Proč neuzavírat smlouvu s Vatikánem

Vládní papaláši a papalášky podepsali smlouvu s Vatikánem, která vytváří jakési exkluzívní postavení pro Římskokatolickou církev a staví její vyznavače nad "podlidi", kteří jí hlásanou formu náboženství nevyznávají. Naštěstí ještě nebyla schválena našimi zástupci.

Obecný problém

Obecný problém veškerých takových textů spočívá v tom, že pokud hlásají něco, co je součástí našich zákonů, pak jsou zbytečné, a pokud hlásají cosi jiného, jsou potenciálně škodlivé. Dokonce i když posílíme mezinárodní smlouvu na úroveň zákona, nastane právní nerovnost mezi občany, na něž se tato smlouva vztahuje, tedy římskými katolíky, a všemi ostatními.
Zbystřit pozornost by ovšem měli i ti z římských katolíků, kteří vyznávají určitou umírněnost a toleranci, tedy cosi, co je v hrubém rozporu s římským katolicismem v jeho fundamentální podobě. Mohlo by se jim snadno stát, že budou naháněni na náboženské úkony, jako jsou mše a zpovědi, mohlo by se snadno stát, že pro jejich děti bude najednou náboženství ve škole povinné, a mnoho dalších nepříjemných věcí, které si nyní nepřipouštějí, protože v dosud sekulárně orientovaném státě mají svobodu se jich účastnit, nebo je ignorovat.
Zcela jistě znamená tato smlouva hrozbu pro všechny ty, kteří toto náboženství nevyznávají, ať už patři k vyznavačům něčeho jiného (od konkurenčních křesťanských církví až po "pohany"), nebo mají k náboženství nulový vztah (ateisté, apateisté, agnostici apod.). Hrozí jim, že je tato smlouva učiní občany nižšího řádu, tedy jakési "podlidi", jak to známe např. z nedávné historie našich západních sousedů.

