Školní stravování po novu nebo po SPOLU?

Soudruzi připravili nové předpisy o školním stravování, prsí se, jak je to fajn, nicméně první informace naprosto jednoznačně naznačují paskvil, který děti spíš poškodí. Viz ono známé: "Mysleli to dobře a dopadlo to jako vždycky."

Obezita a stravovací návyky

"V posledních letech výrazně stoupá počet dětí s obezitou a dalšími nemocemi způsobenými nevhodnými stravovacími návyky."
Ano, obezita mezi dětmi jednoznačně progreduje, nicméně opravdu nemyslím, že ono dolečkovské "Nežrat, nežrat, nežrat" by mělo problém vyřešit. Obezita je velice komplexní jev s mnoha příčinnými faktory a finální nerovnováha mezi příjmem energie a jejím výdejem, která se pak realizuje jako nárůst tukových zásob, je spíše indikátorem něčeho primárně špatného. A zaměřit se na boj s tělesným tukem může být jakousi obdobou léčby horečky setřepáváním teploměru. Co tedy může obezitu vyvolat?

1. Epigenetické jevy, kdy dítě v souvislosti s průběhem svého nitroděložního života získá nebo nezíská riziko vzniku obezity (a jsou určité náznaky toho, že takto upravené geny, aktivované nebo naopak inaktivované navázáním pomocných látek, obklopujících DNA v chromozomu, mohou přejít i do jeho potomstva). Problém lze spatřovat v tom, že u nás byla dlouhou dobu, a snad ještě ledaskde je, pro těhotenství hlásána a prosazována energeticky restriktivní dieta (což právě patrně postihuje nejen osoby, které byly takto nitroděložně "hladověny", ale i jejich potomstvo). Přitom energetická nouze gravidní ženy prokazatelně u potomka vede k vyššímu riziku obezity. Klasická studie na toto téma byla provedena na ženách v Amsterodamském ghetu, které zde jako těhotné zažily hladovění a jejichž děti následně jevily tendence ke vzniku obezity. Dopad epigenetického přestavění potomka, u něhož je zesílen pocit hladu, požívání potravy je spojeno s vyšším pocitem uspokojení (atd.) je brán jako adaptivní faktor na hladovění populace. Dítě prostě energičtěji bojuje za své nasycení. Nicméně zárodek ani plod nemají možnost zjistit, zda matka strádá opravdovým nedostatkem potravin, nebo jen restriktivní dietou, a zareaguje na obojí stejně.
2. Umělá sladidla, která byla původně generována, vedle slazení pro diabetiky, mj. jako nástroj redukce příjmu energie, a tedy i boje proti obezitě, zřejmě ne vždy takto fungují. Jednak bylo prokázáno, že některá mohou ovlivnit složení střevního mikrobiomu na formu "obezitu podporující", jednak je ve hře před několika lety objevená existence chuťových pohárků na sladko ve stěně tenkého střeva. Přestože je v učebnicích brán Langerhansův ostrůvek jako cosi autonomního, reagujícího výlučně na aktuální hladinu glukózy v krvi, je docela dobře možné, že mezi ním a střevem dochází k jakési komunikaci, připravující ho na vyšší produkci inzulinu, pokud se ve střevě objeví jednoduché sacharidy (detekovatelné oněmi receptory na sladkou chuť). A pokud k vyplavení sacharidů ze střeva nedojde, protože příslušné receptory byly "oklamány" umělým sladidlem, může to vést i k metabolickým pochodům, přeměňujícím bílkoviny na tuk. Rozhodně si toto pole zaslouží víc výzkumu (a zejména zasloužilo předtím, než začala být do kde čeho cpána "zdravá" umělá sladidla). Zde je příklad a další odkaz na negativní dopad jiného sladidla je v odkázaném článku.
3. Roli může hrát i psychika. V podstatě obezita jako určitý protějšek mentální anorexie, přičemž je zaměřený ne na vyhladovění se k smrti, ale na vyžrání se k témuž.
4. Nedostatečný energetický výdej. Obávám se, že největší zdroj dětské obezity leží zde. Současné děti jsou až patologicky imobilizovány už v porovnání s generací jejich rodičů, oproti jejich prarodičům je jejich pohybová aktivita v podstatě katastrofální. Hodně se zanedbalo už hned po "Velké sametové", kdy školy začaly komerčně využívat tělocvičny a hřiště a děti z nich byly postupně vytlačeny. Tento jev je v poslední době trochu potlačen rozvojem dětských hřišť, ale ta nejsou zdaleka všude a hlavně dost zoufale chybí příležitost k pohybu pro starší školní děti, pro něž už jsou "hřiště pro mrňata" nejen neatraktivní, ale i nevhodná. Jistěže je to akcentováno i tím, že dítě mojí generace (a ještě generace +- mých dětí) mohlo být vypuštěno z domu s klíčem na provázku na krku a bylo minimální riziko, že se stane obětí pedofila, únosce, teroristy, nebo dopravní nehody. Zde je prostě velký problém, který musí být nějak vyřešen, i na úrovni zajištění bezpečnosti (nejen) dětí na našich veřejných prostranstvích.

Stravovací návyky jsou asi až to poslední, co by mohlo obezitu způsobovat. Faktem je, že vládní orgány na tomto poli projevují značnou míru indolence již delší dobu. I tzv. "pamlsková vyhláška" byla v principu nesmyslná, protože jí daná restrikce by zhruba odpovídala domovu pro seniory s vysokým podílem ležících klientů. Dítě má prostě ty pamlsky vyběhat. Tedy energii z nich získanou spálit a některé jejich komponenty zabudovat v rámci růstu do svého organismu (růst je navíc energetický ekvivalent těžké fyzické práce). A stejně vedla jen k tomu, že děti si ty pamlsky opatřovaly cestou do a ze školy, a to bez jakékoli kontroly někoho kompetentního. Ostatně, stejně byla pravděpodobně hlavním cílem vzniku této legislativy likvidace školních bufetů (které se po realizaci této vyhlášky staly nevýdělečnými), protože samostatně výdělečně činná osoba v tom bufetu představovala z hlediska socialistů pro děti špatný příklad: Absolvent našeho školství má buď sedět v montovně u pásu, nebo stát ve frontě na sociální podporu, a ne se živit a uživit sám, bez zásahu státu.
Pokud se někomu zdá, že s těmi umělými sladidly a jejich škodlivostí přeháním, a "že by to dobrotivý stát tak nenechal", tak upozorňuji, že v USA je zavedeno po velmi dlouhou dobu nucené slazení řady pokrmů a potravinových surovin fruktózovým sirupem, o němž se desítky let ví, že je ze zdravotního hlediska více rizikovým faktorem než sacharóza. Takže ti vyžraní Američané jsou výsledky politiky, jdoucí na ruku nesmyslně nadprodukujícím pěstitelům kukuřice (z níž se fruktózový sirup vyrábí).

Biopotraviny

Některé zvěsti o vyhlášce zmiňují podporu BIO potravin. To je, pochopitelně, naprostý nesmysl. BIO potraviny jsou jen nafouknutá bublina. Jediné, čím se zásadně liší od normálních potravin, je jejich podstatně vyšší cena. Pokud se týká kvality, tak ta je sporná. Některé studie nalezly v BIO potravinách vyšší koncentrace nežádoucích látek přírodního původu. Jednalo se např. o mykotoxiny, tedy toxické a někdy i rakovinotvorné produkty mikroskopických hub, případně i další nežádoucí čistě přírodní látky, ve vyšších koncentracích oproti neBIO potravinám, jiné studie tyto nálezy nepotvrdily, nicméně představa, že by BIO potraviny byly nějakým zvláštním přínosem (mimo pro peněženky producentů) se v podstatě nemá o co opřít.
BIO potraviny jsou tedy nesmysl, který jen zvyšuje náklady na suroviny do školního stravování. Takže by zhoršovaly možnosti nákupu, aniž by přinášely cokoli pozitivního.

Exotické plodiny

"Bramborám může konkurovat kromě pohanky, krup a bulguru třeba quinoa". Děkuji, nechci. Jednak je to opět o podstatně vyšší ceně surovin na jednu porci, která bude muset být vyšizena někde jinde a výsledek zcela jistě bude na úkor strávníka. Také se obávám alergických reakcí na tyto plodiny, které mohou část dětí ohrozit (brambora je po této stránce daleko bezpečnější, ostatně je součástí řady "alergen free" diet, a proto také brambory s mrkví patří do diety, převádějící kojence na nemléčnou stravu). Potravinové alergie přitom mohou nastoupit až s delším časovým odstupem, takže první léčba může být docela problematická a rozpačitá. Děti s vysokou pravděpodobností nebudou znát složení toho, co jim bylo ve škole předloženo, což rovněž může ztížit diagnózu.
Prostě, exotické plodiny nechme raději na rodině, která je podá na vlastní odpovědnost a bude mít v případě nástupu zdravotních potíží informací, co (a kdy) bylo dítěti podáno, na rozdíl od informací o krmení ve školní jídelně, které nemusejí být dostupné a dítě samo nemusí vědět, co vlastně dostalo.

Další záměry

"Soudobá výživová doporučení", zaklínaná autory připravované vyhlášky, jsou velmi nejednotná a v podstatě neexistuje konsensus ani mezi českými odborníky, a není ani konsensus se zahraničními doporučeními, a to ani v rámci EU. Dovolím si uvést příklad, proč něco podobného dokonce ani není možné: Existuje např. jednoduchá vazba mezi vhodnou mírou příjmu nenasycených mastných kyselin (omega 3) z tuku ryb a z kokosového či palmového oleje (omega 6). Důležitý je tedy poměr těchto typů kyselin, a ne absolutní množství. Nadbytek jedněch i druhých pak škodí. Problém je, že u nás je příjem ryb velmi nízký (má to své historické důvody) a tudíž i příjem oněch rostlinných olejů by u nás měl být nižší než ve většině států EU (i vnitrozemských, o přímořských ani nemluvě, a jaký tam mají doporučený), aby onen poměr byl zachován.
"Spotřební koš", opět jedna z "opor" autorů, a jeho změny by nutně musel být doprovázen změnou limitů řady negativně působících látek v řadě potravin. Naše limity jsou vyladěny na spotřební koš, který zde byl nalezen někdy na konci minulého století. Tyto limity chrání nejúčinněji ty, kteří mají svou průměrnou spotřebu co nejbližší tomuto koši. Zase uvedu příklad: Pokud např. za účelem "ozdravění" zaměním ve svém spotřebním koši část vepřového rybím masem, mohu překročit maximální příjem některých škodlivin typických pro rybí maso, jejichž limit je stanoven na náš velmi nízký příjem ryb ve spotřebním koši (např. organických sloučenin rtuti).
Pokud snížím obsah soli (což je také jeden ze záměrů), může dojít ke dvěma efektům: Jednak nízkoslané potraviny se snadněji mikrobiologicky kazí (protože ona "sůl nad zlato" se vztahovala na možnost konzervace a delší údržnosti potravin), jednak tím, že máme jodidovanou (či spíš dnes jodičnanovanou) kuchyňskou sůl, a při snížení jejího příjmu se můžeme dostat pod doporučenou minimální dávku jódu v potravě. Opět tedy není takovéto izolované opatření, bez nějakých navazujících kompenzací, zrovna to pravé ořechové.
O problému s doslazováním jsem se zmínil výše. Pokud ovšem budou dětem servírovány nechutné nápoje (jak je jeden ze záměrů), nejspíš je nebudou pít a tento zásah do jejich pitného režimu může mít daleko horší následky než vliv cukru nebo i umělých sladidel.
Nelze mít námitky proti zvýšení podílu ovoce a zeleniny, případně luštěnin, spíše se ovšem obávám toho, že vzroste podíl potravin dětmi vyhazovaných. Redukce příjmu masa je zcela jednoznačně výsledek jurodivých blábolů zelených ideologů a jejich podpůrců z Bruselu. Pro něco takového neexistuje žádné rozumné zdůvodnění. Něco jiného by bylo nahrazení části masa jinými bílkovinami živočišného původu, např. sníženou gramáž masa doplnit či ještě zvýšit sýrem či vejci.
Podporu volby bezmasého pokrmu považuji spíše za špatnou, viz předchozí odstavec. Maso je cenným a v rámci vylaďování výživy obtížně nahraditelným zdrojem plnohodnotných bílkovin, vitamínů i některých minerálních látek v dobře vstřebatelné formě. Vegetariánství, a zejména veganství, děti jednoznačně poškozuje. Práce na toto téma existují už od 80. let minulého století. V jejich rámci byly zaznamenány poruchy růstu, opožděný vývoj, a co je nejhorší (byť, coby za to dali např. propagátoři boje za klima!), snížení intelektu, měřeného jako IQ, které je u dětí při dlouhodobějším setrvání na veganské nebo velmi striktní vegetariánské dietě fixováno patologickým vývojem mozku, a tudíž je nevratné. U dospělých převedených na veganskou dietu dojde rovněž k poklesu IQ a některým dalším psychickým změnám, např. zvýšení povolnosti a sugestibility (proto se uvažuje o církevních půstech jako o prostředku k ovládání populace), nicméně po přechodu na normální dietu se stav mozku může vrátit až na původní úroveň.
Vegetariánská dieta, v níž je maso zcela nahrazováno mléčnými výrobky a vejci, může navíc obsahovat výrazně víc cholesterolu než výživa na bázi masa.
Je dosti příznačné, že se tvůrci vyhlášky vůbec nezabývali možností posílit mléko a mléčné výrobky, byť jsou významným zdrojem vstřebatelné formy vápníku a jejich příjem je významným faktorem v boji proti osteoporóze, jejíž výskyt v EU je dosti značný a má rostoucí tendenci. Jsou také dosti významným zdrojem jódu (kdysi, ještě před vstupem do EU, se podařilo vymoci, aby se u nás kravám dávala k lizu jodidovaná sůl), takže by se do jisté míry mohly podílet na kompenzaci negativních dopadů snižování soli v potravě (opět jedna z výhod našich potravin oproti dováženým).
Rovněž považuji za negativní skutečnost, že se zřejmě neplánuje možnost zajistit potřebným dětem dietní stravování, přičemž procento dětí s nějakou chorobou, vyžadující dietu, spíš narůstá. Je zde pouze možnost si takovou stravu donést z domu, přičemž se snad (podle doposud kusých informací o vyhlášce a její aplikaci do praxe) ani nepočítá s tím, že by ji školní kuchyně ohřála a dala na talíř.

Obávám se, že celá tahle akce rozhodně zdraví dětem nepřinese. Spíše můžeme očekávat, že je zdravotně poškodí, přičemž ne všechna negativa v jejím portfoliu lze vysvětlit pouhou neznalostí činitelů, kteří se uvedeným návrhem zabývají. Tato vláda prostě velmi důsledně na občany kašle z vysoka (pokud ne něco horšího) a patrně se to platí i pro její vztah k našim dětem.

Jak na kastrační kliniky

Faktem je, že existuje snaha a silný tlak ze strany EU a jí poplatných aktivistů, u nás co nejdříve rozjet programy kastračních klinik, které by mrzačily děti a mladistvé, aby se nemohli rozmnožovat a přispěli tak k výměně obyvatel, tedy záměně nadaných a plnohodnotně vzdělaných původních obyvatel Evropy nekulturními negramoty z rozvojových zemí, jak to naplánoval již Karel Marx v londýnském exilu po porážce revoluce v roce 1848. Poražené mimo jiné proto, že Evropané, v souladu se svým vzděláním a schopnostmi ho aplikovat v praxi, odmítali podpořit jeho "geniální" koncepce, takže potřeboval naplnit Evropu negramoty.

