Malé vítězství demokracie

Minulý týden začalo vyklízení hnojiště, smetiště a žumpy, které levice a ultralevice označovala za "centrum alternativní kultury".

Služby

Formálně provozovala Klinika jakési pochybné služby, jejichž kvalita byla mizerná, pokud se vůbec dalo o něčem takovém hovořit, a ceny předražené, přestože Klinika neplatila ze svých příjmů žádné daně.
Daleko zásadnější byl ovšem hluk, zápach a všeobecný binec, včetně kálení na pozemku okolo budovy.
Kliniku znám jen z fotografií, nicméně mohu po jejich shlédnutí zodpovědně prohlásit, že něco tak příšerného jsem neviděl ani když jsem před dvěma a půl léty prošel napříč proslulou kodaňskou Kristiánií.
Okolní občané si stěžovali také na drobnou vandalizaci jejich majetku, nejčastěji aut, zaparkovaných na ulici. A byli to právě oni, kdo pořádali petice a jiné akce, které by řádění aktivistů nějakým způsobem omezily.
Myslím, že by bylo dobré, pokud by se co nejvíce lidí s těmito fotografiemi seznámilo, protože jsou názornou ukázkou toho, jak by vypadal celý náš stát, pokud by se liberální demokraté, kteří mají ke klinikářům na naší politické scéně nejblíže, dostali k moci.

Soudní peripetie

Soudy s Klinikou se táhly neúnosně dlouho názorně předváděly občanům, že pokud někdo řádí coby "levicový pokrokový aktivista", tak v podstatě mlůže porušovat zákon jak chce a nic se mu nestane, protože policie i soudy jsou vůči této kategorie přestupců a zločinců bezzubé a navíc vnitřně rozložené. V podstatě se zde s Klinikáři hrály podobné hry, jaké můžeme vidět v souvislosti se zločiny islamistů a jejich policejním a soudním řešením ve Velké Británii. Může se dokonce zdát, že Klinikáři byli jakýmsi testovacím balónek, zda je už naše společnost dostatečně rozežraná rakovinou liberální demokracie.
Nakonec se tedy ukázalo, že nikoli, a padl poslední rozsudek nejvyšší instance, který už se nedá kriplit nebo ignorovat.

Lze snad konstatovat, že zjevná impotence státu vůči Klinice a jejímu osazenstvu byla jedním ze zdrojů naštvanosti obyvatelstva a jeho hlasování pro protestní strany a v podstatě i pro "protestního presidenta". O Draošovi, který postoupil se Zemanem do druhého kola presidentských voleb, je navíc známo, že různým pochybným aktivistům spíše ustupuje, pokud je rovnou nepodporuje.
Z tohoto pohledu tedy Klinika mohla sehrát jakousi roli aktivizací civilizovaných občanů proti póvlu a trochu ovlivnit oboje poslední volby pozitivním směrem.

Vyklízecí peripetie

V právním státě by zcela jistě den po vynesení posledního rozsudku naklusala na budovu parta těžkooděnců, která by měla jasné povolení případné násilí ze strany squatterů řešit střelbou.
U nás se ještě dlouhou dobu váhalo, než nastoupil exekutor, jemuž podle všeho ani nebyla poskytnuta patřičná policejní podpora.
Nakonec se podařilo alespoň budovu vyprázdnit od aktivistů a zabránit technickým zajištěním oken a dveří jejich návratu. V době psaní tohoto textu snad ještě přetrvávali nějací aktivisté na střeše.
Faktem je, že pozemky kolem budovy jsou tak drsně znečištěné, že bude nutné z nich odbagrovat zeminu a vyvézt na nějaké úložiště, aby nedošlo ke kontaminování spodních vod fekáliemi.
Další problém se rýsuje v tom, že policie oficiálně plošně varovala vlastníky všech objektů v Praze, aby se postarali o odrazení klinikářů před nabouráním jejich objektů.

A možná ještě něco

V Praze existuje spousta nevyužitých budov, v nichž by takovéto "zařízení" v principu nevadilo. Jenže jsou na území brownfieldů, na periferii mimo lidská sídla a v podobných destinacích, v nichž by Klinikáři nemohli atakovat okolní obyvatele a provádět výše zmíněnou drobnou vandalizaci jejich majetku, jak se okolo Kliniky běžně dělo (a občané i jejich zastupitelé si na to opakovaně stěžovali).
Takže právě to obtěžování normálních lidí je patrně jedním z hlavních programových cílů těchto a podobných aktivistů a bez této možnosti jejich aktivity v podstatě pozbývají smysl své existence.
V opačném případě se už mohli dávno postarat o přesun do nějaké takové budovy, kde by byl reálně získatelný dlouhodobější a legální pobyt.

Vyklizení Kliniky je drobným vítězstvím normálnosti a zdravého rozumu nad politickým hovadstvím jménem liberální demokracie. Nemělo by nás ale ukolébat, protože špíny, vyžadující práce na způsob Herkulova vyčištění Augiášových chlévů, je v tomto státě dost a dost. Reálné i v symbolickém smyslu.