Celkové hodnocení
Bylo by nošením sov do Athén (nebo třeba do Bradavic) pokud bych pouze konstatoval, že hnutí me too jde proti přirozenosti člověka, podobně jako jiné marxistické a neomarxistické perverze, jichž jsme byli svědky v průběhu minulého století. Jde třeba i konstatovat, že se začínají naplňovat obavy, zda toto hnutí nenaruší (či vůbec nezruší) normální vztahy mezi pohlavími a navazování kontaktů ("pářící rituály"), vedoucích posléze k manželskému životu a plození / rození dětí.Od lidí z dosud civilizovaných zemí, kde toto hnutí zatím skomírá, žijících v zemích necivilizovaných (= na západ od bývalé "železné opony") se už objevily zprávy, že k takovým koncům už v těchto zemích dochází. Pochopitelně, podporuje to mj. i konspirační teorie o tom, že celé toto hnutí má zabránit množení civilizovaných lidí. Tyto konspirace podporuje i skutečnost, že toto hnutí prakticky nikdy nevystupovalo a nevystupuje proti znásilňování žen (bez ohledu na to zda muslimek nebo nemuslimek) muslimy. Několik málo výjimek se sice objevilo, ty však byly vedením tohoto "spontánního" hnutí rázně potlačeny. Tato reakce center řídících me too hnutí uvedený konspirační názor spíše podporují.
Za velmi důležitý faktor tohoto hnutí je nutné považovat i rozbití civilizovaného demokratického soudního systému, kdy jednak dochází k represím organizovanými zločinnými štvanicemi vůči lidem, kteří byli policejním i soudním vyšetřováním zbaveni obvinění, jednak narůstá tlak na to, aby soudy soudily nikoli podle řádných důkazů, ale čistě na základě kampaní vedených tímto hnutím. Zde už je vazba na neomarxisty a jiné destruktivní živly (včetně islamistů)vcelku dobře viditelná: jakžtakž fungující justice je totiž jednou z největších překážek dosažení jejich cílů.
Instruktivní je případ nedávno odsouzeného herce či zpěváka v USA, vůči němuž neexistoval žádný platný důkaz, pouze "velmi podobné výpovědi žen, které jím byly údajně znásilněny". Problém je, že na základě takového "důkazu" může být odsouzen prakticky kdykoli kdokoli. Stačí, když prokurátor objede část "zajímavých" úseků silnice E55 a nasbírá na nich dostatečný počet profesionálních svědkyň, které naučí stejné nebo velmi podobné historky.
Jiné hledisko
Budu velmi ošklivý, ale ke kampani me too by se klidně mohly přidat i Sněhurka a Šípková Růženka. Leč neudělaly to, což jim v praxi zachránilo život.Je jasné, že polibek prince na ústa Sněhurky, ležící ve skleněné rakvi, by rozhodně nedostal z jejího krku kus začarovaného jablíčka, které jí podstrčila zlá královna. Toto sousto se Sněhurce dostalo ven zcela jinou činností, spočívající v nárazech pánve na pánev a břicha na břicho, vyrážejících vzduch z jejích plic a žaludku. A že tyto nárazy byly součástí čehosi výrazně důvěrnějšího než pouhé líbání.
A potom došlo, jak tomu v civilizované společnosti bývá, k happyendu, kdy se ti dva mladí vzali a zlou královnu odstavili od moci (v některých verzích pohádky to provedla sama, puknutím zlostí či jinou podobnou procedurou). Výsledný happyend je ovšem právě to, proti čemu hnutí me too bojuje svou podstatou.
A v případě Šípkové Růženky lze také očekávat spíše nějaké "resuscitaci blízké" prudké pohyby. Navíc ruská (ale patrně převzatá od Francouzů, uprchlých do Ruska před buržoasní revolucí) verze této pohádky to popisuje daleko explicitněji. Ta se více zaměřuje na osudy po samotném probuzení a to, zda hrdinka usnula na základě píchnutí trnem či vřetánkem, neřeší.
Spící princezna (nebo také spící krasavice) se probudila těhotná a povila synáčka. Protože tam její probuditel zanechal část své zbroje s erbem, začala tlačit na příslušného krále, aby za ní syna - vysvoboditele poslal. Ten však po návratu domů intrikami svých bratří skončil v base, takže za spící krasavicí vyrazili postupně oba jeho bratři, kteří do jejího paláce přijeli po dřevěném mostě, velmi šetrně. Za osvoboditele se vydávali neúspěšně a skončili v base zas oni (té princeznině). Až další diplomatická intervence (spojená s pohrůžkou války) donutila sousedního krále vytáhnout z basy Ivánka, který se na zámek spící krasavice přihrnul po zlatém mostě, až z něho údery kopyt jeho koně padaly kusy zlata. Což komentovala hostitelka pro svého synáčka: "Ano, to je tvůj tatínek, ten se s ničím nepárá".
Je pochopitelné, že spící krasavice neotěhotněla polibkem, ale poněkud jiným způsobem kontaktu.
Nicméně pohádka opět končí nikoli pranýřováním Ivánkovy troufalosti a politicky nekorektního sexuálního obtěžování a následnou sociální ostrakizací či kriminalizací, ale svatbou.
Základ civilizace
Je třeba si uvědomit, že naše pohádky tvoří základ naší civilizace (mimo jiné i hodnotový) a v podstatě zjednodušenou formou ukazují dobré i špatné mezilidské vztahy, přičemž jednání princů - osvoboditelů je vždy hodnoceno kladně. Přitom dnes víme, že tyto pohádky mají základ až někde v dobách, kdy na našem území žili Keltové (právě ono putování, kde hrdina přechází z jednoho krlovství do druhého, přitom se všude domluví, je typické pro uspořádání keltských ministátů či protostátů na našem území i jinde). A to, jak bylo celé město (či alespoň zámek) potaženo černým či bílým suknem , zase odpovídá Keltské tendenci k okázalému smutku či stejně okázalé radosti "ať to stojí, co to stojí", popsané už římskými autory. Případné červené sukno k poptažení paláce či města bude asi vliv východních Slovanů, u nichž tato barva nahrazuje naši a keltskou bílou, protože ta byla u nich barvou spíše smuteční.Prostě onen hashtag me too je v rozporu se samotnými základy naší civilizace, které máme navíc "zadrátovány" hluboko v hlavě. Boj proti těmto základům je zcela nepřirozený a nemůže mít jiný, než ryze anticivilizační charakter.
Ke škodlivosti hnutí me too si tedy můžeme připsat i to, že pokud by existovalo v čase vzniku našich pohádek, tak by Sněhurka i Šípková Růženka (a jisté pochybnosti lze mít i o dalších postavách, jako je třeba Popelka) prostě nepřežily a z milých vyprávění pro nejmenší by se staly tragédie, v nichž zlo zvítězilo nad dobrem.
Žádné komentáře:
Okomentovat