Úvaha listopadová pátá

Může zvítězit pravda a láska nad lží a nenávistí? Toto heslo se stalo po různých peripetiích natolik zprofanovaným, že pojem "pravdoláskaři" nabyl jednoznačně negativní konotace. Opravdu je za tím jen vliv ruských webů a čínských agentů v naší politice?

Samotné heslo

Samotné heslo patrně sehrálo jakousi pozitivní roli, coby charakteristika cílů Velké Sametové revoluce. Po této stránce proti němu nelze mít nějaké zásadní námitky.
Problém nastal v okamžiku, kdy začalo být jasné, že toto heslo, spolu s výkřikem "nejsme jako oni" v podstatě blokovalo a blokuje vypořádání se s těmi, kdo nesli vinu za zlo minulého režimu. Tím nemyslím řadové občany, ba ani řadové komunisty, kteří dělali minimum, nezbytné proto, aby jim režim dal pokoj, a jinak na něj káleli z vysoka ze svých chat a chalup, coby "vnitřní emigrace".
Faktem je, že toto, i druhé jmenované, heslo můžeme spojovat se skutečností, že za zločiny minulého režimu nebyl prakticky nikdo potrestán, protože Štěpán v Praze, Brožová - Polednová (coby trapný soud nad senilním "pátým kolem u vozu" procesu s M. Horákovou) a pár podmíněných trestů je trochu málo. Něco udělal lustrační zákon (komunisticko - fašistické Britské listy si onehdy stěžovaly, že "nejpřísnější v postkomunistických státech"), což ovšem znamenalo nikoli trest, ale zaražení kariérních postupů některým zvláště exponovaným osobám spojeným nadstandardně s minulým režimem. Faktem je, že řadu konkrétních zločinců se odsoudit nepodařilo, přičemž naprosto zjevná byla nechuť justice tyhle lidi trestat.
Když vám někdo ukradne občanku, a vykáže se jí při černé jízdě v MHD, tak budete odsouzeni bez ohledu na to, že její ztráta byla řádně nahlášena. A o tom soudu se ani nemusíte dozvědět (dozvíte se to až tehdy, když na vás přijde exekutor). Nicméně stačilo, aby Grebeníček starší nebo prokurátor Vaš (coby asi nejznámější příklady) lehce zakašlali a soud s nimi se odročil o celé měsíce, ne-li roky. A tak naše "sametová" justice vedla tyto kauzy, dokud postižení nesešli ze světa přirozenou smrtí. Pochopitelně, mnohé napadlo, zda ono heslo o pravdě a lásce ve skutečnosti nesubstituuje přísloví o dvou vránách a klování očí.
A přikápla další kapka jedu do hodnocení uvedeného hesla.

Profanace

Nakonec začalo být toto heslo spojováno spíše s tím horším, co člověk mohl v polistopadové éře kolem sebe vidět. Podílel se na tom jistě i V. Havel svým "humanitárním bombardováním", které mu vyneslo značnou a všeobecnou neoblibu (či alespoň pokles popularity), protože k Jugoslávii měla naše populace vždy spíše pozitivní vztah, deseti či statisíce lidí přes ni prchaly do svobodnějšího (tehdy) světa na západ od železné opony, a spousta lidí tam měla přátele či alespoň známé (někteří i příbuzné). Naši lidé správně chápali rozbití Jugoslávie jako revanš Německa za to, že si její dobyvatelé dovolili systematicky bojovat proti okupaci, a dokonce se zahraniční pomocí tento boj i vyhrát.
Nakonec začalo být toto heslo spojováno se všemi chybami, ale i záměrně prováděnými špatnými aktivitami polistopadového režimu. Včetně neomarxistických prasečin typu genderismu nebo multikulturalismu. měření dvojím metrem autochtonnímu (daleko přísněji) a přivandrovalému (daleko shovívavěji) obyvatelstvu a dalších neřestí, které v podstatě známe i ze současnosti. A víme, že tyto prasečiny prosazuji "pravdoláskaři", případně "havlisté", byť jsme si vědomi, že je to určité zjednodušení, jako ostatně veškeré takto zobecněné pojmy.

Současnost

Nenávistné aktivity, jichž jsme byli svědky při posledním výročí událostí na Národní třídě, zcela jednoznačně ukazují to, že právě "pravdoláskaři", či "havlisté" překypují nenávistí ke všem standardním politikům, snaží se nám lživě namluvit, že volební výsledky jsou cosi špatného, a že "nejvyšší formou demokracie" (ostatně, takto označovali svůj režim i komunisté) je jejich nerespektování a nastolení vlády čistě na základě jakýchsi "masových protestů".
Pravdoláskaři tak zcela jednoznačně popřeli vše, za co jsme v oněch pohnutých listopadových dnech před 30 lety cinkali na náměstí klíči a koutkem oka sledovali sešikované ozbrojence a kropící vozy, připravené nás zlikvidovat pendreky nebo pořádným nachlazením (přinejmenším).

Gól do vlastní branky

V řadě materiálů se začali pravdoláskaři (či havlisté, či pražští kavárníci - ono to vše splývá) označovat za "lepší lidí", asi jako šlechta a další vrchnost v dobách monarchie. Vzhledem k tomu, že Češi jsou známé "smějící se bestie", byl skoro ihned na světě termín "lepšolidé", jako alternativa pro ony výše uvedené. Nicméně, byl by opravdu "horšočlověk", kdo by takovouto perfektní nahrávku na smeč nevyužil. A lze konstatovat, že za naprostou většinu pejorativního chápání většinovou společností (a jeho více či méně "peprné" verbalizace v jazyce lidu prostého) si tihle lidé mohou sami, přinejmenším tím, že se jejich myšlení s myšlením normálního člověka (a to i vysokoškolsky vzdělaného) zcela míjí. A nejen míjí, některé jeho prvky jsou (a patrně oprávněně) vnímány jako hrozba.

Pokud tedy můžeme provést nějaké shrnutí "pravda a láska" rozhodně nezvítězily nad "lží a nenávistí". Naopak, lež a nenávist se staly standardními "pracovními nástrojů" hlasatelů tohoto hesla, čímž došlo k absurdnosti přímo havlovské.