vést k fatálnímu prochlazení ležícího, které by nepřežil. Druhou věcí je, že kolem 17. listopadu se ztratili minimálně dva studenti. Jednoho našli ve Vltavě, "sešrotovaného" lodními šrouby a ne kompletního, takže kdyby zemřel na Národní, nedalo by se to poznat. Druhý údajně pro svou diplomku v oboru botanika sbíral bahenní rostliny kdesi na Šumavských rašeliništích a jeho zmizení je vysvětlováno tím, že při této činnosti stoupl kam neměl a zmizel v rašelině.
Vyvrátit obě tato úmrtí, jedno potvrzené a jedno možné s tím, že nešlo o zabití na Národní je asi dosti obtížné.
Třetí věcí je, že těžkých a velmi těžkých zranění na Národní bylo tolik, že bylo až udivující, že mezi nimi nebyla nějaká fatální. Přirovnal bych tuto situaci s terčem, v němž byly mnohonásobně zasaženy sedmičky, osmičky i devítky, ale nebyla zasažena desítka. Něco takového je jistě možné, ale velmi málo pravděpodobné. A je jasné, že útok policejních složek, a zejména "červených baretů" byl naprosto brutální a nikdo z "mlátiček" se o následky svých úderů nezajímal.

původně vystaveno 18. 11., omylem smazáno

Jaké je "hlavní zlo" nastupující vlády?

Jsem toho názoru, že nenávist vůči vítězům posledních voleb má více příčin, nicméně na jednu z nich se tak trochu zapomíná: Volbami ustanovená vláda se bude dostávat do velmi podobných situací, do jakých se dostávala vláda končící. Pokud předvede, že je s to se s nimi vypořádat lépe (alespoň v očích většiny občanů), bude to pro do ní zapojených stran obrovské plus, jak pro následující volby do poslanecké sněmovny, tak i volby další, senátní, prezidentské a komunální.

Čím hůře, tím lépe

Obávám se, že veškerá činnost poražených, a to se týká i prezidenta, zcela nepokrytě "fandícího" končící vládě a s ní spojeným politickým silám, se bude dít v duchu v nadpisu uvedeného hesla.
Přestože si soudruzi stěžovali na obstrukce opozice, nedělejme si nejmenší iluze, že nebudou obstruovat, až se z nich bude kouřit, jakmile ve sněmovně o něco půjde. Zcela jistě se budou snažit sabotovat práci sněmovních výborů a dalších orgánů. Budou se tedy snažit zbrzdit nástup "populismu", tedy, přeloženo z libtardího newspeaku, demokracie jako takové.
Ostatně, obstrukce už jednoznačně předvedli v souvislosti s volbou předsedy PS PČR. A nyní obstruuje sám rudý rozvědčík jmenování vlády, a to pod neústavními i nezákonnými záminkami.

Střety

Řada programových bodů, předložených Babišem, je v příkrém rozporu, ne-li přímo v negaci, s tím, co odcházející vláda dělala a její strany prosazovaly. Programem vlády je pomoc občanům, kde to jde; odcházející vláda dělala prakticky stoprocentně pravý opak.
Fialova vláda působila v podstatě jako záměrný škůdce, a pro normálního občana za celé čtyři roky neudělala pozitivního buď naprosto nic, nebo jen zanedbatelné drobnosti, navíc často považovatelné za "chybu v Matrixu". Už existují odhady, že nastupující vládě bude trvat, když to dobře půjde, asi dva roky, než se podaří zlikvidovat alespoň ty nejhorší důsledky vládnutí Fialy a spol.
Je vcelku jasné, že strany končící vlády budou v opozici dělat všechno možné a nemožné, aby se toho podařilo napravit co nejméně.

Důvod

Důvod jsem naznačil v perexu: Pokud se podaří napravit nejhorší chyby Fialovy vlády na takové úrovni, aby to pocítili občané, bude to pro odcházející vládní koalici přímo katastrofický signál. Protože zatím lžou, až se jim od hub práší, jak dělali všechno dobře a veškerá kritika "přichází z Kremlu". Což je, pochopitelně, snůška bezcenných nesmyslů, protože soudruh Mráz už dávno přesídlil z Moskvy do Bruselu.
Přitom nastupující vládě postačí udělat jen docela málo, aby to lidé pocítili na svých peněženkách a podmínkách života. V podstatě bude stačit peníze, nyní cpané do nesmyslu, zvaného "boj za klima", alespoň zčásti přiškrtit a vrhnout do sociální sféry, z níž byly postupně vykrádány.
Dojde-li k podpoře rodin s dětmi, podpoře domácí zemědělské produkce, bude jen dobře. Opravdu nepotřebujeme, aby v "hytlermarketech" byly k zakoupení za desítky Kč / kg jablka z Nového Zélandu či Kanady (nebo jiné pochybné Tramtárie), brambory z Turecka, Egypta nebo z nějaké ještě vzdálenější destinace, a česká jablka a české brambory, vykupované za dolní jednotky Kč / kg zatím hnily ve skladech (a dalo by se jmenovat i další zboží).
Pokud se podaří udělat něco s dostupností léků, opět to společnost pocítí velmi silně, protože stav, kdy se musí obvolat dvě desítky lékáren, aby se sehnal potřebný lék, navozený Fialou a spol. ve spolupráci s EU, je naprosto neúnosný a prakticky každému, kdo má v rodině nějakého chronicky nemocného, vadí. Bude ovšem nutno se pobít s bruselskou škodnou, pro niž je umírání našich lidí na nedostatek běžných léků žádoucí cílový stav; proto nám také zakazuje nejen vlastní výrobu (kterou bychom zvládli, jak jsme ji měli zvládnutou za "zlých komunistů"), ale dokonce i pouhé adjustování ve velkém množství, a tudíž levněji, nakoupených "holých" tablet.
Levicové sdělovací prostředky (např. Britské Listy) už hlásily úmrtí bezdomovců a dalších "sociálních případů", jimž byla odmítnuta zdravotnická či lékařská pomoc. I toto je možné napravit, pokud budeme mít konečně kvalitní vládu.

Ochrana tuzemských banánů?

Pochopitelně, je to jen a jen absurdní blábol bezcenných škůdců, kteří oponovali návrhům SPD na ochranu našich producentů potravin. Banány naši zemědělci na trh nedodávají, tudíž je není nutno chránit.
Faktem ovšem je, že pokud by se v souvislosti s novými jadernými bloky podařilo  zprovoznit skleníky, jaké mají za ještě nepříznivějších zeměpisných podmínek na Islandu, tak by tuzemské banány mohly být. Mohli bychom jimi zaplavit EU a být konkurenty onoho Islandu, tč. největšího producenta banánů na území Evropy. Teoreticky bychom ve skleníkově izolovaných kulturách mohli pěstovat i původní odrůdu banánů Gros Michel, proti níž ta současná (Cavendish) údajně chutná asi jako trochu banánově naparfémovaná a trochu rozvařená brambora. Plantáže této odrůdy "pod širým nebem" podlehly houbě, proti níž je současně prakticky monokulturně pěstovaná odrůda Cavendish, této plísni odolná, ale zdá se, že se na ni už chystá houba jiná. Původní Gros Michel se proto pěstuje jen mimo areál "banánových oblastí" a je velmi drahá, kolem 2 US$ za plod, tudíž by se na ní dalo vydělat i při pěstování ve sklenících.
Protože jsem zdědil po mamince literaturu od citrusářů, tak vím, že by se u nás daly pěstovat i citrusy (a dokonce bez přitápění). Využívá se toho, že citrusy pěstované v příkopech, jdoucích pod úroveň hloubky promrznutí půdy a shora zakrytých tepelnou izolací, mohou ve tmě a při chladničkové teplotě přečkat tuzemskou zimu.
Takže "ochrana našich banánů a citrusů", jak manipulativně vřeští sběř, poplatná cizím zájmům, by časem teoreticky mohla jakýsi význam mít, protože podmínky na jejich pěstování můžeme vytvořit, ovšem bohatě by stačilo zajistit pro ně rovné podmínky na trhu.

Ekologie

Faktem je, že Fialova vláda byla přímým pokračovatelem vlád, které nechaly naše nejcennější pralesy zlikvidovat kůrovcem (je zajímavé, že "ekologičtí" Němci na své straně Šumavy kůrovce aktivně likvidovali, naprosto stejnými postupy, jaké doporučovali skuteční odborníci, tj. nikoli ekologové, u nás).
Přímo na kontě této vlády leží katastrofální požár v Českém Švýcarsku, který nejenže zlikvidoval cenný les, ale dokonce v některých místech poničil i pískovcové skály.
Jistěže můžeme nabývat i různých temných podezření, když v sousedství kůrovcem zničené české části Šumavy je kůrovcem nesežraný les v sousedním Německu (pro který cennější lesy na naší straně byly nepříjemnou konkurencí). A v případě Českého Švýcarska je v sousedství Švýcarsko Saské, které si Němci na katastrofální požár připravit od ekologů nenechali, a nyní mohou k sobě stahovat turisty.
Ostatně, zakazování horských hotelů, vleků apod. na české části Šumavy, zatímco v Německu jsou takovéto aktivity spíše rozvíjeny, různá temná podezření akcentuje.
Zcela jistě i zrušení ochrany území pro vodní dílo DOL Fialou a spol. je velice výhodné pro Němce, protože ti pod různými nesmyslnými záminkami omezují splavnost Labe zhruba mezi našimi hranicemi a Drážďany (ponor a šířka lodí, které ještě projedou), a tím v podstatě blokují přepravu zboží od nás do mořských přístavů. DOL by německý vyděračský potenciál do značné míry eliminoval.
Jsou určité tendence rozvíjet u nás získávání geotermální energie; to je ovšem limitováno zákazem frakování, který rovněž spáchala Fialova vláda a nyní "hrozí", že tento zákon bude zrušen. Zcela jistě by toto zrušení znamenalo i možnost těžby břidličných uhlovodíků, minimálně plyn na celá desetiletí v břidlicích máme, což by opět omezilo různé vyděračské aktivity, tentokrát více ze strany EU než Německa.
Pochopitelně, našlo by se toho více.
Další věcí je, že je velice nutné co nejvíce sabotovat a kritizovat "boj za klima", včetně nesmyslů, sdružených pod značkou "Green Deal", což zase spíš udělá vláda se skeptickými stranami jako jsou Motoristé nebo SPD, než vláda Fialy, který lokajsky podepsal i ty největší nesmysly na tomto poli.

Neziskovky

Jistěže budí obavy zmínky o zákonu, který by donutil neziskovky zveřejňovat své zdroje financí ze zahraničí, což by jasně ukázalo, v čím zájmu pracují (a zcela jistě to nejsou v naprosté většině případů, a pro politické neziskovky to platí opravdu téměř stoprocentně, zájmy našeho státu a jeho občanů). Dalo by se touto cestou i identifikovat, jaké zájmy zde naši potenciální nepřátelé mají.
Ostatně i ekologické neziskovky se v řadě případů chovají tak, že vzbuzují podezření z práce pro cizí a nikoli přátelskou mocnost.
Pochopitelně, pláč a skřípění zubů působí i představa, že neziskovky, škodící našemu státu a našim občanům (jistěže nikoli jen ekologické), by mohly dostat stopku financování od našeho státu. Jistě zcela logickou: Když nám škodíš, proč bychom ti za to měli něco platit?

Ukrajina

Je docela možné, že na funkční období nové vlády připadne kolaps Ukrajiny, spojený se zastavením nesmyslného plýtvání, protože se stále více ukazuje, že naprostá většina pomoci končí ve zlodějských kapsách ukrajinských oligarchů a ukrajinský stát, potažmo občané Ukrajiny, z nich mají tak leda ono příslovečné Velké Kulové.
Faktem je, že už jen vazba pomoci na záruky (pochopitelně, kontrolovatelné a kontrolované), že pomoc půjde tam, kam byla určena, ne do kapes nějakého oligarchy, který vezme i s ní nohy na ramena a zmizí ve světě, by byla více než vhodná. Tyhle lidi bychom vykrmovat neměli. A bude-li to zajištěno, opět nová vláda stoupne v očích většiny našich občanů, z jejichž kapes ta pomoc jde.
Další věcí je, že jakmile bude ukončen válečný konflikt, bude třeba zapracovat na obnově Ukrajiny, ovšem ideálně tak, abychom z toho něco měli (co by Ukrajinu nebolelo, když nám to poskytne). Možností je mnoho, od rekreačních destinací, zejména v západní části, do níž zasahují Karpaty a je tam podobně atraktivní krajina jako např. v Rumunsku, až třeba po případně suroviny pro náš průmysl za rozumné ceny.
A jsem opět přesvědčen, že připravovaná vláda bude s to vyjednat daleko víc v náš prospěch, než co by udělala vláda Fialova, která by maximálně pomáhala Němcům a českým podnikatelům leda škodila.
Jistěže i podpora ukončení konfliktu (třeba podle současných plánů D. Trumpa) je více očekávatelná od Babiše a spol. než od Fialy a spol.

Nelze se tedy divit, že se vláda v demisi snaží udržet u moci co nejdéle, aby co nejdéle mohla škodit a co nejdéle překážela nastupující vládě. Zcela jistě jim v tom pomáhá rudý rozvědčík, rovněž jednající proti zájmům tohoto státu i jeho občanů, včetně protiústavních aktivit.

Jak je to tedy s tím oteplováním?

Dlužno konstatovat, že vzhledem k masívním podvodům "klimavědců" i na ně napojených aktivistů v podstatě, bohužel, nevíme, zda, a pokud ano, tak jak moc, se skutečně otepluje. Faktem také je, že klimaalarmisté sice neustále operují s jakousi "globální teplotou", ale v reálu nikdy nezveřejnili jasnou a závaznou metodiku jejího stanovení. A od toho se ostatně odvíjí celý "boj za klima".

Oteplování

Jak bylo zmíněno v perexu, celá "klimavěda" postrádá jasnou definici globální teploty ve smyslu "to a to se naměří, naměřené hodnoty se dosadí do toho a toho vzorce (či lépe výpočetního algoritmu) a výsledek je globální teplota".
Přitom je jasné, že bez exaktního stanovení globální teploty v roce R, měsíci M a dni D je naprosto nemyslitelné považovat to, co presentují klimatologové, za nějakou vědu.
A je mi líto, kterýkoli inženýr (případně další odborník), mající co do činění s nějakým zahříváním s definovanou teplotou, musí nutně na tento nedostatek přijít. Bez ohledu na to, zda vaří ve velkém kotli polívku (guláš a pod.), nebo taví rudu, nebo obsluhuje autokláv (třeba mikrobiologický), nebo třeba na transfúzní stanici rozmrazuje mraženou krev (a jistě by se našla spousta dalších profesí), ti všichni musí řešit problematiku měření, a to v daleko kompaktnějším a přehlednějším prostředí, než je povrch planety a atmosféra nad ním. Ostatně i lékaři musejí při měření teplot pacienta zohlednit místo a způsob jejího měření a dokonce i čas (byť po zákazu rtuťových teploměrů z EU se teplota měří daleko méně, protože za ně neexistuje adekvátní náhrada). A ti všichni si přinejmenším musejí být vědomi technických obtíží takovéhoto měření, i toho, že malá změna metodiky měření může vyvolat velkou změnu naměřených hodnot.
Je jistě jasné, a není to žádná "konspirace", že hochštaplerům se pracuje nejlépe v situaci, kdy nad jejich prací není žádný dohled a zejména žádná kontrola. A klimatologové si o takovéto přirovnání, bohužel, přímo říkají.
Nicméně, pokud se tedy otepluje, je jasné, že to nějakou příčinu mít musí. Jde tedy o to se podívat, jaké příčiny jsou pravděpodobně ve hře.

Přírodní příčiny

Je mi líto, hlavní ryze přírodní příčinou jsou změny sluneční aktivity. Ty jsou známy a popsány, od jedenáctiletého slunečního cyklu až po asi nejdelší známý, který má mít periodu kolem 800 let.
Pochopitelně, cyklické změny aktivity Slunce, které byly nedávno nepřímo leč silně potvrzeny dlouhodobým sledováním hvězd podobných Slunci, na nichž byly cyklické změny aktivity nalezeny také (a jistě je nesmysl, aby Slunce bylo mezi hvězdami své kategorie nějakou výjimkou).
Zcela čerstvě proskočila informace, že cyklické změny jasu červeného obra Betelgeuse (v souhvězdí Orion) souvisejí s jeho dosud neznámým průvodcem a putováním tohoto průvodce mezi "příhvězdím" a "odhvězdím".
Změny aktivity Slunce jsou detekovatelné pomocí výskytu "slunečních" a "galaktických" radioizotopů v jednotlivých (datovatelných) vrstvách a odečteme z nich i předcházející teplá a chladná období. Neexistuje jediný rozumný důvod, proč by současné oteplování muselo být výjimkou. Sice soudruzi klimatologové blekotají, že "rychlost současného oteplení je bezprecedentní", nicméně jak růst teplot ke středověkému klimatickému optimu, tak i nárůst teplot v průběhu 16. století byly ještě rychlejší, než co ukazují klimatology zbastlené grafy pro současnost. Wikipedie dokonce pro vzestup teplot po starším Dryas uvádí rychlost kolem 6 stupňů za méně než rok.
Každému, kdo absolvoval fyziku a matematiku na úrovni školství z dob mého mládí, musí být jasné, že cykly o rozličné délce se budou sčítat (pochopitelně, včetně záporných hodnot dolních výkyvů), a že výsledkem mohou být občasné velké posuny teplot nahoru nebo dolů podle toho, jak se cykly v určitém období sejdou. Z čehož potom mohou vyplynout "katastrofální" klimatická optima, případně naopak skutečně katastrofální velká ochlazení.
Je jasné, že změny sluneční aktivity jsou klimahochštaplery zuřivě popírány (často je popírán i 11 letý cyklus), protože se absolutně nehodí do krámu. Ještě před nějakými  dvěma stovkami let by se asi našlo dost lidí, ochotných platit za nějaké modlení ohledně sluneční aktivity, ale v současné době a ve vyspělých zemích vládne na tomto poli docela skepse, a to i u praktikujících věřících. A věřící v zemích 3. světa, kteří by se asi nějací našli, nejsou zase tak při penězích, aby z nich reálně vydyndatelné prostředky byly dostatečně vysoké.
Do určité míry může klima ovlivnit i rozpadové teplo radioaktivních izotopů ze zemské kůry. Pokud se na povrch dostává difúzně, může klima ohřívat. Pokud jsou jeho výsledkem sopečné výbuchy, může převážit spíše ochlazování (popílek, oxidy síry a další ochlazující faktory v atmosféře).

Kombinované příčiny

Do této kategorie je nutno zařadit změny (snížení) albeda zemského povrchu a atmosféry.
Možná si čtenáři všimli, že jsou dny, kdy stopy za vysoko letícími letadly persistují na obloze po desítky minut, či celé hodiny. Stává se, že letadlo už je dávno za obzorem a jeho kondenzační pruhy pořád existují, resp. se jen zvolna roztahují. A jsou dny, kdy kondenzační pruhy mizí za řádově desítkami až stovkami délek letícího letadla.
Pochopitelně, nesouvisí to se žádnými "chemtrails" v duchu příslušných konspiračních teorií. Souvisí to se stavem atmosféry ve výšce, v níž tato letadla létají. Tento stav může vyvolat velice rychlé odpaření vodních kapek či ledových krystalků, z nichž je tvořena ona stopa za letadlem. Nebo naopak dojde k tomu, že tyto stopy jsou dlouhodobě persistentní, protože k odpařování nedojde, resp. je jen velmi pozvolné. Případně dokonce mohou mikročástečky ve zplodinách hoření v motoru vytvářet kondenzační jádra a dát vznik krystalkům vody i z okolní atmosféry, tedy vyvolat oblačnost i z další vody, nejen té, která odešla z letadla spolu s dalšími spalinami.
Faktem ovšem je, že v tom prvním případě se voda, vychrlená z výfuků či trysek letícího letadla, změní ve vodní páru, která představuje plyn výrazně skleníkovější než onen "obávaný" oxid uhličitý. V případě druhém se vodní kapénky či krystalky ledu stávají něčím, co odráží sluneční paprsky zpět do vesmíru, takže jim znemožňuje ohříváním zemského povrchu vytvořit onen  obávaný skleníkový efekt.
Z uvedeného ovšem plyne, že boj "zelených" proti letecké dopravě je bojem proti kondenzačním pruhům, a tedy bojem za nižší odrazivost atmosféry Země pro sluneční záření, tedy za vyšší ohřívání Země skleníkovým efektem. Jak je to u ekologů více-méně normou.
Druhou věcí je, že i přirozená vlhkost atmosféry se může měnit v jakýsi "opar", odrážející část slunečního záření do vesmíru, nebo naopak ve vodní páru, tedy plyn daleko silněji skleníkový než oxid uhličitý.
Přitom to, co se skutečně stane, je natolik málo predikabilní (protože už malé změny tlaku a teploty vytvoří "přeskok" na opačnou stranu), že se ani nedivím nechuti soudruhů klimatologů se pouštět do nějakého zásadnějšího výzkumu na tomto poli.
Na druhé straně jsou ovšem uvedené procesy pro klima natolik zásadní, že jejich malé změny výrazně převyšují vliv oxidu uhličitého.
Pokud se týká zemského povrchu, pak jistě změna rozsahu zalednění ovlivní jeho albedo. Nicméně člověk do toho zasahuje také, a to různými náhradami přirozeného povrchu povrchy umělými, s nižší odrazivostí (albedem). Obrovský průšvih na tomto poli jsou fotovoltaické elektrárny, jejichž panely jsou černé, tedy s albedem velmi nízkým, a dokáží se proto zahřívat slunečním zářením. Tento průšvih je akcentován ještě tím, že se FV panely dokáží zahřívat i infračerveným zářením z noční oblohy, takže i v noci, nejen za slunečného dne, je teplota vzduchu nad panely FV elektrárny vyšší než teplota vzduchu nad okolním terénem. Lze to pozorovat hlavně za bezvětří, kdy teplý vzduch není větrem odstraňován. Takže brát FV panely za jakousi "spásu" před klimatickou změnou, je dosti pošetilé.
Budu hodně ošklivý: Natření většiny střech (kde budova není např. historická památka) na bílo, nebo stříbřenkou, by patrně mělo na klima větší vliv než vše, co "bojovníci za klima" dělají. Ale je jasné, že by to nestálo miliardy ročně, s nedaly se z toho vyvádět milionové "drobečky" coby odměny za "nenahraditelnou práci" těchto bojovníků.

Antropogenní faktory.

V této oblasti je toho více, takže jsem si ji dovolil rozdělit na více dílčích kapitol.

