"Dnes naposled" aneb Konec světa, jak ho známe (2)

Konec internetu

V souvislosti s rozvojem internetu existuje trend přesouvat řadu aktivit do tohoto prostoru a využívat ho jako další médium. Dokonce vím o lékařích, kteří se zbavili, nebo se alespoň systematicky zbavují své odborné knihovny s tím, že vše je možné najít na netu, byť třeba v neveřejných databázích, alespoň formálně oddělených od "veřejného" kyberprostoru. Existují nemocnice a jiné zdravotnické instituce, kde se pohybuje přes internet, byť chráněná silným (snad) šifrováním, lékařská dokumentace a některá je dokonce po zadání přístupového hesla k dispozici i pacientům.
Je to velice hezký obraz, respektive byl by, kdyby, jak praví klasik, nečekal za rohem této idylicky vypadající internetové uličky ošklivý chlap s velikým klackem: internetová cenzura.
Velice známý je případ, kdy naprosto nekompetentní, a navíc ještě idiotsky provedené technické opatření provedlo znepřístupnění celé Wikipedie. Kvůli tomuhle obrázku (odkaz), který navíc existuje v tisících exemplářů diskofilů a dalších fanoušků skupiny Scorpions.
Zde to byl případ fašistoidní skupiny, bojující za "mravnost na internetu" a získávající pro své pochybné aktivity podporu přinejmenším stejně pochybných politiků.
Nicméně existují podobné programy, zcela automatické, které různými způsoby vyhodnocují podíl nahé kůže ("zvládnou" i malované akty nebo např. fotografie soch) a pokud jsou propojeny s nějakým blokovacím software, mohou zablokovat příslušné stránky. A to zcela automaticky, bez jakéhokoli korekce člověkem.
Proslulým rejdištěm těchto aktivit se stal FaceBook, nicméně objevují se i jinde. Nastávají problémy s přístupností webů uměleckých galerií, i medicínského materiálu.
Je tendence, aby cenzuru "nevhodné" stránky nebo celého serveru provedl nějaký automat naprosto okamžitě, a to i v zemích, kde cenzura jako taková je vyhražena moci soudní a musí ji předcházet regulérní soudní proces.
V této souvislosti bych rád vzpomenul novelu Stanislava Lema "Vyšetřování", v níž expert a kriminalista v jednom z oddychových časů vedou dialog nad tehdy akutními problémy studené války mezi dvěma supervelmocemi:
Expert poukáže na zajímavý fakt: Aby reakce na ohrožení ze strany protivníka byla dostatečně rychlá, musí být řada pravomocí ohledně odpovědi na detekovaný počátek nepřátelského jaderného úderu přenesena na počítače. Přičemž čím promptnější má odpověď být, tím více faktických pravomocí musejí počítače získat. Odpověď druhé strany, za předpokladu, že úroveň jak raket s jadernými hlavicemi, tak i zařízení na jejich zničení, je srovnatelná, může být logicky jen taková, že i ona předá svým počítačům srovnatelnou úroveň pravomocí. Pochopitelně, na to odpoví i strana opačná prohloubením samostatnosti a odpovědnosti kybernetických systémů, dojde k odpovědi ... až nakonec na obou stranách fronty dostanou počítače pravomoc "o své vůli" zahájit všeobecnou jadernou válku.
Pochopitelně, tohle se v reálu naštěstí nikdy nestalo, protože bychom zde nejspíš nebyli. Až po skončení studené války se objevily ucelenější zprávy o tom, kolikrát vlastně byl svět na samém okraji jaderné apokalypsy, protože automatické systémy, jak americké tak i sovětské, vyhodnotily nějaký atypický přírodní jev jako blížící se rakety s jadernými hlavicemi protější strany. Je třeba si uvědomit, že vlastní rakety by musely být odpáleny dříve, než začnou vybuchovat hlavice těch nepřátelských, protože jednak jsou raketová sila vysoko na seznamu cílů, jednak i nezničené rakety mohou mít potíže při startu v atmosféře bičované jadernými výbuchy (včetně možností zničení jejich elektroniky elektromagnetickými pulsy).
Nedávno (2012) byl oceněn vysokým vyznamenáním bývalý sovětský důstojník, který při počítačovém planém poplachu neztratil hlavu a vzal na sebe odpovědnost, že "několik raket", které poplach způsobily, nebude masový raketojaderný úder NATO, ale chyba systému. Což se později potvrdilo, ovšem v době, kdy by už při předpisovém postupu byly sovětské jaderné střely ve vzduchu.
Lze odhadnout, že i ruské protesty proti radaru v Brdech byly především motivovány tím, že by se vylepšil systém včasné výstrahy a zkrátila se na straně NATO potenciální doba váhání, zda jde o reálný útok, nebo radarový  či počítačový artefakt.

