Můžeme zavést zákony, platné "jen pro někoho"?

Před několika lety jsem v rámci hodnocených povídek pro Cenu Karla Čapka dostal do rukou povídku, která byla literárně i logicky (hlavní hrdina dělal opakovaně ty samé chyby apod.) velmi slabá, ale autor v ní popisoval velice originální námět: Postdemokratickou společnost, v níž každá sociální skupina měla svá specifická práva.
Protože ve Sci-fi soutěžích se hodnotí nejen ryze literární kvalita, ale právě i originalita (+další aspekty) nápadu, dal jsem tuto povídku nakonec z ryze těchto důvodů na jedno z pátých míst svého řebříčku (porotce může přidělit až 1x místo první 2x místo druhé ... až 5x místo páté), takže ode mě dostal uchňachňaný jeden bod. Zřejmě jsem, soudě podle závěrečné tabulky ročníku, takto neuvažoval sám, protože povídka nabrala snad 4 nebo 5 bodů.
Faktem je, že to bylo v době, kdy problematika zvláštních práv menšin, přesně takových, jak se jich dožadují, s laskavou dopomocí užitečných idiotů ((c) Lenin) v současné době muslimové, ještě nebyla zdaleka tolik akcentována, jako v současné době.

Když komunisté po roce 1948 u nás likvidovali demokracii, tak to takovýmto způsobem nepresentovali. Prohlašovali, že zavádějí "lidovou demokracii", která je "vyšším stupněm demokracie" než demokracie buržoasní. A v rámci tohoto zavádění okradli nejprve vybrané sociální skupiny, ale nakonec prakticky celou společnost mimo velice úzkou vrstvu papalášů.
Dnes jejich pohrobci, mnohdy s nimi propojení i rodinnými vazbami, zavádějí "vyšší" demokracii "se zvláštními právy menšin". Pochopitelně, menšin velice sofistifikovaně vybraných (on prakticky každý je příslušníkem nějaké menšiny) a pokud možno takových, jejichž neregulované projevy povedou k likvidaci demokratické společnosti.
Je jasné, že nějaká neofeudální společnost (protože nic jiného společnost se spoustou menšin, majících speciální "nadpráva" v reálu není) je přímo sen zejména právníků, kteří by ve vzniklém chaosu měli obrovský prostor pro uplatňování zcela neočekávaných "právních názorů", vznikajících, a o tom jsem hluboce přesvědčen, na základě ryzí korupce. Ono není vůbec náhodou, že první použitelné celkové zákoníky vznikly v době rozkladu faudalismu, za osvícenství, a dovršen byl tento proces až za éry buržoasních revolucí, které obnovily ideu antického občana se stejnými právy a povinnostmi. Do té doby existovaly pouze dílčí zákony, které navíc neměly systémový charakter (např. i města stejného druhu měla různá práva a povinnosti), případně existovalo právo precedenční.
Z tohoto důvodu se nalezne řada "odborníků" mezi právníky, ať teoretickými či praktickými, kteří zavádění prvků tohoto systému podporují. Tak nějak si ve své bohorovnosti neuvědomují, že pižlají mezi sebou a kmenem větev, na níž sedí. V prostředí neofeudálního práva, kde se právo "nalézá" pro každou kauzu zvlášť, by byla naprostá většina jejich znalostí a zkušeností naprosto k ničemu.
Je zajímavé, že se nebouří ani politici demokratických stran, přestože v takovém světě by nebylo pro strany, v jakých jsou, místo. V takovýchto státech jsou strany organizovány na principu etnických a sociálních skupin a takovéto skupiny už svoje předáky vesměs mají.
Bouří se ovšem občané, protože jim daleko lépe než těm politikům a dalším profesionálům dochází, že po dotažení těchto vynikajících, multikulturních a vůbec sluníčkových myšlenek do důsledků by prakticky nastal konec moderní civilizace, včetně řady z jejich technologických vymožeností.

Takže odpověď na otázku z nadpisu zní: "Zcela jistě můžeme, ale systém, který takto vznikne, už nebude demokracie."