Furiant Kim

Ladislav Jakl zveřejnil 11. 10. na Neviditelném Psovi svůj názor na konflikt se Severní Koreou.

Jaklův názor

Pan Jakl zastává názor, že Kim se bojí o svůj režim a svou pozici v něm, a proto zbrojí. Jeho zbrojení je poté vnímáno jako ohrožení civilizovanými státy, od Jižní Koreje až po USA a ty reagují na zbrojení Kimova režimu sankcemi. Ten sankce překoná či obejde a posune zbrojení na vyšší level, načež jsou na vyšší level posunuty sankce - atd.
Navíc pan Jakl předpokládá, že Kim má jaderné zbraně a rakety ze stejného důvodu, jako oba tábory v době studené války, a že jejich odstrašovací efekt ("můžete mě porazit, ale bude vás to hodně bolet", jak to pan Jakl píše) mu bude postačovat.
Jeho názor pak cílí k tomu, že by bylo vhodné tento závod přetnout, sankce ukončit a cestou spolupráce se snažit Kimův režim rozvrátit zevnitř, jak se to podařilo se socialistickým režimem v Evropě.

Proč si myslím, že to nepůjde

Kimův režim by zcela jednoznačně ukončení sankcí (nebo jejich zmírnění) považoval za známku, že vlastně vítězí a že jeho zbrojní aktivity jsou to pravé ořechové. Zcela jistě by to hlásala i jeho propaganda a většina obyvatel, včetně nesouhlasících zcela s Kimovým režimem, by to tak brala.
Je otázka, zda by Kim na ukončení sankcí nezareagoval dalším levelem zbrojení, už proto, aby dokončil projekty, které se mu v důsledku těch sankcí nepodařilo dotáhnout do stavu, jím považovaném za finální.
Je třeba si dále uvědomit, že vůdcové obou táborů studené války se chovali +- racionálně (ti sovětští dokonce natolik, že v neomarxistickém pojetí zradili původní socialistické ideály, které zastával SSSR za Stalina). Je vůbec otázkou, zda se Kim bude takto racionálně chovat. Je třeba brát v úvahu, že je třetí generací komunistické dynastie, což nikde jinde na světě není. Rovněž si můžeme položit otázku, nakolik je vůbec schopen vnímat realitu světa, když po celý život existoval v jakémsi umělém prostředí, kdy největším nebezpečím byly intriky sourozenců a dalších členů Kimovského klanu, nikoli nějaké jaderné bomby Američanů.
Kim možná ještě nesouloží se svými sestrami a nejmenoval svého oblíbeného zvířecího mazlíčka členem parlamentu či UV komunistické strany, ale ke Caligulovi, který tohle dělal, nebude mít v důsledku vlivů, vytvářejících jeho osobnost, mentálně moc daleko. A pokud ještě ne on, tak Kim IV. se na tuto úroveň dobabrá už skoro určitě.
Další věcí je, že se Kimovi může zazdát jako dobrý nápad předvedení Američanům, že jeho jaderné hlavice, umístěné na raketách, opravdu fungují (zejména pokud se najde dost reportérů, kteří budou reálnou účinnost jeho zbraní popírat) a vybombarduje buď nějaký cíl v Jižní Koreji nebo ještě lépe v Japonsku, čistě jako signál "opravdu mám funkční jadernou zbraň, ty rakety a jaderné výbuchy nebyly předstírané, vaši propagandisté kecají". Může přitom vyjít z názoru, že pokud mu prošla předchozí porušení smluv, projde mu i tohle (a dokážu si představit jekot dobroserů všeho druhu PROTI případné adekvátní odvetě).
Dokážu si navíc představit, že jaderné vybombardování např. Tokia by vzbudilo v Jižní Koreji silně ambivalentní pocity, protože vzpomínky na japonskou okupaci, proti níž byly poměry v protektorátu za Němců beránčím vrněním, jsou v Koreji dosud živé (i v té jižní) a tamní obyvatelé by nemuseli být úplně nešťastní nad zkázou, postihující bývalé okupanty.
Kim by mohl mít i představu, že by se následné sympatie jihokorejců přetavily do nějakého spojení obou částí země pod jeho vládou. To je jistě nerealistické, ale je Kim v dostatečném kontaktu s realitou, aby to dokázal posoudit?

Osobně jsem velice skeptický vůči představám, že se podaří v současném stavu věcí Kima nějak ukočírovat do mírového řešení. Obávám se, že tohle se prokoučovalo v době, kdy "letěly" tyhle verše V. Nezvala:

Aby už nikdy piloti,
onemocnělí gonorrheou,
neshazovali nad Koreou
své bomby jako roboti,
zpívám zpěv míru. 

 

Dnes asi nezbude nic jiného, než ony churchillovské "krev, pot a slzy". Obávám se, že všechny tyto tekutiny přitom budou svítit.