Přinesli nám náboženství malí zelení mužíčkové? 3.

Mohli "zelení mužíčci" dělat zázraky?

Pochopitelně, asi nejracionálnější pohled na problematiku "zázraků" vnáší "Clarkeův zákon", říkající, že dostatečně vyspělá technologie (rozuměno vůči technologické úrovni pozorovatele) bude zákonitě vnímána jako magie. Patrně je to trochu zjednodušené, protože příslušník naší, technologicky orientované civilizace, by s větší pravděpodobností tendoval k představě o technologie přesahující jeho možnosti než příslušník civilizace primitivnější a méně technologicky zaměřené. Důležitou roli sehrává i fakt, že u řady přístrojů, které denně používáme, máme jakousi celkovou povědomost o principech, na nichž fungují, ale postrádáme detailní představu o technologických finesách s tím spojených a přistupujeme k nim z čistě uživatelské pozice. Ve skutečnosti, kdyby např. v digitálním fotoaparátu seděl mikroskopický trpaslíček, bleskurychle a s fantastickou věrností zachycující vyfotografované scény, pro většinu z nás by se tím na přístupu k tomuto přístroji nic nezměnilo. Paradoxně jsme tedy potenciálně schopnější přijímat služby nějakých magických artefaktů než obyvatelé starověku, ale patrně i než obyvatelé středověku.
Ještě Robinson Crusoe rozuměl prakticky všem darům civilizace, které se s ním na pustý ostrov dostaly, i když ne vždy byl schopen je uspokojivě reprodukovat, nejen vzhledem k potřebě speciálních znalostí, ale i k surovinové základně jeho ostrova. Přičemž byl autorem podán jako sice vzdělaný, ale v zásadě průměrný příslušník své společenské vrstvy, s nímž se mohl každý čtenář ztotožnit. Hrdinové Verneova románu "Tajuplný ostrov" naproti tomu už potřebovali "univerzálního vševěda" inženýra Cyruse Smitha, s nímž se čtenář mohl ztotožnit jen velice obtížně (ale měl tam k tomu účelu podhozeno více a vhodnějších postav okolo něj).
Tím chci jen demonstrovat, že s narůstající složitostí materiální základny naší civilizace jsme si daleko více přivykli přistupovat k řadě předmětů denního použití jako k "černé skříňce", jejíž podstatě rozumíme jen v hrubých rysech, což nám ale nevadí je úspěšně a systematicky používat. Patrně by na nás i ledaskterý zázrak, šokující naše předky, neučinil valný dojem, přestože bychom si ho nebyli schopni na základě svých znalostí a zkušeností vysvětlit - brali bychom ho prostě coby nám dosud neznámou technologickou finesu. Svou roli by jistě sehrála i "imunizace" sledováním triky prošpikovaných filmů, případně počítačových her.

Pokud se týká zázraků, páchaných potenciálně mimozemšťany, navrhoval bych jejich dělení do následujících skupin:
- zázraky technologie (jakým byly i např. střelné zbraně pro africké či americké domorodce). Dovedeme si jistě představit, že řada věcí, které běžně používáme, by dokázala uvést do vzrušení ještě lidi z počátku minulého století. O lidech žijících před počátkem našeho letopočtu ani nemluvě. A zcela jistě si dovedeme představit, že civilizace, jejíž příslušníci by se dokázali dostat před propast minimálně nějakých deseti světelných let dostat k nám, by asi měli ve svém rejstříku řadu technik, jejichž projevy by uvedly do vytržení i velmi odolné jedince.
- iluzívní zázraky - prostě by si mohli mimozemšťané v některých momentech hrát na kouzelníka Pokustóna či Davida Copperfielda a dělat věci, na něž by ani jejich technika nestačila. Pochopitelně lze rovněž předpokládat, že mezi touto a předchozí kategorií by byl přechod dosti neostrý.
Mezi námi: kam byste zařadili známou epizodu z románu Doly krále Šalamouna od H. R. Haggarda, kde jeden z hrdinů zjistí z kalendáře, který mají na své výpravě s sebou (to je ta technologie), že na příští den "vhodně" připadá zatmění Slunce a hrdinové toho využijí k vyvolání iluze, že mohou Slunce "odzaříkat" z oblohy (to je ten iluzionismus) a tím zvýšit svou autoritu vůči domorodcům?
- iluze toho, že se zázrak stal - propaganda, schopná dostat do paměti lidí neexistující události, by se dala využít tam, kde by nebylo možné nějaký "zázrak" vytvořit ani čistě iluzívní technikou. Pochopitelně, jakýkoli "zázrak" z předchozích dvou kategorií by se touto cestou dal vylepšit k daleko vyšší účinnosti a proslulosti. Osobně věřím tomu, že prakticky všechny biblické zázraky, pokud by takový úkol byl postaven před pracovníky našich tajných služeb, by se daly "ošéfovat" rozšířením pečlivě vytvořených fám takovým způsobem, že by již následující generace neměla pochyb o tom, že se skutečně staly.
Vidíme tedy, že stát u kolébky řady světových, živých i mrtvých, náboženství by nebyl problém ani pro naše příslušně vzdělané a vycvičené současníky. Mimozemšťané, patřičně technicky vyspělejší, by na tom byli po technické stránce výrazně lépe. Mohli by ovšem mít, z mnoha důvodů, k nimž se postupně v dalších dílech propracujeme, potíže s tou třetí skupinou zázraků, ale i s psychologickým a sociálním dopadem těch předchozích dvou.