úterý 29. října 2019

Nedbalost

Kauza, která v současnosti hýbe internetem, je v podstatě otřesná a bude nutné na ni nějak rozumně zareagovat.

Kauza

V pátek 25. 11. se stala na Liberecku fatální autonehoda, spočívající ve střetu osobního auta s popelářským vozem, při níž řidička a jedna z jejích dcer byly mrtvé na místě, druhá dcera řidičky zemřela během převozu do nemocnice.
V současné době se objevilo na FB virální video, v němž nejstarší dcera obviňuje matku, že nehodu spáchala úmyslně. Co je ovšem ještě důležitější, informuje posluchače, že úřady, od policie až po sociální službu, byly o psychických potížích její matky informovány (i s odkazy na konkrétní výslechy a podané důkazy), a že nekonaly.

Problém

Je to záležitost "ode zdi ke zdi". Za socialismu byla psychiatrie rozsáhlým způsobem zneužívána a režim se snažil nadělat ze všech (nebo alespoň ze všech, kde to bylo reálně možné) "papírově" blázny. Jednak proto, že poté mohl zcela ignorovat jejich hlas k poměrům ve státě obecně a jednotlivým kauzám zvlášť, jednak mohl zvlášť obtížné disidenty internovat v blázincích, na což se nevztahovala naprosto žádná omezení, jaká se vztahovala na zadržení, vyšetřovací vazbu i výkon trestu odnětí svobody. Respektive jakási formální omezení pochopitelně existovala, ale dala se daleko snadněji obejít.
V souvislosti s tím nastal po roce 1989 opačný extrém: Dostat osobu zjevně psychicky vyšinutou do léčebného zařízení je prakticky neřešitelný problém. Ti z mých vrstevníků, kteří řešili některého z rodičů s Alzheimerovou chorobou, senilní demencí nebo jinou "radostí", jaké přináší postižení a opotřebování mozku na sklonku života, se dostali do prakticky neřešitelné situace (podobně na tom jsou i ti, jejichž příbuzný "chytne" psychiatrickou chorobu v mladším věku).
Prostě dokud duševně postižený někoho nezabije, nezpůsobí opravdu závažnou škodu (typu požáru či výbuchu) apod., není sebemenší šance omezit jeho občanská a lidská práva, natož ho dostat do specializovaného zařízení, kde by byl příbuzný jednak monitorován, jednak léčen.

Jde o systémovou chybu

Jinými slovy, více než o selhání jednotlivých konkrétních lidí (u nichž lze do jisté míry i pochopit, že nechtěli jít proti zavedenému systému), jde o selhání systému managování těchto osob jako takového.
Je jasné, že nelze zvednout kotvy a vrhnout se proti opačné zdi, do pozice, jaká zde byla za minulého režimu, nýbrž je nutné naopak vytvořit vyvážený systém, v němž by k podobným chybám docházelo v co nejmenší míře (že by se eliminovaly stoprocentně, o tom si dovolím pochybovat) a naopak, aby bylo na nejnižší reálně možnou úroveň sníženo riziko psychiatrizace politických odpůrců a jiných nepohodlných osob (které, přes určitý výše popsaný extrémismus, stejně není stoprocentně vyloučeno ani dnes).

Náprava?

Nápravu si představuji v kombinaci osobní odpovědnosti příslušných pracovníků na straně jedné a nezávislé supervize na straně druhé. Patrně žádným jiným způsobem nedosáhneme toho, aby příslušní pracovníci, jak sociálních orgánů, tak i justice a policie, byli osobně zainteresováni na co nejkvalitnější práci.
V oblasti bezpečnosti potravin je naprosto samozřejmé, že se jednotlivá kontrolní pracoviště jednak kontrolují vzájemně, jednak si předávají zkušenosti, týkající se zejména různých metodicky nejasných případů, aby dosahovala i v takových situacích vzájemně reprodukovatelných výsledků. Na to by stačilo patrně jen velmi málo, až pouze kosmeticky, upravit příslušnou legislativu.
Rozhodně nemá cenu vytvářet nějaký "Úřad pro zacházení se šílenci", nacpaný stovkami pologramotných úředníků, neschopných rozpoznat schizofrenii od spalniček. Což je asi postup, jakým by se tohoto problému "zhostila" Evropská unie.
Je ovšem otázka, kdo funkční model zacházení s pacienty, vykazujícími známky nástupu duševní choroby, vytvoří. Zcela jistě to nebude levice, včetně vládnoucí ANO a pravicové strany v našem politickém spektru obecně a v parlamentu zejména, nemáme.
Pokud nedokážeme posunout naše zastupitelstva více doprava, budou se takovéto incidenty čas od času dít.

Celá záležitost má tedy poněkud širší dosah a měla by nás přivést k zamyšlení nad celkovým směřováním našeho státu i naší společnosti.

2 komentáře: