To už je opravdu na czexit

Soudruzi z EK připravují projekt, podle něhož budou moci podstupovat trans-operace děti školního věku, jen na "vlastní žádost", bez jakékoli konzultace s odborníky a i proti vůli, nebo bez vědomí, rodičů. Tento návrh je natolik šílený, že opravdu, pokud by měl vzniknout tlak na jeho realizaci, je na okamžité zahájení procedur, vedoucích k odchodu ČR z EU.

Identita a orientace

Sexuální identita i sexuální orientace se vyvíjejí v čase. Zpravidla jsou usazeny až někdy po 18 roce a patrně by bylo záhodno počkat ještě tři roky, protože ještě do těch 21 let se usazují některé systémy v mozku, mj. odpovídající za reakce na etylalkohol (proto je v řadě států alkohol legální až od 21 let).
Dítě školního, a zejména mladšího školního, věku žádnou sexuální identitu ani orientaci nemá. Respektive se u něj střídají různé prvky z nich, což je naprosto normální projev vývoje pohlavního ústrojí. Dokonce se v určitém věku u chlapců i dívek objeví zatvrdnutí tkáně pod prsní bradavkou. Nicméně u chlapců je tento jev přechodný, zatímco u dívek v této oblasti začne růst estrogen dependentní tuková tkáň (tedy tuková tkáň, jejíž růst stimulují ženské pohlavní hormony ze skupiny estrogenů), která vytvoří ona poupata (o nichž zpíval Michal David na poslední Spartakiádě, a je to i odborný termín z anatomie člověka), z nichž během následujících několika let vzniknou plnohodnotné prsy s mléčnou žlázou, schopnou zajistit potřeby novorozence a kojence.
Pohlavní hormony mají, pochopitelně, vliv i na odpovídající centra v mozku, v nichž jsou také receptory na ženské i mužské pohlavní hormony. Navíc na dospělý výkon najíždějící pohlavní žlázy nejsou jejich jediným zdrojem v těle. Obojí hormony produkuje kůra nadledvin a ženské pohlavní hormony produkuje také tuková tkáň. Proto obézní holčičky vyspívají dříve a obézní chlapečci zase nějaký čas mohou působit ženštěji, než jejich varlata najedou na "pubertální výkon". Z uvedených (i mnoha dalších) důvodů se mohou u dětí před pubertou a na jejím začátku, i později, střídat identity i sexuální orientace. To druhé může navíc být do jisté míry provokované i tím, že od určitého stupně vývoje se začnou přirozeně vytvářet mezi dětmi ryze chlapecké i ryze dívčí skupiny. Takže toto může mj. ovlivnit i určité pocity takové či makové vlastní identity a orientace.

Dopad

Tedy to, že se chlapci v určitém stupni vývoje kamarádí více s chlapci a dochází mezi nimi i k určitým důvěrnostem ze spektra sexuality, případně, že se to samé děje "zrcadlově" u dívek, je opět naprosto normální a je to součást určitého "tápání" během pohlavního dozrávání.
Vím od známých o chlapecké partě (mladší školní věk) jejíž členové mají "partovou povinnost" nikdy se nedotknout žádné holky (jistě je to časem přejde).
To, že si třeba chlapci na WC porovnávají, "kdo ho má delšího", případně něco podobného dělají dívky (třeba jaká největší mince se "tam" dá zastrčit), neznamená, že jsou z nich gayové nebo lesby, případně že mají opačnou sexuální identitu oproti biologické.
Je to prostě proces vývoje sexuality, u něhož je normální jakési tápání, testování možností apod.

Aktivisté

Je jasné, že pokud mezi takovéto tápající a experimentující děti vpadne nějaký aktivista, může je naprosto zdrcujícím způsobem "oblbnout" v tom smyslu, že jsou vlastně gayové a lesbičky, a ti, kteří jimi určitě nejsou, tak mají odlišnou "genderovou" identitu a měli by se nechat co nejdříve překastrovat na opačné pohlaví.
Pokud mají tito aktivisté k dispozici spolupracujícího učitele, mohou se ještě opřít např. o konkrétní problémy v jednotlivých předmětech, či problémy kázeňské a svést je na onen nesoulad mezi biologickým pohlavím a "genderem" a lživě garantovat, že po překastrování se vše vyřeší.
Faktem ovšem je, že pokud k něčemu takovému dojde, tak je to zákrok v 99,9 procentech (minimálně) naprosto zbytečný, který navíc žádné slibované benefity dítěti nepřinese, jen ho nevratně zmrzačí.
Faktem také je, že nahnání dítěte na takovýto zákrok má mnohem horší a navíc nevratné následky, než jeho sexuální zneužití. Proto by měly být tyto aktivistické činnosti trestány daleko přísněji než pohlavní zneužití. Ideální by byly mnohaleté tresty ve věznicích proslulých šikanováním "úchyláků" ze strany spoluvězňů o délce překračující reálné přežití vězně v těchto podmínkách.
Dovoluji si konstatovat, že na Rusku toho moc pozitivního není, ale to, že jsou tito aktivisté seznamování důvěrně a dlouhodobě s krásami sibiřské přírody, je cosi velmi pozitivního.
Faktem je, že uvedená aktivita ze strany EU je natolik nebezpečná, že by opravdu mělo cenu z EU odejít, i za "vyhrožovanou" cenu snížení životní úrovně. Životy a zdraví našich dětí snad za to stojí.

EU tedy rozjíždí cosi, co je, alespoň dle mého soudu, jasné překročení sebebenevolentnějších hranic tolerance. Pokud tedy skutečně dojde k tomu, co bruselští soudruzi plánují, je to opravdu důvod k velmi hlasitému, důraznému a nekompromisnímu požadování, aby naši zastupitelé zahájili procesy, vedoucí k odchodu z této zloorganizace.