neděle 6. května 2018

Socanství EU 1

EU se stále více posunuje směrem k tomu, co jsme tu už měli, a co tu mít rozhodně nechceme: k socialismu. Opravdu máme jakousi povinnost tam s ní jít?

Marxismus

Za pár dní bude samozvaný vůdce EU v Trevíru křepčit a obdivně hýkat před vcelku ohavným a umělecky bezcenným panákem, vytvořeným z bronzu prorežimním čínským umělcem, tvořícím v duchu socialistického realismu (nerozeznatelného od realismu nacistického). Tento panák byl darován čínským totalitním režimem jako vyjádření jeho ideového souznění s nynějším vedením EU (tedy něco naprosto kvalitativně odlišného od ryze ekonomických kontraktů, jaké jsou EUroaktivisty vyčítány presidentovi Zemanovi) a představuje arcilotra a masového vraha Karla Marxe.
Karel Marx sice vlastníma rukama nikoho nezabil (nebo se alespoň o tom neví), nicméně přesně to samé platí i pro zcela neoddiskutovatelného masového vraha a válečného zločince č. 1, A. Hitlera. Jsou indicie, že ten mohl mít prsty v sebevraždě jedné ze svých příbuzných, ale to je vše.
Oba tito politici ovšem stáli za ideologií masového teroru, hubení celých skupin obyvatelstva průmyslovým způsobem a nastolování tuhých totalitních režimů, jaké se před nimi na Zemi vyskytovaly jen velmi vzácně a velmi dočasně (snad s výjimkou Sparty).
Přitom Hitler byl do značné míry Marxův učeň a nástupce. Myšlenka vybití "podřadných" národů pochází z Marxe (a byla publikována krátce po prohraných evropských revolucích v roce 1848). Hitler Marxův seznam národů určených k vybití v podstatě převzal a jen do něj doplnil Židy a odstranil z něj několik málo národů, které za jeho časů fungovaly jako spojenci nacistického Německa).
Proto také nacistický režim velice souzněl s režimem sovětským, marxistickým. Byly mezi nimi určité drobné rozdíly. Nacismus více akcentoval národní strunu, nicméně sovětský režim za ním na tomto poli nijak nezaostával a jeho "proletářský internacionalismus" byl jen newspeakové slovo pro velkoruský šovinismus. "U vás doma mluvíte bělorusky? Já myslel, že tvůj tatínek je státní zaměstnanec," vyslechl kdysi jeden kolega část rozhovoru mezi studenty na Lomonosově universitě, když tam byl na odborné stáži. Já zase zažil v Alma Atě v kazašském národním divadle, jak většina místních diváků nezvládala kazašsky mluvený text divadelní hry "Abajova cesta" (která má navíc v kazašském divadelnictví pozici asi jako u nás Prodaná nevěsta nebo Lucerna) a musela poslouchat ruský překlad ve sluchátkách.
Trochu rozdíl byl i v ekonomice. Sovětský režim představoval totální znárodnění veškeré ekonomické činnosti (formou násilného združstevnění nebo státních podniků), nacistický znárodnil část ekonomické sféry a pak majetek ukradený Židům, nicméně zbylí, formálně soukromí, vlastníci byli podřízeni diktátu státem řízené ekonomiky takovým způsobem, že jejich volnost rozhodování byla asi na stejné úrovni, jako v případě ředitelů národních podniků v socialistických státech. Ten rozdíl, že v SSSR a jeho satelitech byly pětiletky, zatímco v nacistickém Německu a jeho satelitech čtyřletky, je pouze kosmetický.
Gulagy převzal nacistický režim od sovětů. Jediný rozdíl byl v tom, že v gulazích se vraždilo kombinací těžké fyzické práce a totálního nedostatku jídla, zatímco v německých koncentrácích byly nakonec zprovozněny k masovému vraždění vězňů plynové komory. Je zajímavé, že nákladní auta, jejichž korba sloužila jako pojízdná plynová komora, využívající výfukové plyny z motoru auta, byla vynalezena v SSSR a nacisté se k nim dostali v rámci "kulturní výměny" před přepadením SSSR. V těchto zařízeních sovětského (a tudíž marxistického) původu byly zavražděny např. "rasově nevhodné" děti z Lidic.
V rámci marxistických politických školení o nacismu byl opomíjen i fakt, že němečtí exkomunisté byli jedinými bývalými příslušníky jiné politické strany, kteří po přijetí do NSDAP neprocházeli zkušební dobou. Tak si ideologie obou těchto stran byly blízké až totožné. "Třešničkou na dortu" je poté fakt, že Hitler měl titul "fýrer", zatímco Stalin "vožď", nicméně přeloženo do češtiny to znamená to samé: "vůdce" (byť se Stalinův titul v komunistických ideologických zvratcích překládá někdy jako "hospodář").