Trans proces

Aby bylo jasno, proti trans- osobám jako takovým naprosto nic nemám.
Mám jistě problémy s trans- muži předělanými na ženy ve sportu a podobných aktivitách, protože kostra a kosterní svalstvo se trans- operací prakticky nezmění, a zvýhodňuje trens- muže proti autentickým ženám.
Patrně bych měl podobně určité námitky proti zacházení s trans- ženami (předělanými na muže) při těžké fyzické práci, z podobných důvodů, pokud se týká svalů a kostí, a ještě proto, že trans-operace nezmění tvar pánve, takže zůstane její nižší odolnost proti nitrobřišnímu tlaku při zvedání těžkých břemen, u nichž je pro ženy výrazně menší hmotnostní limit než pro muže (mj. právě z těchto anatomických důvodů).
Problémem jsou pochopitelně aktivisté, kteří se snaží, a zejména nezletilé osoby, přesvědčovat, že jsou "špatného" "genderu", a že pokud se nenechají předělat na opačný "gender", tak budou doživotně nešťastní a ve škole kvůli tomu budou mít špatné známky a další neúspěchy.
V některých státech si tito aktivisté vynutili zákony, podle nichž mohou na trans- zákroky nahánět děti bez svolení či dokonce proti vůli rodičů. To je ovšem něco, co by mělo být bráno v zemích, které si chtějí říkat civilizované, jako naprosto nepřípustné. Jistěže může existovat (ve frekvenci 1:milióny) situace trans- osoby a nepřejících rodičů, ale zde by měl nastoupit soud, a ne nějaká (z)vůle jakýchsi pochybných aktivistů.
Důležité také je, že jak sexuální identita tak i sexuální orientace se "usazují" až koncem puberty či po její skončení, takže u školáků ani jedno z toho prostě v definitivní podobě neexistuje.
Ostatně, důkazem toho jsou velmi četné případy dětí, předělávaných nazpět, nuceně se vyrovnávajících s nevratným zmrzačením, jak to popisuje kniha Abigail Schrier "Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii", jejímuž vydání v nakladatelství Albatros tuzemský lidský aktivistický odpad zabránil, takže musela být vydána v nakladatelství Bourdon.
Varující je i vysoká frekvence sebevražd u trans- operovaných dětí.

Ivana

Kdysi jsem už diskutoval na toto téma s jedním aktivistou. Připomenul jsem starší český film (1963) "Ivana v útoku" (ještě nedávno byl na youtube, současný stav neznám) o holčičce cca 10 leté, která chtěla hrát fotbal a nemohla, protože "ten je jen pro kluky". A v tom filmu se několikrát ptá maminky (naposled během závěrečné scény), jestli by z ní nešlo udělat kluka.
Čili tahle dívenka by byla úplně učebnicová oběť nahaněčů na kastrační kliniky.
Faktem ovšem je, že ta by v reálu potřebovala psychickou podporu a pomoc při nalezení nějaké v té době vznikající ženské fotbalové organizace, a ne kastraci.
Kdyby s tím přišla po dvacítce, kdy už je sexuální identita s vysokou pravděpodobností usazená definitivně, tak by to jistě bylo o něčem jiném. Nicméně, pokud by přišla za mnou, tak bych s ní velmi důkladně probral všechny nevýhody transice, vč. toho, že pokud je na kluky, tak z ní bude gay (se všemi problémy s tím spojenými) a doporučil bych jí mít před tím zákrokem dítě (nebo děti), protože pak už to nebude možné.
Možná jsem "stará konzerva", ale kdysi, když jsem byl promován, jsem cosi přísahal, mimo jiné také to, že nepoškodím pacienta, a zákrok tohoto typu, ať se na mě nikdo nezlobí, je excelentní příklad poškození pacienta, které má smysl jedině tehdy, pokud má zabránit něčemu daleko horšímu (asi jako když vyřízneme kus těla spolu s nádorem).

Návrh zákona

Jsem tedy toho názoru, že by se společnost těmto aktivitám, zejména pokud jsou prováděny pologramotnými a nijak nezodpovědnými aktivisty, měla nějakým způsobem, pochopitelně legálním a zákonným, bránit. Nejsem si úplně jist, zda by stoprocentně fungovala kriminalizace prokastračních aktivit, jak to mají třeba v Maďarsku nebo v Rusku, ale jsem toho názoru, že zbabrané trans- zákroky ve smyslu jejich nesprávné indikace, by měly být trestné. A tresty by měly být zaměřeny na kastrační kliniky, protože ty jsou vcelku nejsnadněji identifikovatelným faktorem.
Dokážu si tedy představit nějaký zákon, říkající "jurismem zdegenerovanou češtinou" přibližně tohle:
"Pokud se ukáže, že došlo k trans- operaci u osoby, která není (nebyla) trans- osobou, jedná se o trestný čin, za který nesou odpovědnost jak lidé, kteří k transoperaci poškozenou osobu přiměly, tak i personál zařízení, který operaci provedl. S tresty odnětí svobody 10 let a víc.
Za důkaz poškození může být považována žádost o zpětnou transici, případně i sebevražda trans přeoperované osoby.
Pachatelé musejí poškozené osobě či pozůstalým po ní vyplatit odškodné v minimální výši pět milionů korun (+ automatická valorizace)."
Jsem toho názoru, že podobný tlak by vedl k tomu, aby tato zařízení velmi bedlivě a spíše konzervativně hodnotily realitu onoho "zaměnění genderu přírodou". Pár kauz s tresty výše uvedenými by bylo IMHO postačující motivací.
Možná by bylo vhodné uložit kastračním klinikám zjištění identity aktivistů, kteří poškozenou osobu na ně přivedli, aby bylo možné lépe postihnout i je (ideální nějaké formální předání dítka s podpisy na formulářích, z něhož by se už nedalo vykroutit, a s motivací, že získáním takového dokumentu pracovníci kliniky posléze dostanou o něco nižší trest).

Naše společnost má jednoznačně právo se bránit jak aktivistům, angažujícím se pro trans- zákroky u dětí a mladistvých, tak i nezodpovědným zdravotníkům, kteří tyto zákroky provádějí bez toho, že by nějakým způsobem testovali jejich oprávněnost. Považuji za optimální, aby tento problém řešil civilizovaný a standardním způsobem přijatý zákon, než aby došlo k pokusům o řešení nějakým "kontraaktivismem". Ten by měl nastoupit leda poté, co by snahy o zákonné řešení, ať už z jakýchkoli důvodů, selhaly.

Proč je ospravedlnitelný úder na Írán

V souvislosti s údery vůči Íránu, a zejména zapojením USA, rostou diskuse o tom, zda jsou nebo nejsou oprávněné. Mnoho pachatelů dobra se snaží zpochybňovat jejich potřebnost. Z tohoto důvodu je nutné uvést některá fakta.

Obohacování

Obohacuje se uran, na vyšší koncentrace štěpného izotopu oproti přírodnímu stavu. Obohacování zavedli v USA v rámci projektu Manhattan s cílem vyrobit jadernou bombu (vyrobili nejprve dvě, jedna byla odpálena v poušti na území USA jako experiment, druhá byla svržena na Hirošimu). Je dobré vědět že samy americké atomové špičky si tehdy nebyly vědomy rizika spojeného se vzniklými radioizotopy, a v případě experimentálního výbuchu navštívily jeho epicentrum jen několik desítek minut po odpálení.
Bomba pro Nagasaki byla plutoniová, a zde jsme u jádra pudla:
Zatímco pro jadernou nálož je nutné značné obohacení (až na 90 %), pro samu štěpnou reakci se používá obohacení daleko nižší, kolem 4 %.
Málo je znám fakt, že štěpnou reakci je možné provést s čistým přírodním uranem bez jakéhokoli obohacování. Nicméně je to fakt, první reaktor, v němž bylo dosaženo řízené štěpné reakce, Fermiho "pile", postavený na stadionu chicagské university, byl spuštěn na bázi neobohaceného uranu a byl moderován grafitem. Již tehdy sloužily k regulaci reaktoru kadmiové tyče, které se používají i nyní.
I první reaktory, sloužící k výrobě plutonia na další typ jaderné bomby, byly na bázi neobohaceného uranu (v grafitu a vypáleném uranu se zachycuje plutonium, které je z těchto materiálů možno izolovat a vyčistit, principiálně jednoduššími postupy, než je obohacování uranu).
Pokud chcete opravdu perfektní a podrobný popis Fermiho experimentu, sáhněte po vědeckofantastické knize Akademika Františka Běhounka, který byl radiologem světového významu a s aktéry onoho pokusu se osobně znal. A, na rozdíl od mnoha popularizátorů, přesně věděl, co se tam dělalo a dělat muselo. Kniha se jmenuje "Akce L" a popis Fermiho pokusu najdete hned v první kapitole první části.
V souvislosti s tím grafitem ještě jedna poznámka: Je veřejným tajemstvím, že reaktory JE Černobyl byly původně reaktory, vyrábějící zbrojní plutonium, a výrobu elektřiny měly jako "vedlejšák".
Vysoké obohacení uranu v Íránu (60 %) tedy nedává smysl pro standardní jaderné reaktory a nejsou žádné známky toho, že by Írán stavěl nějaké (v principu možné) speciální reaktory na vysoce obohacený uran. Obohacování uranu na takovou koncentraci štěpného izotopu pro jiné účely než získání polotovaru k přípravě uranu zbrojního prostě nedává žádný rozumný smysl.

Írán

Je nutno konstatovat, že režim v Íránu je prakticky stejně odporný, jako byl režim v nacistickém Německu nebo jaký je v Severní Korei. Navíc má tento režim, vzniklý islamistickým pučem, velmi pochybnou legitimitu, dokonce pochybnější než režimy ve výše jmenovaných státech.
Tento režim stojí na "Islámských revolučních gardách", tlupách vymozkovaných odporných zločinců, pro něž platí zcela jednoznačně, že smrtí kteréhokoli z nich se stane svět o něco lepším. Můžeme je charakterizovat jako jakousi směsku SS a SA, trochu říznutou Lidovými Milicemi, nebo Čekou, případně oddíly SMĚRŠ. Z tohoto důvodu byla likvidace špiček této zločinecké organizace srovnávána s atentátem na Heydricha naprosto legitimně.
Tato zločinecká organizace mimo jiné prováděla dlouhodobé zadržování US diplomatů a podílela se na nejodpornějších zvěrstvech režimu, včetně např. "ženění se" s odsouzenými dívkami (i děvčátky předškolního věku) a jejich následné defloraci, aby mohly být dle islámského "práva" "popraveny" (protože islám zakazuje popravovat panny). Opravdu chceme takový režim v Evropě? Opravdu je takový režim zcela stejně hodnotný, jako demokracie, jak to tvrdí řada progresivistických, multikulturalistických či feministických "expertů", včetně lidí, napojených na "evropské" struktury?
Tento krajně brutální režim např. snížil původní procento Židů v íránské populaci na hodnotu, nad níž Hitlerův přízrak v pekle musí blednout závistí. Po vzoru Pol Pota byli z Íránu vyhnáni, nebo v něm vybiti prakticky všichni evropsky vzdělaní lidé. Potom, v souvislosti s jaderným programem, nastalo shánění prostitutů, ochotných s takovým režimem za mrzký peníz spolupracovat. Z tohoto důvodu mi naprosto není líto "jaderných vědců", kteří byli zlikvidováni izraelskými nálety. Opět platí, že smrtí kteréhokoli z nich se stal svět něčím lepším.

Jaderný program

Jak bylo uvedeno výše, íránský jaderný program nemá žádný vztah k jaderné energetice (která je navíc pro Írán ekonomicky nesmyslná, protože má v současné době i pro dohlednou budoucnost naprosto nevyčerpatelné zásoby ropy, z nichž, protože odpadá doprava a marže spekulantů, má energii levnější, než z jádra).
Íránský jaderný program je tedy naprosto jednoznačně, a bez možnosti nějakých výmluv, zaměřen na výrobu jaderných bomb a jaderných hlavic (což je akcentováno programem vývoje a výroby balistických střel).
Pomiňme na okamžik, že existuje jakási smlouva o nešíření jaderných zbraní, která mj. zakazuje výrobu jaderné bomby i nám, byť by se, např. v souvislosti s některými hrozbami, docela hodila.
Berme tedy bombu, vlastněnou zcela nevypočítatelným teroristickým režimem, s vazbou na větší počet teroristických organizací, jako na oné smlouvě naprosto nezávislý fakt. Opravdu chceme, aby takový režim vlastnil jadernou bombu a případně předával tyto zbraně teroristům? Opravdu si přejeme nějaké opakování 11. září 2001, tentokrát s jadernými zbraněmi?
Jsem toho názoru, že normální lidé si to nepřejí, a zvrhlíky, kteří podobnou myšlenku podporují, bude nutno politickými prostředky odstavit od moci, u nás při nadcházejících volbách.
Je dobré si také uvědomit, že normální člověk ví, že je smrtí konec, případně přechod do něčeho horšího. Což je dáno už počátky evropské civilizace, známou hláškou v Odyssei, že "nejposlednější žebrák se ve světě živých má lépe než král v podsvětí". Křesťanská vize "ráje" nemá s Evropou a jejími hodnotami nic společného a Evropané jí, alespoň na instinktivní úrovni, nikdy moc nevěřili, proto také o své životy bojovali daleko tvrději než příslušníci jiných kultur. Oproti tomu je věřící muslim hluboce přesvědčen, že po smrti na "džihádu" odlétne odpaňovat hurisky, a tak je ochoten nejen se obětovat, ale dokonce i smrt aktivně volit v situaci, v níž by měl možnost se zachránit.
Je to také jeden z důvodů, proč jakákoli dohoda s islamisty, tedy věřícími muslimy, musí zákonitě selhat.
Z tohoto důvodu jsou naprosto nesmyslné představy, že se s Íránem uzavře jakási dohoda, ten ji bude plnit a, hurá! válka bude odvrácena. Takové představy jsou asi na stejné úrovni jako Chamberleinův "mír pro celou jednu generaci" (ani pro jepice, pokud započteme cca tříleté larvální stádium, by to nestačilo, ba ani pro chrousta při započtení délky života od vajíčka přes ponravu po brouka). A je opravdu otázka, zda má takový "jepičí" mír tak velkou hodnotu, abychom kvůli němu zanedbali možnost íránský jaderný program utnout.

Likvidace

Likvidace jaderného programu darebáckého státu je, pochopitelně,  složitá. Na údaje MAAE se absolutně nedá spolehnout, takže neznáme touto cestou ani všechny lokality, kde jsou umístěny výroby a kde jsou případné sklady.
Íránský jaderný program je navíc v hloubkách a pod kompaktní skálou, skrze niž mají problém proletět i klasické třináctiapůltunové likvidátory bunkrů. Alespoň příliš neuspěly v Afghánistanu proti pozicím teroristů v horských jeskyních a štolách. Z tohoto důvodu se uvažuje i o nasazení taktických jaderných hlavic, nicméně ani ony nejsou zárukou, pokud vybuchnou na rovném povrchu nad cílovým opevněním. Je docela  možné, že nálety USA s klasickými bombami měly jen "vyzobat" dostatečně hluboké krátery, do nichž by bylo možno nasadit jadernou munici. Ještě pravděpodobnější je možnost, že jen testovaly terén a vlastnosti skály pod ním, rozhodně pravděpodobnější než představy některých reportérů, "že to bylo jen divadlo".
Jistěže použití něčeho, jako byl sovětský "car bomba", po jehož výbuchu se Země klepala několik minut, by asi i tyto komplexy zničilo a možná jako bonus zničilo i blízké instalace, o nichž se neví.
Další možností je zavalení krytů a znemožnění pomoci zvenčí, což by minimálně zlikvidovalo obslužný personál. Tuto taktiku používala US armáda v Tichomoří proti Japoncům, opevněným ve štolách a jeskyních na některých ostrovech. Část takto zavalených Japonců je v těch krytech dodnes. To ovšem bylo spojeno s tím, že ty ostrovy byly nakonec vojensky obsazeny a všichni ostatní japonští vojáci byli buď vybiti nebo zajati. A také musely být známé všechny východy.
Mimochodem: Dostatečně intenzívní proud urychlených protonů by měl mít schopnost odpálit jakýkoli uran (i neobohacený) s tím, že by v něm nějaký zlomek sekundy běžela štěpná reakce (podstatně kratší než klasických náložích i té nejmenší ráže). Nejsem si ovšem jist, zda USA něco takového mají. Vedle toho proud neutronů z blízkého výbuchu jaderné nálože by mohl odpálit i ten uran, obohacený "jen" na 60 %.

Režim

Je dobré také vědět, že pokud bude zajištěn pád islamistického režimu a jeho náhrada nějakým režimem orientovaným spíš prozápadně, u něhož bude rozumná pravděpodobnost věrohodného ukončení jaderného programu, bude nutno se smířit s tím, že tento režim bude muset být opravdu velice tvrdý a brutální, jako byl šáhův režim či režim rodiny Asadů v Sýrii. Navíc svým pádem oba zmíněné režimy prokázaly, že nebyly dostatečně tvrdé.
Tato skutečnost je dána tím, že většina oponentů režimu věří na ty hurisky, a tudíž je ochotna obětovat svůj život, aniž by to chápala jako nějakou oběť (jako lidé z evropské kultury), ale v podstatě to chápou jako určitou investici pro zajištění nekonečné a blahé budoucnosti.
Z toho důvodu musí nepřátelům režimu už za života hrozit taková opatření, že se jich budou bát minimálně stejně, jako evropané smrti. A pachatele dobra, kteří bojovali proti šáhovi (podrazil ho Demokrat Jimmy Carter) i Asadovi (opět za spoluúčasti Demokrata Bidena a jeho loutkovodičů z Demokratické strany USA), bude třeba, v našem životním zájmu, velmi tvrdě umravnit. Naším štěstím je, že alespoň někteří z nich se stále bojí smrti.

Údery na Írán jsou tedy naprosto legitimní, už proto, že řeší situaci, která je jinými prostředky zcela neřešitelná. Tyto údery je třeba dotáhnout do takového konce, aby byl Írán v jaderném programu vržen zpět o celá desetiletí. Je rovněž zcela na místě otázka, zda mu nakonec nezakázat i civilní jaderný program, a to z toho důvodu, že sloužil jako zástěrka programu vojenského, a naprostá nejadernost Íránu bude daleko lépe hlídatelná.

Dostal jsem sennou rýmu. Hurá!

Od roku 2021, kdy mi bylo covidovými zkorumpovanci vnuceno naprosto bezcenné a jen rizika přinášející "očkování", poprvé dostávám sennou rýmu. Ta (sezónní polinóza termínovaná na přelom jara a léta), se v letech 2021 - 2024 nedostavila. Letos konečně ano.

Alergie

Alergie je defekt imunitního systému, který způsobuje, že imunita začne nesmyslně bojovat proti nějakému antigenu, který, či jeho nositel, způsobí výrazně menší škodu na organismu než onen boj proti němu. V mém případě tedy boj proti pylovým, zrnkům nějaké trávy vede k otoku nosní sliznice, silnému vylučování hlenu, zánětu spojivek a někdy i zánětu ústní sliznice. Odborně se tomu říká polinóza. Stav nepříjemný, řešitelný některými léky, které ovšem zase mají řadu negativních vedlejších účinků (mohou pacienta např. zneschopnit pro řízení motorového vozidla, podobně  jako alkohol nebo prášky na spaní).
Alergií tohoto typu trpím od školních let a trvalo několik let než byla vůbec správně dignostikována a nasazena jakž takž odpovídající terapie.
Faktem je, že obecně se většina takto postižených lidí ani nedostane na alergologii, právě proto, že končí s nesprávnou diagnózou, případně že se prostě k odborníkovi, jichž je obrovský podstav, nepropracuje.

Léčba

Léčba léky je problematická pro mnoho nežádoucích vedlejších příznaků, jak jsem už zmínil.
Provádí se dále léčba desensibilací (pacient je vystavován mimo sezónu postupně se zvyšujícím dávkám antigenu, způsobujícího alergii, tedy alergenu) má někdy dobré výsledky, jindy nemusí pomoci vůbec.
Význam má klimatická léčba (dost často na principu odjezdu z území, kde rostlinstvo začalo produkovat příslušný alergen, do míst, která jsou "pozadu", např. hory, a návrat zpět po skončení sezóny závadného pylu. Přímořské státy vyvážejí nemocné v sezóně na širé moře, kam až alergeny nedoletí.
Vnitrozemské státy jsou s to zajistit to samé jeskyněmi. U nás se prováděla či provádí speleotrapie v jeskyních Moravského krasu, kde mimo čistoty vzduchu z hlediska alergenů pomáhají též ionty vápníku v ovzduší, potlačující alergie (ostatně, proto se dávaly, např. při astmatickém záchvatu, v injekci). Pomáhá též vysoká vlhkost a chlad. V některých alpských jeskyních, užívaných k tomuto účelu, je též přítomný ve vzduchu radon, který také tlumí imunitní reakce. Ostatně, to samé dělají u revmatických kloubů zábaly z radioaktivního bahna, třeba v Jáchymově, protože ony revmatické afekce mají často vztah k nadměrné (a nesprávně zaměřené) imunitě také.
Pochopitelně, pro pacienty, jimž hrozí život ohrožující alergická reakce, jsou připraveny razantnější prostředky, včetně laických injekčních stříkaček, jejichž obsah si nemocný může vymáčknout do těla i skrze (jehlou probodnutý) oděv.

Anti COVID

Tzv. "vakcína" dosti razantně atakuje imunitní systém. Teoreticky by měla vyvolat tvorbu buněk, produkujících anti COVID protilátek a snad i buněk - zabijáků, schopných ve tkáních likvidovat tímto virem napadené buňky, aby nemohly vyprodukovat další generaci viru.
Faktem je, že v reálu dělají kde co, a u té imunity napadají i řadu dalších buněk než jsou jejich oficiální cílové. Mohou ovlivňovat, podobně jako např. HIV, i buňky glie v nervové tkáni (to jsou ty, co nepřenášejí vzruchy a těm ostatním zajišťují jakýsi servis, včetně úkonů, které v jiných tkáních zajišťují buňky imunitního systému). Napadají i vazivo (které má vývojově blízko k imunitními systému), včetně vazivových buněk v kosterním a srdečním svalstvu, to druhé bylo popsáno jako myokarditidy (záněty srdečního svalu) s občasným fatálním koncem. Fatálně může skončit i reakce imunitního systému proti nervové tkáni (zničením mozku a míchy).
Tato "vakcinace" tedy může vyvolat oslabení až rozvrat imunity a může vyvolat i imunitní reakci proti antigenům vlastního těla (část byla uvedena výše), které korektně pracující imunitní systém "toleruje". Rozhodně neodmítám ani hypotézu, že je některá ze souborů takto vzniklých poruch imunity odpovědná za vlnu neplodnosti, která postihla prakticky všechny "vakcinované" populace, včetně naší.
Vyhasnutí alergické reakce se může zdát pozitivní, ovšem až do chvíle, kdy si to propojíme s útlumy dalších složek imunity, proti infekcím, nádorům a mnoha dalších funkcí, dosti v životě potřebných. Asi by nikdo nechtěl skončit s těžkým defektem imunity jako známý nešťastný "chlapec v bublině".
A bez baterie velmi náročných testů se opravdu nedá zjistit, co vše ony "vakcíny" poškodily, znefunkčnily, nasměrovaly na špatné fungování atd. A něco je s to zjistit až patolog, což už nemocnému moc platné není.

Testování a odškodnění

Dovoluji si alespoň naznačit problém, který je spojen s odškodňováním.
Máme tady škodlivý faktor (F), který může dělat určité konkrétní poruchy zdraví. Tyto poruchy mohou být ovšem způsobeny i jinými faktory než je ten nás zajímající.
Máme-li však dostatečný počet lidí (desítky až stovky zpravidla stačí), pak většinou stačí i poměrně malý rozdíl mezi skupinou exponovanou a neexponovanou faktoru F k průkazu, že faktor F způsobuje onu poruchu zdraví, kterou studujeme.
Citlivost tohoto testování můžeme ještě zvýšit tím, že z obou skupin vyřadíme osoby, které byly prokazatelně vystaveny jiným faktorům, způsobujícím totéž. Pak mohou být statisticky významné i rozdíly na úrovni zlomků procentních bodů mezi exponovanou a neexponovanou skupinou.
Problém ovšem spočívá v tom, že sice víme, že ve skupině exponované faktorem F jsou oproti té druhé navíc lidé, kteří s vysokou pravděpodobností mají své zdravotní problémy způsobené tímto faktorem, ale nejsme normálně s to je odlišit od těch, kteří ke své zdravotní poruše přišli jinou cestou.
Z výše uvedeného plyne, že těm, kteří jsou proti odškodňování osob, postižených oním faktorem F (třeba proto, že by mohlo jít částečně z jejich kapes), stačí požadovat, aby byli odškodněni jen ti, které s jistotou postihl faktor F, a nikomu se odškodné nedostane.
Faktem ovšem je, že u mRNA pseudovakcín je to trochu jinak: Část "vakcinovaných" vytváří na povrchu svých buněk virový protein (a mj. z toho také víme, že "vakcíny" ovlivňují i jiné buňky než buňky imunitního systému). Přitom je zajímavé, že tento fenomén nebyl popsán u neočkovaných, u nichž proběhla infekce COVID.
Existuje zde tedy jakýsi pomocný znak, který by mohl výrazně u části "vakcinovaných" zvýšit pravděpodobnost, že jejich zdravotní potíže jsou opravdu vyvolány "vakcínou" a nikoli něčím jiným. Nehledě k tomu, že už jen vystavení virového proteinu na povrchu buněk je nutno považovat za jakési poškození samo o sobě, protože se jedná v podstatě o jakousi "časovanou bombu", která s vysokou pravděpodobností někdy nějak pacienta poškodí, a ten tomu může uniknout v podstatě jen tím, že předtím stačí zemřít na něco jiného.
Tedy, osoby s virovým proteinem na povrchu vlastních buněk by dle mého mínění odškodňovány být měly, byť třeba se zohledněním rozdílů mezi těmi, které už nějaké zdravotní potíže po tomto zákroku mají, a těmi, které jsou teprve v "blahém očekávání". Náklady na toto odškodnění by měly nést instituce i osoby, které se v prosazování "vakcinace" i proti vůli občanů (s pohrůžkami "budete v domácím vězení", "nepustíme vás do obchodu ani hospody, ani do veřejné dopravy", "budete vyhozeni ze zaměstnání" atd.) angažovaly a v podstatě ji občanům vnutily.

Letošní záchvat senné rýmy je jakýmsi náznakem toho, že se můj imunitní systém čtyři roky od aplikace mRNA sajrajtů, kterou bych dobrovolně nikdy nepřipustil, začíná vzpamatovávat, a že ani nebyla kompletně zničena jeho paměťová část, v níž je uložena informace, že proti částečkám travního pylu se musí bojovat "hlava nehlava", bez ohledu na škody, které to vyvolá. Rýsuje se tedy i jakási naděje, že se u párů, zneplodněných těmito sajrajty, snad obnoví schopnost mít děti. Případně že dojde ke snížení i dalších zdravotních dopadů těchto "vakcín".

Válka není jen hra s vojáčky

Naši představitelé řeší nábor vojáků a snad i některé zbraně. Pominu nyní, že je naše armáda koncipována jako sbor specialistů, určených ke kooperaci se spojenci, kteří budou mimo jiné dodávat i "vševojskové" složky do takového kontingentu. Bohužel si neuvědomují, a také to neřeší, že válka je značně komplexnější jev než ono navléknutí se do uniforem a popadnutí zbraní.

Budeme napadeni?

Bez ohledu na to, co říkají různí mírotvůrci, je obecně v zájmu Ruska obnovit sanitární kordón mezi svými hranicemi a státy, na které si už netroufá. Takže pokud nastanou příznivé okolnosti, bude se snažit získat nadvládu nad státy bývalého východního bloku a snad i dalšími. Jistěže takovou příležitostí může být i zpochybnění onoho článku 5, např. proto, že se EU natolik rozešla se základními principy demokracie, že je prostě pro demokratické USA nehájitelná.
Dalším faktorem je zajisté i totální ekonomický propad EU, která není hájitelná po logistické stránce. Souvisí s tím i to, že nejhlasitější křiklouni válečných hesel jsou pro reálný boj prakticky nepoužitelní. EU prodělala mj. i vojenský úpadek a nebyla by s to postavit do boje proti Rusku ani takové počty vojáků, které postavila Ukrajina. S několika málo výjimkami, jako je např. Polsko, je EU prostřený stůl s cedulkou "Berte si dle libosti".
Za těchto okolností se nebude možné divit tomu, že pokud dojde k míru na Ukrajině, bude mít Rusko rozjetou válečnou ekonomiku a "rozbojovanou" vítěznou armádu a obyvatelstvo nadšené z vítězství, což jsou faktory jednoznačně proválečné, takže bude vážně uvažovat o tažení dál na západ.

Pracka v kokosu

Některé opice jsou chytány tak, že do kokosové skořápky se udělá malá dírka, aby jí tak akorát prolezla prázdná pracka opice příslušného druhu. Dovnitř se dá ořech a celé se to připoutá nějakým řetízkem (ke stromu, kameni, patníku apod.). Opice strčí pracku dovnitř, popadne ořech a už nedostane pracku ven. Můžeme se jen dohadovat, zda je tak chamtivá na to, co popadla, nebo zda si nedokáže propojit ono nevytahování s držením ořechu, ale je připoutaná, dokud nepřijde lovec s klecí nebo pytlem.
Výše uvedený odstavec je alegorie, v níž roli opice hraje EU, lovce zase Rusko a oním ořechem je Green Deal.
EU se nedokázala strategicky zbavit ekonesmysů, s nimiž je jakákoli racionální příprava na válku nejen nemožná, ale naprosto nesmyslná. Její vedení je fascinováno zelenými nesmysly a naprosto si nedokáže přiznat, že jsou to opravdu jen a jen nesmysly a nic jiného, a že bez jejich zrušení se bude její ekonomický stav už jen zhoršovat. Zelené kecy představitelů této organizace jsou srovnatelné s "velkými pravdami" ze známého Jakešova projevu na Červeném hrádku.
Vedení EU tedy v podstatě strhává členské státy do pozice chutných koláčků na prostřeném stole a jen málo z nich se dokáže alespoň částečně vzpěčovat, jako třeba Polsko, Maďarsko a do jisté míry po posledních volbách i Slovensko. My jsme na cestě k totální bezvýznamnosti, která je přímo výzvou k přeměně na podušku či rohožku před hranicemi Ruska.
Pokud bude Brusel v dané politice pokračovat, bude třeba se více integrovat se zmíněnými státy a zajistit si tak nerušenou práci na zajišťování naší bezpečnosti. I za cenu, že by nějaký blok rozumných států opustil EU s přípravou své obrany jako nad vším jiným upřednostňovanou činností, prostě SALUS PATRIAE - SUPREMA LEX. On se vlastně o to samé snaží za Atlantikem Trump.

