Něco takového bychom měli mít také

Soudruzi z Novinek pláčou nad tím, jak jsou nezletilé Rusky motivovány státem, aby v případě otěhotnění dítě donosily a porodily. Je mi velice líto, je to naprosto racionální politika u populace, v níž připadá na jednu ženu jen něco málo přes jedno dítě, tedy v podstatě vymírající.

O co jde

Je jasné, že fašisté, včetně odrodilých Rusů, jako je autor citovaného komentáře na Novinkách, nenávidí Slovany a přejí si jejich vymření. Přitom, pochopitelně, ono kollárovské "dubisko na východě" vadí nejvíce, protože to skutečně už svou existencí je velkou podporou (a nejen morální) všem slovanským národům, které nemají zájem vyhynout a uvolnit Lebensraum árijským "nadlidem", třeba z Bruselu. Případně civilizačně bezcenným mohamedánům.
Takže obrana před vymřením populace je pro soudruhy komentátory cosi odporného (jelikož se to křižuje s jejich záměrem vyhubit Slovany).
Faktem ovšem rovněž je, že ani my na tom nejsme demograficky dobře, byť na tom nejsme tak špatně, jako to Rusko. I my, pokud by se stávající stav nezměnil (a to raději ani nezmiňuji možnost setrvání trendu v poklesu porodnosti autochtonní populace) bychom za pár generací stáli na vymření a byli donuceni vládu nad naší zemí přenechat nějaké demograficky úspěšnější konkurenci.
Rusko tedy ukazuje jakousi cestu ke zlepšení demografie. Soudruh Mitrofanov sice blekotá o vyrábění vojáků pro ruský režim, ale to je nesmysl, protože je opravdu otázka, kdo a jak bude v Rusku vládnout v době, kdy současná novorozeňata dorostou do vojenského věku. Jsem toho názoru, že od současné ruské vládní garnitury jde spíše o jakousi pronárodní filantropii, protože ta úrodu dnes zasetých podpor mateřství nezletilých Rusek sklízet nebude.

Proč u nás?

Zmínil jsem se, že i naše demografická situace není dobrá. Míru plodnosti (tedy počet dětí, připadajících na ženu v plodném věku, máme dlouhodobě pod 1,5. Míra reprodukce tedy počet narozených dívek, připadajících na jednu ženu, je pod 1, přičemž ona hodnota zajišťuje alespoň udržení populace na stabilní úrovni.
Proč se to tak počítá? Je to proto, že když máte jednoho muže a sto žen, tak za rok můžete mít kolem stovky dětí (ostatně někteří orientální panovníci byli tak čiperní vládcové mnohočetných harémů, že ze svých synů sestavovali tělesnou gardu nebo vojenské oddíly). Karel Veliký měl údajně stovky nemanželských synů, z nichž mnozí "rytířovali" v jeho družině (jeho nemanželským synem byl i Roland, ubitý Basky v Rosenvalském průsmyku). Ostatně, není nutno chodit do daleké ciziny či minulosti: ve filmu Waterloo je scéna útoku skotské jízdy, jejíž velitel se chlubí Wellingtonovi, že "mnozí z nich jsou jeho synové".
Naopak, budete-li mít sto mužů a jednu ženu, tak se stihnou maximálně dva porody a i kdyby to byla pokaždé paterčata, je to podstatně méně.
Takže proto se zvlášť sleduje, jak se reprodukují budoucí rodičky.
Naše populace sice mírně roste, ale většina toho růstu je dána imigrací a naturalizací. Naštěstí k nám zatím migrují lidé schopní s námi relativně bez konfliktů spolužít. Cílovou zemí zcela nekompatibilních migrantů zatím nejsme, či spíš jen zcela okrajově.

Jak u nás?

SPD jsem volil mimo jiné i proto, že opakovaně slibuje, a zasazovala se za to i v končícím parlamentu, podpory rodičů s dětmi, včetně půjček, zčásti "splacených" narozením dětí. Podobná opatření u nás fungovala za komunistů a k udržení stability populace jednoznačně přispěla.
Vcelku bych podpořil i "rasistický" požadavek SPD, aby benefity spojené s dětmi byly spojeny s absencí kriminálních aktivit rodičů, případně, ve vyšším věku dětí, s jejich řádnou školní docházkou.
Proporodní opatření bych tedy uvítal a naprosto bych neměl problém i s nějakým opatřením, jaká zavádí to Rusko, protože potratů u mladých holek se jako lékař docela bojím (víc než rizik, spojených s těhotenstvím a porodem). Jsem, pochopitelně, proti zákazům potratů, ať už jakkoli formulovaným. Nicméně zde nejde o zákaz, ale o jednoznačně pozitivní motivování. A pozitivní motivace zcela jistě není ekvivalentem zákazu.

Co tedy dělat?

Jak už jsem uvedl, jakási pozitivní motivace místo zákazu potratů je pro mě přijatelnější. Přitom ty potraty by bylo vhodné zachovat např. pro případy rizika nebo dokonce prokázanosti nějakého vrozeného postižení (nerozpakoval bych se dát více peněz pracovištím, které se těmito haváriemi zbývají). Asi bych nebyl ani proti potratu plodu vzešlého z incestu, byť ten nemusí být nutně spojen s vadností dítěte. Opět v tomto může pomoci genetická analýza; ta může, mj., přinést i radostnou (jak pro koho) zvěst o tom, že např. otec plodu není biologickým otcem těhotné slečny.
Přivítal bych ovšem spíš než jednorázový příspěvek nějaké pravidelné placení státního příspěvku. Neměl bych problém ani s dětskými zařízeními (jesle, školky) při základních a středních školách či učilištích.
Prostě, spíš jde o to, aby vznikl ucelený a logicky provázaný systém péče o takové maminky a jejich potomky a neměl bych problém s tím, aby se časem rozšiřoval i na svobodné matky starší. Pochopitelně, kde takovýto systém zavedli, mají narůstající četnost svobodných matek, žijících v jedné domácnosti s mužem, který je, "divnou shodou okolností", současně i otcem jejích dětí. Takže všeho s rozumem a mírou.
Jistě by se však neměl tento systém přetahovat o peníze a podporu ze strany státu s nějakým systémem podpory mladých manželství s dětmi.

