Okamurův plakát (se dvěma ženami) je bolestně pravdivý

Možná právě proto, že pro pravdu se lidé nejvíce zlobí, rozzuřil onen plakát, porovnávající normální ženu a muslimku v "tradičním" oděvu, s otázkou, co si přejeme, spoustu "lepšolidí".

Oděv

Islám navléká ženy do speciálních oděvů, které mají ukázat že jsou osobami se sníženým sociálním postavením. Pokud by ženy tyto oděvy nosily rády, jak tvrdí multikulturalistická sebranka, nedocházelo by v islámských zemích k masovým protestům žen proti nošení těchto oděvních součástí, bez ohledu na to, zda je to "pouhý" šátek, zakrývající všechny vlasy, nebo "stan na nožičkách", nebo cokoli mezi tím. Nemusela by existovat náboženská policie, která ženy nutí tyto oděvní součásti nosit a též dbá na "správné" oblečení těchto kusů oděvu.
Tyto oděvní součásti jsou ve skutečnosti něčím velice podobným oné šesticípé žluté hvězdě, kterou museli nosit v hitlerovském Německu a na jím okupovaných územích Židé.
Je také zajímavé, že sice pod "chodícím stanem" je možné skrýt teroristu, ale že tato možnost je čackými džihádisty využívána jen minimálně. Většina z nich riskuje raději neúspěch a ztrátu života, než by se skryla pod dehonestujícím oděvem.
Nedejme se zmást tím, že muslimky tu a tam demonstrují za nošení onoho dehonestujícího oděvu. V totalitních režimech, jaké představují režimy islámské, se takové demonstrace zorganizují snadno. On by ani nebyl technický problém v nacistickém Německu zorganizovat demonstraci Židů za právo nosit žlutou hvězdu, ale nacisté měli, v porovnání s muslimy, přece jen víc vkusu a snad i nějaké morální zábrany.

Obřízka

Ta zcela jistě na plakátu pana Okamury není vidět, ale naprostá většina muslimských žen má drasticky a zcela nevratně zmrzačen genitál. Toto zmrzačení je v podstatě degraduje z lidských bytostí na "samoreporodukující se mašiny na výrobu teroristů".
Je vcelku příznačné, že bezectní prolhanci, propagující islám, tvrdí, že "ženská obřízka není islámská záležitost", nicméně pokud se někde objeví snahy toto zrůdné mrzačení důsledně trestat (formálně to zakázáno je snad ve všech civilizovaných zemích), jsou to muslimové, kteří pořádají nepokoje, zapalují auta a útočí na nemuslimy.
Je zajímavé, že jak ženskou obřízku, tak i povinné nošení dehonestujících oděvů podporují většinou feministické organizace, které tak jasně ukazují, že zájmy žen nejsou totožné s jejich zájmy, ale spíš se zde jedná o jiný vztah, a tím je protichůdnost.

Znásilňování

Všude tam, kde jsou v dostatečném počtu ve společnosti muslimové, dochází k atakování žen, od verbálního napadání, až po brutální únosy, znásilňování, násilnou aplikaci drog, a konečně i vraždění rovněž není nic výjimečného.
Opět je zajímavé, že feministické organizace, bojující prakticky proti všemu (viz nedávná kampaň tohoto lidského odpadu proti "zírání" v dopravě - protože je to "šílené obtěžování"), nějaké únosy, znásilňování či vraždění žen a dívek (včetně nezletilých) nechávají absolutně chladnými a spíš podporují pachatele těchto trestných činů.
Lidé, kteří podporují muslimy, musejí být "zvláštního ražení", asi jako bolševici, protože v Německu se nějakou dobu před Covidem stalo, že byla islámskými imigranty znásilněna a zavražděna dcera dvojice pečovatelů o imigranty, a jich se to naprosto nedotklo. Prostě, imigrant je víc než vlastní krev.

Agrese imigrantů proti společnosti

Pokud by výše uvedené a další zločiny zůstaly uzavřené v imigrantské islámské komunitě, asi by řada lidí pokrčila rameny a prohlásila je za jejich interní záležitost, do níž se není radno plést. Nejsem zrovna příznivcem tohoto postoje, protože zákon musí platit pro všechny, a pro všechny stejně. Jinak nastane anarchie, vedoucí ke zhroucení společnosti.
Problém ovšem je, že, jak bylo zmíněno výše, muslimové provádějí i zločiny, jejichž oběťmi jsou osoby mimo islámskou komunitu, a je snaha o dvojí metr, jiný pro muslimy a jiný pro normální lidi. Viz nedávný rakouský případ dvanáctileté dívky, znásilňované a zneužívané partou muslimů, kteří vyvázli bez jakéhokoli trestu,  zatímco kdyby to samé dělali normální lidé, tak by šli na tvrdo a na mnoho let sedět, protože i konsensuální sex s osobou "pod zákonem" je trestný čin (a zákony dokonce ani nerozlišují podle konsensuálnosti či nekonsensuálnosti). Vzhledem k tomu, že tuhle legislativu jsme podědili po Rakousko - Uhersku, lze předpokládat, že to mají v zákonech ošetřeno stejně, nebo velmi podobně, jako my.
Další věcí je, že muslimové násilně požadují po nemuslimech, aby napodobovali jejich zrůdné zvyklosti, včetně zahalování žen, ženské obřízky a dalších zvráceností. V Bosně a Hercegovině, kde za naší hanebné podpory muslimové zvítězili, jsou i nemuslimky nuceny chodit v sociálně dehonestujícím oděvu a mnohé z nich byly dokonce násilně obřezány.
Takže je opravdu na čase, aby se muslimskému násilí a svévoli postavila hráz.

Pan Okamura tedy svým plakátem zcela jednoznačně trefil do živého a aktuálního problému, který se velmi rychle může přenést k nám, vzhledem k tomu, že "za nás a bez nás", či spíše proti naší vůli (a zcela jistě s vědomím, že je to proti našim zájmům), podepsal don Vito d'Austria di Dosimetro "imigrační pakt", který hrozí naši zem zaplavit osobami, naprosto s civilizovanými lidmi nekompatibilními, ale "vždy připravenými" své primitivní hovadství vnucovat bezuzdným násilím svému okolí a nakonec i celé společnosti. Tento plakát je tedy naprosto tvrdým odhalením plánů sběře zvané multuikulturalisté, které je nutno jakoukoli cestou (rozhodující je jen výsledek, nic jiného) zablokovat.

Babiš z toho útoku zdaleka není venku!

Pan Babiš, leader hnutí ANO, byl na jednom ze setkání s voliči napaden jakýmsi voličem s berlemi a (než se vzpamatovala a zasáhla ochranka) udeřen berlí do hlavy.

Napadení

1. 9. odpoledne, na setkání s voliči byl pan Babiš zákeřně zezadu napaden jakýmsi Vladislavem (63) z Domaslavic na Frýdecko-Místecku. Dostal ránu do zad a jednu do hlavy. Útok byl veden velkou intenzitou. Pan Babiš byl ošetřen a diagnostikován v nemocnici a vyjma modřin a snad boulí na něm nebylo nic shledáno.
Nejsem volič pana Babiše, ale útok na něj mě rozhořčil. Něco takového bych však nepřál ani představitelům vládních stran. Tohle je prostě za hranou.
Faktem je, že pan Babiš může mít pozdější následky tohoto napadení, které prostě v současné době rozeznat nejde (leda při pitvě, ale to je trochu pozdě).

Důsledky

Proč tedy uvádím v titulku, že pan Babiš z toho není venku?
Je to proto, že po úderu do hlavy může dojít k vylití krve mezi tvrdou plenu mozkovou a lebeční kost. Ten výlev nemusí být viditelný současnými zobrazovacími metodami. Krev v jakémsi "puchýři" na vnitřní ploše lebky může několik týdnů až měsíců nedělat nic a nevyvolávat žádné potíže. Nakonec ale začnou bílkoviny odumřelých krvinek a další složky náplně oněch "puchýřů" podléhat autolýze.
Autolýza naštěpí bílkoviny na látky s menší molekulovou hmotností, a ty začnou na sebe osmoticky natahovat vodu. Onen "puchýř se poté začne zvětšovat, což může běžet s až dramatickou rychlostí. Někdy je opravdu prvním příznakem tohoto děje až nástup bezvědomí postižené osoby (záleží na konkrétní lokalizaci afekce).
Ona afekce se odborně jmenuje subdurální hematom, protože tvrdá plena je mater dura a afekce je, vzhledem k mozku, pod ní. Hlavním problémem této afekce je dostatečně rychlá diagnostika, protože se na ni nemusí myslet a může být tendence léčit cosi úplně jiného (a, pochopitelně, neúspěšně).

Špatná diagnostika

Kdysi nám jako medikům ukazovali lebku paní, která strávila mnoho let na vozíčku, u níž nediagnostikovaný subdurální hematom vyvolal znemožnění pohybu dolními končetinami. Nakonec do onoho "puchýře" prorostla z lebky kostní tkáň, která tam vytvořila jakýsi hrbol houbovité kosti, který byl nalezen při pitvě. Dotyčná paní tedy byla invalidou naprosto zbytečně, časná operace, hned po nástupu potíží, by ji uzdravila.
Je docela zajímavé, že na pravěkých lebkách jsou nalézány trepanační otvory (někdy i více na jedné). Jednou z možností, proč naši předkové takovéto zákroky dělali, je právě likvidace subdurálního hematomu.
Ten nemusí být na místě úderu, ale i jinde, protože záchvěvy lebky, vyvolané oním úderem, se mohou někde jinde sejít do stojatého vlnění, které odtrhne tvrdou plenu mozkovou od kosti. Naši předkové asi museli geniálně vyklepat či jinak zdiagnostikovat onen výron (příležitostí k jeho vzniku bylo asi u lovců dost a dost), a poté vypustit. Faktem je, že na vysokém procentu těchto lebek nacházíme na okraji řezu nově narostlou kost, znamenající, že pacient onen zákrok přežil (alespoň týdny až měsíce).
Druhou možností, u starších lidí s napevno srostlými lebečními švy, mohla být úleva od meteorotropních bolestí hlavy, vyvolávaných změnami atmosférického tlaku, jimž se mozek není s to (protože je uzavřen v lebce) přizpůsobovat (zejména u starších jedinců se sníženou průchodností tepen a žil, jdoucích skrze lebku, může tohle dělat potíže). Náhrada několika čtverečních centimetrů kosti měkkou tkání musela opravdu přinést úlevu. Možná i větší, než nám prášky proti bolení hlavy (a zaručeně to neudělalo autismus u potomstva).
Pokud někdo vrtí hlavou nad onou diagnostikou našich předků, tak je třeba konstatovat, že v podstatě jakýkoli pokrok v diagnostice znamenal určitý pokles schopnosti v oblasti "diagnózy holýma rukama". Ještě starší z mých učitelů dokázali poklepem najít v plicích útvar velikosti třešně (nebo dokonce jen její pecky) a přibližně určit jeho místo. Z mojí generace to už neumí asi nikdo, já tak maximálně vyklepu hladinu výpotku v dutině hrudní a obávám se, že mladší generace ani to ne, protože nás "zkazila" moderní technika, schopná tyto věci zobrazit daleko spolehlivěji, přesněji a s menší námahou. Proto považuji za možné, že moji chlupatí kolegové, žijící před desítkami tisíc let ten subdurální hematom dokázali vyklepat. Měli pro to i ještě jeden důležitý předpoklad: V jejich době bylo podstatně tišeji než dnes, takže mj. měli i kvalitnější sluch ve stáří, než máme my.
Takže i dnes, pokud nikdo nepomyslí na podezření z příslušné diagnózy a nenasadí patřičnou zobrazovací techniku, může subdurální hematom zůstat nediagnostikovaný.
Právě pro možnost dalších komplikací považuji možný trest "až tři roky" za spíš nízký než přiměřený. Nicméně, pokud se soud povleče, jak je v tuzemsku normou, mohou se ony pozdní následky (rozhodně bych je nerad přivolal) projevit a vést k rekvalifikování toho útoku.

Pan Babiš tedy, přeji mu jen to nejlepší byť nejsem a nikdy jsem nebyl jeho voličem, není akutním vyšetřením těsně po útoku z jeho následků venku a měl by být někdy po měsících od něj vyšetřen, zda mu něco ošklivého uvnitř lebky neroste. A, pochopitelně, i v té lebce jsou místa, o nichž říkal můj spolužák a pozdější patolog, že se tam dostane jen on, protože jejich dosažení je neslučitelné s přežitím pacienta (např. některá místa na spodině lební).

Jediná možná odpověď na žaloby Voltu, aktualizováno

Existuje, a patrně oprávněně, obava z toho, že otalárovaní antidemokraté se pokusí změnit výsledek voleb. Tak, jak se to stalo v Rumunsku, a ostatně i u nás se soudy opakovaně stavěly proti vůli občanů a jejich řádně zvolených zástupců.

Žaloby

Žaloby na "nepřiznané koalice" podala podporou voličů zcela bezvýznamná politická strana, pracující ve prospěch řádně odsouzeného zločince, miliardáře Sorose. Zcela jistě "z dobroty srdce"
Je zajímavé, že ony žaloby podala jen na strany politické opozice, zatímco nepřiznané koalice jsou i u stran vládních či exvládních, a ty ignoruje. Je to naprosto typické: Když něco dělají "ti správní", je to v pořádku, pokud to samé dělají "ti špatní", je to hnusný zločin. Jakási idea spravedlnosti "padni komu padni" je této straně naprosto cizí (a naprosto pochopitelně).
Proto také všichni, nebo téměř všichni, lidé tohoto druhu uvítali útok na šéfa ANO Babiše, zatímco Fiala chodí s ochrankou, která v podstatě zabraňuje jeho kontaktům s voliči. A útok na něj by byl zcela jistě "hrozný zločin".
Prostě, Volt se chová jako tlupa progresivistických lepševiků, jíž ostatně s vysokou pravděpodobností je, se všemi negativními asociacemi této identity.
Jistěže je zajímavé i to, že volební zákony vůbec nemají koalici definovanou a přítomnost nestraníků či členů jiných stran na kandidátce je zákonem upravena tak, že ona stranická příslušnost či nepříslušnost musí být uvedena na kandidátní listině (tedy zákon přímo počítá u stran, že za ně budou kandidovat i jejich nečlenové a dokonce členové stran jiných).

Riziko

Prototalitní Ústavní soud se už vyjádřil v tom smyslu, že nehodlá respektovat výsledky voleb, pokud dopadnou "špatně". Takže je k dispozici jakýsi "rumunský scénář", v jehož rámci tlupa z USA (ještě za Bidena) placených pohůnků zrušila výsledky demokratických voleb. Faktem je, že od Trumpa naši soudci sotva nějaký příspěvek dostanou, ale zločinec Soros by jim nějaké "všimné" dát mohl, byť by se to asi v USA brzy provalilo (jako se provalily ty peníze od Bidena).
Navíc by se Ústavní soud musel rozhodnout v rozporu se svými rozsudky na stejné téma z let 1996, 2000, 2021, v nichž konstatoval, že je na samotném objektu voleb, zda se bude prohlašovat za stranu nebo koalici.
Nicméně je jisté nebezpečí, že bude snaha i tyto precedentní rozsudky nějakým způsobem orwellovsky "vyzmizíkovat".
Jinými slovy, čelíme riziku, že naše hlasy budou zlikvidovány a bude nám vnucen odporný diktátor s nulovou demokratickou legitimitou, ať jím bude kdokoli.

