Pan Ostřanský a lhaní v islámu

Pan Ostřanský reagoval na článek paní Šafránkové poněkud nešťastným způsobem.

Nábožensky (či ideologicky, ono to v islámu splývá) motivované lhaní se v islámu jednoznačně vyskytuje. Asi nejpřehledněji je popsáno (byť anglicky) na stránkách The Religion of Peace , nicméně veškeré zde uváděné pojmy a definice jsou dohledatelné i v dalších zdrojích (včetně Wikipedie a včetně českých webů). Navíc jsou na citovaném webu odkazy na verše v Koránu a hadithy, které tyto pojmy v základu definují.
Islám má čtyři (!) speciální pojmy pro lhaní o islámu (mají např. ateisté nějaké speciální slovo, alespoň jedno, pro lhaní o ateismu?). Tyto pojmy jsou následující (v české transkripci), s uvedením přirovnání k jevům, nám kulturně či historicky blízkým:

1. takíja, označuje předstírání, že takíju provádějící osoba není muslim. Je to tedy jakási obdoba "tajného členství", např. v komunistické straně. Asi nejznámějším a nejvýznamnějším tajným členem KSČ byl Zdeněk Fierlinger, který rozvrácením ČSSD výrazně přispěl k úspěchu komunistického puče v roce 1948. Svoje "členství" jistě utajují (a zapírají) i např. příslušníci Mafie, Camorry a dalších podobných organizací.
2. kitmán, "vynechávání" konkrétních informací z popisů islámu a poměrů v islámu, které by islám v očích nevěřících diskreditovaly (např. vraždění nevěřících muslimy).
3. tavríja, záměrné vytváření falešného dojmu o islámu. Určitou obdobou kitmánu a tavríje byly např. známé Fučíkovy reportáže ze SSSR v 30. letech. Velmi podobé prostředky propagandy používají i tzv. popírači holokaustu.
4. muruna, předstírané "zapadnutí" muslima do společnosti nemuslimů. Určitou analogií muruny byli tzv. "salonní komunisté", případně "salonní nacisté", kteří svou sociální konformitou propagovali tyto totalitní směry, většinou v návaznosti na další propagandistické aktivity.

Známé je doporučení propagátorům islámu, že pokud svádějí ke konverzi na islám alkoholika, pak mají důrazně popírat zákaz konzumace alkoholu v islámu jako pomluvu ze strany nemuslimů, a teprve poté až odříká "šahádu" a stane se muslimem, mu přiznat, že konzumace alkoholu je v islámu přísně zakázána. Nehodlám diskutovat na téma zda tato lež je kitmán nebo tavríja, protože je to z hlediska nemuslima naprosto nepodstatný detail.
Je jasné, že všechny tyto formy lhaní nejsou určeny na "obranu muslimů proti nemuslimům", ale naopak jsou nástroji útočné války proti nim.

Pan Ostřanský zneužívá toho, že výše uvedená slova, jsou pro nearabistu jen nezapamatovatelné skřeky, významné části občanů splývají, a většinou jsou ztotožňována s tím prvním, které se používá v textech o islámu s nejvyšší frekvencí.
Od něj, jakožto od odborníka, bych očekával ono předložení všech čtyř těchto pojmů a vysvětlení jejich významu (třeba i na vyšší odborné úrovni, než jsem to učinil já výše). Tedy nějakou korekci ve smyslu (například) "to a to (konkrétní výrok), co paní Šafránková pojmenovává takíja, je ve skutečnosti jiný druh islámského lhaní o islámu, kitmán".
Místo toho jsme se v jeho textu dočkali jen manipulativní informace, že se nejedná o takíju. Že se jedná o jiný druh lhaní o islámu, islámem definovaný a muslimům jejich vírou předepsaný, jsme se už nedozvěděli.

Pan Ostřanský rovněž opakuje islámistickou propagandistickou mantru o tom, jak jsou muslimové v současnosti ve stejné situaci jako Židé ve 30. letech 20. století. Přitom jako vysokoškolsky vzdělanému člověku by mu mělo být jasné, že:

• Židé 30. let, na rozdíl od současných muslimů, neprovozovali žádný stát, v němž by byly osoby jiné etnicity utlačovány, nebo dokonce systematicky vybíjeny.
• Židé 30. let, na rozdíl od současných muslimů, neprovozovali terorismus (Herschel Grynszpan, jehož čin nacisté zneužili jako záminku k rozpoutání "Kříšťálové noci" byl naprostá výjimka). Jejich chování vůči svým nacistickým vrahům ostatně kritizuje i známé heslo poválečného Izraele: "Již nikdy jako ovce!"
• Židé neměli nikdy definován náboženský imperativ totálního vybití ostatních etnik, což kontrastuje s explicitními příkazy na toto téma v Koránu (a s realitou chování se muslimů k nemuslimům na mnoha místech světa).
• Ve 30. letech existovala rozsáhlá populace sekulárních Židů, odpadlých Židů (nejčastěji ke křesťanství) a židovsko - nežidovských míšenců (různě mixujících židovskou a majoritní kulturu). Něco podobného se u současných muslimů, praktikujících velmi přísná omezení míšení s nemuslimskou populací, téměř nevyskytuje.

Pan Ostřanský nereflektuje ani příčiny pronásledování Židů nacisty ve 30. letech:
To bylo nacisty vedeno především touhou po jejich majetku (od "arizace" jejich majetku, přes využití jejich otrocké práce až po "těžbu" drahých kovů z úst zplynovaných Židů v koncentrácích) s cílem oddálit ekonomický kolaps nacistického Německa. Respektive šlo o maximální možné odddálení termínu, kdy tento stát musel zahájit dobyvačnou válku, aby takovému kolapsu předešel, což prodlužovalo dobu, po kterou byla válka připravována. Ta "těžba" navíc prodlužovala přežívání nacistického Německa cestou nákupů strategických surovin za drahé kovy, prováděných až téměř do konce války. Veškeré údaje nacistů o "židovských spiknutích" apod. byly jen propagandistické lži, zakrývající tento ryze pekuniární důvod pronásledování Židů.
Naopak averze obyvatel Evropy vůči muslimům má kořeny v jejich chování vůči nemuslimům jak v islámských tak i neislámských zemích, v jasně a veřejně vyhlašovaném záměru islamizovat společnost a zavést šaríju (FB skupiny "sharyia for .../jméno státu/). Dalším faktorem je islámský terorismus a zejména totální podpora islámské populace jeho pachatelům, včetně poskytování maximální možné pomoci těmto zločincům od logistické podpory po ochranu před policií, a ztotožnění se naprosté většiny muslimů s jejich cíli.
Veškeré "protiislámské" aktivity nejsou ničím jiným než zcela racionální sebeobranou před genocidou ze strany muslimů. Je dobré vědět, že pojem "genocida" se vztahuje i na cizím násilím vynucené opuštění vlastní kultury nějakým etnikem (vztahuje se tedy např. na některé aktivity křesťanských misionářů v rozvojových zemích), a měl by se tudíž vztahovat i na násilnou islamizaci obyvatelstva Evropy.

Pan Ostřanský "lituje, že propagandu islamofobů přejímají snadno vzdělaní, kultivovaní a kriticky smýšlející lidé". Poněkud pomíjí skutečnost, že právě tito lidé si mohou vcelku snadno ověřit, že prakticky vše, co "islamofobové" uvádějí, je pravda. A dokážou si nalézt, že ona lhaní o islámu, která uvádí paní Šafránková, skutečně existují (jak jsem to učinil i já), pouze se označují jiným nezapamatovatelným skřekem, což může být obyvateli Evropy a nemuslimovi naprosto šumafu, protože podstata věci se tím nijak nemění.
Občané tohoto státu jsou tedy nuceni za pana Ostřanského ve svém volném čase studovat informace, které by jim měl za jejich peníze, z nichž je významnou měrou placen, předložit tak říkajíc na zlatém podnose. Jako informace jasné a přehledně uspořádané (a nikoli jako změť frází, zakrývající svou chaotičností podstatné mezery a vynechávky, alespoň tak na mě jeho výše odkázaný text působí). Navíc jsou občané nuceni se v jeho textu vypořádat i s desinformacemi či zavádějícími informacemi a uvádět je na pravou míru.
Od pana Ostřanského občané nejspíš očekávají, že jím nebudou poučováni např. o jménech Mohamedových oblíbených kobyl či konkubín (jak to dělali někteří "odborníci" při veřejných debatách o riziku islamizace), ale informace o tom, jak co nejvíc odradit potenciální teroristy od takových aktivit (tj. jak zacházet s teroristovým kadaverem, aby to bylo pro muslima co nejméně přijatelné, tedy jak by bylo nejlépe v tomto smyslu upravit zákon o pohřebnictví, jak postihnout teroristovu rodinu, aby to maximálně odradilo další zájemce o tuto činnost apod.). Pokud se takovýchto skutečně praktických a v reálném životě potřebných informací od něj nedočkají, pak jeho existence, stejně jako excistence instituce na níž působí, ztrácejí pro občany tohoto státu jakékoli opodstatnění.

Pan Ostřanský nechť se následně nediví, pokud se na veřejnosti začne probírat otázka, zda má smysl do instituce, na níž působí, přesouvat finance z daní. A takováto diskuse se může jistě  promítnout i do preferencí v nadcházejících volbách.