Ještě jeden argument proti válčení pod EU

"Koalici ochotných" se snaží dát dohromady hlavně Německo a Francie. Je třeba si uvědomit, že s oběma těmito státy máme opravdu "ty nejlepší" zkusenosti, s Francií naposled v roce 1938 (Mnichov) a s Německem následně s okupací a snahou o naše zgenocidování.
Přitom ta Francie měla už za poslední světová války tak mizernou pověst, že se generál Patton vyjádřil v tom smyslu, že raději ať mají Němci o dvě divize víc, než aby jemu po boku bojovala jedna divize francouzská.
Dovolím si také citovat roztomilý příklad z románu Johna Ringo a Travise S. Taylora: "Chvastovzácný sok", třetí díl "zrcadlové série", přeložený Robertem Čapkem:

V předchozím dění vzniklo katastrofou při fyzikálním pokusu (výbuch o ráži na úrovni jaderné bomby) "zrcadlo", které se začalo spontánně množit a z části těchto objektů lezli ven agresívní mimozemšťané, chápající lidi jako potravu. USA získaly mimozemský artefakt, kterým bylo možné pohánět ponorku, přestavěnou na hvězdnou loď, pátrající v režimu utajení po případných spojencích. V třetím díle bylo vlastnictví hvězdné lodě prozrazeno a chystala se koalice pozemských států proti mimozemským nepřátelům.

"Koalice ochotných, pane prezidente," ozval se Berg, který stále ještě seděl ve ztuhlém pozoru a díval se prezidentovi přes rameno. "Měly by ji vést Spojené státy a měla by zahrnovat minimálně Velkou Británii, Čínu, Indii a Japonsko. Doporučil bych, aby do ní bylo přizváno Německo, některé země staré Evropy, východoevropského bloku a Sedmi asijských tygrů stejně jako některé jihoamerické země. Rozhodně by z ní měla být vyloučena Francie."
"Že by z ní měla být vyloučena Francie?" zeptal se ministr zahraničí nevěřícně.
"Ano, pane," vzal si slovo k Bergově nesmírné úlevě první seržant Powell. "I když to bude diplomaticky složité, je to ve skutečnosti velice důležité."
"Vysvětlete mi to, prosím," řekl prezident, opřel se do křesla a položil si dlaň přes ústa.
"Během více než dvou set let historie naší země jsme se zúčastnili války s Francií hned několikrát," navázal váhavě Weaver. "Ve všech případech jsme byli spojenci a ve všech s jedinou výjimkou nám to bylo ke škodě. V podstatě je to tak, pane prezidente, že pokaždé, když se Francouzi do něčeho pustí, nadělají vlastním spojencům víc škod než nepřátelům. Příkladů je tu spousta, ale mezi největší z nich patří Vietnam, válka proti teroru a první i druhá světová válka."
"Popravdě řečeno jsme kolem tohoto bodu měli na palubě docela divokou debatu, pane prezidente," ozval se konečně i Přízrak. "A poslední případ toho, kdy měly Spojené státy nějaký užitek ze spojenectví s Francií, na který jsme si dokázali vzpomenout, byla revoluce."

Takže nejen američtí generálové, ale i spisovatelé military SF románů mají určitý negativní náhled na vojenské schopnosti Francie a její přítomnost ve spojenecké koalici ...

I tohle by pro nás mělo být varováním. Když navíc uvážíme, že pan president Macron je bezdětný, měli bychom mít z konání jím presidentovaného státu ještě větší obavy.

Nejen vojáčci

Ano, platí jednoznačně ono známé římské SI VIS PACEM, PARA BELLUM. Tedy chceš-li mír, musíš být připraven na válku (abys kandidáta na útočníka odradil).
Je mi líto, země, která chce být připravena na válku musí zvládnout "tisíce maličkostí", bez nichž to nepůjde a mnohé z nich se ani trochu nepodobají vojákovi v maskáčích a s kvérem.
Je nutné připomenout, že průměrní velitelé studují taktíku, nadprůměrní strategii a geniální logistiku. A právě logistika a složky státu, které ji jsou s to poskytovat, by měly být středem našeho zájmu a ne tanky, bojová vozidla a letadla (apod.).

Armáda

Naši vojáci budou muset vyřešit řadu "nebojových" problémů, bez nichž je ovšem boj téměř nemožný a téměř stoprocentně ztracený.
Je nutné si uvědomit, že naše současná armáda je v podstatě soubor specialistů, u nichž jsou nějaké vševojskové jednotky určeny ke stěhování a střežení polních laboratoří, nemocnic a podobných zařízení. Z tohoto důvodu bychom také nemohli přispět např. napadenému Polsku, jak se poněkud nešťastně vyjádřil pan Babiš: V podstatě tč. nemáme nic, čím bychom mu mohli reálně pomoci.
Bude tedy nutné vybudovat od základů vševojskovou armádu, schopnou relativně samostatně plnit veškeré úkoly, které před ni válka postaví. Včetně výcviku záloh, schopných nahrazovat bojové ztráty.
Armáda, ale i mobilizovatelné zálohy, bude muset být připravena na rychlý nástup. Připomeňme si, jak byla Ukrajina napadena: Prakticky bez varování.
Ideální by bylo mít to zařízeno jako v Švýcarsku, kde po mobilizačním rozkazu vytáhne voják ze skříně uniformu, z jednoho trezoru zbraň, ze druhého munici a přesune se do blízkého shromažďovacího centra.
Nic lepšího se asi vymyslet nedá, protože reakce na případný pohyb nepřítele takto může být velice rychlá a hranice mohou být obsazeny v řádu hodin a krýt mobilizaci třeba tankových vojsk a letectva, protože ani v tom Švýcarsku nemají tankisté svůj tank zaparkovaný v garáži a hangár s letadlem na zahradě.
Musíme mít mobilizovatelné zálohy, vycvičené a připravené doplňovat stavy jednotek, které při kontaktu s nepřítelem budou mít zcela jistě ztráty a bude nutné je udržet bojeschopné na co nejkompletnějších stavech. S tím jistě souvisí i armádní sklady pro veškeré potřeby takto mobilizovaných vojáků. Bude nutné taky vyřešit to, jak za mobilizované vojáky budou nasazovány další síly na jejich pracovní místa, zejména pokud se bude jednat o práce potřebné k podpoře obrany. I to je logistický problém.
Pro to doplňování stavu jednotek budou muset být zabezpečeny komunikace, aby se zálohy dostaly co nejrychleji a nejbezpečněji k doplňovaným jednotkám na frontě.
Patrně budeme muset též zorganizovat výrobu maket letadel, tanků a další bojové techniky (a snad i bunkrů), abychom donutili nepřítele plýtvat prostředky na jejich ničení.
Zcela jistě bude nutno zabezpečit letiště, abychom nedopadli jako v roce 1968, kdy na nich přistála významná část invazních vojsk. Bude nutno zde nastavět dělostřelecké bunkry, ale od věci by nebylo ani podminování přistávacích drah a zajištění jejich vyhození do vzduchu v případě přistávání invazního vojska.
Pokud bude riziko pozemního útoku (jako na Ukrajině), bude nutné obnovit pohraniční opevnění a jeho dostavění na části hranice s Polskem a Slovenskem (případně doplnění opevnění na hranicích s Rakouskem, která byla dostavována narychlo po anšlusu).
Dobrá zpráva je, že část těchto objektů by mohla sloužit náhradou za již zlikvidovaná kasárna k ubytování a výcviku vojáků.

Mimovojenské složky státu - zdravotnictví

Musíme si uvědomit, že "válka je epidemie úrazů" a musíme být připraveni na jejich zvládání, s tím, že jistě se něco zvládne v polních nemocnicích a armádních nemocnicích za frontou, ale bude třeba přebírat z těchto institucí pospravené a stabilizované pacienty do už v podstatě civilního zázemí, aby se uvolnily kapacity vojenského zdravotnictví na další příjmy. Budeme muset počítat s drastickým nárůstem civilních pacientů, zraněných např. při bombardování měst.
Budeme tedy muset mít záložní nemocnice, protože standardní takový nárůst pacientů nezvládnou. Bude pro ně nutné zajistit personál. Bude muset být posílena i transfúzní služba, aktivováni dárci krve atd. Pokud se bude počítat s použitím jaderných zbraní, budeme muset získat spoustu dárců kostní dřeně, mít nějak vyřešen jejich přehled ohledně krevních skupin a HLA skupin. Musíme o nich vědět pro případ jejich potřeby. V případě velkého rizika by se jistě mohla některým lidem předem odebrat kostní dřeň a uložit do kapalného dusíku, pak by mohli v případě potřeby dostat vlastní. U mužů se dají podobným způsobem odebrat a zmrazit spermie, s vajíčky je to technicky náročnější, ale v principu to jde také (abychom zajistili zdraví poválečné generace).
Měli bychom přeočkovat populaci proti všemu, co se dá použít jako biologická zbraň a očkování proti tomu existuje, od pravých neštovic až po ebolu. Pochopitelně, klasickými vakcínami, ne mRNA sajrajty.
I mimo přípravy na válku bychom měli obnovit očkování proti tuberkulóze, které bylo "geniálně" zrušeno poté, co u nás incidence této choroby začala narůstat. Dnes hrozí obrovský příliv uprchlíků z války i poválečné bídy ze země, kde je výskyt této choroby poměrně vysoký a v Rusku jsou na tom velmi podobně. Zase je na to klasická vakcína, používaná desítky let a s minimálním rizikem negativních vedlejších účinků. Není sice stoprocentní, před masívní infekcí nemusí ochránit, ale běžné naprskání mykobakterií v MHD by měla pomoci ustát s dosti vysokou pravděpodobností.
Jistěže je zde průšvih jménem "očkování proti covid", které bylo spojeno s vysokými riziky, aniž by chránilo před samotným onemocněním, před jeho těžkým průběhem, nebo dokonce před smrtí, což nakonec přiznali i sami výrobci americkým vyšetřovatelům (ostatně proto také Biden těsně před koncem svého presidentování řadu výrobců a distributorů těchto prostředků omilostnil). Nemohu si pomoci, ale celé to působí jako akce, která měla v očích občanů zdiskreditovat zdravotnictví obecně a očkování zvlášť, což odpovídá přípravě na válku s nasazením biologických zbraní (Čína?, Rusko?).
Faktem je, že bez ohledu na bruselské zákazy bude nutno obnovit či zavést výrobu základních léků, i kdyby to znamenalo zásadní střet s bruselskými byrokraty, placenými bůhví kým.
Staré autobusy MHD se daly vzadu otevřít, vymontovat sedačky a nahradit závěsy, na něž bylo možné uložit tři nosítka nad sebou, po obou stranách autobusu a několik řadě, a tímto způsobem přepravovat velké počty raněných na velké vzdálenosti. Nové jsou pro tento účel bez nějakých zásadních úprav nepoužitelné a budou muset být takto upraveny (případně i další dopravní prostředky).

Mimovojenské složky státu - zázemí

Ještě na začátku 60. let měly nově stavěné budovy jako školy, zdravotnická zařízení apod. kryty, které by patrně vydržely i několik km od epicentra výbuchu jaderné nálože (hlavice či bomby) očekávatelné ráže. Nověji postavené budovy nic takového nemají. Bude se to muset fofrem dostavět.
Za poslední války byly ve všech obytných domech ve sklepech kryty se zesílenými stropy (většinou trámy s mnoha podporami), které by sice nevydržely přímý zásah, ale měly by vydržet sesutí části domu nad nimi. Vydržely ale i dělostřelecké granáty a miny menších ráží. Opět, nic z toho nemáme, zejména v nové zástavbě, a přitom příklad Ukrajiny ukazuje, jak je moderní výstavba zranitelná i relativně primitivními zbraněmi malé ráže. A opět se toto bude muset řešit a být to nachystáno pro případ vzniku války.
Faktem je, že "eurodům", postavený podle požadavků EU, je daleko méně odolný bombám a projektilům než klasická zástavba, např. z doby první republiky.
Pochopitelně, pro vše potřebujeme železné zásoby jídla a vody (tu vodu rychle, než nám ji drasticky zdraží nesmyslné zálohování PET lahví, opět jeden nesmysl Made in EU, v praxi jen škodící a dokonce ohrožující naše zdraví a životy). Občané musejí mít ochranné masky, musejí mít pro případ jaderného spadu i ochranné oděvy "arombordely" a ze školení CO si pamatuji, že existovaly i speciální ochranné pytle pro kojence a batolata. Nějak měly vyřešeno profukování filtrovaným vzduchem. To vše budeme muset mít a bude muset být učiněno i rozhodnutí, zda to lidé budou tahat s sebou jak kočka koťata, nebo zda budou mít např. jednu sadu doma a jednu v zaměstnání.
Lidé budou muset být vycvičeni, jak se svým vybavením zacházet, budou muset dokázat rozpoznat signály nebezpečí a vědět, co se po nich požaduje (a ještě ve variantách "jsem doma" jsem v práci", "jsem v nějaké veřejné budově", od nákupního centra po úřady, a "jsem kdesi na ulici"). Takže potřebujeme v podstatě obnovit CO.
Občané, kteří nebudou cvičeni na zálohy budou muset být vycvičeni do zbrojního průmyslu, který by měl být zorganizován jako za druhé světové války v USA, kdy "válka o Atlantik" byla vyhrána mj. velmi racionální výrobou nákladních lodí, přečíslující ztráty, způsobované německými ponorkami. Práce byla zorganizována a zracionalizována takovým způsobem, že např. i slečna, "zlanařená" z hospody, kde pracovala jako servírka, mohla během krátké doby začít vykonávat plnohodnotné pracovní úkony. Později se v USA podobným způsobem stavěly i eskortní letadlové lodě (původně pro doprovod konvojů přes Atlantik), které se nakonec uplatnily i v Pacifiku a dokonce obstály i ve střetu s kolosem Jamato, největší bitevní lodí světa. Takže něco podobného bude nutno vymyslet i na tanky, obrněná vozidla, letadla, drony a další prostředky.
Pochopitelně, válku vyhraje mj. ten, komu později dojde jídlo. Z tohoto důvodu se bude muset obnovit, bez ohledu na zelené nesmysly, produkce potravin na takové úrovni, aby obyvatelstvo na nějakých rozumných přídělech přežilo, protože dovézt je nebude odkud (jiné státy budou ve stejné situaci, komunikace budou zčásti zničené a zčásti zabrané pro bojové účely). A bude nutno vytvořit a udržovat i strategické zásoby konzervovaných potravin, jak to dělal minulý režim.
Nedokážu si také představit vyklizení ohroženého území pomocí elektrošrotu, který prosazuje EU (válka na Ukrajině ukázala, že ono vyklízení se v moderní válce reálně děje). Zato plnohodnotná auta na benzín a naftu jsou s to takový úkol zvládnout. Dovoluji si také připomenout první bitvu na Marně (září 1914), kdy vojáci byli vyvezeni na frontu rekvírovanými pařížskými taxíky a zachránili hlavní město Francie před obsazením Němci. Něco takového by se s elektromobily udělat nedalo, nemají dostatečný dojezd. Proto je třeba považovat prosazování zákazu plnohodnotných aut za sabotáž ve prospěch Ruska.

Zajištění bezpečného prostředí

Intravilány budou muset být co nejvíce upraveny ve stylu "bombenfest", což znamená přinejmenším přípravu rychlého odstranění všeho, z čeho budou odletovat kousky a střepiny na větší vzdálenost, od nesmyslných reklam po ještě nesmyslnější fotovoltaické panely. Obávám se, že v případě narůstajícího rizika konfliktu by měly být zlikvidovány a  skryty i větrné elektrárny, protože jsou viditelné i na radaru a mohou sloužit jako navigační pomůcka třeba pro křižující rakety nebo drony (a nebylo by od věci postavit v odlišných lokalitách falešné z papundeklu nebo jiného podobného materiálu za účelem desorientace nepřítele).
Bude nutno též připravit prostředky pro zatemnění sídel, pokud odborníci na válku prohlásí, že zatemnění má smysl i v současné době.
Faktem je, že my nemáme ani "blbou" papíroklihovou lepící pásku, jíž se za poslední války křížem přelepovala okna (kvůli omezení létání střepů), protože ta se už dávno přestala vyrábět a "moderní" plastová lepící páska na tom okně vydrží pár desítek slunečních dnů a pak buď sama spadne, nebo se dokonce rozsype na prach (vlastní zkušenost). Existují sice fólie, které by byly jistě lepší než ta papírová páska, ale ty jsou jednak dosti drahé, jednak jich zcela jistě nebude dost na ošetření takové spousty oken, jaké bude třeba ochránit. A jejich montáž znamená odmontovat z rámu sklo, nalepit na ně fólii a pak zase sklo namontovat do rámu. Tedy poměrně hodně práce, kterou ne každý majitel či obyvatel bytu zvládne.
Budou muset být obnoveny v optimistických 90. letech často naprosto zbytečně zrušené protipožární nádrže a postaveny nové na většině sídlišť. Měly by být napájeny dešťovou vodou ze střech okolních domů a nepropustných ploch apod., aby se ušetřila vodovodní. Je dobré si uvědomit, že vodárny a klíčové prvky vodovodní sítě budou jedním z vysoce pravděpodobných cílů útoku na města, takže požární hydranty nebudou velice často funkční. Bude nutné zajistit i park požárnických vozů, který by byl s to s vodou z těchto nádrží pracovat.
Je třeba si také uvědomit, že pro přípravu na válku je silně kontraproduktivní digitalizace, protože nosiče dat, s výjimkou CD a DVD (zálohuje na ně ještě vůbec někdo?), zničí elektromagnetický puls jaderného výbuchu. Takový výbuch nad ionosférou by mohl vymazat všechna data z HDD i SSD, flešových pamětí apod. a jako "bonus" zničit procesory od primitivních digitálek až po superpočítače. Nastal by konec dorozumívání mobilem, po Internetu apod. Dá se na to jistě nějak připravit, od zajištění alespoň některých zařízení proti EMP, zálohování všeho možného do prostor dobře chráněných (je to jistě technicky možné, ale drahé a musí se na to myslet a nedá se to stihnout po písknutí poplachu, že na nás něco letí).
Bonusem je, že část těchto příprav by nás mohla zodolnit i proti blackoutu, jaký nám ve své dobrotivosti připravuje EU pomocí nesmyslné podpory nesmyslných OZE.
To samé platí i pro nějakou novodobou Carringtonovu událost, prvky sítě zodolněné proti EMP by asi ustály i ji (nedávné sledování aktivity velkého počtu hvězd podobných Slunci, kolem stovky, vedla mj. ke korekci pravděpodobnosti rizika takové události na desetinásobek původních odhadů).

"Krev" pro všechno

Vše to, co jsem uvedl i to, o čem jsem se nezmiňoval, potřebuje jednu důležitou věc: Energii. Přitom je jasné, že OZE jsou naprosto bezcenné, protože s výrobou toho všeho nelze čekat až vysvitne slunce, nebo zafouká vítr. Tato zařízení nejsou ani s to se sama reprodukovat. V USA padl před nedávnem návrh toho, že by se OZE měly vyrábět a stavět jen z energie, dodávané OZE, a řev "odborníků na klima" jasně ukázal, že to by byl praktický konec těchto zařízení. OZE prakticky nejsou vodní elektrárny (lze je spouštět a vypínat dle potřeby a mohou za přebytku energie přečerpávat vodu zpět nad turbíny), ale jejich kapacita je silně omezená.
Takže budeme muset ponechat a znovu spustit uhelné elektrárny, rozvíjet jaderné, a to v nějakém urychleném režimu, bez zbytečné bruselské administrativy. I tohle je důvod, proč Green Deal je naprosto nesmyslný a proč pro něj v Bruselu lobbovali lidé placení Ruskem.
Příklad Ukrajiny také ukazuje, že bude nutno řadu energetických zařízení zálohovat, zdvojovat klíčové prvky elektrického vedení apod, abychom byli méně zranitelní. Přitom není možné doslova splachovat do WC prostředky (nejen peníze, ale i práci odborníků a materiál) na přestavbu sítě, aby vydržela nárazy nesmyslných Občasných Zdrojů Energie. Takové nesmyslné plýtvání by mělo být okamžitě zastaveno.
Prostě, Green Deal je třeba razantně odmítnout a s případnými protestujícími zacházet jako s nepřátelskými agenty, jimiž prosazovatelé Green Dealu fakticky jsou, bez ohledu na to, zda si toho jsou subjektivně vědomi.

Dopad

Je velmi pravděpodobné, že pokud bychom byli opravdu takto "naježení" a slibovali případnému útočníkovi, ať už to bude kdokoli, že si s námi opravdu "užije", mohli bychom počítat s tím, že si útok na nás rozmyslí. Pokud navíc vedle biče dobré připravenosti na válku navrhneme nějakou rozumnou ekonomickou spolupráci, coby cukr, je dosti pravděpodobné, že k útoku nedojde a budeme s to fungovat relativně samostatně a nezávisle.
Faktem také je, že pokud se zbavíme bruselských nonsensů, a současně zlikvidujeme nedemokratické prvky v politice, vnucované Bruselem, budeme pro Trumpa a spol. zajímaví i jako někdo, koho má cenu chránit, zatímco dnes takový charakter rozhodně nemáme.
A obecně zcela jistě platí, že budeme-li připraveni na chemické zbraně, bude to útočníka demotivovat k jejich nasazení. Budeme-li připraveni na jaderné zbraně, opět bude taková připravenost pro útočníka demotivující. To samé platí i pro zbraně biologické.
Na druhé straně je jasné, že nás Rusko může, když bude potřebovat a chtít, vymazat atomovkami, aniž by mu došla munice. Patrně by na nás stačil jeden Orešnik, plně osazený samostatně manévrujícími jadernými hlavicemi. S tím prostě nic nenaděláme.
Maximálně můžeme mít nějaké "zbraně posmrtné odvety", které by na útočníka vystřelily rakety a drony s náplní z jaderného odpadu, schopného dlouhodobě (přes sto let) zamořit a zneobyvatelnit zasažené území, asi jak je tomu v okolí havarované JE Černobyl, viz mrtvé město Pripjať. I existence něčeho takového by mohla být odstrašující.
Je vhodné si také uvědomit, že nemá cenu se bavit o jednotkách procent HDP na takové přípravy. Československo na výstavbu opevnění proti hitlerovskému Německu utratilo cca dva průměrné celoroční HDP z let jejich výstavby.

Jistě můžeme odmítnout výše naznačené komplexní přípravy na reálný konflikt, zasahující celou společnost a přinášející ony churchillovské "krev, pot a slzy", jak jsem naznačil výše, včetně obrovských státních výdajů, ovlivňujících celou ekonomiku státu. Můžeme se orientovat na "ekologické" tanky, možná na klíček, a na "ekologickou" výrobu trošek oceli (pro výrobu zbraní navíc nepoužitelné) vodíkem a energií z OZE, jak to ve své neskonalé moudrosti prosazuje Brusel. Pak by ovšem bylo nejlepší v případě ohrožení poslat do ohrožující země diplomatické poselstvo, aby se pokusilo vyjednat co nejlepší podmínky naší kapitulace, protože při dodržování toho, co nám nyní nařizuje Brusel, účinná obranná válka není reálně možná.

Pokouší se DS USA o puč?

Současné události v Los Angeles a dalších US městech jsou poněkud příliš bouřlivé na to, aby se jednalo o pouhý odpor pár ilegálů a jejich příznivců vůči oprávněným a zákonem definovaným deportacím z území státu, kam se nacpali a kde žili zcela nelegálně. Budí dojem snahy o puč.

Co se děje

President Trump nařídil zcela zákonné vychytávání ilegálních migrantů, kteří jen berou občanům USA práci. Následovala hysterická kampaň Demokratické strany USA, v jejímž čele se ocitl jak (Demokratický) guvernér státu Kalifornie, tak (Demokrtická) starostka Los Angeles.
Ulice zaplavila spodina, atakující federální úředníky. Nezvladatelná policií, takže bylo rozhodnuto o nasazení Národní gardy a námořní pěchoty. Odpad z většiny sdělovacích prostředků nepokrytě fandí bezcenné lůze, stejně jako při předchozí krizi fandil zločincům z BLM, terorizujícím některá města USA. IMHO již tehdy měla být nasazena armáda a Národní garda s jasným rozkazem použít usmrcující střelbu.

Důvod

Důvody mohou být dva.
Tím prvním může být to, že pro presidentské období Kamaly Harrisové bylo připravováno převzetí moci aktivisty z Demokratické strany, s trochou pohrůžek násilím, ale vcelku pokojnou cestou, asi jako se u nás dostali k moci komunisté v únoru 1948. Jejich člověk na presidentském postu k tomu měl ještě lepší mocenské předpoklady než jaké měl "Rudý Klema".
Vyhrál ovšem Trump, protože spousta lidí začala pociťovat situaci "za pět minut dvanáct", a tak Demokratické straně nepomohly ani miliony zfalšovaných hlasů pro Harrisovou. Souputníci zcela dementního Bidena se snažili na poslední chvíli nadělat co nejvíce škod, včetně dovozu ilegálních imigrantů, jejich kanonenfutteru.
Nyní na to celé nastoupil Trump a snaží se ten jejich kakonenfutter vyhnat ze země.
Druhou možností je skutečnost, že Demokratická strana USA v posledních několika volbách vyhrála jen vinou falešných hlasů, a to především od imigrantů, nemajících občanství USA, a tudíž ani právo hlasovat ve volbách. V Kalifornii a snad i několika dalších státech, ovládaných delší dobu Demokratickou stranou, to celé došlo tak daleko, že volební komise mají explicitně zakázáno se vůbec ptát voličů, kteří přišli hlasovat, zda jsou občany USA (a tudíž osoby ke hlasování oprávněné).
Pokud dojde k vyhoštění řady ilegálních imigrantů a u těch, kteří vyhoštěni nebudou, dojde k vytvoření nějakých soupisů, umožňujících jejich vyškrtání z voličských seznamů, bude to pro Demokratickou strnu znamenat totální masakr. Mohlo by se stát, že i některé ze států, po dlouhá desetiletí tradičních a bezpečných bašt Demokratické strany, se stanou státy republikánskými, protože zmizí ony podvodné hlasy, které z nich onu bezpečnou baštu udělaly.

Jak dál?

Trump bude muset opravdu násilím znovunastolit právo a pořádek, jaký panoval v dotčených oblastech někdy do 50. let, než Demokratická strana prošla transformací na bolševicko fašistický póvl.
Bude tedy muset udělat to, co by se stalo u nás v souvislosti s komunistickým pučem, pokud by v čele Československa stál mladší, zdravější a rozhodnější president.
Pokud se mu to podaří, bude to nejspíš pro Demokratickou stranu tak velký průšvih, že by jej nemusela přežít, alespoň ne jako jedna ze dvou hlavních politických stran státu, střídajících se u moci.
Trump bude muset v takovém případě atakovat Demokratickou stranu dál a dál, nedovolit jí, aby se vzpamatovala a začala konsolidovat svoje síly. Prostě, podle hesla "do nich, dokud jsou blbí!".

Co asi rozhodne

Bude velice důležité, nakolik negativně vnímají běžní občané USA ilegály. Zda je berou jako konkurenty při získávání práce, nebo po vzoru Německa jako "Gastarbeitery", vykonávající práce, o jaké oni nestojí (právě tento přístup je obrovský průšvih, jehož následky v Německu stále trvají a naopak se stupňují).
Pokud ještě většina USA, navzdory různých "sociálním" programům zůstala zemí pilných lidí, pro něž je vlastní prací vytvořené bohatství cílem a smyslem života, bude mít Trump velkou podporu. Pokud většina zpanchartěla tak, jak to proběhlo v Západní Evropě, tak příští volby vyhrají Demokraté a cesta do socialistického pekla, kam měla USA zavést Harrisová, bude pokračovat.
Alternativou je i rozpad USA na demokratické a totalitní soustátí. Konec konců, Demokraté jsou původní stranou amerického Jihu a nějaká secese od demokratických oblastí USA by jim jistě nebyla ideově cizí.
Pokud se dožijeme, uvidíme.

Demokratická strana USA, jejímž cílem je přeměna tohoto soustátí na totalitní stát, vyvolala v řadě měst nepokoje, zaměřené proti vládě a současnému presidentovi Trumpovi. Pokud Trump prohraje, může to mít stejné následky, jaké měl komunistický puč v únoru 1948, jen s tím, že USA jsou větší a více heterogenní a mohly by se tudíž rozpadnout  na demokratickou a nedemokratickou část.

Potáhneme do války "za dekarbonizaci"?

Velmi bizarní je představa, že naši vojáci potáhnou na bojiště za pseudohodnoty EU, které jediné jsou spojeny s touto organizací a jediné by byly podkladem pro nějaký "boj za EU".

Samotná představa

Umíte si představit, jak se čeští vojáci, ať už profesionálové, nebo zmobilizovaní občané, vrhají na nepřátelská kulometná hnízda a s výkřikem: "Za dekarboínizaci!" zablokují vlastní hrudí střílnu pro kulomet? Případně jak bude náš voják ležet na bitevním poli a skrze krvavou pěnu po průstřelu plic bude nadšeně chrčet: "Umírám šťasten, že jsem mohl položit život za normu FFV-15 o správném tvaru (= zakřivení) okurek"?
Možná jsou s to si něco podobného představit gaučoví příznivci EU, kteří ovšem, kdyby byli vyzváni, aby tuto svou představu naplnili skutkem, budou utíkat do zahraničí, či se zoufale bránit. Kdokoli duševně normální, kdo je s to absolvovat vojenský výcvik a stát se součástí českých ozbrojených sil, bude patrně považovat výše uvedenou představu za naprosto bizarní.
Padnout lze za vlast, tedy zemi, v níž voják žije, má rodinu a je v ní mnoho dalších lidí, kteří jsou s ním v kulturním a jiném souladu. Padnout lze jistě i za hodnoty, které jsou s tou rodinou a jejím širším okolím nějakým způsobem spojeny. Zcela jistě však nelze padnout (a zejména ne s radostí), za cosi, co v člověku vzbuzuje leda hnus a odpor. EU prostě naší vlastí není, jako jí nebyl ani SSSR a nebyla jí ani Třetí říše, byť kolaboranti s těmito režimy je za naši vlast prohlašovali.
EU se sama připravila o jakékoli sympatie svými nesmyslnými aktivitami, nemajícími nic společného s oním volným pohybem osob, zboží a služeb, kvůli němuž se do ní hodilo vstoupit, byť už tehdy řádově desítky procent našich občanů chápaly, že EU degeneruje a její agenda se stává toxickou.