Jak tomu čelit

Jistěže už začíná být slyšet chór hlasů, aby občané "nenechali propadnout své hlasy" a nehlasovali pro Voltem žalovaná uskupení.
Tedy, občané mají hlasovat pro jakousi "jednotnou kandidátku EUrounijní fronty", jako za komunistů, byť formálně rozdělenou na více částí. A výsledkem mají být další čtyři léta vlády hnusu, který tuto zemi jen devastuje a pomáhá EU v jejím zotročování členských států a jejich občanů.
Patrně existuje jediná rozumná odpověď na onen připravovaný zákrok: Co nejvíce hlasů pro Stačilo! i pro SPD s podporou dalších stran, aby oba tyto subjekty překročily 11 % obdržených hlasů, což je limit pro troj a vícekoalice, takže i jejich prohlášení koalicemi by nemohlo anulovat výsledky voleb, leda by už panská zvůle musela být obnažena se vším všudy.

Na závěr snad jednu perličku

Pan Mareš, jehož youtube kanál badatele.net sleduji, se mimo mnoha jiných věcí věnoval i problematice známého procesu s Leopoldem Hilsnerem (několik dílů). Jednoznačně prokázal, že žaloba na něho byla neoprávněná, protože Hilsner, na základě doložených a policií zaprotokolovaných svědectví, prostě nemohl stihnout být viděn v Polné a kratičký čas poté (nebo dokonce současně) na cca dva km vzdáleném místě (které policie s ledabylostí sobě vlastní nenalezla) podřezávat nebohou Anežku. V moderní době by se to dalo stihnout tak terénní motorkou nebo podobným vozidlem, ale to Hilsner prostě k dispozici neměl. Navíc se panu Marešovi podařilo zcela znevěrohodnit korunní svědectví obžaloby: Vzhledem ke vzdálenosti a osvětlení v dané denní a roční době prostě nikdo nemohl Hilsnera identifikovat. Asi by to nezvládla ani maminka Jana Keplera, která patřila mezi ono nepatrné procento lidí, kteří jsou s to rozpoznat pouhým okem fáze Venuše.
Pan Mareš také konstatoval přítomnost dalšího člověka v lesíku a v předpokládané době vraždy a podařilo se mu "vyčenichat" dokumenty o možném přiznání se skutečného vraha v cizině.
Když tohle vše pan Mareš provedl, tak se obrátil na českou justici, která Hilsnera zdědila po československé (a ta po rakousko - uherské), aby byl pořád platný rozsudek nad Hilsnerem konečně zrušen. A byl ze vcelku nepochopitelných důvodů odmítnut.
Budu jedovatý: Lze vůbec věřit naší justici, pro niž je pořád Leopold Hilsner rituální vrah, který "zkošeroval" Anežku Hrůzovou, aby její panenská krev mohla být namíchána do macesů?

Je mi velice líto, ale jednou z mála legálních možností reakce nad deklarovanou zvůli Ústavního soudu ve smyslu zrušení výsledku platných voleb je záplava hlasů pro strany, jichž by se to mělo týkat. Tak, aby v ideálním případě obě tyto strany dosáhly na oněch 11 % limitu pro troj a více kolalice, a učinilo by to obtížným jejich vyřazení z voleb na základě nepřekročení tohoto limitu. Každý volič opozice by měl zvážit, zda by nemohl svůj hlas přesměrovat na jednu z těchto stran, aby se opravdu bezpečně, ideálně obě, dostaly do poslanecké sněmovny PČR.

Ústavní soud žalobu Voltu zamítl. Je jistě otázka, jakou roli při vynesení tohoto rozsudku  měla dosti mohutná negativní reakce významné části občanů na myšlenku "zrušení stran jako formy zrušení výsledku voleb". Jistěže svou roli mohl sehrát i počátek vyšetřování kauzy Dosimetr, a ÚS se mohl obávat kompromitace spoluprací s vládními stranami.

Je dobré konstatovat, že zdaleka nejsme za vodou, chystá se podání k Nejvyššímu správnímu soudu, nehledě k tomu, že "třetí komora parlamentu" má moožnosti sabotovat výsledek voleb dalšími způsoby. Nepropadejme tady předčasnému optimismu. To, co jsem napsal výš, v podstatě stále platí: Čím více hlasů dostanou skutečně demokratické strany, tím méně prostoru zbude pro nějaké povolební manipulace i pro popření výsledku voleb. Takže jakási "mobilizace" platí dál a neměla by skončit ani aktem voleb, musí být jasné, že případná manipulace výsledků vyvolá plošný odpor významné části občanů.

 

Volby vyhraje ... naštvaný volič

Nebude to patrně poprvé, kdy by naštvanost voličů a jejich ochota jít k volbám, aby ji dali najevo, posunula reálné výsledky oproti volební preferencím.

Zdroje naštvanosti

Je vcelku jasné, že vláda nesplnila prakticky nic z toho, co před posledními volbami slibovala, přičemž řadu oněch slibů zcela jistě splnit mohla, protože jí v tom nebránila žádná objektivní příčina.
Přestože se někteří činitelé vymlouvají na konflikt na Ukrajině, v reálu vláda neudělala nic z toho, co by Rusko nějak závažněji ztrestalo, a to ani v době českého předsednictví EU, kdy se mohla zcela reálně pokusit o skrečování či odložení Green Delu a dalšího pitomého vyhazování peněz do WC a jejich splachování, protože tento projekt je naprosto neslučitelný s reálně účinnou pomocí Ukrajině.
Faktem je, že EU sedí na břidličné ropě a břidličném plynu, jejichž těžba by umožnila omezit nákup těchto komodit z Ruska a ještě by srazila jejich cenu na světových trzích (minimálně výpadkem zemí EU coby kupní síly), což by Rusko poškodilo daleko více než všechny "balíčky", jejichž dopad na ekonomiku členských států EU byl strašlivý, zatímco dopad na ekonomiku Ruska nepatrný, nebo dokonce příznivý, protože Rusko vynuceně rozvinulo některé výroby a stalo se v příslušných komoditách nezávislým na světových trzích.
Je třeba si také uvědomit, že Rusko je, na rozdíl od zemí EU, s to platit na trzích svým zlatem, takže ani bankovní blokády ho nemohou nějak zlomit.
Pochopitelně, zdrojem naštvanosti není jen ona přehlídka neschopnosti a hlouposti, předvedená v souvislosti s válkou na Ukrajině.

Hlupáctví a neschopnost

Vláda prosadila nesmyslnou normu na paliva E10, která poškozují motory některých aut, takže jejich uživatelé byli nuceni přejít na prémiová paliva některých firem, ošetřená dalšími látkami, které korozi plastových součástí (včetně např. destrukci těsnění pod hlavou motoru) blokují, za vyšší cenu daného paliva.
Jistěže je k naštvání i nesmyslná podpora OZE, elektrického šrotu, co má nahradit funkční auta, aktivistů, kteří nesmyslně ztěžují lidem život, třeba blokádami dopravy (vládu charakterizuje, že si patrně nikdo z jejích členů, ani poslanců vládních stran, nedokáže představit občana dojíždějícího za prací, a možná ani občana, provádějícího smysluplnou pracovní aktivitu), znemožňováním obecně prospěšných staveb a dalších přínosných aktivit.
Jistěže varováním pro občana, který není úplně hloupý, byl i nedávný blackout, protože ten jasně ukázal, kam naše vláda směřuje na úseku energetiky.
I řada občanů ne zcela vzdělaných ve věcech vojenských, se může podivit nad nákupem stíhaček F-35, které válka na Ukrajině ukázala jako naprosto bezcenný prostředek, a který navíc odmítá nakupovat i letectvo USA. A může se tázat, zda spláchnutí peněz do WC tímto nákupem, místo aby ty prostředky byly použity k vývoji a výrobě dronů, které se naopak ukazují v aktuálních světových konfliktech (zdaleka nejen na Ukrajině), jako dominující prostředek bojové techniky, nebylo pitomostí. MMCH, nedávno proskočila i našimi zpravodajskými servery, že o půl generace starší francouzská stíhačka si při simulovaném boji F-35 "namazala na chleba". A to si ty samé stíhačky (v letectvu Indie) zase namazaly na chleba současné stíhačky čínské (v letectvu Pákistánu) v reálném konfliktu mezi těmito dvěma státy. Jistě je na místě otázka, jak katastrofálně by stíhačky F-35 dopadly v reálném boji s oněmi čínskými.
Při nedávném incidentu s náletem dronů na polské území by k jejich likvidaci bohatě stačily stíhačky odpovídající závěru první světové války. Tedy Biggles na Velbloudovi. "Čmelák" s kulometem by byl už přímo "overkill". Takže tvář války na Ukrajině mj. nastavuje velmi nelichotivé zrcadlo onomu nákupu. A rozdíl je i v tom, že zatímco ten Čmelák by mohl vystartovat hned, u těch F-35 by bylo nutno jednat s USA, aby nám je "odemkly". A pokud by byli v USA u moci Demokraté s velmi nadstandardními vztahy k Rusku, je docela možné, že bychom se takového aktu nedočkali.
Vláda prosadila nesmysl se zákazem plastových brček, který skončil tím, že lidé dostávali brčka z jakéhosi impregnovaného papíru, která se stejně hbitě rozmočila a jako "bonus" ona impregnace dodala do nápoje toxické látky, vyvolávající podle některých studií mj. nádorová onemocnění a poruchy plodnosti.
Faktem je, že z dětství pamatuji kelímky ze silně voskovaného papíru, v nichž se běžně na koupalištích, zahrádkách vesnických hospod apod. podávaly nápoje od různých limonád až po pivo. Zcela jistě by se dala z podobného materiálu vyrobit i brčka, ale to bychom nesměli být v EU, v níž je myšlení zakázáno asi stejně jako na planetě Vogonů (ze Stopařova průvodce galaxií).
Vláda prosazuje nesmysly v zemědělství, od snahy o jakýsi návrat ke středověkému trojhonnému systému, až po snahy o likvidaci českých zemědělců. Přitom papalášům vůbec nevadí, ani bruselským, ani pražským, že "náhradou" má být dovoz potravin a potravinových surovin ze zemí mimo legislativu EU, obsahujících v EU zakázané prostředky, od pesticidů přes (nejen) antibiotika až po GMO. Buď jsou tyto věci neškodné, a pak by se měly povolit i našim zemědělcům (jejichž výrobu jejich zákazy prodražují a na světových trzích její výsledky činí konkurence neschopnými), nebo opravdu jsou tak "šíleně nebezpečné", ale v takovém případě by se neměly ani dovážet potraviny ze zemí, kde je mají povoleny (a s prokázaným obsahem těchto látek v tom, co se dováží).
Boj proti produkci mléka v EU navíc zvyšuje jejím obyvatelům riziko osteoporózy, které je i tak velké a neustále rostoucí.
Jistěže naštve i EUroidiocie s napevno přidělanými zátkami na PET láhve a nápojové kartony a tisíce dalších maličkostí, pro něž platí, že "stokrát nic umořilo ..." a nejen osla, ale i voliče.
Zcela jistě negativní pocity vůči vládě vyvolalo i snížení valorizace důchodů, a to bez ohledu na skutečnost, že vládou řízení soudci to schválili.
Prostě, volič má tisíc a jeden důvod být naštvaný a dát své naštvání najevo "protestní volbou".

Jediný problém

Vlastně existuje jen jediný problém, respektive dva velmi úzce související:
Aby naštvaní voliči nezůstali doma.
Aby své hlasy dali některým ze stran, které mají šanci překročit 5% limit ke vstupu do sněmovny.
Obávám se, že bude opravdu nutné provést něco jako mobilizaci, aby skutečně každý nespokojený volič nastoupil do volební místnosti a tam dal svůj hlas některé z "protestních" stran. Ideálně některé z těch, které mají jakž takž šanci se dostat do Poslanecké sněmovny.
Bude třeba, aby lidé, jimž leží na srdci budoucnost této země, i budoucnost jejich dětí, vnoučat atd. nejen šli k volbám, ale i zapracovali na svém okolí, pokud se tam vyskytují lidé, kteří k volbám nechodí.
Velice důležitá bude mobilizace občanů v krajích Moravskoslezském, Jihomoravském, Středočeském a v hlavním městě Praze, protože do těchto krajů budou nasměrovány silně pochybné "krajanské" hlasy, o nichž panuje podezření, že se bude jednat o hlasy provládních zastupitelských úředníků.
Čím více autentických občanů ČR bude ve volbách hlasovat, tím menší podíl mandátů připadne na ony silně pochybné "krajanské" hlasy.

Jde o všechno

To jme to jediné, s čím se může prodemokratický a duševně normální občan shodnout s profesionálními goebbelsy od SPOLU. Současná vláda představovala prakticky nepřetržitou čtyřletou sérii cílených škod, páchaných na tomto státě a jeho obyvatelích.
Pokud bychom připustili její opakování, klesli bychom na úroveň chudých rozvojových zemí, a náš politický systém by se přeměnil na cosi velice podobného tomu, co zde zaváděl soudruh Gottwald v 50. letech. Pochopitelně, s tím, že jakési rozdíly mezi těmito režimy zákonitě musejí být, viz ono známé "nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky", takže se jistě ČSR na přelomu let 1947 a 48 nutně nějak musí lišit od ČR 2025, nicméně vítězství SPOLU by představovalo jakýsi ekvivalent "Vítězného února" se vším všudy, pouze s tím rozdílem, že by totalitáři neměli za zadkem Moskvu, ale neméně odpudivý a totalitní Brusel.
Toto jsou skutečně naprosto zásadní volby. Dokonce ani kdyby první volby po pádu komunismu, konané v roce 1990 vyhráli komunisté, nemohlo by být tak zle, jako s vysokou pravděpodobností bude, pokud letos vyhraje SPOLU.
Jde, pochopitelně, také o budoucnost našich dětí. Zda se budou muset brodit ve sračkách, v jakých se musela brodit většina nás, starších, až do toho roku 1989 (s maximálním rozdílem v tom, že ty sračky budou zelenější), nebo zda se zde otevře možnost k obnovení demokracie, alespoň na úroveň, jaká tu byla v 90. letech, a rovněž odstranění alespoň těch nejhorších (ideálně ovšem všech) netržních či antitržních prvků z ekonomiky.

Nastávající volby tedy vyžadují mobilizaci všech demokratických a protržně orientovaných občanů, kteří si nepřejí návrat poměrů před pádem komunistického režimu, což je jednoznačně cílem současných vládních stran a jejich bruselských loutkovodičů.

Káva a směrnice o odlesňování

Tlupa přemoudřelých soudruhů z Bruselu vymyslela další hovadinu: Boj proti odlesňování. Můžeme se podívat na příklad kávy, jaká je to nesmírná pitomost.

Káva

Kávovník je keř (většinou), vyžadující polostín. Na plném slunci kávovník hyne. Z tohoto důvodu se kávovníky sázejí mezi místní stromy, které jim poskytují dostatek stínu, aby přežily.
Jinými slovy, neexistuje žádné "odlesnění". Na daném pozemku se pouze změní druhová struktura dřevin, přičemž je část původní flóry nahrazena kávovníky. Pak dojde k redukci některých druhů, které jsou s pěstováním kávy z těch či oněch důvodů neslučitelné (např. produkují svými kořeny do půdy fytoncidy, likvidující rostliny ve svém okolí).
Další druhy z původní flóry na plantáži zůstanou, byť se může změnit jejich četnost a rozmístění na ploše.
Pěstování kávy tedy nepředstavuje žádné "odlesnění", ale pouze přeměnu lesa či pralesa na lesu podobný porost o trochu odlišné druhové skladbě. Je větší změna, když je u nás na místě pokáceného listnatého lesa vysázen les jehličnatý, nebo naopak.
Takže už jen blekotání o tom, jak káva přispívá k "odlesňování" je neskutečný blábol, byť za ním stojí jakási naprosto pochybná "odborná" organizace.
Velmi pěkný popis kávové plantáže (i s jejím zakládáním a ošetřováním) najdete v beletristické formě v prvním díle asi nejznámějšího románu Františka Flose: "Lovci orchidejí". Pokud chcete dílo vědeckého charakteru (či alespoň populárně naučného), sáhněte po knize Františka Polívky "Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí", která vyšla před první světovou válkou (1908), nicméně je tak kvalitní a pro současnost pořád platná, že před několika lety byl vydán její fotoreprint s doprovodnými texty špiček české botanické vědy (Volvox Globator 2010). Nicméně, najdete tam prakticky to samé.

