Soudružka vládní zmocněnkyně pro lidská práva, Klára Šimáčková Laurenčíková, se nám opět snaží vnutit Istanbulskou úmluvu. Počíná si tak, jako by bez ní tu všechny naše ženy měly zhynout na bezbřehé násilí.
Realita
Evropská Unie provádí průzkumy násilí na ženách. Bohužel, nepodařilo se mi nalézt čerstvější materiál než z roku 2014, tedy 10 let starý. Respektive existují i novější, ale jsou presentovány tak, že se z nich nedají vytáhnout vstupní data, použitelná pro nějakou rozumnou analýzu.
Vzal jsem tedy za vděk tímto materiálem a dále si doplnil z Wikipedie informaci o signování či nesignování oné úmluvy. Problémem je opět to, že patrně žádný stát EU tuto úmluvu v roce 2014 neměl ratifikovanou a data podpisů a ratifikací sehnatelná nejsou. Z uvedené práce jsem vytáhl položky "násilí od jakékoli osoby" (str. 19 a 20) a "sexuální obtěžování", které jsem musel vytáhnout z grafu (str. 31), protože tabulku samotných číselných hodnot v práci nemají.
Co jsem udělal
Vytvořil jsem bázi, v níž každý stát EU má jeden řádek, obsahující jeho zkratku (pod níž figuruje v onom průzkumu EU) a plný název, "A" nebo "N" a poté čísla, charakterizující v průzkumech EU míru násilí a míru sexuálního obtěžování. Položky jsou odděleny středníkem.
Tuto tabulku jsem uložil jako samostatný textový soubor IU.csv
"AT Rakousko";"A";20;15;
"BE Belgie";"A";36;30;
"BG Bulharsko";"N";28;14;
"CY Kypr";"A";22;14;
"CZ Česko";"N";32;21;
"DE Německo";"A";35;22;
"DK Dánsko";"A";52;37;
"EE Estonsko";"A";33;16;
"EL Řecko";"A";25;15;
"ES Španělsko";"A";22;18;
"FI Finsko";"A";47;23;
"FR Francie";"A";44;30;
"HR Chorvatsko";"A";21;17;
"HU Maďarsko";"N";28;18;
"IE Irsko";"A";26;19;
"IT Itálie";"A";27;18;
"LT Litva";"N";31;9;
"LV Lotyšsko";"N";39;14;
"LU Lucembursko";"A";38;25;
"MT Malta";"A";22;20;
"NL Nizozemsko";"A";45;32;
"PL Polsko";"A";19;11;
"PT Portugalsko";"A";24;15;
"RO Rumunsko";"A";30;11;
"SE Švédsko";"A";46;32;
"SI Slovinsko";"A";22;11;
"SK Slovensko";"N";34;29;
Technická poznámka: Pokud by si to někdo kopíroval, patrně dojde k přeměně "klávesnicových" uvozovek na uvozovky, používané v knižních textech. Pak bude zapotřebí je funkcí "vyhledej a nahraď" přeměnit zpět. To se týká i některých následně uváděných příkazů jazyka R.
Druhou věcí je, že na jiných operačních systémech než je Linux, na němž pracuji já, se R může chovat trochu odlišně.
Jak jsem to hodnotil
Použil jsem jazyk R. Jeho konzolu jsem spustil v adresáři s databází a příkazem
base<-read.table("IU.csv",head=FALSE,sep=";")
načetl její obsah do položky base.
Poté jsem si vytvořil pomocnou databázi o jednom sloupci s "A" nebo "N" států, které ratifikovaly či neratifikovaly Istanbulskou úmluvu. Mohl bych také použít booleovskou proměnnou s hodnotami TRUE nebo FALSE, ale z jiných jazyků jsem zvyklý na ta písmena.
IU<-base[,2]
Následně jsem vytvoří obdobnou tabulku, obsahující čísla, odpovídající míře násilí v jednotlivých státech
Nasil<-base[,3]
vytvoří obdobnou tabulku, obsahující čísla, odpovídající míře násilí v jednotlivých státech
Příkazy
NasilA<-Nasil[IU=="A"]
a
NasilN<-Nasil[IU=="N"]
vytvoří dvě dílčí tabulky (řady čísel) charakterizující násilí vůči ženám pro země, které ratifikovaly a neratifikovaly IÚ.
Příkazem
wilcox.test(NasilA,NasilB)
Jsem vypočetl Wilcoxonův test, porovnávající tyto dvě řady čísel a vhodný pro položky, které nemají Gaussovo rozdělení. Ten vychází statisticky nevýznamný, přičemž průměr NasilA je 31,24 a pro NasilB 32. Test hklásí, že pro tak malý počet čísel není hodnota p exaktní
Poté jsem obdobným postupem vytvořil tabulku pro sexuální obtěžování
Obtez<-base[,4]
Opět jsem ji rozdělil podle ratifikace či neratifikace IÚ
ObtezA<-Obtez[IU=="A"]
ObtezN<-Obtez[IU=="N"]
a otestoval Wicoxonovým testem
wilcox.test(ObtezA,ObtezB)
Tento test vychází opět statisticky nevýznamný, přičemž pro země, které ratifikovaly IÚ vychází průměr 20,52 a pro neratifikující 17,5 (čím vyšší číslo, tím vyšší míra obtěžování), i se stejným upozorněním na malost databáze.
Nad výsledkem
Bohužel, s výjimkou Turecka přistoupily další státy k této úmluvě až po roce 2014, takže můžeme hodnotit jen stav násilí na ženách před přijetím této úmluvy. Druhým zádrhelem je, že z novější doby než je rok 2014 nejsou dostupná data. OSN sice blekotá, že "každých deset minut je zavražděna jedna žena", ale data, z nichž to má plynout, nezveřejnila, takže je možné, že si to soudruzi jen vycucali z palce.
Hodnotíme tedy vlastně to, zda se nějak lišilo násilí u států, které jsou k této úmluvě vstřícné, a států, které ji odmítají. Nicméně jsem toho názoru, že i toto hodnocení má jakýsi smysl.
Faktem rovněž je, že zcela jistě už původní čísla (položky Nasil a Obtez) mohou být ovlivněna kulturními rozdíly mezi jednotlivými státy a čísla v tabulce jsou tudíž zpochybnitelná, nic lepšího však není.
Zcela jistě můžeme vyslovit údiv nad tím, že EU ani nemá k dispozici, kromě nějakého obecného plácání, data novější než je ten rok 2014. A je otázka, zda je vůbec ochotna podobnou studii, jaká existuje pro uvedený rok zopakovat. To samé se ostatně týká i OSN.
Jednoznačně nad jedinými veřejně dostupnými čísly vyšlo, že ani u sexuálního obtěžování, ani u násilí neexistuje statisticky významný rozdíl mezi státy, které Istanbulskou úmluvu ratifikovaly a které ne. Jinými slovy, není rozdíl v tom, zda je v daném státě politická atmosféra příznivá vůči přijetí této úmluvy nebo ne, a mírou násilí na ženách v těchto státech. Z tohoto důvodu je naprostý nesmysl zaplevelovat náš právní řád dalším svinčíkem.
Jistěže se můžeme pozastavit i nad tím, že ve státech, které podepsaly a ratifikovaly Istanbulskou úmluvu, jako je Belgie, Francie, Německo, Nizozemí či Španělsko se vcelku běžně a za lhostejného přístupu úřadů provádí ženská obřízka (kterou EU pro jistotu nesledovala, alespoň ne zvlášť), zatímco v zemích, které tuto úmluvu neratifikovaly, nikoli (možná s výjimkou turecké menšiny v Bulharsku).
Ratifikace této úmluvy by měla význam pouze tehdy, pokud by se prokázalo, že ve státech, které ji ratifikovaly, skutečně existuje menší míra násilí na ženách, a že je zde prokazatelná příčinná souvislost. Případně by musel být doložen statisticky významný pozitivní trend po jejím přijetí u statisticky významného počtu států. Zastánci tohoto aktu nic takového ovšem prokázat nemohou (už proto, že pokud by mohli, dávno by tak činili). A na tvrzení, že to musíme mít také, když to mají jiní, je známá odpověď otázkou: "Pepíčku, když Pavlík skočí z okna, skočíš taky?".
Navíc vše, co tato úmluva přináší pozitivního, v našem právním řádu dávno máme, některé paragrafy na toto téma jsme podědili dokonce už od Rakousko - Uherské monarchie. A je naprostý nesmysl mít ty samé věci ošetřeny paralelně v systému zákonů dvakrát, navíc s mírně odlišnými formulacemi. I tak je náš právní systém nepřehledný a rizikový z hlediska jeho pýthičnosti (včetně nejrůznějších vnitřních rozporů).
Statistický test nad jedinými dostupnými daty nám naprosto jasně předvedl, že opravdu není sebemenší důvod uvedenou úmluvu přijímat.
Celé to vzbuzuje podezření, že tato pochybná úmluva má být trojským koněm pro zavedení zcela pavědeckého termínu "gender" do naší legislativy (pavědeckého proto, že na rozdíl od termínu "pohlaví" není exaktně definován, genderismus je jen jakási moderní obdoba lysenkismu).
Nad dostupnými daty tedy nelze prokázat vliv Istanbulské úmluvy (a její ratifikace) na míru násilí vůči ženám v daném státě, a tudíž je naprostý nesmysl ji přijímat. Nic strašného se nestane už proto, že to podstatné a přínosné z ní máme v našich zákonech zakomponováno už dávno.
Žádné komentáře:
Okomentovat