Výdaje

Ano, zcela jistě takový systém bude představovat výdaje, dokonce mandatorní, a tedy zatěžující i další státní rozpočty za horizontem dožití stávající vlády. A může být i obava z reakce občanů.
Faktem ovšem je. že toto není nějaký výkrm hochštaplerů s ekologií či 666 "gendery", výkrm islámských teroristů či bruselských, jen škodících, úředníků, jaké nám vnucuje zešílevší EU. Toto by byla investice do naší budoucnosti a s vysoce pravděpodobným velmi dobrým dopadem na ekonomiku našeho státu za nějakých 20 - 25 let. Přičemž by se to celé mohlo zavádět postupně, třeba s tím, jak budou pomalu končit podpory státu církvím.

Rusko tedy rozjíždí cosi, co by nás mohlo inspirovat, včetně toho, že máme na to, abychom to provedli kulturněji a efektivněji.

Volby alespoň mírně optimistické

Karty volebních výsledků jsou rozdány. Rekordně nenáviděná vláda Petra Fialy může skončit. Rýsuje se možnost vzniku koalice opozičních stran spolu s nováčky ve sněmovně, Motoristy mající možnost nás vyvést alespoň zčásti ze žumpy, do níž nás zatáhla končící vláda. Je však bezbřehý optimismus na místě?

President

Komunistický rozvědčík a patrně agent nepřátelských tajných služeb (protože z takového povolání se jinak než nohama napřed neodchází) se zcela jistě bude snažit o to, aby nevznikla skutečně pozitivní vláda, pracující ku prospěchu této země, ale cosi, co by umožnilo pokračovat v negativních trendech, navozených končící hnusovádou.
Lze se obávat, že bude odmítat nastolení ministrů z SPD a snad i Motoristů. Lze se obávat i toho, že se bude snažit udržet řiťolizný vztah k EU, byť na tomto poli nemá žádné ústavní pravomoci. Což by v podstatě znamenalo negaci volby občanů.
Už se nechal slyšet, že by mu vyhovovala vláda ANO se STAN, tedy stranou, přímo personálně i ekonomicky napojenou na organizovaný zločin, alespoň jak to plyne z prvních výpovědí svědků kausy Dozimetr. Což dost vypovídá o jeho charakteru.
Faktem je, že může opakovaně mařit snahy o vytvoření vlády zástupců skutečně demokratických stran.

Skrčka?

Je velmi nepravděpodobné, že by se podařilo udržet vládu SPOLU + STAN coby menšinovou s tichou podporou části opozice, případně ještě se spoluvládou pirátů, kteří by se opět mohli, se vcelku předem jasným výsledkem, pokoušet o digitalizaci státní správy.
Pokud bude opozice jednotná, tak taková vláda prostě nemůže dostat ve sněmovně povolebního složení podporu.
Nicméně je možné, že dojde k různým škůdcovským aktivitám, které by znemožnily sestavení nové vlády a udrželi škůdcovskou vládu SPOLU a STAN u moci co nejdéle, aby ještě zvládla napáchat další škody.

Trumpizace

Pokud se podaří všechny klacky házené pod nohy vítězům voleb zdárně překonat, může nastat cosi, co někteří komentátoři nazývají "trumpizací", tedy podobnými opatřeními a postupy, jaké zavádí D. Trump v USA, likvidující socansko fašistický hnůj, který v politice USA nadělali Demokraté.
I u nás je stát plný socansko fašistického hnusu, který je ovšem dílem lepševiků ze SPOLU a STAN. I u nás se stal stát jen jakousi franšízou organizovaného zločinu, nebo alespoň sklouzl na cestu k tomuto stavu.
I u nás začínají vystrkovat růžky zločinci, provozující LGBTQ+ aktivismus (vůči osobám takto postiženým nic nemám, ale aktivisté, vpadávající na školy a přesvědčující školáky (a dokonce i mladšího školního věku), že všechny holky jsou vlastně lesby a všichni kluci gayové a kdo se tak necítí, má "špatnou genderovou identitu" a měl by se nechat co nejrychleji překastrovat, mám opravdu hodně. Na Rusku je toho opravdu málo sympatického, ale to, že jsou tam tito lidé tvrdě trestáni, sympatické jednoznačně je.
Zcela jistě by měl být odmítnut, tedy nikoli jen "upraven" či "zredukován", ale zcela odmítnut Green Deal pro jeho naprostou nesmyslnost a škodlivost pro celou společnost, vyjma pár parazitů, kteří mohou touto cestou parazitovat na společnosti.
Je třeba odmítnout imigrační pakt, který na poslední chvíli podepsal soudruh Rakušan s nejasnými vazbami na organizovaný zločin (nicméně šéf partaje, která, podle prvních výsledků kauzy Dosimetr z výnosů organizovaného zločinu z významné části žila).
A reakcí na případný odpor EU by mělo být referendum o setrvání v ní.
Jistěže by stálo za to i referendum o tom, že naše, demokratickým procesem vzniklé a přijaté zákony, mají přednost před dekrety úředníků z EU s nulovou demokratickou legitimitou.

Ukrajina

Je mi líto, ale podpora Ukrajiny by měla být zcela natvrdo vázána na přejmenování ulic, náměstí apod., nyní pojmenovaných po zločinci Banderovi a jeho spoluvrazích. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli tomu, že tito lidé vraždili i české obyvatelstvo na Volyni a ledaskde jinde. Je docela možné, že by se k něčemu podobnému dali přemluvit i Poláci kteří těch obětí banderovského řádění mají daleko více než my.
A nebyl bych ani proti požadavku, aby Ukrajina zrušila své jazykové zákony, které poškozují ukrajinsky (jako primárním jazykem) nemluvící obyvatele. Stejně se k tomu již dávno v Minsku zavázala. Asi bychom nalezli společnou řeč se Slováky, protože onen útlak se týká i Rusínů, tedy hlavního národa Podkarpatské Ukrajiny, k níž máme společný historický vztah. Patrně by bylo možné dojednat spolupráci i s Maďary, protože jazykovému útisku je vystavena i maďarská menšina, jak na Podkarpatské Ukrajině, tak i dál na východ.
A pokud by se Ukrajina vzpěčovala, dalo by se jim odpovědět příslovím: "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej."

Současné volby tedy otevřely možnost k tomu, aby se zde ustanovil lidštější režim, reflektující požadavky a potřeby našich občanů. Lepševici pochopitelně udělají vše proto, aby takový režim buď nevznikl, nebo měl jen omezené možnosti napravit to, co oni pokazili nebo záměrně zničili.

Praktická ukázka digitalizace

Hned na začátku voleb se ukázalo, že e-doklady, které nebyly v posledních 48 hodinách aktualizovány, nejsou přijímány a nelze s nimi volit. Pro člověka, který sleduje digitalizaci +- systematicky, žádné překvapení.

Stalo se

Řada lidí musela jít domů pro klasickou plastovou kartičku, platící deset let, protože selhala jejich identifikace pomocí e-dokladů. Ty se navíc "zasekly", jak je v kraji zvykem, a nebylo možno se propojit s centrální databází a e-občanku "oživit". Potkalo to i soudružku Pekarovou - Adamovou z TOPky.
Soudruh Rakušan se nechal slyšet, že "lidé měli refrešovat své e-doklady s předstihem".
Toto selhání e-dokladů je jen jedním z mnoha, které se už udály, i nezávisle na totálně zbabrané digitalizaci stavebního řízení. Celé je to ukázka, že digitalizace je naprosto mizerný koncept, alespoň v té podobě, jak to provádí náš stát.

Důvod

Kdysi mi důvod vysvětlil jeden IT pracovník.
Podstata je v tom, že stát musí na něco podobného vypsat výběrové řízení. O výsledcích rozhodují pologramotní úředníci, které zajímá jedině nabídnutá cena, aby byla co nejnižší. Protože jedině číslům na úrovni národní školy jakž takž rozumějí.
Navíc, pokud by byla přijata nabídka dražší, půjde to zpravidla k soudu, kde sedí opět jen pologramotný blb, který ničemu jinému, než porovnání čísel, tedy nabídnutých cen, nerozumí.
Zažil jsem něco podobného: Potřebovali jsme termostat s vnitřním prostorem z mědi a byli jsme donuceni koupit podstatně méně kvalitní, leč o něco málo levnější, z nerezu, protože ani absolventovi "vysoké úřednické", ani práv, nevysvětlíte, že zatímco měď zabíjí mikroby, pokud by nějak unikli do prostoru termostatu, tak nerezová ocel se s nimi bude kamarádit.
Pochopitelně, pokud bezcenní blbové, ať už správní úředníci nebo právníci, nebudou z výběrových řízení "natvrdo" vyloučeni, situace se nijak nezlepší.
Faktem je, že Baťa nic takového nedělal. Manažer na určitém stupni měl jasně dané pravomoci, ale na druhé straně měl zodpovědnost a současně ale i motivaci, protože v případě nákupu nakupoval něco, co měl (nebo jeho podřízený) následně využívat. A pokud by to bylo nefunkční, třeba jako ta digitalizace státní správy, tak by za to nesl svůj díl zodpovědnosti, včetně zodpovědnosti za dopad oné nefunkčnosti na výrobu.
Proto také Baťa prosperoval, zatímco socialistická EU jde stále hlouběji do jistého tělesného otvoru a stahuje do něj i členské státy. A zavedení "řízení státu jako firmy" by zcela jistě mělo obecný pozitivní dopad.

Další aspekt

Pokud je digitální doklad platný jen 48 hodin, zatímco jeho plastový ekvivalent léta, je něco velice špatně, a to v samém principu oné digitalizace. Jistě lze "učeně" vyblábolit zdůvodnění onoho krátkého času. Ono se to v podstatě týká i elektronického podpisu. Ten musí být stále, v intervalech o délce dolních desítek měsíců, "přerazítkováván", aby zůstal platný. A ještě existuje nenulové (už se to totiž stalo) riziko kompromitace certifikační autority (která garantuje pravost digitálního podpisu). V takovém případě jsou okamžitě zneplatněny všechny digitální podpisy, které odvíjely svou pravost od ní. Třeba den poté, co byly refrešovány "časovým razítkem".
Ony vlastnosti jsou dle odborníků naprosto neoddělitelně spjaty s elektronickými dokumenty a jejich podpisy.
Jistěže se pak nabízí otázka, zda se na digitální podpis nebo digitální dokument nedívat na jakousi analogii perpetua mobile, u něhož také platné fyzikální zákony zabraňují jeho funkčnosti, ale na rozdíl od oné digitální agendy není lidem násilně vnucováno.
Takže, je mi líto: dokud e-občanský průkaz nebude platit přinejmenším stejně dlouho jako plastová kartička, a to bez jakékoli manipulace ze strany majitele, dokud e-podpis nebude platit stovky let, jako podpis vhodným psacím prostředkem a jeho náplní na papíře, opět bez jakéhokoli přepodepisování či "časovém razítkování", nemají tyto dokumenty vyšší uživatelskou hodnotu než fyzicky existující klasický dokument. Potom ovšem nemá cenu takovéto pofiderní dokumenty zavádět, v podstatě ke škodě občanů.
Zde prostě musí zapracovat základní výzkum. A pokud základní výzkum dojde k závěru, že dlouhodobě a bez jakéhokoli zásahu persistující a platné e-dokumenty, vč. e-podpisů, jsou nemožné, měli bychom k těmto dokumentům zaujmout asi podobné stanovisko, jako k onomu zmíněnému perpetuu mobile.

Možnost

Jistě existuje i možnost, že e-občanky byly zneprovozněny záměrně, a to za účelem anulování výsledků voleb, které se jevily, co do očekávaného výsledku, už delší dobu jako velmi nepříznivé pro soudruhy ze stávající vlády. Nicméně i takováto možnost jejich zneužití je dle mého soudu naprosto postačujícím argumentem pro kompletní zrušení e-dokladů a další e-agendy.
Ostatně, nejlepší "občanka v mobilu" je taková kapsička v jeho obalu, do níž se dá ona plastová kartička zastrčit, a je vymalováno.

Samozřejmě stojí za otázku, zda v socialisticko fašistické ekonomice EU něco takového, jako je digitalizace státní správy (a jiných aktivit) vůbec rozjíždět, když víme, že to jinak než krachem skončit nemůže.

Referendum - zlé svědomí politiků

Jsme přímo ubíjeni blekotáním politiků, a to zejména provládních a proeurounijních, o tom, jak je referendum, součást naší dosud demokratické ústavy, vlastně "šíleně škodlivé", protože "občané jsou hloupí, nevzdělaní a většina z nich jsou ruští agenti". Proto vygenerování prováděcího zákona k příslušnému bodu ústavy není možné, a je naprosto nežádoucí a nebezpečné.

Referendum

Referendum je hlasování o otázce, na niž je odpověď typu "ANO" x "NE". Má stejné atributy jako hlasování při volbách (volební komise, plenta  atd.), čili nemůže být stoprocentně nahrazeno průzkumy veřejného mínění.
Problematická je, pochopitelně, otázka, která má být naprosto jednoznačně formulována. Nesmí dojít, ani zprostředkovaně, k situaci, kdy občané hlasují o dvou věcech, případně dokonce protichůdných, zároveň.
Jako negativní příklad referenda je často uváděno referendum v Rakousku, které rozhodlo o nespuštění již dostavěné a připravené jaderné elektrárny ve Zwettendorfu. Je ovšem nutno uvést, že lidé tehdy hlasovali o dvou různých věcech, protože se spuštěním jaderné elektrárny slovně spojil svou další existenci na kancléřském křesle tehdy již silně neoblíbený B. Krajski, takže řada lidí hlasovala spíš proti tomuto politikovi než proti elektrárně.
Čili není to negativní příklad na korektní referendum, ale příklad na referendum totálně zprasené.
Jistěže není problém, aby lidé zároveň hlasovali o více věcech, tyto věci by však měly být jasně odděleny (různé volební lístky, možná i různé urny atd.). Stejně je běžné, že bývají referenda spojena s některými volbami, aby se výdaje za ně rozdělily mezi více volebních aktů (a ty se současně slevnily).
MMCH, Krajski pochopitelně svůj slib nedodržel (jak je to u politiků normální) a smrděl na kancléřském křesle dál.
MMCH ještě jednou, Zwettendorfská JE měla varný reaktor, z něhož jde pára z reaktoru rovnou na turbínu. Takové reaktory se sice pořád občas staví, ale oddělení páry z reaktoru a páry pohánějící turbínu je IMHO bezpečnější.
V souvislosti s referendy je také poukazováno na referenda v nacistickém Německu, nicméně pro ten stát platil onen známý Stalinův bonmot, že není důležité, jak lidé hlasují, ale kdo sčítá hlasy. Je otázka, jak ta referenda dopadla v reálu.

Referendum versus "zastupitelská demokracie"

Problém zastupitelské demokracie spočívá především v tom, že zastupitelé nejsou nijak vázáni svými předvolebními sliby. Konec konců, současná vládní koalice splnila, a to mnohdy jen částečně či ryze formálně, jen kolem třetiny toho, co před volbami slibovala (a to ještě musíme být hodně tolerantní), čímž povýšila zastupitelskou demokracii na novou úroveň kvality.
Další úroveň je, pochopitelně, zrušení výsledku voleb tehdy, když dopadnou "nesprávně". Prostě, "správné" výsledky voleb jsou takové, jak si to přeje Strana a vláda, jako za komunistů, nebo za Hitlera.
Je jasné, že referendum potenciálně může alespoň některé prasečiny "zastupitelů" zrušit, a tím zajistit ono "nesprávné" rozhodnutí.
Pochopitelně, nejde o to, aby referendum probíhalo o čemkoli a bylo každodenní rutinou, jak o tom blábolí jeho odpůrci. Jde o to, aby jako Damoklův meč viselo nad hlavami našich politiků a bránilo jim v těch největších prasečinách, které se již staly jejich denním chlebem. Aby nedocházelo k tvorbě zákonů, proti nimž je naprostá většina občanů.
Klasikou jsou církevní restituce, které procpaly prototalitní strany hlasem jednoho zločince (či alespoň sprostého podezřelého), přivezeného z vazební věznice, proti vůli vysoce nadpoloviční (mezi 3/5 a 3/4) většiny občanů, alespoň podle průzkumů. MMCH, když byl volen presidentem soudruh Havel, tak pro účelově zadrženého M. Sládka, jehož chybění "volbu" zabezpečilo, nikdo nejel. I to je názorná ukázka hodnoty a přínosu "zastupitelské demokracie".

Jsou občané opravdu "blbí"?

Je mi velice líto, naprostá většina občanů blbá není a je ochotna hlasovat ve prospěch svůj i prospěch státu, to druhé na rozdíl od valné části "zastupitelů".
Naši soudruzi zastupitelé rádi prohlašují, že jen oni a nikdo jiný jsou s to posoudit politické otázky ve všech vzájemně souvisejících aspektech a vygenerovat ta nejlepší rozhodnutí. Problém ovšem je, že současná vládní garnitura, která má ve své politické historii boj proti referendu už někdy od raných 90. let (ODS a KDU-ČSL) vyvolává téměř masovou nespokojenost voličů a jí postavený premiér je nejméně oblíbený premiér ve státech, kde lze tuto charakteristiku korektně zjistit.
Naši politici se např. "děsí" toho, že bychom "amorálně" přestali "bojovat za klima". Na rozdíl od "blbých" občanů ovšem nereflektují fakt, že EU je se svými šesti a něco procenty emisí CO2 jediná státu podobná síla na Zemi, která proti těmto emisím bojuje. A že i jejich sražení na nulu se v podstatě do klimatu planety nijak nepromítne, dokonce ani v případě, že by platila ona lež o záhřevu planety antropogenními emisemi oxidu uhličitého.
Na rozdíl od politiků občané chápou, že ona "proklimatická" opatření jsou natolik katastrofální, že za těch několik setin stupně Celsia (nanejvýš a jen za předpokladu platnosti klimatické lži) prostě totální zbídačení celé evropské populace, či dokonce jejího masového vymírání hladem a zimou, nestojí.
Na rozdíl od politiků významná část občanů chápe i to, že od instituce, léta vedené železničním inženýrem a majitelem firmy na spekulace s emisními povolenkami (IPCC), nelze očekávat pravdivé informace o klimatu, jeho změnách a příčinách těchto změn. Informovanější občané budou znát i konkrétní skandály a konkrétní selhání této pochybné politické, nikoli vědecké, instituce. Jako je zamlčení klimatického efektu odsiřování (od elektráren po lodní dopravu), které vedlo a muselo vést k oteplování, protože oxidy síry klima ochlazují. Jako je zamlčení mohutného skleníkového efektu podmořského sopečného výbuchu v roce 2022, jehož následky připsala IPCC bohorovně antropogennímu CO2, přestože šlo o dramatický nárůst koncentrace vodní páry v ovzduší. Jako je zamlčení mise CERES, která do loňského podzimu dvacet let sledovala zvyšování sluneční aktivity a současně snižování odrazivosti jak zemských oblaků, tak i povrchu planety (příčiny mohou jistě být i antropogenní, ale zcela jistě mezi ně nepatří antropogenní CO2). Někteří se jistě doslechli i o skandálech této organizace, jako jsou data z neexistujících (někdy až desítky let) meteorologických stanic, "dokazujících" "strašlivé oteplení klimatu", případně že byl tento fenomén "prokázán" údajnými teplotami na širém moři či v pustinách, kde je nikdo neměří. Případně se k nim donesly i další skandály.
Zcela jistě si spousta občanů realisticky myslí, že "boj za klima" je perfektní džob pro nemakačenky, mající zájem o obsah našich peněženek, a opět budou mít stoprocentní pravdu. Nehledě k tomu, že mezi ony nemakačenky lze s vysokou pravděpodobností úspěchu zařadit i některé "ekologicky uvědomělé" politiky.
Takže lidé rozhodně blbí nejsou.

Ovlivnění

Samozřejmě platí, že lze snadněji ovlivnit 200 poslanců než několik milionů občanů, což je rovněž jeden ze zádrhelů zastupitelské demokracie.
Jistěže lze rozhodnutí občanů ovlivnit, ale to se nejčastěji děje tím, co ústava zakazuje, totiž cenzurou. Pochopitelně, pro vládní strany je doslova katastrofa, pokud se občané dostanou k úplným a pravdivým informacím o dění ve státě i mimo něj, a tak "necenzuruje", ale "bojuje proti desinformacím".
Trochu mi to připomíná jednoho lektora z marxismu, který nám, studentům, vysvětloval, že koluje vtip (v té době aktuální, protože se něco zdražilo, už dávno nevím, co), v němž se říká, že komunisté nezdražují, ale jen upravují ceny. Potom ta rudá opice začala bušit pěstičkou do stolu a blekotat: "Ano, my nezdražujeme, my jen upravujeme ceny". Podobnost se současnou vládní garniturou je víceméně zákonitá: totalitář jako totalitář.
MMCH, i cenzura nepravdivých informací je cenzura. Jednak to, že nějaká negramotná či pologramotná či zkorumpovaná politická opice označí něco za "desinformaci", má nulovou relevanci k pravdivosti, jednak i nepravdivá informace může mít pravdivé jádro, případně z ní lze pravdivou informaci nějak vydolovat.
Kdysi jsem četl článek jakéhosi kovaného katolíka, který obhajoval upalování lidí za názor, že je Země koule, tím, že Země vlastně není koule, ale geoid. A dokonce i ta placka, kterou katolická církev pomocí planoucích hranic celá staletí obhajovala, je vlastně pravdivá, protože nasazením neeuklidovské geometrie se ze zemského povrchu placka udělat dá. Takže do ohně se všemi, kteří tvrdí, že Země placka není! I s těmi, kteří tvrdí, že je kulatá. Pikantní je jistě to, že katolická církev v závěsu s dalšími kacéřovala matematiky, kteří přišli s neeuklidovskou geometrií. Upalovat je už tehdy nemohla, ale na vyhazov z některých univerzit jí síly ještě stačily.
Takže cenzura je prostě nepřípustná, kvalita cenzurovaných informací je zcela mimo rank jejího hodnocení jako takového.

