Žoldnéři?

V souvislosti se smrtí čtyř našich vojáků v Afghanistanu se může "elita" z pražských kaváren přetrhnout v jejich dehonestaci - i těch, co přežili. Za nejvíce dehonestující patrně považují jejich označení za žoldnéře.
Jak to tedy s tím údajným žoldáctvím je?
Máme z rozhodnutí, učiněného krátce po revoluci na nátlak "bratrstva pravdy a lásky", zcela profesionální armádu. Ta je navíc těžce poddimenzovaná a nezvládala by bránit území státu déle než desítky hodin. Zato jsme schopni nabídnout kvalitní specializované jednotky, jako chemiky nebo polní nemocnice. Tím jsme ovšem vázáni na úzkou spolupráci se změmi, které jsou schopny  dodat vševojskové jednotky a další specialisty.
Je ovšem otázka, zda je vhodné být tak silně, jak nyní jsme,  na spojenecko státy a jejich armády. Člověk by řekl, se na základě platnosti přísloví o popáleném dítku  ohni, by mělo vedení českého státu mít obavy ze situace, kdy jsme na spojencích závislí víc, než v  době Mnichova. A to už existují i úvahy o tom, zda v případě střetu Evropy s islámem by nakonec USA neválčily spíš na straně toho islámu.
Pokud bychom brali jakékoli ozbrojence, pracující za peníze (nicméně i vojáci základní služby v ČSLA brali "žold", byť politrukům tekla voda ze zubů, když se tomu tak říkalo), pak by byli žoldnéři i "ozbrojení šimpanzi" z městských policíi (c) d-fens. Asi zásadní rozdíl mezi profesionálním vojákem (a dalšími ozbrojenci ve službách státu) je subjekt, s nímž vzniká profesionální vztah - zda se jedná o stát či nějakou jeho složku, nebo o subjekt soukromý. Dalším rozdílem je fakt, že žoldnéř uzavírá kontrakt prakticky s kýmkoli, kdo mu platí (nemusí to platit vždy a všude bez jakýchkoli podmínek), zatímso státní voják uzavírá smlouvu jen se svým státem (nebo nějakou zprostředkující organizací. Rozdíl se bude značně stírat v situaci, kdy soukromý subjekt, např. nějaká agentura, uzavře kontrakt se státem. Pak je různý status bojovníků beroucích státní peníze různými cestami jen důkazem toho, že se snažíme definovat nedefinovatelné.
Vyjasnili jsme si tedy, že naši vojáci, včetně těch padlých, neodpovídají striktní definici žoldnéře, a tuto definici bychom obtížně znerestriktnili tak, aby se do ní nevešly i položky zjevně nesmyslné.
Druhou otázkou je další výčitka našich "elit", že totiž v dalekém Afghanistanu nebojují za zájmy českého státu. Na to zcela jistě existuje odpověď, že tam byli posláni rozhodnutím kopetentních orgánů našeho státu.
Komplexnější odpověď je složitější: jistěže i kompetentní orgány státu, respektive lidé na daných pozicích, mohou být nekompetentní, nepřátelsky zaujaté, ale špatné rozhodnutí může být i výsledkem demokratických procesů, schopných udělat blbost i z původně pozitivního záměru. Další věcí je, se akce v Afghanistanu byla rozhodnuta v USA a my jen splnili podmínky spojenecké smlouvy, tak, jako další členové NATO.
Konkrétní aktivity vojsk NATO v Afghanistanu a dalších podobných zemích napadnutelné jistě jsou. I já mám o nich pochybnosti. Nicméně se obávám, že s pražskou kavárnou se shodnu pouze na onom obecně negativním hodnocení. Na podrobnostech už ne. Zatímco multikulturní aktivista bude naříkat nad zmařenými životy teroristů a odsuzovat všechny, kdo "takový zločin" provedli, já se obávám spíše toho, že celé angažmá západních vojsk nejen v Afghanistanu, ale i dalších islámských zemích krachuje pro politickou korektnost, multikulturalismus a podobné jevy, rozežírající naši civilizaci jako rakovina.
Pokud by za WW2 Spojenci osvbodili Německo, ale dál tam pod jejich patronátem fungovaly nacistické "lidové soudy", posílajíci pod sekyru protinacistické odbojáře, dál by platily Norimberské zákony a dál by běželo "konečné řešení" s tim, že přece musíme hájit mistní kulturní tradice, které jsou přece stejně hodnotné, nebo i hodnotnější, než ty naše, tak by nakonec tu válku fakticky prohráli.
Proto prohráváme válku s islámem, protože ho prohlašujeme za "velké náboženství unesené teroristy", včetně toho, že naše armádní sbory "respektují" např. zákaz Biblí na území Afghánistánu, aniž by se někdo alespoň pokusil vyhlásit zákaz Koránů (a zabavoval je a likvidoval na hraničních přechodech). Včetně toho, že tam trpíme i šariatské soudy, odsuzující k smrti místní obyvatel, kteří by chtěli konvertovat ke křesťanství, nebo jinému náboženství, civilizovanějšímu než islám (což je téměř jakékoli).
Jednoznačně lepší byl reálně nemultikulturní přistup Spojenců i jejich vojáků ve skutečné, ne v moderním duchu předělané historii. Totéž se týká i přístupu viktoriánského důstojníka, který na argument mistniho indického náčelníka:
"U nás je zvykem upalovat vdovy" odpověděl:
"A u nás je zase zvykem ty, kdo upalují vdovy, věšet. Ponechme si tedy oba svoje zvyklosti."
A absence podobného přístupu k ideologii, stojící za islámským terorismem, která je tedy hlavnim kořenem zla, proti němuž naši vojáci odjeli do Afghanistanu bojovat, mi prostě chybí.
Pokud se nedokážeme k tomuto přístupu vůči anticivilizacímn a podcivilizacím vrátit (včetně tvrdé eliminace těch, kdo se nám snaží pseudohodnoty těchto parodií na civilizaci vnucovat jako lepší než ty naše), tak jsme skutečně prohráli, a pak bude úplně jedno, jestli budeme nebo nebudeme mít nějaké specializované jednotky a v nich "žoldáky". Faktem je, že v tomto (v řadě jiných věcí ovšem ne) bychom si měli vzít vzor z Putinovského Ruska, které své hodnoty tvrdě brání a nežinýruje se proti jejich narušitelům razantně zasahovat. Ekologisté, multikulturalisté a podobné podvratné živly, u nás napojené jednak na zločinecké struktury (typu "solárních baronů"), jednak placené nepřáteli naší civilizace (někteří i tím Putinem), začínají mít v Rusku těžký život, a je to naprosto správné.