Grebeníčkova kniha

Po luzích internetových českých se rozšiřuje mohutný jekot: Grebeníček si dovolil napsat jakousi knihu, v níž kritizuje křesťanství, církve a církevní restituce. No, hrůza!

Konstatování

Tu knihu jsem zatím nečetl, nicméně námět je, podle jekotu kritiků natolik jasný, že si dovolím se k ní na obecné úrovni vyjádřit.

Historie

Je třeba konstatovat, že první křesťané byli vymozkovaní primitivové, plně kompatibilní s islámskými teroristy, jací nás nyní ohrožují, i tou většinou jejich souvěrců, kteří podporují jejich cíle.
To, že se tato naprosto bezcenná lůza dostala k moci, znamenalo pro evropskou civilizaci katastrofu. Ta vyústila v civilizační regres a následné výrazné zpomalení civilizačního vývoje, takže na úroveň, na níž evropská civilizace byla v dob před ovládnutím Římské říše křesťany, se Evropa dostala až někdy kolem poloviny minulého tisíciletí (a v řadě konkrétních oblastí ještě později).
Křesťanství také v mnoha oblastech zpřetrhalo tisícileté kulturní a obecně civilizační tradice evropských národů a nahradilo (naštěstí jen nedůsledně a zčásti) je pseudokulturou bezcenných primitivů z Blízkého Východu jejichž "kultury" je křesťanství derivátem. Tento fakt jsem, nedávno zmínil v souvislosti s čínskou medicínou (včetně bylinkářství), která byla podobného regresu ušetřena.
I v našich kronikách se můžeme dočíst o vyhánění inteligence (pochopitelně, nekřesťanské) ze země. A nahrazována byla v podstatě ničím.
Jen obrovským kulturním tradicím národů Evropy vděčíme za to, že nedošlo k degradaci populace na úroveň zvířat, ale že se podařilo různými způsoby předkřesťanské tradice z alespoň malé části (byť kvalitativně i kvantitativně vysoce převyšující to, s čím šiřitelé křesťanství do Evropy přišli). A jen těmto tradicím vděčíme i za to, že se Evropa začala pomalu vyzvedávat z polozvířecké úrovně, na níž ji degradovali křesťanští misionáři, takže došlo, pomalu, opatrně a s maskováním všeho pozitivního rouškou křesťanského pravověří, k postupné civilizační restituci.

Přineslo nám křesťanství něco pozitivního?

Ptával jsem se na různých internetových diskusních fórech v dobách, kdy ještě na internetu nějaké diskuse existovaly, co že podle nich přineslo křesťanství pozitivního. Ti nejfanatičtější většinou odpovídali v tom smyslu, že "křesťanství přineslo zvěst o jediném pravém bohu" (tedy "křesťanství je pozitivní tím, že přineslo křesťanství", na kterýžto výrok se dá toto odůvodnění redukovat). To je, pochopitelně, naprostý nesmysl. Tento výplod bezcenných primitivů žádnou pozitivní hodnotu nemá.
Ti rafinovanější argumentovali stavbami, uměleckými díly, případně sociálním pokrokem (tj. přechodem Evropy od otrokářství k feudalismu).
Je třeba konstatovat, že

•  v oblasti umění, architektury apod. křesťanství přineslo oproti pohanským časům jen úpadek, daný jak propadem v oblasti technologií, tak i uměleckého projevu jako takového. Anatomicky věrné postavy a v perspektivě vyvedená díla nahradili primitivní panáci, obklopení světem na úrovni maleb pravěkých kromaňonců (v technice provedení ovšem hluboce zaostávající třeba za Altamirou).
• v oblasti uspořádání společnosti se žádný pokrok nekonal. Naopak, náznaky sociálního progresu a dokonce čehosi, co mohlo vyústit v nějakou obdobu průmyslové revoluce, křesťanství zlikvidovalo tím, že zpacifikovalo otroky báchorkou o posmrtné odměně v nebi a současně jim vzalo možnost reálného prostředku tlaku na zlepšení jejich situace lží o pekelném trestu za sebevraždu. Podpořilo také množení otroků. Těmito opatřeními se reálné postavení otroků dále zhoršilo, jejich práce (která v podmínkách pohanství dosáhla limity) se slevnila, a to zastavilo nastupující prvky racionalizace práce (první manufaktury) a zavádění mechanizace, nahrazující lidskou práci. Pokleslo užívání vodních kol a dalších podobných prostředků, protože křesťanstvím zblblí otroci se vrátili k žentourům.
• další věcí je, že feudalismus, k němuž měla antika na sklonku předkřesťanské éry nakročeno rozvíjením tzv. kolonátu, se nakonec dostal do trosek Římské říše importem spolu s jen zlehka křesťanstvím dotčenými kmeny germánských a dalších nájezdníků, kteří už v tomto pokrokovějším politicko ekonomickém systému žili a dostali se k němu dříve, než na vrata jejich hradisek zabušili první křesťanští misionáři.
• v oblasti podpory umění, staveb atd. je třeba konstatovat, že pohanská Evropa měla daleko kvalitnější umění než to, které přinesly křesťanské časy, a na úroveň před přijetím křesťanství se Evropa dostala až po více než tisíci letech.
• navíc je nutno zdůraznit, že určité aktivity v oblasti sociální, charitativní apod. provádí kdokoli, kdo jakžtakž racionálně spravuje společnost, asi takové aktivity by byly prováděny i v případě, pokud by Evropa zůstala pohanskou (a známe jejich obdoby ze zemí, které křesťanství odmítly a ubránily se mu).

Můžeme tedy konstatovat, že křesťanství nám skutečně nic pozitivního nepřineslo.
Na druhé straně křesťanství systematicky atakovalo rozvoj věd a techniky. Štěstím Evropy a jejich obyvatel byla skutečnost, že došlo k rychlému rozpadu univerzální říše na řadu menších a mezi sebou bojujících států, jejichž světské vlády sabotovaly antitechnologické a antivědecké aktivity církve (později církví), protože rozvoj technik, alespoň na aplikační úrovni, byl spojen s vojenskými a ekonomickými výhodami, klíčovými pro kompetici mezi těmito státy. Ze stejných důvodů nebyly dodržovány zákazy "nehumánních zbraní", jakou byla např. přenosná trojnožka, o niž si mohl opírat ruku lukostřelec a dosahovat přesnějších zásahů, nebo kuše.
Na úroveň světové špičky v technologiích a vědě se tedy Evropa propracovala nikoli díky křesťanství, ale navzdory tomuto zrůdnému primitivismu.
Jistěže můžeme spekulovat, jak daleko bychom byli, kdyby nejlepší mozky Evropy nemusely opatrně a po částech, a za rizika ztráty života, podminovávat křesťanské hovadství a dosáhnout něčeho alespoň trochu pozitivního, ale mohly se naplno věnovat rozvoji věd a umění. Nicméně je jasné, že bychom byli mnohem dál. A o mnoho kvalitních lidí bychom nepřišli křesťanským pronásledováním kacířů a čarodějnic (naprostá většina těchto obětí byla podstatně lepší než ti, kdo křesťanství v jejich době hlásali).

Křesťanství a totalita.

