V souvislosti s údery vůči Íránu, a zejména zapojením USA, rostou diskuse o tom, zda jsou nebo nejsou oprávněné. Mnoho pachatelů dobra se snaží zpochybňovat jejich potřebnost. Z tohoto důvodu je nutné uvést některá fakta.
Obohacování
Obohacuje se uran, na vyšší koncentrace štěpného izotopu oproti přírodnímu stavu. Obohacování zavedli v USA v rámci projektu Manhattan s cílem vyrobit jadernou bombu (vyrobili nejprve dvě, jedna byla odpálena v poušti na území USA jako experiment, druhá byla svržena na Hirošimu). Je dobré vědět že samy americké atomové špičky si tehdy nebyly vědomy rizika spojeného se vzniklými radioizotopy, a v případě experimentálního výbuchu navštívily jeho epicentrum jen několik desítek minut po odpálení.
Bomba pro Nagasaki byla plutoniová, a zde jsme u jádra pudla:
Zatímco pro jadernou nálož je nutné značné obohacení (až na 90 %), pro samu štěpnou reakci se používá obohacení daleko nižší, kolem 4 %.
Málo je znám fakt, že štěpnou reakci je možné provést s čistým přírodním uranem bez jakéhokoli obohacování. Nicméně je to fakt, první reaktor, v němž bylo dosaženo řízené štěpné reakce, Fermiho "pile", postavený na stadionu chicagské university, byl spuštěn na bázi neobohaceného uranu a byl moderován grafitem. Již tehdy sloužily k regulaci reaktoru kadmiové tyče, které se používají i nyní.
I první reaktory, sloužící k výrobě plutonia na další typ jaderné bomby, byly na bázi neobohaceného uranu (v grafitu a vypáleném uranu se zachycuje plutonium, které je z těchto materiálů možno izolovat a vyčistit, principiálně jednoduššími postupy, než je obohacování uranu).
Pokud chcete opravdu perfektní a podrobný popis Fermiho experimentu, sáhněte po vědeckofantastické knize Akademika Františka Běhounka, který byl radiologem světového významu a s aktéry onoho pokusu se osobně znal. A, na rozdíl od mnoha popularizátorů, přesně věděl, co se tam dělalo a dělat muselo. Kniha se jmenuje "Akce L" a popis Fermiho pokusu najdete hned v první kapitole první části.
V souvislosti s tím grafitem ještě jedna poznámka: Je veřejným tajemstvím, že reaktory JE Černobyl byly původně reaktory, vyrábějící zbrojní plutonium, a výrobu elektřiny měly jako "vedlejšák".
Vysoké obohacení uranu v Íránu (60 %) tedy nedává smysl pro standardní jaderné reaktory a nejsou žádné známky toho, že by Írán stavěl nějaké (v principu možné) speciální reaktory na vysoce obohacený uran. Obohacování uranu na takovou koncentraci štěpného izotopu pro jiné účely než získání polotovaru k přípravě uranu zbrojního prostě nedává žádný rozumný smysl.
Írán
Je nutno konstatovat, že režim v Íránu je prakticky stejně odporný, jako byl režim v nacistickém Německu nebo jaký je v Severní Korei. Navíc má tento režim, vzniklý islamistickým pučem, velmi pochybnou legitimitu, dokonce pochybnější než režimy ve výše jmenovaných státech.
Tento režim stojí na "Islámských revolučních gardách", tlupách vymozkovaných odporných zločinců, pro něž platí zcela jednoznačně, že smrtí kteréhokoli z nich se stane svět o něco lepším. Můžeme je charakterizovat jako jakousi směsku SS a SA, trochu říznutou Lidovými Milicemi, nebo Čekou, případně oddíly SMĚRŠ. Z tohoto důvodu byla likvidace špiček této zločinecké organizace srovnávána s atentátem na Heydricha naprosto legitimně.