Další plodiny

Pochopitelně, řada dalších plodin, na které se bruselská série nesmyslů o "odlesňování" vztahuje, má podobný charakter, tj. původní les je nahrazen lesem s významným podílem či převahou kulturních rostlin.
I ty zlořečené olejové palmy nedělají nic jiného, než palmový les, akorát tvořený olejovými palmami. MMCH, dnes neseženete parafínovou svíčku (o lojové ani nemluvě). Všechny svíčky jsou "ekologické" na bázi palmového oleje (případně jiných rostlinných olejů). Čím budeme svítit za permanentního "ekologického" blackoutu, pokud soudruzi ekologové zruší olejové palmy? "Svíčkami" u nosu?
U kakaovníku je dnes situace taková, že jsou v současnosti vmezeřovány mezi pralesní stromy, protože pokud se vytvoří monokultura, šíří se v ní rychlostí stepního požáru různí choroboplodní činitelé. Podobné pěstebné techniky se začínají uplatňovat i u banánů nebo kaučukovníků.
Plantáž či kulturní les, produkující vzácná dřeva, je prostě tropický les. Opět je menší zlo tyto stromy pěstovat než je kácet v divokém lese.
Určitým problémem jistě může být soja, nicméně u ní, jako u jejích příbuzných, je dosti významným efektem pěstování obohacování půdy dusíkem, které umožní na zrušených či opuštěných plantážích růst řady rostlin, patřících do kategorie "divokého lesa". To samé platí i pro Podzemnici olejnou (arašidy).

Minulost

V Amazonii na veliké ploše, nyní pokryté "miliony let starým pralesem" existovala kultura, která uměle vytvářela vrstva humusu (dodnes nalezitelné a dodnes využívané obyvateli této oblasti) v podstatě kompostováním větví a dalších částí pralesních stromů na ostrůvcích. Na nich žila a měla svá políčka kulturních rostlin. Mezi ostrůvky byly kanály, které fungovaly jednak jako zavlažování, jednak byly využívány k chovu ryb ke konzumaci.
Tato kultura (trochu srovnatelná se starověkou čínskou), patrně doplatila na své kontakty s Inky, od nichž se k ní přenesly z Evropy zavlečené neštovice. Protože to byla kultura vyspělá a závislá na různých technologických vychytávkách, hlídání agrotechnických lhůt atd., totálně se vlivem neštovic zhroutila. Lze se domnívat, že hlavní příčinou bylo úmrtí příliš mnoha specialistů, kteří systém kanálů a polí udržovali v chodu.
Dnes je v té oblasti "panenský" prales a nebýt vykopávek na základě družicových snímků, vůbec bychom o ní nevěděli a využívání "černé půdy indiánů" místními obyvateli bychom chápali jako jednu z mnoha potíráníhodných pověr. Dokonce ani nevíme, zda indiánští obyvatelé amazonských pralesů jsou decivilizovaní potomci této kultury, nebo do této oblasti jejich předkové přitáhli z míst, kam nezasahovala.
K onomu kolapsu muselo dojít někdy v prvních desetiletích 16. století, a dobrodruzi, hledající "Eldorado", se těžce probíjeli již někdy ve druhé polovině toho století "panenským" pralesem nad sídly kultury, která snad onen kult "zlatého muže", který byl pomazán zlatým prachem a při paralelním vhazování zlatých obětin do vody tento prach ze sebe rituálně smýval, opravdu provozovala, aniž by si byli vědomi, že někde pod jejich nohama jsou zabahněné a zarostlé kanály, na jejichž dnech by bylo možné najít to, po čem tak usilovně a za cenu nevýslovných obětí (včetně svých životů) pátrali.
Pochopitelně, tím padá ona zelená téze o "panenském pralese". Ekologové (vědci) také popírají zelené bláboly o "plicích planety", protože co tento prales vytvoří fotosyntézou, to také ihned rozloží (a vytvořený kyslík spotřebuje). Amazonský prales netvoří, na rozdíl od lesů mírného pásma a lesů ještě bližších k pólu, žádný humus, stromy rostou přímo na organikou nedotčené půdě. Prakticky jediná možná cesta tvorby humusu je kompostování větví a dalších zdrojů organiky, vytažených z pralesa, které provozovala ona tajemná amazonská civilizace, tedy lidské zásahy do přírodních dějů.

Další aspekt

Bruselská byrokracie se snaží vnucovat svou idiotskou legislativu a nesmyslné klimabláboly rozvojovým zemím. Je to jakýsi druh kolonialismu. Hlavní rozdíl je ovšem podstatný:
Klasický kolonialismus fungoval tak, že "zlí kolonialisté" vnucovali "ubohým domorodcům" civilizované zákony. Např. v Indii zlí Britové zakázali upalovat vdovy spolu s tělem zemřelého manžela, jinde zase zakázali lidožroutství a podobné tradiční aktivity. Paradoxně podporou či zavedením majetkových zákonů vylepšili ekonomiku. Pokud nabírali domorodé muže do svých ozbrojených sil, vraceli se z nich domů mužové vzdělaní, často i gramotní, kteří viděli kus světa a dokázali mu alespoň zčásti porozumět. Řada "zlých koloniálních států" také otevřela své vysoké školy "utiskovaným domorodcům", a tím "ubohé utiskované populaci v kolonii" dodala inteligenci.
Mimochodem, na posledním místě jmenovaného odporného zločinu se dopustili na Slovácích i "zlí Čehúni", protože už od časů Rakouska - Uherska, ale daleko více za první republiky, jim dodávali možnost středo a vysokoškolského studia v jim blízkém jazyce a po roce 1918 v podstatě zorganizovali slovenské (ale také rusínské) školství, často od samého základu, tj. výstavby škol. Je vysoce pravděpodobné, že bez těchto aktivit by dnes Slováci mluvili maďarsky a slovenštinu by znalo jen pár odborníků.
Naopak, EU vnucuje rozvojovým zemím jakési bezcenné nesmysly, plynoucí z ekologické ideologie, která nemá naprosto žádný racionální podklad. Podstata těchto nesmyslů je civilizačně úpadková a i ten "boj proti odlesňování" je v podstatě boj anticivilizačního charakteru, zejména pokud, jak bylo výše popsáno, probíhá jako boj proti náhradě jednoho typu lesa druhým.
S trochou nadsázky je to ekvivalentní tomu, jako by "hodní" kolonialisté vtrhli do nějaké civilizované země, a vnucovali jejím obyvatelům upalování vdov, lidožroutství a podobné anticivilizační projevy.
A budu hodně ošklivý: Jediní opravdoví odlesňovači, systematicky likvidující kilometry čtvereční tropických pralesů jsou ekologové, kteří ty pralesy přeměňují na "ekologické" biopalivo, dřevěné pelety do "klimaticky neutrálních" tepelných elektráren.

Malá odbočka

Protože jsem na toto téma cosi studoval, tak vím, že ono upalování vdov mohlo mít jakýsi racionální důvod, tedy si dovolím nabídnout i pohled z druhé strany. Zatímco evropská kuchyně je velice chudá na kombinace potravin, které jsou s to vyvolat zdravotní potíže (asi všechny napadnou čerstvé třešně a mlíko, nebo kyška, a víc toho asi ani není), indická kuchyně je opravdu bohatá na potraviny, jejichž kombinace, byť jsou samostatně nebo společně s něčím jiným bezproblémové, může vyvolat nejen závažné zdravotní potíže, ale i smrt.
Indická žena tedy nemusela manželovi uvařit "caffé a'la Vávra", ale pouze nakombinovat zcela neškodné potraviny do koktailu s fatálním účinkem, přičemž navíc ani nebylo možné prokázat v požitém jídle jed, protože ten tam jednoduše nebyl.
Takže ono upalování mohlo vzniknout jako jakési preventivní opatření proti indickým kombinačním Maryšám, aby je demotivovalo od podobných aktivit. Jistěže se do toho promítlo i tradiční nižší postavení žen v indické společnosti; to narušili až "zlí kolonialisté", kteří ženy zrovnoprávnili.

Uvedené aktivity EU jsou prostě ukázka naprosté nesmyslnosti ekologické ideologie a nutnosti vytlačení ekologie z veřejného prostoru, včetně na jejím základě vzniklých zákonů a podzákonných norem. Dál je to ovšem i ukázka agresívního působení nikým nevoleného úřednictva EU na mezinárodním poli. Nelze se, mj. divit tomu, že pokud v konfliktu na východ od nás EU podporuje Ukrajinu, tak země třetího světa, až na pár výjimek, podporují Rusko a pomáhají mu obcházet sankce.

Evropská blbokracie

Tímto názvem lze velice dobře charakterizovat jak centrální "vládu" EU, tak i vlády většiny členských států. Explicitně budiž řečeno, že členové těchto vlád, až na výjimky, blbové nejsou, ale jednoznačně vládnou podle blby nakreslených not. Takže se stávají jen jakýmisi převodními pákami (tento termín budou starší čtenáři znát z dob minulého režimu) mezi blby a státní mocí.

Klecové chovy jako případová studie.

Bruselští soudruzi a soudružky nám zakázali klecové chovy (vyjma několika států, které si vyjednaly dočasnou výjimku).
Jednání o tomto zákazu bylo doprovázeno bouřlivými scénami, v niž se aktivisté (a častěji aktivistky) zavírali do jakýchsi "klecí" a předváděli, jak se v nich cítí špatně.
Pomiňme skutečnost, že většinou šlo o klece výrazně těsnější vzhledem k tělesným proporcím demonstrujících, než jaký je vztah velikosti klece vůči velikosti slepice. Důležité je, že tito demonstranti i další lidé, bojující za onen zákaz, měli nulové vzdělání v oblasti živočišné výroby, veterinární medicíny nebo zoologie, byť se mnozí pyšnili tituly z různých, pro lidstvo bezcenných "tlamocvičných" oborů, případně je na nějaké humanitně orientované "vysoké škole" studovali.
Důležité je, že Kur domácí je domestifikovaná forma Kura bankivského. Ten žije v malých hejnkách a jejich členové se, pokud zrovna neshánějí potravu, k sobě běžně tisknou, takže se v podstatě vejdou do malého prostoru. Druhým momentem je, že sociální hierarchie v hejnu je dána tzv. "klovacím řádem". Z něho plyne, že dominantní slepice klove všechny ostatní, zatímco slepice na dolní příčce sociálního žebříčku je naopak všemi ostatními klována.
Ono klování pak existuje i u Kura domácího. Jakmile tedy dáme slepice do "ekologických a pro zvířata příznivých" velkochovů, budeme mít na nejnižším stupni slepice, které dostávají každodenně horní desítky až něco přes sto klovanců, což v podstatě vede k jejich uklování k smrti. Pokud chov rozdělíme po menším počtu zvířat do klecí, tak onen počet klovanců pro nejníže stojící slepici přiblížíme přírodnímu, ještě zvládnutelnému počtu.
Výsledek je vcelku jasný, v klecových chovech je výrazně nižší úmrtnost a nemocnost slepic, a dokonce i vejce jsou vyšší kvality, protože během vývoje nejsou cpány stresovými hormony uklovávané slepice.
Všechny tyto věci jsou, pochopitelně, doložitelné, v podstatě na úrovni učebnic. Jenže politikové a političky rozhodli na základě řevu polovzdělaných hlupáků. Tedy, typický příklad blbokracie.

Najdou se i další

V Praze a v dalších velkých městech ČR pochodovaly řádově desítky lidí po komunikacích a blokovaly dopravu. Aktivisté se dožadovali snížení maximální rychlosti ve městech na 30 km/h.
Jistěže je to naprostá pitomost, od ekologie (automobily při tak nízkých rychlostech vyprodukují daleko více škodlivin na ujetý kilometr než při padesátce, a i ta zvedla produkci škodlivin oproti dříve platné šedesátce). Další věcí je, že naprostá většina uživatelů aut nejezdí pro nějakou zábavu, ale potřebuje se dostat z bodu A do bodu B co nejrychleji a nejefektivněji. Je mi jasné, že naprostá většina těchto aktivistů si nedovede ani představit člověka, který pracuje, prací vytváří hodnoty a za tu práci je také placen.
Vzhledem k tomu, jak těmto aktivistům, protiprávně a nesmyslně blokujícím komunikace, šla na ruku policie, patrně tato představa chybí i jejímu velení. Jistě ani nemluvě o politicích, přičemž současná vládní squadra patrně dobře ví, že tento druh občanů nepatří mezi její voliče.
Prvky blbokracie zcela jednoznačně oplývá i klimaagenda. Naprosto roztomilé bylo, jak v rámci "boje za klima" Němci zlikvidovali své jaderné elektrárny. Nicméně i "dekarbonizace" s náhradou uhlí plynem je spojena s růstem skleníkového efektu, protože CO2 sice spálením plynu na stejnou energii vznikne méně, ale "doženou a předeženou" tento dopad na skleníkový efekt úniky daleko skleníkovějšího metanu při těžbě a dopravě.
Typickou blbokracií je i např. boj proti plastům, LGBTQ+ agenda a mnoho dalšího.
Dalším typickým příkladem je chystané omezení výkonu rychlovarných konvic. Přitom je jasné, že čím vyšší příkon (a tedy i výkon, je třeba si uvědomit, že elektřina se na teplo převádí prakticky se stoprocentní účinností, viz termodynamika), tím rychleji se voda v ní zahřeje a tím méně tepelné energie unikne do okolí v době mezi zapnutím a nástupem varu. Něco takového ovšem pologramotnému úředníkovi EU či ekologickému aktivistovi prostě nevysvětlíte.
Řekněme si to upřímně, projevem blbokracie je i zákaz klecových lůžek, který vyřvali, nejen v EU, pologramotní aktivisté s nulovým medicínským vzděláním. Věnuji pietní vzpomínku jednomu tatínkovu kolegovi, se kterým jsem jako dítě komunikoval a dodnes pietně uchovávám jím darovanou figurku jelena. Když teď píšu, čumí mi přes rameno. O něm jsem se, krátce před tatínkovou smrtí, dozvěděl, že "konečně zemřel", a že strávil několik desítek let v klecovém lůžku.
Faktem je, že kdyby se během těch let našel lék na jeho nemoc, mohl by být uzdraven. Pokud by ovšem byl v "chemické svěrací kazajce" (její ekonomická výhodnost pro výrobce těchto drasticky účinkujících farmak byla hlavním motivem onoho tažení blbů proti klecovým lůžkům), tak už by měl mozek drogami přeměněný na jakousi huspeninu, nijak nevyléčitelnou a patrně neschopnou přežít jakékoli pokusy o léčbu. Pokud by na těch chemikáliích, ničících v těle kde co, vůbec tak dlouho žil.

Blbokracie je tedy stav, kdy vedení státu či nadstátní organizace jedná tak, jako by bylo řízeno blby. Je to většinou ukázka dopadu vítězství ideologie nad realitou a překonávání reality "ideologickou pevností", mnohdy daleko výraznější než v případě minulého režimu.

Vezmi obyčejnou tužku...

Dost mě fascinuje naprostá neochota aktivistů, hlásajících nekonečné dobro, vyvolané zavedením takového nebo makového nesmyslu, nějakým způsobem verifikovat, zda to skutečně je tak pozitivní, jak se to tváří. Přitom se vesměs jedná o naprosto banální matematické a logické úkony, případně spojené s nějakou fyzikou či chemií, zpravidla na úrovni základní školy, maximálně střední.

