Komunisté a socialisté lhali vždy

V souvislosti s událostmi okolo imigrantů se objevil termín "lžitisk". Někteří komentátoři lhaní oficiálních sdělovacích prostředků popírají (zejména pokud jsou jejich součástí nebo součástí jejich politického zázemí), jiní mají tendenci si myslet, nebo to předstírat, že se jedná o nějaký naprosto nový jev.

Už komunisté

Zcela jistě stojí u nás na počátku tohoto jevu (lhaní oficiálního tisku) komunisté. Vedle politických lží si povšimnu jiného, nicméně pro komunistické (a socanské obecně) lhaní zcela charakteristického, jevu.
Když byla stavěna jaderná elektrárna Dukovany, tak byla veřejnost opakovaně ujišťována (navzdory hlasům odborníků, pokud se mohly dostat do státem cenzurovaného tisku), že tato stavba nijak neohrozí nedalekou (skoro "co by kamenem dohodil" rezervaci Mohelenská hadcová step). Ti, kdo upozorňovali na rizika s provozem jaderné elektrárny spojená, byli nejrůznějším způsobem dehonestováni a šikanováni.
Jaká je skutečnost:
Mohelenská hadcová step nyní funguje v podstatě jako umělá botanická zahrada, závislá zcela na průběžných zásazích člověka, bez nichž by během relativně krátké doby zarostla invazívními rostlinami (především Borovicí černou), ztratila charakter stepi a organismy pro ni charakteristické by z větší části nebo zcela zanikly.
Je to dáno mohutným odparem z dukovanských chladících věží, který přispívá k zavlhčování jejich okolí. Mohelenská hadcová step je přitom lokalita s přirozeně extrémně suchým a horkým mikroklimatem, což je dáno tím, že tvoří jakýsi amfiteátr, otevřený směrem k jihu, ale uzavřený do všech ostátních světových stran. Amfiteátr vytvořila řeka, která na protějším břehu vytváří velice úzký výběžek, nazávaný "Čertův ocas". A právě extrémně suché mikroklima spolu s vysokým výskytem hořčíku v půdě vede k vytváření nanismů, rostlinných i živočišných, charakterizujících tuto rezervaci.

Nejen komunisté

Při debatách o dostavbě a spuštění Temelína, po revoluci, byl opět oficiálními sdělovacími prostředky potlačován a dehonestován názor, že odpar z tamních věží bude radikálně ovlivňovat okolní entomofaunu. Tento názor hlásal mj. jakýsi Martin Konvička, ano, přesně ten, který stál později za zrodem hnutí IvČRN. A, pochopitelně, entomologické výzkumy okolí již běžícího Temelína mu daly prakticky zcela za pravdu.
Takže lze s úspěchem konstatovat, že náš porevoluční "demokratický" tisk (spolu s dalšími veřejnoprávními a státními sdělovacími prostředky) lhal naprosto stejně samozřejmě jako tisk komunistický. A patrně se v tomto punktu i podílel na formování zmíněného doc. Konvičky na politickou opozici, mj. odmítající oficiální informace z oficiálních sdělovcích prostředků.

Zbytečné lži

Přitom se vůbec nemuselo lhát.
Reálně bylo možné bez problémů tyto negativní dopady (které ostatně má jaderná elektrárna společné s uhelnými a dalšími typy tepelných elektráren) přiznat a proponovat, že budou jednak průběžně řešeny (např. to průběžné ošetřování Mohelenské hadcové stepi), případně že změny vlhkosti sice povedou (okolí Temelína) k upozadění až vymizení některých druhů hmyzu, ale ty budou nahrazeny druhy vlhkomilnějšími. Přičemž v dosahu působení zvlhčovacího vlivu Temelína se nenacházejí žádné rezervace s unikátní entomofaunou.
Další věcí je, že existuje cosi jako poměr cost - benefit, tedy co zařízení (v tomto případě jaderná elektrárna) přinese a co je nutné jí dát za oběť. A potom benefity z jaderné energie, která je bezuhlíkatá, nezávislá na extrémistických režimech a je k dispozici prakticky kdykoli ve vysoké koncentraci, výrazně převyšují negativní dopady na okolní přírodu, navíc alespoň částečně řešitelné kompenzačními opatřeními (bohatě zaplatitelnými z těch benefitů).
Platí tedy, že lhát nemuseli ani novináři za komunistů, ani novináři porevoluční (mnohdy ti samí).
Nicméně soudruzi novináři si za komunistů zvykli lhát natolik, že podání pravdivé informace s vyváženým rozborem pozitivních a negativních aspektů je prostě zcela mimo paradigma jejich vnímání světa a své úlohy v něm.

Na těchto dvou, s politikou jen marginálně souvisejících (a s imigranty snad jen postavou entomologa M. Konvičky), příkladech lze názorně ukázat, že naše sdělovací prostředky si zvykly za komunistů systematicky lhát, a to i v situacích, kdy jsou lži v podstatě zbytečné, ne-li přímo kontraproduktivní. Bohužel, podobným procesem vlivem socialisticko - komunistických "osmašedesátníků" na vysokých politických funkcích v západních státech i samotné EU, došlo k tomu, že stejně samozřejmě lžou a lež před pravdou preferují i západní sdělovací prostředky. A pak se strašně soudruzi novináři šklebí, když se jim říká "lžitisk" (lügepresse).