Umírněnost, prosím! 3

Multikulturalismus

Trocha historie

Evropa byla vždy multikulturní, což je dáno její geografií, kdy členitý reliéf pevniny a navíc velmi bohaté členění pobřeží (a existence velkého množství ostrovů) vedly k tomu, že na poměrně malých územích žily vedle sebe národy s rozdílnou historií, jazykem, zvyklostmi atd. Jen některé partie na severu a severozápadě a naopak na východě Evropy vytvořily podmínky pro vznik velkých a více-méně jednotných říší, jako je na východě Rusko a na západě hlavně Německo. Nicméně i většina velkých států byla sjednocena až někdy v průběhu novověku. Spisovná němčina, která přispěla ke sjednocení Němců do jednoho národa, vznikla až ve druhé polovině 19. století, o něco dříve byla jazykově sjednocena Francie.
Ani největší impérium na evropském kontinentě, starověká Římská říše, nebyla říší jednoho národa, mluvícího jedním jazykem, ale mozaikou rozdílných etnik, které sjednocovalo pouze to, že jejich vzájemné vztahy řešil Řím a ten jim také vnucoval část zákonů. A kdo chtěl něčeho dosáhnout na vyšší úrovni politiky, musel se naučit latinsky. Hlavním nástrojem římské politiky byla "pax romana", tedy donucení podmaněných etnik ke vzájemnému míru.
V Římě tedy existovala směsice kultur, které se musely nějak vzájemně tolerovat a spolužít. Netolerance byla spravedlivě a důsledně trestána. Na rozdíl od křesťany šířených žvástů byli křesťané trestáni nikoli za svou "víru", ale za netoleranci vůči jiným etnikům (s čímž souvisejí i jiná náboženství než křesťanské). Podobné problémy měli i Židé se svým judaismem).
Konec konců, rasismus podle barvy pleti je judaistický vynález, do Evropy zavlečený jednak Židy, jednak křesťanstvím. Na freskách pompejského lupanaria, ale i na dalších zachovaných obrazech s erotickou tématikou můžeme běžně vidět "multikulkturní" sexuální aktivity rasově smíšených párů, jaké byly v některých bigotních státech USA zakázány ještě v první polovině minulého století a v řadě islámských států jsou zakázány dodnes (a problémy, byť ne tak velké, mají etnicky či rasově smíšené páry i v Izraeli).
Přijetí křesťanství za Konstantina Velikého znamenalo v podstatě ukončení této mezietnické tolerance a říše se začala definitivně rozkládat a rozpadat, mimo jiné v důsledku odstředivých sil jednotlivých etnik (křesťanství ovšem vyvolalo též krizi v ekonomice a úpadek technologického rozvoje).
Podobnou multikulturní mozaikou byla i středověká Římská říše a s ní propojená další feudální soustátí, byť zde byla určitá unifikovanost křesťanstvím.
Obrovskou výhodou uvedeného uspořádání Evropy byla existence určité konkurence idejí a technologií, která poháněla vývoj tohoto kontinentu a populace na něm žijící vpřed. Tam, kde vznikla velká impéria (typicky Čína) došlo sice po sjednocení do velestátu k bouřlivému rozvoji vědy a techniky, ale později převládla stagnace a úpadek. Proto Číňané, přestože vynalezli střelný prach, nebyli s to vzdorovat evropské artilerii, která byla systematicky a dlouhodobě vylepšována od primitivní podoby, došlé z té Číny přes islámské země (druhou věcí je, že střelný prach byl patrně paralelně s dovozem vyvinut i evropskými alchymisty, což znemožnilo, aby na něj měly některé národy monopol), až do podoby, se kterou se (ke své škodě) setkaly neevropské národy v době velkých zeměpisných objevů. Přitom Čína v té době měla zbraně na střelný prach jen nepatrně lepší než byly ty, co měla v době příchodu střelného prachu do Evropy. V zásadě podobným průběhem prošla i říše Inků a měli k němu našlápnuto i Aztékové, zatímco Mayové, kteří se nikdy nedostali v integraci nad úroveň "svazků" městských států (tedy něčeho na úrovni konfederace či spojenectví), nad nimi ve vědě jednoznačně vedli. Tento vývoj na americkém kontinentu potvrzuje obecnější platnost výše uvedeného.
Ke štěstí Evropy na jejím území také došlo k náboženské krizi, která se navenek projevila reformací, tedy vznikem více vzájemně si konkurujících náboženských proudů již před koncem středověku, na jehož sklonku po určitou dobu existovala idea sjednocení kontinentu do jedné velké říše, podporovaná církví.
Opět došlo k tomu, že nebylo možné zaříznout vývoj techniky a na něj navazující vědy jednoduše proto, že konkurence měla svůj vývoj zbraní a zbraňových systémů (ale i dalších zařízení, ovlivňujících ekonomiku a bojeschopnost státu) také a zaostávání za ní se rovnalo rozsudku smrti.

