Tímto názvem lze velice dobře charakterizovat jak centrální "vládu" EU, tak i vlády většiny členských států. Explicitně budiž řečeno, že členové těchto vlád, až na výjimky, blbové nejsou, ale jednoznačně vládnou podle blby nakreslených not. Takže se stávají jen jakýmisi převodními pákami (tento termín budou starší čtenáři znát z dob minulého režimu) mezi blby a státní mocí.
Klecové chovy jako případová studie.
Bruselští soudruzi a soudružky nám zakázali klecové chovy (vyjma několika států, které si vyjednaly dočasnou výjimku).
Jednání o tomto zákazu bylo doprovázeno bouřlivými scénami, v niž se aktivisté (a častěji aktivistky) zavírali do jakýchsi "klecí" a předváděli, jak se v nich cítí špatně.
Pomiňme skutečnost, že většinou šlo o klece výrazně těsnější vzhledem k tělesným proporcím demonstrujících, než jaký je vztah velikosti klece vůči velikosti slepice. Důležité je, že tito demonstranti i další lidé, bojující za onen zákaz, měli nulové vzdělání v oblasti živočišné výroby, veterinární medicíny nebo zoologie, byť se mnozí pyšnili tituly z různých, pro lidstvo bezcenných "tlamocvičných" oborů, případně je na nějaké humanitně orientované "vysoké škole" studovali.
Důležité je, že Kur domácí je domestifikovaná forma Kura bankivského. Ten žije v malých hejnkách a jejich členové se, pokud zrovna neshánějí potravu, k sobě běžně tisknou, takže se v podstatě vejdou do malého prostoru. Druhým momentem je, že sociální hierarchie v hejnu je dána tzv. "klovacím řádem". Z něho plyne, že dominantní slepice klove všechny ostatní, zatímco slepice na dolní příčce sociálního žebříčku je naopak všemi ostatními klována.
Ono klování pak existuje i u Kura domácího. Jakmile tedy dáme slepice do "ekologických a pro zvířata příznivých" velkochovů, budeme mít na nejnižším stupni slepice, které dostávají každodenně horní desítky až něco přes sto klovanců, což v podstatě vede k jejich uklování k smrti. Pokud chov rozdělíme po menším počtu zvířat do klecí, tak onen počet klovanců pro nejníže stojící slepici přiblížíme přírodnímu, ještě zvládnutelnému počtu.
Výsledek je vcelku jasný, v klecových chovech je výrazně nižší úmrtnost a nemocnost slepic, a dokonce i vejce jsou vyšší kvality, protože během vývoje nejsou cpány stresovými hormony uklovávané slepice.
Všechny tyto věci jsou, pochopitelně, doložitelné, v podstatě na úrovni učebnic. Jenže politikové a političky rozhodli na základě řevu polovzdělaných hlupáků. Tedy, typický příklad blbokracie.
Najdou se i další
V Praze a v dalších velkých městech ČR pochodovaly řádově desítky lidí po komunikacích a blokovaly dopravu. Aktivisté se dožadovali snížení maximální rychlosti ve městech na 30 km/h.
Jistěže je to naprostá pitomost, od ekologie (automobily při tak nízkých rychlostech vyprodukují daleko více škodlivin na ujetý kilometr než při padesátce, a i ta zvedla produkci škodlivin oproti dříve platné šedesátce). Další věcí je, že naprostá většina uživatelů aut nejezdí pro nějakou zábavu, ale potřebuje se dostat z bodu A do bodu B co nejrychleji a nejefektivněji. Je mi jasné, že naprostá většina těchto aktivistů si nedovede ani představit člověka, který pracuje, prací vytváří hodnoty a za tu práci je také placen.
Vzhledem k tomu, jak těmto aktivistům, protiprávně a nesmyslně blokujícím komunikace, šla na ruku policie, patrně tato představa chybí i jejímu velení. Jistě ani nemluvě o politicích, přičemž současná vládní squadra patrně dobře ví, že tento druh občanů nepatří mezi její voliče.
Prvky blbokracie zcela jednoznačně oplývá i klimaagenda. Naprosto roztomilé bylo, jak v rámci "boje za klima" Němci zlikvidovali své jaderné elektrárny. Nicméně i "dekarbonizace" s náhradou uhlí plynem je spojena s růstem skleníkového efektu, protože CO2 sice spálením plynu na stejnou energii vznikne méně, ale "doženou a předeženou" tento dopad na skleníkový efekt úniky daleko skleníkovějšího metanu při těžbě a dopravě.
Typickou blbokracií je i např. boj proti plastům, LGBTQ+ agenda a mnoho dalšího.
Dalším typickým příkladem je chystané omezení výkonu rychlovarných konvic. Přitom je jasné, že čím vyšší příkon (a tedy i výkon, je třeba si uvědomit, že elektřina se na teplo převádí prakticky se stoprocentní účinností, viz termodynamika), tím rychleji se voda v ní zahřeje a tím méně tepelné energie unikne do okolí v době mezi zapnutím a nástupem varu. Něco takového ovšem pologramotnému úředníkovi EU či ekologickému aktivistovi prostě nevysvětlíte.
Řekněme si to upřímně, projevem blbokracie je i zákaz klecových lůžek, který vyřvali, nejen v EU, pologramotní aktivisté s nulovým medicínským vzděláním. Věnuji pietní vzpomínku jednomu tatínkovu kolegovi, se kterým jsem jako dítě komunikoval a dodnes pietně uchovávám jím darovanou figurku jelena. Když teď píšu, čumí mi přes rameno. O něm jsem se, krátce před tatínkovou smrtí, dozvěděl, že "konečně zemřel", a že strávil několik desítek let v klecovém lůžku.
Faktem je, že kdyby se během těch let našel lék na jeho nemoc, mohl by být uzdraven. Pokud by ovšem byl v "chemické svěrací kazajce" (její ekonomická výhodnost pro výrobce těchto drasticky účinkujících farmak byla hlavním motivem onoho tažení blbů proti klecovým lůžkům), tak už by měl mozek drogami přeměněný na jakousi huspeninu, nijak nevyléčitelnou a patrně neschopnou přežít jakékoli pokusy o léčbu. Pokud by na těch chemikáliích, ničících v těle kde co, vůbec tak dlouho žil.
Blbokracie je tedy stav, kdy vedení státu či nadstátní organizace jedná tak, jako by bylo řízeno blby. Je to většinou ukázka dopadu vítězství ideologie nad realitou a překonávání reality "ideologickou pevností", mnohdy daleko výraznější než v případě minulého režimu.
Žádné komentáře:
Okomentovat