Referenda s mezinárodním přesahem

Je mi líto: Podle ústavy je suverénem v tomto státě lid, tvořený občany. Suverénem není ani vláda, ani president, ani Pepek Vyskoč z Putimi. Pokud lid projeví vůli vytvořit nebo změnit nějakou orientaci státu s mezinárodním přesahem, tak na to má naprosté právo, daleko vyšší než jacíkoli "zastupitelé".
Lid by tedy měl mít právo rozhodnout o tom, zda máme setrvat v rámci NATO nebo EU, či zda máme z těchto organizací odejít. Pochopitelně se to týká i dalších mezinárodních organizací, jako je OSN, WHO a řada dalších.
Jedině lid má právo rozhodnout o tom, zda jsou pro něj přijatelnější negativní důsledky nečlenství v těchto organizacích nebo negativní důsledky členství v nich. Nikdo jiný, včetně jakýchkoli politiků či soudců, takové právo nemá.

Něco k tomu nadpisu

Je mi velice líto: Odpor politiků vůči referendu je založen na tom, že mají velice silné obavy z toho, že by dopadlo zcela jinak, než jejich korupcí, nevzdělaností a zlými úmysly podložená rozhodnutí.
Referendum o členství v EU by dopadlo "špatně" proto, že EU normálnímu občanovi této země prakticky nic nepřináší, jen mu zvyšuje životní náklady a rizika, že bude přepaden či rovnou zavražděn něčím, co sem bruselští politici po tisících navážejí. Že bude místo masa nucen jíst hmyzí exkrementy, nebo sajrajty plné hormonů a antibiotik, v EU zakázaných, dovážené v rámci dohody Mercosur. Že mu negramotný a zkorumpovaný úředník spolu s pochybnými aktivisty bude mluvit do bydlení, dopravy a dalších pro život klíčových aspektů. Že v rámci "boje za klima" bude zrušena továrna, v níž pracuje a vydělává na živobytí své rodiny. Atd.
Stejně tak mohou soudruzi politici mít obavy z toho, že by byla referendy anulována některá opatření, která jim "sypou", protože to jsou opatření naprosto bezcenná a jen lidem škodící.
Politikové tedy chápou referendum jako onu neviditelnou ruku, která napsala králi Balsazarovi na zeď hodovní místnosti: "Mene mene tekel ú-parsín", čímž prorokovala konec jeho vlády.
Pokud se tedy politici bojí referenda, tak se fakticky bojí realistického zhodnocení toho, co dělají a co prosazují, běžnými občany. Velice dobře si jsou vědomi skutečnosti, že jejich aktivity jen občanům škodí, aniž by jim přinášely sebemenší výhody. A že referendum by představovalo jakýsi účet za jejich dosavadní činnost.

Referendum je tedy vysoce důležitá součást demokracie. Jeho absence nutně musí vést k degeneraci zastupitelské demokracie na svou parodii či blasfémii pro nemožnost korekce jejího sklouzávání k totalitě nebo jiným nedemokratickým formám vlády.

Trumpův "zlý hlupák a nevzdělanec" chce zakázat ubohým ženám paracetamol.

V USA se nyní rozhořel nový spor. Informace bez cenzury (poplatné farmaceutickým koncernům) přinášejí spíše alternativní média. Jde tedy o to, zda může paracetamol (vyráběný různými firmami pod různými názvy) vyvolat u dítěte, které mu bylo vystaveno před narozením, autismus.

Růst autismu

Faktem je, že výskyt autismu významně roste. V USA mezi léty 2000 a 2022 vzrostl výskyt autismu téměř čtyřikrát (viz výše citovaný zdroj). U nás rovněž narůstá, uvádí se, že "v roce 1975 trpěl autismem jeden z 5 000 lidí a v roce 1985 jeden z 2 500, pak v roce 2007 to byl již 1 ze 150".
Jistěže část tohoto nárůstu bude způsobena lepší diagnostikou. A patrně by část "autismu" podobných poruch chování vyléčila prastará a účinná metoda: Prudké přikládání vařečky či jiného vhodného předmětu na hýždě.
Ještě lze konstatovat i to, že zatímco dříve se osoba s lehčím postižením autistického spektra prostě musela naučit se svou chorobou či odlišností žít a nějak spolužít a komunikovat se zbytkem společnosti, dnes bude v péči psychiatrů.
Nicméně asi uvedené mechanismy nevysvětlí úplně vše, takže lze počítat s tím, že výskyt těchto chorob roste, i když asi zdaleka ne tak dramaticky, jak ukazují oficiální statistiky.
Faktem také je, že narůstající počet autistů může být problémem i pro ekonomiku státu, protože v některých jejích oblastech budou prostě nepoužitelní, byť třeba nebudou Rain Mani s potřebou ústavní péče.

