Opravdu škodí jiný než osmihodinový spánek?

Nějací vědci přišli údajně na to, že kratší i delší doba spánku škodí, protože je spojena s nejrůznějšími chorobami. Proto se má spát jen osm hodin a šmytec!

Kratší spánek

Mezi lidmi, kteří mají kratší spánek, budou zcela jednoznačně jednak ti, kteří přirozeně (v rámci vrozené potřeby spánku, rozložené +- podle Gaussovy křivky) mají tuto dobu kratší, jednak ti, kteří spí kratší dobu vynuceně, ať už z důvodu nějaké choroby, nebo, a to asi častěji, z důvodu pracovního či jiného společenského vytížení, které jim neumožní si v rámci dne vyšetřit dostatečnou dobu na spánek. "Někde mezi" tuto skupinu budou patřit i lidé s poruchami chování, např. patologičtí hráči na internetu, nebo patologičtí provozovatelé jiných internetových aktivit.
Navíc je popsáno, že v předchorobí některých závažných chorob (např. Alzheimerova demence) se vyskytuje snížení doby spánku. Platí to ale i např. pro senilní demenci obecnou.
Je vcelku jasné, že první skupina, která nebude mít v důsledku kratší doby spánku žádné problémy, bude neoddělitelně promíchaná s tou druhou, přičemž jen část té druhé bude stoprocentně reflektovat to, že by potřebovala upravit denní režim a omezit některé aktivity tak, aby se alespoň těch osm hodin vyspala. O těch, kteří mají kratší dobu spánku vyvolanou nějakým chorobným procesem v jeho počátcích, ani nemluvě.

Delší spánek

Mezi lidmi, kteří mají spánek delší než osm hodin, budou jednak zase ti, kteří to mají dáno vrozeně a jsou distribuováni na opačném konci Gaussovy křivky potřeby spánku, než ti fyziologičtí "krátkospáči", jednak ti, kteří spí z nějakých jiných důvodů déle.
Do druhé skupiny "dlouhospáčů" budou patřit i lidé v předchorobí některých chorob (i závažných). Delší potřeba spánku může souviset např. s tím, že imunitní systém začíná bojovat s nějakou závažnou infekcí, nebo třeba i rostoucím nádorem (a našlo by se toho více). Existují ale i poruchy chování, vedoucí k delší době spánku, např. závislost na některých uklidňujících látkách, nebo směsích, patřících do skupiny analgetik - antipyretik.
Opět tedy budou fyziologičtí "dlouhospáči" beznadějně promícháni s těmi patologickými.

Metodika

Jestliže tedy u velkou skupinu lidí vyšetříme krátkým dotazníkem na to, jak dlouho v průměru spí, a toto vyšetření zopakujeme třeba po deseti letech, pak lze očekávat, že ti, kteří budou spávat nadprůměrně kratší nebo naopak delší dobu, budou po těch deseti letech průměrně v horším zdravotním stavu, a že mezi nimi bude i více těch, kdo se toho druhého vyšetření nedožili a bude je při finalizování studie nutno dohledat v evidenci obyvatelstva, aby se zjistilo, kdy zemřeli.

Konec?

Výše uvedeným konstatováním bych mohl zcela jistě skončit, ale problém má ještě další aspekty, které sama doba spánku nepostihuje, a tudíž ji nelze jako podmínku zdravotního stavu brát v úvahu bez dalšího (a dosti náročného) šetření.
První problém spočívá v tom, že spánek je tím kvalitnější, čím více zabírá dobu přirozeného denního minima biorytmů, které má vcelku uniformní pozici kolem čtvrté hodiny ranní, nicméně má odlišný začátek a konec podle toho, je-li člověk ranní, večerní nebo intermediární typ.
Pokud se tedy člověk trefí do svého individuálního biorytmového minima, stačí mu i kratší spánek. Pokud má dobu spánku oproti biorytmovému minimu posunutou, může klidně potřebovat i devět a víc hodin spánku, aby se vyspal.
Pochopitelně, na zjištění takové věci už potřebujeme jednak znát dobu uléhání ke spánku a procitání, nejen jeho délku, a také to, ke kterému typu dotyčný člověk patří. Což není tak úplně jednoduché zjistit, pokud nepovažujeme za "jednoduché" např. měření tělesné teploty v půlhodinových intervalech po dobu několika dní. Dotazníky na toto téma sice existují také, ale jsou obtížně přenositelné ze státu do státu (zmíním kousek níž).
Druhý problém spočívá v narušování biorytmů modrým světlem, což se týká nejen osvětlení místností, ale i LED podsvícenými televizory a monitory (bojem proti plasma monitorům a TV, patrně opět na bázi nějaké korupce - jak tomu bylo v případě žárovek, ovšem EU zhoršila možnost poddaných EU používat zdravotně nezávadné obrazovky a monitory).

Univerzálnost?

Univerzálnost podobných "objevů" je dále komplikována skutečností, že státy bývalého Rakouska - Uherska jsou dosud silně poznamenány 68letou érou vlády Františka Josefa I, který od puberty trpěl senilní demencí doprovázenou stařeckou nespavostí, což celý dvůr a nakonec i celou monarchii přinutilo k opičení se po jeho vstávání v pět a později již ve čtyři hodiny ráno (jak tyto choroby u něho progredovaly). Z tohoto důvodu je u nás, i v dalších takto poškozených státech, čas startu práce i školní výuky posunut o jednu až dvě hodiny dříve oproti státům, které touto hovadovládou neprošly.
Z tohoto důvodu jsou jednak k nám nepřenosné např. dotazníky na ranní či večerní typ osobnosti, jaké byly vypracovány psychology vyspělejších států, jednak poruchy časů uléhání a vstávání (protože to, co je v těchto zemích chorobné, je u nás vynucená norma).
Ze stejných důvodů je u nás i v dalších takto postižených zemích daleko problematičtější i změna času na letní (protože je zásadní rozdíl mezi posunem vstávání mezi osmou a sedmou hodinou ranní a mezi pátou a čtvrtou). Pochopitelně že problém letního času ještě akcentují bezcenní bruselští parazité, uměle tento nesmysl udržující. To jsou lidé, kteří nikdy v životě nepracovali, takže na to ani nepotřebovali ráno vstávat. Navíc je tento problém jasným příkladem nekompatibility států EU, neschopných se dohodnout ani na něčem tak triviálním, jako je letní čas - ano či ne.
Je třeba si uvědomit, že většina naší populace ráno vstává v období letního času v době biorytmy nastaveného minima biologické aktivity (ve 04.00 nebo krátce poté). Proto jsou ze států, v nichž se toto neděje, do značné míry nepřenosné i poznatky o škodlivosti nebo prospěšnosti delšího či kratšího spaní, protože u nás si prostě kvalitní spánek v době biorytmového minima většina populace nemůže dovolit (a potřebuje proto nahradit kvalitní spánek alespoň delším).

Údaj o "nebezpečnosti" delší či kratší doby spánku než je osm hodin proto patří do oněch informací, které připomínají příkladové informace z reklamy na časopis Aha, které v dávné televizní reklamě na tento plátek Jiří Krampol komentoval "Ještě pár Aha a mám maturitu".