Trocha historie

Zcela jistě je důležité vědět i to, že křesťanství obecně (v době před nástupem reformace), a římský katolicismus zvláště (a později, když už tu měl konkurenty), nikdy nepůsobilo v naší historii pozitivně. Naše země šla nahoru vždy v dobách, kdy zde křesťanství mělo jen slabý nebo žádný vliv. Naopak, v dobách upevnění moci nejprve křesťanství a posléze i římského katolicismu naše země vždy stagnovala a byla sužována nejrůznějšími problémy.
Náš stát byl založen v dobách "pohanských" a je otázka, zda by v pokřesťanštěné střední Evropě vůbec mohl vzniknout, nebo bychom byli zardoušeni a zgenocidováni jako Polabští Slované, jejichž zbytky, prakticky stoprocentně poněmčené, žijí v sousedním Německu jako občané druhé kategorie, nucení se stydět za svůj negermánský původ.
Také nárůst moci našeho státu se odehrával v době, kdy zde křesťanství ještě nebylo "státem ve státě" a osoby, které se o něco takového pokoušely, jako např. sv. Vojtěch, skončily špatně, a někdy jako on i s celými rodinami.
Jakmile se u nás dostalo křesťanství k moci, nastala jakási stagnace, která např. zabránila pozdním Přemyslovcům v dalším růstu státu a upevňování jeho vnitřní jednoty. Karel IV sice byl silně křesťanský panovník, ale snažil se o "křesťanství pro stát", kvůli čemuž se nakonec rozešel i se svým přítelem z mládí, který se stal papežem. Navíc v křesťanství už za něj vznikaly krizové jevy, které vedly později k rozvoji reformace. Lucidnějším myslitelům bylo jasné, že křesťanství v té podobě, jaká byla oficiálně jeho centrem prosazována, je odsouzeno k zániku.
O vystoupení Jana Husa málokdo ví, nebo chápe, že jak on, tak i kostnický koncil se snažili vlastně o to samé: o jakousi nápravu církve, která už byla příliš zparchantělá i podle gusta vysoce postavených prelátů. Nicméně koncilu šlo jen o jakési kosmetické úpravy, které by se nedotkly oné podstaty církve, která k onomu zparchantění vedla, zatímco Jan Hus (a jeho následovníci, ale i předchůdci) se snažili o takové úpravy církve, které by dlouhodoběji podobnému jevu zabránily. Z trochou zjednodušení a abstrakce se dá říct, že koncil si počínal o něco umírněněji než Gorbačov v reformě socialismu, zatímco Hus a jeho následovníci byli o něco radikálnější než Jelcin, případně se rovnali některým radikálním proudům Pražského jara 1968.
A k výše uvedenému si dovolím ještě poznámku, že koncil reagoval na kritiku od Husa a jeho přívrženců velmi podobně, jako reagují na kritiku dění v EU Evropská Komise a její pohůnci, akorát nepoužíval termíny jako "ruský šváb", "dezolát" nebo "Putinův agent", ale spokojil se s univerzálnějším "kacířem".
Faktem také je, že po ukončení náboženských válek, kdy římský katolicismus byl ohněm a mečem donucen k mírové toleranci jinověrců, nastal u nás v podstatě zlatý věk hospodářské prosperity a růstu obyvatelstva, nejen kvantitativního, ale i kvalitativního.
Jistěže za to nemohla jen ona náboženská tolerance, ale i výrazné oteplení klimatu na teploty, jaké v současnosti ještě nedosahujeme. Byly popsány (v kronikách a listinných materiálech) roky bez zimy a s teplým obdobím tak dlouhým, že se z jednoho pole daly sklidit dvě úrody obilí v jednom roce. Nicméně náboženská tolerance a určité "mírové soutěžení" vedly např. k vysoké úrovni gramotnosti obyvatelstva. Gramotná byla i část vesničanů a ve městech byli gramotní téměř všichni usazení měšťané. I to přispívalo k hospodářské prosperitě státu.
Naopak, léta rekatolizace (během níž římskokatolická církev získala prakticky totalitní kontrolu nad společností) byla spojena s totálním hospodářským úpadkem, drastickým úbytkem obyvatelstva, chudnutím téměř všech vrstev společnosti a drastickým omezením gramotnosti.
Nápravu provedl až absolutistický stát, v němž Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, proti odporu římskokatolické církve. Teprve poté mohlo dojít k hospodářskému vzestupu, který nakonec vedl k relativnímu zbohatnutí chudších vrstev a spolu se zrušením "člověčenství" za Josefa II to nakonec vedlo i k fenoménu Národního obrození. Opět, přes nezpochybnitelnou existenci vlasteneckých římskokatolických knězů, byla to světská moc, dominující nad mocí římskokatolické církve, která k takovému pozdvihnutí státu i jeho obyvatel vedla (a vedla i ke stažení českého národa z hrobníkovy lopaty). Pochopitelně, hlavní motivací Marie Terezie byla skutečnost, že gramotní pruští vojáci (protestantští) válcovali její negramotné (římskokatolické) vojáky, protože gramotného vojáka je prostě možné vycvičit snadněji (tedy i levněji), rychleji a lépe.

Hodnocení katolicismu

Je mi velice líto, křesťané si zde vždy počínali podobně jako Talíbové v Afghánistanu. Zničili velké množství kulturních památek, protože byly vázány na předkřesťanská náboženství. Dnes by, pochopitelně, měly cenu podstatně vyšší než jakákoli památka křesťanská, nacházející se na našem území.
Katolíci, zejména za rekatolizace, si počínali naprosto stejně. Zničili řadu památek, majících vztah k protestantismu. Vyštvali ze země kolem 1/3 obyvatel, což nezvládli ani nacisté s komunisty dohromady. Vždy si počínali naprosto amorálně, s představou, že oni mají jakousi "vyšší" pravdu, jíž musí být vše podřízeno, ostatně stejně, jako později nacisté nebo komunisté a dnes různé pochybné aktivistické a nátlakové skupiny.
Vedoucí činitelé římskokatolické církve se sice formálně a bez jakéhokoli nadšení za některé zločiny, spáchané jejich předchůdci, omluvili, ale nikdy ani žertem nenaznačili, že by třeba mohli nějak napravit jimi napáchané škody. Například zpřístupněním v sekulární sféře totálně vyhlazených protestantských a jiných "kacířských" spisů z vatikánských archivů.
Faktem je, že škody, které zde římskokatolická církev napáchala v dobách, kdy je páchat mohla, jsou obrovské. Např. zavraždění cca stovky lidí v šumpersko - velkolosinských čarodějnických procesech a zmocnění se jejich majetku se dá vyčíslit sumou řádově ekvivalentní tomu, co římskokatolická církev dostala v rámci "restitucí" (proto jsem také silně proti nim, ti zločinci si tu prostě nakradli dost). Asi by také nebyl problém vyčíslit podle zachovaných seznamů cenu římskokatolickou církví zabavených a zničených knih (podle cen, dosahujících na různých aukcích; pochopitelně redukovaných o jejich vyšší počet na trhu), a opět bychom patrně dospěli k tomu, že nedlužíme my Římskokatolické církvi, ale Římskokatolická církev nám, a hodně.

