V USA se nyní rozhořel nový spor. Informace bez cenzury (poplatné farmaceutickým koncernům) přinášejí spíše alternativní média. Jde tedy o to, zda může paracetamol (vyráběný různými firmami pod různými názvy) vyvolat u dítěte, které mu bylo vystaveno před narozením, autismus.
Růst autismu
Faktem je, že výskyt autismu významně roste. V USA mezi léty 2000 a 2022 vzrostl výskyt autismu téměř čtyřikrát (viz výše citovaný zdroj). U nás rovněž narůstá, uvádí se, že "v roce 1975 trpěl autismem jeden z 5 000 lidí a v roce 1985 jeden z 2 500, pak v roce 2007 to byl již 1 ze 150".
Jistěže část tohoto nárůstu bude způsobena lepší diagnostikou. A patrně by část "autismu" podobných poruch chování vyléčila prastará a účinná metoda: Prudké přikládání vařečky či jiného vhodného předmětu na hýždě.
Ještě lze konstatovat i to, že zatímco dříve se osoba s lehčím postižením autistického spektra prostě musela naučit se svou chorobou či odlišností žít a nějak spolužít a komunikovat se zbytkem společnosti, dnes bude v péči psychiatrů.
Nicméně asi uvedené mechanismy nevysvětlí úplně vše, takže lze počítat s tím, že výskyt těchto chorob roste, i když asi zdaleka ne tak dramaticky, jak ukazují oficiální statistiky.
Faktem také je, že narůstající počet autistů může být problémem i pro ekonomiku státu, protože v některých jejích oblastech budou prostě nepoužitelní, byť třeba nebudou Rain Mani s potřebou ústavní péče.
Teorie
Podle některých studií může uvedené poruchy vyvolávat užívání paracetamolu (u nás třeba Paralen, ale je i v některých směsích proti horečce a bolestem).
Faktem je, že v těhotenství může škodit kde co, nejen řada léků, ale i některé jinak běžné potraviny. Organismus těhotné ženy je prostě dosti odlišný od netěhotného stavu a navíc je zde i zárodek a později plod, který se může chovat zcela nevyzpytatelně.
Vedou se tedy těžké spory (protože jsou, pochopitelně, ve hře obrovské peníze) o tom, zda ano nebo ne. Nahoře citovaný zdroj cituje analýzu "46 studií, z nichž 27 potvrdilo vztah mezi užíváním paracetamolu a autismem a 13 studií žádnou závislost nenašlo". Necituje, co říkalo těch šest zbývajících.
Je jasné, že podporu budou mít hlavně studie s negativním výsledkem, byť ty jsou, jak ukážu níže, problematické.
Trocha historie
V 50. letech byl zaveden lék Contergan, u něhož se postupně prokázalo, že dělá poškození plodu, a to hlavně vývoje končetin. Děti se rodily buď zcela bez končetiny, nebo s různě defektními (např. prsty navazovaly na loket nebo dokonce rameno) a často bylo těch poškozených končetin i více.
Případně byly končetiny různě deformované.
V 60. letech se podařilo vztah uvedených malformací ke Conterganu (a dalším lékům se stejnou účinnou látkou, thalidomidem), prokázat a nastal postupný zákaz jejich výroby, dovozu a aplikace.
Omezení a zákazy se neobešly bez boje výrobce Conterganu proti nim. Výrobce měl k dispozici řadu námezdních odborníků a v podstatě se mu podařilo dostat, alespoň zpočátku, na svou stranu i tisk (čili situace poněkud připomínající současný "boj za klima". nebo i ten paracetamol) a rozpoutalo se doslova peklo vůči těm odborníkům, kteří se stavěli na stranu tábora "škodlivých lhářů a pomlouvačů Conterganu". Dnes by se patrně psalo o desolátech, desinformátorech, ruských trollech a Putinových agentech.
Pod silným tlakem byla hlavní úřednice US FDA, která odmítla Contergan do USA pustit a byla za to léta vláčena špínou, "odborníky" i "angažovanou veřejností".
Faktem je, že až už se nepodařilo teratogennost (tedy "zrůdotvornost") Conterganu potlačovat, tak byla naopak oslavována, protože v USA "conterganové děti téměř nebyly, jen u matek, které si tento lék ilegálně dovezly, nebo se ho nazobaly v cizině.
