Naši představitelé řeší nábor vojáků a snad i některé zbraně. Pominu nyní, že je naše armáda koncipována jako sbor specialistů, určených ke kooperaci se spojenci, kteří budou mimo jiné dodávat i "vševojskové" složky do takového kontingentu. Bohužel si neuvědomují, a také to neřeší, že válka je značně komplexnější jev než ono navléknutí se do uniforem a popadnutí zbraní.
Budeme napadeni?
Bez ohledu na to, co říkají různí mírotvůrci, je obecně v zájmu Ruska obnovit sanitární kordón mezi svými hranicemi a státy, na které si už netroufá. Takže pokud nastanou příznivé okolnosti, bude se snažit získat nadvládu nad státy bývalého východního bloku a snad i dalšími. Jistěže takovou příležitostí může být i zpochybnění onoho článku 5, např. proto, že se EU natolik rozešla se základními principy demokracie, že je prostě pro demokratické USA nehájitelná.
Dalším faktorem je zajisté i totální ekonomický propad EU, která není hájitelná po logistické stránce. Souvisí s tím i to, že nejhlasitější křiklouni válečných hesel jsou pro reálný boj prakticky nepoužitelní. EU prodělala mj. i vojenský úpadek a nebyla by s to postavit do boje proti Rusku ani takové počty vojáků, které postavila Ukrajina. S několika málo výjimkami, jako je např. Polsko, je EU prostřený stůl s cedulkou "Berte si dle libosti".
Za těchto okolností se nebude možné divit tomu, že pokud dojde k míru na Ukrajině, bude mít Rusko rozjetou válečnou ekonomiku a "rozbojovanou" vítěznou armádu a obyvatelstvo nadšené z vítězství, což jsou faktory jednoznačně proválečné, takže bude vážně uvažovat o tažení dál na západ.
Pracka v kokosu
Některé opice jsou chytány tak, že do kokosové skořápky se udělá malá dírka, aby jí tak akorát prolezla prázdná pracka opice příslušného druhu. Dovnitř se dá ořech a celé se to připoutá nějakým řetízkem (ke stromu, kameni, patníku apod.). Opice strčí pracku dovnitř, popadne ořech a už nedostane pracku ven. Můžeme se jen dohadovat, zda je tak chamtivá na to, co popadla, nebo zda si nedokáže propojit ono nevytahování s držením ořechu, ale je připoutaná, dokud nepřijde lovec s klecí nebo pytlem.
Výše uvedený odstavec je alegorie, v níž roli opice hraje EU, lovce zase Rusko a oním ořechem je Green Deal.
EU se nedokázala strategicky zbavit ekonesmysů, s nimiž je jakákoli racionální příprava na válku nejen nemožná, ale naprosto nesmyslná. Její vedení je fascinováno zelenými nesmysly a naprosto si nedokáže přiznat, že jsou to opravdu jen a jen nesmysly a nic jiného, a že bez jejich zrušení se bude její ekonomický stav už jen zhoršovat. Zelené kecy představitelů této organizace jsou srovnatelné s "velkými pravdami" ze známého Jakešova projevu na Červeném hrádku.
Vedení EU tedy v podstatě strhává členské státy do pozice chutných koláčků na prostřeném stole a jen málo z nich se dokáže alespoň částečně vzpěčovat, jako třeba Polsko, Maďarsko a do jisté míry po posledních volbách i Slovensko. My jsme na cestě k totální bezvýznamnosti, která je přímo výzvou k přeměně na podušku či rohožku před hranicemi Ruska.
Pokud bude Brusel v dané politice pokračovat, bude třeba se více integrovat se zmíněnými státy a zajistit si tak nerušenou práci na zajišťování naší bezpečnosti. I za cenu, že by nějaký blok rozumných států opustil EU s přípravou své obrany jako nad vším jiným upřednostňovanou činností, prostě SALUS PATRIAE - SUPREMA LEX. On se vlastně o to samé snaží za Atlantikem Trump.
