Školní stravování po novu nebo po SPOLU?

Soudruzi připravili nové předpisy o školním stravování, prsí se, jak je to fajn, nicméně první informace naprosto jednoznačně naznačují paskvil, který děti spíš poškodí. Viz ono známé: "Mysleli to dobře a dopadlo to jako vždycky."

Obezita a stravovací návyky

"V posledních letech výrazně stoupá počet dětí s obezitou a dalšími nemocemi způsobenými nevhodnými stravovacími návyky."
Ano, obezita mezi dětmi jednoznačně progreduje, nicméně opravdu nemyslím, že ono dolečkovské "Nežrat, nežrat, nežrat" by mělo problém vyřešit. Obezita je velice komplexní jev s mnoha příčinnými faktory a finální nerovnováha mezi příjmem energie a jejím výdejem, která se pak realizuje jako nárůst tukových zásob, je spíše indikátorem něčeho primárně špatného. A zaměřit se na boj s tělesným tukem může být jakousi obdobou léčby horečky setřepáváním teploměru. Co tedy může obezitu vyvolat?

1. Epigenetické jevy, kdy dítě v souvislosti s průběhem svého nitroděložního života získá nebo nezíská riziko vzniku obezity (a jsou určité náznaky toho, že takto upravené geny, aktivované nebo naopak inaktivované navázáním pomocných látek, obklopujících DNA v chromozomu, mohou přejít i do jeho potomstva). Problém lze spatřovat v tom, že u nás byla dlouhou dobu, a snad ještě ledaskde je, pro těhotenství hlásána a prosazována energeticky restriktivní dieta (což právě patrně postihuje nejen osoby, které byly takto nitroděložně "hladověny", ale i jejich potomstvo). Přitom energetická nouze gravidní ženy prokazatelně u potomka vede k vyššímu riziku obezity. Klasická studie na toto téma byla provedena na ženách v Amsterodamském ghetu, které zde jako těhotné zažily hladovění a jejichž děti následně jevily tendence ke vzniku obezity. Dopad epigenetického přestavění potomka, u něhož je zesílen pocit hladu, požívání potravy je spojeno s vyšším pocitem uspokojení (atd.) je brán jako adaptivní faktor na hladovění populace. Dítě prostě energičtěji bojuje za své nasycení. Nicméně zárodek ani plod nemají možnost zjistit, zda matka strádá opravdovým nedostatkem potravin, nebo jen restriktivní dietou, a zareaguje na obojí stejně.
2. Umělá sladidla, která byla původně generována, vedle slazení pro diabetiky, mj. jako nástroj redukce příjmu energie, a tedy i boje proti obezitě, zřejmě ne vždy takto fungují. Jednak bylo prokázáno, že některá mohou ovlivnit složení střevního mikrobiomu na formu "obezitu podporující", jednak je ve hře před několika lety objevená existence chuťových pohárků na sladko ve stěně tenkého střeva. Přestože je v učebnicích brán Langerhansův ostrůvek jako cosi autonomního, reagujícího výlučně na aktuální hladinu glukózy v krvi, je docela dobře možné, že mezi ním a střevem dochází k jakési komunikaci, připravující ho na vyšší produkci inzulinu, pokud se ve střevě objeví jednoduché sacharidy (detekovatelné oněmi receptory na sladkou chuť). A pokud k vyplavení sacharidů ze střeva nedojde, protože příslušné receptory byly "oklamány" umělým sladidlem, může to vést i k metabolickým pochodům, přeměňujícím bílkoviny na tuk. Rozhodně si toto pole zaslouží víc výzkumu (a zejména zasloužilo předtím, než začala být do kde čeho cpána "zdravá" umělá sladidla). Zde je příklad a další odkaz na negativní dopad jiného sladidla je v odkázaném článku.
3. Roli může hrát i psychika. V podstatě obezita jako určitý protějšek mentální anorexie, přičemž je zaměřený ne na vyhladovění se k smrti, ale na vyžrání se k témuž.
4. Nedostatečný energetický výdej. Obávám se, že největší zdroj dětské obezity leží zde. Současné děti jsou až patologicky imobilizovány už v porovnání s generací jejich rodičů, oproti jejich prarodičům je jejich pohybová aktivita v podstatě katastrofální. Hodně se zanedbalo už hned po "Velké sametové", kdy školy začaly komerčně využívat tělocvičny a hřiště a děti z nich byly postupně vytlačeny. Tento jev je v poslední době trochu potlačen rozvojem dětských hřišť, ale ta nejsou zdaleka všude a hlavně dost zoufale chybí příležitost k pohybu pro starší školní děti, pro něž už jsou "hřiště pro mrňata" nejen neatraktivní, ale i nevhodná. Jistěže je to akcentováno i tím, že dítě mojí generace (a ještě generace +- mých dětí) mohlo být vypuštěno z domu s klíčem na provázku na krku a bylo minimální riziko, že se stane obětí pedofila, únosce, teroristy, nebo dopravní nehody. Zde je prostě velký problém, který musí být nějak vyřešen, i na úrovni zajištění bezpečnosti (nejen) dětí na našich veřejných prostranstvích.

