Apokalypsa z pohledu medicínského 3

Pokrmy
Pokud se týká samotných potravin, zde je situace o něco příznivější. Je známo, že člověk přežívá "bez jídla" až desítky dnů, byť v závěru toho přežívání už dochází k poškození trávicího ústrojí, které může být nevratné. Paradoxně mohou pomoci nutričně chudé potraviny s velkým obsahem vlákniny (jako chléb s pilinami apod.), protože částečně neutralizují trávicí šťávy.
Některé stromy, třeba bříza, mohou rovněž v zimním období (a hladomory bývaly nejčastěji na sklonku zimy) obsahovat až deset procent škrobu, což sice není žádná výhra, ale k delšímu přežití to přispět může. I samotná celulóza může být narušována některými střevními bakteriemi. Výsledkem je jednak glukóza, jednak mastné kyseliny s krátkým řetězcem (jako jsou kyseliny propionová nebo máselná). Tyto látky nevznikají v nějakém závratném množství, ale vedle udržování kondice samotných střevních bakterií (což má svůj význam i mimo hladomory) jsou schopny zajistit výživu přímo buněk výstelky tlustého střeva (opět je to jev, který je příznivý i při dobré nutriční kondici).
Vedle dřeva mohou být zdrojem celulózy i jiné orgnismy. Za hladomorů se vařily kaše z mechů a také jedlých lišejníků, jako je dutohlávka sobí.
Člověk tím, že nemá složený žaludek, jako třeba kráva, tráví celulózu a podobné polysacharidy (pokud vůbec) až na konci trávící soustavy. Není je tedy schopen významně využít a protože, z mnoha důvodů, ani není schopen pojídat vlastní exkrementy jako zajícovití (kteří také nemají složený žaludek, ale opakovaným pasážováním potravy přes trávicí ústrojí ho do jisté míry nahrazují), využije tyto materiály především jako určitý balast, který ochrání trávicí ústrojí před samonatrávením a oddálí nástup nevratných změn, po nichž už nepomůže ni přístup k potravě.
Na stejném principu fungovalo i pojídání některých druhů hlíny, přičemž optimu blízké jsou jednak jíly, jednak bentonity. Ty druhé jsou látkou, používanou jako náplně do kočičích záchodků. Uvedené látky jsou také svým složením blízké lékům jako je Gastrogel či Gasterin gel.
V případě, že pokryjeme energetické potřeby člověka, nemáme ještě zdaleka vyhráno.
Je nutné rozlišovat potraviny, které mohou být podávány dočasně (dny, týdny), protože zabezpečí základní energetický příjem, ale nepokryjí všechny potřeby, které kryje vyvážená potrava.
Tím mám na mysli skupinu esenciálních faktorů, kam patří vede plnohodnotných bílkovin (a jejich základních složek - esenciálních aminokyselin), některých nenasycených mastných kyselin, vitamínů a minerálních látek i látky "balastní".
Dlouhodobější konzumace nutričně neplnohodnotné stravy vede k různým výpadkům na úrovni minerálních látek, vitamínů a dalších esenciálních (nezbytných) faktorů. Tyto stavy jsou popsány v řadě učebnic a dodnes se vyskytují v rozvojových zemích a běžně je vídáme právě v případě jakýchkoli "humanitárních katastrof", zejména trvajících delší dobu.
Problém mohou ještě dále umocňovat náboženské předsudky postižené populace.
Je dobé si také uvědomit, že tradiční způsoby výživy mohou o jisté míry kompenzovat její nedostatečnou kvalitu, a to i různými bizarními postupy.
Existuje řada populací, které jsou z nouze téměž vegetariánské, a přitom netrpí nedostatkem vitamínu B12, kterým jinak vegetariáni, a to i ve vyspělých zemích, trpí a musejí být dokrmováni vitamínovými suplementy. Existence těchto populací vedla i k velmi intenzívnímu a dlouhodobému hledání "analog" tohoto vitamínu v rostlinách. Skutečně byly nalezeny látky podobné chemické struktury, a to především v mořských řasách (které jsou ovšem zcela nezpochybnitelným a regulérním zdrojem jódu a v některých případech i selénu). Opakovaně ovšem bylo prokázáno, že uvedené látky nemají samy aktivitu vitamínu B12, ani se na něj v lidském organismu nepřeměňují (ač řada zastánců alternativních výživových směrů hlásá opak).
Tajemství přežívajících vegetariánů spočívá v tom, že svou zeleninu hnojí svými exkrementy. V  lidské stolici je velké množství tohoto vitamínu, takže příjem i jen desetin gramu tohoto materiálu denně stačí na pokrytí potřeby. Vitamín vzniká až v terminální části trustého střeva, odkud se nemůže vstřebat, protože k tomu dojde pouze u toho vitamínu B12, který projde žaludkem, zde se naváže na polysacharid ze žaludečního hlenu (který jeho objevitelé pojmenovali "vnitřní faktor") a teprve tento komplex se v krátkém úseku tenkého střeva, navazujícího na dvanáctník, vstřebá. Samotný vitamín B12 se nevstřebává, ani když je podáván ve velkém přebytku, jedinou možností, jak obejít případné vymizení tvorby vnitřního faktoru, je jeho podávánḯ v injekcích. Uvedené populace tedy nedostatek vitmínu B12 kompenzují obecně nízkým hygienickým standardem, takže pokud bychom u nich bezmyšlenkovitě zvýšili úroveň sanitace, mohli bychom je paradoxně zahubit. Na druhé straně jejich cesta k vitamínu B12 také není procházkou růžovým sadem, protože spolu s touto nezbytnou látkou "recyklují" i řadu střevních parazitů, jimiž jsou, z našeho pohledu přímo úděsně, promořeni.
Moderní organizace humanitární pomoci řeší i takové problémy, jako zda vozit k utábořeným uprchlíkům či válečně postiženým pomoc na místo, kde se usadili, nebo je přesouvat tam, kde je pomoc lépe dostupná (= co z toho je lépe zvládnutelné). Má tedy velmi mnoho prvků společných s vojenskou logistikou.

Dále je ovšem obrovský rozdíl mezi člověkem, který si může dovolit luxus čekání na záchranu a omezit svoje aktivity na naprosté minimum (případně ho můžeme ještě dále farmakologicky tlumit), takže je jen nepatrně nad úrovní bazálního metabolismu, a člověkem, který musí pro svou záchranu něco dělat, případně je dokonce v režimu nucených prací při nedostatečném energetickém přívodu. Zde může dojít k totálnímu vyčerpání i během několika málo dnů.