1. Odsiřování

Je známo, že oxidy síry působí "antiskleníkově" (byť poněkud jiným mechanismem, než že by byly antagonisty skleníkového efektu, podrobnosti se dají najít na Wikipedii). Faktem je, že v průběhu průmyslové revoluce se v řadě zemí pálilo uhlí s vysokým obsahem síry, a takovéto uhlí se běžně používalo i v lodní dopravě (pak se přešlo na mazut a opět do lodí šly druhy s vysokým obsahem síry). Později, v souvislostí se smogovými situacemi, bylo toto uhlí vytlačeno mimo spalování ve městech. Posléze nastalo odsiřování, tedy technologie, měnící oxidy síry na síran vápenatý (tedy v podstatě sádru), která se ovšem potýkala s vysokou nadprodukcí této komodity.
Nakonec došlo, na základě řevu "zelených", i k zákazu používání nafty (mazutu) s vysokým obsahem síry v lodní dopravě.
Lze vyslovit předpoklad, že právě "zamořování" atmosféry oxidy síry vedlo k tomu, že se neprojevilo přirozené oteplování, které se chystalo už někdy od poloviny 19. století, ale chlazení atmosféry oxidy síry je blokovalo.
Dalším problémem je, že síra je biogenní prvek a přitom se moc nevyskytuje ani v mořské vodě, ani ve většině vod sladkých. "Pohnojení" vody sírou znamená zvýšení růstu planktonu, který (mj.) do sebe váže oxid uhličitý, jak z vody tak i ze vzduchu.
Omezení spalování paliv se sírou (vč. odlučování oxidů síry), a zejména zákaz lodních paliv s vyšším obsahem síry, vedlo k limitování růstu planktonu, hlavně v mořích, a k omezení odběru oxidu uhličitého z vody a vzduchu ke tvorbě biomasy. Velice se obávám, že tento zákrok mohl mít na hladinu oxidu uhličitého v atmosféře vyšší vliv než antropogenní emise tohoto plynu.

2. Vypouštění skleníkových plynů v rámci "dekarbonizace"

Přestože údajně "dekarbonizujeme" kvůli snížení skleníkového efektu, řada opatření tento efekt naopak zvyšuje. EU vynucovaný přechod z uhlí na zemní plyn vede k emisím metanu (těžba, doprava, spotřeba), které přebíjejí onu nižší produkci oxidu uhličitého na kJ ze spáleného plynu oproti spálenému uhlí. Faktem také je, že svoje k tomu udělá ještě přechod z plynovodu na vožení zemního plynu po moři (ve zkapalněném stavu). Jednak samo zkapalňování je žrout energie, jednak kapalný plyn se na lodích udržuje vařením (které ho ochlazuje) a "páry", tj. plynný metan, unikají ven.
Je také  nutno počítat s tím, že ekology forsírované elektromobily v řadě ekonomik vyprodukují víc oxidu uhličitého než automobily. Prostě proto, že celý řetězec přeměn energie z chemické ve fosilu na mechanickou, pohánějící kola, je o mnoho článků delší než u auta, které palivo spaluje uvnitř válce motoru. U nás čerstvě vyrobený elektromobil (jde hlavně o baterii) má +- paritu s autem na benzín a je o něco větším producentem oxidu uhličitého než auto na naftu. Ovšem, po pár měsících provozu, vzhledem k poklesu účinnosti baterie, začne zaostávat i za autem na benzín (svého času jsem to zde presentoval). V řadě zemí EU jsou na tom ještě hůře než my se 40% (+-) podílem elektřiny z uhlí.
Při zmíněném počítání jsem nezohlednil dvě věci: Jednak, že elektromobily se nabíjejí většinou přes noc, kdy je podíl elektřiny z uhlí vyšší (ze "záhadných" důvodů nejede fotovoltaika a v našich končinách zpravidla v noci utichá i vítr), jednak, že elektromobil vozí balastní váhu baterie, která je výrazně (řádově) těžší než plná nádrž, a té navíc během jízdy hmotnost ubývá, zatímco hmotnost baterie se vybíjením prakticky nemění. Nicméně obě tato zanedbání dále zvyšují emise oxidu uhličitého elektromobilu oproti autu a ponechal jsem je jako určitou "bezpečnostní rezervu" z toho důvodu, že účinnosti přechodů energie z uhlí na energii pohybu kol jsou v některých případech udávány jako rozmezí od - do, a já bral střední hodnoty.
S "ekologickou" energetikou souvisejí, bohužel, i další plyny, z nichž patrně nejdůležitější je fluorid sírový (SF6), který se používá jako náplň prostoru alternátorů. Používá se i v klasické energetice, nicméně na vyrobenou kWh je ho nepatrné množství v porovnání s krcálky typu větrníků. Právě až záplava větrníků (a velkých fotovoltaik, kde se užívá také) způsobila, že se tento plyn, více než dvacettisíckrát skleníkovější než oxid uhličitý, stal problémem, protože může měřitelným a citelným způsobem zasáhnout do teploty planety. Asi nejproblematičtější je skutečnost, že tento plyn má persistovat v atmosféře "tisíce let" (přesné číslo není známo a není ani znám mechanismus, jakým by se příroda tohoto plynu dokázala zbavit). Lze se obávat toho, že tento "ekologický" plyn bude ohřívat klima ještě za desítky tisíc let.
S "alternativní" energetikou jen okrajově souvisí freony (mohly by být v náplních některých tepelných čerpadel, opět cosi "eko"), nicméně těch se příroda zbavit dovede, byť za cenu spotřeby ozónu ve vysokých vrstvách atmosféry.

3. Boj proti eutrofizaci vod, likvidace lesů

Je vcelku jasné, že ekologové bojují proti eutrofizaci vod. Na druhé straně je jasné, že při eutrofizaci běží fotosyntéza vodních řas a sinic, vychytávající ze vzduchu i vody oxid uhličitý (jak bylo zmíněno výše). Jistěže se část těchto organismů zase rozloží, nebo poslouží jako počátek potravního řetězce, nicméně část jich padne na dno, a část takto spadlé biomasy se může na dně (i s uhlíkem) fixovat po léta, v oceánu až po staletí či tisíciletí.
Jinými slovy, eutrofizace do jisté míry odčerpává oxid uhličitý z atmosféry, takže ekologové, jak je ostatně u nich normou, bojují proti odstraňování tohoto plynu z atmosféry planktonem, tedy za zvyšování skleníkového efektu.
"Alternativní" energetika, založená na pálení "ekologického" dřeva, nebo výrobků typu pelet, je spojena s klučením lesů a pralesů, zejména v zemích 3. světa. Teoreticky by jistě mohl na místě vyklučeného lesa vyrůst nový, který by do své biomasy zavzal "právě to množství" oxidu uhličitého, které vzniklo spálením onoho dřeva.
Problém je, že jednak to ne zcela platí u tropických pralesů, které regenerují daleko pomaleji než lesy mírného pásu, jednak mladý les či prales bude vychytávat daleko méně oxidu uhličitého než les vzrostlý, ale ještě rostoucí. Takže deficit odebírání oxidu uhličitého lesy, které byly "ekologicky" spáleny, může trvat desítky let, v některých biotopech i přes stovku.
Jediný jev, který na tomto poli působí proti koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší je zazeleňování pouští. Čistě na koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší závisí to, že rostlině stačí na kratší dobu otevírat póry k pokrytí své potřeby tohoto plynu pro fotosyntézu, a tím ztratí méně vody, jejíž pára těmito póry naopak utíká. To znamená, že vydrží menší přísun vody než při nižší koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře.
K výše uvedenému se připojuje ještě zvyšování srážek v důsledku teplejšího klimatu (větší odpar vody, hlavně z oceánu, vyšší koncentrace ve vzduchu, více vody může "vypršet"). Faktem ovšem je, že v některých zemích třetího světa je postup rostlin do pouště eliminován zvyšováním a rozšiřováním pastvy.

4. Boj proti světelnému smogu

Faktem je, že i "ekologický" boj proti světelnému smogu je v reálu bojem za oteplování. Jde totiž o to, že naprostá většina světel ozařuje nějaké plochy ve svém okolí, a část tohoto světla se promění na tepelnou energii, zahřívající toto okolí. Jen ta světelná energie, která, ať už přímo ze svítidla nebo z osvícených ploch, "uletí" do vesmíru, se nepřemění v teplo. Tj. některé formy boje proti světelnému smogu paradoxně mohou (sice nepatrně, ale přece) přispívat k ohřívání planety.

5. Emise oxidu uhličitého

No dobře, nějaký nepatrný vliv antropogenní složka tohoto plynu mít bude, ale je nutno zcela realisticky počítat s tím, že prakticky veškerý nárůst koncentrace tohoto plynu v atmosféře má spíš přírodní, tedy neantropogenní, charakter.

Chyby, podvody apod.

Je třeba si uvědomit, že veškeré měření na tak složitém a komplexním systému, jako je povrch a ovzduší planety (vč. světového oceánu) nutně musí být zatíženo nejrůznějšími chybovými faktory. Jistě se to netýká pouze teplot, ale prakticky veškerých dalších parametrů měřeného objektu.
Dalším problémem je skutečnost, že měření probíhá velice často na různých místech různými metodami (zcela jistě na oceánu nemůžeme postavit meteostanice). V některých partiích moří lze patrně použít měření z lodí, někde jsou i trvale zakotvené majákové lodi (hlavně v blízkosti nebezpečných mělčin, kde ale není žádný ostrůvek, na který by se dal umístit opravdový maják), nicméně existují obrovské plochy oceánu (ale i zemského povrchu), kam člověk nezabloudí a data z nich pozemními měřeními získat nelze. Problém, pochopitelně, spočívá v tom, že existují různé (a odlišné výstupy dávající) metody odhadu teplot na těchto neměřených místech.
Další možností jsou družicová měření, která také nejsou naprosto objektivní, protože i u nich existují zdroje chyb. Pamatuji, jak ve druhé polovině 90. let nastal "šílený skok" teplot měřených družicemi (nahoru), protože došlo k výměně generací družic, a ta nová měla čidla poněkud jinak konstruovaná a hlavně nezestárlá. "Nikoho nenapadlo" (nebo to byl záměr) to, co by muselo napadnout každou laborantku hodnou tohoto označení, tj. nějakou dobu měřit teploty paralelně oběma generacemi družic a zkonstruovat nějaký převodní vzorec jedněch teplot na druhé.  Kdepak, "katastrofálně se oteplilo".
Touto zkratkou jsme se tedy dostali k tomu nejdůležitějšímu: tedy k ryze a úmyslně podvodným aktivitám, které mají vyvěštit šílenou katastrofu, "klimatickou nouzi" a podobné nesmysly, jaké mají zdůvodnit naprosto nehorázné (a v mnoha případech zcela nesmyslné) výdaje  "za klima", které jen luxují kapsy občanů a ulehčují veřejným penězům, aby se za ně v naprosté většině případů financovaly jen bezcenné nesmysly, jaké by nepomohly klimatu ani tehdy, pokud by ona legenda o "klimatické nouzi" byla pravdou a ne čirou smyšlenkou.
Již známá "Mannova hokejka" (pro nepamětníky - měření letokruhů a snad i nějakých jezerních usazenin), byla podvod. Když z autorů (protože jejich výzkum byl financován z veřejných prostředků) vysoudili metodiku a data, tak se zjistilo, že jimi vyvinutá a použitá metoda udělá "hokejku" i z výstupu generátoru náhodných čísel.
Faktem je, že když se vybíraly meteorologické stanice, reprezentující pro IPCC Českou republiku, tak bylo kritizováno, že byly vybrány jediné dvě stanice na našem území, které měly v posledních letech vzestupný trend teplot, přestože nejvíce bylo stanic s více-méně stabilními teplotami a bylo i několik stanic, které v posledních letech před onou dobou zaznamenávaly pokles naměřených teplot. Již tehdy byli naši klimatologové, a obávám se, že právem, obviňováni z podvodů a manipulací.
Podvodem je i studie MIT, popírající vliv tepelných ostrovů na pozemní měření teplot. Je sice zahalena do blyštivého matematického hávu, ale (naštěstí musela být zveřejněna i surová data) jí zpracovávaná data v podstatě vliv tepelného ostrova nejsou s to zachytit, takže je jasné, proč nic nenašli.
Nedávno, proskočilo to i našimi sdělovacími prostředky, měli ve Velké Británii skandál, když nějací šťourové (asi "Putinovi agenti") zjistili, že narůstající teploty, dokazující "katastrofální globální oteplování" jsou vykazovány i ze stanic, které jsou léta (či desetiletí) mimo provoz, a některé z nich jsou dokonce fyzicky zlikvidované, takže v nich není možné ani nějaké "neoficiální" měření.
Pochopitelně, klimatologové byli opakovaně vyzýváni k tomu, aby předložili důkaz antropogenního oteplování klimatu. Já občas v diskusi s nimi parafrázoval anekdotu ze začátku 70. let, Tehdy se hystericky slavilo sto let od narození (1970) a krátce poté se připomínalo 50. výročí úmrtí (1974) V. I. Lenina. Koloval tehdy vtip, že se někteří lidé bojí odklopit dekl od WC nebo otevřít krabičku sardinek, aby na ně nevybafl Lenin. Takže moderní parafráze tohoto vtipu je, že pokud by důkaz o antropogennosti současného oteplování existoval, měli bychom strach dělat to samé (a podobné věci), aby na nás místo Lenina nevybafl tento důkaz.
Asi poslední akcí klimaalarmistů na tomto poli je teorie, že "onen důkaz existuje, ale je tak šíleně složitý, že mu je schopen porozumět pouze absolvent studia klimatologie". Na to já s radostí cituji pana Nielse Bohra, že "pokud nejste schopen vysvětlit svůj problém i naprostému laikovi, znamená to jen, že jste svůj problém nedostatečně pochopil". Pochopitelně, říkal to adeptům jaderné fyziky, ale ta je pro laika nesrozumitelná asi stejně jako údajně ono klima.
Možná ještě jeden moment na závěr tohoto povídání. Pokud by "pánbu dopustil a motyka spustila", tj. ukázalo by se někdy v budoucnu, že antropogenní globální oteplování je realita, pak, je mi velice líto, ale vina na případném zanedbání bude stejně z větší části ležet na klimatolozích. Protože kdyby se "bojem za klima" tak nehorázně nepřecpávali na úkor normálních lidí, nevyvolali by dojem, že celé je to jen a jen podvod za účelem onoho nehorázného přecpávání se.

Antropogenní globální oteplování je s vysokou pravděpodobností (tak vysokou, že opačnou alternativu má cenu zcela pominout) jen fikce, šířená lidmi, kteří jsou na ní ekonomicky a politicky zainteresovaní. Tyto lidi je třeba odstavit od moci a financí, aby přestali překážet našim životům a přestali ohrožovat životní perspektivy našich potomků. Ty nyní klimatologové a na ně napojení politici ženou do totální bídy, srovnatelné s těmi nejchudšími rozvojovými zeměmi.

Co s génii, bojujícími za klima?

Před nedávnem jsem měl kontakt s nějakým géniem, který šíleně obhajoval Green Deal s tím, že mu na tom vadí akorát to silné projení s byznysem.

Reakce

Přiznám se, že na hlášku, že dotyčnému nevadí Green Deal, ale jeho propojení s byznysem, jsem zareagoval velmi škaredě: "A co jste si myslel? Vždyť to celé není nic jiného než byznys."
Tedy, aby bylo jasno, všechny prvky Green Dealu jsou propojeny na byznys s různými "alternativami", které naprosto nic lidem nepřinášejí. Jen chtějí od lidí peníze, případně různé nefinanční benefity (často je to získání podílu na moci).
Pochopitelně, nejde jen o Green Deal. Prakticky veškerá ekologie je napojena na byznys a neslouží k ničemu jinému, než k obohacování se "bojovníků za ekologii". Tohle je prostě fakt, bez ohledu na to, že někteří ročně vydělávají desítky až stovky milionů (především "velcí vůdcové", jako třeba Al Gore), a někteří mají zajištěnu v podstatě jen bezpracnou existenci v nějaké nevládce, nicméně, pokud by ta nevládka přišla o finance, museli by se živit prací.
Právě v této oblasti sídlí největší nepřátelé nás, občanů, protože jsou to lidé celou svou existencí závislí na přetrvávání ekonesmyslů, které zbytku společnosti jednoznačně škodí.

Kádry

Máme tedy ve státě parazitickou třídu, žijící z ekofantasmagorií.
Zcela jistě jsou to oni výše zmínění "profesionálové alternativ", žijící z dotací na "ekologické" OZE (vesměs přírodu silně poškozujících, jak je to ostatně v celé ekologii normou), pracovníci různých "alternativních" firem, od montovačů ekonesmyslů typu fotovoltaiky, větrníků. tepelných čerpadel, zateplovačů apod. Jejich počty jsou odhadovány na tisíce.
Jistěže k tomu je třeba připočíst různé lokálně správní a podnikové ekology a další podobné úředníky, živicí se nesmyslnou agendou.
Je třeba také zohlednit různé "vědce" na ekologických grantech, které se vyznačují tím, že jsou z nich připuštěny i absolutně nepotvrditelné výstupy typu "v roce 2300 vzroste hladina oceánu o 100 metrů". V tom roce 2300 zcela jistě nebude nikdo chtít peníze zpět, ani když se ukáže, že to místo metrů byly milimetry.
Je jistě otázka, jak velké procento z nich má na to, aby se uživilo exaktním a skutečně společensky přínosným výzkumem. A to samé se často týká i celých institucí, v nichž tito "vědci" sídlí.
Potom jsou to profesionální ekoaktivisté z různých nevládních organizací, od těch, kteří nají vcelku přepychové platy, až po ty, co si tak vydělají na živobytí v "mamahotelu", případně na studium nějakého nesmyslného a zhola zbytečného oboru, z něhož vznikají různé nesmyslné bakalářské a diplomové práce.
Opravdu si netroufám nějak exaktně určit početnost těchto aktivistů, ale předpokládám, že se bude pohybovat v desítkách tisíc, přičemž bude hodně záležet na tom, jaký benefit a v jaké četnosti už budeme považovat za marker "profesionality".
Pochopitelně, pak je zde jakási šedá zóna. Jedná se o lidi, kteří jsou napojeni ideologicky na ekologické organizace. Přitom jejich ekonomický interes je velmi malý: Možná někde dostanou nějaké pohoštění, někdo pro demonstranty zařídí putovní kadibudku apod., nic, co by člověku nějakým způsobem významně ekonomicky pomohlo.
Jiní sympatizanti ekologů v podstatě nedosáhnou ani na to.
Počtům těchto lidí zhruba odpovídají hlasy pro zelené a Piráty v posledních volbách s tím, že je musíme redukovat o možné hlasy, pocházející z výše uvedených skupin.

Interakce

Část část výše zmíněných vědců se zviditelnila onou "peticí vědců" proti obsazení ministerstva životního prostředí panem Macinkou nebo nějakým jiným zástupcem Motoristů. Pan Macinka se možná neprozřetelně zmínil o "zelené krvi", ale ta naprosto jednoznačně musí být puštěna, aby se zlikvidovaly naprosto bezcenné, občanům, ale často i přírodě a životnímu prostředí obecně, vysloveně škodící aktivity.
Zviditelnily se i nejdůležitější ekologické organizace. Mimochodem, členové některých z nich, zcela jistě čeští Greenpeace, s vysokou pravděpodobností splňují kritéria onoho přílepkového paragrafu o práci pro cizí mocnost. A protože je ten paragraf definován velmi gumově, a má postihovat tuto činnost i ve stádiu nejen přípravy, ale i pouhého záměru, bylo by možné, při troše dobré vůle (a zejména příznivé politické konstelaci) spoustu výše jmenovaných existencí hnát před soud. Minimálně, aby nějakou dobu neměli čas a energii na páchání škod.
Důležité ovšem je to, abychom nezapomenuli na onu skupinu sympatizantů ekologie, souhlasících s "bojem za záchranu planety", jimž ovšem vadí onen "byznys" (aniž by chápali, že tohle je podstata, princip a také důvod celé oné slavné ekologie). Pokud v ekologii byl interes na nějakých benefitech pro lidi (ovzduší, voda, půda, potraviny atd.), tak zcela jistě dnes už jsou jen nepatrné zbytky takovýchto organizací (fungujících hlavně za minulého režimu a snad ještě krátce po jeho konci). A tyto zbytky se spíše od ekologického mainstreamu distancují. Ostatně, já byl člen komunisty rozehnané organizace Tis a zcela jednoznačně fandím spíš tomu Macinkovi než nějakým ekologům.
Na tuto skupinu bychom neměli zapomínat zejména proto, že tato skupina je patrně nejfragilnější a nejvíc by se dala vhodným seznamováním s realitou ekologie rozdrobit, čímž by se snížila podpora ekonesmyslů ve společnosti.
Samotní "skalní ekologové" jsou si této skutečnosti vědomi a snaží se seč mohou rozbíjet diskusní fóra, na nichž se setkávají lidé s různým náhledem na ekologii.
Je ovšem nutné diskutovat (kde to jde) i s nepřesvědčitelnými fanatiky, byť je to mnohdy odporné, protože taková diskuse může naznačit nejen jim, ale i nediskutujícím čtenářům, jak neopatrné mají zastoupení ve společnosti, což je jistě také velice důležité.

Takže část géniů, "bojujících za klima" by mělo být možné přetáhnout na stranu realistického pohledu na ekologii, nebo alespoň natolik znejistět, že přestanou podporovat alespoň část škodlivých aktivit. V cestě těmto snahám jistě budou stát ekologičtí fundamentalisté, často profesionálové. Nicméně přeargumentovávání těchto lidí může mít určitou agitační hodnotu.

Okamura jako symbol

Ve středu se fialoví soudruzi a soudružky předvedli. Jejich projevy v souvislosti s kandidaturou Tomia Okamury na předsedu PS PČR byly jednoznačně za hranicí slušnosti. Zejména se "vyznamenal" Tomiův vlastní bratr Hayato.

Volba

V rámci dohod stran vítězné koalice byl T. Okamura navržen na post předsedy poslanecké sněmovny. Koalice má stoosmičkovou většinu, takže může  volbu svého kandidáta prosadit.
Strhla se velmi nechutná kampaň, v níž se řečníci z řad poražené koalice snažili nasadit T. Okamurovi psí hlavu (pochopitelně, spíš hlavu fašisty, nacisty, rasisty, extrémisty atd.). Vrchol tomu nasadil jeho o šest roků starší bratr Hayato, jehož projev komentovala paní senátorka D. Kovářová v tom smyslu, že si vždy myslela, že pojem "bratrská pomoc" dosáhl nejvyšší stupeň peiorativa v srpnu roku 1968, nicméně tento projev navodil na tomto poli nový rekord.
Prostě, poslanci končící vládní koalice řečňovali, zpravidla jen bezcenné nesmysly, jak je to u nich zcela normální. Další poslanci spíš kouřili po chodbách nebo se jinak potulovali parlamentní budovou, protože nemělo cenu tyto žvásty poslouchat.
Dovedu si představit, že někteří poslanci by mohli nahrávky svých projevů úspěšně podávat jako emetikum, tedy prostředek vyvolávající zvracení. To by se mohlo docela dobře uplatnit v rámci první pomoci při otravách jídlem, stačilo by, aby se autoři projevů vzdali svých autorských práv a umožnili jejich výtvory potenciálním zachráncům mít třeba nahrané v mobilu.
Snad není nutné ještě konstatovat, že pan T. Okamura byl zvolen 107 hlasy, což naznačuje, že mohl být slušný a pro sebe sama nehlasoval.

