Je na místě srovnávání dohod Trump - Putin s Mnichovem?

Zcela jistě zaznívá z mnoha komentářů, že dohadování se s Ruskem, a zejména takové, které nezahrnuje účast Ukrajiny, je jakási analogie Mnichova, který byl také dohodnut stylem "o nás bez nás". Jaká je realita?

Mnichov

V Mnichově šlo především o to, že Československo bylo připraveno k obraně s hranicemi obsazenými vzorně zmobilizovanými vojáky v počtu více než milion (víc, než má v poli současně Ukrajina, navíc v pohraničním opevnění, násobícím sílu každého vojáka téměř na dvojnásobek). Československá koncepce obrany před Německem ovšem spočívala v tom, že Německo bude z druhé strany tlačeno Francií, což mu jednak zabrání nasadit proti Československu veškeré svoje síly, jednak zvýší ekonomický a politický tlak na agresora.
Francouzská ochota naplnit příslušnou spojeneckou smlouvu ovšem spadla v posledních měsících před Mnichovem hluboko pod bod mrazu, protože armáda tohoto státu i s na armádu navazujícími složkami, byla v totálním rozkladu. Jakési zpytování možností před Mnichovem vedlo k závěru, že Francie nemá na střet s Německem sílu a prostředky.
Velká Británie sice nebyla náš spojenec, ale byla na tom co do stavu armády velmi podobně katastrofálně, což obojí byl důsledek traumatizace katastrofálními ztrátami v době první světové války, v níž doslova vykrvácelo několik ročníků Francouzů i Britů. Vlády obou zemí si netroufly na podobnou válku (o níž měly navíc zmatené představy jako o první světové, kombinované s ještě hroznějšími zbraněmi, a tedy i ztrátami).
Z toho důvodu nás vydali Francouzi a Britové Hitlerovi na pospas, buďtež jejich jména navždy pokryta hanbou.

Ukrajina

Ukrajina bojuje proti ruskému útoku tři roky, respektive začala čtvrtý. Dostávala pomoc ze zemí EU i dalších států, která vedla jen k promarnění příležitosti po prvních neúspěších Ruska k zamítnutí možnosti sjednání nějaké formy příměří s možností smluvení pro obě strany přijatelného míru.
Už někdy půl roku po začátku se konflikt změnil na opotřebovávací materiálovou bitvu, kterou vyhraje ten, kdo bude mít více lidí a vojenského materiálu, což Ukrajina jednoznačně není.
Už jsem svého času konstatoval, že nastala podobná situace, jako za první světové války, a zejména na západní frontě, kdy po první bitvě na Marně se roztáhla fronta od neutrálního Švýcarska až k atlantickému pobřeží a stala se "žroutem" lidí a vojenského materiálu. A bylo jasné, že vyhraje ten, kdo bude mít pro onoho žrouta více krmení a po delší dobu. Což akcentovala kontinentální blokáda, zamezující Centrálním mocnostem dovážet potřebný materiál ze zámoří (a po pevnině to také nešlo).
Od onoho okamžiku se už v podstatě čekalo jen na zázrak. Ty se sice Německu podařily dva (Haberův proces výroby čpavku ze vzdušného dusíku, který eliminoval dopad blokády dovozu ledku z Chile, a VŘSR v Rusku), ale ty na zvrat na bojištích nestačily.
Ukrajina je silně zásobovaná vojenským materiálem a silně nelegálně i vojenskými odborníky, nicméně na zvrat na bojišti to nestačí. Naopak, začíná se rozkládat zevnitř, protože ochota jejích občanů padnout v tomto konfliktu stále více klesá.
Ukrajinský režim pro svou celkovou neschopnost není s to účinně vzdorovat ruskému postupu, který se navíc patrně bude stále více urychlovat.
Jednání s Putinem je tedy cosi kvalitativně odlišného od situace v Mnichově, protože zde se jedná o stát, který jednoznačně prohrává a nemá sebemenší naději na vítězství, protože i např. náhlá smrt Putina by vedla k jeho náhradě někým z lidí, kteří by v konfliktu dále pokračovali. Dokonce i velká část ruské opozice se hlásí k tomu, že by v boji proti Ukrajině pokračovala.

Východisko

Jedním z možných východisek je zapojení jednotek NATO přímo na ukrajinských bojištích. Musely by se toho zúčastnit USA, protože další státy NATO nemají kvalitativně ani kvantitativně postačující armády pro zvrat na Rusko - Ukrajinské frontě. Navíc by velmi pravděpodobným výsledkem byl globální jaderný konflikt, který nelze vyhrát. Poraženy v něm budou obě strany.
A je otázka, zda by něco takového neskončilo i konfliktem uvnitř NATO, protože např. Turecko spíš podporuje Rusko (a má po USA největší armádu) a třenice jsou i mezi dalšími státy NATO v Evropě.
Pak už zbývá jen rozhodnutí, zda bude Ukrajina kapitulovat v době, kdy ještě ovládá nějakou část svého území, jako Německo v první světové válce, nebo zda bude bojovat do posledního náboje a posledního bojovníka (třeba i nezletilého), jako Německo v té druhé.
A, je mi líto, otázka nestojí tak, zda Ukrajina bude obnovena v původních hranicích vč. Krymu, jak o tom fantazírují někteří komentátoři, ale zda bude existovat v nějaké podobě bez území s převahou rusky mluvícího obyvatelstva, ale jakž takž samostatná (např. se vnucenou neutralitou, jako Rakousko, kterému byla vnucena neutralita po druhé světové válce a má ji dodnes, případně nedojde k nějaké obdobě finlandizace, nebo zda se z toho ukrajinsky komunikujícího zbytku stane nějaká autonomie v rámci ruské federace.
V podstatě ani profláklá chystaná provokace, "false flag" akce Ukrajiny proti ukrajinským civilistům, za podpory britských tajných služeb, na tom nemůže nic změnit.

Případný pakt Trumpa s Putinem tedy má řadu odlišností od paktu v Mnichově, přičemž ta hlavní je v tom, že Ukrajina, přes veškeré úsilí, proti Rusku neobstála, zatímco Československu nebylo umožněno se o něco takového proti Německu pokusit.