Ještě jeden argument proti válčení pod EU
"Koalici ochotných" se snaží dát dohromady hlavně Německo a Francie. Je třeba si uvědomit, že s oběma těmito státy máme opravdu "ty nejlepší" zkusenosti, s Francií naposled v roce 1938 (Mnichov) a s Německem následně s okupací a snahou o naše zgenocidování.
Přitom ta Francie měla už za poslední světová války tak mizernou pověst, že se generál Patton vyjádřil v tom smyslu, že raději ať mají Němci o dvě divize víc, než aby jemu po boku bojovala jedna divize francouzská.
Dovolím si také citovat roztomilý příklad z románu Johna Ringo a Travise S. Taylora: "Chvastovzácný sok", třetí díl "zrcadlové série", přeložený Robertem Čapkem:
V předchozím dění vzniklo katastrofou při fyzikálním pokusu (výbuch o ráži na úrovni jaderné bomby) "zrcadlo", které se začalo spontánně množit a z části těchto objektů lezli ven agresívní mimozemšťané, chápající lidi jako potravu. USA získaly mimozemský artefakt, kterým bylo možné pohánět ponorku, přestavěnou na hvězdnou loď, pátrající v režimu utajení po případných spojencích. V třetím díle bylo vlastnictví hvězdné lodě prozrazeno a chystala se koalice pozemských států proti mimozemským nepřátelům.
"Koalice ochotných, pane prezidente," ozval se Berg, který stále ještě seděl ve ztuhlém pozoru a díval se prezidentovi přes rameno. "Měly by ji vést Spojené státy a měla by zahrnovat minimálně Velkou Británii, Čínu, Indii a Japonsko. Doporučil bych, aby do ní bylo přizváno Německo, některé země staré Evropy, východoevropského bloku a Sedmi asijských tygrů stejně jako některé jihoamerické země. Rozhodně by z ní měla být vyloučena Francie."
"Že by z ní měla být vyloučena Francie?" zeptal se ministr zahraničí nevěřícně.
"Ano, pane," vzal si slovo k Bergově nesmírné úlevě první seržant Powell. "I když to bude diplomaticky složité, je to ve skutečnosti velice důležité."
"Vysvětlete mi to, prosím," řekl prezident, opřel se do křesla a položil si dlaň přes ústa.
"Během více než dvou set let historie naší země jsme se zúčastnili války s Francií hned několikrát," navázal váhavě Weaver. "Ve všech případech jsme byli spojenci a ve všech s jedinou výjimkou nám to bylo ke škodě. V podstatě je to tak, pane prezidente, že pokaždé, když se Francouzi do něčeho pustí, nadělají vlastním spojencům víc škod než nepřátelům. Příkladů je tu spousta, ale mezi největší z nich patří Vietnam, válka proti teroru a první i druhá světová válka."
"Popravdě řečeno jsme kolem tohoto bodu měli na palubě docela divokou debatu, pane prezidente," ozval se konečně i Přízrak. "A poslední případ toho, kdy měly Spojené státy nějaký užitek ze spojenectví s Francií, na který jsme si dokázali vzpomenout, byla revoluce."
Takže nejen američtí generálové, ale i spisovatelé military SF románů mají určitý negativní náhled na vojenské schopnosti Francie a její přítomnost ve spojenecké koalici ...
I tohle by pro nás mělo být varováním. Když navíc uvážíme, že pan president Macron je bezdětný, měli bychom mít z konání jím presidentovaného státu ještě větší obavy.
Nejen vojáčci
Ano, platí jednoznačně ono známé římské SI VIS PACEM, PARA BELLUM. Tedy chceš-li mír, musíš být připraven na válku (abys kandidáta na útočníka odradil).
Je mi líto, země, která chce být připravena na válku musí zvládnout "tisíce maličkostí", bez nichž to nepůjde a mnohé z nich se ani trochu nepodobají vojákovi v maskáčích a s kvérem.
