"Dnes naposled" aneb Konec světa, jak ho známe (4)

Svět po sanitární kontrarevoluci

Je nutno konstatovat, že všichni, co se zde nalézáme, jsme dětmi revoluce. Tím nemyslím "Vítězné únory", "Říjnové revoluce", konané v listopadu, a podobné sračky. Ještě před nimi proběhla revoluce daleko významnější, která tvář světa ovlivnila podstatně více, než aktéři jmenovaných (i řady nejmenovaných) revolucí, převratů a politických pučů.
Byla to revoluce sanitární, jejíž nesmělé začátky se objevily někdy v polovině 19. století, aby v následujících desetiletích nejen změnily tvář medicíny, ale zasáhly do života jednoho každého obyvatele Evropy, USA a následně i dalších zemí daleko více než sebevlezlejší revoluční agitátoři.
Sanitární revoluce drasticky snížila počty dětí, které se nedožily dospělosti (ale které musely být porozeny, aby nějaké děti, doživší se dospělosti na základě ryzí statistické pravděpodobnosti, ještě v rodině zbyly).
V současné době v ČR (údaje za loňský rok) umírá z tisíce narozených dětí do jednoho roku 2,67 z tisíce. Před sanitární revolucí bylo toto číslo řádově stonásobné a "masakr" pokračoval i v dalších letech věku dětí, kdy je v našich podmínkách úmrtnost ještě menší.
Uvedená změna dramaticky změnila sexuální a matrimoniální chování populace, protože pro prostou reprodukci počtu obyvatel stačí nyní výrazně méně než desetinové množství otěhotnění než před nástupem uvedeného jevu.
V důsledku sanitární revoluce v některých evropských zemích začal klesat počet výskytů některých obávaných infekčních chorob ještě před zavedením očkování (což je často a vehementně nadsazováno obránci "základního lidského práva nebýt očkován", kteří odmítají pochopit, že sanitární revoluce jen snížila pravděpodobnost přenosu nákazy, ale pouze významné procento populace znecitlivěné očkováním zajišťuje, že se nákaza v populaci skutečně nešíří, případně se ji podaří na vymezeném území, nebo dokonce celosvětově, eradikovat).
Výsledek sanitární revoluce zhruba pokryje ty, co se jim očkování neujalo, nebo co mají nejrůznější opravdu závažné zdravotní kontraindikace.
Mimochodem, "bojovníci za lidská práva" mají na svědomí prakticky všechny současné oběti AIDS, protože se zuřivě bili za právo infikovaných nebýt "diskriminováni" a moci tuto nemoc dále šířit. A dělají to v podstatě dodnes.
Obávám se převelice, že svět bez těchto bojovníků by byl idylou překonávající všechny kýče na téma idylického života napsané, takže se jedná o věc literárně naprosto nezajímavou.
Sanitární revoluce na druhé straně není samospasitelná v tom smyslu, že by vyřešila všechny problémy. Ke dramatickému poklesu výskytu některých infekcí ve vyspělých zemích vedle ní tedy přispívá jak očkování, tak i obecně lepší zdravotní kondice obyvatelstva, daná lepší výživou, lepším ošacením i lepšími podmínkami bydlení.
Je třeba si uvědomit, že ve středověku se i příslušníci nejvyšších sociálních vrstev najedli do syta zpravidla méně často než jednou týdně.
Sanitární revoluce navíc zajistila výrazný posun k lepšímu v mikrobiologické a toxikoloxické nezávadnosti potravin. Středověk a raný novověk byly rájem travičů nejen proto, že nebyly laboratoře, schopné detekovat z hlediska současnosti mnohonásobně provařené jedy, které dnes nepoužije snad ani ten nejhloupější a nejnevzdělanější amatér, ale také proto, že otravy potravinami a pod podobným obrazem probíhající alimentární infekce byly denním chlebem tehdejších medicinmanů a jejich možnosti léčit přitom nebyly o mnoho lepší, než kanovníkem Swiftem (ve čtvrtém dílu Guliverových cest) doporučovaná směska moči a stolice pacienta za účelem odchodu nevhodného (co do kvality či kvantity) jídla všemi cestami.
Sanitární kontrarevoluce, jejíchž prvních krůčků jsme svědky, zahrnuje nejrůznější aktivity, směřující k potlačení prostředků, jimiž lidstvo dosáhlo zmíněných (i mnoha dalších) úspěchů.
