Přehlídka ztracených příležitostí

Nedávno proběhlé výročí našeho vstupu do EU vyvolalo rojení neujrůznějších chvalozpěvů, které si v mnohém nezadají s oním "... na věčné časy a nikdy jinak!". EU může za vše pozitivní, co jsou autoři schopni vymyslet, a mnohdy i za to negativní, co oni považují za pozitivní.

Nemohu si pomoci, ale EU chápu jako přehlídku ztracených příležitostí. Co tedy všechno EU prošvihla (a výčet zcela jistě není a nemůže být úplný):

1. Společný jazyk, vzhledem k tomu, že se Němci a Francouzi nedokázali dohodnout, zda budou zbylé národy EU poněmčeny nebo pofrancouzštěny, začala dominovat agramaticko - aortografická hatmatilka, kterou se komunikuje za Kanálem a Velkou louží. Zcela jednoznačně ke škodě věci. Faktem je, že jakýkoli umělý jazyk by podobnou funkci mohl plnit o desítky až stovky procent lépe (záleží na tom, co vezmeme jako základ) a byl by zcela jednoznačným přínosem ke společné evropské identitě.
2. S tím souvisí i další: hatmatilkoidnost EUrolegislativy, daná tím, že ke každému aktu EU existuje verze v každém z jazyků EU, nicméně tyto verze se liší, protože některé odborné administrativní a justiční termíny jsou vzájemně nepřevoditelné.
3. EU sice vyrobila normy na banány, okurky a kdeco dalšího nepotřebného, ale nedokázala sjednotit technické normy. Dodnes je elektrický přistroj zakoupený v jedné zemi EU nepřipojitelný (bez adaptéru) do zásuvky ve většině zemí dalších.
4. Pořád nemáme společný trh, pořád neexistuje volný pohyb osob, zboží a služeb mezi jednotlivými zeměmi. Přičemž toto je asi jediná věc, kvůli níž by měla mít EU smysl.
5. S tím souvisí i natolik idiotsky nastavená pravidla, že i těch několik málo svobodně tržních prvků, které se v ekonomice EU nad úrovní států uplatnilo, vedlo k ekonomickému kolapsu států na jihu EU a, co je ještě horší, transferu ekonomických benefiů do zemí na severu, především Německa.
6. EU nemá ani náznak nějaké společné kulturní politiky, která by podporovala, nebo dokonce šířila, evropské hodnoty.
7. Místo toho máme "vlajku" (neoficiální), "hymnu" (rovněž neoficiální), "presidenta" (s naprosto nejasnými a spíše obskurními pravomocemi), parlament (jehož pravomoce nejsou reálně ani tak velké, jaké byly pravomoci Rakousko-Uherského parlamentu za Franze Josefa I), navíc s neexistencí celoevropských politických stran s nějak definovaným politickým programem.
8. V souvislosti s výše uvedeným EU postrádá velmi podstatnou věc, bez níž soustátí (jakékoli) nemůže trvale existovat, a to je politický národ. Něco takového rozhodně nemůže vzniknout přehrádečným dělením evropských úředníků, už proto, že ti jsou naprosto odtrženi od reálného života. Proto z podstaty věci nemohou vědět, za jaké cíle (v pravicové či levicové variantě) by měli bojovat a veškeré jejich úsilí se spotřebovává na oparace ryze korupčního charakteru.
9. EU aspiruje na náhradu NATO v Evropě, ovšem sama ukázala opakovaně v různých krizích jak totální vojensko ekonomickou impotenci, tak i naprostou nekompetentnost lidí, kteří předstírají, že tomu chaosu pod modrou vlajkou velí. Naposled v souvislosti s probíhající krizí na Ukrajině.

Zkrátka: Pokud bych chtěl totálně zdiskreditovat myšlenku nějakého ekonomického a politického sjednocování Evropy, stačilo by mi vytvořit něco jako EU a následně nechat událostem volný průběh, ono by se to podělalo do přibližně dnešního stavu úplně samo a spontánně. Můžeme si zcela jistě položit otázku, zda byl původní projekt "sjednocování Evropy", dávaný dohromady nedověšeným nacistou spolu s nedověšeným francouzským kolaborantem s nacisty, opravdu míněn jako zárodek sjednocení Evropy, nebo zda byl vytvořen právě proto, aby nějakému opravdovému a do hloubky jdoucímu sjednocování zabránil.
Paradoxní je, že naopak "zlí nacionalisté", obviňovaní z kde čeho a především ze snahy o "rozbití" EU jsou schopni zcela racionální a pragmatické přeshraniční spolupráce, a dokonce i v situacích, kdy průniky jejich programů jsou pod  úrovní 50 procent.

Obávám se tedy, že EU není schopna přispět k větší integraci Evropy, naopak, může rozdrbat i to málo, co funguje, např. nastavením nesmyslných a jednostranně diskriminujících pravidel. Rovněž se obávám i toho, že přerůstá do podoby "žáby na prameni", která hlubší a smysluplnou integraci evropských národů stále více znesnadňuje či znemožňuje. Navíc otevíráním prostoru EU civilizačně nekompatibilním imigrantům (v situaci, kdy miliony obyvatel EU, a zejména mladších, nejsou schopny najít práci) přímo devastuje prostor jádra evropské civilizace.
Naskýtá se otázka, zcela jistě už mnohokrát položená, zda by nebylo lepší EU rozbít a nahradit nějakou skutečně smysuplnou formou spolupráce, skutečně výhodnou pro jednotlivé státy a jejich obyvatele. A jsem toho názoru, že právě k tomuto vyústění by měly směřovat i nadcházející EUrovolby, včetně směřování stran, které v nich pošleme do EUroparlamentu.