Razie v mešitě

Podle očekávání se už houfuje levicovo - náboženská fronta k odsouzení "hrozné policejní razie", která byla provedena v mešitě a "kulturním" islámském centru v Praze.

Asi nejsolidnější rozbor najdeme na stránkách Občanského sdružení ateistů ČR:
http://www.osacr.cz/2014/04/28/muslimove-v-praze-si-stezuji-ze-se-policie-pri-zasahu-neprezula/
Už Ondřej Neff si neodpustil na NP slova o "vražedné větvi islámu - islamismu", což je, pochopitelně nesmysl, protože muslim, který by nebyl islamistou, nemůže být z definice ani muslimem:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/policie-a-islam-018-/p_cirkus.aspx?c=A140425_231029_p_cirkus_nef
Typický levicově intelektuální blábol zplodil Kojot:
http://kojot.name/2014/04/25/buranske-pocinani-pcr-behem-muslimskych-modliteb-je-neprijatelne/
Soudruh Martin Fendrych zase soudí, že jsme "zbytečně urazili islám a muslimy":
http://nazory.aktualne.cz/komentare/razie-v-prazske-mesite-zbytecna-urazka-islamu-muslimu/r~4ca38158cebe11e3af98002590604f2e/
Nótou a na stránkách bulvárního tisku si stěžovalo indonézské velvyslanectví:
http://www.blesk.cz/clanek/live-krimi/248276/indoneske-velvyslanectvi-si-stezuje-na-razii-policie-v-mesite.html
Pražský deník zase zdůrazňuje načasování razie "doprostřed modlitby":
http://prazsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/uprostred-modlitby-primo-v-mesite-razie-kvuli-sireni-antisemitismu-20140426.html

Je mi velice líto, policie dělala svou práci. Chytala pachatele zločinu, za který hrozí až desetileté odnětí svobody, a počínala si zcela přiměřeně tomuto faktu. Též reálné pravděpodobnosti, že bude obklopen sympatizanty, kteří jeho aktivity chápou jako normu chování. Mešita není diplomatická půda. Pokud tam nějaký diplomat zajde, tak požívá stejný statut, jako by byl v obchodním domě, v restauraci, nebo třeba na veřejných záchodcích. Přinejmenším se musí jako takový (diplomat s imunitou) legitimovat, protože policie není povinna znát všechny diplomaty podle obličeje. A i kdyby je znala, lege artis práce v této oblasti to legitimování vyžaduje stejně.
Oddělení islámu a "islamismu" nemá žádný faktografický podklad. V křesťanství víru od politické orientace (klerikalismus) oddělit lze, protože základ takovéhoto oddělení najdeme už v evangeliích ("císařovo císaři, boží bohu") a křesťanský svět byl prakticky vždy a všude rozdělen na církevní a světskou správu (do jisté míry mezi těmito dvěma přístupy rozlišovaly dokonce i feudální jednotky či státní útvary, spravované církevními hodnostáři, takže tyto dvě vrchnosti byly v "personální unii"). Bylo též odděleno náboženské (církevní) a světské právo, čehož dodnes přežívající reziduum je titul JUDr., tedy doktora obojího práva (historicky církevního i světského).
V islámu nic takového není, duchovní a světské vedení vždy splývalo a mezi světskými a náboženskými zákony se nijak nerozlišovalo (a tak je tomu všude tam, kde se dostávají do soudní praxe prvky šaríje, tradičního islámského "práva"). Z tohoto důvodu si také nelze představit muslima, který by současně nebyl rovněž islamistou, tj. podporoval politické požadavky plynoucí z islámského náboženství (kam patří i požadavky, explicitně popisované knihou, jíž se razie týkala) všemi dostupnými prostředky, od finanční pomoci (prakticky každá "dobročinná" islámská nadace podporuje částí vybraných prostředků přímo teroristy a prakticky všechny je podporují nepřímo) až po osobní angažování se třeba v teroristických útocích.
Lze si, pochopitelně, představit sekulární osoby s islámským kulturním backgroundem, které např. dodržují některé tradiční islámské zvyklosti (jako u nás ateisté Vánoce a Velikonoce). Tito lidé se však, jakmile dojde na lámání chleba (tj. muslimové v zemi získají větší vliv), musejí rozhodnout, zda se vrátí "do lůna islámu", nebo se stanou "odpadlíky" a vystaví sebe a své rodiny riziku zavraždění. Proto také lidé takto orientovaní např. ve Francii tvoří významnou část elektorátu LePenovské FN, protože to je jediná strana, která důsledně hájí sekulární charakter francouzského státu (tedy tvoří tč. asi jedinou obrannou bariéru před tím "lámáním chleba").
Nicméně opravdoví muslimové jsou současně islamisté, protože nemohou být ničím jiným.

Druhou věcí je, že inkriminovaná kniha není nic jiného než "výcuc" z Koránu a dalších zdrojů islámu (tradice a hadithů). V těchto zdrojích je vše, co je v inkriminované knize napsáno (a mnoho dalšího), jen podáno podstatně méně koherentně a proložené ryze náboženskými bláboly. Zakázat tuto knihu a nechat tyto zdroje je asi to samé, jako zakázat nějaký konzistentní výběr "šťavnatých" citátů z Mein Kampfu a jejich zdroj nechat bez povšimnutí.
Můj názor je takový, že náboženská svoboda nemůže být bezbřehá. Nutně musí být limitována tehdy, kdy je pod jejím praporem hlásáno něco, co je s demokracií neslučitelné, a to nikoli jako citát tradičního náboženského spisu nostalgicky historického charakteru, ale jako politický program. Pokud se někdo ohání nutností "naprosté náboženské svobody", tak je třeba se ho otázat, zda bude tolerovat podřezávání dětí a panen na oltáři Velkého Černého a případné následující kanibalské orgie, protože pořadatelé něčeho takového by zcela jistě mohli náboženskou svobodou a její posvátností argumentovat také. Čímž jsme si jasně dokázali, že náboženská svoboda limity v principu mít musí, aniž by tím byla narušena demokratičnost politického zřízení.
Z tohoto důvodu bych viděl jako zcela legitimní omezení aktivit muslimů (jako jsou ve svých, tentokrát politických, právech omezováni např. neonacisté), a to všech těch, které jsou v rozporu s naší legislativou (a v některých případech i s naším hodnotovým systémem). A ti z nich, kterým se to nebude líbit, nechť klidně jdou. Nikdo je tu nedrží a hranice zadrátované nemáme.