Vezmi...

Jako dítko, snad v první nebo druhé třídě, jsem dostal pod stromeček knížku veršů Františka Hrubína, ilustrovanou Jiřím Trnkou. Její hlavní báseň začínala verši:
"Vezmi žlutou tužku,
namaluj mi hrušku ..."
Tato básnička tedy vybízela dítka k aktivitě, aby sama zapracovala na sobě a zvýšila své schopnosti.
Z tohoto důvodu jsem si dovolil tyto verše parafrázovat v textu o dnešních moderních soudruzích, kteří horují pro vše pokrokové a samozřejmě DOBRO přinášející. Dobro, které je třeba vnutit nebohým desolátům, protože oni by jinak volili ZLO a, ubozí, sami by si tím uškodili.

Dialog

V naprosté většině případů se mezi desolátem a ekologickým libtardem rozvine cosi jako dialog:
"Tak mi dokaž, že elektromobil produkuje méně CO2 než automobil."
"To není třeba dokazovat, to je prostě pravda."
"Ale já ti mohu naprosto jasně ukázat, že to pravda není. Na to stačí pár elementárních výpočtů."
"To je nesmysl, na to jsou potřeba superpočítače a kvalifikovaní vědci, kteří velice dobře vědí, co mají počítat"
"Je to přitom velmi jednoduché. Najdeš, kolik energie je v kile uhlí a kolik v kile benzínu."
"To nejde najít."
"Ale jde. Google ti to najde na první dobrou."
"To je ovšem nějaký podvod."
"Firma, která Google provozuje, zapojila AI a Google sám vyhledá odpověď na konkrétní dotaz, a ještě přidá zdroje."
"To je sice nesmysl, ale stejně, co z toho?"
"Zjistíš, kolik CO2 se uvolní spálením uhlí na jednu kWh a kolik spálením benzínu."
"To je nemožné, to vyžaduje vzdělaného odborníka, nejlépe z Greenpeace."
"To je učivo chemie a matematiky pro základní školu. Tu jsi přece absolvoval, ne?"
"To jsou nějaké divné obory, kterým jsem nikdy nerozuměl. Proto jsem také vystudoval filosofii a ekologii.
A stejně, co bych pak s těmi čísly dělal?"
"No, potom vypočteš, kolik CO2 na zdroji se uvolní při vyrobení jedné kWh na pohyb kol auta, a kolik na pohyb kol elektromobilu."
"To je směšné, to jsou jen jakési podivné čáry."
"Jsou to výpočty, které jsi musel brát na základní škole a potom daleko podrobněji na gymplu."
"Ne, to jsou čáry, protože když se to počítá, vyjde pokaždé jiné číslo.
Já věřím tomu, co nám říkali na školení. A varovali nás před takovými, jako jsi ty. Co se nás budou snažit předstíráním vědy zmást."
Jak praví klasik, oponu milosrdenství raději spusťme před koncem této scény.
Dovoluji si upozornit na románovou sérii US autora Turtledove ("Světoválka" a její pokračování "Kolonizace"), v níž během druhé světové války přiletěli na Zemi ještěroidní emzáci, "Rasa". A lidé v podstatě ukončili válku a sjednotili se proti nim. V jednom díle druhé série diplomatka a psycholožka Rasy vede diskusi s vysoce postaveným činitelem Německa o tom, jak je dokázáno, že Židé jsou nižší rasa a je nutné jejich vyhubení. Němec argumentuje v podstatě stejně jako výše ekolog a nakonec dialog, rozhněván, utne a téměř vyvolá diplomatickou roztržku mezi Rasou a Německem.

Následky

Následky různého přístupu k tomu, co hlásají ekologové, případně jiní mentálně retardovaní progresivisté, jsou jasné: Lidé stejného druhu hledí na hlasatele pitomostí jako věřící na kněze, hlásajícího Slovo Boží. Zlí desoláti, a taky svině soudruha Foltýna, vezmou onu obyčejnou tužku a začnou počítat. Byť je jasné, že s kalkulačkou to jde líp a s nějakou vhodnou aplikací na PC se dostáváme ještě o level výš.
Já osobně na tyto věci používám nejčastěji konzolu jazyka R. Ten je sice určen pro statistiku, ale umí veškeré základní matematické funkce. Výhodou konzoly je, že se mohu vrátit ke dříve zadaným příkazům (a dokonce se mi mohou uložit v počítači na disk). Výhodou tedy je, možnost ujistit se, že jsem se nepřeklepl, a pokud ano, mohu příkaz jednoduše opravit a odeslat znovu ke zpracování, což je jednodušší než ho psát celý znovu.
Výsledky výpočtů mohu kopírovat do nějakého pomocného souboru a také uložit (na disk se při ukončení práce neuloží).
Je-li to potřeba, mohu si naprogramovat i funkce a procedury, které svými příkazy prostě jen volám.
Nicméně máme zde lidi, pro něž je jakákoli taková činnost černou magií, jakou programově odmítají a víru ve výroky svých guru prostě povyšují nad jakákoli fakta.
Pěkně to vyjádřil soudruh president Biden, když prohlásil: "My, Demokraté, dáváme přednost Pravdě před fakty." Kdyby neřekl nic jiného, jakože mám pocit, že opravdu neřekl, tento jeho výrok by měl být vytesán do nejdražší švédské žuly a písmena pokryta zlatem.

Pochopitelně, má-li se naše společnost vrátit k prosperitě a bohatství, je nutné libtardoidní osoby odstavit od moci takovým způsobem, aby nemohly dění v této zemi ovlivňovat. Což mj. znamená nevolení žádné strany, která má libtardismus v agendě, byť se k tomu nyní, pár týdnů před volbami, raději nehlásí.

Proč nejsou ex muži ženami

Pologramotní i zlovolní aktivisté se zuřivě snaží vydávat trans-ženy (předělané z mužů) za "plnohodnotné ženy", se vším všudy. Je to, pochopitelně, pitomost, jako většina toho, co soudruzi aktivisté hlásají. Trochu se podíváme na to, proč.

Nejprve

Napřed tedy vymezím rozsah tématu. Trans-žena je podle mě muž, který byl na ženu předělán někdy po pubertě. Předělávání prepubertálních chlapců na holky je podle mého soudu zločin, u něhož bych neměl problém, jako zákonodárce i jako občan v referendu, hlasovat pro trest smrti. Jsem toho názoru, že i zhoubný nádor genitálií (v tomto věku velmi vzácný) by se měl dát vyřešit tak, že by pohlaví i po zákroku zůstalo zachováno.

Vývoj

Faktem je, že mužský zárodek už někdy v prvních týdnech života začne produkovat testosteron. To ho chrání před vlivem matčiných ženských pohlavních hormonů, a také placentárních (placenta je součástí dítěte, a ne matky, a přitom u kluka i u holky produkuje ženské pohlavní hormony, které v cca 4. měsíci těhotenství převýší vliv ženských pohlavních hormonů matky, nejen u plodu, ale i v matčině těle).
Pokud tohle chlapec nezvládne, stane se z něj žena s karyotypem muže.
MMCH, už tento samotný karyotyp bohatě stačí na to, aby zajistil značné výhody v oblasti sportů. A v historii z dob, kdy vyšetření karyotypu, případně sex chromatinu, začalo být dostupné, nacházíme situace, kdy veleúspěšným sportovkyním byl nalezen mužský karyotyp.
K vyjasnění pojmů: Karyotyp je nalezení pohlavních chromozomů, tedy jestli má daná osoba dva chromozomy X (ženský), nebo "nepár" X a Y (mužský). Sexchromatin se nalézá na jádře ženské buňky (jakékoli tělesné, která má funkční jádro), protože ženská buňka jeden ze dvou chromozomů X "zabalí" a umístí do výchlipky jaderné membrány, kde tedy vznikne jakási "palička", která se intenzívně vybarví barvivy na chromozómy. Takže když vyšetříme dostatečné množství buněk a nenajdeme tento sex chromatin, jde o osobu, která má chromozomy jako muž. U všech buněk sexchromatin nemusí být vidět, protože jádro může být v preparátu na sklíčku natočeno tak, že je zakrytý.
Pokud se ptáte, jak je to u žen s genetickými vadami, vázanými na chromozom X (třeba hemofilie A nebo hemofilie B), tak je situace taková, že buňky "balí" chromozom X náhodně, přibližně půlka z nich sbalí chromozom X po otci a zbytek po matce. Pokud je některý z chromozomů nositelem dědičné vady, tak ovlivňuje jen polovinu buněk, což většinou stačí, aby byla daná funkce i s defektem na jednom chromosomu X uspokojivě pokryta (třeba to srážení krve, ale i např. barvoslepost).
Pokud se zárodek s chomosomy X a Y, poté plod a později i dítě vyvíjí nadále jako muž (tedy normální stav), je jeho organismus rozsáhle ovlivňován testosteronem.
Druhou věcí je, že osoba může být chiméra, vzniklá splynutím zárodků ženského a mužského pohlaví, a v některých tkáních pak může mít ženské a v jiných mužské buňky.
Velmi "roztomilá" u lidských chimér je situace, kdy žena má dva partnery, bělocha a černocha, a při mnohočetné ovulaci (může k ní dojít třeba zapomenutím aplikace antikoncepční pilulky), je jedno dítko dítětem bělocha a druhé černocha, a pak zárodky splynou do jednoho. Je to jistě extrémně vzácné (daleko častěji se narodí dvojčata, černé a bílé), ale může se to stát, a je to pak popsáno nejen v odborné literatuře, ale i v bulvárním tisku, protože se může narodit "mourek", střídající tkáně bělocha a černocha (včetně tělesného povrchu na němž je to vidět). Podobné to může být i při splynutí holčičky a chlapečka, ale pokud mají stejného tatínka, není to tak dobře vidět. Sexchromatin odebraný jen z jednoho místa na těle nemusí být stoprocentně rozhodující, nicméně to samé platí i pro analýzu chromozomů.
Jistěže v případě chiméry silně záleží na tom, které části těla jsou mužské a které zase ženské. I třeba z hlediska uplatnění ve sportu.

Co dělá testosteron

Dělá toho poměrně hodně: Je to hormon, který podporuje růst a dokonce příznivě ovlivňuje konverzi potravy na tělesnou hmotu. Posiluje pohybový aparát, což odpovídá zpevňování kostí a šlach a posilování kosterního svalstva. Jde to až na buněčnou a metabolickou úroveň, kdy testosteronem ovládané buňky mají odlišný metabolismus kyslíku i práci se zásobou energie, především v buňkách kosterního svalstva.
Deriváty testosteronu se z důvodu výše uvedených účinků používají v některých zemích jako "výkrmové hormony", v jiných, týká se to i EU, jsou zakázány.
Něco podobného, ale s menší intenzitou, dělá i skupina estrogenů u žen, ale ty mají daleko nižší účinnost a od okamžiku, kdy se rozjede menstruační cyklus, působí estrogeny jen v jeho polovině a druhou polovinu cyklu vládne ženskému tělu hormon progesteron, který takovouto aktivitu nemá.
Nicméně i estrogeny a látky jim farmaceuticky blízké mají pozitivní vliv na růst svaloviny, i tukové tkáně, vcelku podobně, jako testosteron. A různé deriváty a analogy estrogenů se rovněž používají v živočišné výrobě stejně, jako výše zmíněné deriváty testosteronu.
Vždy mě docela fascinovalo, proč nejsou sportovkyně vykrmovány (viz ono pojetí "sportovec jako brojler") látkami na bázi estrogenů, ale jsou do nich cpány deriváty testosteronu, které "zacvičí" s jejich pohlavní soustavou. Proč tedy u nich nejsou používány v řadě států užívané deriváty a analogy estrogenů.
Viz onen známý vtip, který se tradoval o jedné silové sportovkyni (nebudu uvádět, které, a raději ani sport), která údajně šla k lékaři s tím, že má mezi ňadry chlupy. Doktor se na ni díval, a vidí, že ty chlupy pokračují dolů, a tak se zeptal "a kam až vám to jde?" a bylo mu odpovězeno "až k ptákovi, pane doktore".
Čili virilizace (zmužštění), spojená i s přeměnou poštěváčku na cosi většího, poruchami plodnosti i sexuálního chování a pudu atd. byly u těchto sportovkyň daní, kterou platily za svou kariéru. Zato některé mohly uspokojit své partnerky i bez jakékoli erotické pomůcky. Nejde o nic nového, zmínku o takových ženách najdeme už v Kámasútře.
Řekněme si to upřímně, vrcholový sport je kolbiště firem, vyrábějících výkrmové a jiné podobné preparáty (zcela jistě i dopingové prostředky), a firem, vyrábějících prostředky na jejich nacházení v tělech sportovců a sportovkyň.
Pokud se tedy ono pubertální silné působení testosteronu rozvine u muže, tak u něj vzniknou vcelku nevratné změny v pohybové soustavě, ale dokonce i v myšlení, které se stane "myšlením mužského typu". Což může předpokládat rozdíl, někdy hendikep, ale někdy i výhodu, u kolektivních sportů. Při individuálních sportech typu jeden proti jednomu je spíš výhodou.
Tyto změny jsou více-méně nevratné. Přetrvávají i u eunucha, byť u něj dochází k určité atrofii svalstva a bujení tukové tkáně (ostatně, proto se kastrují samci některých jatečných zvířat), nicméně asi nikoli tak zásadní, aby ho to fyzicky invalidizovalo. Ono mužské myšlení přetrvá, ostatně někteří velmi úspěšní byzantští vojevůdci byli eunuchové a nevadilo jim to ve vykonávání této profese. Císař Claudius ze svých eunuchů dokonce sestavil první profesionální vládu Říma, a také se osvědčili, vč. schopnosti strategického myšlení, typické pro muže.
Takže když toho "eunucha" strčíme do ženského těla, tak mu zůstanou silné svaly a kostra (které oproti skutečnému eunuchovi do jisté míry budou "oprašovat" estrogeny), ale zůstane mu i mužské myšlení.

Sport

Pokud tedy jdeme dál, tak je jasné, že v případě sportu bude "původně muž" zcela jednoznačně silně zvýhodněn schopnostmi své pohybové soustavy, které mu transice na ženu prostě nemůže vzít. Neexistuje, alespoň v nynější době, žádný prostředek, který by z jeho svalů nadělal svaly ženské.
Zároveň je zde i ona odlišnost v myšlení.
Je třeba si uvědomit, že samci našich chlupatých předků chodili na lov a v rámci toho lovu museli úzce spolupracovat, a to jak při útoku na zvířata, která byla jejich kořistí, tak i v rámci obrany před zvířaty, která naopak mohla sežrat je. Museli tedy být maximálně soustředěni na aktuální situaci, aby ji zvládli. A museli zvládat i těsnou kooperaci a koordinaci svých aktivit.
Oproti tomu ženy, které se staraly o domácnost a děti, musely dokázat rozprostřít svou pozornost mezi to, co dělají děti, a to, co se děje v tábořišti (včetně dění na plotně nebo grilu, později i v nádobách). Soustředit se jen na jednu z těchto věcí bylo silně rizikové.
A zase, v rámci sportu jsou druhy, u nichž je výhodou distribuce pozornosti na více paralelně probíhajících jevů, a naopak druhy, v nichž je kritické soustředění se pouze na jeden jediný děj, případně kooperaci se spoluhráči. V těch prvních budou úspěšnější ženy a v těch druhých muži, ale také transženy.

Požadavek na to, aby transženy (původně muži) měly zakázaný přístup do sportu coby ženy, je tedy naprosto logický a odpovídá biomedicínským rozdílům mezi muži a ženami, jichž se transice prostě nedotkne, nebo jen v zanedbatelné míře. Na tomto poli tedy mají daleko více pravdy "zlí desoláti a Putinovi agenti" než libtardi.