Zmínka o svátcích

Je třeba si uvědomit, že Vánoce, ani Velikonoce nejsou křesťanskými svátky. Obojí slavili už první neolitičtí zemědělci, kteří k nám přišli poté, co jejich původní vlast, nynější dno Černého moře, zaplavila voda po protržení Dardanel a zemědělce odtud vyhnala i s legendou o potopě světa, která se pak rozšířila se zemědělskými populacemi po Evropě i části Asie.
Vánoce byly a jsou svátek slunovratu. Obdobím, kdy sice začíná astronomická zima, ale Slunce vychází i zapadá stále severněji a v poledne kulminuje stále výš a je předzvěstí příchodu teplého období roku a konce zimního strádání. Velikonoce jsou oslavou onoho nástupu tepla, objevení se prvních poživatelných zelených rostlin, rození mláďat a kladení vajec.
Oběma těmto obdobím přidělilo křesťanství svou legendu o patrně v reálu neexistujícím Kristovi. Josef a Marie se nemohli setkat v období zimního slunovratu na sčítání lidu, protože Řím, relativně rozumně spravovaný, na toto pro cestování nejméně vhodné období sčítání lidu nesvolával (prvotní křesťané také slavili Kristovo narození až někdy z jara). Kristus měl být ukřižován o Pesachu, který se s křesťanskými Velikonocemi rovněž míjí (bývá dříve, protože v jižněji položené Palestině nastává teplé období roku také dříve než v Evropě).
Ozdobený stromeček a velikonoční mrskačka patří opět k pohanským zvykům. V předkřesťanské Evropě byly zdobeny stromy na oslavu pohanských bohů a něco podobného následně křesťanství až do 19. století pronásledovalo a trestalo. Teprve až ztratilo moc, objevily se vánoční stromečky, nejdříve v Německu, ale rychle se rozšířily po celé euroatlantické civilizaci.
Mrskačka o Velikonocích byla zase spíše oslavou plodnosti. Skutečně existují ženské nemoci, spojené s neplodností, které mrskání přes zadek a jiné choulostivé partie pokud ne úplně vyléčí, pak alespoň způsobí, že následné radovánky jiného druhu mohou skončit otěhotněním. A těhotenství některé z oněch chorob může skutečně vyléčit (ještě za mých studií se takto postiženým ženám doporučoval sňatek v co nejnižším věku a pokud možno okamžité "snažení se" o potomstvo).
Rovněž je běžně známo, že řada křesťanských světců a mučedníků byla vymyšlena (zmanipulována) a uctívána jen proto, aby byla překryta pohanská božstva či jejich svátky, spadající do daného období.

Křivení historie

Patrně největším zločinem křesťanů a jejich vůdců bylo zfalšování evropské historie. Byly prakticky vymazány vzpomínky na skutečné historické události a překryty kronikářskými výmysly (což jsou i Kosmova "bájná vyprávění starců"). Křesťané toto nemohli provést ve Středomoří, protože tam některé historické události byly popsány "pohany" paralelně s biblickými texty, ale Evropa severně od Alp má vymazán starověk a na pravěk navazuje až středověk a hiátus mezi nimi byl zčásti ignorován, zčásti zaplněn bezcennými konfabulacemi.
Faktem je, že ze severní strany Alp vyrazili do Řecka Dórové, aby zlikvidovali krétsko - mykénskou civilizaci, a veškeré stopy po této dějinné události první třídy byly vymazány.
V době Trójské války na severu Německa, blízko hranic s Polskem, byla svedena bitva o most přes řeku Tollense, po níž zůstaly stovky (minimálně) nebožtíků z obou stran konfliktu, kteří skončili v bahně řeky a tím se dochovali. Komu se tohoto "štěstí" nedostalo, nezůstal nám zachován. Stejně tak není jisté, zda některá depota koster a zbraní v říčním bahně nebyla při tisícileté historii změn koryta řeky zničena. Z těchto důvodů mohlo být těch padlých i o hodně víc než tisíc.
Všichni padli v jednom dni, a patrně jen v rámci několika hodin. Byla to tedy řež, srovnatelná s nejdrsnějšími útoky na bodák za první světové války a patrně ani Homérovi hrdinové takto intenzívně pod hradbami Tróje nikdy nebojovali.
Podle analýz koster (zdaleka ne všechny jsou hotové) byl mezi padlými (zatím) identifikován jeden Knovízan. Příslušník kultury, která žila na území dnešní ČR a z níž (splynutím s dalšími etniky) vznikli Keltové, jejichž geny pronikly až k nám. Dá se tedy říci, že pokud zemřel bezdětek, tak mohli být mezi našimi předky jeho rodiče či prarodiče, pokud se tam vypravil vylepšit žoldem a válečnou kořistí ekonomiku rodiny, mohou mít někteří z nás mezi svými předky přímo jeho.
Analýza koster také ukazuje, že se patrně jednalo o lidi, kteří často bojovali, a to i po zraněních, která se našla, zhojená, na jejich kostře. Patrně se tedy jednalo o profesionální bojovníky, jakési starověké žoldáky. Asi desetinu padlých tvořily ženy s podobnou historií opakovaných zranění, což dokazuje, že to nebyly žádné "matrace", ale plnohodnotní bojovníci.
Příznivce drsného barbara z Cimmerie může potěšit to, že část bojovníků byla vyzbrojena dřevěnými palicemi, sice ne tak velkými, jako ve filmu Barbar Conan, ale "rozlousknout" se s nimi hlava asi dala.
Zvěsti o skutečné válce, jíž se účastnili lidé pomalu z celé severní poloviny Evropy, byly ovšem šiřiteli křesťanství vymazány. Podle nich obyvatelé Evropy žili obžerstvím a nevázaným sexem a čekali, až je přijdou spasit křesťanští misionáři.
Tento nález ukazuje, že Evropa na sever od Alp se daleko spíše podobala tomu, co bylo od nich na jih, než fantasmagoriím profesionálních historiků, šířících představu o rozptýlené populaci v jednotlivých vesnicích s absencí jakékoli centrální moci. Je to ošklivé, ale vize R. E. Howarda (autor Conana) jsou patrně tehdejší realitě daleko blíž než výmysly historiků.
A o této historii jsme neměli nic vědět.

Naše vláda

Je mi líto, ale naše vláda opravdu nemá mandát na to, aby uzavírala pochybnou smlouvu, která bude jednostranně zlepšovat postavení římskokatolických křesťanů proti všem ostatním občanům (a také nic takového před volbami neavízovala). A bude tedy vytvářet nerovnost mezi občany, tedy přesný opak demokracie. Je to úplně stejné, jako kdyby vláda uzavřela smlouvu s Moskvou, týkající se prorusky orientovaných občanů, a nějakým způsobem je zvýhodňující.
Už jsme si užili toho, že na základě náboženského přesvědčení soudruha premiéra (schválně používám toto slovo, protože se chová stejně jako papalášové před rokem 1989), bylo zamítnuto manželství pro G a L páry aby z nich dále byli občané druhé kategorie, protože nežijí podle křesťanské víry (navíc římskokatolické verze, protože některé protestantské církve sňatky G a L osob posvěcují).
Je mi líto, tento stát by měl být demokratický, a tudíž by se vláda měla rozhodovat podle mínění těch cca 2/3 až 3/4 občanů, kteří tyto sňatky, zrovnoprávňující G a L osoby se zbytkem populace, v průzkumech veřejného mínění podpořili. A pokud se soudruhům a soudružkám ta vysoká podpora nezdá, tak ať na toto téma vypíší referendum.
Rozhodně nestojím o to, abych byl hříčkou jakýchsi pochybných náboženských fanatiků, kteří se chovají stejně, ne-li hůře, jako komunističtí ideologičtí fanatici před listopadem 1989. Z těchto důvodů je pro mě tato vláda absolutně nevolitelná (resp. strany, které ji podporují), i kdyby se jinak chovala jako hejno andělů a 24 karátových světic. Což se rozhodně nechová.

Smlouva s Vatikánem je tedy zcela jednoznačně ohrožením demokracie (jako ostatně mnohé další aktivity této vlády). Je plivnutím do obličeje všem občanům, kteří tuto verzi křesťanství nevyznávají (tj. většině). A pokud ji soudruzi spytlíkují, bude naprosto správné volit strany, jejichž zástupci přislíbí její vypovězení.