Hodnoty EU

Problém spočívá v tom, že současná EU není spojena se žádnými pozitivními hodnotami. To málo, co je na EU pozitivního, je dědictvím EHS a dalších předchůdců, mnohdy ovšem to už bylo pokřiveno do nefunkčnosti. Sama EU k tomu dědictví přidala jen samé neomarxistické hámotiny, jaké by ostatně demotivovaly i moje vrstevníky, pokud by tedy někdy v 80. letech vypukla válka mezi Evropské unii velmi podobnou Varšavskou smlouvou a NATO. Také by asi skoro nikdo neměl zájem padnout za pseudohodnoty, spojené s "táborem míru a socialismu".
EU v podstatě vytvořila, v převažující většině na korupční bázi, nesmyslné normy a nařízení, které občanům členských států naprosto nic nepřinášejí. Navíc se uvedené příšernosti neustále, jakoby "samospádem" množí a doplňují do zcela smrtícího koktailu, který v podstatě likviduje kteréhokoli občana členského státu, snažícího se pracovat a svou prací vytvářet nějaké pozitivní hodnoty.
Na druhé straně je ovšem EU ochotná sama sebe a ony normy popřít a dovážet potraviny, jak na bázi v ní zakázaných GMO, tak i s rezidui pesticidů, antibiotik i výkrmových hormonů, které jsou na jejím území zakázány. Viz dohoda Mercosur. Jen aby zničila zbylé zemědělce na svém území a poškodila místní obyvatele.
Boj za klima, vítání ilegálních imigrantů, mávání duhovou vlajkou a mnohé další aktivity s oněmi výše zmíněnými volnými pohyby nijak nesouvisejí. Snad s výjimkou oněch ilegálních imigrantů, kteří donutili některé státy dočasně obnovit kontroly na hranicích. A my starší dobře víme, že jednotka dočasnosti je jeden furt.
A pokud si vzpomenu na nevládní organizaci "Evropské hodnoty", tak vždy konstatuji, na základě jejího personálního obsazení, že mě hodnoty gay pornoherců zcela míjejí (protože nejsem ani gay, ani pornoherec) a nevidím sebemenší důvod, proč bych se měl pro ně nějakým způsobem angažovat.

Bránit něco takového?

Je mi velice líto: Má ochota bránit "hodnoty" spojené s EU je asi na stejné úrovni, jako kdyby generaci mých rodičů nebo prarodičů zmobilizovali někdy v roce 1944 na ochranu "evropských hodnot", které tehdy představovala (a jimi se i oháněla) německá "Třetí říše". Zcela jistě bych se soustředil výhradně na to, abych se dostal na druhou stranu fronty a mohl tedy bojovat na té správně. Zcela jistě bych ani na okamžik nepovažoval za správnou tu stranu, pro niž jsem byl zmobilizován.
Je naprosto samozřejmé, že bych tedy nepovažoval za "svou" stranu cosi, co mi jen škodí a mé rodině v podstatě také. Jak tomu bylo v případě Protektorátního vojska, jehož příslušníci po nasazení v Itálii v roce 1944, když už Němcům silně teklo do bot, masívně dezertovali k italským partyzánům i Spojencům a nakonec celý zbytek útvaru přešel hromadně ke Spojencům.
Asi bych se zachoval naprosto stejně a předpokládám, že většina mých vrstevníků také.
Jistěže můžeme považovat za cosi pozitivního onen volný pohyb osob, zboží a služeb, které má EU zajišťovat (a v podstatě to dodnes zcela důsledně nedělá), zděděný po EHS, ale v případě EU spojený s takovou "režií", jako je např. volný pohyb islámských teroristů a jiných zločinců po celém území EU, jaká zcela překonává veškerá pozitiva tohoto opatření.

Důsledek

Jsem toho názoru, že relevantní síly v naší populaci (k nimž rozhodně nepočítám "gaučové hrdiny" z řad progresivistů) by rozhodně EU a její bezcenné či spíš škodlivé pseudohodnoty nebránily. Lze očekávat, že by došlo k jejich interakci s řadami "nepřítele" a vytvoření čehosi, jako byly legie za první světové války nebo zahraniční vojsko za té druhé.
Zcela jistě by k něčemu takovému nebylo nutno nějak vyzývat, či dokonce agitovat, na sociálních sítích, ostatně ony zmiňované zahraniční vojenské oddíly za první i druhé světové války žádné sociální sítě ke svému vytvoření nepotřebovaly. Jen bylo nutno, aby si vojáci uvědomili priority toho, za co chtějí bojovat.
A jsem toho názoru, že zejména lidé, kteří pracují a svou prací vytvářejí nějaké pozitivní hodnoty, by rozhodně při nejbližší možné příležitosti skončili v řadách nepřátel EU. Přitom by to zcela jistě nebyla jejich vina, ale veškerou vinu za něco podobného je nutno položit na bedra současné EU a jejího vedení. Stejně tak, jako legie byly v podstatě dílem vlády a velení Rakousko - Uherské monarchie a zahraniční vojska zase dílem okupantů a kolaborantů, kteří rozhodovali o dění v protektorátu.

Opak

Je ovšem nutno současně konstatovat, že ti samí vojáci, kteří coby členové Protektorátního vojska, hledali okamžitě a intenzívně cestu k partyzánům nebo Spojencům, o šest roků dříve obsazovali naše pohraniční pevnosti a byli připraveni nasadit, a v případě potřeby i položit, své životy - ovšem, za obranu demokratické vlasti, nikoli německého nacistického hnojiště.
Je jasné, že pokud by v našem státě proběhl podobný proces, jaký nyní probíhá v USA, tak by se tento stát opět stal něčím pozitivním, co má smysl bránit i za cenu nasazení nebo i ztráty života. Ano, za demokracii či přímo demokratickou vlast skutečně má smysl bojovat a případně i položit život, za režim, který zde nastoluje Brusel pod taktovkou na zeleno natřených německých neonacistů něco podobného žádný smysl nemá.
Takže pokud naši političtí činovníci chtějí po občanech, aby vytáhli do boje, museli by oprášit skutečné pozitivní hodnoty, které v tomto státě byly přítomny ještě na přelomu tisíciletí, a naprosto jednoznačně odmítnout a ze státu vykopat pseudohodnoty které nám sem přinesli bruselští politici. Což by asi opravdu znamenalo jakousi konzervativní či demokratickou revoluci a změnu politického režimu srovnatelnou s tím, co se tu událo na přelomu 80. a 90. let. Je ovšem jasné, že chtít po politicích, kteří jsou v současné době u moci, aby provedli něco podobného, je asi to samé, jako chtít po Husákovi a Jakešovi, aby řídili Velkou Sametovou Revoluci. A pokud by se o to někteří pokusili, setkali by se s oprávněnou nedůvěrou a podezřením z výstavby Potěmkinových vesnic.
 
EU si tedy sama tím, jak prosazuje jakési bezcenné pseudohodnoty a současně nic pozitivního, a je tudíž naprosto konfliktní s lidskou přirozeností, kope hrob v tom smyslu, že za ni téměř nikdo nebude ochoten bojovat a lidé nahnaní proti prakticky jakémukoli nepříteli spíš budou hledat cestu, jak se dostat do zajetí či rovnou do nějakých legií, bojujících proti ní.
Aby bylo jasno, já k ničemu takovému nevyzývám, jen konstatuji, že režim směřující ke srovnatelné odpornosti, jakou se vyznačovalo Rakousko - Uhersko na sklonku své existence, nacistické Německo či "tábor míru a socialismu", si své nepřátele vyrábí sám a sám vyvolává v občanech touhu po svém ukončení. Bude-li vás někdo upozorňovat na vysokou pravděpodobnost že se stanete obětí dopravní nehody při přecházení přechodu na červenou, rozhodně to neznamená, že si dotyčný takovýto váš konec přeje (to by držel hubu), nebo dokonce, že je někde za rohem u onoho přechodu na vás nachystaná nějaká s ním domluvená slečna s náklaďákem.

Přeměnit sítě z nepřítele na pomocníka?

Jsme posluchači nekončících stesků o tom, že děti stále více tráví čas na sociálních sítích a že to nějakým způsobem ovlivňuje jejich vývoj a jejich psychiku. A jsme svědky i snah na tomto poli nějak zasahovat ve smyslu restrikcí přístupu dětí k internetu obecně a sítím zvlášť.

Změny

Ano, je naprosto jasné, že člověk komunikující na sociálních sítích bude mít nějaké změny myšlení. Naposled byli naši předkové svědky podobného jevu, když Marie Terezie, v důsledku porážek ve válce s Pruskem, zavedla povinnou školní docházku. Mimo jiné se tak stalo proto, že rakouští vojáci byli v naprosté většině negramotní, zatímco pruští gramotní, což jejich velitelskému sboru značně usnadňovalo velení (nebylo nutno mít vyčleněné vojáky s "pamatovákem", schopné tlumočit bez zkreslení rozkaz od velení jednotlivým oddílům a opačným směrem zpětnou vazbu o tom, co se na bojišti děje).
Pochopitelně, s masami gramotných obyvatel nastal problém hladu po psaném slovu. Problém akcentovaný tím, že za předchozího vedení státu, Bílou horou počínaje, byla gramotnost téměř vymýcena, zejména u venkovského obyvatelstva, takže následovníci soudruha Koniáše měli usnadněnou práci tím, že většina obyvatel dost dobře nemohla číst "zakázané knihy" právě z důvodu své negramotnosti.
Problém byl, pochopitelně, nikoli se sítěmi, ale s "nevhodnými" knihami, které už dávno nebyly antirekatolizační, jako spíše urážející krasoduchy. Objevily se haldy krváků, loupežnických románů, nějaké pornografie a podobné krasoduchy odmítané texty. Krasoduchové nikdy nebyli s to pochopit, že "hodnotné" knihy jsou pro absolventy mariatereziánského trivia prakticky nečitelné, jak co do slovní zásoby a složení vět, tak i co do celkového zaměření. Takže žili v naprosto nesmyslné představě, že pokud se jim podaří vymýtit "špatné" knihy, začnou lidé číst ty "dobré".
Již tehdy prostě platilo to, co několikrát při besedách se čtenáři opakoval pan Vlastimil Vondruška, že se totiž knihy píšou buď pro čtenáře, nebo pro kritiky, ale oběma skupinám současně prakticky vyhovět nelze (výjimky by se jistě našly, ale charakterizuje je ono slovo "výjimka").
Benefitem gramotnosti obyvatel ovšem bylo to, že osvícenský stát přebíral (dnešní obhájci autorských práv by se z toho podělali) a nechal do lidového jazyka přeložit řadu příruček pro zemědělství i řemesla ze všech významných evropských států, zpřístupnil je za malé poplatky nebo zdarma obyvatelstvu, a tím do jisté míry začal startovat nárůst životní úrovně obyvatel, daný v tomto případě přebíráním znalostí a dovedností potřebných pro pracovní aktivity a zvyšování jejich efektivity.
Došlo ovšem i k určité změně mentální činnosti. Klesl nárok na paměť (co si mohu zapsat, nepotřebuji držet v hlavě), změnily se i nároky na literární díla. Ta už přestávala být předčítána, ale četl si je každý sám s tím, že mohl přizpůsobit tempo svým potřebám a kdykoli se vrátit k předchozímu, což jde daleko hůř i u audiosouboru a u vypravěče či předčítatele, pochopitelně, je to ještě komplikovanější. Údaje o tom, jak si např. negramotní přemyslovští králové dokázali pamatovat kdejakou podrobnost o svých majetcích, feudálních vztazích jednotlivých lén atd. nás naplňují obdivem, nicméně daní za to byla závislost na gramotném služebnictvu i při pro nás zcela banální korespondenci.
Pánové Česal a Dvořák rovněž uvádějí (Utajené dějiny Čech), že s gramotností doprovázenou osvícenským důrazem na racionalitu klesla citlivost lidského mozku na to, co se označovalo jako přízraky, strašidla apod. Považuji to za nikoli nemožné, protože bylo např. zjištěno, že národy píšící obrázkovým písmem mají v dospělosti zakrnělá mozková centra, používaná třeba námi pro čtení (a hlavně analýzu) foneticky zapsaného jazyka. Opačně to moc neplatí, protože stejná část mozku, která např. u Číňana zpracovává znaky, je u nás dostatečně zaměstnána (a tedy procvičována) různými logy, symboly, grafickými značkami apod., od dopravních značek až třeba po panáčka a panenku na dveřích WC či ikony v GUI.
Z evropských národů jsou takto postiženi ti, jejichž primárním jazykem je angličtina, protože angličtina nemá fonetický zápis a psaná angličtina představuje spíš sled obrázků poslepovaných z písmenek latinské abecedy než zapsanou mluvenou řeč (a zpracovává se tudíž ve stejných částech mozku a stejným způsobem jako ta psaná čínština). Proto také Číňané i primární angličtí mluvčí mají v dospělosti daleko větší problémy s výukou cizích jazyků s fonetickým zápisem, než třeba my.
Takže zgramotnění skutečně do mozkových funkcí zasahuje, a co všechno je tím ovlivněno nám nemusí být zcela jasné.
Nicméně, pokud se vrátíme k těm sítím, pak to znamená, že jejich uživatelé nutně musejí poněkud jinak myslet, a že rozdíl mezi uživatelem a neuživatelem sítí může být podobný jako dříve mezi negramotným a gramotným. A je jasné, že by nebyl problém nalézt testy, které by ukázaly, že "gramotnost vede ke zblbnutí" (např. zaměřené na používání paměti a její výkon), tak lze i dnes nalézt testy, které budou obdobně dehonestovat uživatele sítí oproti neuživatelům. A jejich výsledky klidně můžeme označit za důkaz "digitální demence".

Jak se k tomu postavit?

