Mají se exaktní a politickoideologická inteligence "sjednotit"? I.

Britské listy uveřejnily rozhovor dvou odborníků, jednoho z humanitní a jednoho z technické sféry. Už název článku "O nutnosti jednoty elit; Jsme odsouzeni ke spolupráci" ukazuje, že je zde snaha prosazovat jakési "sjednocení odborníků" proti "nevědomému lidu".

Něco k těm "humanitním odborníkům"

1. Znám vícero vědců, kteří na světové úrovni bádali o složení buňky, analýze genomu, asistované reprodukci (a v biologii za tím se skrývající) a podobných věcech, i takové, co bádali v podstatě i nějaké stavební či jiné podobné techniky, a přitom byli s to napsat filosofické texty na téma, jaký mají výsledky z těchto oborů potenciální nebo už reálný dopad na společenskou praxi.
Současně neznám případ žádného filosofa (nebo jiného pracovníka v oboru společenských věd), který by dokázal alespoň na "národně průměrné" úrovni provádět badatelskou činnost v biomedicínských nebo technických oborech.

2. Dovolím si citovat Ondřeje Neffa: "Za vše dobré, co je na světě, vděčíme přírodním vědcům a technikům. Za vše špatné, co je na světě, můžeme proklínat filosofy, kněží a politiky."

3. Dovolím si navíc připomenout Sokalovu aféru Ta jasně ukázala, že společenští "vědci" nedokáží rozlišit záměrně vyrobené chaotické skřeky od smysluplného textu.
Po Sokalovi podobné provokace zopakovali i jiní a s podobným výsledkem.
IMHO aféra ukazuje na podřadnost společenských věd proti vědám exaktním. Navozuje též otázku, zda titul Bc. nebo Mgr., získaný na nějakém humanitním oboru, je vůbec možné brát jako plnohodnotné VŠ vzdělání.

4. Konstatuji, že předchozí bod ukazuje naprosté selhání "samočistících procesů" v humanitních disciplínách, jaké jsou naprostou samozřejmostí v exaktních vědách. Výjimky sice existují, ale byly či jsou vědecké obci vnucovány násilím zvenčí (nejčastěji od politiků), ať už se jedná o protežování hochštaplera Lysenka v sovětské biologii nebo současných hoštaplerů s "lidmi způsobeným globálním oteplováním", případně v souvislosti s dalšími ekologickými podvody.
Nedostatky tohoto druhu ukazuje i kauza soudkyně JUDr. Ivany Hrdličkové, která jako konvertitka k islámu přednáší o "výhodách" islámského "práva" šaría.
V biomedicínských nebo technických disciplínách nemůže být nikdo, kdo má jakékoli vazby na hodnocený předmět, brán jako validní informační zdroj (nebudu citovat, mnoho časopisů z oboru exaktních věd má podmínky pro autory, včetně formuláře čestného prohlášení na toto téma, vystaveno na svých webech v pokynech pro potenciální autory). Např. odborné články např. o hodnocení léků jsou považovány za zcela nevalidní, pokud má jejich autor, či jeden z autorů, jakékoli napojení na jejich výrobce, natož aby u toho výrobce pracoval - což je ekvivalentní zapojení paní soudkyně do šariatských soudů v zahraničí. Zmíněné zapojení je navíc +- ekvivalentní tomu, jako by lékař začal léčit podle raně středověkých receptur (a to ještě šaríu nadhodnocuji, protože islám fakticky hodnotově i "právně" reflektuje zhruba přelom mezi pravěkem a starověkem). V takovém případě by došlo k vyloučení dotyčné/ho z lékařské komory a případně i ztrátě diplomu. Podobně postihováno může být v medicíně i použití metod, které ještě před nějakými 50 - 60 lety byly lege artis. Nic na tom nemění žádost pacienta o jejich užití. Doporučuji na toto téma příslušné kapitoly v knize J. Sawicki: Tajemství paragrafů, kde jsou tyto věci probrány docela důkladně a pro neprávníka srozumitelně.
Pamatuji v této souvislosti na diskuse, které se vedly někdy v 70. letech (a snad i dříve, ale jako medik jsem je začal vnímat až tehdy) o tom, zda může (protože tehdy byla aktuální rozvojová pomoc, mj. i v islámských zemích) lékař asistovat např. při usekávání ruky nebo nohy (právě podle šaríje) s odůvodněním, že by se snížila rizikovost tohoto zákroku pro postiženého. Bylo to jednoznačně zamítnuto právě s odůvodněním, že lékař se k něčemu takovému snížit nemůže (bylo by to mj. v explicitním rozporu s lékařskou přísahou). Obávám se, že tento dobový tisk na netu není.
Takže pokud by právnická obec fungovala na stejné úrovni jako lékařská (a tedy brala sliby u promoce stejně vážně), tak by paní soudkyně letěla z profesní organizace a možná přišla i o diplom.
Opět to ilustruje naprostou podřadnost a nedůvěryhodnost společenskovědních disciplín oproti exaktním vědám.

5. Ještě jedna kauza, která se vynořila v poslední době, tovněž osvětluje uvedený problém: Projednávání glyfosfátu a postoje EUroposlankyně Konečné:
Odborník, Miloslav Pouzar, to rozebírá zde. Charakteristiku "odbornice" EUroposlankyně lze najít na Wikipedii. Kauza je jasná: Odborně naprosto nekompetentní a humanitně "vzdělaní" politici se snaží vnutit společnosti své bezcenné ideologické bláboly a nevědecké vize jako realitu.

6. Dovolím si také upozornit na jednu velice ošklivou věc:
Moje generace (a ještě moc ročníků po ní) měla jako součást studia na exaktních oborech povinnou výuku marx leninismu, která je +- ekvivalentní tomu, co se učí dnes na společenskovědních disciplínách. Jistěže se tato látka na těch současných humanitních vědách učí do více podrobností a s více citacemi bezcenných blábolilů a jejich životopisnými daty, ale podstata je stejná a ty informace navíc jsou oproti ní většinou jen bezcenný informační šum.
Na to ještě u těch, co se chtěli věnovat vědecké či pedagogické činnosti (= udělat si CSc. nebo se habilitovat), navazoval VUML. Ten, obávám se, některé současné společenskovědní obory co do objemu přednášených a požadovaných informací spíše předčil.
Nicméně studenti a absolventi exaktních oborů zvládali tyhle společenskovědné hámotiny spíše levou zadní.
Jistěže svou roli v hodnocení i provozování těchto oborů sehrálo i jejich "kádrové zajištění", kdy odborné předměty učili odborníci na slovo vzatí, mnohdy světového významu a světově známí, zatímco společenské disciplíny učil, až na pár výjimek, v podstatě odpad. A z něj se, opět až na pár výjimek, rekrutovaly "kádry", na nichž stojí základy současných humanitních věd a školství.

7. Možná ještě jedna zajímavá kauza, mě odborně blízká, protože se týká dozimetrie a hygieny záření: Když byl objeven termoluminiscenční efekt (krystaly některých minerálů zachycují energii z radioaktivity a při zahřátí na kritickou teplotu vydají světlo proporcionální zachycené dávce), v současnosti hojně využívaný pro konstrukci drobných dosimetrů, například pro sledování rukou, tak bylo jasné, že tento jev může přinést přelom v archeologii. Uvedené látky se totiž vyskytují i v keramice a vynulují se většinou při jejím vypálení, v některých případech při zániku objektu opravdu velkým požárem.
To byla ovšem naivní představa odborníků z exaktních věd. Archeologové brzy zjistili, že metoda dává výsledky rozporující jejich odhady, případně popírá tradiční a v učebnicích zakované výsledky, získané výrazně méně exaktními a přesnými postupy, a tak ji, až na výjimky, zavrhli. Museli by přepisovat učebnice, řada koryfejů oboru by musela uznat, že spisy, na nichž založili svou odbornou kariéru, jsou věcně nesprávně atd. Například základ Glozelských artefaktů byl jednoznačně prokázán jako pocházející z doby, odpovídající nálezovým okolnostem (= pravěku). Připomínám teorii Ludvíka Součka, podle níž mohlo jít o pravěkou padělatelskou dílnu, falšující zboží, pocházející z mínojské Kréty (proto některé znaky na glozelských hliněných pečetích připomínají mínojské písmo).
Dál se tedy v tomto oboru učí pohádky, o nichž se obecně ví, že jsou to bláboly. A to jsou archeologie a dějepis disciplíny, v nichž by se jakási exaktnost mohla očekávat (data, rozbory nálezů, rozbory archivních materiálů, pokusy apod.). Čili opět to demonstruje neochotu "společenských věd" přizpůsobit teorie nově zjištěným faktům, což je naprostou samozřejmostí v případě biomedicínských nebo technických věd.
A zcela jistě tato reakce archeologů a historiků dost výrazně připomíná reakci "humanitních odborníků" na fakta o imigrantech a jejich konfliktech s civilizovanou společností.

8. Jistěže lze připomenout i historicky zcela negativní vliv filosofie na rozvoj exaktních věd, kdy k jejich skokovému vývoji došlo až poté, co se od filosofie zcela oddělily. Technika se mohla v evropském (dtto USA) prostředí vyvíjet hlavně proto, že až hluboko do 19. století nebyla vázána na formální vzdělání univerzitního typu, v jehož rámci se učily v té době (a ještě i později) filosofické bláboly popírající realitu. Ještě např. Edison byl autodidakt, který neměl žádné formální vzdělání, což bylo jen dobře, protože by v některých případech "věděl", že se pokouší vynalézt "teoreticky nemožné".

9. Známý a široce publikovaný je i negativní postoj světově významného fyzika Hawkinga k filosofii (chápanou v širším významu, tedy společně s dalšími humanitními disciplínami).

(dokončení příště)