Je nutné připomenout, že průměrní velitelé studují taktíku, nadprůměrní strategii a geniální logistiku. A právě logistika a složky státu, které ji jsou s to poskytovat, by měly být středem našeho zájmu a ne tanky, bojová vozidla a letadla (apod.).
Armáda
Naši vojáci budou muset vyřešit řadu "nebojových" problémů, bez nichž je ovšem boj téměř nemožný a téměř stoprocentně ztracený.
Je nutné si uvědomit, že naše současná armáda je v podstatě soubor specialistů, u nichž jsou nějaké vševojskové jednotky určeny ke stěhování a střežení polních laboratoří, nemocnic a podobných zařízení. Z tohoto důvodu bychom také nemohli přispět např. napadenému Polsku, jak se poněkud nešťastně vyjádřil pan Babiš: V podstatě tč. nemáme nic, čím bychom mu mohli reálně pomoci.
Bude tedy nutné vybudovat od základů vševojskovou armádu, schopnou relativně samostatně plnit veškeré úkoly, které před ni válka postaví. Včetně výcviku záloh, schopných nahrazovat bojové ztráty.
Armáda, ale i mobilizovatelné zálohy, bude muset být připravena na rychlý nástup. Připomeňme si, jak byla Ukrajina napadena: Prakticky bez varování.
Ideální by bylo mít to zařízeno jako v Švýcarsku, kde po mobilizačním rozkazu vytáhne voják ze skříně uniformu, z jednoho trezoru zbraň, ze druhého munici a přesune se do blízkého shromažďovacího centra.
Nic lepšího se asi vymyslet nedá, protože reakce na případný pohyb nepřítele takto může být velice rychlá a hranice mohou být obsazeny v řádu hodin a krýt mobilizaci třeba tankových vojsk a letectva, protože ani v tom Švýcarsku nemají tankisté svůj tank zaparkovaný v garáži a hangár s letadlem na zahradě.
Musíme mít mobilizovatelné zálohy, vycvičené a připravené doplňovat stavy jednotek, které při kontaktu s nepřítelem budou mít zcela jistě ztráty a bude nutné je udržet bojeschopné na co nejkompletnějších stavech. S tím jistě souvisí i armádní sklady pro veškeré potřeby takto mobilizovaných vojáků. Bude nutné taky vyřešit to, jak za mobilizované vojáky budou nasazovány další síly na jejich pracovní místa, zejména pokud se bude jednat o práce potřebné k podpoře obrany. I to je logistický problém.
Pro to doplňování stavu jednotek budou muset být zabezpečeny komunikace, aby se zálohy dostaly co nejrychleji a nejbezpečněji k doplňovaným jednotkám na frontě.
Patrně budeme muset též zorganizovat výrobu maket letadel, tanků a další bojové techniky (a snad i bunkrů), abychom donutili nepřítele plýtvat prostředky na jejich ničení.
Zcela jistě bude nutno zabezpečit letiště, abychom nedopadli jako v roce 1968, kdy na nich přistála významná část invazních vojsk. Bude nutno zde nastavět dělostřelecké bunkry, ale od věci by nebylo ani podminování přistávacích drah a zajištění jejich vyhození do vzduchu v případě přistávání invazního vojska.
Pokud bude riziko pozemního útoku (jako na Ukrajině), bude nutné obnovit pohraniční opevnění a jeho dostavění na části hranice s Polskem a Slovenskem (případně doplnění opevnění na hranicích s Rakouskem, která byla dostavována narychlo po anšlusu).
Dobrá zpráva je, že část těchto objektů by mohla sloužit náhradou za již zlikvidovaná kasárna k ubytování a výcviku vojáků.
Mimovojenské složky státu - zdravotnictví
Musíme si uvědomit, že "válka je epidemie úrazů" a musíme být připraveni na jejich zvládání, s tím, že jistě se něco zvládne v polních nemocnicích a armádních nemocnicích za frontou, ale bude třeba přebírat z těchto institucí pospravené a stabilizované pacienty do už v podstatě civilního zázemí, aby se uvolnily kapacity vojenského zdravotnictví na další příjmy. Budeme muset počítat s drastickým nárůstem civilních pacientů, zraněných např. při bombardování měst.