Bojuje se proti užívání detergentů (protože škodí přírodě), proti užívání desinfekčních prostředků, protože totéž a některé z nich, ó hrůzo, o nějaký zlomek procenta zvyšují výskyt rakoviny či nějaké další zhouby lidstva. Bojuje se za Bio- potraviny a Bio- další výrobky, aniž by se reflektovala skutečnost, že jejich produkce není s to pokrýt potřeby ani vyspělých zemí, natož zemí s vysokou hustotou i početností obyvatelstva.
Pochopitelně, bojuje se proti dopravě, využívání elektrické energie a mnoha dalším faktorům, které v sanitární revoluci hrají podstatnou roli. I známá epidemie BSE, která začala ve Velké Británii, byla způsobena tím, že z ekonomických, ale i ekologických (snaha šetřit energií) důvodů byla změněna norma na teplotu v kafilérních autoklávech a tu sníženou už priony způsobující BSE přetrvají v aktivní podobě.
Pokud by byla dotažena řada vizí ekologických organizací, došlo by k významné regresi na stav v počátcích nebo dokonce před počátky sanitární revoluce se vcelku předvídatelným dopadem. Konec konců, ekologistický boj proti sanaci kůrovce na Šumavě a jeho drastické následky na populaci tamních smrků je jakýmsi příslibem toho, co by se pod taktovkou ekologistů dělo i s populací lidí.
Velký úspěch zaznamenali ekologisté v souvislosti se zákazem DDT: Do řady oblastí, v nichž byla v důsledku plošného nasazení DDT potlačena malárie, se po zákazu malárie vrátila. Střízlivé statistiky uvádějí několik milionů mrtvých ročně na malárii v uvedených oblastech, a tedy zaviněných zákazem používání DDT. Jen o Stockholmské úmluvy (2001), která rozšířila dílčí zákazy na celý svět, tedy zemřelo na zákaz DDT, jev v oblastech, kam se malárie po tomto zákazu vrátila, více lidí, než kolik je obětí nacistického holokaustu. Zohledníme-li, že byl zvrácen celosvětový ústup této choroby (který můžeme z let před zákazem extrapolovat) a existenci dalších chorob, přenášených hmyzem a dalšími členovci, pak je dnes suma obětí tohoto zákazu stovnatelná se sumou obětí druhé světové války jako celku.
Velmi podobný úspěch zaznamenali ekologisté v souvislosti se zákazem GMO rýže s uměle navýšeným obsahem karotenoidů. Počty obětí tohoto zákazu se odhadují na milion ročně a něco. Ovšem, nezemřou hned, oslepnou na nedostatek vitamínu A a v naprosté většině případů zemřou až následně někde ve škarpě, protože rodina v chudé rozvojové zemi nemůže dovolit hladový krk v důsledku oslepnutí neschopný přispět do rodinného rozpočtu. Některým ovšem v důsledku malnutričního zánětu vyhnijí oči až do mozku a mají to tudíž za sebou rychleji.
Ruku v ruce s ryze ekologistickými programy jdou i programy obrany nesprávně chápané koncepce lidských práv. Bojovníci za lidské právo nebýt očkován pochopitelně bojují proti lidskému právu nezemřít, a to u všech, kdo s tím neočkovaným přijdou do kontaktu a jejich imunitní systém, byť nabuzený očkováním, nezapracuje na sto procent. A pochopitelně i proti právu na život těch, za něž bojují, protože ti se mohou velice snadno stát obětí "práva", které jim aktivisté vybojovali.
Pochopitelně, je to i boj o peněženky a jejich obsah (ovšem nikoli těch obránců práv, kteří jsou často s ekologisty v perzonální unii či alespoň v úzkém spojeneckém svazku). Každé onemocnění z důvodu neočkování bude nutno léčit, a tu léčbu bude muset někdo zaplatit (buď, při nezměněných financích do zdravotnictví, se bude muset redukovat spektrum a kvalita poskytovaných služeb, nebo bude nutno tyto finance navýšit patrně plošným zvýšením pojistného, či spíš zdravotní daně). Naprosto stejná situace nastane i v případě řešení sociálních dopadů úmrtí a invalidizace lidí neočkovaných i lidí jejich vinou nakažených (a jejich rodin, pochopitelně), tentokrát v oblasti sociálního zajištění a sociálního pojistného, či spíš opět sociální daně.

(dokončení příště)