Babiš z toho útoku zdaleka není venku!

Pan Babiš, leader hnutí ANO, byl na jednom ze setkání s voliči napaden jakýmsi voličem s berlemi a (než se vzpamatovala a zasáhla ochranka) udeřen berlí do hlavy.

Napadení

1. 9. odpoledne, na setkání s voliči byl pan Babiš zákeřně zezadu napaden jakýmsi Vladislavem (63) z Domaslavic na Frýdecko-Místecku. Dostal ránu do zad a jednu do hlavy. Útok byl veden velkou intenzitou. Pan Babiš byl ošetřen a diagnostikován v nemocnici a vyjma modřin a snad boulí na něm nebylo nic shledáno.
Nejsem volič pana Babiše, ale útok na něj mě rozhořčil. Něco takového bych však nepřál ani představitelům vládních stran. Tohle je prostě za hranou.
Faktem je, že pan Babiš může mít pozdější následky tohoto napadení, které prostě v současné době rozeznat nejde (leda při pitvě, ale to je trochu pozdě).

Důsledky

Proč tedy uvádím v titulku, že pan Babiš z toho není venku?
Je to proto, že po úderu do hlavy může dojít k vylití krve mezi tvrdou plenu mozkovou a lebeční kost. Ten výlev nemusí být viditelný současnými zobrazovacími metodami. Krev v jakémsi "puchýři" na vnitřní ploše lebky může několik týdnů až měsíců nedělat nic a nevyvolávat žádné potíže. Nakonec ale začnou bílkoviny odumřelých krvinek a další složky náplně oněch "puchýřů" podléhat autolýze.
Autolýza naštěpí bílkoviny na látky s menší molekulovou hmotností, a ty začnou na sebe osmoticky natahovat vodu. Onen "puchýř se poté začne zvětšovat, což může běžet s až dramatickou rychlostí. Někdy je opravdu prvním příznakem tohoto děje až nástup bezvědomí postižené osoby (záleží na konkrétní lokalizaci afekce).
Ona afekce se odborně jmenuje subdurální hematom, protože tvrdá plena je mater dura a afekce je, vzhledem k mozku, pod ní. Hlavním problémem této afekce je dostatečně rychlá diagnostika, protože se na ni nemusí myslet a může být tendence léčit cosi úplně jiného (a, pochopitelně, neúspěšně).

Špatná diagnostika

Kdysi nám jako medikům ukazovali lebku paní, která strávila mnoho let na vozíčku, u níž nediagnostikovaný subdurální hematom vyvolal znemožnění pohybu dolními končetinami. Nakonec do onoho "puchýře" prorostla z lebky kostní tkáň, která tam vytvořila jakýsi hrbol houbovité kosti, který byl nalezen při pitvě. Dotyčná paní tedy byla invalidou naprosto zbytečně, časná operace, hned po nástupu potíží, by ji uzdravila.
Je docela zajímavé, že na pravěkých lebkách jsou nalézány trepanační otvory (někdy i více na jedné). Jednou z možností, proč naši předkové takovéto zákroky dělali, je právě likvidace subdurálního hematomu.
Ten nemusí být na místě úderu, ale i jinde, protože záchvěvy lebky, vyvolané oním úderem, se mohou někde jinde sejít do stojatého vlnění, které odtrhne tvrdou plenu mozkovou od kosti. Naši předkové asi museli geniálně vyklepat či jinak zdiagnostikovat onen výron (příležitostí k jeho vzniku bylo asi u lovců dost a dost), a poté vypustit. Faktem je, že na vysokém procentu těchto lebek nacházíme na okraji řezu nově narostlou kost, znamenající, že pacient onen zákrok přežil (alespoň týdny až měsíce).
Druhou možností, u starších lidí s napevno srostlými lebečními švy, mohla být úleva od meteorotropních bolestí hlavy, vyvolávaných změnami atmosférického tlaku, jimž se mozek není s to (protože je uzavřen v lebce) přizpůsobovat (zejména u starších jedinců se sníženou průchodností tepen a žil, jdoucích skrze lebku, může tohle dělat potíže). Náhrada několika čtverečních centimetrů kosti měkkou tkání musela opravdu přinést úlevu. Možná i větší, než nám prášky proti bolení hlavy (a zaručeně to neudělalo autismus u potomstva).
Pokud někdo vrtí hlavou nad onou diagnostikou našich předků, tak je třeba konstatovat, že v podstatě jakýkoli pokrok v diagnostice znamenal určitý pokles schopnosti v oblasti "diagnózy holýma rukama". Ještě starší z mých učitelů dokázali poklepem najít v plicích útvar velikosti třešně (nebo dokonce jen její pecky) a přibližně určit jeho místo. Z mojí generace to už neumí asi nikdo, já tak maximálně vyklepu hladinu výpotku v dutině hrudní a obávám se, že mladší generace ani to ne, protože nás "zkazila" moderní technika, schopná tyto věci zobrazit daleko spolehlivěji, přesněji a s menší námahou. Proto považuji za možné, že moji chlupatí kolegové, žijící před desítkami tisíc let ten subdurální hematom dokázali vyklepat. Měli pro to i ještě jeden důležitý předpoklad: V jejich době bylo podstatně tišeji než dnes, takže mj. měli i kvalitnější sluch ve stáří, než máme my.
Takže i dnes, pokud nikdo nepomyslí na podezření z příslušné diagnózy a nenasadí patřičnou zobrazovací techniku, může subdurální hematom zůstat nediagnostikovaný.
Právě pro možnost dalších komplikací považuji možný trest "až tři roky" za spíš nízký než přiměřený. Nicméně, pokud se soud povleče, jak je v tuzemsku normou, mohou se ony pozdní následky (rozhodně bych je nerad přivolal) projevit a vést k rekvalifikování toho útoku.

Pan Babiš tedy, přeji mu jen to nejlepší byť nejsem a nikdy jsem nebyl jeho voličem, není akutním vyšetřením těsně po útoku z jeho následků venku a měl by být někdy po měsících od něj vyšetřen, zda mu něco ošklivého uvnitř lebky neroste. A, pochopitelně, i v té lebce jsou místa, o nichž říkal můj spolužák a pozdější patolog, že se tam dostane jen on, protože jejich dosažení je neslučitelné s přežitím pacienta (např. některá místa na spodině lební).