sobota 16. listopadu 2019

Úvaha listopadová třetí

Můžeme se bavit o o tom, zda bylo lepší vítězství Klausovy koncepce nad Zemanovou, nebo zda by vítězství Zemana bylo pro nás větším přínosem.

Zemanova koncepce

Zeman se nikdy netajil s tím, že je mu nejsympatičtější skandinávský socialistický model, ponechávající sice část podniků v soukromém vlastnictví, ale obludným způsobem (až přes 80 procent a někdy i více) zdaňujícím jakékoli poctivě vydělané peníze.
Zeman opomíjel a stále opomíjí fakt, že tato koncepce může fungovat pouze na totálně zblblých a zmanipulovaných lidech, kteří jsou ochotni poskytovat více než 3/4 toho, co vydělají, na výkrm bezcenných sociálních parazitů. Což je dáno do jisté míry tradicemi protestantské morálky a současně, a to je nutno zdůraznit, také naprosto perfektně fungujícím státem, který občanům, i těm, kteří ho svými daněmi živí, poskytuje služby v takové kvalitě a kvantitě, že se jim vyplatí si ho financovat.
Zeman vcelku naivně opomenul, že v Česku žádné takové tradice nejsou, protože jsme nejateističtější stát, minimálně v Evropě, a pokud je zde nějaká forma křesťanství, pak v jejím rámci převládá římský katolicismus, jemuž je protestantská morálka naprosto cizí. Neexistuje zde tudíž občanstvo, které by akceptovalo takto vysoké zdanění, přičemž stát nemá fakticky možnost kontroly (pokud podvádějí masově všichni).
Druhou věcí je, že stát není schopen poskytovat občanům takový rozsah služeb v kvalitě 1A, protože ve státní sféře dominuje (a ještě více dominovalo na začátku 90. let) úřednictvo se socialistickými kořeny, naprosto neschopné něčeho podobného.
Uvedené dva faktory jsou smrtící kombinací pro jakýkoli socioekonomický model, který by si chtěl hrát na Skandinávii.
Dalším faktorem, který Zeman pomíjí ještě v současnosti, je skutečnost, že skandinávský model začíná selhávat v samotných skandinávských zemích. Na straně jedné dochází k přeměně funkčního sociálního státu na stát totálně parazitický a zločinný, což můžeme nejlépe pozorovat na norském Barnevernetu. Na straně druhé narůstá nefunkčnost policie a dalších represívních složek státu. Sociální stát jednoznačně selhal v souvislosti s masovou imigrací civilizačně nekompatibilních osob, které navíc přiimigrovaly do skandinávských zemí za účelem pobírání sociálních a jiných dávek, nikoli za prací a odevzdáváním většiny vydělaného státu.
Přitom jsem toho názoru, že rozhodně imigranti nejsou příčinou současného krachování skandinávského socialismu. Známky tohoto krachu byly viditelné již dříve. Imigranti sehráli pouze úlohu kousíčku cihly, vhozeného do skleněné kádinky s vodou na vařiči, přehřátou nad sto stupňů, která však zatím viditelně nevařila kvůli absenci struktur na stěnách i v samotné vodě, na nichž by se mohly začít vytvářet bublinky. A ten kousek cihly, coby varný kamínek, jen urychlí proces, k němuž by stejně za chvilku došlo, a v ještě bouřlivější podobě. Skandinávský socialismus by IMHO byl v dnešní době už mrtvý i v situaci, kdy by žádní imigranti do těchto zemí nepřišli.
Zeman měl představu, že dojde k jakémusi vytváření "ostrůvků pozitivní deviace", jejichž propojováním dojde k přeměně celé společnosti, tedy jakousi evolucí, tlačenou ekonomickými faktory. Vycházel např. z toho, že výkonný a ekonomicky výhodný model činnosti známého JZD Slušovice začala napodobovat další zemědělská družstva. Jeho rozšíření na celou společnosti i na celé území státu bylo blokováno především vládou KSČ, která ovšem v listopadu 1989 padla.