Teorie

Podle některých studií může uvedené poruchy vyvolávat užívání paracetamolu (u nás třeba Paralen, ale je i v některých směsích proti horečce a bolestem).
Faktem je, že v těhotenství může škodit kde co, nejen řada léků, ale i některé jinak běžné potraviny. Organismus těhotné ženy je prostě dosti odlišný od netěhotného stavu a navíc je zde i zárodek a později plod, který se může chovat zcela nevyzpytatelně.
Vedou se tedy těžké spory (protože jsou, pochopitelně, ve hře obrovské peníze) o tom, zda ano nebo ne. Nahoře citovaný zdroj cituje analýzu "46 studií, z nichž 27 potvrdilo vztah mezi užíváním paracetamolu a autismem a 13 studií žádnou závislost nenašlo". Necituje, co říkalo těch šest zbývajících.
Je jasné, že podporu budou mít hlavně studie s negativním výsledkem, byť ty jsou, jak ukážu níže, problematické.

Trocha historie

V 50. letech byl zaveden lék Contergan, u něhož se postupně prokázalo, že dělá poškození plodu, a to hlavně vývoje končetin. Děti se rodily buď zcela bez končetiny, nebo s různě defektními (např. prsty navazovaly na loket nebo dokonce rameno) a často bylo těch poškozených končetin i více.
Případně byly končetiny různě deformované.
V 60. letech se podařilo vztah uvedených malformací ke Conterganu (a dalším lékům se stejnou účinnou látkou, thalidomidem), prokázat a nastal postupný zákaz jejich výroby, dovozu a aplikace.
Omezení a zákazy se neobešly bez boje výrobce Conterganu proti nim. Výrobce měl k dispozici řadu námezdních odborníků a v podstatě se mu podařilo dostat, alespoň zpočátku, na svou stranu i tisk (čili situace poněkud připomínající současný "boj za klima". nebo i ten paracetamol) a rozpoutalo se doslova peklo vůči těm odborníkům, kteří se stavěli na stranu tábora "škodlivých lhářů a pomlouvačů Conterganu". Dnes by se patrně psalo o desolátech, desinformátorech, ruských trollech a Putinových agentech.
Pod silným tlakem byla hlavní úřednice US FDA, která odmítla Contergan do USA pustit a byla za to léta vláčena špínou, "odborníky" i "angažovanou veřejností".
Faktem je, že až už se nepodařilo teratogennost (tedy "zrůdotvornost") Conterganu potlačovat, tak byla naopak oslavována, protože v USA "conterganové děti téměř nebyly, jen u matek, které si tento lék ilegálně dovezly, nebo se ho nazobaly v cizině.
My jsme z toho vyvázli v důsledky nesměnitelnosti Kčs, a tudíž neschopnosti Contergan zakoupit. Dostaly se k němu prakticky jen ženy s nadstandardním vztahem k valutám, např. manželky diplomatů a jiných pracovníků na Západě, či "majitelé" bohatých a "přejících" příbuzných tamtéž.
Důležité je, že vlastně dalo dosti velkou práci sestavit studie, které by toxicitu Conterganu jednoznačně prokázaly, protože u člověka existuje jen několikadenní "okno", v jehož trvání vyvolá poškození vývoje končetin. Brán kdykoli před i potom nic zlého neudělá. U myší a potkanů, vzhledem k délce jejich březosti, je toto okno jen několikahodinové, takže pokud se tento lék podává zvířatům třeba jednou denně, u spousty zvířat "není trefeno". Navíc potkaní i myší samice umějí vadný plod vstřebat, takže řada negativních výsledků je dána i tímto jevem.
Čili i pokusy na zvířatech při určitém "disajnování" nemusely teratogenitu Conterganu potvrdit (aby bylo jasno: "toxicita" je obecnější pojem, "teratogenita" je toxicita, "jedovatost", vyvolávající vznik poškozeného "znetvořeného" plodu a pak i dítěte / mláděte).
Možná ještě jedno poučení z historie: Contergan byl silně zavržen. Když se někdy koncem minulého století objevily úvahy o jeho návratu, nastala přímo hysterická reakce. Přitom není problém s podáváním Conterganu mužům (alespoň v normálních státech, v nichž se těhotní muži nemohou vyskytovat), v podstatě ani prepubetrálním dívkám, a uvažovalo se o jeho podávání onkologickým pacientům, u nichž může léčit negativní vedlejší následky ozařování a podávání cytostatik, podobně jako účinné látky z marihuany (těhotné ženy jsou z takové léčby vyřazovány).
Takže si dokážu představit obavy výrobců z hysterického zavržení tohoto léku i pro skupiny obyvatel, které zaručeně těhotné nejsou, nebo být nemohou (můj tatínek trávil většinu svého onkologického onemocnění právě na paracetamolu a lékových směsích s jeho obsahem, a je vcelku zaručené, že autistické dítě porodit nemohl).