Zášť?

Řekněme si to upřímně, nabízí se zcela jistě otázka, proč taková zášť. Přece je zcela normální, že vítězná koalice obsadí tento sněmovní post a volbu prosadí svou většinou hlasů, která legitimizuje její vládu.
Nicméně nikdy v naší parlamentní historii, sahající až do časů Rakouska - Uherska, nedošlo k takovému cirkusu negativních blábolů. Nepředpokládám, že by poslanci poražené koalice hodlali usilovat o zápis do Guinessovy knihy rekordů. Předpokládám, že důvody jejich nenávistného žvanění byly nějaké jiné.
Dovolím si vysvětlit svůj názor vzpomínkou na maminku, která mi kdysi, jako školákovi mladšího školního věku v souvislosti s úmrtím školníka školy, na niž jsem tenkrát chodil, vysvětlila, že přinejmenším stejně jako to úmrtí působí na pozůstalé to, že se hrob po nějaké době slehne, tj. ona hromada hlíny nad ním, zhruba odpovídající objemu rakve se sesune do hloubky. Což může, ale nemusí odpovídat tomu, že se rakev pod tíhou zeminy a narušovaná hnilobou propadne.
Dovolím si tedy vyslovit předpoklad, že na odcházející vládní koalici mohlo navržení s vysokým "rizikem" zvolení Tomia Okamury, zapůsobit podobně, jako na pozůstalé ono slehnutí hrobu. Prostě jako signál toho, že je definitivní  konec, a že veškerá "těšínská jablíčka" o tom, jak budou (oni, strany s nadstandardními vazbami na organizovaný zločin (!))jakýmsi morálním majákem, který bude zpěvem na způsob Sirén udávat tón vítězné koalici, která přece vůči nim tak katastrofálně zaostává. A že právě ono zvolení jasně ukázalo, že se nic takového nebude. Partnery nastupující koalice stran a hnutí jsou občané a "morální nadřazenost" stran odcházející koalice mají u koncového otvoru svého trávícího ústrojí, ostatně jako většina občanů.
A naopak, nás, občany, může těšit, že první důležité volby skončily výhrou lidí, které jsme si většinově zvolili, a ne výhrou nějakého bezcenného póvlu, který se akorát dovede vyžívat ve svých fekalistických projevech.

Jednání soudruhů a soudružek poslanců a poslankyň z odcházejících vládních stran tedy můžeme chápat tak, že dotyční pochopili infernalitu své prohry, byť, zcela jistě nikoli jejich smíření se s porážkou. Naopak, my, občané, budeme muset bdít a hlídat, aby se námi odmítnutí političtí aktivisté nedostali k moci nějakou "demokratickou procedurou". I za cenu, že bychom měli být připraveni jít do generální stávky a masových protestů, jaké starší z nás pamatují z dění po 17. listopadu 1989.

Zuřiví jak vosy na konci léta

Předpokládám, že naprostá většina mých čtenářů zaregistrovala zvýšenou aktivitu. ale i aroganci až agresivitu ekologických aktivistů v souvislosti s výsledkem voleb. Nicméně, pokud se pustíme do jakéhosi zpytování toho, co se dělo ještě před nimi, musíme dospět k závěru, že ona agresívní aktivita rostla už dlouho před volbami

Co se děje?

V podstatě to, co se v současné době (u nás je to nyní akcentováno volbami), je výsledek popisovaný známým bonmotem, že lze malé množství lidí udržovat ve lži nekonečně dlouhou dobu, a nekonečné množství lidí udržovat ve lži pouze omezenou dobu, ale opačně to prostě nelze.
Faktem je, že klimalež byla zaměřena na celkovou populaci Země, což je tedy opravdu hodně lidí. Lhářům se nikdy nepodařilo dosáhnout toho, aby věřili všichni, ale v určité fázi lhaní dosáhli toho, že jejich lžím o antropogenním globálním oteplování uvěřil dostatečný počet lidí na to, aby se dostali k nejrůznějším benefitům, na které byly tahány peníze z našich kapes.
Nicméně situace se obrací a "klimatologické" Overtonovo okno se začíná zavírat, protože jednak část lidí na různé úrovni (od ryze instinktivní po různou míru vědeckosti) začala chápat klimalež jako takovou (a tento podíl populace neustále narůstá), jednak další část lidí alespoň začala chápat, že "boj za klima" představuje jejich drastické zchudnutí, bez ohledu na to, zda je či není správný, a začala slyšet na návrhy o zrušení boje a přizpůsobení se.
V podstatě se oba tyto trendy docela výrazně promítly do výsledku posledních parlamentních voleb u nás. Byla proti hlasatelům klimalží zmobilizována další část občanů a současně bylo zabráněno masovému propadnutí hlasů, včetně právě hlasů proti klimatickým tasemnicím a škrkavkám, které nás okrádají o živiny.

Reakce

Právě ono zavírání se Overtonovského okna vyvolává velkou míru agresivity ekoaktivistů, pro které volby opravdu znamenaly, že "jde o všechno", protože pokud dopadnou pro ně špatně, tak jejich škrkavčí a tasemnicová výživa na úkor normálních lidí prostě skončí, a oni se budou muset přecvičit na výživu užitečnou prací (v tom mají výhodu proti těm opravdovým škrkavkám a tasemnicím, protože ty tohoto schopny nejsou).
Nyní volby, naštěstí pro nás, normální lidi, opravdu pro parazity dopadly špatně (byť bych se nezlobil, kdyby pro ně dopadly ještě hůř) a začíná se rýsovat velké omezení nesmyslných "ekologických" výdajů a ještě i omezení vlivu "ekologických" organizací, škodících nejen občanům, ale i prostředí.
Takže jsme svědky hysterických reakcí a žvástání naprostých nesmyslů o blížícím se zmaru, spojeném s nástupem vlády, vzešlé z vůle nás, občanů, a cestou demokratických voleb. Mezi tyto reakce patří i poplašný křik ekologických organizací, které si už zvykly na to, že vše bude po jejich (z)vůli a ke škodě lidí. Přidávají se i jacísi vědci (či spíš "vědci"), kteří se právem bojí o klimatické granty na "vědecké" práce typu "v roce 2300 vzroste hladina světového oceánu o 300 metrů", z jejichž samotné podstaty je jasné, že pokud to budou místo metrů milimetry (či jejich desetiny), peníze se zcela jistě vracet nebudou.
Obecněji řečeno, řada klimaprojektů nemá kontrolovatelný výstup a většinou ani není jimi hlásaná hypotéza spojena s informací o podmínkách, jejichž nenaplněním (nebo naopak naplněním) se ukáže, že ona hypotéza neplatí (prostě, že je ta hypotéza popperovsky falsifikovatelná, což je v exaktních vědách podmínkou vědeckosti). Proto by v jiných oblastech vědy, než je ekologie obecně a klima zvláště, takovéto projekty vůbec neměly nárok na grantovou podporu.

Co je na tom pozitivního?