Klausova koncepce

Koncepcí Václava Klause bylo obnovení kapitalistického hospodářství a demokracie bez přívlastku.
Problémem Klausova koncepce bylo především to, že EU není kapitalistická a nikdy, kromě prehistorie typu "Společenství uhlí a oceli", kapitalistická ani nebyla. EU je sociálfašistická koncepce se řízenou ekonomikou a maximálním možným potlačováním ekonomické iniciativy občanů. Kapitalistické Československo (a později Česko) by se do této organizace hodilo asi stejně, jako perla do hnojiště.
Z tohoto důvodu také prakticky veškerá "harmonizace" před připojením k EU a následných aktů směřovala především k likvidaci demokracie a kapitalistických ekonomických vztahů a jejich nahrazení něčím, co se svou podstatou prakticky nijak neliší od režimu, který jsme se domnívali v listopadu 1989 opustit.
Bohužel, značné části občanů tento fakt v podstatě nedochází, zejména kvůli velice intenzívní lživé propagandě, jejíž kořeny sahají až do období přípravy referenda o vstupu. Druhou věcí ovšem je, že v současné době s různými výkyvy klesá podpora našeho členství v této sociálfašistické megaorganizaci, což je akcentováno její viditelnou degradací.
Opět řada blábolilů blekotá o "rasismu a xenofobii" v souvislosti s vlnami nepřizpůsobivých a civilizačně zcela nekompatibilních imigrantů, nicméně problém je daleko hlubší a sahá do koncepční podstaty EU jako sociálfašistické organizace, rozhodující o každém prdu svého obyvatele (nejlépe na základě trojmo vyplněné desetistránkové žádosti, zaslané s několikaměsíčním předstihem do bruselské centrály).
Kdo chtěl, ten letos viděl rituální tance připoožralé EUrověrchušky před pomníkem masového vraha Karla Marxe, dodanou totalitním čínským režimem v roce kulatého výročí masakru studentů v Pekingu.

Porovnání

Zemanova koncepce je zcela jednoznačně kompatibilnější s EU. Pokud bychom šli tímto směrem, bylo by podstatně méně konfliktů mezi naším státem a EUrověrchuškou. Naopak, byli bychom "vzornými žáky", asi jako Řekové. A, opět asi "jako Řekové" bychom už dávno měli EUro a třeli bídu s nouzí, protože bychom na většinu běžných potřeb neměli peníze.
Klausova koncepce a její alespoň částečné přijetí (včetně dosud přetrvávajících reziduí) je zcela jednoznačně s EUrosociálfašismem nekompatibilní. Jsme "zlobivými žáky", kteří ovšem díky koruně mají jeden z nejmenších státních dluhů a jednu z nejvyšších životních úrovní, protože se už dostáváme před jižní státy s eurem. Máme také výrazně vyšší životní úroveň oproti ostatním postkomunistickým státům a na úrovni bezpečnosti jsme s přehledem jedni z nejlepších nejen v EU, ale i na světě.
Pochopitelně, přesně z uvedených důvodů, protože názorně ukazujeme, kam Eurounijní sociálfašismus vede, jsme silně nenáviděni celu sociálfašistickou EUrověrchuškou, která platí a řídí i profesionální nenávistníky z různých nevládních organizací. Tito lidé mají v podstatě sehrát stejnou úlohu jako aktivističtí Němci, placení a řízení Hitlerem, v roce 1938.
Na druhé straně je jasné, že naše členství v EU stejně žádnou perspektivu nemá, protože ta se v dohledné době sama zhroutí, protože nebude schopna se ekonomicky uživit. Je jen otázka, zda se necháme strhnout vírem potápějící se EUroekonomiky do pádu, srovnatelného s děním ve Výmarské republice na sklonku 20. a začátku 30. let, nebo už budeme od toho krachu dostatečně daleko a naše vazby ke krachujícím zemím i celému soustátí budou dostatečně zpřetrhány.

Vítězství a většinová podpora Klausovy koncepce na začátku 90. let se staly základem naší relativní prosperity v rámci EU, přetrvávající dodnes. Tato koncepce by se mohla daleko lépe uplatnit, a přinést daleko více plodů především v situaci, pokud bychom své členství v EU výrazně rozvolnili, případně zcela ukončili. Pokud někdo v táboře "klausistů" podporuje členství v EU s představou, že může dojít k nějaké pozitivní reformě této organizace, pak nereflektuje realitu. EU reformovat nelze a je vysoce pravděpodobné, že seriózní pokus o něco podobného povede k tomu samému, jako Gorbačovův pokus reformovat SSSR. A pokusy o "kosmetické pseudoreformy" nepovedou z podstaty věci k ničemu pozitivnímu, stejně jako "přestavba" za komunistů nepřinesla nic pozitivního, jen celý systém destabilizovala (byť méně než gorbačovská "pěrestrojka" systém sovětský). Tato organizace se může jen dál a dál zhoršovat, přičemž toto zhoršování bude mít spíše exponenciální než lineární charakter. Jedinou pozitivní perspektivu máme v souvislosti s odchodem z EU nebo jejím cíleným rozbitím.

1 komentář: