Co tedy EU promarnila?
- Zcela jednoznačně ekonomickou úspěšnost svého předchůdce, EHS. Postupně narostly stále nesmyslnější regulace, živící stále početnější stáda parazitických úředníků. Jejich počet je ovšem zanedbatelný vůči počtu jednotlivců, ať už fungujících samostatně, nebo (častěji) v rámci nějakých organizací, jejichž business plán je postaven čistě na pobírání dotací (v Česku je jejich zástupcem strana ANO). Tedy nuceném přerozdělování od schopných k neschopným až bezcenným. V naprosté většině případů jsou příjemci dotací jedinci a organizace, kteří by se bez rozsáhlých deformací ekonomické sféry neměli šanci vůbec uživit. A ten zbytek, který je schopen poctivé a kvalitní práce, je prostě nucen o dotace bojovat proto, aby nebyl na pokřiveném trhu převálcován neschopnými blby, žijícími čistě z těch dotací.
- Zcela jednoznačně integraci národů Evropy. EU mohla klidně zavést nějaký rozumný jazyk, ať už neutrální živý, nebo neutrální umělý (typu esperanta) do škol ve všech členských zemích.
- Zcela jednoznačně demokracii na úrovni EU. Existuje tzv. "demokratický deficit", což je cudné vyjádření faktu, že o podstatných věcech rozhodují v EU nikým nevolení úředníci. Další věcí je, že neexistují žádné politické strany s celoevropskou působností, tím je EUroparlament odsouzen k vegetování ve formě "pytle hadích ocásků", včetně vysokého podílu takových, kteří by se ve skutečně demokratickém prostředí do této instituce neměli šanci dostat.
- "Demokratický deficit" se mj. projevuje i tím, že zástupci politických stran v jednotlivých státech hlasují v EUroparlamentu často v rozporu s politikou těchto stran i v rozporu s tím, co se odhlasovalo v národních parlamentech. Naposled takto řada českých poslanců v EUroparlamentu hlasovala pro kvóty na uprchlíky (a řada dalších se zdržela či opustila sál, čímž tomu hlasování také pomohla).
- Dostala se do vleku organizací, stojících na bezcenném blábolení, ať už se jedná o organizace "lidskoprávní" a "antidiskriminační" nebo "ekologické". V podstatě celou tuto oblast totálně zdiskreditovala. Viz nadšené juchání ve Velké Británii nad příslibem zrušit Listinu lidských práv a svobod. Je to dáno především zneužíváním těchto práv nejrůznějšími zločinci a zločineckými organizacemi. GB pálí především nemožnost řešení teroristů a radikálních imámů vydáním do zemí, kde se dopustili zločinů (protože to by porušilo jejich "lidská práva"), nás zase pálí zneužití "lidských práv" pro sudetoněmecké zločince a další nacisty, kteří se "lidskoprávní" agendou snaží zvrátit svou porážku za druhé světové války. V oblasti ekologické se EU dostala do pozice organizace, obhajující vyděrače a zločince proti normálním občanům.
- Podobnými neduhy trpí i EUrosoudnictví, včetně porušování práva na spravedlivý soudní proces.
- EU se zabývá totálními pitomostmi, typu místních názvů potravin v národních jazycích.
- EU se prakticky nezabývá problémy, které trápí většinu její populace, typicky islámem se začala zabývat až v době, kdy se situace s invazí "uprchlíků" stala naprosto neúnosnou, problémy Řecka se začala zabývat, až tam zvýtězila proti EUnijní Syriza (a jejím primárním cílem je odstavit toto hnutí od moci, nikoli řešit ekonomické problémy řeckého státu, do nichž ho zavedlo politickým tlakem vnucené euro).
Existují snahy EU nějakým způsobem zreformovat. Dokonce v některých případech slaví i úspěch. Například po několika desetiletích dramatického vyjednávání se podařilo zrušit normu na zakřivení banánů, která se mezi tím stala symbolem debility EUroregulací. Nicméně za tu dobu vyprodukovali EUroúředníci desetitisíce a možná statisíce stran textů, obsahujících stovky až tisíce norem a dalších regulací na stejné, nebo ještě vyšší úrovni debility.
Porovnání výše uvedených faktů jasně ukazuje, že snaha o jakoukoli reformu EU, vyjma takové, která by ji těžce narušila a vedla k jejímu zničení (asi jako pokusy Gorbačova o reformy SSSR následně vedly k jeho rozpadu), jsou naprosto k ničemu. Jsou bojem s hydrou, které na pahýlu po useknuté hlavě vyroste nikoli jedna nová hlava, jako té Lernské, ale stovky až tisíce.
Co tedy dělat?
Vzpomínám na životopisný film o Michelangelovi "Ve službách papeže" (podle Agóne a extáze Irvinga Stonea), v němž je krásná scéna, jak Michelangelo maluje Sixtínskou kapli (první porci fresek, na bočních stěnách) a sice je to výtvarně formálně v pořádku, ale jemu se to pořád nelíbí. A tak přemýšlí, jak by to opravil / upravil, aby to bylo ono. Večer zajde rozladěn úvahami nad touto prací do taverny a když se napije nalitého vína, tak zhnusen vyprskne, že je kyselé. Načež krčmář popadne palici a u soudku, z něhož mu nalil, urazí pípu, řka: "Když je kyselé, tak ho vylij!"A skončí to tím, že se Michelangelo, řádně ovíněn, vrátí ještě tu noc do Sixtínské kaple a svou první verzi biblických proroků omlátí a poškrtá. A následující den začne zcela znovu a výsledkem je první porce fresek v Sixtínské kapli, která mu zajistila práci na těch dalších. Přičemž právě jeho výzdoba této kaple mu, přestože byl sochař, zajistila asi největší část slávy.
Jsem osobně toho názoru, že bychom měli zcela nekompromisně zavolat s tím renesančním krčmářem "Když je kyselé, tak ho vylij!" a celou EU v současné podobě poslat do kopru, protože naděje na její vylepšení cestou reforem, které EUroúředníci a další nikým nevolená a nikomu neodpovědná věrchuška milostivě umožní, je naprosto nereálná.
Pokud se má Evropa integrovat, tak musí nejprve vzniknout evropský politický národ, schopný komunikovat jedním jazykem a volící jednotné celoevropské politické strany. Byť třeba nejprve do něčeho, co by fungovalo jako konzultační a koordinační centrum, byť zprvu s nulovými pravomocemi. S tím, že reálné pravomoci by to získávalo čistě na základě vůle voličů EU, nikoli jakýchsi samozvaných "elit".
Žádné komentáře:
Okomentovat