Tato zločinecká organizace mimo jiné prováděla dlouhodobé zadržování US diplomatů a podílela se na nejodpornějších zvěrstvech režimu, včetně např. "ženění se" s odsouzenými dívkami (i děvčátky předškolního věku) a jejich následné defloraci, aby mohly být dle islámského "práva" "popraveny" (protože islám zakazuje popravovat panny). Opravdu chceme takový režim v Evropě? Opravdu je takový režim zcela stejně hodnotný, jako demokracie, jak to tvrdí řada progresivistických, multikulturalistických či feministických "expertů", včetně lidí, napojených na "evropské" struktury?
Tento krajně brutální režim např. snížil původní procento Židů v íránské populaci na hodnotu, nad níž Hitlerův přízrak v pekle musí blednout závistí. Po vzoru Pol Pota byli z Íránu vyhnáni, nebo v něm vybiti prakticky všichni evropsky vzdělaní lidé. Potom, v souvislosti s jaderným programem, nastalo shánění prostitutů, ochotných s takovým režimem za mrzký peníz spolupracovat. Z tohoto důvodu mi naprosto není líto "jaderných vědců", kteří byli zlikvidováni izraelskými nálety. Opět platí, že smrtí kteréhokoli z nich se stal svět něčím lepším.
Jaderný program
Jak bylo uvedeno výše, íránský jaderný program nemá žádný vztah k jaderné energetice (která je navíc pro Írán ekonomicky nesmyslná, protože má v současné době i pro dohlednou budoucnost naprosto nevyčerpatelné zásoby ropy, z nichž, protože odpadá doprava a marže spekulantů, má energii levnější, než z jádra).
Íránský jaderný program je tedy naprosto jednoznačně, a bez možnosti nějakých výmluv, zaměřen na výrobu jaderných bomb a jaderných hlavic (což je akcentováno programem vývoje a výroby balistických střel).
Pomiňme na okamžik, že existuje jakási smlouva o nešíření jaderných zbraní, která mj. zakazuje výrobu jaderné bomby i nám, byť by se, např. v souvislosti s některými hrozbami, docela hodila.
Berme tedy bombu, vlastněnou zcela nevypočítatelným teroristickým režimem, s vazbou na větší počet teroristických organizací, jako na oné smlouvě naprosto nezávislý fakt. Opravdu chceme, aby takový režim vlastnil jadernou bombu a případně předával tyto zbraně teroristům? Opravdu si přejeme nějaké opakování 11. září 2001, tentokrát s jadernými zbraněmi?
Jsem toho názoru, že normální lidé si to nepřejí, a zvrhlíky, kteří podobnou myšlenku podporují, bude nutno politickými prostředky odstavit od moci, u nás při nadcházejících volbách.
Je dobré si také uvědomit, že normální člověk ví, že je smrtí konec, případně přechod do něčeho horšího. Což je dáno už počátky evropské civilizace, známou hláškou v Odyssei, že "nejposlednější žebrák se ve světě živých má lépe než král v podsvětí". Křesťanská vize "ráje" nemá s Evropou a jejími hodnotami nic společného a Evropané jí, alespoň na instinktivní úrovni, nikdy moc nevěřili, proto také o své životy bojovali daleko tvrději než příslušníci jiných kultur. Oproti tomu je věřící muslim hluboce přesvědčen, že po smrti na "džihádu" odlétne odpaňovat hurisky, a tak je ochoten nejen se obětovat, ale dokonce i smrt aktivně volit v situaci, v níž by měl možnost se zachránit.
Je to také jeden z důvodů, proč jakákoli dohoda s islamisty, tedy věřícími muslimy, musí zákonitě selhat.
Z tohoto důvodu jsou naprosto nesmyslné představy, že se s Íránem uzavře jakási dohoda, ten ji bude plnit a, hurá! válka bude odvrácena. Takové představy jsou asi na stejné úrovni jako Chamberleinův "mír pro celou jednu generaci" (ani pro jepice, pokud započteme cca tříleté larvální stádium, by to nestačilo, ba ani pro chrousta při započtení délky života od vajíčka přes ponravu po brouka). A je opravdu otázka, zda má takový "jepičí" mír tak velkou hodnotu, abychom kvůli němu zanedbali možnost íránský jaderný program utnout.
Likvidace
Likvidace jaderného programu darebáckého státu je, pochopitelně, složitá. Na údaje MAAE se absolutně nedá spolehnout, takže neznáme touto cestou ani všechny lokality, kde jsou umístěny výroby a kde jsou případné sklady.
Íránský jaderný program je navíc v hloubkách a pod kompaktní skálou, skrze niž mají problém proletět i klasické třináctiapůltunové likvidátory bunkrů. Alespoň příliš neuspěly v Afghánistanu proti pozicím teroristů v horských jeskyních a štolách. Z tohoto důvodu se uvažuje i o nasazení taktických jaderných hlavic, nicméně ani ony nejsou zárukou, pokud vybuchnou na rovném povrchu nad cílovým opevněním. Je docela možné, že nálety USA s klasickými bombami měly jen "vyzobat" dostatečně hluboké krátery, do nichž by bylo možno nasadit jadernou munici. Ještě pravděpodobnější je možnost, že jen testovaly terén a vlastnosti skály pod ním, rozhodně pravděpodobnější než představy některých reportérů, "že to bylo jen divadlo".
Jistěže použití něčeho, jako byl sovětský "car bomba", po jehož výbuchu se Země klepala několik minut, by asi i tyto komplexy zničilo a možná jako bonus zničilo i blízké instalace, o nichž se neví.
Další možností je zavalení krytů a znemožnění pomoci zvenčí, což by minimálně zlikvidovalo obslužný personál. Tuto taktiku používala US armáda v Tichomoří proti Japoncům, opevněným ve štolách a jeskyních na některých ostrovech. Část takto zavalených Japonců je v těch krytech dodnes. To ovšem bylo spojeno s tím, že ty ostrovy byly nakonec vojensky obsazeny a všichni ostatní japonští vojáci byli buď vybiti nebo zajati. A také musely být známé všechny východy.
Mimochodem: Dostatečně intenzívní proud urychlených protonů by měl mít schopnost odpálit jakýkoli uran (i neobohacený) s tím, že by v něm nějaký zlomek sekundy běžela štěpná reakce (podstatně kratší než klasických náložích i té nejmenší ráže). Nejsem si ovšem jist, zda USA něco takového mají. Vedle toho proud neutronů z blízkého výbuchu jaderné nálože by mohl odpálit i ten uran, obohacený "jen" na 60 %.
Režim
Je dobré také vědět, že pokud bude zajištěn pád islamistického režimu a jeho náhrada nějakým režimem orientovaným spíš prozápadně, u něhož bude rozumná pravděpodobnost věrohodného ukončení jaderného programu, bude nutno se smířit s tím, že tento režim bude muset být opravdu velice tvrdý a brutální, jako byl šáhův režim či režim rodiny Asadů v Sýrii. Navíc svým pádem oba zmíněné režimy prokázaly, že nebyly dostatečně tvrdé.
Tato skutečnost je dána tím, že většina oponentů režimu věří na ty hurisky, a tudíž je ochotna obětovat svůj život, aniž by to chápala jako nějakou oběť (jako lidé z evropské kultury), ale v podstatě to chápou jako určitou investici pro zajištění nekonečné a blahé budoucnosti.
Z toho důvodu musí nepřátelům režimu už za života hrozit taková opatření, že se jich budou bát minimálně stejně, jako evropané smrti. A pachatele dobra, kteří bojovali proti šáhovi (podrazil ho Demokrat Jimmy Carter) i Asadovi (opět za spoluúčasti Demokrata Bidena a jeho loutkovodičů z Demokratické strany USA), bude třeba, v našem životním zájmu, velmi tvrdě umravnit. Naším štěstím je, že alespoň někteří z nich se stále bojí smrti.
Údery na Írán jsou tedy naprosto legitimní, už proto, že řeší situaci, která je jinými prostředky zcela neřešitelná. Tyto údery je třeba dotáhnout do takového konce, aby byl Írán v jaderném programu vržen zpět o celá desetiletí. Je rovněž zcela na místě otázka, zda mu nakonec nezakázat i civilní jaderný program, a to z toho důvodu, že sloužil jako zástěrka programu vojenského, a naprostá nejadernost Íránu bude daleko lépe hlídatelná.
Žádné komentáře:
Okomentovat