Křesťanství ochotně až nadšeně spolupracovalo se všemi totalitami, s nimiž přišlo do kontaktu. Ať už se jednalo o totalitní habsburský stát, který se u nás, od 30leté války až prakticky do nástupu osvícenství, choval jako drancující dobyvatel a nikoli vládce a správce, přes nacismus až po komunismus.
Z trochou nadsázky lze očekávat, že pokud by se za příslušných zvukových a pyrotechnických efektů otevřela země a z ohnivé štěrbiny by vystoupil Ďábel, dostavila by se k němu co nejrychleji delegace církví a křesťanských politických stran s nabídkou možností vzájemně výhodné spolupráce.
Pokud se týká tzv. boje křesťanství s komunistickou totalitou, který se snaží kritici Grebeníčkovy knihy akcentovat, problém spočívá v tom, že oficiální církevní kruhy s komunisty ochotně spolupracovaly, asi stejně, jako předtím s nacisty.
Existovala sice "podzemní církev", skutečně provádějící aktivity proti komunistům a jimi také patřičně trestaná, nicméně ta nikdy nepředstavovala hlavní proud (a církev se s její existencí dodnes nedokázala uspokojivě vyrovnat).
Existovali jistě i církevní mučedníci, oběti komunistického teroru. Můžeme je na úrovni osobní zcela jistě litovat, nicméně na úrovni institucionální je třeba konstatovat, že je úplně jedno, jestli zločinec zlikviduje zločince, nebo zločinec zlikviduje zločince. Obě tyto ideologie jsou jedna za 18 a druhá za (20-2), takže pokud se jejich příznivci mlátili mezi sebou, bylo to pro společnost jako celek jen a jen dobře.
Faktem je, že člověk za dob komunismu mohl litovat oběti komunistické zvůle z řad křesťanů, nicméně jakmile se po roce 1989 dostali křesťané k moci a začali se montovat do životů normálních lidí, došlo, na základě opakovaných setkání se s těmito křesťanskými aktivitami, ke transformaci oné lítosti na lítost nad tím, že jich komunisté nezlikvidovali víc.

Pronásledování křesťanství

Je třeba velice ošklivě konstatovat, že to, že je někdo pronásledován (a dokonce nějakým zločinným režimem) neznamená, že je sám něčím pozitivním. Nacisté pronásledovali komunisty a komunisté pronásledovali nacisty. Znamená to, že jedni jsou "dobří" a druzí "zlí"? Jistěže ne, jsou to dvě vzájemně si konkurující zla.
A naprosto přesně to samé platí i pro ono pronásledování křesťanů (a hlavně té části křesťanských církevníků a politiků, kteří odmítali kolaborovat) komunistickým režimem). Opět se jednalo o dvě  konkurenční totality, které zápolily mezi sebou a jedna holt skončila jako druhá.
Z tohoto pohledu je opravdu velmi těžké hodnotit pronásledování křesťanů komunisty jako něco jednoznačně negativního. Musíme si uvědomit, že až po nástup demokracie po první světové válce mělo křesťanství mocenský a ideologický monopol na totalitu, a že toho mělo a má na svědomí tolik, že kdybychom za každou oběť křesťanství zlikvidovali jednoho křesťana, tak by těch křesťanů moc nezbylo (a zejména u nás).
Křesťané prostě za časů komunistické totality zažívali, a to v daleko mírnější podobě, to, co byli vinou jejich náboženství nuceni zažívat od příchodu věrozvěstů až po rok 1918 všichni přívrženci alternativních náboženských a světonázorových směrů, a to včetně "nepovolených" směrů křesťanských. A včetně obětí zcela nevinných, provinivších se pouze tím, že měli majetek, který jim mohl být jakožto kacířům či čarodějnicím zabaven, případně tím, že vzbudili zájem sexuálně zvrácených inkvizitorů či jiných církevních osob. Pochopitelně, to zlé zažívali za komunistů pouze ti křesťané, jimž hrozila nikoli šibenice nebo zával v uranovém dole. ale jen a jen smrt přežráním se na komunistických žranicích, protože se stali ochotnou součástí komunistického totalitního režimu (oficiální církve a celá ČSL).

Právě z výše uvedených důvodů považuji křesťanství za cosi naprosto jednoznačně negativního a církevní "restituce" za vysoce amorální čin, schválený bezcenným lidským odpadem. To, že církve a křesťany i církevní restituce kritizuje sám Grebeníček, na podstatě této věci nic nemění.