Je jasné, že sítě provedly to, co zavedení obecné gramotnosti (respektive něco podobného). Akcentovaly ono přirovnání, že "Co se do knih perem i toho nejmenšího ptáčka dostane, to z lidských myslí ani stádo volů nevytáhne." Sítě jdou oproti těm knihám, časopisům, novinám apod. na vyšší úroveň. Představují často jakousi "uživatelskou samoobsluhu", která mnohé štve, protože po nich velice často proudí "desinformace", což jsou informace, které se za pár dnů, týdnů či měsíců (výjimečně let) stanou zjevnou pravdou. Sítě jsou prostě oním tržištěm pana Zajíčka, jednoho z průkopníků počítačů i internetu, který to druhé charakterizoval slovy "katedrála i tržiště".
Můžeme se dohadovat na téma, nakolik sítě poškozují (či spíš pozměňují) dětský mozek ve vývoji, nicméně to samé dělá výuka čtení a psaní, nad níž se už dnes nikdo nepozastavuje. A nepožaduje třeba, aby přístup k psané řeči byl až od patnácti let věku, a to ještě do osmnácti nebo jednadvaceti s nějakým časovým omezením.
Jsem toho názoru, že děti od sítí zcela odstřihnout nelze. Jednak si tam většina z nich stejně přístup nějak najde, i přes různé dětské pojistky (a které dítko to nezvládne samo, tomu poradí okruh jeho známých). Druhou věcí je, že rodiče často užívají zákaz sítí jako trest (což akcentuje nesmyslnost zákazu tělesných trestů, mimo jiné). A jsou zde a budou i tlaky ze strany provozovatelů a majitelů sítí, pro něž jsou děti cenným objektem zkoumání a ovlivňování.
Prostě, pokud neodvezeme děti někam na pustý ostrov bez signálu mobilní sítě i bez připojení k internetu po pevné lince, nemáme šanci s tímto fenoménem hnout.
Jedinou nadějí na tomto poli a v tomto směru se jeví EU se svým Green Dealem, který povede k masívnímu nedostatku elektřiny a tím i k častým a dlouhým blackoutům, v jejichž průběhu budou sítě nedostupné. Nejsem si ovšem jist, zda toto problematické pozitivum vyváží veškerá negativa s blackoutem spojená.

Jak z toho ven

On to napovídá už název tohoto postu: Pokud něco nelze přemoci, odstranit, oddělit se od toho, je třeba to nějakým způsobem využít, asi jako když teď kvasím ve kbelících plevel na jíchu, jíž se hnojí kulturní rostliny na záhonech i v pěstebních nádobách. Stejně jsem vzdal nějakou zásadní likvidaci kopřiv herbicidy a cpu je posekané pod rajčata a papriky jako přírodní dusíkaté hnojivo.
Dokážu si představit, že by bylo možno vytvořit speciální síť pro děti. Pokud možno tak atraktivní, aby je demotivovala k aktivitám na jiných sítích. Přitom natolik užitečnou, že by byla přínosem pro výuku na školách až někdy po nižší třídy gymnázií.
Jistěže by mohla zprostředkovávat kontakty i mezi dětmi ze vzdálených lokalit. Vzpomínám na povzbuzování k dopisování si s někým v době svých školních let. Nemusely to být jen děti ze SSSR (byť s těmi si někteří spolužáci opravdu dopisovali), ale zájem o dopisování měly i děti české s českými a protože nebylo GDPR, daly se adresy takovýchto zájemců najít v některých dětských časopisech.
Jistěže by nějakou formou mohla síť zprostředkovávat i přístup k informacím, souvisejícím se školní látkou. Takové informace na internetu jsou, a ve množství poměrně velkém, takže by asi nebyl problém nějaký AI klient na síti, který by uživatele nasměroval na příslušný zdroj, případně u častých požadavků vygeneroval nebo nenechal vygenerovat nějaký vlastní shrnující materiál.
Na síti by mohli působit i lektoři (fyzické osoby), kteří by mohli s některými věcmi uživatelům pomáhat (spíš je otázka v tom, že současná vláda, fungující stylem "z ruky do huby" nebude ochotna dávat něco na program se dlouhodobou návratností). Nicméně ono by to mohlo klidně fungovat i tak, že by děti komunikovaly s lektorem nebo AI ze školní třídy a ve školách by se mohl snížit počet a požadavky na kvalifikaci personálu. Čili že by se část výuky přeměnila na "webináře".
Považuji za samozřejmé, že síť a její správci by sledovali i podezřelé aktivity, signalizující pedofilní nebo jiné nežádoucí aktivity, vč. "falešně dětských" uživatelů obecně a jakkoli motivovaných.
Síť by jistě mohla i hlídat nějaká maxima pobytu na ní a motivovat účastníky k nějaké práci s tužkou a papírem, stavebnicí apod., či alespoň k práci off line.

Výhody?

Výhody jsou vcelku jasné: nepokoušeli bychom se o něco, co nejde, a na druhé straně bychom mohli z takového prostředí těžit mnoho pozitivního, použitelného pro správný vývoj dětí.
Dokážu si představit i to, že by např. některé aktivity vedly (přes mobilní spojení a s analýzou polohy mobilu) ke zvýšení katastrofálně nedostatečné pohybové aktivity, zejména starších žáků. Něco jako, "ke správné odpovědi si musíš doběhnout tam a tam".
Faktem také je, že existují i pohybově citlivé terminály, mající např. tlakové senzory, přes něž je možné některé hry ovládat dupáním a poskakováním po onom terminálu (v podstatě vylepšeném koberečku), případně máváním mašinkou, drženou v ruce. Což považuji za přinejmenším rozumnější než jen vyhánět děti někam na hřiště, kde se nedokáží (hlavně ti starší) zabavit. Síť by přitom mohla zprostředkovat kontakt mezi takto cvičícími a motivovat je k soutěžním aktivitám. Mohla by tedy dokázat kombinovat výuku s tělesnou aktivitou, což škola, a zejména u staršího školního věku, moc nedokáže.
Zcela jistě čtenáře a další osoby napadnou i jiné možnosti pozitivního využití takové sítě.
Jistěže lze očekávat i určitou reakci jiných sítí na takovouto konkurenci, která by mohla omezit alespoň ty jejich nejobvykleji kritizované vlastnosti.

Jsem tedy toho názoru, že jedna z možností prevence negativních jevů způsobovaných u dětí jejich aktivitami na sociálních sítích by mohla být speciální síť pro děti s akcentováním pomoci při školní výuce i motivaci ke zdravým prvkům životního stylu a lépe zabezpečená před negativními jevy (včetně pedofilních predátorů) než sítě stávající.

Kouřící komín

Pro mou generaci, a ještě i pár následujících ročníků, byl vždy kouřící komín symbolem práce na rozmnožování společenského bohatství, zvyšování životní úrovně občanů a podobných pozitivních věcech. Pro generace pozdější je kouřící komín zlo, které je třeba, bez ohledu na jakkoli silně negativní dopady, zlikvidovat.

Ten komín

Pochopitelně, kouřící komín jako symbol produkce něčeho potřebného se objevil nejpozději v 19. století a nemnozí čtenáři, kteří také čtou knihy, si budou pamatovat např. ilustrace z některých verneovek. Byť již tehdy se objevovaly u levice tendence opačné, jako byla vize "Francouzského města" v románu "Ocelové město", na němž se autorky podílel jeden z čelných představitelů Komuny, píšící pod jménem André Laurie (Jean François Paschal Grousset), který spoluorganizoval "první pokus o diktaturu proletariátu", jak jest psáno v učebnicích dějin mezinárodního dělnického hnutí.
Takže od samého počátku byly ideály, spojené s absencí "kouřících komínů" dílem levicovým až ultralevicovým.
Pochopitelně, za jakýsi "kouřící komín" lze považovat i chladící věže elektráren (včetně jaderných) s chocholem páry nad nimi.

Co lidem nedochází

Bohužel, lidem, doslova zblblým zelenou propagandou, nedochází skutečnost, že pokud chci něčeho užívat, tak to musím vyrobit (nebo to musí vyrobit někdo jiný a já to musím zaplatit prostředky, které jsem získal za vyrobení pro něj atraktivního zboží, nebo atraktivního pro někoho jiného, dobře platícího). A pokud je to, co chci užívat, na rostlinné či živočišné bázi, musím to vypěstovat nebo odchovat. Nebo zase za podobných podmínek koupit.
A nedochází jim, bohužel, že získávání čehokoli dovozem je snadno zranitelné, jednak kvůli možnosti nasazení nějakých embarg, jednak z toho důvodu, že dané zboží prostě nebude nikde dostupné. Dalším problémem je, že pokud se ocitneme ve válce, nebo alespoň v nějakém kvasiválečném stavu, bude dovoz k nám ztížen nebo znemožněn operačními aktivitami nepřítele.
V důsledku naprosto nesmyslné školní výuky chodí děti pro mléko "do obchodu", aniž by tušily, že je to produkt mléčné žlázy samice Tura domácího, tedy orgánu, který se nachází v kravském vemeni. A, pochopitelně, do obchodu se chodí také pro chleba, aniž by se reflektovalo pěstování obilí a následné zpracování zrna. Snad jen některé vesnické děti jsou informovanější.
A maso se, pochopitelně, vyrábí v továrně. Jen vesnické děti mají dosud reálnou představu o cesty slepice či králíka ze dvorku na talíř. Ta představa a informace k ní vedoucí ovšem nejsou pro "sněhové vločky", protože by jim mohly psychicky ublížit. A zelení ideologové se už léta snaží zlikvidovat individuální chovy domácích zvířat, protože ty činí lidi lucidnějšími a rezistentnějšími vůči bezcenným nesmyslům, na nichž je ekologie založena.

Další problém

Situaci ještě komplikují "peníze za nic"; ty deformují naši ekonomiku tím, že jsou vydávány lidem, kteří žádné hodnoty nevytvářejí. Což je problém jistě přebujelé státní administrativy, která by potřebovala jako prase drbání nějakého Mileiho nebo Muska, nicméně dalším problémem jsou četné a početné organizace stojící mimo stát, které také nic nedělají a jen fasují na to nicnedělání značné finanční prostředky.
Samozřejmě, nikdo nechce rušit třeba dobrovolné hasiče nebo rybáře či včelaře, nicméně tyto spolky byly a fungovaly i před vznikem pojmu nevládní či nezisková organizace a byly do tohoto pytle více-méně nuceně nasypány. A zcela jistě by se uživily i po roztržení toho pytle a vysypání balastu z něj do smetí.
V případě spolků, podporujících výchovu ženských spisovatelek k feminismu (např.), si dovoluji o jejich přežití ve skutečně tržním prostředí dosti pochybovat. Je ovšem otázka, zda jsou takové spolky přínosem, dle mého soudu nikoli, a zda lidí s opačným názorem bude tolik, aby takovéto spolky svými dobrovolnými dary uživili. Nicméně právě to by se mělo určitě zkusit. Co se udrží beze státních dotací asi jakýsi smysl má, co bez nich uhyne na nedostatek peněz, to je zbytečné a zmizí to z našeho státu naprosto právem.
Jistěže dotčení tímto opatřením budou blekotat bezcenné nesmysly o své nepostradatelnosti, ale onen test: Lidé vám dají nebo nedají peníze, a proto buď jste nebo nejste užiteční, je velmi jednoduchý a nedá se moc ošidit.

Co je třeba udělat

Je třeba zlikvidovat indoktrinaci dětí na školách, ale i středoškolských a vysokoškolských studentů tzv. "ekologickou výchovou", která nahradila předlistopadovou výuku marxisticko leninské ideologie.
Pokud by se ekologie měla učit, tak rozhodně ne jako "výchova", ale jako komplex fakt, z valné části mnohdy ne zcela jasně známých, propojených složitou sítí vazeb, z nichž opět valnou část neznáme. A nejsme tudíž schopni do všech detailů předpovědět, co všechno zásah "do ekologie" udělá.
V této souvislosti bych se rád alespoň zmínil, že naprostá většina dnes zcela negativně vnímaných zásahů do ekologie byla učiněna v podstatě s dobrými úmysly, jen na bázi zoufalé neznalosti reality.
Několik příkladů: Kníže Metternich dovezl do Česka Bolševník velkolepý jako atraktivní okrasnou rostlinu, která obohatí naše zahrady, totéž se později stalo s rovněž invazivní Netykavkou Royleovou. Dnes likvidované Křídlatky šířili včelaři jako významné medonosné rostliny. Králíci byli do Austrálie dovezeni proto, aby nebyly hubeny menší druhy klokanů, a přitom bylo k dispozici "maso z buše". Podobně z dobrých úmyslů byly na řadu ostrovů, od rovníku po polární kruhy, vysazeny kozy a prasata - aby námořníci ze ztroskotaných lodí měli zdroj potravy. A mohl bych jistě pokračovat dál. Soudobé ekologické Grety jistě horovaly pro ono "vylepšování přírody" a zle by se obořily na každého, kdo by si troufl jejich bohulibým záměrům oponovat.
Nevím o případu, že by někdo v reálu provedl nějakou introdukci druhu z jedné části světa do jiné se zlými úmysly, maximálně se o něčem takovém uvažovalo ve vojenských kruzích.
Je třeba dosáhnout stavu, kdy mladí budou chápat ekologii jako komplexní problém, který nelze zredukovat na nějaká nesmyslná hesla typu "dekarbonizace", protože to, co ekologičtí aktivisté v jejím rámci prosazují, jednak samo o sobě zvyšuje produkci CO2 do ovzduší (např. elektromobily), případně do ovzduší dostává další skleníkové plyny, mnohé daleko nebezpečnější než onen oxid uhličitý, třeba metan při "náhradě" uhlí zemním plynem, nebo hexafluorid sírový, při výstavbě a provozu větrných a velkých fotovoltaických elektráren.
A měla by se konečně začít učit i skutečná příčina současného oteplování, tj. nárůst sluneční aktivity bezprecedentní v období od 16. století, kdy začaly být sledovány sluneční skvrny, respektive za posledních deset tisíciletí, kam sahají rozumně podrobná proxydata, charakterizující intenzitu sluneční činnosti.
Mládež je třeba dostat ze současného bezduchého podporování naprostých nesmyslů k onomu dědictví komunisty zlikvidované organizace TiS s heslem "Poznej a chraň". Protože současná ekologie (vč. tzv. ekologické výchovy) se v podstatě tomu "poznej" vyhýbá jak čert kříži, protože znalí a vzdělaní lidé by neskočili na spoustu nesmyslů, které ekoaktivisté hlásají. Charakterizuje ji heslo "Nemysli a poslouchej Vůdce".

Budu velice zlý, ten kouřící komín by se opět měl stát symbolem prosperující společnosti s funkční ekonomikou. Protože jedině ta je s to vygenerovat prostředky na to, aby byla reálně s to ufinancovat přírodu a její ochranu, ale i projekty, podporující zdraví lidí. A jedině taková společnost může zajistit přetrvávání lidí, ať už v případě dalšího zvyšování sluneční aktivity, nebo blížící se doby ledové. Nic takového úpadková společnost, do jaké jsme tlačeni z Bruselu, financovat a technicky zajistit nemůže. Vývoj pod diktaturou Bruselu nakonec musí zákonitě skončit tím, že upadající členské státy EU sežerou a vykácejí vše, co bude moci zajistit okamžité přežití obyvatel, jak jsme tomu svědky v chudých státech třetího světa, v nichž obyvatelé žijí v důsledku nouze stylem "z ruky do huby" bez možnosti nějakého strategického uvažování či dokonce konání.

Totální selhání

Minulý týden zemřel v Brně chlapec na sepsi po zánětu zubu. Jeho smrt ukazuje naprosté zhroucení a selhávání českého zdravotnictví, které má dlouhodobou historii a žádná vláda neučinila účinné kroky k tomu, aby situace byla napravena.

Co se stalo

Chlapec měl zánět pod zubem, dokážu si představit, že bolestivý. Zcela jistě měl i příznaky počínající sepse. Rodiče s ním obešli tři pohotovosti, z nichž dvě se případu nijak nevěnovaly. Třetí, navštívená v neděli večer, provedla extrakci zaníceného zubu, nicméně chlapec následně v nočních hodinách zemřel.