My jsme z toho vyvázli v důsledky nesměnitelnosti Kčs, a tudíž neschopnosti Contergan zakoupit. Dostaly se k němu prakticky jen ženy s nadstandardním vztahem k valutám, např. manželky diplomatů a jiných pracovníků na Západě, či "majitelé" bohatých a "přejících" příbuzných tamtéž.
Důležité je, že vlastně dalo dosti velkou práci sestavit studie, které by toxicitu Conterganu jednoznačně prokázaly, protože u člověka existuje jen několikadenní "okno", v jehož trvání vyvolá poškození vývoje končetin. Brán kdykoli před i potom nic zlého neudělá. U myší a potkanů, vzhledem k délce jejich březosti, je toto okno jen několikahodinové, takže pokud se tento lék podává zvířatům třeba jednou denně, u spousty zvířat "není trefeno". Navíc potkaní i myší samice umějí vadný plod vstřebat, takže řada negativních výsledků je dána i tímto jevem.
Čili i pokusy na zvířatech při určitém "disajnování" nemusely teratogenitu Conterganu potvrdit (aby bylo jasno: "toxicita" je obecnější pojem, "teratogenita" je toxicita, "jedovatost", vyvolávající vznik poškozeného "znetvořeného" plodu a pak i dítěte / mláděte).
Možná ještě jedno poučení z historie: Contergan byl silně zavržen. Když se někdy koncem minulého století objevily úvahy o jeho návratu, nastala přímo hysterická reakce. Přitom není problém s podáváním Conterganu mužům (alespoň v normálních státech, v nichž se těhotní muži nemohou vyskytovat), v podstatě ani prepubetrálním dívkám, a uvažovalo se o jeho podávání onkologickým pacientům, u nichž může léčit negativní vedlejší následky ozařování a podávání cytostatik, podobně jako účinné látky z marihuany (těhotné ženy jsou z takové léčby vyřazovány).
Takže si dokážu představit obavy výrobců z hysterického zavržení tohoto léku i pro skupiny obyvatel, které zaručeně těhotné nejsou, nebo být nemohou (můj tatínek trávil většinu svého onkologického onemocnění právě na paracetamolu a lékových směsích s jeho obsahem, a je vcelku zaručené, že autistické dítě porodit nemohl).
Metodika
Metodicky je vždy problém se studií, která nic nezachytí. Ono nezachycení totiž rozhodně neznamená, že to, po čem se pátralo, neexistuje. Pouze onen výsledek říká, že na daném souboru danou metodikou nebyl prokázán. Určité "posílení" těchto studií existuje tím mechanismem, že časopisy obecně nerady studie, "kde nic nevyšlo", přijímají k publikaci, takže na publikovanou studii s takovýmto výsledkem připadá daleko více studií se stejným výsledkem, které publikovány nebyly, oproti studiím, "v nichž něco vyšlo".
Pokud studie něco prokáže, bývá přijímána do tisku daleko ochotněji, přestože i zde existují určitá omezení, protože zcela jistě časopis, žijící z inzerce výrobců léků na bázi paracetamolu, bude asi málo ochotný studii, která prokázala jeho zdravotní škodlivost, přijmout k publikaci, i kdyby byla "zlatá".
Nicméně je třeba si uvědomit (laiky beru, ale občas s tím mají potíže i odborníci), že "pozitivní" studie znamená zavržení alternativy, tedy "nulové hypotézy" (že by zjištěné výsledky byly náhodné) na jakési pravděpodobnostní úrovni. Takže když má statistika v té studii výsledek p=0.9999, tedy 99,99 procentní pravděpodobnost, že výsledek nebyl náhodný, pořád to znamená, že je zde pravděpodobnost 0,01 procenta, že k výsledek je hrou náhody. Ta je prostě hnusná potvora a nedá se s tím nic dělat. Ve velkém množství studií se může ta náhoda projevit a dát v jedné z nich výsledek negativní (a naopak, i tak "pěkný" výsledek může být jen poťouchlou hříčkou náhody)
Proto je vždy důležité, pokud je pozitivní výsledek potvrzen dalšími studiemi, ideálně provedenými trochu odlišnou metodikou a na jiné populaci.
Navíc je jasné, že i u člověka bude pro ten paracetamol, pokud je skutečně schopen autismus vyvolat, existovat nějaké okno. Odhadoval bych, že bude někdy ve druhé polovině nebo spíš ještě později, tedy ve fázi těhotenství, kdy nový organismus "vyšívá" podrobnosti na svém mozku. V extrémním případě nepůjde o těhotenství, ale o paracetamol při raném kojení, pan Google dává na otázku po přecházení tohoto léku do mateřského mléka pozitivní odpověď. Dá se totiž předpokládat, že žena, která paracetamol brala v těhotenství, ho bude brát i v době, kdy kojí. Zvlášť když ji výrobce ujišťuje o jeho neškodnosti.
Brány zoufalství
Dovoluji si tak nazvat situace, kdy paracetamol v těhotenství nic nedělá, a přesto mezi ním a autismem nějaký vztah je.
Jednu z těch situací jsem si dovolil uvést v předchozí kapitole.
Další takovou možností, kdy by mohl být nalezen vztah mezi braním paracetamolu a autismem, je situace, že autismus vyvolává nějaké onemocnění, na jehož potlačení (nebo alespoň utlumení potíží) se paracetamol běžně bere, jak lidé sami, tak i na základě doporučení / předpisu lékaře. I v takovém případě by musel mezi paracetamolem a autismem vyjít pozitivní vztah.
V tomto (i onom předchozím) případě by ovšem omezení braní paracetamolu v těhotenství výskyt autismu neovlivnilo.
Třetí takovou možností je, že by autismus dělal paracetamol jen od určitého výrobce, výrobců. Zní to jako trochu alchymie, ale fungovat to může. Příkladem může být aférka s brillantovou zelení, která se odehrála snad někdy v 70. letech.
O co šlo? Uvedená anilinová barva má mít selektivně inhibujcí účinky na bakterie odlišné od rodu Salmonella a používala se v některých mikrobiologických půdách na detekci těchto bakterií ve stolici, potravinách i v potravinových surovinách.
Problém byl, že fungovala brillantová zeleň jen od jednoho konkrétního výrobce. Když se vzala od jiného, tak na dané půdě, kde měly vyrůst jen salmonelly, vyrůstaly nejen i další střevní bakterie z jejího příbuzenstva, ale s touto bakterií prakticky nepříbuzné stafylokoky a podobné bakterie.
Zapracovaly nakonec šikovné české ručičky a hlavičky a brillantovou zeleň od daného výrobce přečistily pomocí chromatografie. A hle: Ona zázračná selektivnost zmizela a i tato barvička pak byla tolerována kdejakou nežádoucí bakterií. Byla v ní od toho výrobce prostě nějaká přimíšenina, která onu vysokou selektivitu způsobila.
Pokud se vrátíme k tomu paracetamolu, on jistě bude "na surovo" kontaminován zbytky látek, vstupujících do syntézy, i různými koprodukty, a poté bude nějak čištěn, což může být u každého výrobce trochu jiný postup, ponechávající v něm jiné množství a jiné spektrum doprovodných látek. Navíc je paracetamol míchán s různými pomocnými látkami, než se z něho začnou dělat tabletky, dražé či jiné lékové formy. I zde může být dodána nějaká látka, která buď sama, a nebo spolu s paracetamolem vyvolá onen nežádoucí efekt.
Tato třetí možnost by potom mohla vysvětlit různost výsledků prováděných studií.
Faktem ovšem je, že pokud existují u paracetamolu možné mechanismy účinku vyvolávajícího poruchy autistického spektra a pokud navíc existují studie, které jakési vazby mezi paracetamolem a těmito poruchami ukazují, měl by platit princip předběžné opatrnosti. A to bez ohledu na jekot námezdních vědců a novinářů, jaký se rozpoutal i v oné výše zmíněné Conterganové aféře.
Mimochodem, pokud bude dostatek žen ochotných se v těhotenství bez toho léku obejít, vyroste nám velmi cenná kontrolní skupina, která by mohla přispět k rozhodnutí o bezpečnosti či rizikovosti paracetamolu. Ostatně, první studie, která prokázala vztah kouření k délce života a výskytu některých chorob, byla umožněna dobrovolníky z řad britských lékařů, z nichž část dobrovolně přestala kouřit a obě skupiny byly potom léta mezi sebou srovnávány v parametrech zdravotního stavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat