Budou matematiku učit nematematikové? Už se to stejně děje!
Faktem, že ze středních škol na vysoké stále více přicházejí studenti, kteří jsou naprosto neschopni provést jakoukoli smysluplnou operaci s čísly, nutí středoškolští matematikové vysoké školy doučovat studenty v rámci své výuky (na bázi triviálních počtů ze základní školy), čímž matematika na středních školách ztrácí vůbec jakékoli opodstatnění, snad s výjimkou těch studentů, kteří jdou na čistě matematické obory (a s výjimkou požadavku, aby nezapomenuli v průběhu pobytu na SŠ učivo z té ZŠ).Vysoké školy, respektive naprostá většina z nich, jsou tedy nuceny se opírat v podstatě o látku ze ZŠ a na jejím základě vysvětlovat ty výpočetní postupy, které studenti v jednotlivých předmětech / oborech mají zvládnout. Tudíž ani nějakou ucelenou výuku matematiky na středních školách nepotřebují.
Jedno až dvousemestrovou výuku "počítání pro budoucí lékaře" (výživáře, fyzioterapeuty, ošetřovatele atd.), navazující na látku základní školy a zahrnující vše, co je pro studium příslušných oborů potřebné, i se zohledněním potřeb postgraduantů, si docela dobře představit dokážu (ale dokážu si představit i ty vlasy jako hřebíky u pana Wagnera, pana Kyslingera a dalších čistých matematiků z výše citované diskuse, pokud to teď čtou).
Navíc část toho, co by taková výuka obsahovala, reálně stejně učíme (doučujeme) v různých předmětech právě proto, že výuka matematiky na středních školách zdegenerovala na biflování pro praxi bezcenných nesmyslů. Takže by to patrně ani moc nebolelo z hlediska spotřebovaných hodin, jen by došlo k jejich přeuspořádání v rámci nějakých postupů při racionalizaci výuky. Pouze by se muselo dohlédnout, aby to učili nematematikové, jinak by se to zvrhlo stejný směrem, tj. do biflování samoúčelných blábolů, jako ta středoškolská matematika (což je zároveň i argument proti tomu, aby se tato výuka soustřeďovala do nějakého speciálního předmětu; současná vazba na jednotlivé odborné obory, ve kterých jsou matematikové nekompetentní, by je vcelku spolehlivě udržela mimo).
Pravděpodobně zásadní roli v tomto odtržení matematiků od reality sehrálo překotné zavádění množinové matematiky na základní školy, které vedlo ke vzniku přibližně jedné generace (já tomu "utekl", moje děti se toho, naštěstí, "nedočkaly"), která absolutně neumí počítat. Tahle pochybná akce jednoznačně ukázala, že tvůrci matematických osnov zcela rezignovali na to, aby se v matematice učilo cokoli užitečného, aby to na sebe nějak logicky navazovalo, aby se na základě známých pojmů vysvětlovaly pojmy nové atd. Skočilo se rovnou na látku, dříve i nyní probíranou jen na matematicky orientovaných vysokých školách (a to ještě zdaleka ne všech), k jejímuž pochopení jsou potřebné poměrně rozsáhlé matematické znalosti (které prvňáčci nemají) a vysoká míra schopnosti abstraktního myšlení (které u dětí mladšího školního věku chybí, a je to normální jev, daný neukončeným vývojem mozku v tomto věku).
Je ovšem otázkou, nakolik tato akce, autoritativně prosazená přes souhlasně negativní stanovisko jak rodičů, tak i pedagogických odborníků, nebyla spíš signálem postupujícího úpadku. Matematikové se při ní naučili, že mohou prosadit své názory bez ohledu na mínění zbytku odborné veřejnosti i veřejnosti "neodborné". Čímž, řečeno slovy klasika "vyhráli bitvu, ale prohráli válku". Což se projevilo po uvolnění společenské situace, kdy byla matematika vyobcována za prakticky kompletního konsenzu.
Žádné komentáře:
Okomentovat