Příčiny

Primární příčinou je nedostatek jak dětských lékařů, tak stomatologů (u dospělých je situace obdobná), takže nebylo možné jít za lékařem, u něhož by byl chlapec registrován.
Vina je jednoznačně dána špatnou politikou předchozích vlád, které vyhnaly stovky lékařů z ordinací naprosto nesmyslnou "digitalizací" lékařské péče, která nijak nezvýšila její úroveň, jen přinesla lékařům naprosto nesmyslnou administrativní zátěž. Spousta, zejména starších, lékařů tuto nesmyslnou a ryze samoúčelnou buzeraci odmítla a ukončila svou činnost (jednalo se o lékaře přesluhující, nad důchodovým věkem). Dodnes se nepodařilo tuto ztrátu nahradit a dodnes je lékařů, zejména praktických a stomatologů, nedostatek, vedoucí k tomu, že řada pacientů (snad až kolem jednoho milionu) buď nemá lékaře, u něhož by se mohla zaregistrovat, nebo je nucena dojíždět za lékařem na velkou vzdálenost, ne výjimečně i přes sto km.
Podobná situace je i u obvodních pediatrů, i zde je nutno často shánět registraci ve velké vzdálenosti od bydliště a i zde významná část dětské populace svého pediatra nemá (kolem tří set tisíc).
Další příčinou je jistě dlouhodobě přetrvávající velice laxní vztah vlády, ale i odborných orgánů (jako jsou Česká lékařská komora a Česká stomatologická komora), k tomuto problému, v jehož důsledku tento naprosto zoufalý stav není dlouhá léta řešen.
Vlády na tomto poli nedokázaly udělat nic pozitivního a v podstatě ani nebyly s to reflektovat situaci, v jejímž rámci byla provedena jakási opatření, ale ta se do problému nijak pozitivně nepromítla. To se, pochopitelně, týká i vlády současné.
Je zcela jasné, že ona "zanedbaná dentální hygiena" o níž blekotají novináři, nemá s tímto problémem nic společného. Dentální hygienista není kompetentní řešit ani kaz ani zánět zubu a v principu ani nemá kompetenci poslat klienta ke stomatologovi, takové odeslání je spíš záležitost neoficiálních a nadstandardních vztahů na úrovni konkrétního zdravotnického zařízení. Týká se to i situací, v jejichž rámci nabude podezření z toho, že má klient nějakou závažnou a život ohrožující zubní afekci (k čemuž nemá o mnoho více možností než naprostý laik, existující mimo zdravotnictví). Není také jasně prokázáno, že by dentální hygiena byla účinnou prevencí afekcí, na jakou zemřel onen nešťastný chlapec. Dalším důležitým faktem jistě je, že k dentálnímu hygienistovi je přístup ještě složitější než k registraci u stomatologa. Je jich málo a kapacitně těžce zaostávají za zájmem o služby této profese.

Ošklivé přirovnání:

Za "zlých komunistů" měl každý občan jednak obvodního lékaře, daného místem bydliště, a také obvodního stomatologa. Kromě toho měli pracující, alespoň někteří, ještě lékaře závodního, který řešil problémy spojené s rizikem práce, ale také často pracovní neschopnosti. Pro děti byl jednak obvodní pediatr podle místa bydliště, jednak školní lékař vázaný na školu. Na školu byl vázám i konkrétní stomatolog, k němuž se chodilo se školou hromadně na preventivní prohlídky a řešení např. nalezených kazů. Ten také odesílal děti na nějakou speciální léčbu, třeba rovnátka. Za tímto stomatologem se chodilo také v případě nástupu akutních potíží, jaké měl onen nešťastný brněnský chlapec.
Docela zajímavé bylo, že každý, kdo měl v občance napsaný titul MUDr., mohl v lékárně zakoupit kterýkoli z těch léků, které směl předepisovat obvodní lékař. Občas to bylo velmi příjemné, protože alternativa, trávení několik hodin v čekárně u obvodního či závodního lékaře, zase tak příjemná nebyla. Faktem také je, že zrušení této možnosti bylo jednou z prvních věcí, kterou udělala po svém ustanovení Česká lékařská komora.
Jistěže tento systém nebyl zcela bez chyby, ale v zásadě byl daleko funkčnější než stávající stav.
Jinými slovy, za "zlých komunistů" by měl chlapec svého obvodního lékaře i svého stomatologa a dostal by s vysokou pravděpodobností včas potřebné léky, tedy antibiotika.

Diagnóza

Problémem je jistě i diagnóza.
Septický stav je charakterizován horečkami, které navíc mají typický průběh se střídáním vyšší a nižší teploty. Obrovský problém ovšem je, že tu teplotu nemáme jak měřit. Velebená EU nám ve své vznešenosti zakázala funkční rtuťové teploměry, aniž by za ně existovala rozumně dostupná náhrada.
Digitální teploměr z lékárny má běžně chybu +- 1 stupeň, i vyšší, což je pro diagnostiku docela k ničemu. Jistě existují i digitální teploměry velmi přesné, zpravidla mají jednu sondu ve směsi ledu s vodou, druhou ve vroucí vodě a třetí v pacientovi. Takové změří teplotu skoro tak přesně jako ten rtuťový teploměr, ovšem jejich cena se pohybuje v horních desítkách tisíc minimálně.
Galinstanový teploměr má problém se setřepáváním. Je to dáno tím, že hustota galinstanu je skoro přesně poloviční oproti hustotě rtuti (6,44 versus 13,534 gramů na mililitr). Jinými slovy, při třepnutí teploměrem působíte na galinstan téměř přesně poloviční silou než v případě rtuti. Dalším problémem je, že rtuť je od stěn kapiláry odpuzovaná, zatímco galinstan na ní lpí. I tohle by se dalo někde pohledat a spočítat, ale asi neuděláme velkou chybu, pokud budeme nároky na zrychlení při setřepávání galinstanového teploměru brát oproti rtuťovému jako cca trojnásobné.
Před několika lety jsem pátral na internetu, zda neexistuje nějaká finta na setřepání galinstanu a pan Google mě odkazoval na různé "mamina mimi" weby. Povšiml jsem si, že pokud se zde v diskusi objevila nějaká stížnost na nemožnost setřepání galinstanového teploměru, vzápětí se objevilo několik příspěvků s bláboly typu "to je snadnější než setřepání teploměru rtuťového, diskutující je buď blbec nebo lhář". Takže si asi EU v té době (současný stav neznám) zřídila trollí farmy na zamořování internetových diskusí lhaním o galinstanu. Faktem je, že na mém galinstanovém teploměru je stále teplota, kterou jsem si po jeho zakoupení naměřil, a přes několikahodinové úsilí (čistý čas, v reálu rozložený do několika dní) se mi nepodařilo ten krám setřepat ani o desetinu stupně.
Výsledkem výše uvedeného je, že teplota pacienta jako diagnostický ukazatel je v podstatě ignorována, protože ji nelze změřit.
Faktem je, že z dětství pamatuji rtuťové teploměry, které se nemusely setřepávat (protože neměly ono zúžení kapiláry s kovem, které přetrhne jeho sloupec a fixuje maximum dosažené teploty), jen se musela teplota trochu nepohodlněji odečítat, dokud byl teploměr v podpaží. Proč něco podobného nedokázali okopírovat "géniové", kteří vytvořili bezcenné galinstanové teploměry, netuším.
Septický stav je charakterizován také změnami v krvi, ovšem není mi jasné, zda může stomatolog na pohotovosti odebrat a poslat krev na statimové (tedy "na počkání") vyšetření C reaktivního proteinu, což by na té poslední pohotovosti v areálu nemocnice u Sv. Anny neměl být problém z hlediska fyzické dostupnosti, protože laboratoř s nepřetržitou službou pro lůžková oddělení by tam měla fungovat v režimu 24/7. Spíš jde o to, jestli stomatologická pohotovost není od té laboratoře oddělena nějakou administrativní bariérou.

Druhé ošklivé přirovnání

Faktem je, že za "zlých komunistů" se běžně, i na ambulancích, dělala sedimentace krve, dělal si to doktor sám přímo v ordinaci. Vyšetření trvalo hodinu, případně déle, ale u septického stavu, bezprostředně ohrožujícího život, by musela krev sedimentovat tak rychle, že by byla závažnost stavu viditelná už po půl hodině, a možná i dříve. Opět je to něco, co našemu zdravotnictví chybí a občas v důsledku toho chybění nějaký pacient zemře. On ten C reaktivní protein má o něco užší spektrum stavů, které ho ovlivňují, takže může být v normě i v situaci, kdy sedimentace by hlásila těžký průšvih, bezprostředně ohrožující život.

Léčba

Dovoluji si připomenout či nastínit skutečnost, že naprostou většinu léků, včetně antibiotik, nelze aplikovat přímo do mozkomíšního moku. Při aplikaci touto cestou vyvolá příznaky závažné otravy i jinak pro člověka zcela neškodný penicilín. Antibiotikum se musí dostat do krve (z tablet nebo injekcí) a následně projít hematoencefalickou bariérou, která je mezi krví a mozkomíšním mokem, respektive tkání mozku a míchy. A je nutno čekat řádově hodiny, než se dosáhne v mozkomíšním moku a tkáni mozku i míchy takové koncentrace, která začne vadit bakteriím.
Právě proto jsou záněty mozku, i ty, způsobené bakteriemi citlivými na běžná antibiotika, tak nebezpečné. Je to dáno onou dlouhou latencí mezi aplikací léku a nástupem jeho účinků, která v případě jinde lokalizovaných infekci tak dlouhá zdaleka není, a zatím toto omezení neumíme nějak obejít a ten čas do nástupu účinků zkrátit.
Proto je docela možné, že i v případě podání antibiotik po tom vytržení zubu by se už u onoho nešťastného chlapce rozvinul fatální zánět mozku, který by ho usmrtil, i přes aplikaci antibiotika.
Nicméně faktem je, že současná dostupnost léků je daleko horší než za zlých komunistů (pominu-li fakt, že některé současné léky tehdy ještě nebyly) a celý případ ještě nese pečeť oné nedostupnosti léků.

Třetí ošklivé přirovnání

Za "zlých komunistů" jsme vyráběli široké spektrum léků, včetně antibiotik. Některé jsme dokonce vyráběli pro celou RVHP a jiné jsme zase z dalších členských států dostávali. Pamatuji, že jsem záněty dýchacích cest opakovaně léčil jako lékař na pionýrském táboře polským Biseptolem (potencovaný sulfonamid).
V současné době nesmíme mít ani továrnu na adjustaci tablet do spotřebitelského balení (ta plastová platíčka krytá Al fólií), což by do jisté míry snížilo cenu léků na našem trhu (protože dovézt to v pytlích a finalizovat sami vyjde prostě levněji). EU nám to zakazuje, o vlastní výrobě léků (kterou bychom zcela jistě zvládli, a i ta by posunula cenu léků dolů ještě víc) platí to samé.
Další věcí je, že dnes je pacient od léků oddělen nesmyslnými administrativními bariérami. Za "zlých komunistů" by tomu chlapci za hotové mohl kterýkoli MUDr. některé z běžně používaných antibiotik koupit, a havarijní stav, vedoucí následně ke smrti, tím vyřešit. Nebylo by to zcela "košer", protože ten lék měl onomu MUDr. sloužit k léčení jeho osoby nebo jeho rodiny, ale sám jsem toto omezení tu a tam v nutných případech překročil. Protože se platila plná cena, nevznikla nikomu materiální úhona. A lékaři cosi u promoce přísahali a obávám se, že ač v ateistickém státním režimu, byla ta přísaha brána vážněji než v současnosti.
Některá vzácnější antibiotika takto dostupná nebyla, nicméně jejich centrální obhospodařování zajišťovalo minimální riziko vzniku rezistentních kmenů bakterií, které v současné době trápí lékaře na celém světě.
Nehledě k tomu, že by takto vážně nemocného chlapce bez problémů přijali na lůžkové oddělení (patrně by opravdu stačil telefonát z té stomatologické pohotovosti po místní lince) a jeho stav řešili, bez nějakého bádání typu "jaký lék smíme předepsat pacientovi té a té zdravotní pojišťovny". Opravdu si nedokážu představit, že by se mi ve fakultní nemocnici jako lékaři na pohotovosti nepodařilo najít oddělení, které by ho přijalo a nasadilo léčbu, i třeba s tím, že by ho během pondělka přeložili do dětské nemocnice. A léky byly na odděleních, nemusely se tudíž v nedělních nočních hodinách shánět po lékárnách.

Aby bylo jasno

Nechci adorovat socialistický zdravotnický systém, který měl jistě řadu nedostatků. Velice krásně ho vystihuje vtip, který tehdy koloval:
Když se narodilo socialistické zdravotnictví, objevily se u kolébky tři sudičky.
První řekla: "Budeš pro každého."
Druhá řekla: "Budeš zdarma."
Třetí řekla: "Budeš na světové úrovni."
No, a v tom se přihrnula čtvrtá, zhrzená tím, že nebyla pozvána, a pronesla:
"Ano, všechny tyto vlastnosti budeš mít, ale vždy jenom dvě současně."
A jak řekla, tak to i v reálu fungovalo.
Nicméně je smutným faktem, že pokud si odfiltrujeme pokrok medicíny od toho roku 1989, tak naše zdravotnictví v řadě konkrétních situací nevychází při srovnání s tím předlistopadovým nejlépe. Jednou z příčin je, že se od toho roku 1989 snaží sedět na dvou židlích, socialistické a tržní, a ono to dost dobře nejde. Faktem je, že lze vytvořit jakžtakž funkční systém zdravotnictví, založený na socialistických vztazích, a totéž platí i pro tržní ekonomiku. Jakmile se ovšem začnou tržní a socialistické prvky míchat, výsledkem je asi totéž, jako když kočička s pejskem pekli dort.
Takže současné problémy, jaké souvisejí i s tím nešťastným úmrtím, jsou mj. způsobeny tím, že se naše, napůl socialistické, napůl rádoby tržní, vlády snaží o jakéhosi kočkopsa a výsledkem je paskvil.
Měli bychom se konečně rozhodnout, zda chceme pro zdravotnictví trh (co nejčistší), nebo návrat k (co nejčistšímu) socialismu, byť třeba nasazeném na tržní bázi, které by oba v principu měly fungovat lépe než dnešní stav, a tomu přizpůsobit i svůj hlas ve volbách. Jinak bude v bílém plášti neustále lítat kočkopes a občas někoho zabije.
Nevolám tedy po nějakém návratu k socialismu, ale po racionalizaci organizace zdravotnictví, která by ukončila současný stav, v jehož rámci jsou některé dílčí služby daleko hůře dostupné než před rokem 1989. Jsem toho názoru, že skoro čtyřicet let po pádu minulého režimu je dost ostuda, když nám pacienti umírají na tehdy úspěšně řešené zdravotní problémy.

Tragická smrt z minulého týdne tedy ukázala nedostatky našeho zdravotnictví (ba přímo "nastavila zrcadlo"), které mají systémový charakter. Je docela možné, že se podaří "najít viníka". Nicméně onen finálně selhavší článek bude mít k celému případu asi stejný vztah, jako kdybychom za to, že elektromobil ujede na jedno nabití trasu jen čtvrtinovou, nebo i kratší, v porovnání se skutečným autem s čerstvě naplněnou nádrží, obviňovali vzorek pneumatik.