Uzbrojit EU?

President USA, Donald Trump, se nechal opakovaně slyšet, že USA přestávají podporovat Ukrajinu, finančně i vojenským materiálem. Nicméně EU je dovoleno Ukrajinu nadále podporovat, i zbraněmi a dalším vojenským materiálem, pokud to bude zakoupeno v USA.

Bidenova válka

Aby bylo jasno, válka na Ukrajině je válkou J. Bidena, která se ukázal být totálně slabým a neschopným presidentem. Což, jak známo skončilo tím, že byl pro demenci stažen z voleb proti Trumpovi. Pochopitelně, dementní byl už dlouho předtím, jen to jeho okolí alespoň částečně maskovalo.
Projevem Bidenovy demence bylo i zrušení těžby ropy a plynu, která se rozjela během prvního presidentského období D. Trumpa. Toto zrušení vedlo k nárůstu ceny těchto dvou komodit, a tím i nárůstu finančních příjmů Ruska, které z jejich prodeje má podstatnou část svých příjmů.
Dokážu si představit, že někdo z okolí J. Bidena jednal na ruský pokyn. Samotnému Bidenovi se asi nic vyčítat nedá, protože na tom mentálně nebyl o mnoho lépe než protektorátní president E. Hácha v květnu 1945.
Jsem rovněž hluboce přesvědčen o tom, že kdyby k onomu zrušení těžeb v USA nedošlo, nedošlo by ani k válce Ruska proti Ukrajině, protože by si tuto válku Rusko nemohlo ekonomicky dovolit.

Válka EU

Válka EU je válka - neválka. EU si počíná naprosto neracionálně. Sice vyhrožuje svým obyvatelům tím, že v případě porážky Ukrajiny potáhne Rusko dál na západ, tedy na její území, nicméně nedělá absolutně nic pro to, aby byla s to takovému tažení čelit. Naopak, státy EU vyprázdnily sklady vojenského materiálu a místo toho, aby rozjely vlastní výrobu, kapacity na to mají, výrobu spolu se s ní souvisejícími a pro ni nezbytnými ekonomickými a průmyslovými aktivitami drasticky omezují na báze bezcenného nesmyslu, kterým je "boj za klima". "Boj za klima" má prostě prioritu před obranou, a "bojovníkům" je šumafu, že v případě pohlcení EU Ruskem se na jakýkoli "boj za klima" bude kálet z vysoka a dosavadní či znovuzprovozněné (případně nově postavené) fabriky pojedou na plné pecky, klima neklima.
Státy EU pouze stačily různě po světě koupit silně předražený vojenský materiál, který je kompatibilní s tím, co Ukrajina má. Čímž v podstatě provedly něco ekvivalentního spláchnutí většiny takto vydaných peněz do WC.
Nyní jsou státy EU připraveny čelit případné ruské hrozbě podstatně méně než v době před začátkem války na Ukrajině. Na tomto poli se prakticky nic nemění, respektive jakési existující změny mají téměř výlučně jen kosmetický charakter a k obranyschopnosti území EU před jakoukoli (nikoli jen ruskou) agresí prakticky nijak nepřispívají.
Pokud bude EU následovat Trumpův požadavek, tj. saturovat Ukrajinu materiálem koupeným od USA, tak jednak na tento materiál vydá daleko víc peněz, než kdyby ho vyráběla sama a měla ho za "režijní cenu" (a navíc rozvíjela ekonomiku členských států), jednak si bude dál devastovat ekonomiku bezcennými zelenými nesmysly. Padne tedy jakási naděje, verbalizovaná některými komentátory, že realita daná válkou přispěje k určité racionalizaci ekonomiky i klimapolitiky EU.

Čemu se to podobá?

Jeden z nejlepších presidentů USA, R. Reagan, vyhlásil program "Hvězdných válek", zcela jistě inspirovaný známou filmovou sérií (tehdy zdaleka ne hotovou). Samy USA řadu prvků, s nimiž program počítal, neměly vyvinuty, nebo byly jen v nějaké velmi zárodečné podobě.
Nicméně genialita onoho programu a jeho vyhlášení spočívala v tom, že SSSR na tom byl ještě hůř, a jeho vojensko výzkumné kapacity bylo nutno zvýšit o daleko vyšší procento HDP než jak tomu bylo v USA, které reálné výdaje, spojené s tímto programem, ustát mohly.
SSSR nebyl s to utáhnout ani "asymetrickou odpověď", kterou oficiálně vyhlásil, protože na tom byl ekonomicky velice zle (vinou především Brežněvovy dlouhé vlády a vlády Černěnka, za níž byly zlikvidovány některé pozitivní prvky, zavedené Andropovem). Považuji za nikoli vyloučené, že pokud by Gorbačov nebyl pod tlakem v podstatě se hroutící ekonomiky státu, mohl by to nejhorší z dědictví po svých předchůdcích zlikvidovat a my bychom byli dodnes zahraniční enklávou SSSR.
Tlak na Gorbačova ovšem existoval a stále se stupňoval a výsledkem bylo ekonomické zhroucení, které mj. vedlo k nemožnosti násilného udržování režimů v satelitních státech a zhroucení socialismu. Paradoxně tohle západoevropští neomarxističtí, maoističtí, fašističtí atd. vůdčí politikové dodnes nerozdýchali a dodnes je pro ně pád socialistických režimů politickým traumatem (případně rovnou, stejně jako pro Putina, "největší katastrofou novodobých dějin").
Snad s výjimkou NDR, jako potenciální součásti obnoveného Velkoněmecka, byli západoevropští (tedy předchůdci EUrounijních) politici rozhodnuti nijak nezasahovat v případě aktivit komunistických režimů, zaměřených na eliminaci revolučního antisocialistického hnutí.
Dodnes je také pád socialistických režimů pro politiky EU jakýmsi "memento mori", protože si jsou vědomi skutečnosti, že jejich režim je plně srovnatelný s padlými středo a východoevropskými režimy a že by mohl zdechnout naprosto stejně, jak se tomu stalo při událostech na sklonku roku 1989.

USA, EU a Ukrajina

Financování případného dalšího zbytečného odporu Ukrajiny státy Evropské Unie tedy v podstatě z hlediska USA představuje zabití dvou much jednou ranou. Jednak se pozitivně promítne do ekonomiky USA odbytem pro výrobu US zbrojovek, jednak dojde k další destrukci jimi nemilované EU a potenciálnímu politickému hnutí na její likvidaci s možností vzniku s USA kompatibilních, tj. demokratických, států na jejím území.
Z hlediska euroskeptiků to znamená přiblížení totálního ekonomického zhroucení této organizace a režimů, které ji podporují. Tedy opět může nastat možnost obnovení demokracie, která byla EU a jejími institucemi (a kolaboranty na úrovni jednotlivých členských států) z velké části potlačena. A opět můžeme budovat tržní ekonomiku, nezatíženou bezcennými fikcemi "nutnosti boje za klima", privilegované menšiny, imigranty apod.
Tedy se nabízí jakási analogie toho, jak ekonomické zhroucení SSSR ukončilo jeho nadvládu a existenci jím vnucených režimů u satelitních států.

Místo nadávání bychom měli iniciativu USA v podstatě uvítat jako příležitost ke zbavení se okovů, které nám nasadily bruselské zelené zrůdy, a obnovení státní samostatnosti s možností obnovit demokracii a tržní ekonomiku alespoň na úroveň, jaká tu byla v polovině 90. let.