neděle 24. září 2017

Římskokatolický pyj nebude obnoven

Pražské zastupitelstvo neschválilo návrh na obnovu symbolu násilné rekatolizace českých zemí po třicetileté válce - mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, strženém občany v roce 1918.

Historie

Mariánský sloup byl na Staroměstském náměstí v roce 1650 a o dva roky později slavnostně vysvěcen za přítomnosti římskokatolických celebrit, i císaře Ferdinanda III a následníka trůnu. Symbolizoval vítězství římskokatolického hovadství nad v některých ohledech civilizovanějším protestantstvím. Zejména však symbolizoval vítězství nad režimem náboženské tolerance, navozeném u nás po husitských válkách a existujícím až do nástupu katolicismu za třicetileté války. Míra náboženské tolerance v naší zemi z této doby byla překonána až v souvislosti s následky porážky Habsburků v roce 1918.
Je naprosto lhostejné, zda se se jedná o pomník bělohorské bitvy, jak tvrdí někteří odpůrci jeho obnovy, nebo obrany Prahy proti Švédům na samém konci války, jak namítají zastánci obnovy pomníku.
Faktem je, že pokud by římskokatolicky vymozkovaná lúza nezabránila dobytí Prahy Švédy, je docela možné, že by to natolik oslabilo vyjednávací pozice katolíků (a zejména Habsburků), že by zde nějaký nábožensky tolerantní režim musel přetrvat i proti vůli Habsburků a jimi protežovaného římskokatolického kléru.
Faktem také je, že po vítězství římského katolicismu nastal v naší zemi totální civilizační regres, který nábožensky, ale i kulturně vrátil zemi na úrověň před husitskými válkami, tedy prakticky o dvě století zpět. Bez ohledu na baroko a podobné jevy (baroko je v podstatě římskokatolickou obdobou socialistického realismu a jeho umělecké hodnoty jsou s touto jeho paralelou srovnatelné).
Shození tohoto sloupu, zorganizované podle dobových zpráv Frantou Sauerem (mimo jiné také spisovatelem, vzpomínám na jeho knihu (pokud jsem nezaměnil její název s názvem nejvýznačnější povídky) o pašerácích v našem pohraničí "Vrány cukerín nežerou"), bylo jen logickým doplňkem shazování rakouských znaků ze státních institucí, přejmenovávání ulic a náměstí a dalších aktů likvidace sympolů padlého režimu.

Hodnoty

Jak jsem uvedl výše, byl mariánský sloup spojen z těmi nejtemnějšími a nejodpornějšími momenty naší historie. Dal by se přirovnat k pomníku 15. 3. 1939, pokud by nacisté měli čas a prostředky nějaký takový postavit. Druhou paralelou, která mě v této souvislosti napadá, jsou pomníky krvavých postav komunistické historie, marxové, stalinové, leninové, gottwaldové a další papaláši, "zdobící" některá náměstí a návsi za dob minulého režimu. A není žádným divem, že tyto pomníky komunistického hovadství byly po pádu minulého režimu odstraněny (s výjimkou těch, které již předtím odstranili komunisté sami, když jednotlivé jejich frakce bojovaly mezi sebou - viz odstřelení známé "fronty na maso" na Letné).
Blekotání římských katolíků o tom, že tento pomník symbolizuje nějaké pozitivní hodnoty, jsou zcela mimo realitu.
Pokud oplakávají, jak to činí např, Jan Paul v Britských listech, osobu Petra Váni, který pracuje na rekonstrukci tohoto symbolu totalitního hovadství, tak nezbývá než konstatovat, že se jedná o postavu stejně tragickou, jako byl autor výše zmíněné "fronty na maso". A cynicky zadoufat, že o něm třeba také jednou někdo natočí film.
Nepřekvapuje mě, že proti zamítnutí obnovy tohoto symbolu zla a totality byly klerofašistické strany TOP 09, ODS a KDU-ČSL s přicmrndáváním Nezávislých. Tyto strany ostatně mají na svědomí megatunel církevních "restitucí", v jejichž rámci církve, především římskokatolická, "restituovaly" i majetky, o něž přišly už dávno před komunisty (např. za Josefa II. nebo za prvorepubličních pozemkových reforem). A to pomíjím skutečnost, že prakticky všechny tyto majetky byly získány zločinnými nebo alespoň amorálními způsoby, od podvodů až po loupežné vraždy.
Těší mě ovšem, že už ani v jinak dosti politicky korektní Praze nemají tyto strany dostatečnou sílu, aby obnovu tohoto symbolu středověkého hovadství, navíc vnuceného násilím do země, žijící již několik generací podstatně moderněji a civilizovaněji, prosadily.

Vertikála

Pan Halík zase na netu plakal, že na Staroměstském náměstí chybí vertikála, která by byla protějškem do šířky roztaženého pomníku Jana Husa.
Pokud jsem postřehl, o tu chybějící vertikálu pláče nejen pan Halík, ale počínají si tak i někteří další, v umění a architektuře erudovaní, lidé, takže na tomto argumentu asi něco bude.
Faktem je, že touto vertikálou by rozhodně nemusel být mariánský sloup.
Jsem toho názoru, že mnoho obyvatel Brna by pražanům s láskou darovalo v podstatě nepotřebný a překážející "Onderkův pyj" z Náměstí Svobody.
Pokud by na staromáku mělo stát něco duchovního, tak bych navrhoval sloup se zvětšenou kopií Věstonické Venuše. Už proto, že mariánský kult stejně není nic jiného než katolíky vykradený kult Bohyně - Matky, jehož začátky sahají až k té Venuši (nebo jejím ještě starším sestrám) a s křesťanstvím, pochopitelně, nemá nic společného. I obvyklé postávání Panny Marie na hadovi pochopitelně neznačí potírání zla (především konkurenčních verzí křesťanství) ale symbol Matky Země. V řadě případů je Panna Marie zobrazována ještě jinak - jako původní předkřesťanské měsíční božstvo s měsíčním srpkem (třeba ve Křtinách nedaleko Brna).
Takže použití Věstonické Venuše by bylo jakýmsi návratem "ad fontes", který by byl se symbolikou původního sloupu do jisté míry konzistentní, ale výsledek by nenesl ony negativní historické konotace. Předpokládám, že by takový sloup byl daleko větší turistickou atrakcí než kopie původního sloupu, už proto, že tyto sloupy jsou v té části Evropy, kde byli u moci římští katolící, v podstatě tuctovým zjevem. A to, že stržený sloup byl údajně jedním z nejstarších, ocení jen několik málo odborníků.

Vize

Již jsem to naznačil o pár dnů dříve v diskusi, mám i vizi totálně ekumenického pomníku:
Na sloupu z kamenných těstovin (upomínajících Velké Špagetové Monstrum) by stála ona výše zmíněná zvětšená Věstonická Venuše a na podstavci by byla chapadla s ploutvemi křídlovitého tvaru, jako připomínka Velikého Cthulhu.
Sloup by také mohl sloužit jako gnómón - velké sluneční hodiny a mít i vyznačené slunovratové a rovnodennostní přímky jako upomínku našich předků, kteří na svých náboženských objektech tyto astronomické úkazy vyznačovali a sledovali.

Neobnovení, respektive zažehnání snah o obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí rozhodně není žádnou trasgédií, ale naopak vítězstvím zdravého rozumu nad římskokatolickým náboženským blouzněním.

2 komentáře:

  1. Jóó, škoda, že už nežije Franta Sauer. Jen si představte tu nádheru, až byste spolu, jako praví parteigenosse, šli bourat Svatovítskej chrám, likvidovat ostatky Přemyslovců, sprejovat kapličky u silnic a vůbec působit výchovně. Taky by se daly sundavat kříže... aha, tak to už tu bylo, tak nic. Ale furt toho k popření a hejtování zbejvá hodně.

    OdpovědětVymazat