Zavraždění Jána Kuciaka

Pochopitelně, naše hyeny, jeho kolegové, všude píší "Vražda Jána Kuciaka", takže to vypadá, jako by někoho odkrágloval. Nicméně to byl on, koho našli s nadbytkem olova v těle a jeho nastávající, bohužel, ve stejném domě a se stejnou diagnózou.

První reakce

Bylo do očí bijící, jak okamžitě všichni věděli, že dvojici zavraždili příslušnici organizovaného zločinu, navázaní na významné slovenské podnikatele, a ještě navíc na vybrané politické činitele, reprezentující současnou slovenskou vládu, nikoli eurohujerskou. Přitom tahle prioritní teorie, s níž se sešla řada profesionálních plaček při své práci na oficiálních tryznách, nemohla být při solidně vedeném vyšetřování jedinou.
Nepomohlo ani zatčení několika italských občanů (možná opravdu mafiánů, možná zcela nevinných). Ti navíc museli být po nějaké době propuštěni - zřejmě se na ně nic nenašlo.
Přesto se stále konají politické tryzny a pohřby obou obětí byly politickou událostí, naplněnou celebritami (ale hlavně rádoby celebritami).
Česká policie začala také ostentativně střežit českou novinářku, která údajně s Kuciakem spolupracovala.

Další reakce

Ovšem, čím více podrobností o celé události plyne na veřejnost, tím více nesrovnalostí se v ní rýsuje.
Je stále jasnější, že pachatel a oběti se museli dobře znát, alespoň natolik, že ho oběti samy pustily do domu a oddělily se jedna od druhé. Navíc to stále více vypadá, že nábojnice na místě činu nejsou žádnou mafiánskou hrozbou (nebo dokonce "podpisem"), ale jen projevem nešikovnosti pachatele, který je rozsypal (snad i s nevystřelenými náboji) a neposbíral. Přitom se zdá, že měl času víc než dost, protože mladý pár byl zavražděn asi tří dny před tím, než byl nalezen.
Střízlivější komentátoři uvádějí, že Kuciak "investigoval" především nad otevřenými zdroji, takže pravděpodobnost, že by se dostal k nějakým opravdu utajovaným informacím, kvůli jejichž držení by bylo nutné ho umlčet, je velice nízká.
Další konstatují, že novináři získali po roce 1989 praktickou beztrestnost, kterou hojně zneužívají. I náš "superinvestigativec" Janek Kroupa, jehož kauza byla po zavraždění Jána Kuciaka odsunuta do pozadí pro totální nezájem veřejnosti, dostal na základě zcela lživých tvrzení nynější EUrokomisařku Jourovou na několik měsíců za katr, a stát, když se příslušná obvinění ukázala lživými, ji musel nejen propustit, ale zaplatit jí (pochopitelně, z kapes nás všech) tučné odškodné za neoprávněné věznění. A bývá v této situaci připomínán citát excelentního novináře, publicisty a spisovatele Mark Twaina, že "existuje mnoho zákonů na ochranu novinářů před lidmi, ale žádný na ochranu lidí před novináři". Jinými slovy, někdo mohl, protože legální možnost dosáhnout spravedlnosti při sporu s novinářem, hlásajícím z palce vycucané lži, prostě neexistuje, vzít tuto do vlastních rukou.
Aby bylo jasno: Novinář může o informaci vždy prohlásit, že ji má od svého zdroje a ten může ze zákona chránit. Celá situace mi poněkud připomíná to, jak mi líčil jeden vysloužilý policista práci policie za komunistů:
"Policie nemůže dělat domovní prohlídku svévolně. Musí ji dělat tehdy, když nabyde důvodné podezření. Důvodné podezření ovšem mohu nabýt na základě anonymního dopisu. Ten anonymní dopis si, konec konců, mohu napsat a poslat já sám."
Rekace kotlebovců byla ještě explicitně negativnější.

Současný stav

Nevládní organizace, placené a řízené ze zahraničí (prostě na Slovensku i u nás chybí onen zákon, který mají v USA někdy od 50. let minulého století a v Rusku od nedávna, kdy se z ciziny financované organizace musí oficiálně samy označovat jako "cizí agent"), nyní rozdmýchávají politický neklid. Napětí akcentovala informace, že si president Kiska byl loni na podzim pro rozumy k Sorosovi, tedy člověku usvědčenému z nezákonné činnosti a za ni i řádně osouzenému.
Někteří komentátoři označují situaci na Slovensku jako "spění k majdanu" (čímž jednoznačně myslí nezákonné aktivity, vynucené ze zahraničí rozeštvaným a řízeným davem, které tuto zemi natolik destabilizovaly, že se z toho dodnes nevzpamatovala).
Jiní zasde připomínají "barevné revoluce", které vypukly v arabskoislámských státech a vedly (s několika málo výjimkami, např. Egypt) k nastolení vlády extrémních islamistů, velice často napojených na islámský stát (takže si tamní lidé opravdu "hodně pomohli").

Jiná asociace

Mě spíše uvedené nepokoje připomínají známé nepokoje v Německu po zavraždění sekretáře německého velvyslanectví v Paříži, Ernsta vom Ratha, 7. 11. 1939 Herschelem Grynszpanem. Ty nakonec vyústily do známé "kříšťálové noci" (z 9. na 10. 11. téhož roku), kdy byla vybita řada židovských obchodů a dalších podniků a nastalo masové zatýkání Židů a jejich přemísťování do prvních koncentráků.
Již jsem tu před časem psal, že před Norimberským tribunálem bylo prokázáno, že tato akce byla organizována nacistickou státní mocí, přičemž organizace šla až do takových podrobností, jako které krámy budou vybity a kolik Židů bude "rozhořčenými volkgenosse" ve které části Německa ubito.
Dovolil jsem si tehdy v této souvislosti vyslovit hypotézu, že buď byl Grynszpan řízen některou z nacistických tajných služeb (nemusel si toho být vědom), nebo že celá KN měla být iniciována jinou provokací a Grynszpanova akce byla využita místo ní. Soudím tak z toho důvodu, že nachystat tak rychle, tak rozsáhle a do takových podrobností naplánovanou akci, je téměř nemožné i v dnešní době a tehdy to bylo technicky ještě obtížnější.
Jinými slovy: Považuji současné kravály na Slovensku za rovněž předem nachystané a připravené. Je otázka, zda je mělo spustit zavraždění Jána Kuciaka nebo něco jiného, nicméně jsem ochoten připustit i možnost, že tato akce byla součástí příprav na "slovenský majdan". Ti, kdo četli jeho články, konstatují, že moc čtivě a senzačně nepsal, takže jako oběť vraždy silami, napojenými na establišment, mohl "Velké Myšlence" posloužit mnohem lépe. Podporuje to i skutečnost, že se Kuciak a/nebo jeho snoubenka patrně s vrahem znali. Rozsypané nábojnice a náboje pak svědčí (pokud to ovšem není nějaká "dvojitá lest"), že šlo spíš o amatéra, který situaci technicky a snad i psychicky nezvládl (je-li to pravda, budiž mu to přičteno k dobru).
Nebylo by to poprvé, kdy marxisté (kteří si nyní říkají "liberální demokraté") někoho zavraždili pod cizí vlajkou, aby mohli rozpoutat teror. Asi nejznámější je zavraždění S. M. Kirova, kterého dal zlikvidovat Stalin. Jednak se obával jeho narůstající popularity, současně však vedle odstranění konkurenta získal záminku k obrovským čistkám, jimž padli za oběť prakticky všichni dosud žijící vůdcové VŘSR a jejich sympatizanti. Po těchto čistkách se stal Stalin prakticky diktátorem s neomezenou mocí.
Takže bych nevylučoval ani to, že se Ján Kuciak stal i se svou snoubenkou obětí sil, kterým ochotně a radostně sloužil.
Už posledně jsem také uvedl, že na předem známých nepokojích, vyvolaných "liberálně demokratickými aktivisty", se dá vydělat spekulacemi na změny cen akcií a dalších cenných papírů. Nevyloučil bych ani to, že uvedená možnost je hlavní motivací Sorosovy "filantropie", pod jejímž praporem "liberálně demokratické" aktivisty a organizace podporuje a řídí.

Zavraždění Jána Kuciaka ukázalo na dřeň problematičnost současné doby i problematičnost tzv. "liberálních demokratů". Navíc "nastavilo zrcadlo" nepodařené legislativě okolo novinářské profese, která velmi usnadňuje zneužívání některých jejích prvků. Nezbývá než vyslovit přání, aby se celý tento zločin podařilo vyšetřit v co nejširších souvislostech a do největší možné hloubky. Aby tedy vyšetřování nezůstalo na půl cesty, jako v Česku tzv. "Kuřimská kauza".