Jako studentka VŠ (ještě bílá) se obrátila na soud proti rasové diskriminaci, protože jí, jako bělošce, bylo odmítnuto místo asistenta a její studentské práce nebyly vystaveny. Soud ohledně rasové diskriminace prohrála, čímž jí bylo ukázáno, že v rasistických USA mohou být diskriminována pouze některá, vyvolená, etnika.
Takže si změnila rasu.
Podařilo se jí natolik změnit vizáž (Michael Jackson naruby), že jí to léta vycházelo. Dlouho byla považována za afroameričanku, dokonce na konto toho získávala různé výhody "jen pro černé". Zda získala profesorský titul (a patřičné místo) jen kvůli nim, nebo kvůli svým schopnostem, se z dostupných zpráv dá velice těžko posoudit.
Roztomilé jsou reakce okolí na informace, kterými ji rodiče v podstatě podrazili, když zveřenili fotky, jaká byla coby dítko modrooká blondýnka světlé pleti.
Zůstali jí nějací fandové v řadách NAACP, protože po době jejího působení zůstává plná (dříve prázdná a zadlužená) kasa a další benefity, kterých svými schopnostmi dosáhla.
Inspirativní je i reakce právničky Camille Gearové Richové: "Změnu pohlaví akceptujeme, tak proč bychom neměli akceptovat změnu rasy?".
Obávám se ovšem, že to moc neprojde.
Vzpomínám na roztomilou povídku Stanislava Lema (z Hvězdných denníků Ijona Tichého), v níž byl Ijon byl vyslán na planetu, kde přistál hvězdolet se vzbouřeným palubním počítačem (Lem, protože povídka vznikla v předpočítačové éře a ještě za železnou oponou, používá termín "kalkulátor") a planetu obsadil armádou robotů, které vytvořil z lodního vybavení. Na planetu bylo už posláno mnoho agentů, kteří však všichni o sobě přestali dávat vědět. Ijon po mnoha peripetiích nakonec zjistil, že "armáda Velkého Kalkulátoru" je už dávno na vrakovišti (recyklace tehdy ještě nebyla v módě) a obyvatelstvo planety tvoří jenom lidští agenti, převlečení za roboty a obávající se, že ti ostatní jsou opravdoví roboti.Ta povídka byla zcela jistě alegorií totalitního režimu, kde lidé jsou nuceni předstírat, že s ním souhlasí a současně ovšem vytvářejí iluzi všeobecného souhlasu s režimem i pro svoje okolí. Nicméně to cenzoři nepochopili, a tak byla vydána někdy v polovině 60. let i u nás. Nicméně by se zcela jistě dala použít i jako vize jiné totality, kde se všichni převlékají za privilegované etnikum.
Docela si dovedu představit obavy "profesionálních černochů" (a lze dosadit i jakékoli jiné privilegované etnikum), ze situace kdyby se mezi jejich "ovečky" nekontrolovatelně "změnou rasového přesvědčení" nahrnuli příslušníci neprivilegovaných (či dokonce utlačovaných) etnik, navíc proti průměru těchto "oveček" nadprůměrně kvalitní. Tím by v podstatě přestala mít smysl jakákoli diskriminace podle rasy, na níž stojí jejich džob. A jistě by se tím vyřešily i "kvo-kvo-kvo kvóty" pro ženy, zejména pokud by podmínkou změny "genderové identity" nebylo uříznutí pindíku a těch věcí okolo (viz zpěvačka Conchita Buřtová).
Na tomhle principu v podstatě zhaslo i panství muslimů na Pyrenejském poloostrově, když na jeho sklonku dokopali všechny "nevěřící psy", aby se z nich stali muslimové, a protože muslimové neplatili daně a neměli pracovní povinnost, tak šly zbytkové islámské státy v této oblasti ekonomicky do kopru a vojenská impotence, vedoucí k jejich totální zkáze, na sebe nenechala dlouho čekat.
Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že "změna rasy na základě přesvědčení" tak snadno jako změna genderu neprojde. To by tak hrálo, aby se na místo profesora nebo top managora mohl přihlásit schopný a vzdělaný běloch, údajně přesvědčený, že je nevzdělaná a invalidní černoška (a ještě k tomu lesbicky orientovaná a s těhotnou partnerkou)! To by opravdu spousta lidí tč. ve velmi dobrém až privilegovaném postavení přidělovačů míst na základě kvót pro diskriminované ztratila smysl svojí existence a musela se začít živit prací.
A, mimochodem, proč se omezovat na pohlaví nebo rasu? Já osobně bych chěl být Alien!
A nejste?
OdpovědětVymazat