Je czexit racionální?

Shora, zdola, zleva i zprava jsme zuřivě ujišťováni dobře placenými agitátory, jak bychom si šíleně czexitem pohoršili, a jak šíleně půjdeme ekonomicky (od celého státu až po kupní sílu obyvatel) dolů. Je to pravda?

Ekonomické ztráty spojené s czexitem

Ano, zcela jistě k nějakým ekonomickým negativům dojde. Ukazuje se, jak mstivě a sprostě jedná Brusel s Velkou Británií, po níž chce, aby bruselský sbor bezcenných parazitů financovala ještě několik let po svém odchodu, a to jen proto, že tito parazité s dotčenými příjmy počítali. Jsme i svědky mstivých útoků vůči Britům v jiných oblastech, např. v (ne)uznávání kvalifikačních certifikátů, včetně řidičských průkazů. To, že jsou státy EU podepsané pod dohodou o vzájemném uznávání ŘP (s mezinárodním ŘP, který se přikládá k tomu národnímu), je nechává chladnými. Tyto dohody přitom byly uzavřeny ještě dříve, než vznikla samotná EU.
Takže ano, můžeme očekávat, že bruselisté udělají všechno proto, aby nám odchod z podřízenosti vůči nim co nejvíce "osladili" a budou si počínat naprosto stejně, jako Němci, kteří na konci války systematicky likvidovali kulturní památky a masově vraždili obyvatelstvo (připravovanému zničení Karlova mostu a historického jádra Prahy zabránilo Pražské povstání).
V souvislosti s czexitem lze očekávat, že se EUropeisté budou snažit do poslední chvíle přesouvat na naše území co nejvíce islamistických zločinců (včetně usvědčených členů teroristických organizací).

Pomohli bychom si neczexitem?

Primitivní ekonomická rozvaha, se silně omezujícími "klapkami na očích", vychází proti czexitu. Takováto klapka na očích je, pochopitelně, velice omezující a zrak po její aplikaci dává falešné informace o světě.
Pokud bychom podobnou klapku nasadili např. na rozbití Rakousko - Uherska, tak by asi ukázala jeho "šílenou nevýhodnost". A za pár desetiletí bychom coby Němci českého původu hajlovali Hitlerovi (protože by se anšlus týkal i nás) a o něco později pochodovali hryzat drn na Ruské tabuli.
Pokud bychom stejně primitivně a omezeně hodnotili i protinacistický odboj (stačí vzít jako "svatou pravdu" to, co oněm psali aktivističtí protektorátní novináři a říkali politrukové Národního souručenství a Kuratoria pro výchovu mládeže), tak bychom opět mohli dospět k závěru, že odboj je nesmyslný a škodlivý. V podstatě to samé se nám snažil vtlouct do tvrdých českých palic i soudruh Heydrich.
V podstatě tato kritéria (bezprostředně si polepšíme) stála i za laxností významné části obyvatel vůči komunistickému puči. A následující události jasně ukázaly, že proponované bezprostřední polepšení si odstraněním (opravdu reálně existujících) zlořádů třetí republiky nám nijak nepomohlo a následně jsme se dlouhodobě propadali i s tou životní úrovní. Včetně toho, že komunisté rozkradli naše národní bohatství, protože jen za jáchymovský uran jsme si mohli žít jak Kuvajťané, pokud by byl prodán za světové ceny a nikoli darován sovětským okupantům.
A pokud bychom ta samá kritéria nasadili na rok 1989, tak jsem si mohli říct "No, co, na Národní zmládili pár grázlů, nás to nezajímá, my chceme klid na práci a na budování šťastných zítřků". A skutečně jsme šli po "Velké Sametové" ekonomicky dolů, nicměně jsme se odrazili ode dna (obnaženého odstraněním komunistické kamufláže) a začali jít nahoru. Přičemž v tomto procesu nás začala brzdit a nyní již několikátý rok drží ve stagnaci právě EU.
Takže ano, pokud se vyhneme nějaké rizikové a oběti vyžadující změně, tak skutečně nemáme před sebou riziko nějakého drsného zlomu, který by naši situaci rychle a citelně zhoršil. Na druhé straně se vyhnutím tomuto riziku můžeme dostat (a snad i zákonitě dostaneme) na pomalý, leč vytrvalý sestup. A za pár let na tom budeme podstatně hůř, než jak by tomu bylo po nějaké rizikové a bezprostřední pohoršení si přinášející aktivitě. Pokud ovšem uvažujeme bez klapek na očích a s dlouhodobější perspektivou, tak jsou podobné rizikové kroky v zásadě výhodné, jako bylo výhodné rozbít Rakousko-Uhersko a mít prosperující Československo, jako vést boj proti Němcům a stát poté na straně vítězné protihitlerovské koalice (včetně možnosti vyčištění svého území od tohoto zločineckého etnika) a tak, jako bylo výhodné odmítnout komunistické hovadství a začít budovat standardní tržní a demokratickou společnost.
Jinými slovy, neczexit nám v ničem nepomůže, pouze sešup bude pozvolnější (a tudíž méně nápadný), ale jáma, do níž nakonec spadneme bude v případě neczexitu o hodně hlubší a naplněná výrazně smradlavějším sajrajtem, než jáma, která nám hrozí v případě czexitu.

Důvody czexitu

Důvody pro czexit jsem tu již uváděl. Je to silná nedemokratičnost EU, v níž nemáme žádnou faktickou možnost ani ovlivňovat rozhodování, ani podnítit nějaké reformy směrem k demokracii (jako jsme nemohli ani jedno z toho ovlivnit v případě okupace nacistickým Německem nebo Sovětským Svazem a v podstatě ani vůči Rakousko-Uhersku, byť jsme měli formálně poslance v jeho parlamentu).
Dalším aspektem je ekonomické propadání EU, které je způsobeno jeho přeregulovaností. Přitom vedení EU reaguje na signály horšící se ekonomiky ještě dalším regulačním přiškrcováním, které situaci dále zhoršuje. Je to dáno jednak tím, že ekonomiku prostě nelze takto a do takových deteilů, jak se o to snaží EU, efektivně řídit a jakákoli snaha o něco podobného nutně vede jen k dalšímu pnutí ekonomiky. Snad jedinou validní výjimkou je válečné hospodářství, kdy je ovšem na jedné straně centrální řízení nutnost a na straně druhé je válečná ekonomika co do bohatství jevů a vzájemných vztahů mezi nimi silně redukovaná. Do jisté míry se v současném opakuje situace, kterou (historicky, z "paměti národa") známe z doby vlády senilního dementa Franze Josefa, který si počínal velmi podobně jako bruselské ústředí EU a dovedl "své národy" k válce a rozvalu státu.
Dovolím si připomenout Clarkeovu povídku "Setkání s medůzou", jejíž úvodní část končí zničením hypermoderní a vysoce bezpečné horkovzdušné vzducholodě. Tu zničí "chytrý" letoun, ovládaný megapočítačem v satelitu. Zpoždění, dané vzdáleností a přenosovou rychlostí, normálně nevadící, se při zhoupnutí letounu vzdušným vírem změní v naprosto nekontrolovatelný let, protože když počítač vyrovnává odchylku doleva, je již letoun házen doprava a naopak.
Druhou takovou povídkou, rovněž vztažitelnou na poměry v EU, je Lemova povídka "Ananké" (ze série o Pirxovi), kde počítač, vycvičený k totální paranoie testérem, trpícím anankastickým syndromem, se snaží během přistávání na Marsu získávat stále podrobnejší a podrobnější informace od všech subsystémů, až se jimi zahltí a přestane fungovat v reálném čase.
Obávám se, že obojí, tj. absolutní težkopádnost, v jejímž důsledku se přijatá rozhodnutí prakticky naplňují až v době, kdy už se mělo dělat něco jiného, ne-li pravý opak, a stejně tak i totální přeinformovanost bez schopnosti informace racionálně zpracovat a vytvořit nad jejich zobecněním validní závěry, v EU vidíme již nyní a jsme svědky i progrese těchto symptomů.

Uprchlická krize

"Uprchlíci" v tomto kontextu nejsou problém. Uprchlická vlna pouze odhalila to, co již existovalo dříve a pouze jsme to jednak nevnímali, jednak se věrchušce dařilo stavět Potěmkinské vesnice a příznaky rozkladu kamuflovat makeupem. Tyto události pouze urychlily přirozený rozklad, jako první světová válka urychlila pád monarchií v Německu, Rakousko-Uhersku a Rusku, přičemž jen "popohnala" procesy, které již v těchto státech pobíhaly, a které by patrně vedly i bez ní k témuž výsledku, jen po delší době.
"Uprchlíci" jsou problémem proto, že EU není zdravá, ale těžce nemocná a směřující k agónii.
Paradoxně, pokud by se země jako V4 od EU odtrhly, tak by mohly bez velkého či neúnosného rizika přijmout i kvótám od EU odpovídající množství těchto lidí (jako jsme mohli přijmout uprchlíky z bývalé Jugoskávie, včetně muslimů), protože by je mohly, jsouce ve zdravé kondici, vystavit takovým podmínkám, že by problémem nebyli, nebo jím rychle být přestali. Což je ovšem něco, co nám chcípající EU za žádnou cenu nedovolí, takže budeme nuceni před uprchlíky, které si její věrchuška nazvala, zavřít hranice, natáhnout ostnatý drát a rozmístit protipěchotní miny (i za cenu explicitního odchodu z řady mezinárodních smluv, které něco podobného zakazují).

Takže ano, czexit je z dlouhodobější perspektivy, řádově pěti až deseti let, jednoznačně lepším řešením než setrvání v EU. I se zohledněním toho, že významnou část těch prvních pěti let nám může být citelně hůř, než kdybychom zůstali připojeni ke všeobecné stagnaci a zahnívání.