Podstata multikulturalismu

Multikulturalismus funguje a může obecně fungovat jen tehdy, jestliže zde existuje situace "já pán ty pán", která je současně nekonfliktní nebo alespoň málo konfliktní.
Je otázka, zda může multikulturalismus fungovat v situaci, kdy některá z do něj zahrnutých kultur se prohlašuje za nadřazenou těm ostatním a snaží se programově vnucovat ostatním své specifické etnické prvky. Jsem přesvědčen, že tolerance takového chování je pro multikulturalismus rozsudkem smrti, protože se velmi rychle stává nástrojem šovinismu onoho na dominanci aspirujícího etnika. V lepším případě je ono etnikum v následném konfliktu poraženo, buď vojensky, nebo dlouhým občanským konfliktem (příkladem prvního konce je porážka nacistického Německa, příkladem toho druhého je výrazné a progresívní oslabování vlivu křesťanství v současné Evropě).
Druhou otázkou je, zda multikulturalismus může fungovat tehdy, když nějaké do něj zahrnuté etnikum provozuje "etnická specifika", která jsou ostatním nepříjemná či pro ně nepřijatelná (a můžeme opět připomenout zuřivý boj prakticky všech evropských etnik proti znacizovaným Němcům).
Můžeme tady prohlásit za vysoce pravděpodobné, že multikulturalismus může fungovat jen mezi etniky dostatečně příbuznými co do norem chování i hodnotového žebříčku. Případně v situaci, kdy existuje jakési "minimum norem chování", které je v multikulturním státě tvrdě vynucováno centrální vládou, a následně je ponechána volnost pro ta etnická / kulturní specifika, která nejsou s těmito normami konfliktní.

EU

To, co "progresívní" síly protlačují v EU coby multikulturalismus, nemá s tímto jevem prakticky nic společného:
Tyto síly se snaží dát dohromady kultury a etnika, mezi nimiž existují drastické a nepřekonatelné rozdíly, a to o celá tisíciletí vývoje. Druhou věcí je, že prohlašují "všechny kultury" za rovnocenné, což je naprostý nesmysl. Nemůže být rovnocennost mezi kulturami, které neuznávají lidská práva a běžně jsou v nich vražděni lidé z příčin, které v civilizovaných zemích nejsou ani přestupkem, a kulturou skutečně civilizovaných zemí. Další věcí je obrovská nerovnost v kulturních projevech, vědeckém vývoji a podobných jevech. O nerovnosti těchto kultur s kulturou civilizovaných zemí svědčí i tamní ekonomická situace, schopnost (či spíše neschopnost) zajistit kvalitní zdravotní stav obyvatelstva a podobná porovnání. Prostě kultura lidožroutů není rovna kultuře stavitelů kosmických lodí.
Poslední věcí je, že některé kultury multikulturalisté silně preferují a jejich zvyklosti se snaží vnutit příslušníkům dalších kultur (a problémem je i laxní až vstřícný postoj multikulturalistů ke kriminálním aktivitám, které příslušníci jimi preferovaných kultur provádějí. Přitom platí, že preferovány jsou ty nejméněcennější kultury, které jsou pro lidstvo jako celek bezcenné a jednoznačně i škodlivé, jako je např. islám.
Při propagaci těchto podřadných kultur se multikulturalisté a progresivisté neštítí ani zcela otevřeného a zjevného lhaní, což ukázaly i u nás některé "multikulturně výchovné" akce na školách, prováděné neziskovkáři a dalšími podobnými pochybnými aktivisty.

Příznaky krize

Současné události v Německu jsou jednoznačně příznakem hluboké krize multikulturalismu v "progresívním" pojetí (který, jak jsem uvedl výše, fakticky žádným multikulturalismem není. Odpovědnost za tuto krizi naprosto jednoznačně nesou "pokrokové" síly, které nacpaly do Evropy civilizovaného soužití naprosto neschopné imigranty a ještě potencovali negativní dopad této akce jejich systematickým protežováním proti původnímu a civilizovanému obyvatelstvu.
Jistěže na vině je i socanská ideologie progresivistů, kteří hlásají, podobně jako kdysi u nás soudruho špidlo, že "Zdroje jsou".
Veškeré zdroje, které má Evropa k dispozici, jsou vytvářeny buď místními obyvateli nebo těmi příchozími, kteří se s těmi místními dokázali dostat do souladu v základních kulturních hodnotách. Práce dalších (a méně kulturně přizpůsobených) "gastarbeiterů" je co do smysluplnosti vázána na to, že jim někdo z místních řekne, co a jak mají dělat a dohlíží na ně, aby to dělali správně. Jinými slovy jsou tito lidé nedůležití a nahraditelní (stačilo by drasticky snížit podpory v nezaměstnanosti, podpory nevládek a jiných parazitických organizací apod., tedy donutit tyto lidi smysluplně pracovat, a bylo by možné imigranty v ekonomice zcela postrádat). Zbytek imigrantů (= naprostá většina těch, kteří přišli ve vlně, začínající v roce 2015) je pro ekonomiku a stát jen zátěží a není zdrojem žádných pozitivních hodnot.
Jinými slovy: Stávka místních lidí by zcela paralyzovala chod státu (a nejen v tom Německu), zatímco stávka imigrantů by se nanejvýš (pokud by stávkovali poctivě) projevila jen znatelným snížením kriminality a byla by tedy chápána jako neutrální nebo dokonce pozitivní jev.
Krize je ještě akcentována obecně známou cenzurou a šířením fake informací oficiálními vládními sdělovacími prostředky, které jsou těmito aktivitami natolik profláklé, že jim dnes významná část populace nevěří ani datum a přesný čas na jejich webech, pokud si to nepřekontrolují na svých hodinkách a kalendářích. Systematickým a léta trvajícím lhaním se vlády západních států EU v podstatě odřízly od možnosti předat věrohodným způsobem jakékoli informace svým občanům. Nyní sklízejí plody svých hříchů.
Události v Saské Kamenici také ukazují ještě jeden moment: pokud je takto systematicky budováno napětí mezi občany a vládou, může mít spouštěcí efekt nakonec událost v porovnání s jinými bagatelní, nebo dokonce fake informace o takovéto události. Soudruzi z KSČ by mohli soudruhům ze sjednoceného Německa vyprávět o tom, jak jejich pád vyvolala fake zpráva o ubití studenta na demonstraci 17. 11. 1989.

Boj za demokracii?

Soudruzi progresivisté se také odvolávají na to, že boj za jimi prosazovanou perverzi multikulturalismu je současně bojem za demokracii. A že je nutno podporovat je, protože jinak padne demokracie. K tomu velmi stručně ve dvou bodech:
1Politický systém vytvářený progresivisty už dávno demokracie není, protože tento systém dělá věci, nevyhovující naprosté většině populace a udržuje se jen manipulacemi a podvody. Druhou věcí je, že udržovatelé tohoto systému provádějí aktivity, které jsou s demokracií neslučitelné (asi nejvíce viditelné je to v zavádění s demokracií neslučitelné cenzury. Tento systém, stručně řečeno, už dávno demokracie není a tudíž boj proti němu se s demokracií míjí.
2Demokracie nemá sama o sobě žádnou pozitivní hodnotu. Demokracie je prostě jen způsob vlády, který za určitých podmínek (zejména stabilní politický a ekonomický stav) zajišťuje relativně největší míru svobody, bezpečí a blahobytu (a to v dlouhodobější perspektivě). Pokud uvedené podmínky nejsou splněny, demokracie nutně selhává. A je jen a jen záležitostí kvalit konkrétního demokratického systému, zda má pro podobné situace plán krizového managementu (jako například Řím zavedením diktátora s výjimečnými a nad demokratickými institucemi stojícími pravomocemi), nebo zda bude hroucení státu doprovázeno nějakými pochybnými improvizacemi. Právě toho jsme svědky v západních státech EU (a zejména v Německu), kdy se "demokratický" management státu chaoticky snaží udržet na špičce společnosti, ačkoli v Německu měl už tak dva roky vládnout diktátor (na způsob těch římských) a dávat stát a společnost do cajku prostředky, jaké jsou pro demokratický management nedostupné a nepoužitelné (asi jako Pinochet vyřešil v Chile pokus o komunistický puč a připojení státu k sovětskému bloku, přičemž pokud by byl omezen k používání pouze pro demokracii přípustných prostředků, skončilo by Chile tak, jako my v roce 1948).
Boj za demokracii v současné krizové situaci je naprostý nesmysl. V současné době by měla být prioritou vláda civilizovaných zákonů, potlačení pro evropskou civilizaci naprosto nepřijatelných "kulturních specifik" významné části imigrantů (a naprosté většiny těch od roku 2015) a pacifikace všech sil, které se snaží civilizované poměry v Evropě rozvrátit a udělat z tohoto kontinentu něco na způsob Somálska, Afghánistanu nebo Íránu. Včetně domácích quslingů. A pokud takovouto vládu nedokáží sestavit ti, co mají plnou hubu demokracie, tak je výrazně menší zlo, pokud ji sestaví ti druzí, než aby došlo pod praporem "demokracie" k pádu do totálního chaosu a zmaru.

Umírněnost

I v tom multikulturalismu tedy platí, že pozitivní může být pouze tehdy, pokud se provádí a prosazuje s určitou umírněností. Pokud akceptuje, že některé kultury jsou prostě vzájemně neslučitelné a multikulturní společnost z nich vytvořit jednoduše nelze. A pokud akceptuje i nerovnost kultur, kdy ty, které stojí výrazně níže než civilizační standard v dané zemi, se musejí přizpůsobit a nikoli ty dokonalejší "multikulturně obohacovat" strháváním na svou nízkou úroveň.

(pokračování)