Ústavní soud rozděluje společnost

Výrok Ústavního soudu, zakazující dodatečné zdanění obrovských a naprosto nesmyslných církevních restitucí, povede zcela jednoznačně k další polarizaci společnosti a rovněž k dalšímu poklesu již tak velice nízké prestiže justice jako takové.

Historie

Je třeba si připomenout, že církevní "restituce" byly schváleny za cenu přivezení jednoho zločince (později odsouzeného a následně bručícího v base) z poza katru (což je dosti neobvyklý hlasovací postup), že se před nimi objevila v Poslanecké sněmovně PČR obskurní strana "LIDEM", kterou nikdy nikdo nevolil, z uprchlíků od jicných politických stran, kteří posléze zmizeli z naší politické scény.
Je dobré také připomenout, že proti restitucím byl poměrně početný občanský odpor, projevující se demonstracemi a dalšími podobnými akcemi, a že v průzkumech bylo cca 70 % občanů proti restitucím. Proti restitucím se ozvali (byť později zmlkli) i zástupci některých protestantských církví, takže Černý Petr "nenažraného prasete" zůstal prakticky stoprocentně v rukou Římskokatolické církve, která si restitucí nárokovala řádově více než církve ostatní.
Další věcí je i konkrétní znění zákona, který byl udělán "z blbosti" tak špatně, že prakticky vylučuje to, aby stát získal zpět neprávem vydanou restituci, např. na základě iniciativy "zainteresovaného", nebo "ideově pevného" úředníka. Tento aspekt restituční legislativy kritizovali i někteří z těch, kdo s restitucemi jako s principem souhlasili.

Dávnější historie

Je třeba naprosto jednoznačně konstatovat, že křesťanství obecně a římské katolictví zvlášť nikdy v historii nepřineslo naší zemi a jejícm obyvatelům nic pozitivního. Za pozitivní věc rozhodně nelze považovat to, že přijetí křesťanství bylo v podstatě taktickým manévrem proti tomu, aby nás naši nepřátelé mohli vyhlazovat pod praporem "pravé víry", jak se to stalo jiným národům v té době. Toto jen ilustruje fakt, že již tehdy bylo křesťanství obludný a zločinný Moloch, který si zasluhoval a dodnes zasluhuje totální vyhlazení bez jakékoli milosti a jakýchkoli ohledů nebo rozpaků.
Křesťanství jako jednu z prvních věcí provedlo vyhánění a fyzickou likcidaci předkřesťanských individuálních elit (samo se tím opakovaně ve středověkých kronikách včetně Kosmovy chlubí), čímž prakticky zcela přerušilo např. staletou kontinuitu znalosti a používání léčivých bylin a dalších podobných prostředků. To můžeme porovnat s Čínou, která, ke svému štěstí, křesťanství nikdy nepropadla a tamní bylinkářství je na úrovni světové špičky s výsledky mnohdy zastiňujícími moderní západní medicínu. Ta ovšem byla vybojována proti křesťanství, které "léčilo" jen smradem, špínou a hovadskými skřeky kněží. Lidoví léčitelé byli Římskokatolickou církví (a v menší míře i dalšími církvemi) pronásledováno hluboko do novověku.
Církev dlouhodobě potírala ranhojičství a vyháněla ho z universit, což výrazně snižovalo jak kvalitu lékařů, tak i ranhojičů (tech prvních tím, že neměli přístup k praxi, těch druhých tím, že jim bylo odepřeno teoretické vzdělávání). Potírala prakticky jakékoli snahy o racionální přístupy k nemocem a nemocným.
Prakticky až osvícenství si vynutilo (z důvodu rozvoje armády a potřeb řešit armádní zdravotní a ranhojičskou službu) školy pro ranhojiče a další pomocný personál (působící u vojska, "civil" na tom byl pořád špatně). Teprve v následujícím století, poté, co křesťanství bylo oslabeno osvícenstvím a buržoasními revolucemi (a později i dělnickým hnutím) a ztratilo větší část svého ideologického monopolu, se mohly rozvíjet jednotlivé medicínské obory. Ještě v 18. století bránila církev přítomnosti lékařů u porodu a prohlašovala to za "kacířství", takže to, aby o rodičky (a později i těhotné) pečovali specializovaní lékaři, se podařilo prosadit až na konci tohoto století.
Uvedenou historii zde uvádím proto, abych názorně ukázal, že pokud se kdy v Evropě prosadilo něco pozitivního, stalo se to nikoli zásluhou křesťanství a církví, ale navzdory této víře a jejím institucionálním podobám.
Pochopitelně, to je jen velmi malá výseč, týkající se oboru, v němž jsem do jisté míry "doma", prakticky jakýkoli odborník s jinou specializací by mohl o svém oboru napsat totéž.
Dalším mechanismem, kterým církve, a u nás především Římskokatolická církev, škodily, bylo pronásledování "kacířů", "čarodějnic a čarodějníků" a "heretiků". Kdysi jsem provedl matematický odhad (protože úplně exaktní výpočet možný není), že jen řádění inkvizitora Boblinga na Šumpersku po jednoprocentním zúročení představuje částku řádově srovnatelnou s požadavky Římskokatolické církve na "restituce". A to jsem započetl v podstatě jen ekonomickou stránku věci, nehodnotil jsem to, co se běžně hodnotí v současnosti, kdy škoda je navyšována v případě trýznění poškozených a do odškodňování jsou zahrnuti i pozůstalí pro psychickou újmu. Bobling, souzených v současnosti v USA, by Římskokatolickou církev přišel na stovky milionů až miliardy dolarů (a s úročením od doby procesů by to byla částka s jejímž zaplacením by měl problémy i Vatikán).