Můžeme vcelku spokojeně konstatovat, že celá ta klimazrůdnost se nějakým způsobem babrá ke svému konci. Dokonce i v případě, že by ekologické zloorganizace, případně tlupy "vědců" (z nichž mnozí to patrně podepsali z existenčních důvodů, jako se podepisovala třeba Anticharta za minulého režimu), nějakým způsobem ještě nyní potlačily svůj konec, tak ten nastane po příštích volbách. Být jimi, tak bych opravdu neriskoval, protože za tu dobu s vysokou pravděpodobností dál naroste nenávist vůči nim.
Mohlo by dojít k tomu samému, k čemu došlo v USA: v minulých volbách podvodně "zvítězil" Biden, a výsledek se dostavil v tom smyslu, že Trump má nyní po vítězství, které už se nedalo ani masívními volebními podvody zvrátit, ještě převahu v obou komorách US parlamentu, ale také i mezi guvernéry jednotlivých států USA. Tedy něco, co by po korektním sečtení volebních výsledků před čtyřmi a něco roky neměl a jeho možnosti likvidovat Augiášův chlív, zaplněný demokratickými exkrementy, by byly daleko omezenější než nyní, kdy v důsledku totálního naštvání se většiny voličů získal převahu ve všech uvedených oblastech.
Něco podobného by se mohlo přihodit současným ekologům, progresivistům a dalšímu póvlu zcela snadno, ledaže by se jim, jako komunistům po puči v únoru 1948, podařilo nějakým zásadním způsobem zlikvidovat demokracii. Výhodu mají v rudém rozvědčíkovi na Hradě.

Právě zuřivost ekologických aktivistů a jejich snaha co nejvíce zkracovat termíny jejich nesmyslných "cílů" je tedy příznakem toho, že tento póvl si je vědom blížícího se svého konce, jako ty vosy na konci léta. Snaží se jednak na poslední chvíli si toho co nejvíc nahrabat pod sebe, jednak co nejvíc ztížit návrat k normálním poměrům, který bude muset po jejich konci logicky nastat.

Budeme vyrábět struldbrugy?

Kdo jsou ti zmínění v nadpisu? Musíme je hledat v naprosté klasice, třetím dílu Guliverových cest. Ukazují trochu jiný pohled na nesmrtelnost, který není sdílen ani všemi autory, touto tématikou se zabývajícími, o laicích ani nemluvě.

Proč struldbrugové

Má cenu se zabývat tímto fenoménem jednoduše proto, že zdravotnické autority, zejména levicově až levičácky orientované (což je charakteristika i valné většiny současné WHO) neustále slibují prodlužování lidského života a presentují je jako cosi mimořádně pozitivního.
Pochopitelně, často prosazuje dodržování nesmyslů, které již byly vyvráceny, nebo bojuje proti aktivitám lidmi vnímanými pozitivně, jejichž vliv na zdraví a délku života je zanedbatelný či neprokazatelný. V podstatě pouze omezuje lidskou svobodu a lidská práva.
Byl dokonce vymyšlen ukazatel DALY, což jsou roky, které člověk prožije odkázán na péči druhých. Čili čím je hodnota tohoto ukazatele nižší, tím má být společnost kvalitnější.
Osobně považuji tento ukazatel za pitomost, a to ze dvou silně souvisejících důvodů:

1. I v zemích se srovnatelným sociálním systémem se do DALY budou promítat nejrůznější nejen sociální, ale i komerční faktory. Např. existence zásilkových obchodů výrazným způsobem snížila DALY, protože lidé již neschopní si nakoupit potravinové suroviny a uvařit si z nich jídlo se pojednou stali samostatnými v tom smyslu, že si jen ohřejí a snědí to, co je jim dovezeno až ke dveřím bytu. Čili u nás se musel tento ukazatel rapidně zmenšit po vzniku podobných služeb a jeho rozmístění na ploše státu bude spíš stínovat dostupnost těchto služeb než výskyt lidí v horším zdravotním stavu.
2. Nejlepší hodnoty tohoto ukazatele ovšem mají některé rozvojové státy, protože pokud se v nich někdo stane "disable", tak prostě během pár dnů zemře. Důvodem je, že tam péče o tyto lidi není nijak zajištěna a v řadě případů nemohou pomoci ani nejbližší příbuzní. Prostě proto, že pomoc je nad jejich ekonomické i fyzické síly.

Z tohoto důvodu jsem vůči tomuto, ale i dalším podobným, ukazatelům dosti skeptickým. Považuji je za cosi, co má potvrdit jakýsi ideologicky předem zadaný cíl, a objektivní reflexe reality je u těchto ukazatelů druhotná, tedy, pokud je vůbec žádoucí.

Tedy, struldbrugové...

Abychom tedy šli ad fontes:
Guliver, prováděný fiktivní zemí Laputa je svým průvodcem seznámen s tím, že v zemi se občas narodí děti, které budou žít věčně, a že je to pro ně velké neštěstí:
"A co je na tom tak strašného? Já si představuji, co všechno by mohl člověk za tak dlouhou dobu vykonat, zvládnout..."
Později mu ovšem král této země vysvětlí:
"Milý Lemueli, ty si to představuješ jak Hurvínek válku (respektive mu zcela jistě řekl nějaký laputský ekvivalent této fráze). On sice bude žít věčně, ale nepřestane stárnout. Bude stále starší, nemocnější a neschopnější. My dokonce musíme ty nešťastníky po devadesátce jejich věku zbavit majetku, protože by svou stařeckou chamtivostí na sebe strhli veškeré bohatství země a svou stařeckou pošetilostí by ji rozvrátili.
A je tu ještě jedna věc: Jak ve stáří klesá vštípivost, tak oni časem přestanou být s to sledovat změny, jimiž přirozeně lidská řeč prochází. Takže nakonec žijí mezi lidmi, kteří mluví pro ně neznámým a nenaučitelným jazykem a jsou schopni si povykládat jen s několika málo struldbrugy, kteří se narodili před nimi a po nich."
Takže musel cestovatel Lemuel Guliver konstatovat, že věčný život, pokud není spojen také s věčnou dobrou tělesnou a duševní kondicí, je cosi ne moc příjemného a žádoucího (což bylo v podstatě autorovo poselství ke čtenářům).
Jsem toho názoru, že pokud nebudou opravdu zajištěny i ty fyzické a psychické schopnosti, může se honba za co nejdelším přežitím změnit na cosi až obludného. Zejména pokud se dostanou k moci náboženští fanatici a zakáží sebevraždy, asistované sebevraždy či euthanásii, jak se o to neustále snaží, včetně pochybných postav z parlamentu EU.

Pohledy odjinud

Nesmrtelnosti blízké bylo i Frankensteinovo monstrum z románu M. Shellyové. Nakonec se rozhodlo spáchat sofistifikovaným a bolestivým způsobem sebevraždu, protože pociťovalo svůj život jako nesnesitelný.
Karel Čapek v divadelní hře "Věc Makropulos" nechává dceru alchymisty, která sloužila jako pokusná myška k testování nápoje nesmrtelnosti, vařeného původně pro Rudolfa II jejím otcem, vyprávět o stále narůstající únavě ze života. Nakonec se onoho receptu vzdá a daruje jej mladému páru, který objevil, že je vlastně nesmrtelná (respektive v Čapkově pojetí se život musel periodicky opakovanou dávkou lektvaru prodlužovat). Mladí ten recept hodí do ohně.
I socialisticky rozjásaní raní bratři Strugačtí v jednom ze svých prvních románů "Ničivá vlna" nechali jakýmsi blíže nespecifikovaným technickým zákrokem vzniklého nesmrtelného charakterizovat svůj stav slovy: "Je to změna ze stavu 'Chceš, ale nemůžeš' na 'Můžeš, ale nechceš'".
Podobně problematicky se na věčný život, nebo alespoň velmi dlouhý život, dívají i někteří klasikové západní SF.
A možná ještě jeden aspekt: Šíření křesťanství velice prospělo, že zakazovalo otrokům spáchat sebevraždu. V podstatě se mu podařilo odvrátit jakousi analogii průmyslové revoluce, na niž měla antika již našlápnuto, a slevněním otrocké práce (protože otrokům byla odňata poslední zoufalá možnost se vyhnout nadměrnému vykořisťování) přivést společnost na jinou cestu, na níž setrvala po dlouhou dobu.

Věčný, nebo velice dlouhý život, pokud nebude spojen s atributy zdraví a kondice, se snadno může stát nikoli požehnáním, ale krutým trestem (což se týká i případné povinnosti nedobrovolně žít).