Budeme tedy muset mít záložní nemocnice, protože standardní takový nárůst pacientů nezvládnou. Bude pro ně nutné zajistit personál. Bude muset být posílena i transfúzní služba, aktivováni dárci krve atd. Pokud se bude počítat s použitím jaderných zbraní, budeme muset získat spoustu dárců kostní dřeně, mít nějak vyřešen jejich přehled ohledně krevních skupin a HLA skupin. Musíme o nich vědět pro případ jejich potřeby. V případě velkého rizika by se jistě mohla některým lidem předem odebrat kostní dřeň a uložit do kapalného dusíku, pak by mohli v případě potřeby dostat vlastní. U mužů se dají podobným způsobem odebrat a zmrazit spermie, s vajíčky je to technicky náročnější, ale v principu to jde také (abychom zajistili zdraví poválečné generace).
Měli bychom přeočkovat populaci proti všemu, co se dá použít jako biologická zbraň a očkování proti tomu existuje, od pravých neštovic až po ebolu. Pochopitelně, klasickými vakcínami, ne mRNA sajrajty.
I mimo přípravy na válku bychom měli obnovit očkování proti tuberkulóze, které bylo "geniálně" zrušeno poté, co u nás incidence této choroby začala narůstat. Dnes hrozí obrovský příliv uprchlíků z války i poválečné bídy ze země, kde je výskyt této choroby poměrně vysoký a v Rusku jsou na tom velmi podobně. Zase je na to klasická vakcína, používaná desítky let a s minimálním rizikem negativních vedlejších účinků. Není sice stoprocentní, před masívní infekcí nemusí ochránit, ale běžné naprskání mykobakterií v MHD by měla pomoci ustát s dosti vysokou pravděpodobností.
Jistěže je zde průšvih jménem "očkování proti covid", které bylo spojeno s vysokými riziky, aniž by chránilo před samotným onemocněním, před jeho těžkým průběhem, nebo dokonce před smrtí, což nakonec přiznali i sami výrobci americkým vyšetřovatelům (ostatně proto také Biden těsně před koncem svého presidentování řadu výrobců a distributorů těchto prostředků omilostnil). Nemohu si pomoci, ale celé to působí jako akce, která měla v očích občanů zdiskreditovat zdravotnictví obecně a očkování zvlášť, což odpovídá přípravě na válku s nasazením biologických zbraní (Čína?, Rusko?).
Faktem je, že bez ohledu na bruselské zákazy bude nutno obnovit či zavést výrobu základních léků, i kdyby to znamenalo zásadní střet s bruselskými byrokraty, placenými bůhví kým.
Staré autobusy MHD se daly vzadu otevřít, vymontovat sedačky a nahradit závěsy, na něž bylo možné uložit tři nosítka nad sebou, po obou stranách autobusu a několik řadě, a tímto způsobem přepravovat velké počty raněných na velké vzdálenosti. Nové jsou pro tento účel bez nějakých zásadních úprav nepoužitelné a budou muset být takto upraveny (případně i další dopravní prostředky).
Mimovojenské složky státu - zázemí
Ještě na začátku 60. let měly nově stavěné budovy jako školy, zdravotnická zařízení apod. kryty, které by patrně vydržely i několik km od epicentra výbuchu jaderné nálože (hlavice či bomby) očekávatelné ráže. Nověji postavené budovy nic takového nemají. Bude se to muset fofrem dostavět.
Za poslední války byly ve všech obytných domech ve sklepech kryty se zesílenými stropy (většinou trámy s mnoha podporami), které by sice nevydržely přímý zásah, ale měly by vydržet sesutí části domu nad nimi. Vydržely ale i dělostřelecké granáty a miny menších ráží. Opět, nic z toho nemáme, zejména v nové zástavbě, a přitom příklad Ukrajiny ukazuje, jak je moderní výstavba zranitelná i relativně primitivními zbraněmi malé ráže. A opět se toto bude muset řešit a být to nachystáno pro případ vzniku války.
Faktem je, že "eurodům", postavený podle požadavků EU, je daleko méně odolný bombám a projektilům než klasická zástavba, např. z doby první republiky.
Pochopitelně, pro vše potřebujeme železné zásoby jídla a vody (tu vodu rychle, než nám ji drasticky zdraží nesmyslné zálohování PET lahví, opět jeden nesmysl Made in EU, v praxi jen škodící a dokonce ohrožující naše zdraví a životy). Občané musejí mít ochranné masky, musejí mít pro případ jaderného spadu i ochranné oděvy "arombordely" a ze školení CO si pamatuji, že existovaly i speciální ochranné pytle pro kojence a batolata. Nějak měly vyřešeno profukování filtrovaným vzduchem. To vše budeme muset mít a bude muset být učiněno i rozhodnutí, zda to lidé budou tahat s sebou jak kočka koťata, nebo zda budou mít např. jednu sadu doma a jednu v zaměstnání.
Lidé budou muset být vycvičeni, jak se svým vybavením zacházet, budou muset dokázat rozpoznat signály nebezpečí a vědět, co se po nich požaduje (a ještě ve variantách "jsem doma" jsem v práci", "jsem v nějaké veřejné budově", od nákupního centra po úřady, a "jsem kdesi na ulici"). Takže potřebujeme v podstatě obnovit CO.
Občané, kteří nebudou cvičeni na zálohy budou muset být vycvičeni do zbrojního průmyslu, který by měl být zorganizován jako za druhé světové války v USA, kdy "válka o Atlantik" byla vyhrána mj. velmi racionální výrobou nákladních lodí, přečíslující ztráty, způsobované německými ponorkami. Práce byla zorganizována a zracionalizována takovým způsobem, že např. i slečna, "zlanařená" z hospody, kde pracovala jako servírka, mohla během krátké doby začít vykonávat plnohodnotné pracovní úkony. Později se v USA podobným způsobem stavěly i eskortní letadlové lodě (původně pro doprovod konvojů přes Atlantik), které se nakonec uplatnily i v Pacifiku a dokonce obstály i ve střetu s kolosem Jamato, největší bitevní lodí světa. Takže něco podobného bude nutno vymyslet i na tanky, obrněná vozidla, letadla, drony a další prostředky.
Pochopitelně, válku vyhraje mj. ten, komu později dojde jídlo. Z tohoto důvodu se bude muset obnovit, bez ohledu na zelené nesmysly, produkce potravin na takové úrovni, aby obyvatelstvo na nějakých rozumných přídělech přežilo, protože dovézt je nebude odkud (jiné státy budou ve stejné situaci, komunikace budou zčásti zničené a zčásti zabrané pro bojové účely). A bude nutno vytvořit a udržovat i strategické zásoby konzervovaných potravin, jak to dělal minulý režim.
Nedokážu si také představit vyklizení ohroženého území pomocí elektrošrotu, který prosazuje EU (válka na Ukrajině ukázala, že ono vyklízení se v moderní válce reálně děje). Zato plnohodnotná auta na benzín a naftu jsou s to takový úkol zvládnout. Dovoluji si také připomenout první bitvu na Marně (září 1914), kdy vojáci byli vyvezeni na frontu rekvírovanými pařížskými taxíky a zachránili hlavní město Francie před obsazením Němci. Něco takového by se s elektromobily udělat nedalo, nemají dostatečný dojezd. Proto je třeba považovat prosazování zákazu plnohodnotných aut za sabotáž ve prospěch Ruska.
Zajištění bezpečného prostředí
Intravilány budou muset být co nejvíce upraveny ve stylu "bombenfest", což znamená přinejmenším přípravu rychlého odstranění všeho, z čeho budou odletovat kousky a střepiny na větší vzdálenost, od nesmyslných reklam po ještě nesmyslnější fotovoltaické panely. Obávám se, že v případě narůstajícího rizika konfliktu by měly být zlikvidovány a skryty i větrné elektrárny, protože jsou viditelné i na radaru a mohou sloužit jako navigační pomůcka třeba pro křižující rakety nebo drony (a nebylo by od věci postavit v odlišných lokalitách falešné z papundeklu nebo jiného podobného materiálu za účelem desorientace nepřítele).
Bude nutno též připravit prostředky pro zatemnění sídel, pokud odborníci na válku prohlásí, že zatemnění má smysl i v současné době.
Faktem je, že my nemáme ani "blbou" papíroklihovou lepící pásku, jíž se za poslední války křížem přelepovala okna (kvůli omezení létání střepů), protože ta se už dávno přestala vyrábět a "moderní" plastová lepící páska na tom okně vydrží pár desítek slunečních dnů a pak buď sama spadne, nebo se dokonce rozsype na prach (vlastní zkušenost). Existují sice fólie, které by byly jistě lepší než ta papírová páska, ale ty jsou jednak dosti drahé, jednak jich zcela jistě nebude dost na ošetření takové spousty oken, jaké bude třeba ochránit. A jejich montáž znamená odmontovat z rámu sklo, nalepit na ně fólii a pak zase sklo namontovat do rámu. Tedy poměrně hodně práce, kterou ne každý majitel či obyvatel bytu zvládne.
Budou muset být obnoveny v optimistických 90. letech často naprosto zbytečně zrušené protipožární nádrže a postaveny nové na většině sídlišť. Měly by být napájeny dešťovou vodou ze střech okolních domů a nepropustných ploch apod., aby se ušetřila vodovodní. Je dobré si uvědomit, že vodárny a klíčové prvky vodovodní sítě budou jedním z vysoce pravděpodobných cílů útoku na města, takže požární hydranty nebudou velice často funkční. Bude nutné zajistit i park požárnických vozů, který by byl s to s vodou z těchto nádrží pracovat.
Je třeba si také uvědomit, že pro přípravu na válku je silně kontraproduktivní digitalizace, protože nosiče dat, s výjimkou CD a DVD (zálohuje na ně ještě vůbec někdo?), zničí elektromagnetický puls jaderného výbuchu. Takový výbuch nad ionosférou by mohl vymazat všechna data z HDD i SSD, flešových pamětí apod. a jako "bonus" zničit procesory od primitivních digitálek až po superpočítače. Nastal by konec dorozumívání mobilem, po Internetu apod. Dá se na to jistě nějak připravit, od zajištění alespoň některých zařízení proti EMP, zálohování všeho možného do prostor dobře chráněných (je to jistě technicky možné, ale drahé a musí se na to myslet a nedá se to stihnout po písknutí poplachu, že na nás něco letí).
Bonusem je, že část těchto příprav by nás mohla zodolnit i proti blackoutu, jaký nám ve své dobrotivosti připravuje EU pomocí nesmyslné podpory nesmyslných OZE.
To samé platí i pro nějakou novodobou Carringtonovu událost, prvky sítě zodolněné proti EMP by asi ustály i ji (nedávné sledování aktivity velkého počtu hvězd podobných Slunci, kolem stovky, vedla mj. ke korekci pravděpodobnosti rizika takové události na desetinásobek původních odhadů).
"Krev" pro všechno
Vše to, co jsem uvedl i to, o čem jsem se nezmiňoval, potřebuje jednu důležitou věc: Energii. Přitom je jasné, že OZE jsou naprosto bezcenné, protože s výrobou toho všeho nelze čekat až vysvitne slunce, nebo zafouká vítr. Tato zařízení nejsou ani s to se sama reprodukovat. V USA padl před nedávnem návrh toho, že by se OZE měly vyrábět a stavět jen z energie, dodávané OZE, a řev "odborníků na klima" jasně ukázal, že to by byl praktický konec těchto zařízení. OZE prakticky nejsou vodní elektrárny (lze je spouštět a vypínat dle potřeby a mohou za přebytku energie přečerpávat vodu zpět nad turbíny), ale jejich kapacita je silně omezená.
Takže budeme muset ponechat a znovu spustit uhelné elektrárny, rozvíjet jaderné, a to v nějakém urychleném režimu, bez zbytečné bruselské administrativy. I tohle je důvod, proč Green Deal je naprosto nesmyslný a proč pro něj v Bruselu lobbovali lidé placení Ruskem.
Příklad Ukrajiny také ukazuje, že bude nutno řadu energetických zařízení zálohovat, zdvojovat klíčové prvky elektrického vedení apod, abychom byli méně zranitelní. Přitom není možné doslova splachovat do WC prostředky (nejen peníze, ale i práci odborníků a materiál) na přestavbu sítě, aby vydržela nárazy nesmyslných Občasných Zdrojů Energie. Takové nesmyslné plýtvání by mělo být okamžitě zastaveno.
Prostě, Green Deal je třeba razantně odmítnout a s případnými protestujícími zacházet jako s nepřátelskými agenty, jimiž prosazovatelé Green Dealu fakticky jsou, bez ohledu na to, zda si toho jsou subjektivně vědomi.
Dopad
Je velmi pravděpodobné, že pokud bychom byli opravdu takto "naježení" a slibovali případnému útočníkovi, ať už to bude kdokoli, že si s námi opravdu "užije", mohli bychom počítat s tím, že si útok na nás rozmyslí. Pokud navíc vedle biče dobré připravenosti na válku navrhneme nějakou rozumnou ekonomickou spolupráci, coby cukr, je dosti pravděpodobné, že k útoku nedojde a budeme s to fungovat relativně samostatně a nezávisle.
Faktem také je, že pokud se zbavíme bruselských nonsensů, a současně zlikvidujeme nedemokratické prvky v politice, vnucované Bruselem, budeme pro Trumpa a spol. zajímaví i jako někdo, koho má cenu chránit, zatímco dnes takový charakter rozhodně nemáme.
A obecně zcela jistě platí, že budeme-li připraveni na chemické zbraně, bude to útočníka demotivovat k jejich nasazení. Budeme-li připraveni na jaderné zbraně, opět bude taková připravenost pro útočníka demotivující. To samé platí i pro zbraně biologické.
Na druhé straně je jasné, že nás Rusko může, když bude potřebovat a chtít, vymazat atomovkami, aniž by mu došla munice. Patrně by na nás stačil jeden Orešnik, plně osazený samostatně manévrujícími jadernými hlavicemi. S tím prostě nic nenaděláme.
Maximálně můžeme mít nějaké "zbraně posmrtné odvety", které by na útočníka vystřelily rakety a drony s náplní z jaderného odpadu, schopného dlouhodobě (přes sto let) zamořit a zneobyvatelnit zasažené území, asi jak je tomu v okolí havarované JE Černobyl, viz mrtvé město Pripjať. I existence něčeho takového by mohla být odstrašující.
Je vhodné si také uvědomit, že nemá cenu se bavit o jednotkách procent HDP na takové přípravy. Československo na výstavbu opevnění proti hitlerovskému Německu utratilo cca dva průměrné celoroční HDP z let jejich výstavby.
Jistě můžeme odmítnout výše naznačené komplexní přípravy na reálný konflikt, zasahující celou společnost a přinášející ony churchillovské "krev, pot a slzy", jak jsem naznačil výše, včetně obrovských státních výdajů, ovlivňujících celou ekonomiku státu. Můžeme se orientovat na "ekologické" tanky, možná na klíček, a na "ekologickou" výrobu trošek oceli (pro výrobu zbraní navíc nepoužitelné) vodíkem a energií z OZE, jak to ve své neskonalé moudrosti prosazuje Brusel. Pak by ovšem bylo nejlepší v případě ohrožení poslat do ohrožující země diplomatické poselstvo, aby se pokusilo vyjednat co nejlepší podmínky naší kapitulace, protože při dodržování toho, co nám nyní nařizuje Brusel, účinná obranná válka není reálně možná.
Žádné komentáře:
Okomentovat