Zdanění restitucí

Zdanění restitucí jsem považoval a stále považuji za moudrý tah v tom smyslu, že do jisté míry uklidnilo extrémy v negativních vztazích vůči církvím (a zejména Římskokatolické církve), což si její představitelé a fandové, jak v Senátu tak i v Ústavním soudu zřejmě nedokázali (patrně pro své "alternativní myšlení", dané náboženskou vírou) představit a patřičným způsobem to reflektovat.
Bez ohledu na ryze formalistickou právničinu si rozsudek Ústavního soudu plně zasluhuje okřídlenou větu  Charlese Maurice de Talleyranda:
"Je to víc než zločin - je to chyba!"
Konec konců, únos, odsouzení a poprava vévody d´Enghiena byly také formálně právně ok., nicméně je Talleyrand okomentoval citovaným výrokem. A měl do značné míry pravdu, protože ozvěny této události se promítly do řady dalších osudů Napoleona, až po události, následující bitvu u Waterloo.
Tento rozsudek, bez ohledu na to nakolik je formálně a s nasazením tunelového ryze právnického vidění správný, zcela jednoznačně povede k dalšímu poklesu důvěryhodnosti justice v našem státě (což také může mít řadu negativních dopadů a některé z nich se mohou projevit třeba až po létech - mohu v populaci a jejím myšlení pracovat podobně jako např. sebeupálení Jana Palacha) a zcela stoprocentně vyvolá negativní postoje u části těch lidí, kteří by jinak celou záležitost nechali plavat. Římskokatolická církev bude dál třímat v rukou Černého Petra, demonstrujícího její chamtivost a nenažranost a vyvolávající odpor a hnus i u významné části věřících. Patrně dojde k většímu příklonu těch cca 3/4 nevěřících (od ateistů přes "něcisty" apod. až po přívržence nekřesťanských, a zejména neabrahámovských, náboženství) k protestním stranám.
Přiznám se, že pro mě se po prohlasování církevních "restitucí" staly naprosto nevolitelnými strany, jejichž zástupci nebo předchůdci je prosadili, a z tohoto důvodu patrně nebudu volit ani Trikolóru V. Klause ml., protože je to odštěpek od z mého pohledu naprosto nepřijatelné klerofašistické ODS.

Co se může stát

Církve nyní budou s rozkoší požírat svou libru masa, nicméně nefandění naprosté většiny společnosti se bude projevovat nejrůznějšími způsoby.
Dokážu si představit daleko ostřejší kontraakce proti působení církevníků ve školách a mládežnických organizací a to, že proti nim občanští aktivisté půjdou "co to dá". A i v případě, že se církve nějakým trikem a s využitím křesťansky vymozkovaných aktivistů ve státní správě a zastupitelstvech ubrání, bude zde fungovat šíření negativní informace.
Dokážu si představit i to, že daleko více lidí bude motivováno k daleko ostřejšímu postupu proti kněžským (a dalším církevnickým sexuálním predátorům), a že postupně porostou požadované odškodňovací částky (v některých státech USA se tímto způsobem podařilo některé církve zbavit téměř veškerého majetku, případně až dovést k bankrotu).
Jsem přesvědčen, že tento rozsudek ještě dále vyhrotí polarizaci naší společnosti.
A, jak bylo uvedeno výše, zvýšené znechucení části společnosti se může promítnout do výsledků voleb do Senátu a krajských zastupitelství v roce 2020 a do Poslanecké sněmovny ČR v roce následujícím. Záleží jen na to, kdo a jak dobře vytáhne restituční kartu proti stranám, které za tuto prasečinu odpovídají.
Dokážu si představit silnější tlak na to, aby byli kroužkováním vyřazováni ti z kandidátů, o nichž je známo, že jsou věřící (případně o nichž není jisté, že jimi nejsou). Zmínil jsem i možnost zvýšené podpory "protestních" a "antisystémových" stran; je docela možné, že tento rozsudek povede k udržení komunistů v Parlamentu (protože jsou jediní vcelku spolehlivě nevěřící, na rozdíl od kandidátů jiných politických stran), z něhož by jinak měli odejít čistě z demografických důvodů přirozeným úbytkem svých přestárlých skalních voličů.

Jak jsem uvedl, respektuji právní stránku rozsudku Ústavního soudu a nevidím žádný důvod jej z tohoto hlediska kritizovat či dokonce atakovat. Domnívám se však, že je to výsledek práce s velmi úzce nasazenými klapkami na očích (tomu se oficiálně říká "fachidiotismus"), který ignoruje onen "vyšší princip mravní" a dopad na celou politickou scénu (přičemž justice je jednoznačně politická, protože je součástí politického chodu státu, takže by si takový přístup v kauzách s politickým přesahem neměla dovolit). Při zohlednění právě politických souvislosti a jejich dopadu na společnost je tento rozsudek politickou chybou s potenciálně závažným dopadem na její chod v budoucích letech. A může se snadno obrátit i proti těm, v jejichž prospěch formálně vyznívá.