úterý 16. prosince 2014

Matematika u maturit? 8

Spasí hry prof. Matějky středoškolskou matematiku?


Někteří z apologetů maturity z matematiky se snaží presentovat program "matematika hrou" jako totální spásu, která, pokud ji zabednění učitelé přijmou, zachrání pozici středoškolské matematiky a vygeneruje "matematicky myslící" generaci, která nebude mít s tímto předmětem problémy ani na střední škole.

Pokud se na tento projekt (resp. jeho webové stránky) podíváme blíže, tak vidíme, že jednak cílovou skupinou jsou většinou žáci nižších tříd základní školy, jednak vlastně nejde o nějakou výchovu k určitému způsobu myšlení, ale těžiště projektu spočívá v jednoduchých hrách, jejichž hraní spíše supluje běžný dril (násobilku apod.) aniž by nějak předkládaly onen "jiný" typ myšlení, s jehož pomocí matematik jako z kouzelníkova klobouku vytáhne v zadání "logického" matematického příkladu neuvedená čísla, s nimiž se teprve příklad stane vůbec řešitelným (viz např. v této diskusi již odkazovaný příklad s autem, jedoucím přes most, v němž chybí v zadání délka auta).
Tento program v podstatě jen do jisté míry reflektuje obecný pokles duševní kvality nastupující generace, zejména snížení schopnosti udržet pozornost po delší dobu, ale rozhodně nepřináší novou kvalitu. Tu novou kvalitu vidím v tom, že matematika nebude vyučována jako samoúčelné "logické krásno" lidem, kteří v tom tu logiku ani krásu nenajdou (což je cca těch 80 - 90 procent středoškolské populace), a bude vyučována jako nástroj - jak spočítám určité spektrum pro život a další profesní kariéru potřebných úloh (s vědomím, že existují oblasti další, do nichž nevidím).
Zjednodušeně řečeno, valná část studentů by se měla učit "matematické řemeslo", tedy to z matematiky, co je reálně, bez extrémních nároků, naučitelné.
Čili asi stejným stylem, jakým probíhají "kurzy tvůrčího psaní", které z absolventa neudělají spisovatele hodného toho jména, ale někoho, kdo je schopen napsat řemeslně dobrý text, opovídající kánonu určitého literárního stylu. Což bohatě stačí i na zářnou literární kariéru, soudě podle toho, co člověk vidí na pultech knihkupectví. Múzou méně políbení absolventi mohou působit jako redaktoři či ghostwriteři a dávat dohromady texty těch múzou políbených, kteří ale nejsou s to dát dohromady po řemeslné stránce kvalitní text. Nicméně určitou řemeslnou úroveň by měl mít (a většinou nemá) i třeba návod k použití toho či onoho výrobku či zařízení.
Dokázal bych si představit osnovy, vytvořené podle programů vysokých škol, kde se matematika buď nevyučuje vůbec, nebo jenom okrajově, podle nichž by se učilo jakési "řemeslné počítání", připravující právě na tyto školy.
Matematikové tím, že předvádějí svůj obor studentům jako jakýsi soubor mystických a nepochopitelných úkonů, fakticky přispívají k tomu, že většina vysokoškoláků je matematicky negramotná, se všemi negativními důsledky, které to má. Oponenty této téze si dovoluji upozornit na to, že "logické odvozování", spočívající v biflování desítek řádků nesmyslných klikyháků, jejichž význam studentům nikdy nikdo nevysvětlil, k matematické gramotnosti nijak nepřispívá. Sebebrilantnější logická úvaha se musí zvrhnout v bezduché biflování klikyháků, je-li sepsaná neznámým písmem a v neznámém jazyce. A matematikové nejsou s to ten jazyk a písmo studentům srozumitelnou formou vysvětlit. Takto pojatou "výukou" matematiky jsem na střední škole procházel já a procházely jí v prakticky nezměněné podobě i moje děti (na jiném gymnáziu a obojí prestižní školy). Z čehož plyne, že za dobu jedné generace nebyli s to matematikové sebemenšího posunu k lepšímu. Proto bych uvítal spíše radikální řez, který by je od této výuky zcela odstavil.
Realita je taková, že kdyby se studenti na středních školách místo bezduchého memorování mysticistního blábolení naučili např. v oblasti statistiky (tady se pohybuji natolik dobře, že si to troufnu komentovat) její řemeslnou podobu, tj. na jaký typ úloh se používají jaké testy a co nám vlastně výsledky těch testů říkají, tak by nám odpadl problém filmovědců, bojujících proti "lidmi způsobenému globálnímu oteplování", protože by prostě s touto sumou znalosti a praktických dovedností dokázali rozpoznat, že na "matematických důkazech" je něco špatně (asi jako absolvent tvůrčího psaní by měl umět najít i v umělecky se tvářícím, nebo i skutečně uměleckém, textu /byť by ho třeba po té umělecké stránce nebyl schopen sepsat/ hrubky a syntaktické chyby). Případně sociologů, kteří nad zcela jednoznačně nevalidními a řemesně vadně zpracovanými daty získávají výsledky podporující ten či onen momentálně módní směr sociálního inženýrství, přičemž alespoň část z nich si opravdu není vědoma chyb a zmatků, které napáchali tím, že byli vyučováni stylem "statistika je SPSS pro Windows a přistupuje se k tomu jako k černé skříňce, do níž se naházejí nějaká data a ono z ní něco vypadne".
A těch deset procent a něco matematicky nadaných studentů, co svou kariéru bude směrovat na VŠ s matematickou orientací, bude prostě vychováváno separátně, přičemž se nabízí celá škála možností, od cesty volitelných předmětů po zcela odseparovanou výchovu na speciálně matematických gymnáziích.
Současný stav výuky matematiky totiž připomíná situaci, jakoby by celá středoškolská populace (včetně těch 90 procent hudebně nenadaných) byla nucena chodit na konzervatoř; a povinná maturita z ní, jakoby všichni museli povinně skládat maturitu ze hry na hudební nástroj uspořádanou tak, že je bezproblémově absolvovatelná jen pro lidi s absolutním hudebním sluchem.

2 komentáře:

  1. Je to tak, IQ po ~ 16 letech je z 80 % (možná až z 90 %) dědičné a pro matematiku je nutnou podmínkou. Pod 110 pravděpodobně nebude žádná šance. Zajímavé je ale to, že schopnost prokousat se SŠ matematikou je méně dědičná než aktivní slovní zásoba či kritické myšlení, to asi reflektuje nevhodný způsob výuky na některé školách (části spektra škol).

    OdpovědětVymazat