Stravovací návyky jsou asi až to poslední, co by mohlo obezitu způsobovat. Faktem je, že vládní orgány na tomto poli projevují značnou míru indolence již delší dobu. I tzv. "pamlsková vyhláška" byla v principu nesmyslná, protože jí daná restrikce by zhruba odpovídala domovu pro seniory s vysokým podílem ležících klientů. Dítě má prostě ty pamlsky vyběhat. Tedy energii z nich získanou spálit a některé jejich komponenty zabudovat v rámci růstu do svého organismu (růst je navíc energetický ekvivalent těžké fyzické práce). A stejně vedla jen k tomu, že děti si ty pamlsky opatřovaly cestou do a ze školy, a to bez jakékoli kontroly někoho kompetentního. Ostatně, stejně byla pravděpodobně hlavním cílem vzniku této legislativy likvidace školních bufetů (které se po realizaci této vyhlášky staly nevýdělečnými), protože samostatně výdělečně činná osoba v tom bufetu představovala z hlediska socialistů pro děti špatný příklad: Absolvent našeho školství má buď sedět v montovně u pásu, nebo stát ve frontě na sociální podporu, a ne se živit a uživit sám, bez zásahu státu.
Pokud se někomu zdá, že s těmi umělými sladidly a jejich škodlivostí přeháním, a "že by to dobrotivý stát tak nenechal", tak upozorňuji, že v USA je zavedeno po velmi dlouhou dobu nucené slazení řady pokrmů a potravinových surovin fruktózovým sirupem, o němž se desítky let ví, že je ze zdravotního hlediska více rizikovým faktorem než sacharóza. Takže ti vyžraní Američané jsou výsledky politiky, jdoucí na ruku nesmyslně nadprodukujícím pěstitelům kukuřice (z níž se fruktózový sirup vyrábí).

Biopotraviny

Některé zvěsti o vyhlášce zmiňují podporu BIO potravin. To je, pochopitelně, naprostý nesmysl. BIO potraviny jsou jen nafouknutá bublina. Jediné, čím se zásadně liší od normálních potravin, je jejich podstatně vyšší cena. Pokud se týká kvality, tak ta je sporná. Některé studie nalezly v BIO potravinách vyšší koncentrace nežádoucích látek přírodního původu. Jednalo se např. o mykotoxiny, tedy toxické a někdy i rakovinotvorné produkty mikroskopických hub, případně i další nežádoucí čistě přírodní látky, ve vyšších koncentracích oproti neBIO potravinám, jiné studie tyto nálezy nepotvrdily, nicméně představa, že by BIO potraviny byly nějakým zvláštním přínosem (mimo pro peněženky producentů) se v podstatě nemá o co opřít.
BIO potraviny jsou tedy nesmysl, který jen zvyšuje náklady na suroviny do školního stravování. Takže by zhoršovaly možnosti nákupu, aniž by přinášely cokoli pozitivního.

Exotické plodiny

"Bramborám může konkurovat kromě pohanky, krup a bulguru třeba quinoa". Děkuji, nechci. Jednak je to opět o podstatně vyšší ceně surovin na jednu porci, která bude muset být vyšizena někde jinde a výsledek zcela jistě bude na úkor strávníka. Také se obávám alergických reakcí na tyto plodiny, které mohou část dětí ohrozit (brambora je po této stránce daleko bezpečnější, ostatně je součástí řady "alergen free" diet, a proto také brambory s mrkví patří do diety, převádějící kojence na nemléčnou stravu). Potravinové alergie přitom mohou nastoupit až s delším časovým odstupem, takže první léčba může být docela problematická a rozpačitá. Děti s vysokou pravděpodobností nebudou znát složení toho, co jim bylo ve škole předloženo, což rovněž může ztížit diagnózu.
Prostě, exotické plodiny nechme raději na rodině, která je podá na vlastní odpovědnost a bude mít v případě nástupu zdravotních potíží informací, co (a kdy) bylo dítěti podáno, na rozdíl od informací o krmení ve školní jídelně, které nemusejí být dostupné a dítě samo nemusí vědět, co vlastně dostalo.