Metodika

Metodicky je vždy problém se studií, která nic nezachytí. Ono nezachycení totiž rozhodně neznamená, že to, po čem se pátralo, neexistuje. Pouze onen výsledek říká, že na daném souboru danou metodikou nebyl prokázán. Určité "posílení" těchto studií existuje tím mechanismem, že časopisy obecně nerady studie, "kde nic nevyšlo", přijímají k publikaci, takže na publikovanou studii s takovýmto výsledkem připadá daleko více studií se stejným výsledkem, které publikovány nebyly, oproti studiím, "v nichž něco vyšlo".
Pokud studie něco prokáže, bývá přijímána do tisku daleko ochotněji, přestože i zde existují určitá omezení, protože zcela jistě časopis, žijící z inzerce výrobců léků na bázi paracetamolu, bude asi málo ochotný studii, která prokázala jeho zdravotní škodlivost, přijmout k publikaci, i kdyby byla "zlatá".
Nicméně je třeba si uvědomit (laiky beru, ale občas s tím mají potíže i odborníci), že "pozitivní" studie znamená zavržení alternativy, tedy "nulové hypotézy" (že by zjištěné výsledky byly náhodné) na jakési pravděpodobnostní úrovni. Takže když má statistika v té studii výsledek p=0.9999, tedy 99,99 procentní pravděpodobnost, že výsledek nebyl náhodný, pořád to znamená, že je zde pravděpodobnost 0,01 procenta, že k výsledek je hrou náhody. Ta je prostě hnusná potvora a nedá se s tím nic dělat. Ve velkém množství studií se může ta náhoda projevit a dát v jedné z nich výsledek negativní (a naopak, i tak "pěkný" výsledek může být jen poťouchlou hříčkou náhody)
Proto je vždy důležité, pokud je pozitivní výsledek potvrzen dalšími studiemi, ideálně provedenými trochu odlišnou metodikou a na jiné populaci.
Navíc je jasné, že i u člověka bude pro ten paracetamol, pokud je skutečně schopen autismus vyvolat, existovat nějaké okno. Odhadoval bych, že bude někdy ve druhé polovině nebo spíš ještě později, tedy ve fázi těhotenství, kdy nový organismus "vyšívá" podrobnosti na svém mozku. V extrémním případě nepůjde o těhotenství, ale o paracetamol při raném kojení, pan Google dává na otázku po přecházení tohoto léku do mateřského mléka pozitivní odpověď. Dá se totiž předpokládat, že žena, která paracetamol brala v těhotenství, ho bude brát i v době, kdy kojí. Zvlášť když ji výrobce ujišťuje o jeho neškodnosti.

Brány zoufalství

Dovoluji si tak nazvat situace, kdy paracetamol v těhotenství nic nedělá, a přesto mezi ním a autismem nějaký vztah je.
Jednu z těch situací jsem si dovolil uvést v předchozí kapitole.
Další takovou možností, kdy by mohl být nalezen vztah mezi braním paracetamolu a autismem, je situace, že autismus vyvolává nějaké onemocnění, na jehož potlačení (nebo alespoň utlumení potíží) se paracetamol běžně bere, jak lidé sami, tak i na základě doporučení / předpisu lékaře. I v takovém případě by musel mezi paracetamolem a autismem vyjít pozitivní vztah.
V tomto (i onom předchozím) případě by ovšem omezení braní paracetamolu v těhotenství výskyt autismu neovlivnilo.
Třetí takovou možností je, že by autismus dělal paracetamol jen od určitého výrobce, výrobců. Zní to jako trochu alchymie, ale fungovat to může. Příkladem může být aférka s brillantovou zelení, která se odehrála snad někdy v 70. letech.
O co šlo? Uvedená anilinová barva má mít selektivně inhibujcí účinky na bakterie odlišné od rodu Salmonella a používala se v některých mikrobiologických půdách na detekci těchto bakterií ve stolici, potravinách i v potravinových surovinách.
Problém byl, že fungovala brillantová zeleň jen od jednoho konkrétního výrobce. Když se vzala od jiného, tak na dané půdě, kde měly vyrůst jen salmonelly, vyrůstaly nejen i další střevní bakterie z jejího příbuzenstva, ale s touto bakterií prakticky nepříbuzné stafylokoky a podobné bakterie.
Zapracovaly nakonec šikovné české ručičky a hlavičky a brillantovou zeleň od daného výrobce přečistily pomocí chromatografie. A hle: Ona zázračná selektivnost zmizela a i tato barvička pak byla tolerována kdejakou nežádoucí bakterií. Byla v ní od toho výrobce prostě nějaká přimíšenina, která onu vysokou selektivitu způsobila.
Pokud se vrátíme k tomu paracetamolu, on jistě bude "na surovo" kontaminován zbytky látek, vstupujících do syntézy, i různými koprodukty, a poté bude nějak čištěn, což může být u každého výrobce trochu jiný postup, ponechávající v něm jiné množství a jiné spektrum doprovodných látek. Navíc je paracetamol míchán s různými pomocnými látkami, než se z něho začnou dělat tabletky, dražé či jiné lékové formy. I zde může být dodána nějaká látka, která buď sama, a nebo spolu s paracetamolem vyvolá onen nežádoucí efekt.
Tato třetí možnost by potom mohla vysvětlit různost výsledků prováděných studií.

Faktem ovšem je, že pokud existují u paracetamolu možné mechanismy účinku vyvolávajícího poruchy autistického spektra a pokud navíc existují studie, které jakési vazby mezi paracetamolem a těmito poruchami ukazují, měl by platit princip předběžné opatrnosti. A to bez ohledu na jekot námezdních vědců a novinářů, jaký se rozpoutal i v oné výše zmíněné Conterganové aféře.
Mimochodem, pokud bude dostatek žen ochotných se v těhotenství bez toho léku obejít, vyroste nám velmi cenná kontrolní skupina, která by mohla přispět k rozhodnutí o bezpečnosti či rizikovosti paracetamolu. Ostatně, první studie, která prokázala vztah kouření k délce života a výskytu některých chorob, byla umožněna dobrovolníky z řad britských lékařů, z nichž část dobrovolně přestala kouřit a obě skupiny byly potom léta mezi sebou srovnávány v parametrech zdravotního stavu.