Potenciálně společné děti
Homosexuálové spolu děti mít potenciálně mohou. Cestu k tomu otevírají výzkumy na zvířatech, v nichž bylo prokázáno, že kmenové buňky, existující v řadě tkání v těle za účelem jejich hojení a obnovy, je možné přeměnit na vajíčka, a to i v případě samců. U myší byla tímto způsobem získána zcela zdravá a následně se ve více generacích zcela normálně rozmnožující mláďata (1).Takže není v principu neřešitelný problém z kmenových buněk jednoho z gayů vytvořit vajíčka a oplodnit je spermiemi druhého. Už léta je vyzkoušena možnost donošení oplozeného vajíčka v břišní dutině samce (na paviánech), takže teoreticky by ani nebyla zapotřebí "nosnice" a gay pár by si vystačil, s dopomocí lékařů, sám.
Samotný problém "nosnic" je ryze umělý, stačilo by, aby stát přestal strkat své špinavé pracky do vztahů mezi lidmi (a nezakazoval profesionální "nosnictví").
Jediným principiálním problémem je, že by vznikla čtvrtina zárodků s karyotypem (heterochromozomů) YY, který je životaneschopný. Buď by musel být karyotyp zárodku překontrolován před jeho implantací (což je technicky možné), nebo by muselo být těhotenství v prvních třech měsících intenzívněji sledováno, zda nedošlo k odumření zárodku.
Vzhledem k tomu, že potracené plody s tímto karyotypem se občas vyskytují i u heterosexuálních párů (tento fakt uvádějí učebnice lékařské biologie celá desetiletí), je velmi pravděpodobné, že žena z rodičovského páru takového zárodku je buď genotypický muž, nebo chiméra (tj. má v různých tkáních odlišnou genetickou informaci, včetně chromozomální definice pohlaví), takže k podobnému procesu vlastně dochází v přírodě i zcela spontánně.
Byla publikována i přeměna kmenových buněk na spermie (opět u myší), což by vyřešilo problém lesbických párů, toužících po vlastním společném potomstvu (2).
V této souvislosti je třeba konstatovat, že již od poloviny minulého století se ve vyspělých zemích lesbičky toužící po dítěti nechávaly více-méně běžně oplodňovat spermatem bratra nebo otce své partnerky, takže ke vzniklému dítěti měly obě členky páru pokrevně příbuzenský vztah.
Potenciálně existují i další možnosti kombinace genetické informace dvou jedinců, jako je oplození enukleovaného vajíčka dvěma spermiemi (pro gaye) nebo oplození vajíčka jádrem jiného vajíčka, popřípadě pólovým tělískem, vzniklým v rámci redukčního dělení (pro lesbičky).
Ke druhému zmíněnému procesu dochází u některých druhů přirozeně v rámci partenogenese a existují kauzy otěhotnělých žen, u nichž se nepodařilo prokázat, že by měly pohlavní styk. Ty naznačují, že by k něčemu takovému mohlo docházet, byť vzácně, i u člověka. Prakticky ovšem platí, že u ženy, která žije pravidelným sexuálním životem, je početí a narození partenogenezí vzniklé dcery s téměř stoprocentní pravděpodobností přehlédnuto (a případná nepodobnost s partnerem je vysvětlovaná spíše mimopartnerským sexem).
Manipulace s enukleovanými vajíčky se dnes již v některých státech komerčně provádějí, a to jako "dárcovství cytoplasmy", protože existují fatální choroby, děděné z matky na potomstvo, u nichž příčina spočívá v defektu genetické informace v mitochondriích. Ty dítě dědí po matce (mitochondrie ze spermie se za normálních okolností do oplozeného vajíčka nedostávají).
"Nemorálnost" dětí v GL rodinách
Pan Vlk starší prohlašuje za nemorální využívání dárcovství spermatu, vajíček, prostoru v děloze atd., aniž by chápal, že naprosto stejně "nemorální" jsou např. transfúze krve či transplantace orgánů, a že v principu neexistuje rozdíl mezi "nosnicí" dítěte v děloze a chůvou, která se místo matky stará o dítě již narozené (nebo dokonce kojnou).Problém je tedy ryze subjektivní, daný čistě schopnosti hodnotící osoby přijmout principiálně nové medicínské postupy. Pochopitelně, čím je člověk zabedněnější náboženskými předsudky, tím menší toleranci vůči novinkám na tomto poli má - viz některé sekty, odmítající dnes již tak běžný úkon jako je transfúze krve, prakticky ze stejných důvodů, z jakých pan V. Vlk st. brojí proti dárcovství spermatu (mezi odmítáním dárcovství krve a odmítáním dárcovství spermatu není prakticky žádný kvalitativní rozdíl).
A není to dlouho, co byly církvemi zavrhované jako "ďáblovo dílo" děti ze zkumavky (tato technologie může pomoci obejít problémy, které mají i heterosexuální páry), a existují z té doby i "vědecké" práce, dokazující, jak zhoubný vliv bude mít tento původ na morálku, kriminalitu a životní úspěšnost jedince vůbec. Z tohoto důvodu neberu ani "vědecké" práce o tom, jak "strašlivě poznamená" děti vyrůstání v rodině G či L páru. Navíc seriózní výzkumy dětí, které v takovýchto rodinách vyrůstají, nic podobného neprokázaly. Jedinou výjimkou byly situace, kdy měli možnost dítě (děti) atakovat církevní aktivisté, včetně aktivních kněží, kteří proti takovýmto dětem organizovali "křížové tažení". To se ovšem netýká jen takovýchto dětí. Nedávno proskočila našimi sdělovacími prostředky informace o tom, jak farář dohnal mladého gaye k sebevraždě (3). Tento problém ovšem řešitelný je, a to tvrdou represí.
Současnou situaci na tomto poli lze považovat za nedořešenou právě proto, že k takovýmto případům ještě dochází. Budu ošklivý, ale za komunistů by se výše odkazovaná kauza stát nemohla (a takovéto kauzy, bohužel, do značné míry racionalizují zlé zacházení komunistů s církevníky).
Pamatuji rovněž doby, kdy bylo vehementně potíráno i cvičení podle Mojžíšové, coby "nepřirozené".
Pochopitelně, je nutné podpořit adopci dítěte, vychovávaného biologickým rodičem, který je členem G nebo L páru, druhým členem tohoto páru, aby při jakékoli postižení biologického rodiče nezůstalo dítě samotné.
Považuji rovněž za problematické panem V. Vlkem st. uváděné porovnání stability G a L párů s heterosexuálními páry (všemi), protože by asi měly být ty GL páry porovnávány s bezdětnými heterosexuálními páry, u nichž je stabilita poněkud jiná, protože děti jsou zpravidla stmelujícím prvkem partnerského soužití.
Freud
Pokud se týká S. Freuda, o něhož se pan Vlk st. ve svém textu snaží opírat, přes jednotlivé dílčí pravdivé prvky je jeho učení jako celek snůška šarlatánství a nesmyslů. Asi jedinou zásluhou tohoto pána je, že prolomil tabu kolem sexu v psychiatrii (a obecně i ve společnosti), ovšem seriózní výzkum lidské sexuality provedli posléze jiní. Léčebné intervence podle Freuda rozhodně více pacientů poškodily, než bylo těch, kterým pomohly.S. Freud snese srovnání s T. D. Lysenkem s tím rozdílem, že naštěstí nikdy a nikde nedošlo k tomu, že by jeho "učení" bylo prosazováno státní mocí tak, jak byl prosazován lysenkismus v dobách stalinismu v socialistických státech. I lysenkismus obsahuje, podobně jako freudismus, jednotlivé dílčí správné empirické postřehy, zpravidla ovšem, jako u toho Freuda, znehodnocené jednak výkladem, jednak zasazením do kontextu zcela nevědeckého "učení".
Argumentovat v souvislosti s vyrůstáním dětí v rodinách G či L párů freudistickou snůškou zastaralých šarlatánských žvástů může jen naprostý laik.
Podstata problému
Podle judaismu, křesťanství i islámu, jednoznačně negativně ovlivňujících kulturu a společnost ve všech zemích, kde se dostaly k moci, je homosexualita "hříchem". Proto existuje snaha nábožensky se angažujících osob, aby byli lidé s touto odlišností sexuální orientace co nejvíce pronásledováni a společensky znemožňováni.Když už náboženským fanatikům bylo znemožněno homosexualitu a její nositele kriminalizovat (a pamatuji, jak dekriminalizaci homosexuality doprovázelo lkaní "odpovědných" o tom, jak budou homosexuálové znásilňovat malé chlapce a lesby zase děvčátka), je snaha takto orientovaným osobám alespoň co nejvíce znepříjemnit život a hlavně dosáhnout toho, aby měly nějaké problémy s uplatněním ve společnosti (které by bylo možno následně agitačně využít jako "důkaz" jejich "zločinné" či "asociální" podstaty).
Z tohoto důvodu jsme svědky opakovaných útoků nábožensky aktivních osob na tuto skupinu obyvatel. Snaha "z etických" důvodů bránit tomu, aby G a L páry vychovávaly děti (nebo, nedej ZLO, které tato náboženství uctívají, měly děti spolu) je jen pokračování aktivit, započatých tím, že barbaři, sepisující Starý Zákon, homosexualitu označili za "ohavnost", trestanou smrtí. Což od nich převzalo křesťanství a později i islám. A právě toto barbarství, které už má dávno své místo na smetišti překonaných ideologických žvástů, se tito lidé snaží uměle a proti vůli většiny občanů (alespoň podle průzkumů veřejného mínění) udržovat v aktivní a společenské dění ovlivňující podobě.
A právě tomuto barbarství jsou podřízeny veškeré aktivity fanatických křesťanů proti všem dětem, které nebyly "udělány" církví sezdaným párem v misionářské poloze. A byl to tlak vlažných křesťanů a náboženských skeptiků, který vedl k omezení nejrůznějších aktivit proti "nepřirozenostem" v této oblasti. Před pár stovkami let ještě církve pronásledovaly ženy, provádějící porodní asistenci. Porodní asistence prováděná muži, graduovanými lékaři, přestala být církevně pronásledována až někdy v 18. století, gynekologie a porodnictví jako medicínský obor mohla vzniknout až poté, co bylo silně oslabeno křesťanské hovadství ma universitách.
O dalších bojích proti pokroku na tomto poli, ať už v oblasti výzkumu nebo medicínské praxe, bylo zmíněno výše. Blekotání pana V. Vlka staršího je jen další etapa boje křesťanské perverze proti lidské přirozenosti, nic víc.
Dokud nebude judeo - christiano - islámské barbarství v naší civilizaci totálně vykořeněno do naprosté nemožnosti jakkoli zasahovat normálním lidem do života, budou mít i u nás význam akce jako "Pride" pochody. Bez ohledu na dekriminalizaci homosexuality jsou pořád našim LGBT občanům upírána některá základní lidská práva. V řadě zemí, i těch, které se prohlašují za "civilizované", je situace této komunity ještě horší než u nás. Z těchto důvodů považuji za vhodné tolerovat i takové konkrétní "ulítlé" aktivity při těchto akcích, jaké mohou heterosexuálně orientovaným lidem obecně vadit.
Ano, s vhodnými protézami může uběhnout maratón i člověk, který se narodil bez nohou. Ale nebylo by efektivnější soustředit vědecké úsilí na zkoumání příčin vzniku homosexuality?
OdpovědětVymazatMěli bychom primárně řešit to, odkud se bere homosexualita, a až sekundárně to, jak umožnit lidem postiženým homosexualitou plnohodnotný normální život. S trochou štěstí by se podařilo zjistit, jak podobným vývojovým abnormalitám bránit, a tyto preventivní postupy by pak byly aplikovány plošně v rámci běžné prenatální péče. V podstatě z generace na generaci by byl klid jak od křesťanů a homofobů, tak od exhibicionistických průvodů a pojašených aktivistů - a už vůbec by odpadl důvod k zavádění nosnic, trápení paviánů a všelikému podobnému rozdojování kozlů, protože homosexualita by se napříště vyskytovala v podstatě jen v izolovaných venkovských oblastech Afriky, Asie a Jižní Ameriky.
MM
Víme, že homosexualita se vyskytuje u významné části teplokrevných. Takže jakýsi význam má, jinak by ji Darwin už dávno vyřadil.
VymazatVrtání do plodů nebo zárodků by pak mohlo skončit docela průšvihem (protože nevíme, do čeho vlastně vrtáme, ani proč bychom to měli dělat).
Velice se omlouvám, ale podařilo se mi omylem vymazat (místo puštění ke zobrazení) příspěvek od MM, který nadhodil otázku, zda by nebylo lepší homosexualitu léčit, než provádět aktivity na její začlenění do společnosti a bojovat s homofoby (atd.)
OdpovědětVymazatMůj názor je ten, že homosexualita se běžně vyskytuje i u dalších savců (a dalších teplokrevných živočichů), takže má asi nějaký pozitivní význam pro populační biologii (který v podstatě neznáme). Minimálně se již ví, že geny, které u mužů patrně souvisejí s gay orientací, zvyšují reprodukční úspěšnost jejich sester.
Navíc se patrně u homosexuality jedná o souběh většího počtu genů (které mají ještě další funkce), což je naprosto jiná situace, než např. choroby typu fenylketonurie, kde chyba je zpravidla v jednom vadném "písmenu" genetického kódu na známém místě, takže by stačila editace genomu zárodečné buňky ze strany nositele této choroby, nebo až samotného zárodku (obojí už začíná být dostupné). A ještě navíc se zdá, že G a L způsobují různé geny.
Léčba homosexuality u již narozených jedinců byla opakovaně shledána neúčinnou.
Z toho mi jednoznačně plyne, že pokusy o léčbu odstraněním "homosexuálních" alel z populace by jednak byly daleko náročnější (ani všechny neznáme), jednak by mohla mít nějaký nežádoucí efekt (třeba potíže s plodností dcer takto léčených gayů).
Doporučuji povídku Stanislava Lema "Futurologický kongres", která řeší něco podobného (byť tam se neupravovala genetika, ale vnímání reality populací rozptylováním speciálních psychoaaktivních látek). Nakonec tam došlo k "opravám oprav oprav ... oprav" ve stylu "po psychoaktivní látce N začaly lidem růst ocasy, takže bylo nutno vyvinout dekaudátory, které blokovaly jejich vnímání".
Obávám se, že pokusy o vrtání do souhry genů, která vede k homosexualitě, by mohly skončit stejně nebo ještě hůř.
Vaše výlevy proti Freudovi by chtěly podložit nějakýmy fakty, citacemi, logickými vývody a falzifikacemi, jinak jsou jen nenávistnými skřeky. To, jestli bude mít člověk homosexuální preferenci, je součtem působení genů a prostředí, tak jako u mnoha jiných psychických specifik. Víme, že se jedná o stav trvalý a neměnný, protože nelze zacouvat zpět a přehodit výhybku, jelikož nepoužité koleje mezitím vývoj mozku vytrhal. U jiných živočichů se běžně projevuje homosexuální chování. Problém je, že je to spíše projev dominance než sexuality stejně jako u lidí ve věznicích.
OdpovědětVymazatJá jsem toho názoru, že důležitým faktorem je to, že moderní psychiatrie Freuda prakticky zcela opustila.
VymazatPokud se týká "léčby" psychiatrie, ta byla opakovaně silně zdiskreditována a nikdo rozumný si na tomto poli pálit prsty nabude.
Navíc není úplně jasná role homosexuality u člověka.