Další záměry

"Soudobá výživová doporučení", zaklínaná autory připravované vyhlášky, jsou velmi nejednotná a v podstatě neexistuje konsensus ani mezi českými odborníky, a není ani konsensus se zahraničními doporučeními, a to ani v rámci EU. Dovolím si uvést příklad, proč něco podobného dokonce ani není možné: Existuje např. jednoduchá vazba mezi vhodnou mírou příjmu nenasycených mastných kyselin (omega 3) z tuku ryb a z kokosového či palmového oleje (omega 6). Důležitý je tedy poměr těchto typů kyselin, a ne absolutní množství. Nadbytek jedněch i druhých pak škodí. Problém je, že u nás je příjem ryb velmi nízký (má to své historické důvody) a tudíž i příjem oněch rostlinných olejů by u nás měl být nižší než ve většině států EU (i vnitrozemských, o přímořských ani nemluvě, a jaký tam mají doporučený), aby onen poměr byl zachován.
"Spotřební koš", opět jedna z "opor" autorů, a jeho změny by nutně musel být doprovázen změnou limitů řady negativně působících látek v řadě potravin. Naše limity jsou vyladěny na spotřební koš, který zde byl nalezen někdy na konci minulého století. Tyto limity chrání nejúčinněji ty, kteří mají svou průměrnou spotřebu co nejbližší tomuto koši. Zase uvedu příklad: Pokud např. za účelem "ozdravění" zaměním ve svém spotřebním koši část vepřového rybím masem, mohu překročit maximální příjem některých škodlivin typických pro rybí maso, jejichž limit je stanoven na náš velmi nízký příjem ryb ve spotřebním koši (např. organických sloučenin rtuti).
Pokud snížím obsah soli (což je také jeden ze záměrů), může dojít ke dvěma efektům: Jednak nízkoslané potraviny se snadněji mikrobiologicky kazí (protože ona "sůl nad zlato" se vztahovala na možnost konzervace a delší údržnosti potravin), jednak tím, že máme jodidovanou (či spíš dnes jodičnanovanou) kuchyňskou sůl, a při snížení jejího příjmu se můžeme dostat pod doporučenou minimální dávku jódu v potravě. Opět tedy není takovéto izolované opatření, bez nějakých navazujících kompenzací, zrovna to pravé ořechové.
O problému s doslazováním jsem se zmínil výše. Pokud ovšem budou dětem servírovány nechutné nápoje (jak je jeden ze záměrů), nejspíš je nebudou pít a tento zásah do jejich pitného režimu může mít daleko horší následky než vliv cukru nebo i umělých sladidel.
Nelze mít námitky proti zvýšení podílu ovoce a zeleniny, případně luštěnin, spíše se ovšem obávám toho, že vzroste podíl potravin dětmi vyhazovaných. Redukce příjmu masa je zcela jednoznačně výsledek jurodivých blábolů zelených ideologů a jejich podpůrců z Bruselu. Pro něco takového neexistuje žádné rozumné zdůvodnění. Něco jiného by bylo nahrazení části masa jinými bílkovinami živočišného původu, např. sníženou gramáž masa doplnit či ještě zvýšit sýrem či vejci.
Podporu volby bezmasého pokrmu považuji spíše za špatnou, viz předchozí odstavec. Maso je cenným a v rámci vylaďování výživy obtížně nahraditelným zdrojem plnohodnotných bílkovin, vitamínů i některých minerálních látek v dobře vstřebatelné formě. Vegetariánství, a zejména veganství, děti jednoznačně poškozuje. Práce na toto téma existují už od 80. let minulého století. V jejich rámci byly zaznamenány poruchy růstu, opožděný vývoj, a co je nejhorší (byť, coby za to dali např. propagátoři boje za klima!), snížení intelektu, měřeného jako IQ, které je u dětí při dlouhodobějším setrvání na veganské nebo velmi striktní vegetariánské dietě fixováno patologickým vývojem mozku, a tudíž je nevratné. U dospělých převedených na veganskou dietu dojde rovněž k poklesu IQ a některým dalším psychickým změnám, např. zvýšení povolnosti a sugestibility (proto se uvažuje o církevních půstech jako o prostředku k ovládání populace), nicméně po přechodu na normální dietu se stav mozku může vrátit až na původní úroveň.
Vegetariánská dieta, v níž je maso zcela nahrazováno mléčnými výrobky a vejci, může navíc obsahovat výrazně víc cholesterolu než výživa na bázi masa.
Je dosti příznačné, že se tvůrci vyhlášky vůbec nezabývali možností posílit mléko a mléčné výrobky, byť jsou významným zdrojem vstřebatelné formy vápníku a jejich příjem je významným faktorem v boji proti osteoporóze, jejíž výskyt v EU je dosti značný a má rostoucí tendenci. Jsou také dosti významným zdrojem jódu (kdysi, ještě před vstupem do EU, se podařilo vymoci, aby se u nás kravám dávala k lizu jodidovaná sůl), takže by se do jisté míry mohly podílet na kompenzaci negativních dopadů snižování soli v potravě (opět jedna z výhod našich potravin oproti dováženým).
Rovněž považuji za negativní skutečnost, že se zřejmě neplánuje možnost zajistit potřebným dětem dietní stravování, přičemž procento dětí s nějakou chorobou, vyžadující dietu, spíš narůstá. Je zde pouze možnost si takovou stravu donést z domu, přičemž se snad (podle doposud kusých informací o vyhlášce a její aplikaci do praxe) ani nepočítá s tím, že by ji školní kuchyně ohřála a dala na talíř.

Obávám se, že celá tahle akce rozhodně zdraví dětem nepřinese. Spíše můžeme očekávat, že je zdravotně poškodí, přičemž ne všechna negativa v jejím portfoliu lze vysvětlit pouhou neznalostí činitelů, kteří se uvedeným návrhem zabývají. Tato vláda prostě velmi důsledně na občany kašle z vysoka (pokud ne něco horšího) a patrně se to platí i pro její vztah k našim dětem.