Ale vraťme se k tomu internetu:
Už dnes existují operace s konzultací odborníka, často z jiného města, státu, kontinentu, po internetu. Chvíle, kdy operatér bude sedět v jedné zemi a nad pacientem se bude sklánět jím řízený automat, není asi tak daleko. Konec konců, není to o mnoho náročnější než řízení bezpilotních letadel, nebo internetové spojení náhražky vaginy s náhražkou penisu, kteréhož dobrodinní se dostávalo ženatým a vdaným příslušníkům operace Pouštní bouře za účelem sexu s jejich partnery doma.
A nyní si představte situaci, kdy např. probíhá operace po internetu a nějaký automatický strážce morálky dospěje k názoru, že se jedná o pornografický stream (v případě operace dítěte navíc ještě se zvlášť zavrženíhodnou tématikou) a stream automaticky přeruší. Pochopitelně, může to být šifrované, jenže současně platí, že co je šifrované, to je podezřelé a čím silnější šifra je, tím podezřelejší to je, protože "slušný uživatel internetu přece nemá co skrývat".
Záleží amozřejmě na tom, co se konkrétně odstřelí, protože pokud by nějaký automat odstřelil "nemravnou nahotu" někde na medicínském serveru (případně dospěl na základě analýzy textu, že se jedná o pornografii, protože se tam zmiňují pohlavní orgány) a odstavil jeho spojení se zbytkem internetu, zlikvidoval by mnoho dalších služeb. Nemusí to být tak dramatické, jako k.o. dálkově řízeného operatéra (ať lidského nebo kybernetického), stačí, když budou znedostupněny např. informace o akutních pacientech, ležících na ARO, nebo se znedostupní výsledky laboratorních testů (a v řadě případů i v takových případech může hrozit nebezpečí z prodlení, konec konců, proto je u některých stavů indikováno jejich provedení na počkání).
Nicméně i znedostupnění nějaké učebnice na webu, protože papírová už není k dispozici, může být nepříjemné v případě pacientů s raritními nebo atypicky nakombinovanými chorobami.
Problém zmiňovaných "strážců morálky" a naprosto stejně i třeba "strážců autorských práv" je skutečnost, že se jedná velice často o v podstatě anonymní organizace s nulovou odpovědností za spáchané škody (což jsme viděli i v případě působení BSA v ČR). Soudy, které o podobných zákrocích rozhodují LEGE ARTIS, jakousi odpovědnost za nesprávná rozhodnutí (nebo jejich nesprávné provedení) mají, byť je odškodnění vymáhatelné od státu, nikoli jednotlivých soudů či pochybyvších soudců.
Jistěže, lze vybudovat "bezpečný medicínský internet", zcela oddělený od sítě. Nebo alespoň oddělený tak, že bude používat oddělený systém serverů a bude mít společné jen některé páteřní linky. Nicméně, "každý špás něco stojí", a takovýto paralelní (nebo částečně paralelní) internet zcela jistě zadarmo nebude. A každá koruna do něj vražená z rozpočtu zdravotnictví se bude muset ušetřit na pacientech, což znamená horší dostupnost léčby, méně kvalitní léčbu a případně i neposkytnutí léčby některým pacientům.
Pochopitelně, mohl by to někdo sponzorovat. O jedné skupině sponzorů bych věděl: Byli by to provozovatelé a návštěvníci pornografických stránek, kteří by se na takovou bezpečnou a nevypnutelnou síť rádi přesunuli.
(pokračování)