To, co tvrdíte o Freudovi a psychiatrech je zavádějící až nepravdivé. Mnohé jeho koncepty jsou stále aktuální, mnohé byly dále zkoumány, rozvíjeny či posouvány moderními psychoanalytiky a některé byly také zavrženy jako překonané, tak jako u spousty jiných autorů z jiných oborů. Důvodů, proč v evropě velká část psychiatrů nepoužívá psychoanalýzu, je vícero. Nejdůležitější jsou zdravotní pojišťovny, které jsou v zásadě ochotné akceptovat téměř výhradně tzv. KBT a od ní odvozené směry. KBT je ve své podstatě aplikováním pedagogickoandragogických postupů na psychické potíže, rezignuje na pochopení vnitřních příčin a odmítá cokoli, co není prvoplánově zjevné. V USA je mezi psychiatry psychoanalytiků podstatně více. Druhý velmi prostý důvod je, že v psychiatrické praxi psychoanalýzu moc nevyužijete, protože na jednoho pacienta máte zhruba patnáct minut a vaším úkolem je napsat pacientovi takové léky, které mu spíše pomohou, než ublíží. Psychoanalýzu využívají zejména takto orientování psychoterapeuti, kteří majoritně nejsou lékaři, ale psychology, adiktology, speciálními pedagogy, sociálními pracovníky, arteterapeuty, VŠ zdravotními sestrami apod. Ti mají na rozdíl od psychiatra víc času na pacienta, který je ale zase problém hradit z veřejných zdrojů. Dalším prvkem je lobbing a korupce ze strany pharmafirem, toho času nejlukrativnějšího byznysu na světě. Efektivní psychoterapie je pro ně nežádoucí konkurencí.
VymazatDruhému odstavci nejak úplně nerozumím. Z toho, co jsem psal jednoznačně vyplývá, že léčit nelze, protože není co léčit, nejedná se o chorobu, nýbrž o stav, který je neměnný. Podobně u deviantů neléčíme primárně jejich deviaci (s výjimkou chemické nebo chirurgické kastrace), ale psychopatickou osobnost devianta, která mu umožnila spáchat zločin. Z Vaší věty odvozuji (možná mylně), že jste obeznámen s analytickou teorií homosexuality. Ta v zásadě tvrdí (nikoliv já), že homosexualita vzniká na základě rodinné konfigurace, kdy si dítě v oidipské fázi podvědomě vybere pro identifikaci rodiče opačného pohlaví, než je samo a na předobraz budoucího partnera zbyde rodič stejného pohlaví. Já se domnívám, že je to významný, ale zdaleka ne jediný faktor a bez přísušných genů to patrně nejde, ale také naopak.
Třetí odstavec: stejně jako není jasná role psychopatů, přesto jsou a v nijak netenčícím se množství.
Psychoanalýza se nepoužívá hlavně proto, že se v mainstreamových odborných médiích objevily shrnující informace o její neúčinnosti (záležitost učebnic).
VymazatFreudovo blábolení o Oidipovi a léčení homosexuality psychoanalýzou jen ukazují názorně jeho šarlatánství.
Homosexualita je stav, IMHO podílející se na regulaci porodnosti v případě přemnožené / přehuštěné populace. Je stav trvalý, který se nedá léčit.
Důležité je, že v populacích neovlivněných judaistickým barbarstvím (které je třeba považovat za negativní anomálii) jsou homosexuálové plnohodnotnými členy společnosti, dokonce představujícími pro rodinu sociální benefit.
Podle me jste k panu Vlkovi prilis kriticky:
OdpovědětVymazat> Pan Václav Vlk ... uvádí nepravdu už v nadpisu.
Vy pisete ze "potenciálně mohou", coz je jen nepatrne oslabena verze "nemohou". Pravdepodobne to nekdy brzy bude mozne, ale aktualne nemohou.
Vcelku s vami ale souhlasim.... a dekuji za zajimave informace.
Tady je problém ten, že síly, které stojí za "vlkovskou" diskriminací homosexuálů, výzkum na tomto poli zpomalují nebo zcela blokují.
Vymazat