Někdy se stane cosi, co zcela jednoznačně potvrdí to, co člověk hlásal a hlásá, dokonce tak silně, že je mu z toho až úzko.
Štědrý večer
Na Štědrý večer tradičně vaříme štědrovečerní polévku z kapra, letos z kapřích hlav a vnitřností, nakoupených zmražených. To proběhlo bez problémů a polévka se podařila. Když mělo dojít na druhý chod, tedy u nás tradičního kapra v trojobalu s bramborovým salátem, ovanul mě po otevření sáčku s masem "zaručeně humánně zabitého" kapra, chlazeného a s datem trvanlivosti na druhý svátek Vánoční, pach přímo hřbitovní. Či připomínající myš, ležící pár dní ve sklaplé pastičce. Vizuálně skrze obal bylo sice maso v pořádku, ale na jeho povrchu byl páchnoucí sliz.
Problém pochopitelně spočívá v tom, že v rybách jsou bakterie, schopné z jejich bílkovin uvolňovat aminokyseliny a ty přeměňovat na biogenní aminy. Ty jsou pořádně toxické a v podstatě stojí i za úmrtími na některé alergické reakce (při nichž si je člověk vyrobí sám). Patří rovněž mezi tzv. "mrtvolné jedy". Sice jejich požití není tak dramatické, jako otrava špatně vykuchaným čtverzubcem (fugu), ale ke smrti může dojít i dříve, než stačí dorazit sanitka.
Navíc se tyto látky, na rozdíl od jiných bakteriálních toxinů, nedegradují teplem při úpravě pokrmu, takže spolehlivě přejdou do konzumenta.
Můžeme věnovat pietní vzpomínku Haileyho románu "Let do nebezpečí", v němž také došlo k otravě rybami, ale ta postupovala v intencích autorova dramatického záměru poněkud pomaleji. V reálu by se opravdu důkladně otrávení cestující konce letu nedočkali a málo otrávení by se už vzpamatovávali, takže by nebylo nutné odmítat přistání na moři. Ovšem, Pan Autor (jehož si velice vážím, proto ta velká písmena) potřeboval i to dramatické přistání na letišti.
Naštěstí byla k dispozici mražená ryba, takže druhým chodem nebyl pouhý bramborový salát.
Hrobníkova lopata
V podstatě jsme unikli z hrobníkovy lopaty, protože tak silná změna senzoriky, k jaké došlo v našem případě, nastupuje u ryby později, než dojde k produkci biogenních aminů (případně dalších mrtvolných jedů), ostatně to, a zcela správně, konstatuje i zmíněný román, v němž si těžce otrávení cestující, i oba piloti, na rybě pochutnali a nikdo si na změnu chuti či pachu nestěžoval.
Pokud by kažení masa neproběhlo do tak pokročilého stádia, že bylo jasně a jednoznačně pozorovatelné, mohli jsme organizovat závod sanitky s postupem otravy k fatálnímu konci a je otázka, zda bychom všichni přežili. Příští Vánoce mohli mladí klidně slavit bez rodičů i dětí, protože senioři i děti jsou vůči těmto toxinům vnímavější. Po této stránce jsme měli prostě velké štěstí.
Pochopitelně, ne každá špatně uchovávaná ryba musí v sobě obsahovat takovou dávku toxinů, že by to konzumenta zabilo, ale její požití je možná i vyšší riziko než požití zbombované konzervy, v níž může, ale jistě také nemusí, být botulotoxin. To, co se nám snaží bojovníci proti "vánočnímu zlu" vnutit, je tak trochu hra, blízká ruské ruletě. Párkrát to může vyjít, ale dříve nebo později mozek vyletí z hlavy ven.
Trochu širší souvislosti
Maso ryb je riziková potravina, proto také existují i v Bibli omezení jeho konzumace. Nejbezpečnější je čerstvá ryba, která buď byla zpracována přímo na moři do nějaké finální nekazící se podoby (konzerva, mražený výrobek), nebo byla usmrcena krátce před konzumací. Pokud se tak stane v naší přítomnosti, máme pod kontrolou celý proces její cesty od porážky až na náš stůl a jsme proto schopni zajistit bezpečnost rybího masa.
Mražené výrobky z ryb a konzervy jsou zase docela bezpečně zajištěny i takovými prostředky, jako jsou čidla případného rozmrznutí. Opravdu rizikové se ukazují (a byl to i náš případ) chladírenské výrobky, které sice uchovávají oproti mraženým lepší texturu masa (prakticky totožnou s čerstvě usmrcenou rybou), ale z principu věci stačí malá závada na trase mezi výrobou rybího polotovaru z čerstvě usmrcené ryby a zákazníkem, aby nastala havárie.
Jak jsem uvedl, nákup čerstvě usmrcené ryby je výrazně bezpečnější a také její usmrcení doma, které zvládne každý trouba, je stejně bezpečné. Takže tradice kupování čerstvě usmrceného, nebo živého a doma zabitého, kapra není žádná "anomálie" či "nesmysl", ale je to důležitý úkon, chránící naše zdraví.
Je jistě také další bezpečná možnost: Kapra koupit dříve, např. při výlovu rybníka, a doma ihned zpracovat a uložit do mrazničky.
Ovšem, různí "pachatelé dobra", většinou osoby s nízkým stupněm gramotnosti, odpovídajícím absolvování nějaké "pomocné vysoké školy" humanitního zaměření (či dokonce jejímu neukončenému studiu) se snaží tuto tradici zlikvidovat, bez ohledu na naše zdraví a životy. A idioti ve vedení některých potravinových řetězců jim jdou na ruku a toto ohrožení akcentují zákazy prodeje živých kaprů ve svých areálech. Měli bychom jim to v následujícím roce oplatit nezájmem o jiné zboží z jejich prodejen.
Bohužel, kapr od mladých skončil ve směsném odpadu. Stát se to u nás, a ne u nich, skončil by v hrobečku s popiskem: "štědrovečerní kapr 2024, zbytečná oběť ochránců zvířat".
A snad ještě něco navíc
Relativně nedávno prosadili pachatelé dobra ve Velké Británii jakýsi úvod k zákazu usmrcování korýšů (vč. raků a jejich mořských příbuzných) ponořením do vroucí vody. Tak nějak nereflektují, že tito živočichové postrádají čití bolesti (příslušná čidla na nervech), ale i nervový systém, schopný takový vjem zpracovat. Nicméně jejich mikrobiom je ještě náchylnější k produkci biogenních aminů a velice často korýš, ještě projevující "známky života", např. po protnutí hlavní cévy pod vrchní částí krunýře, za očima, již má svalovinu jedovatou. "Předpisově" usmrcený korýš nás tedy může zabít. Samozřejmě nemusí, stejně jako ta zkažená ryba, ale vsadíte na to život svůj, i životy svých dětí?
Jistěže to vede k úvaze, zda si podobné živočichy nedávat raději mimo Velkou Británii a je třeba dát pozor i na to, zda ruka zločinců, snažících se nás zavraždit, tj. ochránců zvířat, už nedosáhla i třeba k nám.
Tahle vánoční příhoda tedy názorně ukázala, jak EU podporou "ochránců zvířat" a zhůvěřilostí (v lepším případě, v horším záměrného zla) jimi prosazovaných, ohrožuje naše zdraví a životy. O jednom Štědrém dnu se sejdou rodiče, prarodiče, i děti a snadno by se mohlo stát, že za rok budou manželům středního věku u stolu scházet jak jejich rodiče, tak i děti, protože tyto věkové kategorie jsou na mrtvolné jedy citlivější než dospělí.
Žádné komentáře:
Okomentovat