Evropští novomarxisté

Není bez zajímavosti další fakt:
V Československu se v letech 1967 - 8 rozběhl proces, jehož deklarovaným cílem bylo jakési "zlidštění" tuhého komunistického režimu (přes intervenci vojsk Varšavské smlouvy se do jisté míry prosadil, protože ani za nejtužší normalizace nebyl komunistický okupační režim zrůdný a zločinný v takové míře, jako v 50. letech. V zemích západní Evropy (v podstatě totožných s jádrem "starých zemí EU") v té době bojovala na barikádách převážně universitní mládež za nastolení stalinistického režimu v těchto státech (včetně gulagů apod.).
A právě tato zestárlá stalinistická mládež nyní sedí v institucích EU a snaží se, nyní již ne bojem na barikádách, ale příkazy a zákazy z pozice totalitní, žádnou demokratickou zpětnou vazbu nemající, EU. A nyní se její zástupci chystají provádět rituální tance před podobiznou arcivraha Karla Marxe, dodanou totalitním čínským režimem.
Občané "starých" států EU mohou mít představu, že tito lidé se alespoň snaží o něco pozitivního. Občané postkomunistických států (zejména ti, co socialismus zažili na vlastní kůži) ovšem velice dobře vědí, o co se jedná, protože prakticky to samé, byť třeba pod poněkud odlišnými názvy, prosazovali a zaváděli komunisté.
Z tohoto důvodu leží dosti široký a hluboký příkop mezi státy, které prošly komunistickou totalitou, a těmi, které tuto zkušenost nemají. Byť se jejich obyvatelé mohli snadno poučit o dění ve svém sousedství. Zejména státy jako Československo, Maďarsko nebo Polsko (nemluvě o NDR) byly přitom těmto zemím docela blízko, osoby z nich uprchlé se pohybovaly jak v Rakousku a Německu, tak i ve státech vzdálenějších od železné opony, takže informací o poměrech v "táboře míru a socialismu" bylo dost a dost.
Pokud si chtějí občané starých států EU užít gulagů a uranových lágrů spolu s ekonomikou, postavenou na nedostatku základních životních potřeb, tedy toho, čeho máme za těch 41 let (1948 - 1989) plné zuby, tak ať si to klidně užívají. Jsem toho názoru, že my nemáme nejmenší potřebu se něčeho podobného účastnit, protože jsme to už zažili.

Z tohoto důvodu vidím czexit (který by patrně byl následován exitem dalších postkomunistických států z EU) jako jednoznačně menší zlo než setrvávání v EU, kterou marxističtí "osmašedesátníci" cíleně proměňují v megakoncentrák, jakým jsme už prošli.

(pokračování)

5 komentářů:

  1. Zásadně s Vámi nesouhlasím. Nacistické pojetí umění má jen málo styčných bodů se socialistickým realismem. Nepatří se vhazovat je do stejného kadlubu.
    K ostatnímu v zásadě bez připomínek.
    Snad jen k tomu vztahu NDSAP k německým komunistům: Když se po instalaci Hitlera do funkce kanceléře ptali cizí novináři, co udělá s těmi osmi miliony komunistů, odpověděl, že z nich udělá nacisty. Tím se vysvětluje ten snadný přestup ze strany do strany.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tomhle si dovolím stát na svém: Hitlerovský a stalinský styl, jak architektury, tak u soch a obrazů, jsou si velice podobné, až ke vzájemné zaměnitelnosti.
      A to, že s těch německých komunistů Hitler nadělal nacisty, rovněž svědčí o ideové blízkosti (až vzájemné zaměnitelnosti) těchto dvou ideologií.

      Vymazat
    2. V žádném případě nemáte pravdu! Pokud nevěříte, stačí se podívat na tohle: https://www.youtube.com/watch?v=p-jEbkdexeU.

      Vymazat
  2. Konec konců, Hitler se Stalinem si svého času také velice dobře rozuměli, že...

    OdpovědětVymazat
  3. Stačí se podívat na tohle! Trvá to jen pár minut, ale je tam ve vztahu marx satanského nacismu a marx satanského komunismu úplně všechno: Советская История, Part3 - The Soviet Story, русский текст.avi
    https://www.youtube.com/watch?v=p-jEbkdexeU

    OdpovědětVymazat