Dnes aktualitu, komentář minuletýdenního dění přinesu zítra.
Dnešní den, vedle Pražského povstání, je Světový den čistých rukou. Tento den vyhlásila Světová zdravotnická organizace, takže se netýká nějakých ptákovin typu "Akce čisté ruce", ale doslovného chápání tohoto pojmu. Velké počty lidí nemají k dispozici to, co většina z nás považuje za naprostou samozřejmost a součást životního standardu, totiž možnost si umýt ruce tak, aby byly skutečně čisté a mohly sloužit k bezpečné manipulaci s jídlem, bezpečné péči o děti, nemocné atd.
My už, pochopitelně jsme dále a můžeme, např. na školách, drilovat správnou techniku mytí rukou, která je přinejmenším stejně náročná jako správná technika čištění zubů a snad ještě ve svých důsledcích důležitější pro zdraví. A řešit problém správných mycích prostředků, řešících zhruba protichůdné požadavky na likvidaci bakterií, virů a dalších breberek na straně jedné a současného nenarušení kůže (a nejlépe ani symbiotické mikroflóry) na straně druhé. Nicméně bychom měli věnovat vzpomínku i těm, co si mohou dovolit primitivní mýdlo z tuku a popela jen tehdy, když už je ten tuk tak zkažený, že se opravdu nedá sníst.
A možná i k tomu druhému výročí dnešního dne:
Vzpomenu alespoň tatínka, který mi kdysi na Starém Městě ukázal ciferník, který v jednom z těch bouřlivých dnů po 5. 5. 1945 rozstřílel, protože za ním byl německý ostřelovač, pálící po lidech (takže známá povídka Jana Drdy na toto téma ze sbírky Němá barikáda má nejspíš pravdivé jádro). A ukázal mi i okénko v podstřeší paláce pražského Hradu, naproti Plecznikova obelisku, kde seděl s puškou, když se na Hrad vracel president Beneš a podílel se na zajištění jeho bezpečí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat